Oblíbené nehomosexuální duo Morrison & Quitely tentokrát až tak velký zázrak nepředvedlo. Po Morrisonovi by se totiž z principu nemělo chtít, aby za střízliva psal srozumitelné příběhy a už vůbec ne s nějakým hlubokým morálním ponaučením, protože pak to přesně takhle skřípe. Byla by to nuda, nebýt ovšem výtvarna - jenže být geniální je u Quitelyho holt standard.
Když mi došlo, že podstatná část prvního příběhu se odehrává v TOM starém lunaparku, kde během Kameňáku Joker mučil komisaře Gordona, spadla mi čelist a naskočila poctivá husina. A když tam pak Gordon osobně dorazí a zničehonic začne smrkat a kašlat... tohle je geniální!
Quitely je neskutečně libový kreslíř. Je fascinující vidět, jak u kreslení přemýšlí, protože v jeho podání je jasné, že Dick Grayson v Batmanově kostýmu je naprosto fyzicky odlišný od nabušeného Bruce Waynea. A k tomu ta brutální krvavá sfx-ka jako cynická parafráze šedesátkového seriálu... Morrison a Quitely si jako tvůrci sednou fakt dokonale (a proto asi toho spolu tolik dělají). Není ovšem všechno zlato, co se třpytí - druhá půlka knihy mi přišla k uzoufání nudná. Opěvovaný kreslíř zůstal jen u obálek a já se divil, jak se můžou dva příběhy od jednoho autora tak výrazně lišit.
Morrison je pro mě fakt těžkej king. Může to být tím, že dokáže vyprávět příběhy, aniž by mluvil, a vám se tak v hlavě odvíjí meta-příběh, který i přes svou bizarnost začne dávat smysl. Což je hodně blízké drogové zkušenosti, což ovšem u starého feťáka Morrisona nepřekvapuje. Nebo je to tím, že mám doktorát z batmanologie a chápu všechny ty jeho narážky na netopýří historii. A nebo za to může čirá radost, že někdo vezme 70 let staré postavy, jako jsou Dr. Death nebo profesor Hugo Strange s jeho Monster Meny, a jako fungující prvky je zapojí do současného Batmanova univerza.
Nevýhodou tohoto silně autorského přístupu je skutečnost, že mnohé Morrisonovy příběhy nevnímám jako "čistokrevného" Batmana, ale spíš jako specifický Morrisonův remix. Ale i přesto mi ve výsledku tenhle dýdžej sedne.
Tichej trip do Xavierovy hlavy je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy v komiksu četl. Zbytek knihy už takový nářez není, což jen potvrzuje mou domněnku, že Morrisonovi jdou nejlépe příběhy bez textu.
Podivný konec podivné série. Od osmého čísla se příběhy želváků zvrtly v jakési otravné ekologické poselství, které želvy odsunulo na druhou kolej a s původním seriálem nemělo nic společného. Nevybavuji si, že by některý z příběhů měl vyložený happy-end, spíš vyznívaly dost bezútěšně a depresivně.
Navíc jsi to, ty vydavatelskej Egmonte, pěkně posral! Necháš děcka pár roků sledovat příběhy čtyř kamarádů, a sérii utneš v půlce příběhu ve chvíli, kdy z původní čtveřice zbývají dva a zbytek je ztracený nebo dost možná mrtvý? Fakt díky, vole.
Nebýt zdejšího hodnocení, asi bych do Utajeného počátku nešel, protože mne odrazovala ta Frankova sterilní kresba. A udělal bych chybu, neboť ještě týden po dočtení mi zněly v uších supermanovské fanfáry Johna Williamse!
Kniha skládá slušný hold prvnímu filmu Richarda Donnera, ovšem v tom tkví i její slabiny. Například scéna s Lois a helikoptérou, ve filmu silná, dramatická a emotivní, je tu parafrázovaná překvapivě suše a nudně. Na druhou stranu musím říct, že spolu s Rudou hvězdou a Co se stalo s mužem zítřka je to to nejlepší, co u nás se Supermanem zatím vyšlo.
Marvel v roce 2011 obnovil sérii Venom. Nazval ji Venom: Stokrát zrecyklované klišé a kdyby její výtvarník nebyl takový borec, nikdo by si na ni dnes už nevzpomněl.
