Prostě dokonalé. Ještě když to člověku přistane jednoho dne ve schránce:) Ti šťastní z nás, okdkojeni večerníčky, slintají blahem více, takový Mach s rejžákem holt nemá chybu. Nemůžu se dočkat posledního dílu, Martine, diky!!!
EDIT: Michale, díky!!! :D
Opět naprosto úžasné - tentokrát se Talbot opřel do manipulativních sekt, které jsou schopny některé chudáky zblbnout tak, že jim odevzdají majetek, tělo i duši. Jelikož mám klášterní výchovu a z jedné takové sekty nazývané katolická církev jsem utekl, tento díl mě zasáhl přímo do desítky, kdybych byl takový blbec a na sobě nosil terč.
Jednohubková dobrodružství končí a Talbot přidává něco z LeBrockova soukromí, pracuje s postavami a vyvíjí je, rozehrává pozadí strašlivé genocidy na nebohých knedlících a vše je to zabaleno v nesmírně precizní, hravé a detailní kresbě, do které je zakomponována hromada skutečných i fiktivních událostí a postav. Osobně bych asi !!SPOJLER!! knihu s aramejskými evangelii do ohně nehodil, ale já nejsem LeBrock.
Nu, co dodat, byl to opět skvěle strávený čas, nelze než před mistrem Talbotem smeknout a napálit mu plnou palbu, plnotučných eucharistických 100% a modlit se ať už mám v sepnutých rukou další díl(y). AMEN.
Tohle je moje doslova srdcovka. Miluji tuto sérii, miluju se kochat prezicní práci páně Talbotů, která hraničí až s obsesí - ta pozadí, secesní vzory tapet, parkety, obrazy, do posledního šroubku a řemenu promyšlená parní zařízení (protože tento svět elektřinu nezná), všechna ta lostomiloušká i kurevsky vražedná zvížátka. V kombinaci s Talbotovým sociálně-levicovým světonázorem, který je vepsán velice přirozeně a citlivě do příběhu tvoří výsledek velice harmonický celek, u kteréhož srdce (aspoň to moje) plesá nadšením.
Jak je všeobecně známo - a nikdo to snad nebude dávat do jedné lajny s nějakými chemtrails a podobnými nesmysly - 1% lidí vlastní polovinu bohatství tohoto světa a nebude dlouho trvat a bude jim patřit vše, včetně našich životů. Tak mezi takové patří Baron Ropucholt - hlavní záporák tohoto dílu - a jeho nenasytní, hrabiví spoluvelkoburžousti. Jejich pobouření nad tím, že by Knedlíci chtěl placenou dovolenou, vzdělání a zdravotnictví zadarmo, že by se mělo brát ohled na životní prostředí a další nehorázné požadavky, které by tuto partičku doslova zruinovaly, tak to je zcela přesný obraz tohoto jednoho sociopatického procenta, které přes své bohatství vládne našemu světu. A jelikož vlastní tisk i obrazová média, jak podotkl správně Ropucholt, mohou i mocně manipulovat davy. Lze to vidět dennodenně, pokud to člověk vidět chce a nežije si ve své bublině - v poslední době mě např. dojalo, jak dvanáctileté děti četly někde na náměstí z papírku, že si nepřejí návrat komunismu, no ty kráááásoooo!!! Jejich rodiče bych nakopal do kulí. V tomto věku mají děcka lítat po lese...no nic...
Dokonalost sama, za mě jednoznačných 100%, akorát mě sere, jaký jsem chuj - držím knihu pod paží, k tomu bundu a hrabu v batohu, že něco vyhodím na zastávce do koše - a tento poklad mi spadl na zem - a poškodil jsem si tři rohy, jeden je i natržený, tak to jsem se na sebe opravdu nasral. Ale abych si to vybalancoval vnitřně a neužíral se tím moc dlouho, vzpomněl jsem si, jak jsme o víkendu šli na Landek a já tam s malým spícím v kočáru krosil po těch srázech a po dvou kolech nad stržema a při představě, že by mi tam spadl on, se jeví nějaký roh knihy zcela bezpředmětný. Tak a jsem fklidu:)
Tak je to samosebou krásná kniha - dokonce jsem si ji zabalil i do letáku z Lídlu, abych si ji nezničil při smykání v baťohu po autobusech a hospodách, ni na kole. Je to pěkně nakreslené, kvituji vnitřně i to poselství o tupém konzumním životu, likvidaci všech, kteří nehodlají na toto přistoupit, žít z přírodních darů svobodně bez technotechna a přitom neplatit galaktické gigakorporaci za zotročení a likvidaci vlastní identity. Čímž teda u mne udeřil Alejandro hřebíček přímo do palice - ALE je to strašně vážné - a bere to hlavně strašně vážně samo sebe, dialogy jsou prkenné a patetické, on to autor určitě i tak zamýšlel, ale svlažit to aspoň kapkou humoru by určitě dílu neuškodilo. Navíc ten Albíno prošel vším jako nůž máslem, žádné protivenství ani překážka neměla šanci a nakonec to skončilo nejlépe, jak jen mohlo v tom nejlepším ze světů. Metabaroni i Incal se mi líbili více, přesto jsem moc rád za tento kousek v češtině, ta řada MDEK se překrásně rozrůstá.
Ufff, tolik brutálně zavražděných děcek! Musím přiznat, že od té doby, co mám doma dva svoje zlaťáčky, tak mi to nedělá úplně dobře. Ale zde bylo popraveno mnohem více lidí. Když se tak dívám, komentář k prvnímu dílu jsem psal 18.10.2007, což je více než deset let - kdy někteří zdejší mudrlanti (mrkmrk:) začínali teprve slabikovat - a tak se nebojím přiznat, že v tom kdo koho odpravil jsem měl slušný guláš. V tomto kontextu možná tento díl bez toho závěrečného ani nemělo cenu číst, ale neodolal jsem. V čem mám ale zcela jasno je, že si to zaslouží neoddiskutovatelných a bezpodmínečných 5 hvězd, protože je to dokonalá série, v zcela nejdokonalejší božské kresbě. Já se tou Rissovou práci jsem schopen kochat neskutečně dlouho a lidi, co sedí za mnou v autobuse asi nechápou, co na těch omalovánkách čtu tak dlouho;)
Takže jedem kurva do finále, už ať je ten poslední díl na světě, ať si to můžu vzít od začátku a pochopit to v celém rozsahu.
