Doplňkový příběh, ve kterém nedojde k žádnému zásadnímu odhalení, ale dobře doplňuje a rozšiřuje vesmír Černé palice. Vypráví celý dosavadní život “palicovy” dcery a vypráví o pátrání, které ji dovedlo až na farmu. Je to opět plné odkazů, podobně jako Liga vyjímečných. Tentokrát jsem měl trošku problém se čtením, protože ne vždy bylo zřejmé, v jaké pořadí mám panely číst. Tím se dostávám k Davidu Rubínovi - s jeho kresbou mám problém. Jím kreslený sešit mi neseděl už ve druhé knize a tady se mi potvrdilo, že mi jeho styl nesedí. Ne že by neuměl kreslit, ale půlka jeho obrázků se mi líbí a druhá půlka mi připadá příšerná. Ale asi to bude jenom o zvyku. Ke konci knihy mi to už nepřipadalo tak hrozné.
EDIT 2021: Po opětovném přečtení po dvou letech musím konstatovat, že Rubínovi přicházím na chuť.
V tom komiksu se vlastně skoro nic neděje. Oproti spektakulární superhrdinské bitvě jsou sexuální hrátky dvou koček nic, že jo? Že jo?! Takže, přestože se tam skoro nic neděje a hodně se kecá, tak mě bavilo se k tomu komiksu vracet a pokračovat ve čtení. Zkrátka mi s těma dvěma nakreslenýma holkama bylo dobře. Sunstone mi sedl. Příjemná atmosféra, která čtenáře tak nějak přátelsky pohladí. První půlka byla spíše takové rozjařené erotické blbnutí, zatímco druhá půlka se nesla ve znamení prožitého traumatu a sebeobviňování. Šejićova kresba je super a ženské opravdu umí. Nejen co se týká ženských křivek, ale také po stránce emocí. Pobavilo mě, že i pokec o knize udělal Šejić jako komiks - to jsem jinde ještě neviděl :-) Jediné, co se dá téhle knize vytknul, je fakt malé písmo. Ale textu je tam fakt hodně a byla by škoda, kdyby bubliny byly větší a musely pak zakrývat více těch čuňačinek.
Ty vole, to byly jatka! :-) Dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu komiksu dostal a byl jsem na něj hodně zvědavý. O příběhu jsem nic nevěděl a na Grusovu kresbu jsem se těšil. Takový masakr jsem ale nečekal. Je to jenom krátká sci-fi povídka, která od začátku směřuje k poměrně očekávanému konci, ale přesto je zábavná. Je zajímavá už jenom tím, že hlavní postavou a vypravěčem je psychicky vyšinutý křivák. Legendu z tohoto komiksu ale nedělá jenom Kopřivův scénář, ale také Grusova kresba. Sice se mi ty ksichty, které maluje, vůbec nelíbí, ale jeho art jako takový je fantastický a dodal komiksu tu správnou atmosféru a brutalitu.
Moje úplně první setkání s Kotletou. Asi chápu, proč jej někteří zatracují a jiní adorují. Hustej nářez je brutální přímočará jízda, která se nesnaží o žádné komplikované zápletky. Prostě sex, kozy a krvavý masakr. Kotleta své hrdiny rozhodně nešetří. Ve scénáři nejsou žádné výrazné chyby, vyprávění si drží po celou knihu vysoké tempo a za hodinu není co řešit. Na kresbu Jany Kilianové jsem byl hodně zvědavý. Některé ukázky vypadaly dobře a jiné mě spíše odrazovaly. A taková je nakonec i celá kniha. Některé obličeje mi připadají až příliš symetrické, jednoduché a tak nějak sterilní, ale některé jiné mi zase připadaly skvělé. Jako problém vidím také stínování. Některé panely jsou parádní - pěkně nakreslené, vystínované a mají atmosféru. Jiné ale vypadají skoro jako rychlá práce v jednoduchém grafickém editoru a cítil jsem z nich autorčiny kořeny v manga kresbě a v českém manga sborníku. Celkově jsem si ale knihu užil a jsem zvědavý na pokračování. Kniha sice nevyšla v pevných deskách, ale je vázaná a působí solidním bytelným dojmem.
