Ukázka
Ukázka
Ukázka

+ 3 další ukázky

Dvojčíslo časopisu Čtyřlístek:

Pinďa indiánem - Radim Krajčovič, Jaroslav Němeček. V prvním příběhu dvojčísla se Čtyřlístek vypraví na poznávací zájezd za severoamerickými indiány. Zde se však dostanou do prekérní situace. Budou obviněni z krádeže totemu

Hubert & Hugo - Nikkarin. Hubert, Hugo a jejich kamarád Kristián by rádi prožili klidnou dovolenou, ale jeden dobrý skutek spustí sérii nedorozumění, která vyvrcholí bitvou na jezeře.

Morgavsa & Morgana: Čtyřicítka vlaštovek - Petr Kopl. Morganka a Morgavsa zažívají na svých cestách mnohá dobrodružství. Tentokrát budou pomáhat při narození miminka. Ale ne všechno půjde tak hladce, jak by si čarodějky přály.

Dobrodružství zakázáno - Dan Černý. Druhý příběh se jmenuje Dobrodružství zakázáno a bude to, zase po roce, speciální číslo od známého komiksového autora Dana Černého. Máte se jistě na co těšit!

Zvířátka z farmy: Tajná chodba - Jam Lipšanský, Josef Pernikl. Zorka s Jonášem zažijí u zvířátek na farmě další napínavý příběh. Objeví totiž tajnou podzemní chodbu, která vede z farmy až na nedaleký hrad. Kdo ji tam asi vykopal?

Číslo 7-8/2022, ročník 54.