Mňóóó, tak kdybych chtěl ze sebe dělat chytráka, tak napíšu, že mám z knihy ambivalentní pocity, ale jelikož jsem jen hlupý synek z Ostravy, který neví koho volit, aby to bylo demokraticky správně, tak mám ty pocity spíše rozjebané. Dal jsem si tu robotu, vyhrabal jsem z knihovny a přečetl sérii tři knížeček vydavatelství Hynek z roku 1991, v překladu Josefa Schwarze + sbírku básní, abych mohl posoudit kvalitu Corbenovy adaptace.
Nooooo ááá....nejsem žádný Poe-hooligan, který by kolem sebe valil literární bejsbolkou, když se autor odkloní v některých detailech, ale zde je Poeovo dílo místy doslova znásilněno. Nevím, jestli v rámci snahy více šokovat otrlejšího čtenáře dnešního věku, bo přece jen vrcholy některých mistrových povídek mohou vyznít dnešní, na krvácích odkojené generaci, kapku decentnější, ale mě to přišlo nepatřičné (ostravský ekvivalent neuvádím).
Tak např. Berenice - Eugeus je tak trochu psychopat, jenž se dokáže hodiny fascinovaně a zapáleně dívat, jak schne bílá barva na stěně. Jeho sestřenici Berenici postihne zlá nemoc a vrátí se odkudsi do rodného domu, Eugeus se nemůže zbavit zcela chorobné fascinace jejími zuby. Vrchol povídky je, když se čtenář nakonec dozví, že Eugeusovi z té alabastrové skloviny riadně jeblo a když nebohá Baranice umře, on pak její mrtvole vyrve ty zuby z pusy. Konec, tečka, v povídce sledujeme psychotické procesy, které se odehrávají našemu "hrdinovi" v hlavě a jak ho šílenství k tomuto činu nakonec dotlačí. V Corbenově podání musí Berenice vylézt z hrobu se zakrvácenou hubou, přerazit svému muži (v povídce pouze bratranec) lopatou pysk vejpůl a stylem oko za oko zub za zub provést dvaatřicetkrát stomatochirurgický zákrok. Proč?
Maska rudé smrti - jedna z nejlepších povídek, která svou barevností k výtvarnému zpracování doslova vybízí, úplně jsem se na ni těšil. Zprasená jak hovado - je tam použitá - nechápu z jakého důvodu - báseň ze Zkázy domu Usherů - a z toho hrůzného děsu a mrazivé atmosféry se nepovedlo přenést ani zbla. Krvavé kostry a vnitřnosti to holt nezachrání, takhle Poe nepsal. A zkáza domu Usherů ani nemluvě, tam si Corben vymyslel naprosté nesmysly s kostrama v hale, kouzelným obrazem a incestem, o nichž se v původní povídce nedočteme, i když Usher maloval - ale ne tohle! Svíravou atmosféru pohřbu zaživa, jemně dávkované narůstající šílenství a bušení srdce pohřbené sestry skrz celý dům se opět nepovedlo ani naznačit. U vraždy v ulici Morgue je ten námořník naprosto odlišný povahový typ, konec zase jiný, důležité, že ho mohl orangutan roztrhat zaživa - o to jde přece v první řadě - OMZB.
No a tak by se dalo pokračovat, vím že přesná adaptace asi nebyla záměrem, ale tohle není ani volná adaptace, to je úplně překopané k obrazu Corbenovu. Nakreslené to je pěkně, akorát všechny baby mají svěšoki až někde u pupku. Kvalita překladu básní je velmi subjektivní, takže nehodnotím. Že se do toho Páně Dortů vrhl sám se ovšem, co ho tak trochu znám, nedivím. Musím ale uznat, že ty fragmenty, které sepsal nejsou špatné. Zpracování knihy na úrovni CC, takže 1*. Ale jak říkám, jsem z teho celý rozjebaný!
Scénáristicky to není vůbec špatné, ale chybí tomu ta atmosférická kresba, která toto univerzum odlišovala od jiných a která dělala z první knihy zajímavější a temnější počteníčko.
Tak tohle byla velká parádička, s takovou láskou k superhrdinskému tématu, ale úplně jinak. Bez klišé a s běžnými lidskými starostmi, které se pod pokličkou neopustitelného "distriktu" neudržitelně vaří a interference s vidláckou populací malého zapadákova je hned zkraje evidentně víc než problémová. Skvěle provázaný a dopředu precizně promyšlený příběh v láskyplně budovaném fiktivním nebo paralelním světě a uvěřitelně vystavěné charaktery činí z této knihy největší překvápko loňského roku a ve Fabule tuto knihu určitě neopomenu. Nesmím také opomenout samosebou skvělou, ba famózní, kresbu Deana Ormstona, který mě uhranul už u Lucifera – no a považte, zde dostal prostor, aby mohl kreslit celou knihu! To bych musel koupit, i kdyby to byla naprosta čípovina. Nevím, co myslí Bush “ošklivou“ kresbou, asi jsme četli každý něco jiného. Kniha, v klasicky dokonalém hávu Comicscentra, mě tak okouzlila, že jsem si v ní listoval tam a zpátky, nejen, když jsem dohledával zpětně souvislosti. Druhý sešit s Roboobrem a zcela geniálním šíleným nemrtvým Sherlockem Frankensteinem byl jako pohlazení po duši starého komiksáka, který přece jenom má už superhrdinské časy za sebou. Dokonalost sama a už se těším na pokračování! 99%.
