Tak a po 24 letech mám komplet Spider-mana od Semicu, jaká rozkoš! Jasně, Spider-kid je ze slabšího soudku, ale neurazí a Cloak and Dagger, byť se zde nejedná o nijak zajímavou pasáž, potěší svojí temnotou, která mi v dětství byla až nepříjemná...Co je však skutečně zajímavé, že v listárně byl otisknut dopis jistého sedmnáctiletého Petra Kopla z Třebíče, který redakci tituluje nejlepší a hned zkraje se svěřuje, že je ve třídě kvůli své setrvalé četbě komiksů terčem posměchu, ale rozhodně to považuje za rozumnější než si kupovat cigarety! A stejně si od něj Semic pak všichni půjčují. Mezi jinými zlepšováky pak Petr navrhuje založit Československý komiks klub, tedy klub, který nemají nikde jinde na světě! Jak vidno, mladý Petr zůstal i poté své vášni více něž věrný, tak to má být.
Dvacetistránkové torzo snad zajímavého celkového příběhu, nic moc kresba, špatný papír a hororový lettering. Dnes ovšem poměrně špatně sehnatelná sběratelská rarita :D
Je to už notně vylouhovaný recyklát, často zmatenina a ta podprahová temnota už taky není co bývala, ale stále je to výborné graficky a stále jsem to slupl jak malinu. Ponechám tedy mírně nadprůměrné hodnocení, i když tentokrát už jen jako spotřebnímu čtení než jako působivému dílu. Ve finále mě víc než natahovaný příběh Druuny bavila závěrečná obsahová a grafická hříčka Anima aka porno Arzach.
Jsem za vlastnictví tohoto výběru nesmírně rád. Jistě, sice obsahuje i pár slabších věcí či nevinných kreslených žertů, ale je to vyváženo spoustou brilantních povídek a tím, že člověk má možnost nahlédnout do mistrovi kuchyně komplexně, u spousty žánrů, období apod. Moebiova fantazie a jeho do očí bijící vliv na pozdější tvůrce mě stále fascinuje a oslňuje, těším se na další publikace (str. 18 Druuna, mrk, mrk).
To, že to Mignola neilustroval jsem si měl zjistit sám, to jo, ale přeci jen jsem byl trochu zklamán. Nenudil jsem se, to věru ne a i ta kresba je ve finále víc než zdařilá, jen tam asi není nic tak závratného, co by mě přimělo si sérii kupovat, knihovny se prohýbají, duše čtenářova okorává a začínám být už trochu vybíravý... Na druhou stranu je to jen rozjezd a reakce kolegů na dvojku kladné, asi to ještě přeci jen s alespoň jedním bookem zkusím.
Upřímně bych dal spíše nižší hodnocení, protože příběhy jako takové, resp. scénáře, nejsou nijak úchvatné a a nemůžu říct, že bych se zrovna jimi výrazněji bavil. Mistrova kresba je ale úchvatná a vydání nádherné, velmi zasloužilý počin. Pročež protekčních pět za knihu jako takovou.
Parádní dobrodružná jízda s pěkně vykreslenými nečernobílými charaktery a navíc skvěle výtvarně zpracovaná. Přesně takhle bych si danou odpočinkovou eu sérii představoval.
Se spoustou již přeci jen zestárlé klasiky (nejen v komiksu) se mi často povede dobově se naladit a v kontextu doby uznat kvality a hlavně vliv na díla budoucí. Bohužel Barbarella se stala jedním z nemnoha případů, kdy se mi to nepodařilo. Jsem rád, že mám tohle ve své knihovničce a bezesporu to ovlivnilo spoustu budoucí popkultury, ale bohužel mě to chvílemi dost nudilo či přišlo až moc naivní. Není to žádný průser a za přečtení pro fanouška komiksu určitě stojí, ale jak grafická, tak scenáristická stránka už prostě až příliš zestárla a autor svou fantazii až moc pouští na špacír na úkor stavby a dynamiky příběhu. Ze všech těch pozdějších následovníků bych zmínil v knize opomenutou Druunu, s níž je podobnost obrovská aneb husička vše řešící sexem bezstarostně proplouvá bizarním a nebezpečným světem budoucnosti.
