Pro mě jasně nejlepší komiksová série na českém trhu, podrobně třeba v mé recenzi http://www.kocogel.info/index.php?topic=21233 . Jasný adept na Fabula Rasu ve všech kategoriich. Snad zase nevyjde nějaký Saudek a vyhraje konečně i něco, co lidi fakt čtou.
Perfektní sbírka povídek s různorodou tématikou a zajimavými kreslíři. Duch hellboyovské série žije dál a nezbýva než doufat, že na třetí knihu nebudeme čekat tak dlouho, jako na druhou.
Myslím, že hlavní důvod, proč spoustě lidem přijde boj o vězení takový podivný je ten, že Kirkman nestaví na klasickém klišé epiky, ale na realite. Jeho hrdinové nejsou papírový ale realní, a to je pro mnoho komiksáků, odchovaných na ultra-epických komiksech plných sebeobětovaní a hrdinu vrhajicích se pro záchranu svých blízkých do nebezpečí, docela problém. Pokud čekáte epickou bitvu plnou hrdinů, rovnou na to zapomeňte, protože Kirkamnovi postavy jsou obyčejný lidé, kteří dělají spoustu chyb a jsou posraní až za ušima. A myslím, že to je jen dobře.
Absolutně nečekana kvalitka. Perfektní kresba a silný příběh s hlubokým přesahem nabourávající náboženství, legendy a obecný pohled na historii napsanou vítěznou stranou. Od Slainea jsem to fakt nečekal a nelituju, že tuto knihu mám.
Hm, je zvláštní jak velký vliv může mít způsob vydávaní comicsu na čtenářovo prožívaní děje. Přiznám se, že jsem tento komiks četl celý už v originálu, v době kdy se vydával a četl ho po jednotlivém čísle jednou za měsíc. A pamatuju si, že jsem z každého čísla byl úplně na větvi a nemohl se dočkat dalšího. Ono to bude asi tím, že tady každý díl končí cliffhangerem, a hlavní radost čtenáře spočíva v radostném čekaní na další díl. Ale takhle, když je to v jedné knize a člověk nemusí čekat celý měsíc, to trochu ztrácí na intenzitě. Možná je to i tím, že to už čtu podruhé. Ale i tak si myslím, že Vaughan tady odvedl dobrou práci. Jde o to, že tento komiks nemůže mít jako celek přímý tah na bránu už jen proto, že je tady opravdu velké množství výrazných postav a Vaughan mezi nimi neustále musí přeskakovat. A tak je tento komiks silný hlavně v jednotlivých číslech a ne v celku. Schválně někdy zkuste přečíst jen jeden sešit a na měsíc to odložit na poličku. Jestli to teda zvládnete :)
K Mýtům toho mám hodně co říct, takže tad je link na recenzi http://www.kocogel.info/index.php?topic=19147 . Jinak jsem strašné rád, že jsou zpátky a doufám, že se jim bude dařit. Je to jedna z nejlepších sérii, co teď u nás vychází a zaslouží si to.
Ty vole, Tak to je masakr. Tento drsný sci-fi ve stylu P.K.Dicka mám už nějakou dobu doma i v originálu i když v měkké vazbě. Ale vydaní od CC má ještě větší formát než můj originál a je to jen dobře. Klobouk dolů, pánové. Tohle by si žádný fanda sci-fi neměl nechat ujít.
