Další bezeslovný moťácký komiks. Všechno důležité bylo řečeno už níže, ale větší kvalita tisku by mouše určitě slušela.

Trochu krátké, ale evokuje to atmosféru starých anglických hororů z 19. století. Kresba slušná, a i když obličeje občas "ujedou", tak komiks o „světě za zrcadlem“ za ta léta na kvalitě nic neztratil.

Jednotlivé příběhy mají něco kolem 6 stránek. Pointy i vtípky lehce infantilní, ale pro cílové čtenáře to účel plní.

Tohle druhé vydání má daleko lepší úpravu než to od MF. Větší formát, pevné desky a tedy i lepší vazba (první vydání mělo tendenci se rozlepovat). Na stránkách je možná víc textu než by bylo potřeba, radši bych si prohlížel perfektní obrázky od D.Wenzla. Tolkienův Hobit mně vždycky připadal až moc dětský, ale v tomhle přepisu to až tak není znát. K úplné spokojenosti mně pak už jen chybí víc dvoustránkových panoramatických ilustrací ze Středozemě. :)

Záměny identit a pohlaví. No jo, to se může stát snadno, když všichni vypadají tak neurčitě. Pak dochází k dost nepříjemným situacím když hrdinové neví jestli líbají kluka nebo holku a začínají pochybovat o své orientaci. Jiná kultura, jiný druh humoru....

Jednoduché náměty na hororové povídky z tokijského metra. Duchové procházející z říše mrtvých tunely do našeho světa, aby se pomstili. Celkem zajímavý námět pro "městskou legendu"-metro může na někoho působit dost nepříjemně, klaustrofobicky. Zápletky sice nic převratného nepřinesou, ale hororových komiksů tady zatím bohužel vyšlo zatraceně málo. Navíc cílová skupina pro Temné metro je určitě větší než u Dveří Chaosu. Z těch asijských věcí je tohle pro mě zatím to nejlepší co tady vyšlo, i když stále mluvíme o kategorii B.

Nedávno jsem četl knížku Pan Adam někdy z roku 194?. Tam řeší podobný problém, akorát muži nevymřeli jsou ale díky oblíbenému atomickému :) záření neplodný, až na jednoho. Docela mně to tenhle komiks chvilkama připomínal. Jinak slušný, ale má to trošku pomalejší rozjezd než bych čekal. Zápletka se rozvíjí bez nějakých zádrhelů i vcelku logicky, ale nějakých překvapivých scének je pomálu.

Slušně nakreslená blbina, pěkný barvy, kvalitní papír, ale hlavní problém vidím, že se to tváří jako vyslovená parodie a člověk od toho čeká víc gagů a humoru, bohužel toho je tam pomálu. Vlastně se tam neuděje nic vyloženě vtipnýho nebo překvapivýho. Bantam je totálně nevyužitá až zbytečná postava. Taková jednohubka na jedno přečtení. Neurazí, ale maximálně tak zkrátí dlouhou chvíli.

Tady je Punisher zobrazenej jako pořádně nařachanej šedesátiletej psychouš, kterej i přes ty tisícovky mrtvol v minulosti má stále chuť zabíjet. Příběhově je to Ennisovka, ale proti posledním dvěma bookům z minulé série je to oživení (teda nevim jestli to je v tomhle případě to správné slovo) i díky nové kresbě.

Jde to i bez Hellboye (ten se tady sice objevuje, ale jenom ve retrospektivách), jeho úlohu tady převážně přebírá Abe. Ú.P.V.O. pak jak dějem tak stylem příběhů navazuje na předchozí Hellboyovské komiksy a někteří malíři se i snaží držet mignolovského stylu. Takže návrat se vším co jsme očekávali. Mýtická božstva, paranormální jevy, tajemné sekty.....

Stejně jako v Pšššt je to zase osobitý (nebojím se říci i originální) Jason... Zařadil se tak do skupinky autorů (Anderson, Ott), kteří mě něčím překvapili, zaujali i obohatili.

Jeden z komiksů, který jsem v minulosti procentuálně dost přehodnotil (75), po druhém čtení už to taková sláva nebyla. Jinak předchozí kometář v podstatě platí.

Prostě Usagi..... povstání proti Šogunovi, taková samurajská klasika oblíbená i v žánrových filmech. Většina postav je známých z minulých dílů, takže v podatatě nic nového, ale dozvíme se, jak Gen přišel o roh.