Jistou působivost tomu po obsahové stránce neupřu, na druhou stranu mix new age, okultismu a LSD mi v psané formě nijak zvlášť nekonvenuje (jiná je samozřejmě zde vzpomínaný H.R. Giger), natož pak v komiksu ilustrovaném pubertálním stylem nepříliš nadaného hošíka oslněného fantasy a airbrushem. Jako raritka do sbírky asi ok, ale doporučit se to rozhodně nedá. Představa, že to celý mělo mít (nebo v originále má) asi 600 stran z toho fakt dělá dílo Bafometa.
Zpočátku mě trochu ovládala skepse, protože oba výchozí motivy se již objevily ve dvou mnou adorovaných filmových dílech. Pokračování Ostrova pokladů jsem zbožňoval v britské TV produkci Silverův návrat na ostrov pokladů a zničující pátrání po Eldoradu je vskutku mistrovsky zachyceno v Aguirre, hněv Boží. Z banální historky stále mě nutící vzpomínat na dva zmíněné klenoty se však zakrátko vyklubala strhující dobrodružní jízda se skvěle vykresleným démonem Silverem.
Mně se prostě k téhle sérii skutečně těžce hledají jakékoliv výhrady. Řehořovo kresba je nádherná a příběhy, i když třeba zrovna jako v tomto případě nejsou nějak extra promáklé, vždy dokonale vtáhnou. Z pohledu fanouška je velmi uklidňující, že se Egmont s vydáváním pěkně chytil, a že se sérií, která vychází dodnes, jsme se zatím dostali teprve do roku 1991.
Tak, a po skoro 14 letech je hotovo. Ono v podstatě to vyvrcholení přišlo už v předchozím díle a tenhle je jen takový dozvuk. Ve srovnání s epickými kolosy, které předcházely, musím asi dát o 1 * méně, ale stále je každé číslo Thorgala malý svátek.
Čirá oslava fantazie. Jen houšť a byť se bohužel asi Jeroným nesetkal s příliš pozitivním ohlasem, já vřele děkuji vydavatelům za další rozšíření mých komiksových obzorů....Těch lákadel v doslovu :)
Když má člověk náladu a začte se, tak se nenudí, to ne. Nicméně na mě jsou tyhle mezigalaktický války už trochu moc, vikingský bohové, řečtí bohové, dokonce eskymáčtí, do toho emzáci, démoni, Avengers, Namor, prostě moc velký guláš a navíc z neživotných postav.
Po formální stránce zůstává 4. díl Mayovek zcela ve standardu celé série, obsahově se však jedná o trochu jinou kávu. Povídky Klekí-Petra a Na západě jsou zpracováním samého počátku i konce Mayova Vinnetoua, nikoli filmů. které se příběhem poněkud odlišovaly. Díky svému ději nejsou tyto povídky (či řekněme fragmenty Mayova díla) jen depresivní, ale mají také oproti jiným, mnohdy čistě dobrodružným a zábavným, skazkám tohoto žánru výrazný duchovní a historický přesah (víra v Boha, otázky posmrtného života, střet civilizací, budoucnost národa/světa). Paráda, mám chuť si zajet do Radebeulu na výlet :)
Od určitého počtu přečtených komiksů či viděných filmů si člověk musí dávat velký pozor na set & setting, protože již značně opotřebovaná "divácká" duše má tendenci svou okoralostí nepustit do díla a vše zahazovat do vod průměru. A s novým Edáčkem bych takhle zacházel nerad, takže jsem si na něj udělal speciální vánoční chvilku. Jasně, asi to není úplně nazadekporážející (nicméně viz věta první) a vzhledem k nastavený tvrdosti bych asi snesl více přitlačit na pilu co se týče erotiky, ale za mě po delší době série, kterou budu zatím bez rozmyslu nakupovat.
Opět skvělý zážitek, podobně jako Černá díra. A podobně jako v díře, i tady jsou zdánlivě banální události lidského života podané s velkou a až surreálnou hloubkou, což však neznamená, že s podobnou intenzitou a zabarvením nejdou skutečně prožít i mimo uměleckou fikci. Nepotřebuji velké zvraty a bombastické pointy, co bourají stadiony, naopak podobná forma už mě, zvláště tedy u současného, filmu značně zmáhá.