Vždy jsem měl rád, při povinné četbě, Robinsona Crusoe (mnohem radši než Malého Bobše, z kterého si pamatuju jen jak si vymohl na mamince párek a viděla to jejich paní domácí, že žerou maso a čekalo je feudální bičování), jak pomalinku, krok za krokem budoval na ostrově svůj svět a začátek knihy byl jak návrat k něčemu důvěrně známému. Této sérii pomohl velký časový skok, kdy spřátelené osady tu civilizaci taky začaly pořádně budovat a je to radost sledovat jakého pokroku dosáhly, co se týká výstavby, zemědělství i kolektivní obrany. Opravdu by asi ale byla nuda, kdyby se to táhlo přes tři knihy a to idilické budování by odradilo nejednoho krve, zvratů a zvratků-chtivého čtenáře. Je jasné, že Kirkman nic takového nedovolí a pomalu ale jistě buduje napětí, které se už ke konci knihy dá sekat mačetou a mrtví-nemrtví a hlavně živí rádoby mrtví opět směle konkurují lidským bestiím. Hra je rozehraná na mnoha frontách, a ač sám se k tomu zdráhám přiznat, nemohl jsem se odpoutat a musel jsem si, chudák, dát ještě jedno pivo, abych to dočetl vcelku. Klobouk dolů, repetetivností by si autor čtenáře neudržel. Ještě, že už to kupuju vždy jen po dvou dílech, protože jsem musel okamžitě otevřít další knihu a pokračovat. Crew má ve mně aspoň na dalších pár let zajištěného abonenta této nekonečné série.
Je to opravdu pohádka tohle číst, taková bujará nápaditost a rozvíjení nenápadných myšlenek! Líbí se mi, že to neskončilo minulým dílem, takový heavy-end by byl nedůstojný. Ono přece jen všechno má své důsledky a rozklad Císařství, jež se klene přes desítky celých světů musí mít dalekosáhlé konsekvence, to je zřejmé. Hostující kreslíři a jejich omalovánky se opět příliš nevyvedly, ale nešť, tahle série ani dvanáctým dílem neztrácí nic na své poutavosti. Pořád mě neskutečně baví a vždy překvapí.
Úžasný svět bezbřehé dětské fantazie a bezstarostných dobrodružství, která mohou prožít pouze šťastně vyrůstající děti. Pokud jsou dostatečně otevřeni, mohou si to však s nimi užít i jejich rodiče. Akorát tedy, byl bych nerad, aby mi monstrózní představy rozšláply dům:) Moc příjemná a milá kniha.
A já se obával, že to bude pouze exkurz do minulosti a ejhle, ona nám tato kniha pěkně propojuje události vzhledem k prvním dvěma knihám jak minulé, tak budoucí. Kresba je dechberoucí, pan Petersen opravdu kreslí a buduje tento svůj svět s největší láskou a precizní pečlivostí. Na některých dvoustránkách jsem spočíval zrakem opravdu dlouho. Bonusové materiály nejsou žádné trapné skicy, ale plnohodnotné pokračování vizuálních orgií a rozšířením lexikonu řemesel a tradic myší civilizace. Ale měl by být Petersen opatrnější jakým způsobem "kreslí" kouř a dým - jak po něm půjde některá z dvaceti osmi tajných služeb USA, stačí si otevřít knihu a hned budou mít jeho otisky prstů natotataratata:)
Úžasná série, už se těším na války s lasičkama, které nám propojí další období a do té doby by snad mohl autor dotvořit už pátou knihu, ať nemáme zbytečné prostoje. Ty Legendy Myší hlídky už dělali jiní lidé, takže nevím jestli do nich půjdu nebo ne.
Tak to zas byla pořádná dávka beznadějné deprese. Na druhou stranu si člověk uvědomí, že děti jsou největšími poklady, co v těch životech máme. Teda já to aspoň tak vnímám.
Takže pokračuji ve čtení ultimátního Marvel kompletu a třetí na řadě je Nejmocnější přemocný Thor, thoš oukej. První polovina je poměrně svižná a komiks vypadá moderněji, než jeho kolegové z dílů dva a čtyři, i když neustálému onanistickému vysvětlování a sáhodlouhým myšlenkovým pochodům, na úrovni Einsteina, které hrdina zvládá mezi údery rychlosti mach 18, se nevyhneme. Úplně to vidím, jak si standardní samomluvou povídám v duchu, během vířivého souboje v oblacích, pod hladinou oceánu a v mrazivých dálkách vakua: „Já Mocný (to se musí pokaždé) Thor udeřím svým mocným magickým kladivem Mjolnir do neproniknutelného brnění tfuj tfuj zlé ještěrky Farnsworsthe i když je nezničitelné. Můj mocný otče, vládče Asgardu, drž při mně pomocné oko, abych neusedl ještě dnes po tvém boku v síni Valhally! Ha, ještěr, zplozenec zla, kterého jsem již jednou porazil (viz. díl 185) použil svůj oheň, ještě že mohu využít svou rychlost a plamenům se vyhnout. Ale ne, porušil statiku budovy a ta se zřítí na nevinné dělníky, musím rychle použít své mocné kladivo Mjolnir, já mocný Thor, bůh hromu, abych je zachránil."
No nic, druhá část je spíš podprůměrný brak s tím, že dvě zajímavě rozjeté linie, kterým je věnováno v každém sešitu pár stran, nám jsou upřeny, přičemž by byly určitě zajímavější než mlácení nějakého přiblblého ještěra. Ale je mi jasné, že nekonečné řady sešitovek Marvelu vyžadují kvůli prodejům jistou rozvláčnost a vycpávání vatou. Oukej, jde ale vidět, že W. Simonson je velký znalec severské mytologie a celé to vatování je aspoň zabaleno do erudovaného honosného hávu. K dobru připočítávám i to, že si to krom scénáře i sám nakreslil – a to vůbec ne špatně. Lze si taky povšimnout, že to bylo psáno ještě v dobách jakž takž zdravého rozumu a hlídač Heimdall není černoch, tak jako ve filmu. Což samosebou co jiného byste očekávali v mýtickém severském vikingském světě plném ledu, mrazu a polární noci, osvětlené excitací elektronů horních vrstev atmosféry slunečním větrem, než vikingského černocha, že?
