Teda nevím, přínosnější pro představení Milese Moralese je ten příběh v UKK. Tohle je příběh Petera Parkera v dimenzi, kde je SM Morales. Nic objevného ani zapamatováníhodného, spíš normální superhrdinská zápletka. Po těch hodnoceních tady jsem měl nějaké vyšší očekávání.
Ta tříletá pauza po třetím dílu je znát. To vypadá jakoby mezitím začal spolupracovat s nějakou neziskovkou zabývající se sexuálním zneužitím, protože tahle linka je tam teda dost na sílu a nějak neodpovídá předchozímu vyznění. Už chybělo jenom aby se i Parker vybrečel jak ho tetička May odmala zneužívala. Jinak příběh celkem dobrý, kresba je líbivá, anatomicky občas ujede a přijde mně nekonzistentní, ale to je jen laický pohled. Klasická týmovka ve které je jiskření mezi hrdiny fajn, jen je tam na mě až moc pubertálních narážek. Celkově takový slušný průměr.
Komiks Young Avangers má asi sloužit jako seznámení s postavami ale žádná bohužel není zajímavá tak abyste četli s nějakým zaujetím. Nudné a zbytečné, tak bych charakterizoval mladé avengers celkově i tenhle komiks.
Když jsem viděl název, tak to byla jasná volba. Očekával jsem trochu něco jiného ale příběhy jsou příliš jednoduché a přímočaré bez nějakého přesahu nebo pomrkávání na starší a pokročilé.
Celkem dobré ale frustrující je, že se tady nedozvíme to hlavní Jak a proč? Jinak obecně další zázračné vzkříšení a důkaz, že si scénáristé superhrdinských komiksů můžou z lidí dělat prču.
Při pohledu na obálku jsem si vzpomněl na to, že Marvel kdysi vydával komiks ve kterém jsou hlavními hrdiny členové skupiny Kiss. Takže o čem tohle bude? O tom jak Kissáci propagují svůj singl "Hotter than Hell" ze sedmdesátek? Ne tak úplně i když nějaké paralely tady jsou. Vizuálně pekelně působivé a i celkově komiks, stejně jako hudba Kiss, balancuje na hranici mezi kýčem a genialitou. Na rozdíl od hudby Gena Simmonse a spol. se v tomhle případě přikláním k té druhé variantě... zatím...
Tady jsem nic neočekával, spíš jsem se obával Deadpoolovského "humoru" , ale tady je to naprosto v pohodě. Příběh typu "musíme se vrátit do našeho světa" ok, nic převratného, ale kresba tohle posílá o úroveň výš.
Plastic Man to je pro mě takový wtf hrdina. Groteska je asi jediný způsob jak tuto postavu uchopit tak, aby to dávalo nějaký smysl a málokdo by tohle zvládl lépe než K. Baker. Jasně přebal spíš odrazuje, ale uvnitř je příběh který odsýpá a i když si po týdnu už příběh skoro nepamatuji, tak minimálně kresba je to co mně utkví v hlavě. Člověk přitom zavzpomíná na devadesátky kdy četl Clevera a Smarta nebo Čoláka a Doláče.
Geniální nápad jak dostat nového hrdinu do již desetiletí fungujícího vesmíru Marvelu. Další věc z NHM která má smysl, tohle je kompletně uzavřený Sentryho příběh takže nemusíte vyhlížet co a jak bylo dál. Schizofrenní hrdina a celý svět s amnézií, co víc byste chtěli? :)
Atmosférické věci já můžu a tohle je pro mě překvapení minulého roku. Přesně takové příběhy mám rád. Více než gore scény jde tady o budování nějakého tajemství, záhady. Akvarely a barevné ladění je super, možná by kresbě prospělo trochu méně červené na tváře, většina lidí tady trpí nějakým druhem neléčeného ekzému. První díl jsem zkusil ze zvědavosti a komiks se zařadil na můj seznam sérií které budu v dalších několika letech netrpělivě vyhlížet.