Na Krysí královny jsem byl zvědavý a docela jsem se i těšil. I přes negativní hodnocení z okolí - anebo možná právě proto. Příběh o skupině nebezpečných sexy holek, které chlastají, žerou houbičky, mluví sprostě a chtějí souložit (jako ostatně každý), není špatný nápad. A v Krysích královnách je ten nápad dokonce docela pěkně nakreslený. Jenže to má také několik “ale”... Tak například si nejsem jistý, jestli je to fantasy komedie a nebo parodie a parafráze skutečného světa. Nevím, jestli ty “buzna” oblečky, ve kterých tam někteří “samci” chodí, mají být cool a nebo jestli si to dělá srandu z hipsterů, metrosexuálů, gotiků a já nevím koho ještě. Je to takový eintopf uvařený ze všeho možného a já si nejsem jistý, co z toho má být sranda a co ne. Ať je to tak anebo tak, tak vtipné to celé moc není. To je na tom asi nejsmutnější. Už jsem vyrostl z věku, ve kterém je vtipné každé napsané sprosté slovo. Pokud jsou ty nadávky někam nacpané na sílu, tak to nefunguje. To už mi připadá lepší nahrazování sprostých slov skupinou nečitelných symbolů. které už si mozek čtenáře doplní sám tou nejvhodnější a nejvtipnější sprosťárnou. Tím se dostávám k překladu, nad kterým se obvykle nijak nepozastavuji a neřeším ho, ale tady musím. Některé slovosledy, obraty a fráze nebyly zvolené úplně nejšťastněji a neseděly mi. Některým textům by k lepší srozumitelnosti pomohlo doplnění čárek a nebo naopak nahrazení čárek pomlčkami. Suma sumárum - nebylo to úplně špatné, ale o koupi dalšího dílu nejsem přesvědčený.
Je to skvělé! Krásná přehlídka českých tvůrců. Mrzí mě, že jsem tam některé autory nenašel. V tomhle ohledu té knize špetka k dokonalosti schází. Nové příběhy mají vrchovatě humoru, ale přitom jsou stále poctou Rychlým šípům. Hodně mě to bavilo - hlavně první půlka knihy. Jsem rád, že jsem si napřed koupil a přečetl kompletní vydání Rychlých šípu a zopakoval si Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří. Bez toho by mi scházel kontext užil bych si sotva polovinu zábavy.
Arnal prasáckým vybavením nic nezískal, ale hodně ztratil. Jedna stránka byla dokonce otočena a došlo k lehké změně jejího obsahu - úplně zbytečně. Krátké povídky, které Arnala doplňují, mě nezaujaly scénářem ani kresbou (možná kvůli tomu koloringu). Je mi líto, že musím knihu hodnotit takto nízko, a nemůže ani Arnal a ani Saudek. Původní Arnal je geniální.
Moje první “erotika” a “dospělácký” komiks. Bylo mi 12, když jsem si to koupil v trafice a potom jsem tím listoval stále dokola. Všechny tři příběhy nejsou nijak komplikované, ale mají zajímavý nápad. Nutnost zakomponovat do nich speleologii je dnes už úsměvná. Legendu z těchto příběhů dělá až Kájova kresba. Příběh “Po stopách sněžného muže” mě nikdy moc nebral a je to tak i dnes. “Peruánský deník” zaujme hlavně mimozemskou technikou a Kájovým ztvárněním čerpání geotermální energie. “Arnal” je dokonalost sama. Humor, a to ve scénáři i v kresbě, s jakým je zde podán postapokaliptický svět, je kouzelný. Snad se někdy dočkám důstojného znovu vydání těchto příběhů.
Tak tenhle návrat byl fajn. U tohoto u mě zafungovala nostalgie a taky si myslím, že delší příběh sedí Rychlým šípům více než jednostránkové díly seriálu. Tady vynikne vyprávění více, než v těch kraťasech plných poučování a moralizování. Navíc Stínadla prostě mají své kouzlo. Ale abych jenom nechválil - textu je tam hrozně moc a ve Stínadla se bouří jsem měl občas pocit, jako kdybych přeskočil několik panelů.