Scénář
Nikkarin, Dan Černý, Petr Kopl, Radim Krajčovič, Jan Lipšanský
Art
Nikkarin, Dan Černý, Petr Kopl, Jaroslav Němeček, Josef Pernikl
Obálka
Jaroslav Němeček
Redakce
Radim Krajčovič, Veronika Růžková
Žánry
dětský, magazín
ISBN/ISSN
ISSN 1211-4219 (Čtyřlístek)
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
190 x 260 mm
Tisk
barevný
Stran
68
Cena
75 Kč
  • Dinik
    Kresebně nelze příběhu Dana Černého nic vytknout, dává to Čtyřlístku svěží vítr do plachet. Ale scenaristicky už je to slabší, až moc ujeté a sorry, ale paní Štíplové tohle nesahá ani po kotníky.
  • Redfoxik
    Příběh Dobrodružství zakázáno je výborný obsahově i výtvarně. Epizoda Pinďa indiánem představuje ubohou zápletku roztáhnutou na požadované množství stran.
  • Norri
    Když Čtyřlístek, tak jedině od Dana Černého. Tím nenarážím na kresbu pana Němečka, ač preferuji styl Dana Černého, ale především na scénář Radima Krajčoviče. “Pinďa indiánem” má totiž děsně jednoduchý scénář. Ano, vím že je to pro děti, ale… Asi je to mým věkem a staré Čtyřlístky se mi líbí už jen z nostalgie. Každopádně Danovo “Dobrodružství zakázáno”, kvůli kterému jsem si tento sešit koupil, mě opět pobavilo. Kresbou i vyprávěním. Pobavili také Nikkarin a Kopl. Potěšil i drobný crossover s Fanoušem v Hubertovi & Hugovi.
  • mcleek
    Jojo, Danův scénář a kresba nemá chybu. :-)
  • baatcha
    Napíšu sem to nejzákladnější: DAN ČERNÝ JE NOVÁ LJUBA ŠTÍPLOVÁ a já se kaji, že jsem o tom kdy pochyboval.
  • Dinik
    Jo tak dva komenty k jeho tvorbě tady na CDB, tvl to je snad i zlocin, jsem prostě na ban. No a teď vážně - ty dva díly, co jsem komentoval byly z mého pohledu špatné, trapné. Na tom nehodlám nic měnit. Rád se nechám v budoucnu dalšími příběhy třeba i příjemně překvapit.
  • baatcha
    Dinik: "to, co predvedl po scenaristicke strance Dan Cerny, to je trapnost nejvetsiho kalibru."
    "Je až s podivem, na jaké ještě hlubší dno dokáže Dan Černý Čtyřlístek dostat. Už minule byl ten příběh otřesný, tenhle je ještě horší. Ano, člověk by si myslel, že už to ani nejde, ale v Černého podání je možné vše."
    To bude asi to "plive na všechno, co Černodan udělá." ;)
  • Dinik
    Nikkarin - je to můj názor, stojím si za ním. Scenaristicky jsou ty příběhy co Dan Černý píše průměr, nic úžasného, ten jeden ktery jsem tady jeste v minulosti hodnotil mi prisel uplne stupidni (to bude asi to "plive na vsechno, co Černodan udela"). Kresebně se mi to líbí, to jsem do hodnocení take uvedl. Tak jaké plivani? Jiný názor je už zakázán?
  • baatcha
    Nikkarin: Jasně, příběhových oblouků jsem si u vás obou dobře všiml, stejně jako u Petra Kopla, a právě nad tím kontrastem tehdejšího a současného psaní komiksů jsem se už sám pro sebe pozastavoval. Ljuba Štíplová si vystačila takřka bez oblouku (ten příběh s krou, který zmiňuješ, mi už jako malému přišel - navzdory salvám humoru, Fifinka přece nefuní! - jako trochu podvod na čtenáře, protože to hlavní dobrodružství, jak se na kru dostali, jsme nikdy neviděli.) Nedokážu ale říct, jestli to "bezobloukové" psaní nebylo spíš hlavně dané dobou, kdy ty příběhy vznikly, než osobou paní Štíplové. Epická komiksová dobrodružství jsme u nás tehdy neznali, na rozdíl od současnosti, takže asi i nároky na stavbu příběhu byly jiné. Teď už by jednodušší příběh u Čtyřlístu asi neobstál, pokud by tedy nestál na dokonalém humoru (Dan). Va druhou stranu, v 70. a 80. letech byly příběhy ústřední čtveřice scénáristicky to nejlepší, co magazín Čtyřlístek nabízel. Řada doplňkových příběhů tehdy docela bojovala s tím, dát dohromady vůbec nějaký smysluplný příběh.
  • Nikkarin
    Baatcha: Pravdu díš, že ty dlouhé příběhy byly opravdu epické a že např. doteď nic lepšího než Poklad Kapitána Kida nevzniklo. Narážel jsem spíš na příběhy toho ražení, kde například čtyřlístek uvízne na ledové kře, najdou medvěda a nakonec skončí u eskymáků… jakože tomu často chyběla zápletka, ale nepopírám, že měla skvělé nápady, byl v tom humor a bylo to zábavné. Ty příběhy byly jednodušší a já právě nevím, jestli by ještě dnes podobné mohly vznikat. My se třeba s Danem vždycky snažíme, aby to mělo nějaký příběhový oblouk, aby něco, co je na začátku nakousnuto a jemně naznačeno, bylo na konci završeno.
  • baatcha
    Nikkarin: On je Dan paní Štíplové blízký hlavně tím humorem, hraním se slovy a budováním gagů, čemuž se žádný jiný autor, který Čtyřlístek po Štíplové převzal, ani vzdáleně nepřiblížil. Plus tam dokáže zakomponovat tu jednoduchost, ten pocit snadného žití, který tam Štíplová mívala. Nemyslím si, že by u Štíplové fungovala jen nostalgie. Nedávno jsem si dal velkou porci jejích starých příběhů a pořád mě neskutečně bavily. Humorem, tím především, protože jsem se u nich smál nahlas. A myslím, že dokážu odlišit kvalitu psaní jednotlivých autorů natolik, abych kvality L. Štíplové neodmával jednoduše tím, že se na ni dívám růžovými brýlemi. Dobře vidím, že od 90. let už jí psaní tolik nešlo, ale taky si velice dobře vzpomínám, jak mi už jako dítěti přišly příběhy od jejích nástupců hrozné. To není nostalgie, to jsou očividné rozdíly v kvalitě psaní. A co se týká absence hlubšího děje, jistě, u původně sedmistránkových sešitových epizod se Štíplová držela spíš při zemi. Zapomínáš ale na epické příběhy Jak se chodí do pohádky/Poklad kapitána Kida, nebo úžasného Muže z budoucnosti. Když dostala prostor, tak se rozjela.
  • Nikkarin
    Tak si v tom pojďme trošku udělat jasno... Dan není nová Ljuba Štíplová, nemůže být, protože doba je jiná. Příběhy paní Štíplové měly svoje kouzlo, ale to, co na většinu z nás dnes působí, je ta nostalgie a růžové brýle, se kterými to vždy čteme. Doba se posunula, čtenářské nároky se taky posouvají. Myslím, že kdyby se dnes psaly příběhy, jaké tvořila paní Štíplová, nejspíš by se nadávalo na jednoduchost, prostoduchost, někdy i absenci nějakého hlubšího děje. Snažíme se potom vymýšlet příběhy, které mají příběhový oblouk, zápletku.... což někdy může skončit opačným směrem tak, že je to tak překombinovaný, až to čtenáře umoří. Ale Danovy čtyřlístkovské příběhy tohle nemají. Jsou fantasticky vybalancované, mají děj, kde se linky prolínají, až se spojí v celek. To, co máme rádi z příběhů paní Štíplové, je ta boží atmosféra, ono často v nich nic jiného totiž není. Často to byla jen série na sebe navazujících gegů, případně něco, co končí deus ex machinou. Pořád to v nás ale je, že vzpomínáme, jak to bylo super... v něčem bylo, ale kdyby to někdo takhle napsal dneska, řekneme si: A kde je tam děj? Btw to, jak tady pan Dinik plive na všechno, co Černodan udělá, je celkem k smíchu.