Maličký stručný sešitek překvapí velmi solidní kresbou, bohužel černobílou a na velmi tenkém papíře. Scénář je sice poměrně slabý, ale jeho vyústění je příjemně humanistické. Bohužel tak jak bylo v období před a po revolučním obvyklé, slibovaného druhého dílu jsme se již nedočkali (Vědík a jeho pes Letík v příběhu Nebezpečný vynález).
Ve výprodeji v místním knihkupectví za 49,- to je rozhodně dobrý kauf. Některé "anekdoty" jsou slabší, některé silnější. Jako nějaký, byť stručný, náhled do dějin filozofie to sice úplně díky své stručnosti nefunguje, ale za tu sympatickou obecnou podvratnost napadající "klasické" filozofy v samém jádru jejich počínání nakonec jednu hvězdu přihodím.
Roztomilá dětská knížka předcházející dvěma dílům Filípkových cestování od stejného autora, docela fuška jí sehnat. Kromě první stránky v příběhu v podstatě absentuje text. Byť se v něm kasá, že Filípkovy lovy jsou hravé, nebolavé, není vůbec jasné, z jakého důvodu ta zvířata vlastně loví a zrovna hezké zacházení to také není. Dneska už by takové zacházení s ohroženými druhy Filipovi rozhodně neprošlo :) na druhou stranu je pořád ohleduplnější než jeho generační předchůdce lovec Animuk od Sekory.
Sice je znát jistá inspirace, ale nehodlám srovnávat akční odpočinkový komiks s takovým kolosem jako je Jméno růže. Příjemná, čtivá a velmi svižná záležitost. Sice je to trochu zkratkovité, ne zcela dořečené, ale atmosféra středověku a zaprášených knihoven je obecně velmi lákavá, bohužel v poslední době znesvěcená Danem Brownem a jeho následovníky. Je to nicméně rodokaps a jako takový na dost vysoké úrovni.
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych si to přečetl, když už jsem zde diskutoval. Omlouvám se zpětně Kapisovi za další nereagování, ale už jsem to pak vypustil, tohle je platforma a téma spíše někam do hospody a nechci s tím zasírat komentáře na CDB :) Z čistě komiksového hlediska je to samozřejmě bída, kresba poloamatérská a scénář to nemá, protože je to pouze jakýsi historický exkurz bez klasické narace. No a ten mě hrubě neoslovil. Nejde o to, že mám na věc trochu jiný názor, ale jde o formu. Některé informace jsou pro mě nové a hodnotné, některé, a není jich málo, jsou silně zavádějící či okrajově rovnou mylné (už jsem to četl před časem a nechce se mi to vypisovat, namátkou, že Tálibán vznikl až po roce 1989, nemohli s ním tedy spolupracovat za války, možná s jeho pozdějšími členy či skutečnost, že produkce heroinu sice za jeho vlády poklesla, ale o skoro vymýcení nemůže být vůbec řeč). Právě na poslední informaci můžeme demonstrovat hlavní problém knihy. Veškeré informace jsou podřízeny hlavnímu názoru autora, jsou někdy až hrubě vytržené z kontextu. Např. o činnosti Tálibánu se nedozvíme vůbec nic, ale návdavkem se dozvíme, že jeho svržením Američany došlo k růstu korupce, mezikmenových půtek a navýšení obchodu s opiem. Jeden by skoro řekl, že to byli báječní chlapci, kteří dali tu zemi do latě. Podobně je to s Koreou, Amíci si tam chtěli dokázat svoji technologickou převahu, ale jejich mašinerie se zadrhla a dostali na frak. Autor poněkud zapomněl, co ke konfliktu vedlo, a že dostali na frak především proto, že do války při skoro dobytí celého poloostrova vstoupilo několik set tisíc čínských "dobrovolníků" spolu s poradci ze SSSR. Podobně je to i s dalšími historickými událostmi. Nejsem nějakým fanatickým zastáncem zahraniční politiky USA a je zřejmé, že se dopouštěli a dopouštějí řady přešlapů, ať již chybou či s postranními úmysly. Historické události především z doby studené války je ovšem nutné posuzovat v celkovém kontextu, který autor zcela pomíjí a jakákoliv jejich intervence bez rozdílu je imperialistickým násilím, na němž si mastí kapsy vlci z wall streetu. Mohlo to být zajímavé, ale jedná se o propagandistický pamflet nejhrubšího zrna, střihu moskevské předrevoluční propagandy. Bohužel tím ovšem autor jakémukoliv přemýšlejícímu čtenáři svou práci zcela diskredituje. Svět není černobílý, někdy bohužel, ale není.
