Tohle je fakt špatné. Je to asi nejhorší případ "lazy writing", autorské lenosti, jaký v komiksu pamatuju. A přitom se to rozjíždí velice solidně. První jeden a půl sešitu se obejdeme bez kostýmovaných hrdinů a přesto má příběh solidní spád. Jenže pak je nám představeno tajemství černé hmoty a to jsem povytáhl obočí. Takže Eddie Brock tedy studuje na univerzitě biologii, má k dispozici laboratoř a navíc spolupracuje s doktorem Curtem Connorsem, a přitom tu hmotu vlastně sám vůbec nevyvinul, jak by z toho všeho logicky vyplývalo, ale našel ji náhodou v ledničce v pozůstalosti svého otce? To jako fakt??? Navíc za celou tu dobu o látce nic nového nezjistil. Očividně ji ani nedal pod mikroskop. Netestoval na laboratorních myších. Vůbec nic o jejích "vedlejších účincích" neví, přestože se jí přímo týká jeho projekt na univerzitě. Zato Spider-Manovi pak stačí chvilka, kdy se hmotou nešikovně poleje, a během okamžiku o ní ví všecko. Tady už jsem nakrčil čelo. Co je tohle za příběhový zvrat? Spider-Man, který má bohaté zkušenosti z laboratoře, pavoučí schopnosti, cit a přesnost, se tou látkou nešikovně poleje? To jako fakt??? A pak už to Bendis vrší (což se rýmuje na "mrší") ráz na ráz. Zásadní momenty, na které si scénáristé klasických komiksů připravují půdu během několika sešitů, odbývá po krátké akční sekvenci "nečekaným zvratem" v jediném obrázku. Postava je hodná a bác ho! a už je strašně zlá. Eddie Brock je sympatický chlápek a najednou rup! a je to vraždící maniak, jehož jediným cílem je kdovíproč zabít Spider-Mana. To, že byl Eddie pošahaný odjakživa, přitom nijak nevyplývá ze samotného příběhu. Autor nám to prostřednictvím jedné z postav jaksi mimochodem dovysvětlí, až už je po všem.
USM Venom mě naučil, že se mám do budoucna obloukem vyhýbat čemukoli, co má co do činění s ultimátním Spider-Manem a jeho pitomým scénáristou. Komiks jsem otevíral s nadšením, ale po dočtení jsem měl sto chutí vrazit jej Bendisovi do pr*ele.
VERŠOVANÁ TIRÁŽ! Řekněte mi, který jiný magazín má tiráž ve verších? A proto je Crew prostě k sežrání!
Ekho překvapilo. Je to příjemný mix steampunku, Hobita a pornofilmu, navíc úžasně nakreslený. A ten coloring! Podívejte se zblízka na dračí oko na obálce - no není tohle dílo génia?
Ochutnávač mě neprudil jako dřív, ale prostě to není můj šálek kuřecího. Jednou mi nesedne scénář, pak kresba, a jak píše cyboy, autoři sami neví, jaký příběh vlastně chtějí vyprávět.
Hellblazer byl vždycky děsná nuda. Vybočily jeho příběhy vůbec někdy ze syžetu "zatímco se odvíjí straaašlivě temný příběh, Constantine stojí bokem a trousí suché hlášky"? Z hlubin otravnosti příběh vyzvedává kresba, snoubící Mignolu s Disneyem a taky fakt, že hlavním mafiánem je nejspíš Alfred Hitchcock.
Vlastně bych klidně vypustil Ochutnávače i Hellblazera a věnoval víc prostoru tiráži. A Ekhu, neboli Echu. Jo.
Naprostá bomba! Takhle jsem se ještě u žádného komiksu nenasmál, pokud teda nepočítám legendární scénu se zvonkem ve Čtyřlístku "Pinďa za nic nemůže". Lobo nikdy takhle vtipný nebyl a překladatel Darek Šmíd to dal prostě na výbornou (ano, byla to ukázka jeho překladu, co mě přesvědčilo ke koupi). Scénář je fakt jednoduchý a občas i dost chaotický, ale vyvážený takovou haldou vtipů a narážek s tak brutální kadencí, že si prostě nemůžu stěžovat. Poklona patří i kreslíři, který zvládá i ten duchařský monstrbordel v závěru udržet dokonale přehledný. Ve výsledku na mě tenhle komiks - navzdory své absurditě - působil až překvapivě reálně. Jsou i další Deadpoolové takový nářez?
