Dezertér v domě
CREW1. vydánísrpen 2026
4.2
...
...
...
...
+ 6 dalších ukázek
Koupit
Zatvrzelá zloba dokáže v lidském srdci probudit tu nejtemnější rozkoš. Když zbytnělá zášť přeroste v ryzí zlo, začnou se dít hrůzy přesahující meze lidské představivosti. Kromě titulní povídky „Dezertér v domě“ obsahuje tento svazek dalších jedenáct příběhů, z nichž každý otevírá bránu k nepopsatelnému děsu.

Finální obálka se od press kit liší drobně upravenými prvky viz náhledy v ukázkách

Scénář
Džunži Itó
Art
Džunži Itó
Obálka
Džunži Itó
Lettering
Jiří Hrbek (Daren)
Překlad
Anna Křivánková (hotate)
Redakce
Jiří Hron, Tereza Součková
CdbID
12671
Žánry
drama, horor, mysteriózní
ISBN/ISSN
978-80-7712-137-8
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
145 x 215 x 25 mm
Hmotnost
635 g
Tisk
barevný
Stran
392
Původní cena
529 Kč
Orig. soubory
Dassouhei no Iru Ie (Asahi Shimbun Publications Inc., 2011)
Téhle solidní sbírce 12 hororů v mých očích ubírá na hodnocení slabší start, ze kterého se dlouho nemůže vyhrabat. Z prvních 7 povídek se mi na plnou palbu líbila jediná – Dlouhé vlasy v podkroví. Po vizuální stránce šlo o ukázkovou noční můru, příběh se zajímavě vyvíjel a byla tam i pěkná inspirace klasickými japonskými démony, které fakt potkat nechcete:))

Zbylých úvodních 6 hororů má velmi jednoduchou a nepříliš děsivou zápletku/pointu, připomínající spíše historky ze školních slohovek. Ale možná autorovi Džundži Itóovi křivdím a jedná se o něco z jeho rané tvorby, protože ani kresba v nich není moc promakaná.

Dnes už je Itó v pozici, že může mít jméno na jakékoliv knize a bude se vždy prodávat. Ale u začínajícího tvůrce bych se bál, že takhle poskládanou sbírku čtenáři rychle odloží a už se k ní nevrátí. Což by byla škoda, protože většina zbylých povídek je úplně jiná liga.

Jsou výrazně delší a jdou víc do hloubky. Někdy jsou to alegorie na reálné traumatické události, které se bohužel v životě stávají. Anebo v nich „jen“ rezonují běžné pocity typu výčitky svědomí mladých dospělých po odchodu z domova či obavy z pohledů druhých lidí.

Vrchol knihy pro mě představuje trojice po sobě jdoucích povídek Otcova duše, Trýznivé bludiště a Siréna na vesnici. Každá sama o sobě by mohla být námětem na skvělý filmový horor. Mají tu správnou hmatatelnou atmosféru něčeho zlověstného, kterou cítíte i z panelů, kde se vůbec nic zlého neděje. Vnímáte, že je něco špatně a jen čekáte, co to bude a kdy se to projeví.

Nerad budu vzpomínat snad jen na Šikanátorku, kde celý děs spočívá v krutosti hlavní postavy vůči malému klukovi. To se nečte vůbec dobře:/ A titulní Dezertér v domě je ok, ale není to zas taková bomba, aby se podle ní musela jmenovat celá sbírka. Uznejte, že Trýznivé bludiště zní o dost lépe;))

Čistě po výrobní stránce je to další krásně udělaná manga od Crwe, kterou si fandové hororu jistě rádi přidají do sbírky.
Paradna kniha, dalsia do zbierky od junjiho ita.. jej obrovskym plusom je, ze je tam az 12 pribehov, tym padom si kazdy najde to svoje.. mna velmi bavila..
1. Biodum- horovo/vtipna - 5z5
2. Zlodejka tvari- 5z5
3. Kde prebyva demon spanku 5z5
4. Dablova teorie- 2z5
5. Dlouhe vlasy v podkrovi- top poviedka knihy..5z5.. ale kludne by zasluzila aj viac bodov :)
6. Laska podle scenare 5 z5
7. Reanimatoruv mec - 5z5 dalsia top poviedka
8. Otcova duse -5z5
9. Tryznive bludiste -4z5
10. Sirena na vesnici 4z5
11. Sikanatorka 0z5 - total blbost
12. Dezerter v dome 3z5
Víceméně souhlasím s Qvestorem jenom to mám přesně naopak. Je fajn že tu vyšlo něco u čeho člověk může vidět jak se Itó vypracoval, a kde čerpal inspiraci. Mimochodem povídka Kde přebývá démon spánku mi připomněla Vládce snů od T. W. Higginsona.
Dezertér je námětově velmi pestrá a různorodá sbírka, což je její výhoda, ale i kámen úrazu. Výhoda proto, že si každý snadno vybere svého favorita, ale vedle toho ho hodně příběhů může úplně minout. Mě se nejvíc zamlouvají povídky hned ze začátku knihy, v nichž Džundži Ito ještě nemá tak vykreslenou ruku. Považuju to za osvěžující, protože když jste dlouho vystaveni jeho dokonalé, technicky precizní kresbě a řadě kolekcí a povídek, které splývají v jedno, je to unavující.
Biodům, Zlodějka tváří, Láska podle scénáře a především lahodně bizarní Kde přebývá démon spánku
jsou pro mne vrcholy Dezertéra v domě.
Dlouhé vlasy v podkroví by mohly být dobré, kdyby jejich premisa nebyla tak hloupá a nelogická; jak je možné, že jsou hrdinčiny vlasy obdařeny vlastní vůlí, kde berou tu schopnost?
Otcova duše je vlastně kvalitní příběh, přesto na mě nezapůsobil tak, jak by mohl. Měla by to být metafora, nebýt přílišné doslovnosti. Otec se realizuje prostřednictvím svých potomků.
Trýznivé bludiště - hezky nakresleno (to už patří mezi texty, kde kresba ztratila neohrabanost), bohužel však dívkám v této povídce nehrozí žádné nebezpečí. Je to jenom o jejich strachu a konec tím pádem nemá tah.
Šikanátorka - neotřelý nápad; pro někoho to může být krutý vrchol sbírky, já ale nehovím příběhům založeným výhradně na zlu páchaném lidmi na lidech.
Dezertér v domě je taky podobně zlomyslná povídka, alespoň zpočátku. A tady jsem se neubránil spokojenému úsměvu, jenomže pointa to za mě dost pokazila.
Ďáblovu teorii, Reanimátorův meč a Sirénu na vesnici bych z knihy vyškrtl. První dvě povídky jsou špatné a Siréna na mě emočně nijak nefungovala, jen mě otravovala.
Dezertér tedy nabízí i trochu jiného Ita, než jsme zvyklí, zabývajícího se mnohdy spíš interakcí a vtahy mezi postavami, než kontaktem s nepřirozenými jevy. Mě se líbí ty nejstarší, nejnačmáranější a nejvíc fantastické kousky. S ubíhajícími stranami se moje nadšení snižovalo. Z toho důvodu by moje hodnocení oscilovalo mezi průměrem a lehkým nadprůměrem.