Standardně dobrý Luke, v hlavně mi utkvěly hlavně hlášky bratra Jamese, který vtipně citoval Shakespeara. Ty špatně vytištěné stránky jsou trochu na pěst, ale za dvacku v LK to rád přežiju.
Já vím, že je Dell Otto formálně frajer, ale čistě subjektivně mi jeho kresba zas tak nesedí. S Marvelem obecně začínám mít problém, kde se mísí dvě záležitosti. Zaprvé jsem z těch ne vždy zcela hlubokých příběhů přeci jen trochu vyrostl a za druhé z dříve exkluzivního zboží udělal UKK něco, čeho jsem se totálně přehltil. Pavoukovi ze sousedství jsem chtěl dát šanci, ale za mě bohužel průměr, byť se na hodnocení jistě podepisuje výše uvedené.
Z počátku jsem si velmi zoufal nad Serpieriho neoriginalitou a nastavováním kaše, ale postupem času se mu opět povedlo mě zamotat do tenat hnusu, beznaděje a samozřejmě erotiky. Nedokážu to asi zcela srozumitelně vyjádřit, ale Druuna, a to ve finále i druhá trilogie, umě a jaksi mimovolně brnká na temné a skryté stránky lidské psychiky a zdaleka tím nemyslím jen sexualitu. Sice již trochu protahované, ale stále působivé a s nákupem dalších dílů bych neváhal.
Velké těšení předchází pád. Vydání je to krásné, ale nezachrání, že příběh tentokrát až na pár střípků nepřichází s ničím zásadním, trpí neoriginalitou i podivnými momenty (přesně jak píše GWB, proč neskočil rovnou do dne vraždy?). Peněz nelituju a vydavateli fandím, ale za mě bohužel tentokrát průměr.
Legenda. Obrázky z českých dějin jsem četl snad tisíckrát, bohužel Mateřídoušku jsem neměl kompletní a tahle vyprávění jsem znal jen částečně. Je to nicméně stejná kvalita a forma jako české dějiny: krásná kresba, nenásilná forma vzdělání, skvělá nadsázka a mikro vtípky a taky se s tím Kalousek v některých kapitolách vůbec nesere a ukazuje krutosti doby v plné palbě. Tolik krve v dětské knížce si už asi dnes představit nelze, ale to je na okraj, ta vůně dálek a dobrodružství je stále nakažlivá. Ocenil jsem taky rozsáhlý profil autorovy tvorby. Apropó, až před nedávnem jsem objevil dílo Miroslava Šaška o světových metropolích a při vší úctě se mi zdá, že se jím mistr Kalousek min. ve svém epochálním díle S malířem kolem světa více či méně inspiroval, docela by mě zajímalo, jak to bylo či alespoň, jestli mám ten pocit sám.