Mno... Kresba by leccos utáhla, ale vyprávění je tak plytké, že jsem nenašel důvod, proč by mě to mělo bavit číst. Scénárista chrlí jednu šablonovitou situaci za druhou a jediná dechberoucí věc v tomhle čísle je, že Slunce nad Prahou vychází nad Petřínem a tedy na západě.
jayjay86: Naděje umírá poslední. Ultimátní SM měl i své světlé chvilky, i když byly asi tak dvě a pokaždé to souviselo s tím, že Spider-Mana postřelili... Asi holt podvědomě očekávám, že v čem je Venom, to nemůže být úplný průser.
Za Spider-Manovu smrt nemůže Norman Osborn, ale mozková mrtvice scénáristy. Díky několika sešitům, předcházejícím v téhle knize samotnému grand finále, je jasně vidět, jak nudná celá ultimátní série byla. Když pak dojde k tomu hlavnímu, akce se slušně rozjede a emoce naberou na obrátkách. Jenže celé to shazuje fakt, že za logické skoky v příběhu by se nemusel stydět ani maestro Jaroslav Němeček se svými scénáristickými eskapádami. Aspoň, že Mark Bagley se naučil kreslit a docela mu jdou dvojstránky. Vlastně, abych byl přesný, nic jiného než dvojstránky mu nejde. Ale tak mohlo to být horší. (A ano, na crwáckého ultimátního Venoma se stále těším.)
Proti prvnímu dílu nemám takový problém s kresbou. Vlastně, měl jsem, ale pak přišel na řadu výjev s magickou knihovnou v činžáku a dvoustránka se zuřícím golemem, kterými Petr Kopl dokazuje, že když se snaží, tvoří úžasné věci. (Za Milana Knížáka v Národní galerii palec nahoru!)
Horší je to po scénáristické stránce. Stručně - nuda, nuda, šeď. A do toho se neustále plete maximálně otravná (chtěl jsem napsat "skrytá", ale skrytá fakt není) reklama na magazín Blesk. Ta ve mě jednak vyvolávala pocit, že si v Blesku řekli "když se to nebude prodávat, aspoň to využijeme jako reklamu", a ještě mě pokaždé vytrhla z příběhu. Navíc pochybuji, že Mořský svět se v komiksu objevil náhodou. Úplně vidím, jak marketingové oddělení Blesku rozeslalo do firem mejly ve znění: "Máme pro vás úžasnou novou reklamní platformu." Možná jsem paranoidní... ale spíš ne. V mých očích to ale celý komiks degraduje na úroveň reklamního letáku.
Úplně masakrálně se mi líbila Hellblazerova kresba. Je to takový Mignola říznutý Disneyem a všechno se odehrává ve stínech, no libové. Příběh mě moc nevzal, ale na to jsem si u Hellblazera zvykl.
Batman pobavil. Mám rád, když netopýr zamíří od klaunů a tučňáků dolů mezi feťáky a prostitutky, protože mi to k němu nejvíc sedne. Tady navíc s parádním příběhovým twistem.
No a Ochutnávač... ten mě nebere. Víte, co má tenhle komiks za problém? Kresbu. Ta příběhu nedodává absolutně nic a kdyby scénář zůstal jen v podobě psané povídky, měl bych z něj lepší zážitek.
Ovšem vrcholem čísla jsou narozeninové bonusy! Za mě (ano, Tiráž opět dokonalá) vítězí noirová narozeninová detektivka. Bavila od začátku do konce a je nejlepším komiksem celého čísla!
Úplně odvařený z toho nejsem, i když autor si můj zájem získal. Jednak mě zprudila seriálovost a s ní zbytečné natahování děje, ze kterého mám pocit, že autor sice sedí v luxusním ferrari, ale většinu příběhu má nohu na brzdě; no a taky mi úplně nesedne výtvarno. Ano, je to geniální, je to detailní a krásně vypiplané, ale přílišná stylizace a karikující styl shazuje ty realističtější momenty příběhu. Ve chvílích, kdy někdo někoho praští kladivem po kebuli, mám díky téhle kresbě pocit, že kladivo by se mělo se zábavným zvukem "Boink!" odrazit zpátky, jako v animované grotesce. (Ano, úplný opak jsem tvrdil u Dillonova Punishera, ale tady by mi mnohem víc sedla realistická kresba.)