Tohle je naprosto archetypální ukázka všeho, co dělá komiksy komiksama. Zlatý fond kinemato... vlastně komiksografie!
A pár nečekaných vtípků - koukal jsem, že ve vánočním čísle se, kromě Stana Lee a Jacka Kirbyho, mihnou na úvodním panelu v zasněženém New Yorku taky Nick Fury a jedním z bruslařů je patrně Doktor Doom :D Pár těchto čísel mám v sebraném italském vydání a překvapilo mě, že italové sem tam doplnili pár stránek oproti originálu. Tak třeba před vpádem Kierroka mi v českém vydání chybí pasáž, kdy se Nightcrawler koupe s nahou Storm ve školním bazénu... :)
Koupil jsem si to před lety, půjčil kamarádovi, a nostalgie mě donutila, abych si to loni v Krakatitu koupil znovu. A to obecně považuju za znak dobrého porna, když se k němu rádi vracíte. Mimochodem, neměli byste náhodou někdo kontakt na toho fešného stopaře z Čech?
A hlavně bych zmínil, že u Tajných válek máte pocit, že koukáte na film. Na ohromně zábavný a našlápnutý superhrdinský film na širokoúhlém plátně. Kam se hrabe vizuál 2001: Vesmírné odysey na přílet Galactusovy lodě! Tužka a pero vládnou a "KABOOM!" zní sálem!
Kvalitní klasická zábava, ale už mě to nebralo tak, jako předchozí díly. Asi mi tu chybí fikaní záporáci, mluvící o sobě ve třetí osobě, s dokonalými plány na ovládnutí světa. Mám pocit, jako by celé to dřívější naivní ladění začalo ustupovat a už to holt není taková prča. Autoři občas vaří z vody, třeba příběh z obálky mi přišel jako vyložené wtf, a kresba Gila Kanea mi děsně nesedí. Pokaždé jsem hledal dopředu, kdy se zase objeví příběh od Romity.
Přečteno a podtrženo - koukejte honem vydat další!
Jsem moc zvědavý, jaké tohle bude, bo už druhý týden se marně snažím prokousat skrz Avengers: Na věky věků I., kde jsem se u třetího sešitu totálně zasekl. :D
Tohle je tak nadupaná megaakce, že mi při čtení normálně hučelo v uších. Nicméně ke konci už mi bylo dost jedno, co se tam vlastně děje, což ale přičítám na vrub Bendisovi, který konce zvládá napsat jen výjimečně. Hlavně, že střeva lítaj´ vzduchem!
Tak co, kdo z vás je natěšený na následující nálož prehistorických komiksů (a jako já si myslí, že valná většina nebude za nic stát)(ale doufá, že se plete)?
Trvalo mi, než jsem strávil tuhle kresbu, která vypadá jako velice nepovedený Moebius, prohnaný photoshopem. A pak mi došlo, jak dokonale k takhle "zvrácenému" příběhu sedí. Některé panely jsou prostě dokonalé. Jen to skákání v čase na Měsíci jsem moc nepobral, protože aspekt výrazného stárnutí hlavního hrdiny se pak nikde jinde v komiksu už neobjeví, i když v čase se skáče pořád. A protože jsou komiksy odrazem skutečných příběhů, zajímalo by mne, co by se takovému skutečnému Quicksilverovi dalo říct, aby se přestal hnát po hlavě do totálních sraček...
Tohle je obrovská škola pro kreslíře, protože Smith dokáže, že v chaosu bitevní vřavy se vaše oko zastaví na Švandovi, který se otáčí za dvěma krysáky a myslí si: počkat, tyhle dva znám! A je to nakreslené tak, že vám to docvakne naprosto bez bublin...
Sedmičku jsem dal během sedmi piv v hospodě, nedokázal jsem se odtrhnout a asi jsem i trochu brečel. Druhý den jsem teda měl děsný hlavobol, ale stál za to.
Bezdůvodné cynické násilí tady výrazně přesáhlo míru toho, co bych chtěl v komiksu číst. Navíc jsem hned po dočtení dostal strašný průjem. Nicméně nějakým zvráceným způsobem mě to bavilo.