K Rychlým šípům mě nepoutá žádná nostalgie. V dětství jsem se potkal jenom s komiksem Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří, ale tohle mě minulo. A bez té nostalgie, či dětského věku, to prostě nefunguje. Alespoň u mě ne. Ale rozumím tomu, že to malé kluky může pořád bavit. Je tam dobrodružství, je tam osvěta, je tam “dobro” a vzhledem k době, kdy to vzniklo, je to úžasně nakreslené. Je ale pravda, že pár jejich dobrodružství bavilo i mě a trošku jsem jim ty jejich výpravy záviděl. Některé jejich dobrodružství mi připomínaly moje zážitky z dětství. Oceňuji také to, že jsou ty příběhy svým způsobem také výletem do historie. Ukazují, jak se tenkrát žilo očima dětí - to mě asi bavilo nejvic. Trošku mě naopak štvalo pár ideologicky zabarvených dílů a taky ty díly, kdy měly Rychlé šípy neodbytnou potřebu montovat se někomu do života. A taky tam je nečekaně hodně mrtvol :-D
Výsledný dojem je velmi rozporuplný. Olivier Peru evidentně psát umí a navíc pro svůj scénář dostal nadaného kreslíře Pierre-Denise Gouxe. Zkazil mu to ale jeho přístup ke klasice. Těžko říci, co bylo jeho motivací. Zda se skutečně snažil udělat nápaditou variaci severské mytologie, zda se snažil o její dekonstrukci, či zda se jen chtěl svézt na současné vlně její popularity. Přesto nechci komiks Mjöllni zcela zatracovat, protože jako fantasy to funguje dobře. Čtenáři, kteří nemají tak vysokou citlivost na násilí páchané na severské mytologii, si příběh jistě užijí, aniž by při čtení propadali zoufalství a hněvu. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/mjollni-napadita-variace-ci-znasilneni-mytu
Cože? Aha!? Eee... Jsem zmaten, ale necítím se býti podveden. Ani s "nápovědou" na klopách přebalu, a po druhém přečtení, jsem to nedal dohromady. Neodnáším si z toho žádné ponaučení, ani životní moudro, ale cítím se být kulturně obohacen. Snad mi to někdy v budoucnu, při dalším čtení, docvakne a budu osvícen. Jenom doufám, že k tomu nebudu potřebovat stejného hnusáka v chřtánu jako Prasan.
Temné vítězství plynule navazuje na Dlouhý Halloween a opět se řeší sériová vrah. Je to skvělá noirová detektivka, která vás nepustí, dokud neotočíte poslední stránku druhé knihy. Stejně jako u Dlouhého Halloweenu je to docela hodně zamotané, ale konec je zde, alespoň pro mě, jasnější a bez otazníků. V druhé knize mě docela potěšil zmodernizovaný origin Robina. Kresbu Tima Sala jsem si oblíbil už v Dlouhém Halloweenu. Sice mám k některým prvkům jeho kresby výtky, ale jeho kompozice, práce se stíny a celkově atmosféra je parádní.
Temné vítězství plynule navazuje na Dlouhý Halloween a opět se řeší sériová vrah. Je to skvělá noirová detektivka, která vás nepustí, dokud neotočíte poslední stránku druhé knihy. Stejně jako u Dlouhého Halloweenu je to docela hodně zamotané, ale konec je zde, alespoň pro mě, jasnější a bez otazníků. V druhé knize mě docela potěšil zmodernizovaný origin Robina. Kresbu Tima Sala jsem si oblíbil už v Dlouhém Halloweenu. Sice mám k některým prvkům jeho kresby výtky, ale jeho kompozice, práce se stíny a celkově atmosféra je parádní.
Perfektní scénář i kresba. Tim Sale mistrem kompozice a hrátek se stíny. Zpočátku jsem byl nepříjemně překvapený kresbou, kdy některé obličeje vypadají jako maska natažená na neforemnou bramboru, ale na to jsem si poměrně rychle zvykl, a to i díky našlapanému scénáři. Jeph Loeb napsal fajný detektivní příběh se vším, co k tomu patří. Na konci mi sice zůstalo několik otazníků, ale vem to čert - celé jsem si to náramně užil!
Retro sešity: Původní origin Dvoj-Ksichta je sice z fanouškovského hlediska zajímavý, ale po dočtení Dlouhého Halloweenu nekonečně nudný.
Perfektní scénář i kresba. Tim Sale mistrem kompozice a hrátek se stíny. Zpočátku jsem byl nepříjemně překvapený kresbou, kdy některé obličeje vypadají jako maska natažená na neforemnou bramboru, ale na to jsem si poměrně rychle zvykl, a to i díky našlapanému scénáři. Jeph Loeb napsal fajný detektivní příběh se vším, co k tomu patří. Na konci mi sice zůstalo několik otazníků, ale vem to čert - celé jsem si to náramně užil!
Retro sešity: Líbilo se mi, jak Robin neustále upozorňoval, že je nadrženec a že si má dávat po Poison Ivy pozor.