Co mě potěšilo, byl vztah těch dvou chlapů. Těsně před tímhle Zámkem jsem dočetl Borgiu a měl jsem proto takovou hřejivou radost z toho, že někdo vykreslí gay vztah v hetero komiksu jinak, než jen ploše a stereotypně. Já mám teda vůbec pocit, že ty vztahy a postavy jdou autorovi moc dobře. Zřejmě slušnej oddíl, ti Kingovi.
Jediné pozitivum Wetemay je, že pomohla Petru Koplovi na výsluní. Jinak je učebnicovým příkladem toho, jak nepsat komiksový příběh. Nejspíš jsem to ani nedočetl, ale za těch 19 kaček v Levných knihách mě to až tak netrápilo.
Až po letech jsem zjistil. že to kreslil Norm Breyfogle, jeden z nejslavnějších batmanovských kreslířů a autor toho šíleného devadesátkového batmobilu, co vypadá jak holící strojek. I když tohle asi není jeho nejpovedenější práce...
Mistr světa v mlácení prázdné slámy opět exceluje! Vracíme se s ním do Batmanových jakože počátků, takže tu máme miliardu odkazů na původní čtyřicátkový komiks (namátkou starý červený batmobil, fialové rukavice na Batmanově kostýmu, nenápadné Robinovo logo na kšiltovce, jízdu se schodů na zločincích - tuhle kratochvíli tehdy Batman s Robinem provozovali snad v každém druhém dobrodružství, taky fotografku Vicki Valeovou a obálku s Batmanem z Detective comics číslo 27, to všechno v zářivé barevnosti původních komiksů... uniklo mi něco?) Je to takové hi-tech retro na speedu a je to tak moc sci-fi, že to vlastně ani není Batman. Nikdo mi nevymluví, že Scott Snyder není žádný osvícený vypravěč, ale jen pitomý pisálek, který bazíruje na detailech a není schopný z nich vystavět příběh. Kde je motivace aktérů? Kde je chemie mezi postavami? Kde je zápletka? Je to nuda, ale aspoň to není taková vopruz-nuda, jako byla předchozí kniha, Smrad v rodině a vorvanej ksicht, nebo jak se ten blábol jmenoval.
Silné a výjimečné dílo, asi jediné svého druhu. Jeho plusy ale poráží jedno velké mínus: scénáristovi se to někde mezi druhou a čtvrtou knihou zoufale rozpadlo pod rukama. Opravdu to vypadá, že původně bylo plánováno nejmíň osm knih a pak po prvních dvou najednou přišla stopka.
Fry: Právě díky Dillonovi a jeho karikující kresbě je tenhle Punisher snesitelný - a vtipný i přes tu brutalitu. Díky té kresebné nadsázce se na to dá koukat a člověk se přitom nepozvrací. Nadsázka tu vlastně funguje jako jakýsi odlehčující filtr. Naopak u Ghost Rider: Cesta do zatracení je kresba hyperrealistická, včetně doslovnosti všeho toho Ennisovského humusu, a mě při čtení bylo fakt docela šoufl. A ano, do té doby jsem si říkal, jak by asi vypadal Punisher, kdyby ho kreslil někdo jiný, než Dillon. Už to asi vědět nechci.
On je totiž Zázrak v podstatě deník Blesk, přetavený do podoby komiksu. Jen si to shrňte, je tam přepadení, přestřelka, krev, exploze, záhada, hysterie, smrt. Vše bez jakéhokoliv náznaku originality nebo nějaké touhy vyprávět příběh (a ta klišé bijí do očí tím víc, že Koplovy vlastní příběhy jsou charakteristické právě originalitou), jen to od začátku mechanicky ždímá emoce, aniž by to čtenáři dalo něco jiného, než pořádnou injekci adrenalinu. Navíc je to úplně, hnusně a dementně prošpikované firemním product placementem.
Koupil jsem to kvůli Petrovi Koplovi, kterého žeru a musím říct, že jeho kresba je tady opravdu na hraně. Místy vlastně dost za ní. Tři čtvrtiny komiksu jsou dělané "na první dobrou" a klidně bych se vsadil, že to není víc, než kolorované první skici. A to je špatně. Víte co, schválně porovnejte, jak je hlavní postava vymazlená v tom rohovém obrázku na obálce a jak vypadá ve zbytku sešitu.
