Můj Bataclan
Argo1. vydáníčervenec 2017
3.4
...
...
...
...
Fred Dewilde je pseudonym padesátiletého francouzského grafika, jednoho z těch, co přežili teroristický útok na pařížský klub Bataclan v listopadu 2015. Po obrovské úlevě, že z té hrůzy vyvázl živý a zdravý, následoval šok, strach a hlavně záplava otázek. Fred Dewilde se s traumatem vyrovnal po svém: svůj děsivý zážitek převyprávěl v komiksu, kde čtyři útočníci dostali podobu kostlivců-jezdců z Apokalypsy, následné pocity, noční můry, provinilost přeživšího a zkušenosti s vyšetřováním a s reakcemi přátel a rodiny popsal v krátkých a výstižných textech, také doprovázených jeho vlastními ilustracemi.

Scénář
Fred Dewilde
Art
Fred Dewilde
Lettering
Alena Tejnická (Sarah)
Překlad
Katarína Horňáčková
Redakce
Ludmila Böhmová, Milan Dorazil, Ivana Tomková
CdbID
6618
Žánry
životopisný
ISBN/ISSN
978-80-257-2154-4
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
222 x 314 mm
Hmotnost
239 g
Tisk
černobílý
Stran
48
Původní cena
198 Kč
Originál
Mon Bataclan (Lemieux Éditeur)
V podstatě psychoterapie a vypsání se autora z asi opravdu traumatického zážitku, jehož sílu si ostatní neumí ani představit. Jsem rád, že jsem si to přečetl, spíše ale kvůli věcnému obsahu, než že by to bylo komiksové dílo.
Komiks je krátký, kresebně nic moc a nic moc se mnou ani neudělal. Následující text popisující co bylo pak - autorovo trauma, návrat do normálního života a zamyšlení se nad tím, co se stalo a proč - zaujme snahou vidět věci v širších souvislostech a hledáním odpovědnosti u celé (francouzské) společnosti.
Komiks je tu spíše jen na úvod... Úvod do myšlenek člověka, který zažil/přežil... Sonda do posttraumatického stavu, kdy návrat do obyčejného života s obyčejnými "starostmi" je skoro až nemožný. Text, který převažuje nad obrazy, možná vystihuje prázdnotu a zmatek mysli lépe, než by vyjádřil samotný komiks. Pátrá po příčinách tragédie, řešení nenalézá... Nenechat se pohltit strachem a nenávistí... ?
Část je vyprávěná skrze komiks, ale větší prostor je věnovaný myšlenkám a úvahám samotného Dewilda. Táty od rodiny, který se chtěl jen z koncertu dostat domů živý. Jeho myšlenky nikam nevedou, vlastně ani nikam vést nemají, jde jen o názor. Jde pouze o formu terapie.
Nedlouhý komiks rozhodně neoslní po výtvarné stránce, ale emoce rozhodně vzbudí, místy z něho skutečně mrazí. Stejně jako doplňující text (neměl by Dewilde podobně jako Antoine Leiris se svou Vous n'aurez pas ma haine napsat spíše knihu?) působí trochu jako chaotické uvažování a popisování pátého přes deváté, ale ve skutečnosti se zde dotýká mnoho závažných témat jako je pocit viny, nenávist, paušalizace, ghettoizace či smrt. A to optikou díky zkušenosti, kterou my naštěstí nemáme. Snad dílo jako určitý druh psychoterapie pomohlo.

Celkový dojem: 60%
3292
pechna20.8.2023 21:17Můj Bataclan
Poniczech19.4.2023 18:18Můj Bataclan
Netorack21.10.2020 16:17Můj Bataclan
lukascus12.10.2020 19:30Můj Bataclan
choze12.10.2020 13:13Můj Bataclan
Géba18.7.2020 15:29Můj Bataclan
Dzoglik9.7.2020 19:58Můj Bataclan
blackJag20.5.2020 00:16Můj Bataclan
Lobok25723.3.2018 09:10Můj Bataclan
kaylin13.2.2018 15:44Můj Bataclan
3DD!325.10.2017 10:37Můj Bataclan
mike73123.9.2017 01:31Můj Bataclan
yogi18.9.2017 18:10Můj Bataclan