Je to boží! Skvělý příběh a úžasná malba. Dlouho jsem hledal k Bisleyho kresbě cestu a už jsem ji našel. Sice mi pořád některé jeho polohy nesedí a nechápu "nedotaženost" některých panelů, ale celek je úchvatný. Nyní jej můžu začít uctívat. Tohle hodnocení platí pro všechny 3 knihy.
Je to boží! Skvělý příběh a úžasná malba. Dlouho jsem hledal k Bisleyho kresbě cestu a už jsem ji našel. Sice mi pořád některé jeho polohy nesedí a nechápu "nedotaženost" některých panelů, ale celek je úchvatný. Nyní jej můžu začít uctívat. Tohle hodnocení platí pro všechny 3 knihy.
Je to boží! Skvělý příběh a úžasná malba. Dlouho jsem hledal k Bisleyho kresbě cestu a už jsem ji našel. Sice mi pořád některé jeho polohy nesedí a nechápu "nedotaženost" některých panelů, ale celek je úchvatný. Nyní jej můžu začít uctívat. Tohle hodnocení platí pro všechny 3 knihy.
Je to zajímavé. Je to temné, brutální a má to tu správnou beznadějnou atmosféru. Dokonce i oba příběhy nejsou špatné. Jedno ale tomuhle Spider-manovi chybí - Spider-man. Spidey bez svých vtípků je prostě jenom další maskovaný superhrdina. Alespoň trošku cynický mohl být... Nesedla mi ani kresba a hlavně v úvodních sešitech jsem se s ní těžko srovnával. Připadala mi příliš jednoduchá a hranatá. Takže celkové hodnocení je, že to není ani špatné, ani skvělé, ale je to jen zajímavé.
Komiks představuje řeku a její proměnu během čtyřech ročních období. Roční období neurčuje pouze to, jak vypadá řeka a příroda kolem, ale také to, co dělají lidé, kteří kolem řeky žijí a nebo kolem ní jenom cestují. Každé roční období je uvedeno kraťoučkým textem a potom už jen následují obrazy beze slov. Komiks řeka má hlavně navodit atmosféru a příběhy jsou v něm pouze lehce naznačené. Prim v této knize hraje malba. Díky kresbě akvarelem jsou obrázky romantický zasněné i živelně dramatické. Rozpité barvy jsou použity na řeku a oblohu, zatímco tenké čáry, nečekaně, tvoří nutné detaily, které pro čtenáře tvoří záchytné body. Za sebe můžu říct, že toto není styl komiksu, který mi sedí, ale vizuální stránce její podmanivost upřít nemohu.
Tenhle komiks mohl být skvělý, ale zabila ho slova… Jsou tam zajímavé nápady - třeba vztah Wayneových a nebo veršující démon Etrigan jako raper. Celkově Batman bojující o svou duši s peklem v hororovém komiksu vypadá jako super nápad, ale to by to z toho komiksu muselo být zřejmé. Já jsem to tam ve všech těch kecech neviděl. Já vlastně vůbec nevím, v jaké rovině se ten příběh odehrává. A už vůbec jsem nepochopil, jakou roli tam má Enchantress. Její roli jsem si na internetech dohledal, ale z toho komiksu to vůbec není zřejmé. Prostě velký guláš s magickýma postavami DC, jehož vysvětlení si po dočtení musíte googlovat. Takže suma sumárum příběh je nic moc, ale kvůli skvělé kresbě a její atmosféře si tu knihu nechám.
Výtvarná stránka je zajímavá. Neříkám, že jsem z ní na větvi, ale s těmi barvami docela dobře funguje a baví mě. Děj budu muset ještě několik dní zpracovávat. Myslím si, že jsem celé to složité vyprávění pochopil, ale netuším, co mi to mělo dát a co jsem si z toho měl odnést. Snad jenom to, že občas může mít člověk v hlavě pořádný guláš, ve kterém se všechny vzpomínky a emoce dokážou řádně promíchat. S krátkým odstupem můžu říct, že mě to bavilo a mám chuť si to dát znovu. Nejvíce mě asi bavili zelení “žabí” týpci, ti byli úžasní!