Pominu-li to, že NY je plný superčuprhírů a megalomanský ještěr likvidující město nepřiláká pozornost vůbec žádného z nich a spořádaně všichni čekají, než si to Thor přijde vyřídit osobně – a lidi ve městě likvidací Gappou berou jako takovou normálku - byl tu jeden okamžik, který mě položil s hurónským smíchem na podlahu a skoro mě po ní rozrotoval. A to bylo jedno nenápadné hlášení z rádia, kdy „ctihodný senátor prohlásil, že to stvoření je bezpochyby nástrojem Rusů.“ No OMG, je to 25 let staré, ale evidentně jsou v USA některé věci bez nejmenší změny. Jak nám je předkládáno denně ze zcela nezávislého mediálního prostoru, je zjevné, že to strašné Rusko může za všechny problémy těch svět ochraňujících Států severoamerických a vůbec vlastně celého světa. Jsem přesvědčen, že to byly nejen letošní americké volby, ale Putin osobně může mimojiné za střelbu na té čundrcountryshow v LA, rasové nepokoje a za těch 16 miliónů dospělých Američanů, kteří neumějí chudáci číst ani psát. A jen zrádce národa a ruský agent by za tím hledal bezohledný hon za soukromými zisky, kdy se bez peněz v Americe nedostanete ani ke vzdělání ani k zdravotnictví. Buhehemehehehe :D
No ale celkově teda takový lepší průměr, číst to znova by byla ztráta času, ale myslím, že až děti dorostou trochu, budou to nadšeně hltat, stejně jak já bych si u toho v dobách začátku Semicu ukroutil šulínka extází.
Tak jsem si nakoupil s rozumem pouze šedesát knih této edice a s dalšími nepokračoval - a podle všeho jsem dobře udělal. Jako prostřih zásadních událostí Marvelu mi to rozhodně stačí a objážek je i tak dost dlouhý:) Ale zjistil jsem, že mám těch komiksů přečteno sotva dvacet a jelikož už kupuji komplet i od DC, řekl jsem si že je to třeba napravit a když k tomu přišla chuť, hrábl jsem po první nepřečtené v řadě a to je tahle.
Těšil jsem se, po Demnogově komentu jak si z toho budu dělat srandu typu: "teď sedím a píšu - uvažuji o tom, co jsem dočetl minulý týden a mé prsty se zběsile pohybují po klávesnici tak jako neutrony v paprskové pušce X s paprsky kokotového spektra Q". Ale musím říct, že příběh je poměrně strhující. Stálé opakování co kdo umí, dělá, udělal a co bude dělat + popisky, že děj na stránce navazuje na stránky předchozí je spíše úsměvný a člověk musí počítat s tím, že průměrný amík, co si to kupoval, je televizí vypatlaná lopata, který by bez auta nevěděl ani jak se najíst. Osmdesátková strohá kresba taky nepomáhá zjistit co se děje, takže ty otravné popisky pomáhají s pochopením toho, co se na stránkách děje. Musím říct, že mě zajímalo, jak to bude pokračovat, tudíž mě to bavilo a po víkendu si i pamatuju, jak to dopadlo, takže to takový průser není. Teda kdyby ta smrt byla aspoň definitivní - v doslovu je ale obálka s číslem 157, kde Phoenix znova povstane, takže klasika recyklujeme mrtvoly, které ale nějakým vyfičůrovaným plně technicky odůvodnitelným způsobem byly jen v jiné dimenzi Pipka-omikron alfa devět a teď zas vstupují do hry. Můžeme pak nad kyblem zmrzliny hystericky oplakat smrt nějaké postavy z tohoto universa? Naštěstí se tu nevymyslel žádný nový prvek Mendělejevovy tabulky, akorát se tu lítá z galaxie do galaxie mávnutím pírka, takže 3,5 hvězdy, kdyby to šlo.
Tak, ještě že jsem si to nechal ke čtení až po sklizni :) Pokud člověk přistoupí na autorovu hru, že nic není nemožné, tak si to parádně užije. Aspoň tedy já si to užil. A parádně i přesto, že jsme celá rodina lehli s angínou a já se obával jaké to nebude psycho - dva dospělí nemocní s horečkou a mandlema jak býčí koule, olezlé hnisem, po nichž skákají dvě hladové děcka se zelenýma nudlema u nosu - a ejhle nepozabíjeli jsme se, pěkně jsme si odpočinuli, hráli jsme hry, no nádhera. Jo a k té knize - je to fakt jazda pane gazda! Plná rétoriky, filozofie a syrového surreálna v perfektní evropské kresbě. Podle doslovu vyšly ještě další dva díly - vůbec bych se nezlobil, kdyby aspoň jeden byl součástí tohoto alba. Ale zase chápu, že ne každý kupuje komplet všechny díly MDEK (což vlastně nechápu) a pak by ta cena vyšplhala možná až moc vysoko a neprodávalo by se to.
Tak co jiného po Kladivu na čarodějnice než komiks, který začíná inkvizičním procesem a hořící hranicí? Tajemný středověký sriller! Téma velmi lákavé, ale nějak jsem se do toho nemohl ponořit, cosi tomu chybělo. Kresba je sice fantastická, ale občas mi přišlo, že mizí linka, barvy vybledlé, ztrácel jsem se v ději i lidech, motivace postav mi nebyla jasná. Včera jsem to dočetl a ráno jsem musel vzpomínat, co se dělo na konci. Takže i když jsem pro to hlasoval, tak moc spokojený nejsem. Ale holt není každý den posvícení, třeba to ten druhý díl povznese. Pár šmudlíků navíc za to Toledo, kde jsme si udělali výlet z Madridu.