Goon je už teď pro mě komiksovým počinem roku (jedinou potencionální hrozbou je Blacksad, ale ten u nás už vyšel). Není to jenom kvůli zvrhlému humoru, který nepostrádá značnou dávku inteligence a postmodernímu příběhu plného popkulturních odkazů. Je to u kvůli Powellově dokonalé kresbě, která v sobě spojuje výtvarný design filmových plakátů klasických hollywoodských filmů, kouzlo béčkových hororů a gangsterek, disneyovskou vstřícnost a temnotu animáků Tima Burtona. Možná jsem trochu zaujatý, protože mám na poličce kompletní originál, ale věřte mi, že to nejlepší vás teprve čeká. Goon ma na kontě 5 eisnerových cen, takže pokud nevěříte mě, zkuste věřit jim. Jak už bylo řečeno někde jinde, „tento komiks je větší vzrůšo než soulož s levnou šlapkou na motorovém člunu, řízeným šimpanzem na cracku.“
PS: Goon vycházel u nezavislých, do stáje Dark Horsu byl přijat právě na základě své podobnosti s Hellboyem. Fiktivní reklamy jsou super a superhrdinové jsou pro děti (kromě těch od Moora) :P
Kaluž: :D mě by teda zajímalo, které jsou ty dobré? Přece jenom se tady bavíme o popkulturní ikoně z 80.let, která nemá hlubší myšlenkový přesah a stojí na levném přežvíkání různých pohádek a mytologii + levný morální apel. Jinými slovy typicky americký produkt zaměření na nejširší publikum, neobsahujucí krvavé násilí ani hlubší myšlenkovou hodnotu, jehož jediným cílem je pobavit ( je v tom bubák, princezna, rytíř, pirát a různí skřítkové). Takže když si koupím tento časák, nepočítám s tím, že bych vevnitř našel Sandmana, Kafku, nebo Granta Morrisona (to by bylo maso), nedej bože Moebiuse. Jestli znáš nějaký příběh ze světa Star Wars, který se liší od výše uvedené formy, tak sem s ním, rad si ho přečtu. Jde tady o adekvátnost uplatněných kritérii, to je to co mě zajímá. Pro mě osobně jsou třeba kritériem filmy a zatím ani jedna povídka si podle mě nesáhla na dno, kterému kraluje Epizoda I s Jar-jarem.
Nevím, co by ještě češi chtěli víc, každý sešit má rozsah dvou normálních US a za cenu jednoho, kresba je parádní, není to dětinské a povídky jsou nejlepší volba. Egmont tady jde pod cenu, kterou normálně platí fandové komiksu jinde v Evropě (potažmo ve světe) a jestli je cenou za to obálka, tak budiž, s papírem problém nemám žádný, když to porovnáte ze starými tituly od Semicu, je to o 200 procent lepší a v podstatě stejný papír mají i US originály (kromě Dark Horse). Tento titul si budu kupovat a podporovat ho, je to první krok k větší otevřenosti zabedněného a ufrflaného národa, žijícím ve svém vlastním provinčním čtyřlístkově. Howgh. Apropos 2 Kaluž: je vidět že žiješ jenom ve svém malém lokálním rybníčku. Doporučuju si pořídit jakýkoliv us sešit od marvelu a uvidíš že papír je ten samý. Naopak pokud chceš vidět jak vypadá komiks na toaleťáku kup si originál od Vertiga a pak možná pochopíš kolik práce a peněz za tím je. A to tady mluvím o 25 stranách za 3 dolary. Lucasovo drahé TM do toho ani nepočítám. Pokud jde o lettering a překlad, tam s tebou souhlasím, tam by se na tom mělo zapracovat, jenže tam je ten problém opět jen na naší straně.
Nevím, co by ještě češi chtěli víc, každý sešit má rozsah dvou normálních US a za cenu jednoho, kresba je parádní, není to dětinské a povídky jsou nejlepší volba. Egmont tady jde pod cenu, kterou normálně platí fandové komiksu jinde v Evropě (potažmo ve světe) a jestli je cenou za to obálka, tak budiž, s papírem problém nemám žádný, když to porovnáte ze starými tituly od Semicu, je to o 200 procent lepší a v podstatě stejný papír mají i US originály (kromě Dark Horse). Tento titul si budu kupovat a podporovat ho, je to první krok k větší otevřenosti zabedněného a ufrflaného národa, žijícím ve svém vlastním provinčním čtyřlístkově. Howgh.