Román Krakatit jsem nikdy nečetl. Ještě jsem se k tomu bohůmžel nedostal. Několikrát jsem ale viděl povedený film s Karlem Högerem. Od komiksu jsem čekal, že dostanu novou adaptaci románu a tudíž i nový náhled na Krakatit. Jenomže tato kniha je pouze překreslený film. Jaký to má smysl, překreslovat film a zachovat i podobu herců? Jasně, práva už byly zadarmo, tak proč nezkusit z toho něco vytřískat. Ale k hodnocení samotného komiksu… Kresba jsou pouze překreslené fotografie - vypadá to docela dobře, ale mám problém vnímat to jako něco, co by mě bavilo. Prostě obrázky a obličeje, které už dlouho znám. Zmínit se musím o panelech a bubinách. Měl jsem totiž celkem problém číst je ve správném pořadí. Prostě je to tam nasekané tak, aby se to tam vešlo a čtenáři snaž se to rozluštit. Je to zbytečná kniha...
Je to parádní! Hodně se mi líbí a baví mě kresba. Taky příběh není špatný a baví mě Kamalina osobnost. Její hlášky a sebekritický přístup je osvěžující. Je to napsané s nadhledem a humorem. Sedlo mi to!
Povídky Karla Čapka jsem nečetl. Ale z principu věci je jasné, že nápady a vypointované příběhy jdou za ním. Jonáš Ledecký s ním ve scénáři mohl přinejlepším srovnat krok. To se mu ne vždy podařilo. Některé adaptace jsou čtivé, ale jsou tam také méně povedené. Ať už jde o nečekané a neoznačené skoky v čase a místě, či nelogičnosti.
Líbí se mi, že se na výtvarné stránce podílelo více autorů. Asi nejvíce mi sedí Ledecký a Stan Solo. Kresba Matyáše Namaie je docela fajn, ale některé nelogičnosti v jeho kresbě mi prostě vadily. Kresbu Petra Straníka jsem si užil nejméně.
WoW jsem nikdy nehrál a nemám k tomu žádný vztah. Tuhle knihu jsem koupil s Pevností a to hlavně proto, že mám rád Waltera Simonsona. Mám rád jeho Thora a taky jeho autorskou sérii Ragnarök. Přesto jsem se do čtení pouštěl s jistým odporem, který mám k herním adaptacím. I zde se mi potvrdilo, že tyhle komiksy jsou určené hlavně pro hráče, protože ti ten svět mají rádi, znají odkazy na všechna jména a místa a hlavně se hned od začátku chytají. Zároveň ale musím říct, že to není takový průser jako první kniha Assassin's Creed. Hlavní postavy jsou dobře napsané a funguje mezi nimi chemie, takže jsem si je poměrně rychle oblíbil. Problém jsem měl s tím, jak rychle byly některé události ukončené. Také kresba se mi moc nelíbila. Připadala mi nepřehledná a hlavně v soubojích jsem se dost ztrácel. Líbily se mi náhledy obálek od Samwise Didiera, škoda jen, že jsou tak malé. Suma sumárum - bavil jsem se, ale další díl už nepotřebuju. Někdo by mi ale mohl odvyprávět, jak to bude pokračovat...
Zajímavá a hlavně netradiční sbírka povídek! Úvodní hororová Ennisovka má správně nechutnou atmosféru, ale tahle McCreova kreslířská poloha mi příliš nešmakuje. Druhá povídka “Double Shots”, s hospodou plnou padouchů, je zábavná a má nečekaný konec. Třetí “The Last Shoot” ukazuje příběh člověka, o kterém jste si pravděpodobně nikdy nemysleli, že se o něm něco víc dozvíte. A je to rozhodně zajímavé. Poslední příběh “The Collaborator” už je jenom takový střípek, který stojí za pozornost hlavně kvůli kresbě, která spíše vypadá na autorský komiks než na korporátního Spider-mana. Je to opravdu povedená kniha!