Pro šedého vlka jako jsem já je tohle taková svěží teenegerovka. Některé myšlenkové pochody hrdinky vyloudily úsměv na mé tváři. Ke konci možná dochází Barbaře dech, ale knížka není tak dlouhá aby začala nudit.
Mám Cookea rád, především tedy jeho kresbu. V tomto příběhu si ovšem scenáristicky ukousl až příliš velké sousto.Nápad dobrý.. od padesátých let sledovat osudy jednotlivých členů JLA do jejich první velké společné akce na pozadí začátku studené války. Postav je ale tolik, že by Cooke potřeboval dvojnásobek stránek aby každý hrdina dostal odpovídající podíl v knize. Takhle se rozmáchl k epickému příběhu, ale postupně mu docházely stránky, čas, nápady i síly. S tím souvisí i další problém, ačkoli kresba se mně líbí, tak především mužské postavy jsem měl problém rozlišit. Snaha o epické dílo zůstala tak někdo na půli cesty.
Poznámka: Nová Hranice 1 a 2 se musí číst dohromady, je to jeden příběh.
Krátké shrnutí mých dojmů ze stovky sešitů jejichž vydání trvalo krásných 11 let:
Komplet se musí číst v nějakém rozumném časovém úseku, protože hlavní linka probíhá celou sérií. Není to jednoduché čtení. Autor přivádí stále nové a nové postavy u kterých nevíte jestli budou mít později nějakou důležitější roli nebo jsou jenom epizodní výplň. Mnoho rozhovorů je vedeno tak, že prakticky netušíte o čem se aktéři baví. Je to jako když v hospodě sedíte u stolu a vyslechnete cizí rozhovor. Rozumíte slovům, ale protože neznáte pozadí, tak se nechytáte. Postupně se tohle usazuje a rozkrývá ale někdy je to dost frustrující. Ani po dvou přečtěních si nemyslím, že jsem všechny narážky a úmysly proč ta postava něco dělá a co vůbec chce pochopil a určitě bych měl na autora nějaké doplňující otázky.
Jinak právě ty jednotlivé epizodní příběhy jsou plusem. Příběhy ztracenců na okraji společnosti mají ten správný nádech špíny a beznaděje. Někdy je to gangsterka, noir detektivka, vězeňský příběh. Risso je ten kdo tomu dává tu atmosféru. Tahle série určitě není pro každého, chce to trpělivost a pozornost. Nic pro rychločtenáře.
Krásná kresba, ale postavám jsem nějak na chuť nepřišel. Osud žádné z nich mně nějak moc nezajímal. Možná by pomohlo rozepsat příběh ještě tak na více dílů, protože některé věci jsou strašně zkratkovitý... (konec lorda Hastingse, to bylo co?)
Že existuje termín "bourání čtvrté stěny" jsem se dozvěděl asi před rokem. V téhle knížce je právě tohle asi to nejzajímavější co nabízí. Přišlo mně to vtipnější a přirozenější než v Deadpoolovi. Příběhy nejsou špatné a plynou bez nějakých křečovitých zádrhelů. Jinak sympatická hrdinka a jako seznámení s postavou OK.
Nejlepší na prvních dílech je, že objevujete svět ve kterém se děj odehrává. Jak funguje, historii světa, historii postav, odhalování tajemství. Až další díly ukáží, zda se jedná o nadprůměrné dílo nebo příběh sklouzne do klišé kolejí vyjetých podobnými příběhy.
Klasická dobrodružka s artefaktem. Velký formát, papír, celkově knížka vypadá pěkně. Zpracování odpovídá ceně, ale nemyslím si, že si zrovna Lady Mechanika takové zpracování zaslouží. Vcelku příjemný komiks , nic víc.
Největším kladem tohoto dílka jsou neokoukané béčkové postavy (Pánové zla, Doktor Duid apod.), takže některé interakce mezi nimi jsou celkem zábavné. Jinak klasické schéma typu "dneska nakopeme Avengers zadky". Není to vysloveně tak dementní řežba jako třeba Tajné války ze stejného období, ale nevidím se k tomu vracet.