Okázale jsem zatím Zaklínače ignoroval a teď valím oči, jak parádně mi sedne. Velice jsem si užil kresbu a hlavně vitráže, ve kterých se odvíjí paralelní příběh, aniž by autor měl potřebu jej zbytečně komentovat. Tohle "spolehnutí se na čtenáře" mi přijde jako velice sympatický krok. Překlad je velmi příjemný, jedinou výtkou je, že kniha mohla být asi tak třikrát delší (i v tom smyslu, že místy je příběh možná moc uspěchaný).
Nebýt UKK, byl by pro mne Doctor Strange jen další ze stovek přicmrndávajících postav Marvelu. Díky svému vulgárnímu výstupu v Tichých výkřicích si ale získal mou pozornost natolik, že se od té doby stal jedním z mých největších oblíbenců. I když "Přísaha" není až taková bomba, jakou by mohla být, miluji Vincenta Price, miluji Strange a miluji Marcosovu živou kresbu, která se tváří jako 60. léta a která je příjemným osvěžením po nedávné záplavě hyperrealistických kreslířů v ukk. Co tak úplně nevyšlo, je scénář, který táhne dolů především recyklované klišé "tajemného osudového nepřítele z doktorovy minulosti". Pokud u nás někdy vyjde Strange v podání Ditka a Leeho, bude to bomba.
Koukám pánové, že jsme z toho všichni trochu rozpačití. Během čtení mě napadaly dvě věci: že bych velice přivítal ty staromódní obdélníčky s vysvětlujícím textem (jsme právě tady a děje se tohle), a že mám taky radši spíš intimnější příběhy. Protože tohle je prostě monumentální bitka, nic víc. Na úkor megalomanských dvoustránkových kompozic tu chybí právě ta "intimnější část" - třeba Wasp nebo konec skrullské královny by si zasloužili víc, než jen malé okýnko uprostřed chaotického děje. A co tam dělal kapitán Amerika jsem taky musel dohledat na Wikipedii. Na druhou stranu, díky několika knihám, co v UKK vyšly, tam pár věcí pěkně zapadlo do sebe. A Baxterův mrakodrap versus Negativní zóna, to byla libůstka.
Na to, jak dlouho ji připravovali, budou ti Skrullové celkem lůzři, kdy ta invaze dopadla, jak dopadla. Dal bych 3,5 hvězdy. Proč jen tu nemůžeme dávat i půlhvězdičky?!
GENIÁLNÍ. Miluju oldschool a tohle je prostě absolutní dokonalost. Nemusíte mít žádného Supermana načteného, a přesto pochopíte, že tímhle končí jedna dlouhá epocha. Vedeni scénáristou ohromeně sledujete, jak se bortí jedno supermanovské status quo za druhým a víte, že to celé nejspíš špatně skončí. A přitom se nemůžete odtrhnout od čtení.
Četl jsem komiks hned po vydání, ale ještě teď mě dojímá, když o tom píšu, což jen potvrzuje jeho sílu. Takhle si představuji ideální příběh se Supermanem. Intenzivní, emotivní, nic v něm nechybí, a pochybuji, že u nás kdy vyjde lepší supermanovský příběh. Tak, jako má Batman "Kameňáka", má Superman "Co se stalo s Mužem zítřka". Rozhodně není náhoda, pod obojím je podepsaný ten samý machr.
Jak jen to ten Millar dělá, že dokáže namíchat koktejl z hardcore osobní tragédie, do toho přimíchat Spider-buginu, co jezdí po mrakodrapech, a navíc tyranosaura, posedlého symbiontem, a výsledek působí zábavně a ani trošku hloupě?
Jen bych měl poznámku k českým SFXkám v UKK. Jsou sice dělané megakvalitně, že si jich skoro nevšimnete, ale asi bych přeci jen uvítal spíš originály, protože v americkém komiksu prostě působí přirozeněji. Navíc jich, ehm, stejně tak třetina zůstane grafikem vždycky jaksi opomenuta...
Tak jsem vám myslel, že Útok titánů touhle druhou knihou ukončím, protože přece jenom nejsem mangista a ten hysterický způsob vyprávění mne trochu unavuje. Sem tam je kresba dost nepřehledná a styl psaní, skákající od téměř dokumentárního krvavého realismu po naivní pohádku, mne touhle svou nejednotností rušil. Ovšem pak přišel závěrečný příběhový obrat, který sice nebyl nečekaný, ale autor jej podal s takovou grácií a elegancí, že jsem zvědav, co v příštím díle vybalí. Takže se přiznávám: dostal mě, pacholek.