Boží! Tohle je sci-fi Barbar Conan pro 21. století! První retro část je správně naivní, ale určitě ne špatná. Nápad navázat na Wellsovu Válku světů je podle mě skvělý. Kresba je černobílá, ale je docela namakaná.
Druhá modernější část je super! Už to není tak moc ukecané a má to super kresbu a barvy. Killravenův úbor pořád vypadá směšně, ale beru to jako nutnost pro zachování kontinuity ke starým dílům. Jinak se design postav a celého světa docela dost povedl. Hodně se mi líbila také práce s panely. V neposlední řadě je to i dobře napsané a já jsem se bavil. Takže za mě spokojenost!
Věděl jsem, že je to sranda a že je to dobré, ale koupi jsem pořád odkládal. Když jsem se dnes odmítl účastnit nákupů v shopping parku, tak jsem si to koupil v knihkupectví a šel si to číst do kavárny. A tam jsem se neustále pochechtával, čímž jsem přitahoval nechtěnou pozornost. Kdybych věděl, že je to taková pecka, tak jsem si to pořídil už dávno. Ubohý Old Shatterhand…
To byl ale závěr! Napínavý a masakrální. Zazvonil zvonec a hororové pohádky je konec. Poslední kniha potvrdila, jak skvělá a kompaktní celá série je. Závěr sice umožňuje, aby někdo pokračoval s novým příběhem, ale jinak bylo všechno vysvětleno, rozuzleno a uzavřeno. A to je skvělé! Pobavila mě Hillova pocta otci v podobě slavné scénky z Carrie.
Joe Hill před velkým finále odhaluje karty a popisuje celou historii kouzelných klíčů i zrození hlavního záporka. Soukolí celého příběhu se otáčí a všechny zoubky do sebe krásně zapadají. Série Zámek a klíč je krásně kompaktní, neroztahaná, a to je její obrovský benefit.
Zpočátku jsem měl pocit, že se děj rozmělňuje představováním řady dalších klíčů, ale mělo to své opodstatnění. V závěru to pěkně vygradovalo. První kapitola v knize je zajímavě zpracovaná a stylizace do stripů Calvina a Hobbese pobavila. Konečně jsem přišel na slabinu jinak úžasné kresby Gabriela Rodrigueze - moc mu nejde kreslit postavám věk a tak i relativně starší lidi vypadají velmi mladě.
Parádní! Má to skvělé tempo, dobré nápady a ty děcka jsem si fakt oblíbil. Chemie a vztahy mezi nimi fungují dobře. Skvěle k tomu sedí i Rodriguezova kresba.
Série má výbornou atmosféru. Je dobře, že série nepřešlapuje na místě a děj se doslova žene kupředu. Až jsem si říkal, jestli Joe Hill neodhaluje záhady příliš rychle. Ale zbývají ještě čtyři knihy, takže toho má k vyprávění asi ještě dost.
V první Pekelné knižnici jsem se do Hellboye zamiloval. Možná až příliš. Po prvním i druhém přečtení první kolosálky jsem byl nadšený a proto jsem nadšení očekával i po přečtení druhé kolosálky. Euforie se ale nedostavila. Nejsem zklamaný z knihy, ta je dobrá a ty příběhy jsou pořád skvělé, ale mrzí mě absence nadšení, ke kterému mi nepomohlo ani druhé přečtení.