Na druhou stranu, potenciál to má. Je to díra na trhu, je to dělané tak, aby se to "líbilo všem", a scénárista po třech kurzech tvůrčího psaní umí vybudovat dramatickou zápletku do té míry, že v prvním komiksu jsou nejméně čtyři cliffhangery. Otázka je, jestli umí něco víc. První díl komiksu totiž žádný extra zázrak není.
- z Magneta se stala umělohmotná figurína po mozkové příhodě,
- Wolverine je totálně "out of character"
- hlavním záporákům je asi tak deset (stejně jako scénáristovi),
- celé to kreslí parta fakt libovejch kreslířů,
- a Cyclops vs. sentinel je ta nejlepší dvojstránka, co jsem kdy v komiksu viděl.
Nejlepší. Horor. Ever. (alespoň tedy v komiksu, sice slovy klasika to chce vychytat nějaký blechy, ale podle ohlasů na další díly se to celé jen zlepšuje. Uvidím po výplatě, už jsem tak přecpaný ukk mainstreamem, že potřebuju něco takovéhodle, kór teď na podzim.)
Mistr a Markétka bude v komiksu fungovat jedině tehdy, pokud jej někdo pro tohle médium od základu přepíše. A pokud říkám "od základu", myslím to tak, že třeba Mistr by měl místo psaní románu kreslit komiks, protože Bulgakovova kniha funguje na několika úrovních a psaní (vlastní tvoření knihy) je jednou z nich. Ale tohle polští autoři neudělali ani náhodou, ti pouze vybrali náhodné věty z knihy a ty ilustrovali. Výsledek je prů*er jak scénáristický (absolutně nefunguje děj), tak kresebný (odflákněme to co nejvíc). Potěšily mne vlastně jen dva tři obrázky z města, které měly náladu jak od de Chirica a to střídání černobílých a barevných pasáží. Howgh.
Autor, který dokáže změnit vaše vnímání světa, je pro mne něco jako šaman. Víte, možná jsem jenom blbej a potřebuju vysvětlovat věci kolem sebe hodně polopatě, ale díky Kláře a Honzovi Smolíkovým teď vnímám každé středověké město, které se mi podaří navštívit, úplně novýma očima. Najednou vím, kde vlastně jsem, na co se to dívám a proč to tak je. Stavby i ulice mají jména a důvod svého vzniku. A to je super. Třeba Třeboň jsem si teď užil, jako bych v ní byl poprvé - a v určitém smyslu jsem tam poprvé byl. Stejně tak Prahu. A když jste v zahraničí, dejme tomu v Amsterdamu, není už to pro vás cizí město ale něco, co je vybudované na pevném plánu. Na plánu, o kterém dokonale píšou sourozenci Smolíkovi. "Jak se staví město" se pro mne stalo portálem do úplně nového světa. Takže zbývá jen dodat: vyzkoušejte!
Variace na téma "jak by Batman fungoval, kdyby žil v reálném světě" je tím nejsyrovějším a nejtemnějším batmanovským příběhem, co kdy vznikl (kdyžtak mne prosím poučte). Bohužel tu opět máme pitomé komiksové status quo a proto autor ve chvíli, kdy by měl pořádně dupnout na plyn, místo toho šlape na brzdu. Každopádně je to napínavé jak šráky a přečetl jsem to na jeden zátah, i když dozvuk byl spíše rozpačitý.
ps: I já jsem se po dočtení díval znovu dozadu na cenu. Podstatně ji asi navýšily ty cuplíky na přebalu... hmmm, večer si na ně asi znovu šáhnu...
Autobiografické komiksy mám rád, tenhle se navíc odehrává z velké části v socialistickém Československu, takže za mě velká spokojenost. Výtvarno mi taky sedlo, dost připomíná zlaté časy Komety. Mám jen dvě výhrady - lettering občas docela ujel (když se text nevejde do jednoho okýnka, proč ho nepřetáhnout do druhého, případně zakroutit kolem obrázku), a taky mi přišlo zvláštní že na to, kolik let (potažmo kolik děje v komiksu) autor se svou první ženou prožil, odbyl rozvod jedinou stručnou poznámkou. Jinak je to fakt libůstka, která by si zasloužila masovější vydání. Shánějte dokud můžete, neprohloupíte!
Zarazilo mě, co tam dělal Hawkeye, když během Obležení byl v jeho kostýmu Bullseye a najednou je to zase Clint Barton? Ale jako dobrý, je to čtivě napsaná jednohubka, která mě donutila přečíst si znovu Obležení. Ale nějak mi uniká smysl jejího vydání v ukk, potažmo důvod, proč tenhle spin-off vůbec musel vzniknout.