Obálka od SB je bombasticky nadnesená. Conan je na ní jako hrozná hrouda. :) Jinak klasická barbarova dobrodružství nic víc, nic míň. Konečně se objeví i Buscema, v barvě by to samozřejmě bylo přehlednější, jinak ale solidní zábava. U jedničky legend jsem se docela nudil, tohle ušlo.

Kult, který v době svého vznikl prošel mimo mě. Kresba i gagy jsou dotažený až do absurdna. Vtípky různé kvality, ale žádné vyložené trapárny, občas si objeví i trefa do černého. Nic při čem bych se za břicho popadal, ale slušný. Před těmi x lety bych se na to asi taky díval jinak.

Slušná adaptace pro děti což je znát především na kresbě postav a občas na trochu přehnané mimice. Scénář není tak infantilní jak se mně po prvním letmém prolistování zdálo. Příběh je samozřejmě zredukovaný, samotný pobyt ve středu Země byl pak docela krátký, tam se mohlo přidat ještě nějaké dobrodružství. To by se ale komiks musel natáhnuout nad obvyklých 48 stran.

I když tomu obálka moc nenasvědčuje, je tohle nejlepší kousek z edice Sólo. Slušně nakreslený komiks o přátelství dvou chlapců se neskládá jen z dobrodružství které prožívají, ale čtenáři se dozví něco zajímavého z historie dobývání "divokého západu" a nahlédnou do zákulisí života indiánů.

Tenhle film bych celkem rád viděl (na csfd má ohromující hodnocení 7 % a to je myslím dostačující lákadlo). Ve své době byl kolem točení a megalomanské výpravy docela slušný humbuk. Zhouf, který navrhoval design kosmických lodí a snad nějakého města, byl také v díky Ikarii a obálkám, které dělal snad ke každé nové sci-fi knížce, docela známý. No byl to průser ze kterého se ani scénárista a režisér v jedné osobě nevzpamatoval, nic jiného už nenatočil a raději zemřel. Ke komiksu... kresba ucházející, námět splácaný z několika jiných sci-fi filmů a knížek... Osudová láska, zlý diktátor, vzpoura, vítězství, happyend. Moc to sice po hromadě nedrží, ale zaplácne to dlohou chvíli třeba při obtížích na toaletě. :)

Když jsem si byl vyzvednout balíček od Divusu v Karlíně tak jsem byl překvapený... to je fakt underground jako v 80.letech :). Jsem netušil, že něco takovýho ještě přežívá. Jinak Kapis to už tak nějak shrnul. Pravda je, že tohle bych víc ocenil v určité době kdy jsem měl k podzemí a jeho výkalům osobnější vztah. :)

Poslední Puma = menší formát, méně stránek, ale barevných. Jedna z nejlepších neconanovských povídek R.E.H. Pigeons from Hell, která u nás vyšla v Adamovičově sborníku Hlas krve (1996) jako Holubi z pekel a ve sbírce Svatyně odpornosti (1999) právě pod názvem Dračí sémě. Obálka je sice, tak jako u Pumy vždy, odrazující a samotné kresbě by se dalo pár věcí vytknout. Námět by zasloužil ještě rozpracovat a víc si pohrát s hrůzou, stíny atd. (to by ale musel kreslit někdo jiný, přeci jenom Shkrabshova kresba měla svoje limity). Nicméně to nejdůležitější je, že atmosféru povídky se podařilo zachovat a to minimálně na 81 procent :))

Celkem sympatický reklamní počin, který ocení především sběratelé (pochybuji, že na návštěvnost filmu to má nějaký vliv).... Kdo viděl první scénu z filmu, tak si může udělat velmi přesnou představu o čem v tomhle 12 stránkovém komiksu jde. Samozřejmě když je něco zadarmo tak je to vždycky super, zvlášť když je to komiks.....

Asi týden jsem přemýšlel co k tomuhle napsat za komentář a nic mě nenapadlo. Nevim, nějak mě to neoslovilo, s hlavním hrdinou jsem ty jeho strasti nijak neprožíval. Loseři jsme všichni a zvlášť v žánru intelektuální komiks nám to autoři dávají silně sežrat :)Ale proč je tady ten personifikovaný králík? To jsem nějak nepobral :). Napadl mě jen jeden důvod. Kdyby tam byl místo něj nějaký klučina tak by byl občas dost nesnesitelný, ale ten králíček je tak roztomilý, to se na něj člověk snad ani nemůže zlobit. :). Ale našel jsem tam i tak 2-3 dobrý nápady (vypravěč smítko vs. vlasový lup, náhled do hlavy na mozkové pochody), takže úplně potopit to nemůžu a ani nechci.