Od nutkání vrátit tenhle komiks do krámu mě odradilo jen to, že jeden z příběhů mě svým vtípkem na závěr pobavil. Jinak je to fakt děs, kdy parádní obálka slibuje něco výjimečného, co uvnitř rozhodně nenajdete.
Vedení DC: "Pane Snydere, napište nám Batmana, co se bude dobře prodávat. Ať se tváří aspoň tak zásadně jako Kameňák, ať je to šokující, hodně dramatické, použijte tam veškerá oblíbená příběhová klišé a nezapomeňte na tu scénu s netopýrem v okně. Hlavně se ale nesmí cokoliv stát s postavami." Spisovatel: "Aha. Takže to má být zásadní příběh, ve kterém k ničemu zásadnímu nedojde? Nevznikne tím strašně hloupý a nudný komiks? Nebudou čtenáři naštvaní?" "Ale kdepak, čtenáři milují status quo. Kdybyste v nich vzbudil nečekané emoce, ještě to budou probírat na internetu a mohlo by to pokazit prodejnost." "Chápu. Takže co kdyby se to celé jmenovalo jako nějaký klasický příběh, třeba... Smrt rodiny? To by mělo přitáhnout davy!"
Tentokrát řeší věhlasný psycholog Sigmund Thor pomocí svého lékařského kladiva psychické problémy planetárních rozměrů! A ačkoliv na mne komiks místy působil trošku staticky, musím říci, že tahle jednohubka se opravdu povedla!
A znáte tu, jak pejsek s kočičkou dělali dort... v Negativní zóně?
Asi takhle, vůbec jsem neznal Avengers a knihu Avengers: Rozpad jsem si přesto užil maximálně. Nevěděl jsem nic o Hulkovi, ale nad Tichými výkřiky jsem slintal blahem. I v případě knihy Fantastic Four: Konec se pracuje s hromadou klasických marvelovských postav, o nichž jsem nikdy neslyšel. Jenže autor Alan Davis nemá rád, když čtenář musí u komiksu přemýšlet, a tak vám se zábavností telefonního seznamu postupně předkládá nekonečný výčet hrdinů, záporáků, míst a příběhových elementů, patřících do FF kánonu. Celé to má jaksi osudově souviset, jenže výsledkem je takový guláš, že jsem si pouhou půlhodinu po dočtení nebyl schopen vzpomenout, o čem to vlastně celé bylo a proč se co dělo.
Ale nechci jen remcat - asi v půlce jsem se trochu zorientoval a začalo mě to docela bavit. Logiku jsem hodil oknem, a ačkoliv je scénář totálně přiblblý a naivitou odpovídá spíš komiksům ze začátku 80. let (a nemyslím si, že to byl záměr nebo "pocta"), Alan Davis kreslí Sue Richardsovou jako komiksovou pornohvězdu, což myslím dostatečně opravňuje toto veledílo k existenci.
Když zamlčím vymazlenou kresbu a úžasné barvy, které svítí ze stránek se stejnou intenzitou, jako z monitoru, musím zmínit aspoň ten největší kousek, který se Danovi Černému s Jelitami povedl. Postavy Jelit si totiž okamžitě zamilujete, a to do té míry, že byste je chtěli znát naživo. To se mi nestalo s Fanoušem ani s Klytorou, a když přemýšlím, komu se to povedlo, napadá mne jen Tintin. Myslím, že Jelita by si zasloužila delší příběh - ostatně, některé z epizod stejně trochu na pokračování byly.
A - možná je to dotaz trochu mimo, ale nepatří ta chata v závěrečné storce Čtyřlístku?
Kritika politiky k tomuto komiksu parádně sedla a překvapila mne svou otevřeností, ale právě to je asi to, co dělá Marvel Marvelem - nebojí se bořit zavedené hranice. Co trošku podrývá majestátnost hlavního hrdiny je fakt, že bojuje proti béčkovým až céčkovým záporákům, nicméně autor to dokáže ustát a výsledek nepůsobí směšně. A opět tu máme Johna Romitu jr. a jeho specifickou kresbu, která občas působí nedotaženě a občas na její absolutní dokonalost koukáte s otevřenou pusou.
