Obrazově bohatá kniha Heleny Diesing, autorky monografie Kája Saudek (2010), vyplňuje prázdné místo na poli české pop kultury. Autorka na základě rozsáhlé rešerše dobových periodik shrnuje dosud nezmapované období českého komiksu. Přináší nové poznatky o proslulých tvůrcích, mezi nimiž nechybí Josef Lada, Ondřej Sekora či Jaroslav Foglar, představuje ale i desítky autorů zcela neznámých. Publikace dokazuje, že svět českého komiksu před rokem 1950 byl plný celé řady rázovitých postav. Odhaluje zrod těch dodnes slavných, například Ferdy Mravence nebo Rychlých šípů, připomíná také mnoho zapomenutých hrdinů včetně Pepiny Rejholcové z dílny Františka Voborského nebo gentlemanského fešáka Dandyho od mezinárodně uznávaného karikaturisty Berta.
Popisem a charakteristikou jednotlivých komiksů autorka nepřímo vytváří sociální a kulturní obraz první republiky, období protektorátu, let poválečných i změn po převratu v únoru 1948. Publikace tak otvírá pohled nejen na fenomén našeho "národního" komiksu s řadou jeho formálních specifik, ale i na českou kulturu obecně.
Text provází velmi bohatý obrazový materiál a na atraktivitě knize přidává i grafická úprava designéra Štěpána Malovce.

Publicistika
Helena Diesing
Redakce
Štěpán Malovec
Žánry
publicistika
ISBN/ISSN
978-80-904546-8-2 (Verzone)
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
225 x 285 mm
Stran
360
Cena
1249 Kč
  • Kaluž
    Kaluž mecenáš13.6.2012 19:07Český komiks 1. poloviny 20. století
    „Jádro časopisů (jedná se o časopisy Junák a Vpřed, ale to samé dnes platí i o magazínu Crew a sborníku Aargh!), jak sama redakce přiznává, tvoří barvotiskové obrázky a seriály, které jsou největším lákadlem chlapců a dívek. Mluvit o výchově a literární hodnotě seriálu je velmi těžké, protože kde nic není, ani čert nebere. V různých zábavných časopisech pro malé i velké jsme se setkávali velmi často s tímto plevelem, který je nebezpečnější, než si kdo může myslit. Epická kostra je zde totiž vyjádřena dialogy jednajících osob, které jsou napsány hůlkovým písmem do jakýchsi obláčků, které vylétají jednajícím osobám z úst. Nehledě k tomu, že už tato okolnost musí působit jaksi slabomyslně, je tu ještě něco jiného. Autor si je obyčejně vědom toho, že obláčky obrázku krásy nepřidají, a proto lepí svůj text do nejmenších větiček a úsloví. Text je tedy oproštěn a zjednodušen na nejmenší míru. Vše potřebné vysvětlí obrázky. Někomu by se snad zdálo, že se tím vůbec nic nestane a že takový výtvor nemá na čtenáře vliv. Mohu však doložit ze své zkušenosti, jak nebezpečná je taková seriálová tvorba. (...) Mládež, která si navykla sytit se obrázkovými seriály, nechce číst vůbec hodnotné autory, poněvadž takové čtení je na rozdíl od tohoto velmi nepohodlné. (...) Mám zjištěno, že sedmdesát procent odběratelů takových časopisů z mého okolí cítí po dvou měsících odebírání živelný odpor k hodnotné literatuře.“ (nesmějte se, já okamžitě vyklízím knihovnu, mažu sbírku a skupuji díla Majakovského a Tolstoje doufajíc, že ještě není pozdě)

    Disney, Eisner, Hergé, Arnal,... ale kdepak. Sekora, Lada, Klapač, Posledník,... to je to, oč tu běží aneb světe div se, Němeček se Štíplovou nebyli první.
    Helena Diesingová, mladá česká kunsthistorička věnující se mj. komiksu a jeho kořenům, loni prostřednictvím vydavatelství Verzone uvedla na pulty knihkupců tento ojedinělý počin. To, co již několik let s nadšením hltám z komiksového občasníku Aargh!, tedy texty zaobírající se historií českého komiksu, je zde uceleno a svázáno do jedné tučné bichle.