Tohle jsem si vzal s sebou o víkendu na cestu do Bílé vody, což je zcela zapomenutý a zastrčený kus naší krásné země pod úžasnýma Rychlebskýma horama u polských hranic a velice mi to, krom piva, zpříjemnilo tu skoro pětihodinovou cestu. I když autobusem z Jeseníku jsem se už jen kochal, jo a nejel jsem do léčebny!!! Zkrátka Liniers nezklame, i když ta nová introvertní postava s červeným nosem, mi je krajně nesympatická. Při objímání kaktusu tučňákem jsem se rozesmál i nahlas. Je pěkné, jak je autorův život pěkně zakomponován do knihy a dozvíme se nenásilně třeba, že se mu narodilo třetí miminko. Tuš, vše nej, já si víkend parádně užil, včetně sobotního postavení pergoly, konzumace všech různých pozmněňovadel vědomí a nedělního dopoledne na hřibech (u nás se chodí na "hřiby" ne na "houby") a Macanudo tomu opět významně pomohlo, dženka bardzo kolež. OLGA!!!
Táák, trvalo mi to přesně šest piv, než jsem tuhle knížečku na jeden zátah ztrestal!! Což by teda jednoho ztrestalo taky, ale jelikož mám kvalitní trénink, ještě jsem pak spřádal snivé traktáty, jsa opět zcela okouzlen a pohlazen po mé romantické duši, až jsem zapomněl zajít koupit rohlíky a stará přes všechen trénink mě hned odhalila a po zásluze mě ztrestala taky!
Tak nevím, jestli jsem neměl tu správnou náladu nebo jsem byl hormonálně disbalancovaný, ale poprvé jsem z Goreyho byl zklamaný. Ono to nijak nevybočuje z toho, co dobře u toho autora známe, ale nějak mě to zkrátka nebylo schopno chytnout pořádně za kule.
Tak trochu se nám to pročistilo. Opět brutální masakr v temných kulisách. U komentu k Živým mrtvým jsem teď psal, že Pražák neumí přeložit a harmonicky poskládat nadávky ve věty rozvité, aby to vyznělo opravdu autenticky a drsně. Tak se omlouvám, Kopřiva to dokáže!
Je jasné, že Brankův fotr to dost posral a člověk se s tím holt potřebuje nějak srovnávat (bo náraz to nejde). Rozumím mu absolutně. Třeba s trochu jinou zkušeností, ale já bych to takhle hezky nikdy neuměl vymyslet a nakreslit. A kresba je oproti předchozím dílům hodně preciznější a čistší. Všechny roviny, odbočky, vzpomínky, oživlé vzpomínky, halucinace, přechody mezi realitami a časy jsem asi nepobral, ale co naplat, nebyla to jízda mou fantazií. Gadžopádně ta jízda byla parádní a divoká, peřejemi zoufalství, při sesuvech půdy smutku a rachotící bouřkou nejasných výčitek a vzpomínek kolvůkol, kde se ale našlo místo i na hořký vtípek. Klobouk dolů, musím se ale přiznat, že napodruhé bych asi neměl odvahu, nicméně tu novou bichli, co vyšla s Edem loni, na té si s chutí smlsnu s pevnou vírou, že na mě nezačne mluvit sama - ale až ji otevřu a začtu se.
Jo a až v tomto díle jsem si uvědomil, že on na hlavě žádnou masku nemá.
A šílená jízda pokračuje ještě zběsilejším tempem. V tomto díle jsem se v té husté polévce reality, snů, halucinací a projekcí mysli kapku motal, ale zhltal jsem to rychleji než tu polívku! Jdu na třetí díl, snad pak budu moudřejší, ale musím říct, že i když úplně nevím, co se vlastně děje, baví mě to moc. Leželo mi to doma v knihovně dlouhé roky a potvrdilo mi to, že kniha nikde neuteče (naštěstí ani nezačne na mě mluvit) a její čas musí někdy zákonitě přijít.
Strašně se mi líbí Brankem namíchaný koktejl filozofických úvah o životě, jeho smyslu a reálná vulgarita a násilnost světa kolem, kde je však místo i pro vtipné situace (pro čtenáře, náš hrdina nic zábavného nezažije a k sebevraždě nemá nikdy moc daleko).
Tak to je opravdu pecka přímo na kule! Hledím na to vyjeveně, ale autor mě nešetří hned od prvního panelu a rozjíždí bizarní mozaiku šíleností, psychedelie a podivností. Vzhled Oskara, kdy nosí na hlavě pytel od kobzol, nikoho v jeho okolí neudivuje, takže ani já se nedivím. Když si AKUčkou přivrtá náhubek a zapálí své "kamarády" už se nedivím vůbec ničemu a jen letím po stránkách tohoto masakrálního dílka, které je podle mne neprávem opomíjené. No jo, není to žádný mainstreamový hrdina, ale masku na hubě má, tak o co jde? Mot uměl vybrat pořádné kousky do svého vydavatelského plánu. Pecka, už hltám další díl.
V tomto díle nebyla tak jasná analogie s naším světem, jako v případě prvního dílu a podvodu jménem 11. září, ale že by to nemělo nic společného se skutečností se mi věřit nechtělo. Napadlo mě, že to bude nějaká analogie na IRA a boj o nezávislost na Britech. Nejsem si zcela jist, ale opravdu jeden "vzteklý pes" Johnny Adair skončil za mřížemi v roce 1995 za řízení nejvýznamnější protestantské bojové skupiny Bojovníci za svobodu Ulsteru (UFF). Prej se s tím taky nemazlili a katolíků poslali do nebe požehnaně.