Už samotný nápad, že by loď se Supermanem spadla do Sovětského svazu je úžasný. Millar s tím nápadem dobře pracuje a rozvádí ho. Neubránil se ale určité nekonzistenci v Supermanových morálních zásadách a to je škoda. To by se ten příběh musel ubírat jinudy. Stejně tak mě moc nepotěšilo konečné vyvrcholení celé rivality mezi Supermanem a Luthorem, respektive mezi SSSR a USA, a vysvětlení toho, kdo za finální krizi může. To mi tam vůbec nesedělo a celý příběh to degradovalo. Úplný závěr je pak zajímavou úvahou. Těšil jsem se na to, ale nakonec nejsem tak nadšený, jak jsem očekával, že budu. Někdy při dalším čtení to možná ocením více.
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec s obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/vei-mytologicky-prejt
Pro mě obrovské zklamání. Národnost obou autorů pro mě byla příslibem, že k severské mytologii budou přistupovat s respektem, nebo přinejmenším alespoň s nadsázkou vycházející ze znalosti příběhů Eddy. Více jsem se mýlit nemohl a jsem z toho slušně řečeno rozčarovaný. Buďto autoři o severské mytologii četli maximálně v komiksech od Marvelu a nebo s ní vědomě a pro mě nepochopitelně naložili hůře než s kusem hadru. Co se týče kresby, tak Karl Johnsson je sice šikovný, ale mužské obličeje mu teda vůbec nejdou a všichni vypadají jako ženské. Udatný vikingský bijec s obličejem vousaté zpěvačky Conchity Wurst vypadá směšně. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/vei-mytologicky-prejt
Kresbu Darwyna Cookea mám rád. Proto jsem se na Novou hranici hodně těšil. Moc jsem o tom komiksu nevěděl. Jednom jsem slyšel tu spoustu chvály ze všech stran. Měl jsem jenom velmi nejasnou a mylnou představu vytvořenou na základě Cookeovy kresby a pár obrázků na internetu. Musím říct, že více jsem se mýlit nemohl. Nová hranice je epická, rozmáchlá a řeší poměrně závažné společenské a morální otázky. Je to vyprávěno specifickým způsobem a ze všeho nejvíce se to podobá moderním seriálům, které začínající vyprávět velmi zeširoka, aby se všechny nitky nakonec sběhly před epickým finále. Ale abych jenom nechvalil - Je tam hodně postav a občas nebylo hned zřejmé, kdo je kdo. A taky je to relativně dost ukecané (opodstatněně!). Ale přesto je to úžasný komiks!
2026: Dal jsem si to po letech znova a je to pořád stejně skvělé. Je to krásně naivní a epické. Prostě to na mě perfektně funguje. I díky famózní kresbě.
Kresbu Darwyna Cookea mám rád. Proto jsem se na Novou hranici hodně těšil. Moc jsem o tom komiksu nevěděl. Jednom jsem slyšel tu spoustu chvály ze všech stran. Měl jsem jenom velmi nejasnou a mylnou představu vytvořenou na základě Cookeovy kresby a pár obrázků na internetu. Musím říct, že více jsem se mýlit nemohl. Nová hranice je epická, rozmáchlá a řeší poměrně závažné společenské a morální otázky. Je to vyprávěno specifickým způsobem a ze všeho nejvíce se to podobá moderním seriálům, které začínající vyprávět velmi zeširoka, aby se všechny nitky nakonec sběhly před epickým finále. Ale abych jenom nechvalil - Je tam hodně postav a občas nebylo hned zřejmé, kdo je kdo. A taky je to relativně dost ukecané (opodstatněně!). Ale přesto je to úžasný komiks!
2026: Dal jsem si to po letech znova a je to pořád stejně skvělé. Je to krásně naivní a epické. Prostě to na mě perfektně funguje. I díky famózní kresbě.
V této knize jsem už rezignoval na snahu o hlubší pochopení příběhu a souvislostí. Při snahách o pochopení si totiž čtenář musí připadat stejně zmatený jako Druuna. Takže jsem si jenom užíval nápady a hlavně Serpieriho kresbu. A taky místy humor. Jo, jsem s celou Druunou, se všemi knihami, spokojený!