Erotická verze se dá udělat asi z jakékoliv předlohy, ale ne vždy to bude nenásilné, vtipné či rajcovní. Gulliverianu si samozřejmě pamatuju už ze speciálu XXX, už tenkrát mě příliš nezaujala a s pokročilejším věkem je to spíše horší. U liliputánů to ještě jde, ale zbylé historky mi přijdou fakt násilně roubované a strašně uspěchané. Zlatý osel je výrazně zajímavější, už je tak pěkně zpracovaná dekadence starého Říma, oblíbený to artikl některých dnešních TV seriálů. Příběh navíc narozdíl od první části knihy působí komplexně a kompletně. Manara je samozřejmě úžasnej, jen holt scénáristicky tam cítím jisté rezervy. Za vydání nicméně velký dík a jen houšť. 3,5 *
Scházelo ve sbírce, ale úplná hitparáda to není. Šípy od Čermáka byly horší Fischerových, tady navíc i nepříliš zajímavé díly o cestě na tábor k Jindrově tetě Eulálii. Zde zaujme jen aktivní přítomnost dívčího klubu, který vede Jindrova sestřenice Alena. No ale podobně jako ve starším Čtyřlístku holky hned tahají za kratší konec, když nikdy nebyly na hradě u nich ve vsi, kde chtějí Šípáky pěkně postrašit a nakonec jsou vůbec rády, že jim hoši zachrání kejhák. Tuhle anabázi už jen uzavírá stručný díl o topícím se Dlouhém Bidle, kterého běží zachránit asi třímetrový otec, který má u vrat vyříznutou díru na hlavu, aby se tam vešel. Zajímavostí je otisknutí Ztraceného světa od Tomana a Veškrnových krátce po uvedení v ABC, ale s názvem Ztracené naděje (?!?). Komiks je identický, ale má jiný coloring (tedy alespoň oproti Velké knize komiksů), mě ale vždycky brala mnohem víc adaptace od Žiláka a Matějky (zejména kvůli mnohem lepší kresbě, viz Kometa 6-12). Následuje mikrosranda s Tondou a tradičně pro tento cyklus dvě adaptace mnou zbožnovaného Batličky, přičemž legendární Otrávený šíp byl také mnohem lépe zpracován v Kometě (č. 19) Jiřím Grbavičem, konečně jako i jiné adaptace Batličky zpracované tímto vynikajícím kreslířem.
Nebudeš ;) Sedmičku mi rodiče nikdy nekupovali, takže mě ke Třináctce neváže žádný sentiment. Opačně je to ale obecně u Jiřího Petráčka, o jehož rozsáhlé dílo jsem si chtěl doplnit sbírku. Jak se již autor scénáře doznává v úvodu, skutečně už je po Rychlých šípech asi poněkud problematické na poli klubáckého komiksu vymyslet příliš nových zápletek, nicméně jsem přesvědčen, že to přesto lze. Tady mi Šípáci až příliš často vystrkovali růžky, nejen zápletkami ale i typy postav. S postavami je další problém, je jich strašně moc a žádná vlastně nedostane příliš prostoru k tomu, aby jí čtenář lépe poznal a vytvořil vztah. Stejně jako kolega Kabukiman jsem měl navíc pocit, že některé příběhy ne zcela navazují. Uznávám, že srovnání s ikonickými Šípáky není úplně fér, ale i mnoho dalších českých následovatelů mi přišlo lepší než Třináctka, jako první se nabízejí samozřejmě Strážci či Modrá pětka a další. Asi nejbližší srovnání pak nabízejí Mimozemšťané, taktéž nakreslení Jiřím Petráčkem , který dle mě, byť i zde držící vysokou kvalitu, asi přeci jen některé díly Třináctky dělal trochu v kalupu. Mimozemšťané jsou kresebně propracovanější, mají zajímavější zápletky (tajemná koule atd.) a jsou mnohem přehlednější jak co se týče postav, tak jejich příběhů. Závěrem musím nicméně konstatovat, že pokud má někdo, tak jako já, zájem o český komiks let minulých, výrazně zklamán nebude, je to pěkný kamínek do sbírky, navíc v moc hezky udělaném vydání a i přes mou kritiku zde rozhodně vyšlo tuny mnohem a mnohem horších komiksů než je Třináctka.
Těžký život Thorgalova fanouška, když se až po 13 letech dozvídá, jak pokračuje země QAA. Doufejme ale, že vydavatelsky asi nejprokletější komiksová série v ČR tentokrát dospěje alespoň k dokončení pentalogie. Stejně to nemá obdoby, aby se nějakého titulu ujal již pátý vydavatel (S.press, Crew, Albatros, BBart, Egmont) a i v knihovničce to vypadá dost obskurně. Ale Thorgala bych stejně kupoval i na roli hajzlpapíru, sláva Egmontu za další pokus s jednou z mých nejmilejších komiksových sérií ever. Skvělej díl !