První díl se mi přece jenom líbil kapku více, ale tato série nemá chybu. Dokonalá kresba, plná promakaných detailů, pozadí a nečekaných nápadů mě na dlouhé minuty přikovala ke každému panelu. Opět tu máme konspiraci z nejvyšších kruhů a bombastické odhalení Inspektorem LeBrockem, který je pořádný rebel a správňák až pod jezevčí skálu! Jsem nadšený a příští rok bych si klidně zaplatil u CC oba zbývající díly, které jsou momentálně na světě. NÁDHERNÁ VĚC!!!
Tak, podle různých komentů, které jsem blbec neměl vůbec číst předem, jsem čekal zklamání, přežití Negana, vyměknutí autora, příchod evangelistů sedmého dne a kdoví co ještě. Ale zklamaný nejsem, Kirkman opět předvedl originální prvek a ukázal jaký etalon morálky a správňáctví ten Rick je. A jelikož se snažím trochu omezit investice do tohoto náročného komiksového koníčku, říkal jsem si, že asi s tímhle dílem končím - ale bohužel , telenovela jede dál a já na to jsem zvědavý jako stará rozkydlá panna na další díl Deflorace v růžové zahradě.
Je to až s podivem, ale neustále mě to baví číst a zajímá mě, co bude dál. Akorát ten Negan si nedá a nedá říct - furt se snaží to dobračisko nějak domluvit, riskuje svou kůži, kdy furt chodí dopředu k bráně vyjednávat a ten Rick si furt nedá říct a musí dělat problémy. Akorát teda překlady některých výtrysků a proudů neganových nadávek měl p. Antonín radši poslat někomu povolanějšímu - třeba mně do Ostravy - určitě bych vytvořil mnohem přesvědčivější a údernější sestavy, které prostě pražák nemá šanci dát dohromady. Občas to hodně zabolelo a zaskřípalo, když takový zabijácký drsoň mluví jak buzíček ze základky, když je zrovna mamka z doslechu.
Měl jsem v tom místy trochu chaos, ale nakonec vše do sebe jakž takž zapadlo. Krvavé, zábavné a napínavé to bylo velice slušně. Už ale cítím ždímací atak na peněženku, kdy se objeví skrz asi nějakou časovou fíčuru Humr a brzy beztak i další retrospektivní prostřihy, kde nás chcou autoři nalákat na pokračování v rámci Hellboyova univerza, jež zveřejnilo CC (http://www.comicscentrum.cz/_dortAddons/mignola_universum/mignola_universum.html). A já fakt nevím, jestli se mi chce kupovat všechny ty Witchfindery, Lobstery a Sapieny...no, uvidíme.
Skvělé pokračování série a doplnění skládanky v životě Abeho, i celého týmu. Zase tu máme spasitele světa, kteří se nebojí obětovat milióny lidí. Do toho psychedelické prostřihy ze Základny a nová mumifikovaná kolegyně. Za mě opět velká spokojenost.
S knihou 20x Čtyřlístek je toto nejzásadnější omnibus mého dětství. Výběr z čísel 29-106 je sestaven velmi citlivě a jako malý smrad jsem tuto knihu četl snad stotisíckrát, tudíž ještě dokážu z jednotlivých dílů citovat a v hlavě si dokážu vybavit jednotlivé panely. V tomto prostřihu zlaté doby Čtyřlístku nejsou slabá místa a ani nejsou rušeny jinými příběhy, jež doplňovaly příhody našich hrdinů v klasických sešitech.
Tohle byly ještě scénáristické lahůdky. Přeju klidné spočinutí paní Štíplová a doufám i za Vás, že se neobjeví angažovaný idiot, který by z toho udělal gender vyrovnaný komiks nové generace. Třeba z Piňdy homosexuála a z Myšpulína transsexuálního černocha, jež bojuje za práva náboženských menšin. V takovém zdravě pokrokovém prostředí by byla i role Fifinky, jež je celou partou nevybíravě zneužívána šovinistickými schématy a sociálními konstrukty, jako hospodyňka (no považte tu hrůzu!!!), velice problematická. Takže angažovaná feministka, jež pořádá gay-prajdy v Třeskoprskách, z čehož ale zase by neměl radost vypasený násilník Bobík, který by nemohl vykořisťovat Fifinku u sporáku. Proto by se z něj stal veganský hipster, bojující proti ruské agresi a za právo masturbovat v kostele. No, tak, i za Vás paní Štíplová doufám, že neeee, když už i tak kvalita tohohle periodika hrozně upadla.
Když to v dnešních dnech vezmu do ruky a čteme si to s děckama, polívá mě vlna bezstarostné melancholie dětství, kdy jedinou starostí bylo přemluvit mamku, ať mě nechá venku večer ještě chvilu. A kdo si vzpomene na žvýkačky Bajo s obrázky Čtyřlístku? Ach jo, no nic, vracím se zasněn k práci pro ten korporátně nadnárodní fašismus, který mě živí a večer přečtu mojim malým milovaným ze dva tři díly před spaním. To se zase nasmějeme:)
Tak jsem se konečně dočkal vyvrcholení!! Teda vyvrcholení toho červeného panáčka, jehož zábavné taškařice jsem začal sledovat už před dvanácti lety. A je to po těch epizodních mlátičkách různých příšer konečně epický závěr. No, ehmmm vlastně teda, no závěr...když se podívám na Hellboy universum, co zveřejnilo CC (http://www.comicscentrum.cz/_dortAddons/mignola_universum/mignola_universum.html ), tak je zřejmé, že z Hellboyova univerza se bude ještě dlouho ždímat a ždímat, je otázkou, jestli to stojí za to a jestli budu ještě pokračovat, neb knihovna i obsah peněženky, jsou, jak jsem zjistil, zcela konečné.