Sice se tam pořád prchá před masožravýma mutantama a jinou hnusnou havětí, ale příběh se Serpierimu podařilo vymyslet jiný a pořád je to zajímavé. Sice je to silně halucinogenní a většina se odehrává v noční můře, ale bavilo mě to. Hard core sci-fi, kde věci mají logiku, to není, ale porno bez příběhu taky ne. Kresba je stále úchvatná a Druuna je prostě nádherná…
Je to zvláštní. Obsahuje to spoustu sexuálního násilí, které mě nebere a nelíbí se mi ani v komiksech. Tady je to ale tak zvláštně namíchané s bizarností prostředí, sci-fi zápletkou, hnusotou mutantů, smyslností hlavní hrdiny a s její schopností se ze všech problémů prošukat, že mě to prostě fascinuje. Měl jsem trošku problém s řazením panelů a v poslední třetině, nazvané Tvor, jsem se docela ztrácel, protože trik s časem jsem moc nepochopil. Kresba je naprosto úžasná.
K tomuto komiksu jsem měl dopředu předsudky a ani jsem nepočítal s tím, že by se mi to mohlo líbit. Ale víte co? Ono to celé nějak funguje! Nefunguje to vždy, ale pokud se vám podaří naladit se na tu správnou mentální vlnu, tak začnete vnímat tu parádní nadsázku a poctu všem drsným béčkovým bijákům. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/pocitani-mrtvych-brutalni-groteska
Je to zvláštní kniha o závažném tématu sexuálního násilí. A já tak nějak nevím, jak ji mám hodnotit. Nemám rád sexuální násilí a ani knihy o něm. A není ani moc důležité, jestli je to úchylná fikce a nebo osobní zpověď oběti. Nelíbí se mi, že se to děje a nelíbí se mi o tom ani číst. I když uznávám, že je asi potřeba, aby takové osobní zpovědi a knihy kritizující jakékoliv násilí vznikaly. Od Niny Bunjevac jsem četl už Otčinu a s její kresbou nejsem úplně srovnaný. Působí na mě celkem depresivně, ale po přečtení Bezimeny si s její kresbou dokážu představit pěkný erotický komiks. Děj by ovšem musel být diametrálně jiný. Nevím jak Bezimenu ohodnotit. Odkládám ji s pocitem ošklivosti, ale s vědomím, že obsahuje důležité poselství. Není ale úplně jisté, jaké to poselství je. Celá kniha je totiž možná sebemrskačstvím oběti za to, že mlčela, tiše se litovala a utekla, místo aby promluvila a pomohla zabránit dalšímu násilí.
Je to boží! Má to parádní příběh a je to skvěle vyprávěné. Už jenom samotný úvod vás přesvědčí, že se máte na co těšit. Celý příběh by se dal rozdělit na dvě odlišné poloviny. První je superhrdinská detektivka, ve které se kromě bitek Spider-mana a Daredevila hodně řeší policejní práce a také smysl spravedlnosti a její rozdíl oproti pomstě. Druhá část zase řeší vyrovnávání se s vlastními činy a strach ze ztráty sebekontroly. Všechno je to podáno velmi přirozeně a Spider-man nepřestává být zábavný, přestože to má mnohem hutnější atmosféru než Spider-man mívá. Kresba si sice oldschoolová, ale je pěkná a dobře se čte.
Těžko se hledá něco, co by se dalo knize vytknout. Občas jsem si říkal, že některé události a nebo historické detaily mohly být v komiksu a nebo alespoň v lexikonu více rozvedeny. Je potřeba si ale uvědomit, že Dufaux s Delabym píší a kreslí historický komiksový román a ne učebnici dějepisu, nebo snad kompletní encyklopedii starého Říma. Museli si stanovit jasnou mez, kolik historických detailů mohou do komiksu zpracovat a co už musí vypustit, aby přílišnými detaily neunudili k smrti čtenáře, kteří se chtějí bavit dobrým příběhem. A to se jim podařilo vybalancovat naprosto precizně. Skvělá kniha, které probouzí touhu dozvědět se o historii více! Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/murena-cyklus-matky
Lemire dokáže tak neuvěřitelně lidsky a dojemně vyprávět o obyčejných lidských osudech, že to prostě musí každého chytit za srdce. Ve spojení s jeho kresbou, která je ve své zdánlivé jednoduchosti geniální, je Essex County dílo, které citlivějším povahám nedoporučuji číst na veřejnosti. Pokud teda nebrečíte veřejně rádi...