    Sklenice však zůstala z půlky prázdná. Textová část místy působí příliš sporadicky a věcně, opakují se suché popisy dobových děl (támhle byli bubliny, támhle ne, támhle byly panely ohraničeny, támhle ne), přeskakuje se od autora k periodiku a naopak a ona periodika nejsou čtenáři nijak zvlášť přiblížena (neznalý neví co byly Humoristické listy, nebo že týdeník novinového formátu Kopřivy byl něco jako dnešní pololetník KIX). Chybí tomu nějaký směrodatný řád či hlubší osobní invence. Vzhledem k období, kterému se Diesingová věnuje, je jasné, že prameny vysychají (a v některých případech jsou již zcela vyprahlé), to ovšem neznamená, že bych se měl vždy spokojit s pouhým náhledem daného komiksu a jeho stručným popisem doplněným o bibliografické údaje. O dílech některých méně významných tvůrců se dozvídáme zase jen telegraficky v textové formě, což je škoda, ukázky k dispozici jsou a nevyužitá místa v knize také.
    Autorka občas používá podivné větné stavby - „Leckterá zábavná periodika této doby lze přirovnat ke korytu plnému výživné krmě v podobě někdy až lacině lechtivého vtipkování a jejich čtenářstvo můžeme vidět jako masu lačnou pořádné porce pokleslého žertu.“ Uff. Takhle si odbornou studii nepředstavuji. A podobných špeků je tam povícero. Když to porovnám s čtivými texty "od srdce" Tomáše Prokůpka (viz. Aargh! #7, 8, 10 a 11), vychází mi jednoznačný vítěz v soutěži o spokojeného čtenáře. Přesto musím autorku pochválit za pasáže o poválečném komiksu, materiálu ke zpracování bylo možná k dispozici více než u předchozích období a tak i doprovodný text má větší hloubku a vyšší informační hodnotu.

    Teď se ale dostávám k tomu nejlepšímu. A to je obrazový materiál - náhledy všech těch komiksů, filmů, stripů, kreslených nebo obrázkových seriálů a bůhvíjakých ještě českých opisů téhož významu. Celostránkové seriály i kompletní novinové stripy - Ladův Film o králíčkovi popisující trampoty vskutku mazaného (ba až vychcaného) králíka nebo Šprýmovné kousky Frantíka Vovíska a kozla Bobeše, jehož protagonisty jsou padesátiletý plešatý muž v dětském úboru a jeho kozel (Josef Lada měl zvrácený smysl pro humor, takový předchůdce Maxe Cannona). Dále pak Sekorův Bedříšek a Voříšek o jedné (ne)povedené emigraci, Fischerův humorný Pan Bacil, samozřejmě nechybí Rychlé šípy Jaroslava Foglara (pobavila Foglarova poznámka o zesnulém Bublinovi), opravdu výtečný Srbův Dědeček Basta a malá Vlasta, moc hezky nakreslená soap opera Zuzanka a její svět, kterou nakonec pozřela bolševická zrůda jménem Kulturní politika (nejemotivnější část knihy) a spousta dalších (polo)zapomenutých klenotů. Velice působivé jsou dvoustránkové obrazy, např. masakrální výjev z války v zákopech pocházející z Ferdy Mravence - dnešní děti by se z toho nejspíš podělaly hrůzou. Nesedly mi ale zvětšené výřezy - většinou zbytečné a nevzhledné, zabírají místo uceleným kusům, což obzvlášť zamrzí, když Klapačův Punťa provází Prahou malou Shirley Templeovou a my vidíme jen obří výřez dvou panelů přes celou dvoustranu, přičemž v rohu se krčí nečitelná zmenšenina celého dílu.

    Neskutečně mě nasírají veškeré poznámky k textu, které mimo bibliografických údajů obsahují i řadu zajímavostí z dobového zákulisí. Všechny jsou totiž otočeny o devadesát stupňů na štorc, tudíž musím u každé poznámky natočit celou knihu nebo si vylomit krk. Tohle je velice nevhodný způsob, jak oživit grafickou strukturu obsahu a zodpovědná osoba by si za to měla dát facku.

    Publikace svým vzhledem připomíná rozšířené vydání magazínu Živel. Formát, obálka i uvnitř použitý papír jsou prakticky totožné s tímto, kdysi kultovním, undergroundovým zinem. Potíž je v tom, že takto zvolené zpracování je naprosto nevyhovující a podřadné knize mapující historii českého komiksu. Tohle mělo mít pořádnou pevnou vazbu, cokoli jiného je urážkou obsahu. Kniha vám kvůli měkké vazbě "plave" v rukou a obálka trpí při jakékoliv manipulaci. Když oželíte důkladný náhled některých plnoformátových dvoustran (tedy nebudete knihu příliš rozevírat a pátrat, co že se to skrývá na vnitřních okrajích, ať už se jedná o texty v bublinách nebo postavy), možná se vám podaří zachovat hřbet ve slušivém stavu. Ovšem pokud knihu, byť jedinkrát, rozevřete "naplno", můžete ji rovnou považovat za salát. Hřbet se prostě zlomí a zůstane tak navěky. Možná vám tyto výtky přijdou malicherné, ale já tohle považuji za vydavatelský fašismus.
    Vzhledem k faktu, že podobně zaměřená literatura se momentálně na našich trzích nevyskytuje, nezbývá mi nic jiného, než vám právě tuto studii doporučit. Přimhouříte-li oko nad její obsahovou uspěchaností a překousnete některé grafické anomálie, budete spokojeni.

    Pozn.: Kdybyste se pídili po tom, co je zač ten Mickey Mouse na obálce, tak vězte, že jde o medvídka Chundeláčka od Reného Klapače.
12