A na okraj: Zatím tu ještě nikdo nezmínil vzdělávací funkci UKK, díky níž se čtenář naučí spoustu nových slov. Já se třeba díky tomuhle komiksu naučil krutopřísný výraz HUSŤÁCI!
Slušná haluz. Četl jsem to ráno před cestou do práce a v tramvaji jsem pak měl pocit, že všichni ti hulákající lidi kolem jsou spící Věční. Škoda jen toho závěru, kdy je čtenář hned dvakrát namlsaný na magabitku, ze které se Gaiman nakonec vykecá. A to je sice hezký new age závěr, ale příběh díky tomu zůstane bez vyvrcholení.
Spider-Man se konečně rozjel! A souhlasím s tím, že je to první číslo USM, které mě opravdu bavilo. Nahradit stupidní reinkarnace klasických záporáků vážně míněnou kulkou v těle byl fakt dobrý tah. Ultimate War je oproti tomu slabší, i když kresba je epická. U Magnetovy otcovské lekce mi spadla čelist, ale i tak má Millar opět problémy s akčními scénami. Jako by celý ten comics někdo brutálně prostříhal a pokrátil. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se příběh odvíjel pomaleji. Tohle vycházelo několik let před sérií Ultimates, nemám pravdu?
Škoda jen, že příštím číslem se série utne. Zrovna když, jak se zdá, scénáristé překonali porodní bolesti a začalo to být zajímavé.
Dialogy jsou opravdu parádně napsané a několikrát jsem se pěkně chechtal, a to mám na mainstreamu rád, když dokáže rozesmát. Ale opět jsem si ověřil, že osobně mne Straczynského Spider-Man nebere. Dialogy ano, ale příběh je pokaždé slabým remixem něčeho, co už u Pavouka stokrát bylo, případně to vezme nějaký úplně mimózní směr.
Tomuhle dílu Lucie Lomové by rozhodně prospělo mnohem víc noirové atmosféry. Člověka to napíná, napíná, hned na začátek tu máme i nějaký detailní záběr průstřelu mozku, jenže poslední třetina děje, kdy se příběh změní v béčkový akční film, to hodně pokazí. Autorka neudrží těžký kalibr, který nasadila na začátku a slibný příběh se rozplizne... A přitom to mohlo být takové dokonalé, řekl bych až majorzemanovské dílko.
Kresba bavila, Joe Quesada chvílemi připomínal Kelleyho Jonese a k Daredevilovi to parádně sedlo. Co mi ale nesedlo, byl scénář. Kevin Smith by se měl držet svých vydařených komedií, protože když se pokouší o "temnější tóny", vyjde z toho takováhle kvalitně napsaná totální slátanina.
Rozkošný počin s chytrým scénářem a chytrou kresbou. A navíc, má ty nej-ú-žas-něj-ší obálky, jaké jsem u komiksu kdy viděl! Trošku škoda je jen to, že narážky na původní anglická jména hrdinů se nutně ztratila v překladu, ale zase nemůžeme mít všechno, že.
Úžasná psychojízda a pěkná depka, která na mne na rozdíl od většiny komiksů působila velice reálným dojmem. Jako, místy jsem fakt měl husinu. Akorát nevím, jestli jsem dobře pochopil ten konec... jak se to celé zacyklilo, přišlo mi, že pokud Projekt X utekl, tak dost možná jen ve své hlavě... Tak nebo tak, tohle autorské dílo se povedlo skvěle!
Minulí x-meni byli spíš konverzační a bavili mě velice. Jenže tentokrát mám pocit, že kdykoliv v ultimátní verzi dojde na akci, změní se příběh v jakýsi animovaný seriál pro děti, kde každý problém vyřeší nějaký jednoduchý deus ex machina. Samotný příběh Dark Phoenix je oproti původní verzi fakt slabota a zklamání a zůstal mi po něm dojem, že jsem rozhodně nedostal onu slibovanou "moderní a temnější" verzi klasiky. Tohle původnímu příběhu nesahá ani po podrážky od bot. A to je škoda, protože u Millarových Ultimates se bavím královsky, zato u jeho ultimátních X-Menů mám pocit, že je psal snad z donucení.