“Co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí,” říká česká klasika. Mě peklo pánů Millse, Ledroita uchvátilo a zcela jsem mu propadl. Kvůli tématu to tak nemusí vypadat, přece jenom upíři v pekle nevypadají příliš seriózně, ale série Requiem: Upíří rytíř patří k tomu nejlepšímu, co u nás vychází. A to jak příběhem, tak kresbou. Druhá kniha je toho jasným důkazem. Děj bezprostředně navazuje na první knihu a vztahy mezi hlavními postavami se zamotávají a komplikují. A to mě baví. Navíc se blíží vzpoura proti Drákulovi... Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/requiem-2-nehygienicke-vycitky-svedomi
Krátký příběh, který se většinou odehrává pod vlivem horečky a to je celkem psycho. Ten příběh je vlastně docela nesmyslný a motivace hlavního záporka mi uniká. Po celou knihu jsem přemýšlel, jestli mě to baví a nebo nebaví. Ale vidět Batmana prodírajícího se davem na Václaváku je docela vtipné. Od horšího hodnocení to zachraňuje na Batmana nestandardní kresba. Zvláště Paříž mě kresbou bavila.
Na rovinu říkám, že jsem byl po prvním čtení zklamaný. Nebudu rozepisovat, co všechno mi vadilo, protože to není důležité. Bavil jsem se, ale mé přehnané očekávání to zkrátka nedokázalo naplnit. Důležité je ale to, že napodruhé už jsem spokojený! Dal jsem si pár dní odstup a celé si to přečetl znovu. U některých vtípků jsem se bál, že nebudou podruhé fungovat, ale fungují. Celý děj je víceméně poskládaný ze skečů, které jsou zasazené do různých žánrových klišé. Je škoda, že se při tom nedaří budovat nějakou hutnější napínavou atmosféru, ale ke konci to celé naštěstí dostane docela grády a knihu jsem zavíral s neurčitým pocitem ztráty a loučení.
Co se týče kresby, tak k té mám taky několik poznámek. Miluju, jak Nikkarin kreslí prostředí - interiéry i exteriéry - se spoustou malých detailů a skrytých odkazů. Docela se mi líbí, jak je to všechno hodně barevné. S postavami je to už trošku horší, ale u těch dávám trošku vinu velkému formátu knihy. Ve Čtyřlístku jsem s tímto typem kresby problém neměl. Co mě ale hodně irituje, je Klerencův nos… Nikdy dřív jsem si nevšiml, že Nikkarin kreslí barevné nosy. Když jsem poprvé viděl ten Klerencův zlatý frňák, tak jsem si myslel, že je to odkaz na astronoma a alchymistu Tycha de Braha. Ale všechno je to možná jinak. Sakra Nikkarine, proč jsi mu “ho” dal na ksicht!? :-)
Nesly se zvěsti, že je to skvělá série… Tenhle komiks se musí číst velmi opatrně, protože při intenzivním čtení hrozí vyschnutí míchy. Je to tak pitomé, že se tomu prostě musíte smát. Vtípky jsou většinou trapné, ale občas se některé opravdu povedly a nahlas mě rozesmály. Kresba mě, až na pár panelů, taky neoslovila. Suma sumárum - není to úplný průser, ale s hodnocením výše jít nemůžu. Možná příště....