Od téhle gradovské edice neočekávám žádné zázraky. Ovšem příběh o Tejrexovi není špatný, koupil jsem si ho do vlaku a dostal solidní porci zákulisních a málo známých informací, na které není v běžných dinoknížkách prostor. Potěšila taky část, mapující výskyt Rexe v populární kultuře. Nicméně kreslené je to fakt fakt faaakt odporně, blbě a na první pohled odfláknutě. Pominu, že autor nemá problém nechat třeba půlku obrázku nedotčenou a vzniklou díru zaplnit barevným přechodem. Ale nakreslit ke zmínce o tom, jak byli koně paleontologů někdy na přelomu století vyplašeni jedním z prvních motocyklů, soudobou motokrosovou motorku a na ní závodníka s přilbou... je prostě totální kreslířova ignorance.
(Ne)mrtvý emo superhrdina v hororovém příběhu s otevřeně homosexuálními liniemi (mám na mysli samozřejmě linie nahých kluků ve sprše) potvrzuje, že Petr Kopl je v současnosti tím nejvýraznějším českým autorem.
Knuckless: Za mě jedině dobře, želvy jsou tak víc "maskovaní nindžové" než "různobarevné postavičky". Červená navíc působí hezky agresivně a to podtrhuje drsnější atmosféru příběhů. A navíc na ní nejsou vidět nevypratelné skvrny od krve...
V tomhle Batmanovi je všeho příliš. Příliš mnoho bitek, příliš mnoho záporáků i superhrdinů, Batman se tváří příliš nasupeně i když si zrovna čistí zuby a dokonce i batmobil má příliš mnoho kol. Naopak logiky je tu příliš málo, vlastně nejlíp by se dala vyjádřit v záporných číslech a to v přespříliš záporných, abych byl přesný. Na druhou stranu, v 80. letech by takový příběh fungoval skvěle, ale dnes kombinace příliš vymakané kresby a příliš hloupého scénáře vyznívá... příliš blbě.
Lamie a Chew mají společnou tu věc, že z obou strašně trčí scénář. Ale zatímco v Lamii vadí hlavně jeho umělost a vykonstruovanost, z Chew čpí amatérismus na všechny strany. Jako by tvůrci přišli s prima nápadem u piva a pak absolutně nevěděli, co si s ním počít. Možná mě příští díl překvapí... ale spíš ne.
Geniálně kreslený Blacksad si jede kvalitku, i když ke konci opět sklouzne do své obehrané škatulky a snaží se příliš urputně hlavně o to, aby storka byla "black" a "sad". S morálním ponaučením, samozřejmě.
TIRÁŽ Jirky Pavlovského je tedy tím, co vyzdvihuje číslo z hlubin průměru a parádní ranou jej vysílá ke hvězdám. Ne Úvodník, ale macourkovská Tiráž. Čtete vůbec někdo crewní tiráže? Pro mě se v Crwi staly nejoblíbenější rubrikou!
Chestera Browna jsem si zamiloval na řeckém wc, kde měli kamarádi výtisk jeho "The Little Man: Short Strips 1980–1995". A bylo to boží, zrovna jsem tehdy dodělal podobně laděný diplomový film a Brownova kombinace autobiografie, strohé kresby a doznívající psychedelie naprosto přirozeně navázala na věci, kterými jsem se sám zabýval. I když většinou stripů mladý a dlouhovlasý Brown proplouval spíš jako pozorovatel a v příbězích se zabýval tématy, jako je domácí násilí nebo matčina schizofrenie, z povídek čišela chuť dvacetiletého kluka do života.
A právě ta naděje v život, která byla hybnou silou knihy "The Little Man", se v "Sexu" vytratila. Možná je to věkem, možná ji tam pětapadesátiletý plešatící Brown zakomponoval v momentech, kdy z prostitutek dělá konkrétní lidské bytosti, možná, že za to může monotematičnost a tudíž jistá sevřenost stripů... ale oproti jeho starším pracem na mě "Sex není zadarmo" působí především jako dlouhý a nepříliš záživný nákupní účet.
Tak jsem to včera po letech vytáhl z knihovny, během pár stripů dostal takový záchvat smíchu, že jsem se málem pozvracel, a zase to do knihovny vrátil.