Knížka je pěkně udělaná ale chtělo by to více propracovat... 48 stránek není málo na to rozehrát příběh ve větším stylu, ale pokud v knížce převažují stránkové a dvoustránkové ilustrace pak tam není prostor pro vytvoření hlubšího příběhu s nějakým přesahem.
Co se mně nelíbilo, to je scénář. Možná pocta šedesátkám jak tady někteří zmiňují, ale je to tisící variace na další hloupý příběh. Freakshow postav z DC, třeba Joker je tam jen proto aby se zúčastnil. Samozřejmě díky za každého Alexe Rosse, tady není třeba váhat. Ale plný počet prostě nejde dát.
Co se mně nelíbilo, to je scénář. Možná pocta šedesátkám jak tady někteří zmiňují, ale je to tisící variace na další hloupý příběh. Freakshow postav z DC, třeba Joker je tam jen proto aby se zúčastnil. Samozřejmě díky za každého Alexe Rosse, tady není třeba váhat. Ale plný počet prostě nejde dát.
Typ příběhu kdy si říkáte: "Dobrý, dobrý, stále ještě se chytám" ale ke konci byste potřebovali manuál od autora. V devadesátkách, kdy to původně v originále vyšlo, bych to považoval za pecku, teď už neohromí.
Postava, kterou jsme znal jen z první kapitoly Zázraků, je tady představena v příběhu který dává smysl. Poměrně moderní a hlavně ukončený příběh ve které se dozvíte i o minulosti původního Torcha, aniž byste tápali. Vzorový příklad jak by měl vypadat projekt NHM.
Vtipnost hlášek od Mrtvých prezidentů, které jsem si pochvaloval, šla rapidně dolu. Dokonce bych řekl až za hranice trapnosti. Snaha být vtipný za každou cenu a tlačit rádoby vtipnou hlášku do každého okýnka mě nějak neoslovila. I samotný příběh mně připadal nezajímavý a nudný to jsem většinu narážek na události v Marvelu myslím pochytil. Tak nějak jsem tohle původně od téhle série čekal, ale první knížka mně dala určitou naději, že by Deadpool nemusel být zas až tak špatná postava...... No nic zpět k Lobovi :).
Přestože považuji díl Čaroděj a sklo za vrchol Temné věže, komiksové zpracování mně nesedlo. Tento způsob kresby se zdá býti nešťastný. Nulové vykreslení pozadí, místo toho rozlitá barva, obličeje nelze rozeznat jeden od druhého až příliš černých stínů. Příběh lásky a smrti je silný, ale nevyzní tak osudově jako v knížce. Celé tohle zpracování je takové nedotažené, ploché...
Tady je určitě dobré dopředu vědět, že existuje něco jako ninja klan Ruka (Hand) a tvor (démon)Bestie, jinak je začátek dost psycho. Čtenář se musí koncentrovat a být svěží mysli aby stíhal a domýšlel co se tam vlastně děje. Já jsem to vyřešil dvojím čtením knížky ve dvou dnech.
Po prvním čtení jsem byl v rozpacích jak hodnotit, ale druhé dalo za pravdu těm, co tvrdí že to je mimořádný kus. To co ze začátku vypadá jako chaos postupně do sebe zapadá a odměnou mně byl super zážitek jak z kresby, tak ze scénáře i když některé věci jsem ještě nepobral.. možná až budu číst potřetí.
Tak u tohohle dílu jsem si poprvé říkal, že by tuhle sérii už měl Kirkman cílit někam ke konci a vůbec bych se za to na něj nezlobil. Moc natahované a nápady se už začínají vyčerpávat.
Když to vycházelo v časopisu jednou měsíčně tak se to snad dalo, ale pokud to člověk čte v jedné knize bez nějaké delší pauzy, tak je to masochistický zážitek. Příliš balastu v podobě zbytečných konstatování viděného a neustálé opakování klišé hlášek. A to říkám jako člověk, který má tyhle staré věci celkem rád, ale čeho je moc ...atd...