To si tak stojím v Jeseníku na nádraží, čekajíc na kámošku s děckama, abych je odvezl za náma na chatu. Přešlapuji si tak po nástupišti a příjemně zaujat novou cedulí o 370 000 odsunutých Češích za řádění fašistických Heinleinovců v roce 1938, kdy začalo to první skutečné “vysídlení,“ jsem až trestuhodně minul ledničku s pivama. To jsem si ale stejně nemohl dát, netrpělivě žíznivě slintajíc se rozhlížím a co nespatří oko mé mezi slevněnýma bagetama, jejichž plesnivinu nezakryl ani pažitkový dresink?
Ano, Jirku číslo devět – na horách – Jirka ve sněhu, v pětatřiceti stupních slevněn na dvacet korun!! Může být snad výraznější Boží znamení pro mne, když kluci z Jirkova fucklubu mi píšou denně o další zamilované komentáře? Zbrocen potem nadcházejícího léta jsem lačně šáhl po tomto ledově osvěžujícím čtení.
Je jedno, co za svíravě děsivým hrůzám a blasfemickým zvěrstvům jsem byl při tom dětinském čtení vystaven. Není důležité jak nudně, debilně a trapně jde vyonanovat nejrutinnější denní činnosti. Nezáleží na tom, až do jakých hlubin žumpy vykalkulované přízemnosti lze zapadnout, když můžeš mít easymoney, přestože jsi úplná nula. Ale teď tu čtu ve fóru od Senekeho, že Jirka “rozjel nový byznys“ někde v obchoďáku, paráda.
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale degenerace mladých generací po všech stránkách pokračuje ukrutným tempem. Byl jsem teď po dlouhé době - na přání mé ženy - na rodinné dovolené v Praze a kurva tam je takových krásných míst v tom asi nejkrásnějším městě světa, že až se to nedá stihnout za celý život. Kdybych ale věděl, že mohu sledovat Jirku při “natáčení jeho videí“, tak bych upravil program a šel se na tento bezprecedentní případ úpadku naší civilizace podívat osobně.
P.S.: A děcka, jestli mi budete psát, že mu jen pokrytecky závidím a jen se strašně užírám každým takovým úspěšným klučinou, co doslova mění svět, tak máte úplnou pravdu! A já budu mocinky smutný. Ale fakt moc!
P.P.S.: Místo obchoďáku bych v Praze s děckama, i za prudkého deště šel radši třeba do Prokopáku, na Šárku nebo na sto tisíc jiných zajímavějších míst, chudáci co jim debil vládne!
To si tak sedím v pondělí v šest ráno na hajzlu, zmítán logickými vyústěními nedělní oslavy postupu Baníčku do ligy, kam patří a depresemi z blížícího se pracovního procesu. Po vypnutí režimu letadlo v telefonu hledím do emailu a co nevidím. Píše mi po dlouhé době Michal Opitz o adresu, což jsem si hned spojil s vydáním Rumcajse a hnusné pondělní ráno začalo být hned prozářenější.
Tak tento poutavý a jistě obohacující začátek máme za sebou, i když bych mohl vzpomenout i napínavé čekání každý den u schránky, když lístek z pošty mi ležel trestuhodně zasypán katalogy a letáky s jedovatými sloučeninami, které na sebe jsou někteří jedinci ochotni patlat a stříkat, aby je “nezastavil“ pot a tím nepřišli o trendy styl. Mohl bych vzpomenout i zábavné a duši naplňující čekání v limitně nekonečnu blížící se řadě na hlavní porubské poště v době vydávání důchodů, či adoraci rezavého japonského dvanáctistupňového moku, který jsem si objednal ke čtení na Zámečku, či vymazlenou obálku, která byla autorem rozstřižena, byl v ní vložen papír navíc, který chránil hřbet a zpátky slepená (děkuji a bravo), ale to tu vůbec ale vůbec nepatří a nemíním tím zaplevelovat svůj komentář!!! Takže
Tento zcela ultimativní crossover Anglosaských a Českých popkulturních legend, jehož eklatantní paralela s giganty žánru jako Powell, Willingham či Mignola je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu slovesné kultury, je zcela prost grafické dyspraxie. Především afiliativní symbol juvenilního sentimentu, ztělesněný archetypem spravedlnosti – Rumcajsem - představuje edukovaného bedekra, který významně asistuje čtenáři prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence v rámci interpretačního rámce. Pokud v tomto okamihu přistoupíte na mistrovu hru, budete odměněni simplifikovaným konfrontačním, významově mnohovrstvým, úzusem dobra a zla, chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Rumcajsovy poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty), eternálním, koexistenčně kopulativním vztahem Cipíska, jenž ostentativně bojkotuje rodinnou kontinuitu behaviorálního altruismu, a budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při exhumaci živočichů s retroperitoneálně perforovaným duodenumem.
Rozradostněn exaktní vizualizací postfreudovského axiomu musím ocenit tvůrce, že za tento klenot slovesnosti odmítl protiplnění a z extatických výšek tohoto transcendentálního zážitku toužebně vyhlížím pokračování!
Tak tedááá, nečekal bych tak ultimativní konec Císařství, ale jelikož jsme teprve v půlce, on to asi konec tak úplně nebude. Opět skvělé počteníčko plné zajímavých nápadů, které vůbec neztrácí dech. Zhltl jsem to jako malinu a těším se na pokračování.
Tak pokračování bylo ještě napínavější než díl první. Super, ale teď už fakt to myslím vážně, že to byly poslední knihy od Gaimana, co jsem koupil...fakt!!!! Doufám.
Předlohu jsem nečetl a nemůžu tudíž porovnat, ale komiks mě chytl hned od začátku hlavně svou originalitou. Kde na to ten Gaiman chodí? A hlavně, původní premisa dobrá, ale autorovi se navíc povedlo vytěžit tento svůj nápad na 100%. Každou kapitolou se otevírají nové nápady a lokace, hrdinové jsou poměrně sympatičtí a špatně se to zavírá nedočtené. Za mně velká spokojenost.