U mě velká spokojenost. Ano, příběhy jsou naivní, dialogy nepravděpodobné a kostýmy spíš než oděv superhrdinů připomínají masopustní masky, ale celé to má krásný a fungující drajv.
Tohle tiché monumentálno k Thorovi dokonale sedne. Rozlehlé kamenné síně plné ozvěny, nekonečná úzká schodiště, v oblacích se tyčící cimbuří prastarého Asgardu... a Thor, který je tu mnohem více tajemným bohem než svým tradičním, trochu odlišným superhrdinou. Božský majestát pak geniálně vyvažují obyčejní obyvatelé městečka. Především na jejich kresbě je vidět, jaké má kreslíř zkušenosti s karikaturou a animovaným filmem, a nenápadný cartoonový vtípek sem a tam dokonale podtrhuje sympaticky komické a přitom realistické charaktery postav. Za mě top 10 v ukk, velká poklona autorovi Straczynskimu a ještě větší mistru kreslíři panu Coipelovi.
Jak je ten komiks blbej, tak je dobrej. Začal jsem jej číst s tím, že je to ta největší pitomost, co se mi za dlouhou dobu dostala do rukou, a během čtení se úvodní skepse změnila v totální nadšení. Vůbec to není špatné! A ta obálka čísla 4...
Všimli jste si, že prezervativ, který Moon Knight polkne na první stránce 2. čísla, měl původně na obou obrázcích "špičku", kterou pak grafikové odmázli? Přijde mi to jako hodně bizarní cenzura v komiksu, který pojednává o tom, o čem pojednává. Jakože teď to nevypadá tak úplně jako guma, čili je to dětem přístupné? ... wtf?
erik: Navíc není retro jako retro. Spousta starých komiksů je nudná, protože má příběhy jak přes kopírák a kreslířům šlo hlavně o to, odbýt práci co nejrychleji a vydělat si na nájem. Z těchto prvních marvelovek ale je, přes všechny jejich scénáristické a kresebné mouchy, pořád cítit to autorské nadšení a chuť zkoušet něco nového a tahle čerstvá energie dělá tu lepší část knihy pořád vysoce čitelnou. U Avengers, Spider-mana i X-menů jsem si říkal, že kdybych byl malým americkým klukem v době, kdy tohle vycházelo, už bych rodiče prosil o kapesné na další čísla. Prostě mě ty příběhy zaujaly. V důsledku si myslím, že většina čtenářů tady si stejně sama rozhoduje o tom, co se jim líbí nebo nelíbí a nepotřebují, aby jim to někdo diktoval. Komiksy přece nejsou povinná literatura.
Za největší pecku tohoto čísla jsem pokládal Chew. Do Blacksada se mi moc nechtělo, takovej kýč, říkal jsem si, přeci jen jsou to mluvící zvířátka v rolích detektivů a z toho už jsem vyrost. Včera jsem Blacksada přečetl a dostavilo se totální nadšení. Nejen, že v něm vystupují parafráze mých oblíbených beatnických spisovatelů a básníků, ale navíc je tahle noirová kriminálka brilantně kreslená. A to jsem myslel, že výtvarnou hvězdou čísla je Chew, houby houby. Akorát ten Gaiman mě nudí, už dlouho, a stojím si za tím, že nápady má sice dobré, ale spisovatel je to mizerný. Vlastně moment, Koralína se mi dost líbila, to je fakt.
A poprvé od prvních čísel prvního ročníku má Crew zase totálně kulervoucí obálku a přiznávám, že po letech vydavatelského tápání našel tenhle magazín formát, který mi velmi dobře sedne.
Brutálně dobrá kresba, brutálně vtipný příběh, schizofrenní debaty trojjediné hlavní postavy a pí*ující Doktor Strange - to je explozivní kombinace, která i při zpětném pohledu dělá z Tichých výkřiků jeden z největších skvostů, co v ukk sérii vyšel. Sedm bodů z pěti!
Úplně vidím ten přijímací pohovor u marvelů: "Ahoj. Jsem Jack Kirby, nejlíp mi jde kreslení dramatických scén s obludami a zbytek už nějak zakamufluju." Stan Lee: "I tak toho umíte víc, než většina našich kreslířů. Bereme vás!"
Ne, vážně, z toho chlapa cáká genialita na všechny strany, ale taky je vidět, že spoustu věcí se učil za pochodu.