Když to vycházelo v časopisu jednou měsíčně tak se to snad dalo, ale pokud to člověk čte v jedné knize bez nějaké delší pauzy, tak je to masochistický zážitek. Příliš balastu v podobě zbytečných konstatování viděného a neustálé opakování klišé hlášek. A to říkám jako člověk, který má tyhle staré věci celkem rád, ale čeho je moc ...atd...
Po shlédnutí filmu jsem nad tímhle hrdinou málem zlomil hůl. Říkal jsem si, že pro starého psa už tenhle humor asi není. Ale protože mně zbyly nějaké prašule z renty, přihodil jsem tuhle knížku do košíku v pravidelném měsíčním nákupu. A hle, jsem příjemně překvapený. Tyhle hláškovací věci většinou balancují na hranici trapnosti a vždy záleží na překladu a schopnosti trefit se do vkusu jednotlivého čtenáře a můžu říct, že tentokrát mně tohle sedlo. Takže za mě palec nahoru a už si brousím protézy na Lovce duší.
Tak víceméně souhlasím s louzou. Před dvaceti lety bych byl asi byl nadšený, ale téhle Gaimanovské metafyziky jsem se už nějak přejedl. Ale zas tak strašný jako průlet Bažináče vesmírem mně to nepřišlo:)
Pěkné provedení, barevně náladová kresba... jen mám pocit, že se přeci jenom kolem "Řeky" mohou odehrávat daleko zajímavější "příběhy". Anebo se tam vůbec žádné příběhy nesnažit nacpat. Prostě by to bylo jenom o náladě, přírodě. Čtyři roční období okolo řeky, z toho se dalo vytěžit víc.
Já nevim, ale spoustu lidí si tady stěžuje na kresbu, ale Windsor-Smith není žádný béčkový patlal. Nevím jestli si náhodou nepletete kresbu s coloringem.....
Určitě slibný rozjezd. Mělo by se to líbit všem, co mají rádi Mýty, Nikdykde apod. Náš svět se prolíná s jiným a ten "jiný" začíná zasahovat do zatím poměrně poklidného života hlavní postavy. Klasický způsob postupného odhalování a nastolování dalších a dalších otázek ve živí mně zvědavost jak to bude pokračovat dál.
Nemůžu si pomoct, ale tohle je strašně klišovité. Žádná originalita (tajný agenti???), navíc postavy jsou, i díky kresbě, dost nepřehledné. Nic co by mě nutilo přečíst si druhý díl.
Úžasně nepraktické. Chválím volbu papíru, když jsem knihu otevřel, tak jako by to byly originální kresby. Jinak bych přivítal nějaký paperback velikosti prvního vydání. Rád bych si komiks přečetl v leže na zádech, jak je mým dobrým zvykem:). Příběhy dobré, ale raději mám přímo R.E.Howarda, ke kresbě jsem se již vyjádřil u původního vydání, nejsem z ní úplně unesený, ale časem jsem si zvykl a myslím, že Nord se postupem času vykreslil takže obličeje už nevypadali tak pitoreskně.
Souhlasím s erikem, lepší než jsem očekával, ale někdy se Geralt chová jinak než jak ho znám z knížky. Je až moc přátelský, upovídaný a důvěřivý a také si nějak nepamatuju, že by tak často používal fireball. Kresba funguje líp, než jsem soudil z náhledů na počítači. Ve starém hodnocení bych dal 70%.
Souhlasím s koudym. Problém celé téhle série pro mně je, že se víceméně od tohoto dílu až do konce řeší hlavně politika. Chybí větší různorodost zápletek, takových jaké jsou v prvních knížkách. Připadlo mně, že takhle zajímavě načrtnutý svět nebyl úplně využitý, že se začal točit kolem jednoho námětu a vytratila se pestrost.
Čekal jsem nějakou nostalgickou pocitovku jako udělal Loeb ve Spidermanovi - Smutek. Tohle na mě nijak nezapůsobilo, nic jsem z toho necítil. A protože se zase tak moc nezajímám o nové dění v superhrdinském světě, tak jsem se v doslovu dočetl novinku o tom, že Stevea Rogerse po dvou letech opět oživili. To sráží snahu Marvelu a celý event s Captainovou smrtí až někam k rovině zbytečnosti