Tak především by bylo záhodno říct, že se nejedná o příběhy z nakladatelství Dark Horse, se kterými jsme se v omnibusech potkávali doteď. Podtitul Další dobrodružství odkazuje ke komiksové sérii Further Adventures of Indiana Jones, kterou začalo vydávat nakladatelství Marvel v roce 1983, po úspěchu komiksové adaptace Dobyvatelů ztracené archy a od uzavřených příběhů, vydávaných u Dark Horse se liší hned v několika směrech.
Tou nejdůležitější změnou je to, že tady se jedná o klasickou komiksovou sérii, která si zachovává návaznost a kontinuitu a charaktery postav se zde rozvíjejí průběžně v rámci série a nejsou neměnné tak, jak tomu bylo v uzavřených příbězích od Dark Horse. To poskytuje autorům možnost daleko výrazněji si pohrát s postavami, než tomu bylo u předchozích příběhů, kde tu možnost v rámci uzavřených příběhů neměli. V této knize nejdete spoustu indyho dobrodružství, ve kterých bude bojovat s nacisty, gangstery nebo moci chtivými jednotlivci, ale hodnotit je samostatně nemá smysl, protože všechny příběhy jsou propojeny. Délka jednotlivých příběhu se omezila na velikost dvou klasických čísel, v důsledku čeho se zrychlilo celé tempo vyprávění a především přibilo akce a hlášek. Marvelovský Indiana Jones jde z jedné akce do druhé, s ničím se nemaže a pokud jde o hlášky, může s přehledem konkurovat i Spider-manovi v jeho nejlepším období. To je především zásluha scénáristy Davida Michelinieho (Amazing Spider-man, Iron Man), kterému se povedlo vydestilovat s původního filmu ty nejzábavnější a nejdůležitější aspekty Indyho dobrodružství a vytvořit sérii, která měla u fanoušků v době vzniku velký úspěch. Je taky nutné si uvědomit, že celá série vycházela pouze s prvního filmu, protože v době, kdy byla vydávaná, se druhý díl, Chrám zkázy, teprve natáčel. Díky tomu se v sérii objevuje také postava Marion, která výrazně oživuje děj a slovní výměny mezi ní a Indym, jsou tím nejlepším, s čím se tady můžete potkat. Navíc jejich komplikovaný vztah se v průběhu celé série prohlubuje a kromě akce a hlášek vás taky bude zajímat, jak to s nimi nakonec dopadne.
Pokud jde o kresbu, téměř celá kniha si udržuje velice příjemný marvelovský nadstandart. Jedinou výjimkou je úvodní adaptace Dobyvatelů, která celou knihu otevírá. Ta je opravdu o několik tříd slabší než zbytek knihy a všem doporučuji, aby se tímto úvodem nenechali odradit. Co naopak velice potěší, je přítomnost všech původních obálek, které od sebe oddělují jednotlivá čísla.
Joe Haldeman do Věčné války vložil svoje zážitky z bojů ve Vietnamu a na díle samotném je to znát. Výrazná prokreslenost charakteru postav a jejich vnitřního pekla posiluje právě zasazení do daleké budoucnosti, která nám, běžným lidem umožňuje daleko lépe pochopit, jaké to je, být opuštěný uprostřed jásajících davů, ve světe, kterému už nerozumíme. Marvanova kresba je jedním slovem výborná a už jenom to, že právě díky této knize se dostal do pomyslné síně slávy, by vám mělo stačit k tomu, abyste mi věřili. Nakladatelství Crew se opět povedlo vybrat dílo, které svým protiválečným poselstvím a poutavým příběhem, zasazeným do promysleného světa, opravdu patří mezi mistrovská díla a doufám, že nebude v této řadě dílem posledním. Protože na příští rok se už chystá legendární snové sci-fi Arzach a kompletní vydaní noirového (a dokonalého) Blacksada. Blýská se na lepší časy.