Nemám pocit že bych přečetl nějakou scénáristickou super bombu, na druhou stranu času stráveného při čtení a prohlížení tohodle dílka nelituju. Nic šokujícího, zvrácenýho nebo srdceryvnýho tam není, ale umím si představit, že by z toho šel natočit docela dobrý "nezávislý" film pro pondělní večery na čt2. Kresba nijak nevyniká, spíš mně úsporný styl a barevné ladění připomínal nějaké instruktážní "komiksy", které visí u doktora a popisují jak provádět první pomoc. Osobně mně to nijak nevadí, už jsem si zvyk na různé styly, ale třeba obálka mohla být zajímavější. Tahle mně neupoutala ani na třetí pohled.

Určitě jedna z těch lepších 32 stránkových zkratkovitých adaptací z Ilustrovaných sešitů. Dobrá kresba a příběh víc plyne a "neskáče" tolik jako u jiných přepisů v téhle sérii.

Souhlasím s erikem prakticky ve všem. Ještě přidám, že kresba je sice detailní ale v tomhle malém formátu jsou ty detaily spíš na škodu, protože se ztrácí přehlednost. S rozeznáváním obličejů jsem měl taky docela problém, ale obecně mám k těmhle typickým mangoidním hermafroditům optickou averzi.:) Příběh se dá přežít, tedy pokud neočekáváte nějaké neotřelé nápady, ale o čem to je, je vcelku jasné z anotace. Zlo proniká otevřenými dveřmi do světa hrdinek, které jsou jako jediné schopné tyto dveře otvírat/zavírat. Všichni se navíc tváří furt strašně vážně, žádný humor nebo zlehčení, což na zábavnosti nepřidá. Ještě musím podotknout, že bohužel nejsem součástí cílové skupiny (dívka okolo 16):), knížku jsem vyhrál v soutěži :). Ocenit tak můžu jenom premiérové uvedení manga formátu a příznivou cenu. Zvědavější jsem spíš na Temné metro, což by mně námětem mohlo sedět víc.

Souhlas s Woffcem ohledně té Padoucnice a Pod dekou, protože mě, asi né náhodou, taky tyhle dva komiksy napadly. A i když se autor vyhnul nějaké citové vydíračce, tak přeci jenom ty výše zmíněná díla mě oslovila víc. Přeci jenom jsem při čtení pilulek měl pocit, že už jsem to někde viděl. V posledních letech tady podobných autobiografií vyšlo několik, takže jsem asi už získal k problémům těhle autorů, "umím malovat a mám problém, tak šup s tím na papír", nějakou imunitu. Taky mě chybělo trochu humoru, třeba i černého. Smyslná kresba ???, jak se píše tady v anotaci, to teda nevím kde? :). Na druhou stranu u podobných věcí jde o něco jiného než pěkné obrázky.

Tohle je velice nenápadný, až skromný komiks. Dokonce tak nenápadný, že jsem se k němu dostal víceméně náhodně. Příběhy a kresba jsou spíš úsporný, ale všechno dohromady to sedí dokonale.

Narozdíl od ostatních Juliťáckých speciálů se nejedná vyloženě o porno, ale o příběh s několika lehce lechtivými scénkami a občas svlečenou hlavní hrdinkou. Od výše jmenovaných se liší také tím, že má i něco jako příběh, čím je inspirovaný je jasný z názvu.

Takový mírně zmatený kosmický dobrodružství v duchu Flashe Gordona a podobných brakových (nic proti nim) námětů.

Braková detektivka s šíleným superpadouchem. Lehká zábava, která si na nic nehraje. Jinak obálky všech tří čísel časopisu Puma jsou spíš odrazující. Vnitřek po tomhle první dojmu potom může jenom příjemně překvapit....

Kresba vypadá dobře, ale chyběla mně nápaditost. Až spoustu detailů na "talking heads". Ukončení příběhu je nepovedený vypadá to, jakoby byl konec slepený tak nějak narychlo, v záloze byly totiž další eventuelní díly, jak se píše v předmluvě. Občas se objeví vtípek, tak k lehkému pousmání.

