Alanovo dětství
Meander1. vydáníčerven 2014
3.8
...
...
Roku 1994 se Emmanuel Guibert, toho času na dovolené, náhodně setkává 
s Alanem Ingramem Copem, Američanem, který tráví důchod na francouzském ostrově Ré. Tak vzniká hluboké přátelství 70letého muže s tehdy 30letým výtvarníkem. Alan se nenechá dlouho pobízet a začne příteli vyprávět svůj životní příběh, který Guibertovi doslova uhrane.

Po Alanově válce, věnované příhodám vojína Alana za druhé světové války, přináší Guibert jeho vzpomínky na dětství. Kniha je znamenitým svědectvím 
o každodenním životě v předválečné Americe. Sledujeme příběh malého chlapce z běžné rodiny, který se postupně otvírá světu a existenci vůbec. Popisováním her s dětmi ze sousedství či chvil prožitých v rodinném kruhu se paměť jedince Alana dotýká paměti nás všech. Alanův vypravěčský talent spolu s dokonalou kresbou Emmanuela Guiberta dodávají příběhu něžný nádech dětské nevinnosti a nostalgie.

Vyšlo jako první díl z edice 'Podle vzpomínek Alana Igrama Copea'

Scénář
Emmanuel Guibert
Art
Emmanuel Guibert
Obálka
Emmanuel Guibert
Překlad
Alena Jurion
CdbID
5378
Žánry
autobiografie, životopisný
ISBN/ISSN
978-80-87596-51-7
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
170 x 240 x 16 mm
Hmotnost
455 g
Tisk
černobílý
Stran
160
Původní cena
298 Kč
Originál
L’Enfance d'Alan: D'après les souvenirs d'Alan Ingram Cope (L'Association, 2012)
Rozprávanie o detstve v predvojnovej Kalifornii by som asi hodnotil slovom "príjemné". Je to ako keď počúvate rozprávanie starčeka o jeho obyčajnom živote - neucelené príhody, niektoré zaujímavejšie, niektoré nie až tak moc, jeho zážitky s ľuďmi ktorých nepoznáte, spomienky na to čo bolo a už nebude. Nie je to zlá kniha ale ani niečo, čo vo mne zanechá nezabudnuteľný pocit. Skôr ako bežný život, pomaly spomienka vyprchá.
Příjemné čtení, které převládalo na obrazem, ale zase se s ním dobře doplňovalo. Dozvěděl jsem se i pár zajímavých drobností, nadprůměrná spokojenost.
Obyčejné i neobyčejné zážitky popsané (pro mě) velice čtivou formou. Šmarjá, ale jak mě tahalo za oči písmeno Z v letteringu, na začátku jsem si říkal, že to je na zvyku, ale až do konce jsem s ním měl, hlavně ve formě předložky, problém .
"Alanovo dětství" je primárně černobílou knihou, ale její úvod je barevný, což je velmi příjemné. Emmanuel Guibert dokazuje, že s barvou pracuje stejně skvěle, jako s její absencí. Úvod vás navnadí, oživí pro vás svět někoho jiného, ale zároveň ten váš. A pak se jen zaposloucháte do vyprávění člověka, který už má hodně za sebou a je ochoten se o to s vámi podělit. Meander vydal komiks, který si rozhodně zaslouží místo na českém trhu, protože je to další krásná ukázka toho, jak je komiks všestranný a co dokáže, když se použije správně. Když je dobrý vypravěč, každý se stáváme zajímavými hrdiny příběhů, které budou lidé chtít číst. Více: http://www.comics-blog.cz/2014/09/735-alanovo-detstvi-85.html
Nedávno jsem někde četl vtipnou věc, parafrázuji: "Myslíte si, že každý život je svým způsobem jedinečný a zajímavý, jak vám ukazuje celá řada filmů? Není to pravda." Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s tímhle komiksem - je to svým způsobem docela dost nuda. Pokud ovšem nepočítám obecný vhled do meziválečné Ameriky a silnou pasáž s maminkou na konci. Jenže nastupuje Emmanuel Guibert se svou skvělou ilustrací a dělá z celého biografického vyprávění nádhernou záležitost a půvabnou knížku. Ale samozřejmě, že bez samotného Copa by to nebylo tak dojemné... zvláštní pocity nostalgie, dávno ztracených časů a zároveň dojmu, že není potřeba se příliš nimrat v tom, co už bylo.

Celkový dojem: 70%