Většinou si tyhle retro věci kupuji z nějaké nostalgie a z důvodu komplexnosti sbírky, ale Best of Petráček jsem si s chutí i přečetl od začátku do Konce. Spolu s Kobíkem a Hlavsou patřil v dětství k mým nejoblíbenějším kreslířům a často měl i štěstí na scénáristy. Je pravdou, že ze sběratelského hlediska bych asi ocenil trochu jiný výběr příběhů, i když často skvělé, většina z nich je snadno dostupná ať již v původní podobě v ABC či v následných reedicích. Existuje ale ranec Petráčkových komiksů, s nimiž je to přesně naopak, Mimozemšťané, Stopař, Kamarádi z Prérie, El. Magistrály, Člověk zvaný Son, Mistr Looping a další. Až mě při těhle úvahách ohromilo, kolik toho vlastně stihl Petráček vytvořit, jeho souborné dílo by byla kniha neuvěřitelných rozměrů. Vzhledem k tomu, že se zde vybrané komiksy pohybují na ploše několika dekád, je zajímavé sledovat i vývoj jeho kresby, podpis legendy na pamětním listě aka bonusovém komiksu mě moc hřeje. Díky za spoustu skvělých komiksových zážitků Oskare!
Spíš než rybinou to zpočátku smrdí velkým WTF, ale atmosféra mistrně houstne a perverzní fantazie se roztáčejí na plné obrátky. Sice nějaké to hororové klišé a scénář nikam lineárně příliš nevede, ale to mi zrovna u hororu nikdy nevadilo, pokud je to vykoupena výše uvedeným. Rozhodně book hodný pozornosti. Bonusové povídky taky moc fajn.
Na Vlase a Bradu či Asterixe sice stále spoléhám trochu více, ale Hildu pro potenciální drobotu také uschovám na čestném místně. A rád se k ní konečně vrátím i sám. Otřepaná fráze "dětské čtení, které si užije i dospělý" prostě nejde u Hildy nepoužít, neboť fantazie a imaginace Luka Pearsona je oslňující a i přes jistý mini odér temnoty zůstává krásně čistá a dětská, v tomto ohledu mi připomněl dokonce až Mijazakiho. Velké překvapení, které by mi uniklo, kdybych nedostal darem.
Prvním třem dílům jsem rozdal po čtyřech, tady už dám jen tři. Beru Volemana jako jednu z vlajkových lodí generace nula a má své nesporné kvality, minimálně kresba je skvělá. Osobně jen příliš neholduji překreslování reálných postav, protože pak na mě při čtení působí rušivě. Surrealizmus a různé fantasmagorie mi nevadí, ba naopak, ale většinou fungují jen na krátké ploše (skeče, krátké povídky atp.) a při delších útvarech rychle ztrácí dech, kdy autor začíná mít problém ze svých fantazií vybruslit co se týče pointy a divákovi se začíná zajídat absence klasické struktury vyprávění. To samé mě potkalo u Volemana, který také končí nikde a upřímně řečeno fantazii, která prýštila z předchozích dílů, již také notně vysychá pramen. Mnohem civilnější Volemanovi příhody mě vzaly o poznání více.
Dobré číslo, kde se ihned po incidentu na Blaťáku vracejí Bukanýři. Poměrně tradičně příběhu kraluje Bobík, který jen na první dvoustraně předvede neuvěřitelnou škálu emocí, je úžasné, s jak minimalistickými prostředky to Němeček dokázal vyjádřit. I zbytek čísla patří k tomu kvalitnějšímu, co doprovodné komiksy nabízely. Věnoval bych se ale tentokrát hlavně úvodníku, krásnému příkladu podnikání v socialismu.... Nepište nám o čísla dříve vydaná, nejde to. Skoro v každém dopise je žádost o fotografie, odznaky a obrázky. "Bohužel nic takového nemáme a nebudeme mít!"
Já to jago dárek tóstál a rozhodně mě to neůráziló :) Z náklonnosti k Opráskům jsem se vypsal už u prvního a druhého dílu, takže tady zmíním jen malou drobnost, a sice krásný tribute Obrázkům z českých dějin (1980) - legendárnímu komiksu o českých dějinách, který JAZ vystřihl v příběhu "Jak stríc Rudlvoi lhal".