Sága Valty není příběh o vikinzích. Je to pocta ságám severského dávnověku a dobře zachycuje jejich atmosféru. Je to fantasy příběh o krvavých sporech mezi mocnými rody, o lásce, cti, touze a nenávisti. Napínavý příběh a úžasná kresba ve velkém formátu. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/valgar-valty-sila-starych-sag
Skvěle nakreslená a nahláškovaná detektivka. Kresbu Terryho Dodsona mám rád, ale tady ho asi předčil scénář Kevina Smitha. Jako bohus pak dostanete origin Black Cat a osvětu ohledně sexuálního násilí. Nikdy jsem se touto problematikou do hloubky nezabýval, ale podle mě jsou zde psychické následky na obětech sexuálního násilí skvěle podány.
Tak tenhle díl byl opět boží! Dlouhý souvislý příběh, který odhaluje více z Emina původu. Sice není tak mrazivý jako první díl, ale pořád má úžasnou atmosféru a zvládá být skvělý bez vykrádání předchozích dílů. A navíc ta úžasná kresba a barvy Tylera Crooka… Parádní je i bohus o Emině zlé ségře Kami. Jo, jsem spokojený!
Čtení téhle knihy je psychicky náročné. Je to jako procházet si psychickou poruchou a vysokými horečkami s halucinacemi. Uznávám, že je to neotřelé a má to své kvality, ale abych to plně docenil, tak si to budu muset dát ještě jednou. Nebo dvakrát. Mám rád Franka Millera i kresbu Billa Sienkiewicze, ale tenhle komiks vnímám jako experiment a underground s mainstreamovými postavami. Je to zajímavé, ale náročné. Sakra že jo. :-)
Tyhle staré příběhy jsou překvapivě docela zábavné. Na prdel se z toho člověk neposadí, ale dá se to číst. Paradoxně mě nejméně bavila adaptace filmu Impérium vrací úder, která byla příšerně zkratkovitá. P.S. Líbí se mi, jak je princezna Leia kreslená - děsně sexy! Škoda že u nás nevyšla adaptace Návratu Jediho :-)
Než jsem se k téhle knize dostal, tak jsem viděl dvakrát film Na hraně zítřka, který mě trošku okradl o odhalení během čtení. Ale je fajn, že to nebyla doslovná adaptace, takže jsem si tu knihu mohl užít. Ta zápletka je docela originální a je to největší síla tohoto komiksu. Pěkná je taky kresba, ale na mě až příliš nepřehledná. Ke konci už jsem nepřehledné bojové scény příliš neřešil a četl jenom bubliny.
Hodně dobře napsaný příběh. Má neuvěřitelný spád a nemá žádné hluché místo. Je to poctivě napsaná detektivka se správnou dávku napětí. Kresba je úžasná - velmi příjemná a dynamická. Barvy jsou hodně živé, ale v tomto případě to není vůbec na škodu. Celkově jsou panely plné života a obsahují obrovské množství detailů, aniž by působily přeplácaně. Škoda, že to nevyšlo v integrálu. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/ctyrka-baker-street-pripad-u-modre-zaclonky
Veskrze neoriginální zápletka. V zápletce ale netkví síla Duboisova scénáře. Ta se skrývá ve vyprávění. Scénář se soustředí na Sykese a jeho společníky, na přírodu a celkovou atmosféru. Nejde o neustálou akci, ale spíše o klidnou roadtrip, kde dramatické situace přicházejí nárazově a jsou o to silnější a o to více na čtenáře zapůsobí. Dubois na Sykesovi ukazuje, že i drsní pistolníci mohou mít duši a s ní i své vlastní démony. Největší síla Sykese ale spočívá v kresbě, se kterou si Dimitri Armand opravdu vyhrál a je to jeden z těch komiksů, kde oceníte, že se vám dostal do ruky v původním velkém formátu. Více zde: http://vlcibouda.net/komiks/sykes
Koupeno jako příloha Pevnosti jenom proto, abych se utvrdil v tom, že manga není pro mě. K mému překvapení mě to docela bavilo. Nejsem cílovka, nebudu v tom pokračovat, ale není to špatné!