Kladem je že vyšla alespoň první trilogie celá a příběh se jakoby uzavřel, takže to nevypadá že skončil v půlce a nemusíte tolik nadávat.... i když, v u nás nevydaném pokračování je Kergan zase oživen takže...... Celkově pro mě překvapivě nadprůměrná série.

Jednohubka, kde vedle Valibuka vystupují i další "nomen omen" postavy jako Lamželezo, Valihora nebo skřet Loktibrada. Docela se povedlo a i kresba k tomu tentokrát sedí.

Předlohu jsem kdysi četl, je to klasika dětské dobrodružné literatury. Přepis je, jak to bývá u IS a limitu 32 stránek, zkrácený jen na nejzákladnější kostru. Přeci jenom předělávat rozsáhlé romány na 32 stran asi nebyl nejšťastnější nápad. Příliš mnoho je toho "ztraceno v přepisu". V tomhle případě ani kresba na atraktivnosti komiksu nepřidá, spíš naopak.

Kresba nic moc (nazval bych jí jako ucházející), ale docela se mně líbí tónování barev, které se k příběhu docela dobře hodí. Komiks je o dobrodružství dvou chlapců v záhadné zahradě, při kterém je samotné objevování , tak jak to u podobných námětů bývá, zajímavější než to, co je nakonec objevené. Když bych ale tenhle komiks posuzoval očima těch, pro které je určený a rokem ve kterém vyšel, tak z toho Země Zet zas tak špatně nevychází.
Jinak letterovat hnědou barvou do hnědého obrázku (str. 44), nebyl ten nejlepší nápad.
Posledních 7 stran sešitu je pak povrchní snaha o publicistiku, kde jsou 3 krátké články o lovcích orchidejí, o zahradách a o komiksu pro děti.

V pokračování se příběh rozvíjí v duchu úvodního dílu. Dozvíme se něco o osudech dalších dědiců rodinného upířího prokletí a v "současnosti" se vše připravuje k rozhodujícímu střetnutí... Oproti prvnímu dílu děj trochu zpomalil, i když se nám opět prokládají dvě časové roviny. Kresba stále nadrůměrná.

Celkem u mě převažuje kladný pocit. Základní nápad je dobrý, oceňuji i pár celkem podařených vtípků. Limitující byl asi počet stran kam se měli vejít, protože konec je nějaký moc rychlý. Akční části a některé "překvapivé"zvraty ale komiks sráží dolů. Možná kdyby to Hibi pojal víc historicky a fakticky, tak jsme mohli mít české Spiknutí (viz Eisner). :) Kresba JK není to na čem bych ujížděl, spíš jsem si na ni časem zvyknul.

Tohle je taky drsný, ale některé výjevy z Goražde si budu pamatovat hodně dlouho, tady mě to všechno nějak splývá. A jak píše sám autor: "Když posloucháš něco pořád dokola tak tě to unaví". Jinak autor má můj obdiv jak za detailní kresbu tak za odvahu. I když, nevím jestli to není schválně, ale jeho -náctileté postavy vypadají stejně jako čtyřicátníci.

Narozdíl od komiksu Biggles vypráví: Bitva o Anglii, který byl spíš dokumentem je tohle normální příběh o pátrání po záhadně uneseném prototypu letadla. Vzducholodě mám rád od doby kdy jsem hrál microsofťáckou pecku Crimson skies a od tohohle jsem si sliboval podobnou atmosféru. Bohužel letecké souboje si tady neužijeme a slibovaná vzducholoď se objeví až v samotném závěru. Postavy včetně hlavní mně nijak nepřirostly k srdci, protože jsem žádnou klasickou beletristicku knížku o Bigglesovi nikdy nečetl a postavy ani pořádně neznám. Jinak pro fanoušky Bigglese a letectví tenhle komiks má nějakou hodnotu, pro ostatní konstatuju, že komiksu sice není moc co vytknout, na druhou stranu, kromě pěkně nakreslené techniky, není moc co chválit.
Na konci je slibován další komiks s Bigglesem - Ponorka U-517, který už ale nevyšel.