Mám rád mytologie a jejich příběhy. Tu severskou mám ze všeho nejraději. Jsem citlivý na to, jak autor s bohy a hrdiny příběhů zachází. Naprosto nesnáším, když někdo jenom použije cool jména a pak celou tu mytologii znásilní. To ale, bohům dík, není případ komiksu Asgard. Ten je na úplně opačné straně. Dorison ukázal, že severskou mytologii zná a napsal příběh, který se na slavné příběhy z Eddy odkazuje. Je to komiks s vikingy a se severskou mytologií, ale přitom je stále o obyčejných lidech. Asgarda jsem přečetl jedním dechem a chrochtal si spokojeností. Povedená je i Meyerova kresba. Tady je jasné maximální hodnocení. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/asgard-bohum-navzdory
Krásná kniha. Už delší dobu jsem po ní pokukoval na zahraničním eshopu a že vyšla i česky jsem zjistil čistě náhodou tady na comicsdb. Autor perfektně využil potenciál "němého" komiksu a skrze stránky plné fantastických výjevů nechává pracovat čtenářovu fantazii. Jeho kresba je velmi precizní a silně evokuje staré černobílé fotografie, zrovna takové, jaké jsou ty z New Yorku z 19. století. Tenkrát to muselo být hodně drsné. To v Tanově Novém světě není. Jeho Nový svět je utopistický, plný přátelských, usměvavých lidí a zcela prostý jakéhokoliv zla. V příběhu o emigraci bych očekával spoustu deprese, hladu a ztrát iluzí. Tanova kniha je ale plná naděje a je příjemným pohlazením na duši.
Když se mi tato kniha dostala do rukou, tak jsem vůbec nevěděl, co od ní mám čekat. Věděl jsem, že je to příběh o chudých dětech a očekával jsem něco ve stylu Rychlých šípů. Dostal jsem ale francouzskou verzi románu Bylo nás pět. Dostal jsem nostalgické ohlédnutí doprovázené trpkým pousmáním. Fiktivní vzpomínku na staré kamarády z dětství, z nichž se někteří nevrátili ze zákopů první světové války, a na atmosféru “špinavé” části Paříže ze začátku dvacátého století. Děti z Montmartru můžu s klidným srdcem zařadit do knihovny vedle knih Pavla Čecha – společného toho mají dost. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/deti-montmartru
Zrcadlení má opět relativně uzavřený děj. O tom, zda její události budou mít důsledky pro další díly, se můžeme pouze dohadovat. Jisté však je, že Emina osobnost je mnohem složitější a nebezpečnější, než jsme si mysleli a sama si ještě neuvědomuje rozsah svých sil. Přestože je Zrcadlení výborná kniha, tak se Bunnovi nepodařilo vybudovat stejně úžasnou atmosféru jako v prvním díle. Zrcadlení je stejně dlouhé jako první díl, ale při čtení působí jako kratší epizoda. Kresba je opět geniální! Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/pochmurny-kraj-zrcadleni
O příběhu a vyprávění nemá cenu diskutovat. Vyprávění má neskutečný tah a žene čtenáře neustále kupředu. Nejsem velký znalec Howardova díla, ale troufám si tvrdit, že jeho atmosféra zůstala zachována. Možná bych si ty příběhy užil o chloupek více, kdybych knihu nepřečetl za týden.
Hodně se toho dá říct o kresbě. Hlavním výtvarníkem je Cary Nord, jehož kresbu tužkou přímo vybarvoval Dave Stewart, aniž by kresba byla vytažena inkoustem. Za těch 1200 stran jsem se nedokázal rozhodnout, jestli se mi výsledek jejich práce líbí a nebo nelíbí. Nord má skvělý smysl pro kompozici, dynamiku, anatomii, ale čím více jsem tu kresbu zkoumal, tím více se mi zdála obytější. Nevěděl jsem, jestli je to kvůli absenci vytažení kresby inkoustem nebo jestli se mi nelíbí Stewardův koloring. Po dočtení jsem knihou proto znovu prolistoval a myslím si, že pečliví postupně přestávají být oba - Nord i Steward. Kresba je ze začátku skvělá, barvy mají plynulé přechody a hrany jsou ostré. V pozdějších sešitech to ale vypadá, že Nord asi začal používat i uhel, nebo nějakou hrubší tužku a některé hrany najednou přestaly působit ostře. Steward navíc začal být méně precizní při vybarvování a často přetahoval Nordovu kresbu. A je celkem jedno, jestli to bylo z nedostatku preciznosti, nebo kvůli nějaké anatomické korekci. Výsledek prostě nevypadá dobře. Navíc i barevné přechody přestaly být plynulé, a změnily se v jasně ohraničené barevné odstíny. Nutno říci, že to zdaleka není záležitost všech panelů a při patřičném odstupu je Nordova kresba pořád skvělá a ve výsledku jsem si ji velmi užil.
Velmi pochválit musím kresbu Grega Rutha, kterou jsem si zamiloval. Jeho kresba příběhů z Conanova dětství patří v knize k tomu nejlepšímu. Skvělá je také kresba Erica Powella - škoda že toho v knize nenakreslil více.
