Namlsán předchozí knihou jsem sáhnul po pokračování a byl jsem zklamán...
Quinonsova kresba mi přijde hrozná. Nejen že autor nemá talent zachytit akci, ale když už se mu to téměř povede, vždy jen za cenu prkennosti a křečovitosti postav. Přesto je to ještě první liga oproti kreslířům, kteří se chopí tužky po něm. Příběh je velmi zkratkovitý, nerozvedený, bavila mne jen ta část s Normanem. Zaplaťpánbůh za Goblina, tesat do kamene "když se Goblin objeví, vždy příběhům dodá koule". Přesto si myslím, že kdyby to celé kreslil Parlov, sedlo by mi to podstatně lépe. Ať si každý říká co chce, kresba je 50 % komiksu.

Spidey na "jiný" způsob. Během dvou knih dojde k tolika zvratům, že by to pokrylo jednu sezónu Ordinace. Děj na speedu driftuje, neustále mění směr a než se nadějete, je konec knihy. Dojde i na solidní team řežbu. Tinkerer, ač malý hajzlák, přesto dostál své pověsti "jednoho z nejnebezpečnějších Spideyho protivníků", jak jej moudře popisovali v devadesátkách ve Spider-Manovi od Semicu. Ke konci příběhu neuvěřitelným způsobem "zmutoval" děj a já se nemohu dočkat další knihy. Musím pochválit zejména Parlovovu kresbu (druhá část knihy).

Rozhodně o něco lepší, než první kniha. Přibylo hlášek a tvrdé mluvy, celé mi to přijde drsnější, než předchozí příběh z Gothamu. Finální formace s Trhačem neměla chybu, jen ten drzej spratek by zasloužil na holou...

Gulliveriana sotva ušla, hloupoučká blbůstka. Nějak jsem postrádal onu snovou atmosféru, kterou na mne dýchal autorův rukopis z Vůně neviditelného. Přesto vše zachránila nádherná G, tedy svými proporcemi. Na můj vkus byl příběh příliš uspěchaný a potenciál nádherné obryně v říši trpajzlíků vyprchal s poslední stránkou příběhu. Nepochybuji o tom, že by létající město nymfomanek nejeden čtenář milerád navštívil...
Zlatý osel se povedl o to více, čím Gulliveriana ztrácela - gradací. Zatímco ta u prvního příběhu klesala s plynoucím dějem a byla vlastně nejsilnější hned ze začátku, Osel je postupně se rozvíjející příběh s uspokojivým finále. Tady už Manara hodně popustil uzdu svým divočejším představám a celkově je příběh o pár levelů vejš. Co je ale nejvíc důležité, že i když je nějaký příběh slabší, je hloupoučký, je naivní, tak přes to všechno mne autor dokáže donutit hltat každou stránku a to je známka dobře odvedené práce. Po druhé knize jsem zkrátka zjistil, že jsem cílovka. Líbilo.

Zatím nejnudnější Lobo, co jsem kdy čet. Od prvních sešitů génia masakrů a mučení jsem čekal trochu víc - tam, kde obvykle slzím smíchem půlku knihy fakt nestačí dvě solidní hlášky + jedno stylový vykydlení na celou knihu. A co se Bisleyho skic týče, mám raději jeho plastické malby, s důrazem na zvýraznění zuřivosti.

Smutný příběh tragického dětství a tvrdého dospívání. Cesta do hlubin Rosomákovy duše. Ještě pln emocí naprosto chápu, proč je Wolverine samotář a konzerva. Povinnost pro fans.

Tahle retra v kompletu přímo miluju. Příběh s Cobrou a Hydem jsem četl snad stokrát, díky Semicu a i po letech mne nepřestal bavit. Zato Tarantuli a Wispa jsem čet poprvé. Opět kvalitní retro pro fandy Spideyho. U Romity Jr. obdivuji schopnost dát přičichnout čtenáři atmosféru prostředí NY, ať se postavy nachází v zaplivaném baru, v temných uličkách, opuštěných docích, nebo bojují na střechách domů. Stejně jako dokáže přenést atmosféru města na papír, neméně zdatným je i v zobrazení akčních scén. Jeho klasické malůvky Spideyho mě prostě baví.

Kieth je blázen. Po přečtení sám nevím, jak to celé vstřebat. Kresba se mění jak počasí - z předškolní dětské přes mázlou psychedelickou, až po temnou ostrou (s parádním stínováním). Kresba je u tohoto komiksu klíčová. Určitě to přečtu ještě vícekrát, napoprvé jsem čekal větší jízdu, než na jakou lákali na zadní straně knihy.

