Můj Bataclan

3.6 | Argo | životopisný

Fred Dewilde je pseudonym padesátiletého francouzského grafika, jednoho z těch, co přežili teroristický útok na pařížský klub Bataclan v listopadu 2015. Po obrovské úlevě, že z té hrůzy vyvázl živý a zdravý, následoval šok, strach a hlavně záplava otázek. Fred Dewilde se s traumatem vyrovnal po svém: svůj děsivý zážitek převyprávěl v komiksu, kde čtyři útočníci dostali podobu kostlivců-jezdců z Apokalypsy, následné pocity, noční můry, provinilost přeživšího a zkušenosti s vyšetřováním a s reakcemi přátel a rodiny popsal v krátkých a výstižných textech, také doprovázených jeho vlastními ilustracemi.

Scénář:
Fred Dewilde
Kresba:
Fred Dewilde
Lettering:
Alena Tejnická (Sarah)
Překlad:
Katarína Horňáčková
Redakce:
Ludmila Böhmová, Milan Dorazil, Ivana Tomková

Rok a měsíc vydání: červenec 2017 | ISBN: 978-80-257-2154-4 | Vydání: 1. | Vazba: lepená v měkkých deskách | Formát: 222 x 314 mm | Počet stran: 48 | Tisk: černobílý | Cena v době vydání: 198 Kč | Název originálu: Mon Bataclan | Vydavatel originálu: Lemieux Éditeur

Obálka (1/1)
Lobok257
Lobok257 | 26.3.2018 | Můj Bataclan |

Komiks je tu spíše jen na úvod... Úvod do myšlenek člověka, který zažil/přežil... Sonda do posttraumatického stavu, kdy návrat do obyčejného života s obyčejnými "starostmi" je skoro až nemožný. Text, který převažuje nad obrazy, možná vystihuje prázdnotu a zmatek mysli lépe, než by vyjádřil samotný komiks. Pátrá po příčinách tragédie, řešení nenalézá... Nenechat se pohltit strachem a nenávistí... ?

3DD!3
3DD!3 | 25.10.2017 | Můj Bataclan |

Část je vyprávěná skrze komiks, ale větší prostor je věnovaný myšlenkám a úvahám samotného Dewilda. Táty od rodiny, který se chtěl jen z koncertu dostat domů živý. Jeho myšlenky nikam nevedou, vlastně ani nikam vést nemají, jde jen o názor. Jde pouze o formu terapie.

George Walker Bush
A George Walker Bush | 11.8.2017 | Můj Bataclan |

Nedlouhý komiks rozhodně neoslní po výtvarné stránce, ale emoce rozhodně vzbudí, místy z něho skutečně mrazí. Stejně jako doplňující text (neměl by Dewilde podobně jako Antoine Leiris se svou Vous n'aurez pas ma haine napsat spíše knihu?) působí trochu jako chaotické uvažování a popisování pátého přes deváté, ale ve skutečnosti se zde dotýká mnoho závažných témat jako je pocit viny, nenávist, paušalizace, ghettoizace či smrt. A to optikou díky zkušenosti, kterou my naštěstí nemáme. Snad dílo jako určitý druh psychoterapie pomohlo.

Celkový dojem: 60%

Lobok257
Lobok257 23.3.2018

kaylin
kaylin 13.2.2018

3DD!3
3DD!3 25.10.2017

mike731
mike731 23.9.2017

yogi
yogi 18.9.2017

Ricarderon
Ricarderon 14.8.2017