Jsou příběhy, které stojí za to, aby byly vyprávěny stále znovu a znovu. Příběh o Siegfriedovi, Brunhildě a prokletém pokladu je jeden z nich. Je dobře, že je v češtině nyní dostupný také v komiksové formě. Je to epická osudovost přetavená a skutá do komiksových panelů. Je to téměř 500 stran emocí svázaných v pevných deskách. Russellova adaptace - scénář i kresba - je skvělá! Nejsem fanouškem opery a Prsten Nibelungův jsem nikdy neviděl, přesto mám pocit, že mi Russellův komiks operu věrně zprostředkoval. Texty v bublinách mají svůj rytmus, občas se i rýmují a při jejich čtení mi v hlavě často naskakovala jakási melodie, kterou jsem si je pobrukoval. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/prsten-nibelunguv-ozvena-legend
Krev si drží laťku nastavenou prvním dílem. Je to pěkně nakreslené, pěkně kruté a zatraceně temné. Děj je hutný a vyprávění vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost. Velmi kladně hodnotím fakt, že druhý díl jenom nepřidává nová tajemství, ale některá z nich odhaluje a dává odpovědi. Rozhodně chci vědět, co bude dále. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/netvora-2-krev-kosti-mrtveho-boha
Při dočítání téhle knihy jsem měl takovou smutnou sentimentální náladu. Během té knihy jsem toho se Skrblíkem tolik prožil, že mi bylo líto, že je už starý a opuštěný. Mrzelo mě, jak se změnil a že odkopl všechny své blízké... Skrblík McKvák se mi dostal pod kůži. Celá Skrblíkova sága je skvěle napsaná a nakreslená. Nejednou jsem se nahlas smál, ale také jsem se nejednou díval, jestli už bude konec - to když jsem pročítal Rosovy komentáře před každou kapitolou. Ty komentáře jsou sice zajímavé a užitečné pro pochopení, kam následující příběh patří a jak zapadá do celku, ale pro mě, jakožto kačeřího analfabeta, také docela nudné a relativně dlouhé. Občas mě mrzelo, že se v příběhu nebo v komentáři mluvilo o něčem, co v knize nebylo - například přespání ve Skrblíkově staré chatě. Ale je jasné, že všechno v té knize být nemůže.
Jsem příjemně překvapený. Čekal jsem, že to bude kravina, ale ono je to docela dobré. Je to správně krvavé. Příběhy nejsou špatné a origin Harley Quinn potěšil. Dobrá je i kresba, i když občas to zahaprovalo. Obálky jsou skvělé!
Když jsem viděl poprvé obálku, tak jsem si říkal, že to bude bomba. Ta obálka je prostě skvělá! Když jsem pak viděl ukázky a jejich kresbu, tak jsem si říkal, že je to přece Aaron, tak to bude dobré... Ta kresba se mi prostě nelíbí. Vadí mi to množství velkých hlav vyplňujících skoro celé panely. Jedna hlava vedle druhé, Občas půl hlavy a občas dvě hlavy. Hlava na hlavě. Ke konci to bylo trošku lepší, ale pořád špatné. Zachránit to měl příběh, ale co k němu říct.... Zajímavý origin Kingpina. Dovedu si ten scénář představit jako jeden díl seriálu. Tam by to bylo skvělé. Ale s tou kresbou to prostě nefunguje. Ale ta obálka je skvělá!
Evropské adaptace Howardových povídek o Conanovi zcela splnily moje očekávání. Všechny tři scénáře se velmi věrně drží svých předloh a nedělají z Conana něco, co není. Přesto je ve všech z nich vidět rozdílný rukopis jejich scénáristů. Zábavná je rozdílná kresba každého z příběhů a rozdílný vzhled Conana. To je rozhodně jeden z velkých bonusů knihy. Ačkoliv mám svou vlastní představu, jak by Conan měl vypadat, tak se mi všechny tři předložené interpretace líbily. Pochválit musím taky Argo a Richarda Podaného za jejich přístup k překladům - kde to šlo, tam použili překlady Honzy Kantůrka. Více jsem se rozepsal tady: http://vlcibouda.net/komiks/conan-z-cimmerie-1
Více zábavné než vzrušující, což že s podivem, protože scény jsou tam skutečně explicitní a holky jsou fakt pěkné. Když to Argo vydalo, tak jsem si říkal, že je škoda, že je to v malém formátu. Nyní ale uznávám, že přestože je to pěkně nakreslené, tak ten malý formát je dostatečný.