Pokud bychom mohli první díl označit za kvalitní rozjezd a druhý díl za nonstop nervní jízdu, třetí díl poněkud ubral na tempu a noří se spíše do hloubek psychiky hlavních postav. To ale vůbec neznamená, že by byl příběh nějakým způsobem slabší než v předchozích dílech. Pravě naopak. Těžištěm této části je zejména vzájemná konfrontace dvou hlavních postav a jejich slovní výměna, doprovázena myšlenkovými pochody, ve kterých se oba protagonisti snaží pomocí železné logiky navzájem analyzovat toho druhého, odhadnout jeho další tah, případně ho vyprovokovat k unáhlenému jednání. To by bylo v tempu udaném druhým dílem docela problematické pobrat i pro ty nejlepší z nás. Pokud jsem se v minulosti zmiňoval o podobnosti této série s hongkongskou filmovou sérii Volavka a jeho americkým remakem Skrytá identita, nemůžu se v souvislosti s tímto dílem nezmínit o tom, že mi značná část příběhu připomněla výborný kriminální snímek Michaela Manna Nelítostný souboj. Pokud jde o sérii jako takovou, doporučuji nenechat se ničím odradit od možnosti přečíst si ji. Přišli byste o hodně.
První příběh, Velitel Rogue, je spíš takový uvítací a slouží především k tomu, abyste se seznámili s hlavními hrdiny. Tento příběh vám hlavně dá jasně najevo, co vás čeká. Za prvé, že vás čeká veskrze moderně kreslený komiks (tedy ne žádná vykopávka z počátku 80.let) zasazený do prostředí stíhacích pilotů. Za druhé, že hrdinové této jednotky nejsou nesmrtelní bozi a že sestava jednotky se může v průběhu děje neustále měnit. Scenárista Haden Blackman sice občas zápasil s klišé, ale nakonec tuto představovačku postav zvládl na výbornou. Pokud jde o kresbu Tomáse Giorella, ta je přesně taková, jaká je pro komiksy Star Wars nejtypičtější: velkolepá a dechberoucí. V druhém příběhu, Opozice proti rebelům, už jsou karty rozdané a máte celkem jasno v postavách. O kresbu se postaral tentokrát Allen Nunis a je trochu více klasická, ale prokreslená a díky pestrému světu nenudí. Rogues mají tajnou misi na Gilparu a jsou konfrontovaní s podivnou situací. Místní odboj totiž bojuje jak proti impériu, tak i proti nové republice. V příběhu vás čeká hodně dějových zvratů a špionážních akcí a chvilku trvá zjistit, kdo stojí na které straně.
Pokud se o druhém příběhu dá říct, že vás daleko více vtáhne do děje a že si vytvoříte bližší vztah k postavám, které jste znali předtím pouze jako jména z vysílaček v původní trilogii, třetí příběh jde ještě dál. Fantómova aféra je především o Wedgeovi Antillesovi. Pokud byl předtím pro mě Wedge Antilles jenom pilot bez obličeje, který se na pár minut mihnul v původní filmové trilogii, tato kniha mu dala charakter a minulost a on se stal mou oblíbenou postavou. A to je na celé této sáze asi nejlepší. Za každou postavou se skrývá příběh a životní osud, který byl přímo nebo nepřímo ovlivněn tím, co jste mohli vidět na plátně a co je ještě lepší, jsou to příběhy, které stojí za to vyprávět. Mimochodem, kresba je opět výborná.
Kromě komiksů najdete v této knize i Příručku k eskadře Rogue, ve které jsou podrobnější popisy postav, jejich vzájemných vztahu, ale i používané technologie. Ale dejte pozor! Můžete se tady taky dostat k informacím, které se budou odehrávat až v dalších knihách o eskadře Rogue.