Nářez! Pavouk v téhle poloze šmakuje náramně. Temná drsná realita NY třicátých let, příběh syrový, nebál bych se říci přímo Batmanovský. Je to špinavé, temné, je to brutální, což podtrhuje i Doc Ock, aka "Mengele, či Dr. Satan", chcete li... 95%

S řadou "Spectacular" jsem dosud zkušenost neměl a tak jsem k této knize přistupoval s menší nedůvěrou, zda mne to bude vůbec bavit...
Po přečtení jsem plný pozitivních dojmů, natěšený na druhou knihu. Příběh je výborně načasován, děj pozvolna graduje k velkému finále. Rozhovor s Jonahem to celé podtrhuje. Skvělá volba Spideyho, CREW mi dělá radost.

Co to ...? Ukecanější je už jen klasická kniha bez obrázků. Chemie obou borců funguje znamenitě, no a mou peněženku to bude hodně bolet, chci víc. Pecka

Nějak extra mne to neoslovilo. Dobrých hlášek bylo, jak oscarových filmů Zdeňka Trošky. Přeplácaný konec zase evokoval Čapkovo "Jak si pejsek s kočičkou dělali k svátku dort". Čekal jsem větší pecku na úvod Deadpoola u nás.

Fandové Venoma si užijí do sytosti. Potěší hlavně bitva na ostrově, kde začíná následující příběh s Carnagem. Spidey má co dělat, aby vůbec přežil. Fajn kniha.

Pokud se chci pobavit a zasmát, sáhnu po Velkym Šéfovi. Jako vždy - zábava zaručena. Mignolova obálka je supr, Kennedyho kresba již méně. Příběh řácky vodsejpá. Pro Loba mám slabost, jeho komiksy mám v poličce na čestném místě, hned vedle DVD s komediemi od Marie Poledňákové.

Když se řekne "umělecké dílo", ihned mne napadne tento komiks. Je dramatický, osudový, perverzní, prost klišé a děj vás vtáhne od začátku až do konce, i když je lehce přitažený za vlasy. Při spojení dvou géniů to ani nemohlo dopadnout jinak. Doporučuje Král Rrrrozkoše Dan Nekonečný (RIP)

Líbilo. Manaru jsem znal jen z legend a tak jsem si pořídil tuhle knihu, pln očekávání. Manarovy ženy jsou jiné. Jsou voňavé, bez zábran, plné chtíče, nemravné, ihned jsem si je zamiloval. Lehce se to čte, děj zvolna plyne a než se nadějete, je konec knihy. Kresba je nádherná, smyslná, dokonalá. I přes slabší druhou část knihy nelituji ani koruny a určitě ještě nějaké Manarovo dílo časem přikoupím.

Tohle mi sedlo - očekávání, příběh, kresba. Vyloženě jsem se těšil, až Goblin nastoupí na scénu. Není to naprostá topovice, ale jedna z těch lepších knih to bezesporu je. 85%

Průměrná kniha. Nenadchne, ani neurazí. Co se kresby týče, mám raději tu Romitovu.

První příběh je legendou. Carnage je mým, zřejmě nejoblíbenějším Spideyho záporákem a souboje s ním jsou vždy až na dřeň. Carnageho premiéra se nadmíru povedla, jeden ze Spideyho zásadních comicsů, symbionti jsou zkrátka moje úchylka. 90%
Druhý příběh je temný, má spád a šílenou kresbu, kdy kreslíř zřejmě požil halucinogenní houby „Fungus Titanicus“, známější mezi vesmírnými hipíky pod názvem „veselá houba“. 80%
Pro symbiontofily jasná volba!

Příběh s Juggym byl mým prvním setkáním se Spider-manem, kdy jsem si jako dítě koupil v trafice komiks s hodně cool modročerveným týpkem. Ihned z toho byla láska na celý život, díky Semicu. Výborné silné retro. Romita je bůh.

Naprosto zásadní příběh o jedné z největších životních ran PP. Kultovka

Když jsem poprvé o tomto projektu četl v CRWI, byl to jeden z mých nejvytouženějších comicsů. Teď, když jsem to četl po letech, bylo to spíše zklamání. Bisleyho miluju, k výtvarné stránce nemám nic (ani bych si nedovolil urážet boha), ale tak nějak jsem čekal větší řežbu a ještě větší berserk od Rapha. Zase taková bomba to kromě kresby není no...

Vzal jsem to jen tak z hecu a neměl žádná očekávání. Čekal jsem spíše četbu pro mladší čtenáře. Nakonec se z toho vyklubal parádní crossover. Kresba mi sedla jak prcka na kastrol. Trhač krutě zasolil a všecky ošéfoval, největší badass. Těším se na dvojku.

Pořád dobrá úroveň příběhu. Trošku mě štval Rusák se svýma vemenama a to hovado si je ještě nechalo zvětšit. Dobře mu tak, že jeho konec nebyl zrovna happyend...

Pan Bumpo, Xicht Dave, Rusák, máma Gnucciová a hlavně Ennis ve formě. Skvělej Punisher!

První setkání s Frankem a vlastně i Ennisem. Smrtelná kombinace :)

Nejvíc mne uchvátil příběh s Kanaďanem. "Hej hou, hej hou. A trpaslíci jdou..." Masakr!