Bál jsem se, že po skvělé první knize, která měla výhodu úplně nového světa, nedokáže Lemire navázat stejně dobrým druhým dílem. Bál jsem se, že druhá kniha bude mít pomalé tempo a nic se tam vlastně nestane. Naštěstí byly všechny mé obavy liché a i druhý díl je skvělý. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/cerna-palice-zvrat-aneb-dve-vrazdy-staci-dardousku
Také čtvrtý svazek obsahuje příběhy dobré i špatné. Sešity které mě nadchly a sešity které mi vadily. S odstupem pár dnů vzpomínám spíše na ty povedené věci, takže dobrý :-) Tady jsem se o tom rozepsal více: http://vlcibouda.net/komiks/tomb-raider-archivy-poctvrte-naposled
Klasická Lara Croft. Naivní, ale zároveň zábavné, scénáře a parádní kresba. Po příběhové stránce mi tyto třetí archivy připadají mnohem lepší než druhé. Stejně jako v prvních archivech, tak i tady je autorem všech scénářů jenom jeden autor, což hodnotím kladně. Na výtvarné stránce knihy opět pracovalo několik kreslířů a rozdíly v jejich kresbě je docela dost vidět. Žádný z nich není vyloženě špatný a celkově je kniha kresbou spíše nadprůměrná. Hodně mě potěšila kresba Wilsona Tortosy v povídce Krvelačné kameny. Ten se toho nebál a čtenáře zde neustále a docela drze provokuje oběma kůzlaty z Lařina stáda. V dalších jím kreslených povídkách už tak skvělý není. Naopak jako nejslabší, ale ne špatnou, hodnotím kresbu Leonarda Kirka ve třetí části příběhu “Mračna se stahují”. Dalo by se zmínit i pár kiksů v kresbě, či ve scénáři, ale to je u Tomb Raider asi zbytečné. Bavil jsem se a to je hlavní. Za kresbu a skvělé zpracování knihy Comics Centrem dávám o hvězdičku více.
Příjemná blbinka, na kterou jsem se hodně těšil. Tohle mi na rozdíl od Kliku velmi sedlo a z Crwácké erotické série to zatím hodnotím jako nejlepší. Kniha obsahuje oba existující díly Neviditelného. Oba příběhy jsou docela vtipné a v obou je hlavní vedlejší postavou profesor, který objevil neviditelnou mast. V každém díle se pak setkáváme s jinou slečnou v hlavní roli. Obě holčiny jsou správně drzé a lehce zvrhlé, což vede ke spoustě pikantních situací. První díl mi přišel zábavnější, vtipnější a celkově hravější. Oba příběhy mají ale značný deficit logiky a časové kontinuity. Dialogy často předpokládají, že od předchozího panelu utekla delší doba, ale přitom děj na panelech plynule navazuje. Jenže kvůli logickému ději jsem si to nekupoval, že. Tenhle Manara mě prostě bavil.
První, co mě po otevření knihy překvapilo, byl použitý papír. Tak tlustý a pevný křídový papír se tak často nevidí. Druhým překvapení, a musím říct že ne příjemným, je fakt, že se to vůbec nepodobá Lize výjimečných. To do značné míry ovlivnilo můj zážitek v prvního lovecraftovského příběhu “Srdce z ledu”. Zpětně, s ohledem k pojetí celé knihy, už ho vnímám jinak, ale i tak mi připadá nejslabší z celé knihy. Možná i kvůli psychologické rovině celého příběhu, kdy se dcera snaží vyrovnat svému otci.
Druhý příběh “Berlínská růže” je dieselpunkový příběh z alternativního nacistického Berlína. Kevin O'Neill má evidentně rád kresbu technických udělátek a technologií a tady si to musel vyloženě užívat. Občas mi zde neseděla kresba postav, ale to je malý subjektivní detail. Příběh je fajn, ale radost mi vůbec neudělaly německé bubliny. Sice je fajn, že je to v souladu s originálem, ale i přes můj zápas s Google Translátorem, bohužel prohraný, mi možná utekly podstatné věci.
Třetí příběh “Řeka duchů” je můj nejoblíbenější. Rozmrzelá stará bába, dinosauři a kybernetické prsatice. Co více si přát? Jednoznačně nejzábavnější příběh celé knihy a zřejmě nejsrovnatelnější s Ligou výjimečných.
V obou knihách Ligy výjimečných jsem si stěžoval na textové části knih - na povídku i na cestovatelský almanach. Tady naopak musím textové části mezi jednotlivými příběhy vyzdvinout. Mají podobu reportáží, jsou zábavné, skvěle spojují příběhy a úspěšně překlenují delší časové období mezi nimi.
