5

Zrovna jsem to dnes náhodou psal na FB, kterak je téma úzkostí téma omílané a pro mě už poněkud vydojované. A dnes se mi do ruky dostalo toto. Nechci být kdovíjak zlý, ale hranice mezi skutečnými psychickými a existenciálními/existenčními problémy a jakýmisi "pseudobebíčky", které má každý druhý (neschopnost vstávat, nervozita na veřejnosti, pochybnosti o sobě samém, syndrom podvodníka atd.), je v těchto dílech někdy jakoby povážlivě tenká. Zároveň je to mezi autory oblíbené a mezi čtenáři populární autobiografické téma podávané někdy stylem objevování Ameriky, kde se mísí poučování, sebelítost a dotěrná laskavost (buďme na sebe všichni hodní). Proti poslednímu však nelze v podstatě nic namítat, že. Alfonso Casas ovšem tohle všechno formálně zvládl na malém prostoru - nejen svého bytu, ale i stránek - ukočírovat, a to na jedničku. Není snad úplně originální, ale je vtipný, čtivý, milý, řemeslně zdatný a já se během čtení ani chvilku nenudil, ba naopak. Nakladatelství Paseka tomu dalo sexy paperbackový háv a já tomu dám s čistým svědomím čtyři nadprůměrné hvězdičky, protože proč ne.

Celkový dojem: 70%