Sedmý díl navazuje na spoustu dějových linek snad ze všech předchozích dílů. Je to stále neskutečně a temně vtipné a perfektně nakreslené. Jen už ta pozadí nejsou tak propracovaná a jsou to jen malby bez větších detailů, také okýnka jsou celkově větší, holt vydavatel asi nepočká.
A jelikož jsme si teď zas předělal knihovnu a získal jsem další 3,2 metru - a u toho zjistil, že jsem to hned způlky zaplnil - z čehož jsem zas vyvodil, že prostor v mé knihovně je konečný a tudíž musím omezit přírůstky, v kombinaci s tím, že mi do půlky Goon přišel pořád zábavný, ale bez ničeho zásadnějšího, říkal jsem si, že tohle je díl poslední, který kupuju. Jak jsem byl ovšem chycen za kule a vtažen do děje od zhruba té půlky, to se mi dlouho nestalo. No, takže Goone, zase jsi to dokázal, tvá až groteskní dobrodružství, zakončená brutálně temnými krváky nemohu opustit uprostřed takového masakru a holt se mi do knihovny musí vlézt ještě další díly. PERFEKTNÍ!!
Vydání tohoto dílu společně se sedmým dává logiku, protože v nultém díle se objevují postavy, jež pak přicházejí znovu na scénu v sedmičce. Přečetl jsem si i předmluvu, kde sám autor své dílo haní, jak je to hrozně nakreslené a že to vůbec celé stojí za hovno. A ejhle, ono to není pravda, nakreslené je to perfektně a ještě jsou krásně vykreslená pozadí, jež s pozdějšími díly ustoupila do amorfnější malby, která se mi už tak moc nelíbí. Příběhy jsou jednoduché, přímočaré, ale kurefsky zábavné, jak má u takového typu brakové, oddechové literatury být.
Jsem rád, že už v dalších dílech nezabijí naší hrdinové nemluvňata a jedinou výtku mohu mít snad k délce. Je mi jasné, že víc toho před 1.dílem nebylo, ale já bych chtěl vííííceeee nebo to mohlo být levnější, skicáře mně totiž moc neberou.
Bylo to už klasicky velice příjemné a tentokrát i neobvyklé počteníčko. Feudální Tibet, žijící ve středověku a otroctví, je pro komiks místem neprobádaným. A nejen pro komiks - jak jsem viděl krále pokrytců Kalouska s Tibetskou vlajkou, nevěděl jsem jestli se smát nebo jen nechápavě kroutit hlavou. Nicméně za mě stále platí, i bez mávání, že si tu "kulturní revoluci" nezasloužili, feudalismus nefeudalismus - ta země mělo něco více. A na ten jejich slaný čaj s jačím máslem, který jsem se pokoušel dvakrát neúspěšně vypít, bych si asi jen tak nezvykl. Crew vybírá opravdu různorodé věci a já jsem opět velmi spokojen. Už se těším na Technokněží na podzim.
To, co se jeví ze začátku jako retro dobrodrůžo verneovského stylu, se nakonec zvrtne v docela brutální mystický trhák. Místy zbytečně natahované událostmi, které nemají žádný vliv na děj, pěkně napsáno a do poslední chvíle vlastně člověk neví, co ho čeká. Konec rozhodně velkolepý. Kniha má krásnou úpravu, patinu staré dobrodružné knihy, na konci je pak megaděkovačka hromadě lidí, kteří na knize dělali snad osm let. Je pak škoda na tak vymazlinkané publikaci těch dost chyb – pravopisných, syntaxe, nepřeložené a nevycentrované bubliny - které bych nenazval přímo zpraseními, ale knize rozhodně nesluší. Vydavatel mohl českému vydání věnovat kapku více péče. A neberu, že se to snažili vyhodit na trh ještě před vánocema. Je to škoda, ale musím říct, že i tak to byl příjemný měsíc, co jsem freneticky klátil tento skoro 800-stránkový špalek.
Ale jo, bavilo, i když kousek méně, než předcházející díl. Jde vidět, že ten Holly-úd nemůže nabídnout nic, než falešné kulisy. Jinak to musí být velmi nezajímavé, typické americké město, plné nízkých papundeklových baráků, architektonicky odpudivé, kde si horní bezcharakterní půlprocento akorát tak otírá nohy do zbytku chudáků a sype do světa ty svoje blockbusterové sračky plné té správné pravdivé západní propagandy, proti které určitě naše nové chovancovo ministerstvo pravdy nemůže nic namítat.
To New York, Paříž i Barcelona uměly teda nabídnout mnohem zajímavější prostředí. A jde vidět, že kreslíř, pokud v těch městech nebyl, tak je má aspoň důkladně nastudované. Tak snad brzy vyjde ve Francii šestý díl a budeme si ho moci i s tím pátým přečíst naráz v některém z dalších dílů Modré Crwe, kterážto série mě velice oslovila. O prodloužení předplatného nebudu uvažovat ani sekundu. Jen tak dál!
Koupeno pro malou k 4. narozeninám. Vypadá to moc pěkně a jako abonentka Sluníčka to velice oceňuje. Mezi příběhy, které jsou řazeny podle ročních období jsou i různé úkoly a děti si knihu moc uživají. Velmi povedené!
Já jsem nadšený! Tohle tu opravdu chybělo - oddechovější, spotřební, moderní evropský komiks, za který nemusím vyvalit devět stovek v příjemném formátu. Hravá, propracovaná kresba plná skvělých a neotřelých nápadů a neskutečného množství detailů na pozadí. Lehké erotično a překotný děj plný zběsilých groteskních momentů. Parádička, perfektně jsem se pobavil, u mě zásah přímo na komoru! Jen tak dále!! Jo a s těma Prikónama to nebude jen tak, ti tam mají ještě jinou úlohu než udržování nějaké podivné rovnováhy, z těch se ještě vyklube velké překvapení.