Narazil jsem na nové slovenské barevné vydání z roku 2014. Nevím, nakolik jsou obě vydání rozdílná, ale z toho nového se pro mne stala událost roku. Na autorovi je vidět, že má bohaté zkušenosti s animovaným filmem. Ukáže se to na pohybech postav, které před vámi doslova žijí, na atmosféře, kdy je opuštěná vesnice v mlze opravdu strašidelná, ale největší úlet pro mě byla práce s prostorem. Dlouho jsem u komiksu nezažil, abych měl pocit, že se kamera v obrázku pohybuje z detailu na celek jako ve filmu a že do nakresleného prostoru můžu vkročit! Jasně, celé to trochu hatí scénář, nadužívání copy/paste pozadí a děsivá grafická úprava ve stylu reklamní brožury, ale aspoň se mi díky silnému křídovému papíru komiks nerozmočil, když jsem si jej v hospodě omylem položil do piva...
Neměl byste někdo prosím link na původní vydání v datové podobě? V antiku to asi neseženu a rád bych obě verze porovnal. Díky!
I tentokrát se Millarův Spider-Man řítí jako rozjetý vlak... akorát mu trochu dochází pára a zdá se, že se ve vší té rychlosti vlastně nehýbe z místa. Třetí kniha, která by celý příběh uzavírala, u nás asi nevyjde, čímž se ukazuje skutečná funkce ultimátního komiksového kompletu jako promo akce na produkty Marvelu: navnadili jsme vás a jestli chcete vědět, jak to dopadlo, koukejte si dokoupit zbytek!
Chtěl jsem pochválit pana Pavlovského za to, že parafráze písničky o Spider-Manovi (aka Spider-Man 60's cartoon theme song) se v jeho překladu nejen rýmuje, ale dá se i zpívat. Jenže pak jsem narazil na hlášku "Mary, matko boží!"... Ou maj god.
Richard Corben toho má hodně společného s Kájou Saudkem, dej mu Pánbu lehké spočinutí. Je jako on výrazný solitér s kořeny v undergroundu, ovlivnil celou generaci kreslířů a krom jiného nemá problém drze odfláknout cokoliv, co ho při kreslení přestane bavit. A ukázkově je to vidět právě na Ragemooru, který má po kresebné a koloringové stránce naprosto vymazlené první číslo. Nejspíš to byl záměr proto, aby se na sérii nalákali čtenáři, možná taky Corbenovi za zbylá čísla zaplatili míň, ale od dalších čísel jde kresba do kopru a detailní černobílé stínování nahrazují jednolité šedé plochy. V tu chvíli už to nezachrání ani scénář se svou sestupnou gradací a zoufalým nedostatkem nápadů.
Škoda, že se Archívy Temného rytíře nechytly, ale asi to chtělo začít jiným příběhem a mít lepší podklady. Jak se může od lidí čekat, že to budou kupovat, když místy ani nepoznají, na co se na obrázku dívají?
Chlapi, díky za tip! Náramně jsem si Adélu a její tintinovský steampunk užil. Jenom je škoda, že toho víc u nás asi nevyjde a že na Amazonu jsou další díly jen ve francouzštině. A přitom by na její kompletní dobrodružství stačily další dvě takovéto knihy.
Tohle je taková prdel, že jsem fakt nečekal, že to bude taková prdel. Je s podivem, jak málo toho vlastně museli televizní scénáristi dodělat při tvorbě animáku. A kvízová otázka: jak poznáte původní želvy od pozdějších inkarnací? Původní želvy maj ocásek! Palec hore českému grafikovi za obálku! A dva palce hore překladateli za správně undergroundový překlad! Třetí strike, saláte... jseš venku!
Vážené DC, příběhy jako super, ale do příštího vydání Kameňáku bys mohlo na post borce před coloring obsadit Alana Moorea. Proč to nezkusit? Přeci jen je to taky jeden z autorů, a výsledek nebude určitě horší než u mistra Bollanda.
Oblíbené nehomosexuální duo Morrison & Quitely tentokrát až tak velký zázrak nepředvedlo. Po Morrisonovi by se totiž z principu nemělo chtít, aby za střízliva psal srozumitelné příběhy a už vůbec ne s nějakým hlubokým morálním ponaučením, protože pak to přesně takhle skřípe. Byla by to nuda, nebýt ovšem výtvarna - jenže být geniální je u Quitelyho holt standard.