V každém případě doporučuju book jedna a dvě, ve kterých bylo spojení vtipných hlášek a masakrálních přestřelek dovedeno k dokonalosti. Trojka i čtyřka jsou na stejné úrovni a už tolik nepobaví. Snaha končí někde v půli cesty a to už k nějaké extra nadprůměrné zábavě nestačí. Scénář už není napsaný s tou správnou lehkostí, jakoby Ennisovi trochu ztěžklo péro.
Jinak i u těch dílů, které evidentně Dillon nekreslil je v "titulcích" chybně uvedený jako autor kresby.

Hlavní postavu postihlo něco čemu se dneska říká syndrom vyhoření.

Scénář bez ladu a skladu, strašně útržkovitý. Nevím jestli je alespoň základní znalosti předlohy vůbec pro děti srozumitelný.

Tenhle díl přináší zase několik dalších Ennisovských figurek na jedno použití, dokonce se tady mihne i Nejvyšší osobně. Nějaký úpadek v kvalitě nepozoruju, série si drží s minimálními výkyvy úroveň nastavenou v prvním booku.

Příběh patří ke klasickým česnokofobním upířinám. Námětem je cesta za pomstou, která přechází z generace na generaci jako dědictví. V prvním díle se tedy dozvídáme jak to všechno začalo. Příběh sice nepřináší nic nového, ale dokáže "vtáhnout" a to je na atmosférických příbězích to nejdůležitější a ne vždy to funguje. Několik časových rovin se postupně střídá v pěkně vyvedené kresbě. Osobně jsem se k tomuhle dostal až letos a ani nevím co mě předtím odrazovalo. Možná inflace příběhů o upírech v posledních letech.

Tohle je celkem zábavné, musíte se ale naladit na tu správnou edwoodovskou vlnu. Scénáře jsou jako kdyby je nějaký desetiletý školák smolil během vyučování pod lavicí. Kosmonaut se katapultuje padákem z orbity, z rakety vystupuje ve zlatém obleku který ho má chránit před vznětlivými látkami, atd. Postavy pronášejí takové věty jako: "Sladko je umírat pro vlast." nebo "Běda člověku, jemuž automaty přestanou sloužit." Kresba je dobová, ale patří spíš k tomu lepšímu.

Odvolávek na předchozí díly je tady pod čarou opravdu víc než jindy, ale i tak tahle knížka může fungovat jako samostatný příběh. Je to taková Hellboyovská všehochuť a objeví se tady snad všechny postavy z minulých booků včetně Karla Rodena.. ehm pardon, Rasputina. Završuje se tady hlavní linie příběhu, která začala v prvním booku, ale dveře pro případné další pokračování nejsou uzamčený a ne úplně všechno je dovysvětleno (některé věci ani pořádně nepopochopil). Tahle série je pro mě hlavně o Mignolově kresbě a atmosféře, kterou jsem si užíval i tady, ale jinak mám raději povídky, které mně přijdou dějově sevřenější.

Nebýt komiksu tak jsem nevzdělanej křupan :). K tomuhle bych se normálně nedostal, protože samotné židovské téma pro mě není zas tak atraktivní. Když jsem to ale viděl v knihovně, tak jsem si to přibalil k půjčeným věcem. Od Eisnera jsem četl jenom Fagina, takže perfektně vykreslená ruka autora a vizuální podoba komiksu mě nepřekvapila. Samotná historie Protokolů je zpracována v časových skocích, přehledně a jasně. Takže dobře. Zase jsem trochu chytřejší, kde to využiju to nevim, ale člověk nikdy neví třeba jednou v Milionáři :) ..........

Když se někdo probudí jako ohavný brouk, tak je to celkem problém. Precizně nakreslená schizo povídka.

Děj se trošku hýbe, ale zatím se vlastně vůbec nic neděje, vlastně žádný hlavní příběh tady zatím není. .
K té druhé minipovídce úplně na konci.. ona ta holka v prvním díle vystupuje a mluví jako kluk a od druhého najednou mluví jako holka, takže jsem taky nevěděl na čem sem. Jinak tady každá druhá postava vypadá vizuálně, co se týče pohlaví, dost nejasně.

Jedna z mnoha knih J.O. Curwooda se psím hrdinou ze severoamerické divočiny v 19 st. Místy trochu naivní příběh, ale takové jsou pokud si vzpomínám i původní knížky které přesto mají své kouzlo a to se částečně povedlo udržet i v českém komiksovém zpracování.