Druhý díl je jiný, než ten první. Pořád kombinuje příběhy a postavy řady jiných děl, ale už ne v takové míře, jako v první kniha. Pro čtenáře, který “nemá načteno”, je druhý díl jednodušeji čitelný. První díl byl opravdu takové propletené klubko známých jmen a odkazů, bez jejichž znalosti čtenář nemohl docenit hravost toho díla. Druhý díl čtenáře tolik nezahlcuje a více se soustředí na vyprávění příběhu. Je zde větší prostor se s jednotlivými členy lépe seznámit a oblíbit si je. Je to epičtější, romantičtější a možná že i humornější. Ale také je to cenzurované, co se sprostých slov týče. Opravdu je potřeba vyhvězdičkovat sprostá slova v komiksu, ve kterém se otevřeně souloží a ve kterém Hyde brutálně znásilní neviditelného muže? :-) Kresba je opět super. Cestovatelský Almanach na konci knihy je až příliš dlouhý a v určité chvíli jsem si řekl, že pro mě nemá význam, abych to celé četl. Vyhledal jsem si pak už jenom Česko, ve kterém byly jenom smyšlené názvy měst....
To jsem se jednou nechal zlákat pěknou tvářičkou na obálce a označením 18+. Což o to, porno či erotika to je. Asi…
Je to zřejmě alegorie. Puberta a Emoce jsou zosobněny do dvou holek a možná to má představovat náladovost a nadrženost těch dvou? Těžko říct. Ze začátku ještě máte naději, že to celé bude mít nějaký smysl, ale to vás brzy přejde. Je to sled nápadů a představ, které možná dávají smysl, když se čtenář zfetuje, ale střízlivý člověk nemá šanci. Sekají se “chuje”, trhají koule, dloubou se oči a hovna se vydávají za umění. Hodně se fetuje a podřezávají se žíly. Celkově je vyprávění dost ostřesné. Jako by Měrka své nápady jenom zapisoval do sešitu a ten pak bez jakýchkoliv úprav dal Bednárovi, aby to nakreslil. Vyprávění je nesmyslné, nahodilé. Naprosto nelogicky to skáče od jednoho nesmyslu k jinému bez jakéhokoliv přechodu. Kresba taky za moc nestojí. U pár obrázků se zdá, že by snad Bednár mohl být schopný nakreslit něco pěkného, ale tady to moc nehledejte. Vlastně se mu v případě tohoto scénáře ani nedivím, že se moc nesnažil.
Je to bezbřehá pičovina a nechápu, kdo mohl do vydání investovat nějaké peníze. K dočtení jsem se musel přemlouvat. Je to asi poprvé, co tady něco hodnotím jako ODPAD. Teď mě omluvte, jdu si oči vypláchnout Savem...
Musím smutně konstatovat, že nemám klasiku tak dobře načtenou, jak bych potřeboval. Naštěstí znám přítele Googla... Liga výjimečných (TLOEG) je dobrý komiks. Umě splétá do příběhu známé postavy a jména. Zřejmě každé jméno v knize je referencí jinam. Ať už na klasiku anebo třeba na historický erotický časopis. Co se týká samotného příběhu, ten zase tak extra není. Genialita TLOEG je skrývá v detailech a v dnešní době nečekané politické nekorektnosti. Silná je také kresba, ale i ta je zvláštní. Její kvalita osciluje od blbě a naivně nakreslených postav ke geniálním kompozicím a pěkným portrétům. Zapomenout se u této knihy nesmí na bonusy, které vlastně ani bonusy nejsou a cíleně dokreslují atmosféru. Hodně mě bavilo, jak Moore celý ten příběh plný masakrů a drog adresuje v poznámkách a komentářích dětem. Třeba bludiště pro děti od pěti let, ve kterém mají pomoci panu Quatermainovi najít drogy! :-) Je potřeba zmínit také překlad, ve kterém pánové Janiš a Podaný opravdu vyhráli a dokázali zachovat jak verše, tak i atmosféru starého textu. Ukrutně mě nebavila předlouhá povídka na konci knihy - blbě se četla a dvakrát jsem u ní usnul...
Skvěle pojatý coming-out. Pokud nevíte, jak něco říct rodičům, napište o tom knihu :-) Skvěle popsané nesnáze dětství a dospívání v chudobě a v křesťanství. Thompson dokáže sugestivně předat pocity, emoce a tísně. Hlavně při popisu své první lásky dokázal skvěle popsat pocity, které někdy zažíval asi každý. Thompsonova černobílá kresba k vyprávění parádně pasuje. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/pod-dekou
Po tragickém konci v sedmém díle se osmička překvapivě nenese v tak truchlivém duchu, jak by se dalo čekat. Osmý díl navíc uzavírá delší dějový celek, což je docela překvapivé, protože od oznámené autorské pauzy nás dělí ještě jedna kniha. Nepřestává mě překvapovat, jak Sága stále dokáže držet vysoko nastavenou laťku. Více zde: http://vlcibouda.net/nezarazene/saga-8-tenkrat-zapade
Moc jsem od toho nečekal a nakonec jsem spokojený. Děj poměrně rychle odsýpá a nemá hluché místa. Kresba mi ze začátku připadala docela svérázná, potom jsem si na ni zvykl a ke konci jsem si některé panely docela užíval.