Počkal jsem si na všechny díly a je zbytečné komentovat po jednotlivých knihách nejen z tohoto důvodu, ale hlavně proto, že kvalitativně nijak nekolísají. Zbytečné by bylo i dublovat superlativy vznesené již kolegy, i pro mě je tohle jedna z top sérií. A to mi skoro unikla, protože obal první knihy mě v kombinaci s názvem vůbec nezaujal a považoval jsem Zámek a klíč za nějaký laciný horor parazitující odkazem na Lovecraftovi. Právě tento odkaz mi přijde naprosto zbytečný, ale to je opravdu mizivá marginálie. Přiznám se, že jsem tedy také moc nepochopil, jak SPOILER ALERT SPOILER ALERT SPOILER ALERT obživl Bóďa, ale v tom rauši ze skvělého komiksu to již nijak nepoznamenalo celkový dojem. Když se podívám zpětně, je neuvěřitelné, jak funkčně a především působivě spojil Joe Hill guláš spousty tradičních hororových a exploatačních stresorů, aniž by série přestala fungovat či měl člověk pocit nějaké vykrádačky nebo klišé (masový vrah, traumatizující znásilnění a vražda, "vládci loutek", duchové, démoni, strašidelný dům, psychiatrická léčebna, noční můry, posedlé dítě atd. atd.). Rodriguezova kresba mi z počátku přišla trochu statická, nedynamická, ale jeho ztvárnění je precizní, svébytné a nezaměnitelné a ve výsledku ve mě zanechalo stejně silný dojem jako scénář.
K buddhismu nemám žádný vztah a chovám minimální vědomosti a koho jiného si přizvat na exkurzi než oblíbeného mystika Joda. Západní opovržení vlastním náboženstvím a inklinace k náboženstvím východním a jeho filozofiím mi přišly vždy minimálně úsměvné. Nejen kvůli tomu, že je to v podstatě vždy to samé jen trochu jinak zabalené, ale právě kvůli pokrytectví mnohých, kteří vlastní kořeny bez hlubší znalosti zapudili a obdivují z důvodu exotičnosti něco, co jim jakožto asketům s vilou v Miami Beach vyložil vychcaný guru, který je tak trochu na peníze. Jodo naštěstí neměří zcela dvojím metrem a jeho odpor k institucionálnímu náboženství stejně jako k morálně pokřiveným společenským autoritám je i zde silně cítit a buddhismus či "osvícené divochy" z něj nijak nevyčleňuje. Duchovno zde sice mírně netypicky poráží perverzitu,násilí a akci, ale jinak se jedná o tradiční Jodorowskyho koktejl, který se mi i díky české ediční rozmanitosti jeho díla dosud rozhodně nepřejedl. Bess samozřejmě nedosahuje kvalit superstars, které se nám představily u jiných Jodorowskyho počinů (Moebius, Manara, Gimenéz), ale stále se jedná o vysoký evropský nadstandard.
Zpočátku jsem byl mírně zklamán, protože místo svébytného cestopisu, který mě zaujal v Pchjongjangu, jsem spíše dostal zpověď novopečeného otce, kde cizokrajné kulisy hrály vedlejší roli. Naštěstí otcovská linka brzy ustoupí, zřejmě i kvůli skutečnosti, že Delisle o rodičovství napsal samostatné knihy. Ne, že by mě dané téma v jeho podání nezajímalo, ale prahnul jsem opět po civilním nemoralizujícím cestopisu, kde se sice mírně povrchně a na zdánlivě banálních jednotlivostech velmi dobře demonstruje absurdita a zvrácenost totalitního režimu, což se k mojí velké radosti stalo. Nemám navíc ani pocit přílišného opakování, protože jak autor a jeho život, tak daná lokalita, představují dostatečné změny a zachování stylu vidím jako přednost. Cením si právě oné zdánlivé přehlíživosti a nestavění se autora či MSF a jiných organizací do pozice andělů spasitelů či sociálně politických inženýrů s receptem na prosperitu a štěstí, protože takový autorský "nevměšující" se přístup považuji u dané tématiky spíše za vzácný. Za 99,- ve slevě je to všechno ještě sladší.
Ano, je to sice poněkud drahé, ale pro mě jedna z mála limitovaných edic, která skutečně přináší něco navíc. Záložky pominu, to je spíše nedomrlá klasika limitek (nešlo to alespoň udělat z tvrdšího papíru?), ale klíče jsou krásným fanouškovským artefaktem. Myslím, že asi nebudu zdaleka sám, kdo zkusil ten lebeční cvičně přiložit ke krku, což ? :)
