Kitaró (limitovaná edice)

+ 9 dalších ukázek

Kitaró patří k nejznámějším a nejvydávanějším příběhům manga v Japonsku. Již v roce 1954 na sebe Mizuki upozornil prvními povídkami o klukovi jménem Kitaró, pocházejícím z duchařského rodu ze hřbitova, a konfrontujícím každodenní život jak s moderní společností o překot se měnícího Japonska, tak s mizejícím světem „tradičních“ japonských strašidel jókai (nebo obake) a záštných zjevení nebo duchů júrei.

Vyšlo jako 7. svazek malé řady edice Argomiks (uvedeno také v tiráži). Klasická verze je nově s měkkou obálkou, limitovaná pak s pevnou obálkou s jiným motivem. Poprvé vyšlo v nakladatelství Kodansha Ltd., české vydání vychází ze sborníkové anglické verze vydané nakladatelstvím Drawn & Quarterly.

Scénář: Šigeru Mizuki
Art: Šigeru Mizuki
Obálka: Šigeru Mizuki
Lettering: Jiří Nevěřil
Překlad: Petr Holý (I.)
Publicistika: Anna Křivánková (hotate)
Redakce: Jan Adamčák, Hana Gelnarová, Richard Klíčník

CdbID: 10701
Žánry: fantasy, městská fantasy
ISBN/ISSN: 978-80-257-4358-4
Vazba: šitá v tvrdých deskách
Formát: 160 x 230 x 38 mm
Hmotnost: 740 g
Tisk: černobílý
Stran: 400
Původní cena: 748 Kč
Originál: GeGeGe no Kitarō (Kodansha Ltd., 1965; 1966; 1967)
Varianty: Kitaró (2024)
Kitaró (limitovaná edice) (2024)

mcleek9.10. 17:54Kitaró

Tak tohle bylo hodně slabé. Kratší povídky zklamaly výstavbou zápletky a jejím rozuzlením, ten nejdelší příběh je už čirá fantasmagorie s godzilou, megarobotem a atomovkou. Jediný příběh, který vykukuje z hlubokého podprůměru je o strašidelném vlaku, ten bych si vytrženě někde jinde užil.
Takhle jsem se jen pronudil knížkou a říkal jsem si, o kolik víc teď docením (už tam milovaného) Usagiho...

baatcha4.8. 14:56Kitaró

Výborný kousek! Miluju tradiční japonská strašidla a Kitaróa jsem si okamžitě zamiloval. Je to vlastně takový prototyp Hellboye, kluk nadaný nadpřirozenou mocí řeší lidské problémy se strašidly z lidového folklóru, a i způsob komiksového vyprávění mi toho černobílého Hellboye ze staré Crwe hodně připomínal. Je to takový Hellboy pro děti. Mizuki střídá karikující kresbu s dechberoucími realistickými kresbami prostředí, akci prokládá hřbitovy a lesíky, ponořenými do mlhy, a skvěle buduje atmosféru. Jak píšou kolegové pod mnou, kratší příběhy byly naprosto geniální, zato ty delší trochu úmorné k přečtení, ale celkově mě to bavilo mnohem víc než příběhy Džundžiho Ita, který zpracovává podobnu látku.

Co se týče české edice, Argo zvolilo sympatický formát i papír, obálku pomocí kresby z komiksu stylizovali jako levný komiksový sešit s minimem barvy, což ke Kitaróovi sedne, a nadchl mě překlad, protože se čte velice příjemně. Ze začátku jsem trochu bojoval s počeštěnými jmény jókaiů, než mi došlo, že pro dětský komiks a plynulost textu je to ideální řešení. Na druhou stranu mohla být původní transkripce jmen japonských strašidel uvedená aspoň v tom lexikonu vzadu, protože pokud si někdo bude chtít o jókaích najít víc informací na netu, jména jako Šlemhlav nebo Pískobába mu moc nepomohou. Argo se taky pokusilo přeložit všechna sfxka, ale mám pocit, že pár jich i tak zůstalo nepřeloženo a že několik se jich ztratilo v překladu a česky nedávají jako zvuk smysl ("nokiri", "spoooo", "pikááá". To byl asi nějaký interní humor s Pokémony?) Naproti skvělému doslovu Anny Křivánkové, nořícímu se detailně do Kitaróovy historie, se taky vůbec nic nedozvíme o tom, kdy a kde vlastně komiksy otištěné v knize původně vyšly. Vycházelo to v jednotlivých sešitech? Vytvořil to Mizuki speciálně pro tuhle knihu? Nikde není bohužel jediná zmínka.

Uvažoval jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami, protože ty delší příběhy byly dost rozvleklé, ale když pak kolem mě projížděla pomalým krokem tramvaj a mě naskočila husí kůže, uvědomil jsem si, jak moc jsem si Kitaróovy příběhy užil a jak skvělou atmosféru mají.

Budu se těšit na další knihu Kitaróových dobrodružství!

George Walker Bush19.4. 13:23Kitaró (limitovaná edice)

Zajímavý exkurz do japonské tradice a mangy poloviny 20. století. Prvotní nadšení z humoru, roztomilosti i obskurního strašení se však u mě brzy s delšími příběhy vytratilo - ona dobová, "humorná" a kulturní propast je myslím horko těžko překlenutelná.

P. S. Ani Argo neumí mě/mně (str. 349)?

Celkový dojem: 60%

Django13.4. 17:51Kitaró (limitovaná edice)

Kitaro je směs japonského folklóru a brakového hororu, vtom správném smyslu. Během čtení jsem se několikrát hlasitě uchechtl, obsah ocení jak velcí tak malí čtenáři. Šigeru Mizuki je frajer, jeho úžasná kresba krajin s groteskně legračními lidmi prostě skvělé funguje. Jen menší výhrada, nejsem si jistej ale na straně 16 ten upír rozhodně nechtěl hrát piškvorky ale japonskou hru go.

Fort13.4. 12:12Kitaró (limitovaná edice)

Na mangu jsem se těšil, hlavně z důvodu, protože se mi předešlé dílo autora Hitler velmi líbilo. Moc jsem netušil do čeho jdu, věděl jsem jen, že je to povídková manga o jókaich. Jako někdo kdo o japonských strašidlech v životě nečetl, jsem očekával něco na způsob Black Jacka, přece jen co je starý je dobrý, kdo by vydával letitou mangu a nebyl by to klenot.
Fráze z knihy říká: Člověk jókaiům porozumí pouze v případě, že žije aspoň tři sta let. Nežiji 300 let, nejsem strašidlo ani želva, abych se k tomu přiblížil.
Jednotlivé povídky jsou kvalitativně i svou délkou dosti nevyrovnané. Jsou zde dvě dlouhé povídky cca 50 a 100 stránek, které mě velmi nebavili. Naopak je zde mnoho kratších u kterých jsem se výborně bavil a taky pár průměrných.
Moje hodnocení je založeno pouze na kvalitě povídek, kdybych měl započíst i zpracování knihy dám o jednu hvězdičku více. Manga není pro každého, svoje publikum si bude muset najít.