Příběh o princezně, kterou unesl psychopatický drak. Ona ale nečeká na jasného prince na bílém koni, ale na drsného temného rytíře. Marini je skvělý vypravěč a skvělý malíř. Příběh svého Batmana vypráví mistrovským způsobem. Hodně tomu pomáhá to, jak pracuje s panely. Nemá je divoce rozmístěné po stránce, ani jejich motivy z panelů nevystupují a nepřesahují do jiných panelů. V tom je celkem konzervativní. Ale do větších, širších záběrů občas vloží malý detail, který celou scénu a situaci dokonale podtrhne. Co se týká kresby, tak tam není co kritizovat. Kresba je skvělá a Marini dokonale využívá ruční malby ke zvýraznění detailů i k vytvoření atmosféry. Na závěr ještě dodám, že jeho Joker a Harley jsou zatraceně cool. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/batman-muj-temny-princ
Baltimore už od začátku pracoval s pomalu budovanou, mrazivou atmosférou. To se povídkám příliš nedaří a z Baltimora se stal terminátor, před kterým upíři spíše prchají. Přesto kniha není úplným zklamáním a pobaví akcí a parádní kresbou. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/baltimore-tajemny-poutnik-prizraky-valky
Aaron pojal Doctora Strange vskutku zajímavě. Ve vyprávění si až na pár malých výjimek vystačí s okolím jednoho domu a přesto mu to funguje a je to zábavné. Jen jsem od slibovaného souboje vědy a magie dostal méně, než jsem očekával. Z vědy se zde totiž stal jenom jiný druh magie. Kresba je možná o trošku méně přehlednější než v předchozí knize, ale nijak dramaticky. Nejvíc mě mrzí absence scén, ve kterých bylo v první knize ukázáno vidění světa očima mágů. Ty byly docela osvěžující a tady mi chyběly. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/doctor-strange-posledni-dny-magie
Dallas je skvělým pokračováním geniálního prvního dílu, ale zároveň je trošku jiný. A není se čemu divit. Začátek s momentem překvapení je vždy jen jeden a bývá zatraceně těžké na něj navázat. Pokračovat tak, aby se autor neopakoval a celý vesmír někam posunul. To Gerardu Wayovi povedlo dokonale. V doslovu Gerard píše, že příběh Dallasu začal vymýšlet až po obdržení Eisnerovy ceny za Apokalyptickou suitu. Odrazový můstek pro Dallas si ale připravil už během suity. Dokazuje to, jak moc měl dopředu vymyšlený celý vesmír a to je obrovský příslib do budoucna. Vždyť v tomto vesmíru je toho ještě tolik co vyprávět! Pro mě patří Umbrella Academy k tomu nejlepšímu, co u nás momentálně vychází. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/umbrella-academy-dallas
Před čtením těchto dílů jsem si pro oživení souvislostí rychle projel předchozí díly. Ale i tahle rychlovka mě hodila zpátky na vlnu nadšení, na které jsem jel při prvním čtení. Ekhö je zkrátka skvěle napsané i nakreslené. Pátý díl je dobrý v tom, že konečně vykládá na stůl karty světa Ekhö. Už víme, jak je to s Prikóny a lidmi a proč chtějí někteří Prikóni Mravenu a Jurije zabít. Záhady, které se táhly od prvního dílu, jsou tedy vysvětleny a scénárista se mohl s čistým stolem pustit do dalšího dílu. Ten věnoval Mravenině umělecké agentuře a hlavně církvi. Moc by mě zajímalo, jak se šestý díl líbil v Polsku. Část polských věřících jsou totiž magoři, kteří by nejspíš nedovolili "antikoncepci po" ani vlastní znásilněné dceři a mají pro to oporu i v současné vládě. A přesně na takové fanatické věřící šestý díl míří... Další skvělá Modrá Crew!
První příběh s názvem Chlad je parádně nakreslený Filipem Andradem a celkově velmi příjemně odsýpá. Zbytek je nakreslený Jake Parkerem a stejně jako u prvního dílu je i tady jeho kresba největší slabinou knihy. Jake Parker téhle sérii škodí... Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/rocket-tahani-za-ocas
Erotický výlet do komiksové Francie devadesátých let. Krátké povídky, které často jenom naznačují. Spíše atmosférovka než porno. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/svudne-schuzky
Perfektní! Po Wonder Woman a Flashovi byla radost číst tohle. Dobrý scénář, dobrá zápletka, fajní protivníci. Kresba je fakt parádní. Snad jenom to s tím letadlem bylo od začátku do konce debilní.