Pokud tato kniha něčím vyniká, tak je to právě pestrost. A to jak po scenáristické tak i po vizuální stránce, protože kromě dvou delších příběhů (Apokalypsa, Xenogeneze) tvoří celou knížku především one-shoty (takzvané jedno-sešitovky) a krátké příběhy z magazínu Dark Horse Presents... Najdete tady pestrou škálu žánrů, od hororu přes drama a akci až ke komedii. A o kresbě ani nemluvme. Je to hotový katalóg různých stylů a osobně si myslím, že je to skvělá symbióza. Kde jinde byste v jedné knize narazili na nezavislé, jak si podávají tužku s celebritami? Myslím, že nic lepšího o této knize nemůžu říct.
U prvních dvou omnibusů vsadil BBart ještě na jistotu a vydal příběhy s postavami, které jsou známe i u nás. První knihu jsem samozřejmě musel mít a musím říct, že mě hned upoutala svým monumentálním vizuálním stylem a opravdu pestrým světem, do kterého jsou příběhy zasazeny. Na druhou stranu ale dějově působila trošku jako bonus k původním filmům, už jenom proto, že především vyplňuje dějovou mezeru mezi filmy Impérium vrací úder a Návrat Jediho. Letopisy jsou ale něco úplně jiného.
V této knize na žádné známe postavy nenarazíte, ale na druhou stranu budete svědky opravdu epického příběhu, ve kterém dojde k první velké bitvě mezi právě zrozenou republikou a mýtickým Sithským impériem. Kresba mě na některých místech doslova uchvátila a překonala i moje nadšení z prvního omnibusu. Je neskutečně dynamická a plná, využívá všechny možné uhly pohledu a kdyby to byl film, byl by to biják za milióny dolarů. Celkově je tento omnibus zatím asi tím nejlepším ze světa Star Wars, co se na našem trhu objevilo a můžu jej vřele doporučit jak malým tak i velkým. Nejenom, že je výborně nakreslený, ale jeho příběh je schopný existovat sám o sobě bez přímého vztahu k filmové trilogii. Na druhou stranu, pro fanoušky Star Wars představuje něco nového, co celé sérii přidává nový rozměr.
Tato kniha určitě udělá radost každému fanouškovi tohoto neohroženého archeologa a můžu jí vřele doporučit každému příznivci dobrodružného žánru. Osobně jenom dodám, že jsem moc rád, že se tyto příběhy konečně objevili i na našem trhu a já nemusím jen nostalgicky vzpomínat na skvělé filmy, jaké se už dnes netočí, ale můžu s touto skvělou postavou prožívat další dobrodružství v médiu, které má k filmu nejblíže.
Edu Brubakerovi se podařilo napsat opravdu výjimečný scénář. Jeho příběh je napínavý, má pořádně temnou atmosféru a dobře propracované a uvěřitelné charaktery. Posun k civilnímu thrilleru a la Bourne je jenom ke prospěchu věci. Tím nejzajímavějším prvkem je ale jeho práce s komiksovým historickým kontextem a to, jak zajímavě je zasazen do samotného děje knihy. Samotná postava Capa vznikla v roce 1940 a její vytvoření byl čistě politický tah. Jeho příběhy měli podpořit morálku amerických vojáků v boji proti nacizmu během druhé světové války. Často se jednalo o jednoduché příběhy s neustale se opakující zápletkou, která se mírně obměňovala. V tomto období měl Cap také pomocníka Buckyho a právě jejich vzájemný vztah je pro tuto knihu důležitý. Autor zasadil tyto původní komiksové příběhy do Capových vzpomínek a podařilo se mu vytvořit zajímavé sebereflexivní dílo. A řekl bych, že je to jeden z jeho nejlepších příběhů, který vám řekne o této postavě ty nejpodstatnější věci. Koneckonců Eisnerova cena za nejlepší scénář roku mluví sama za sebe. Samozřejmě se musím zmínit i o kresbě Stevea Eptinga, která je jedním slovem dokonalá. Je detailní, realistická, moderní a parádně souzní s kresbou Michaela Larka, který se postaral o retrospektivní scény z druhé světové války.
Jedna věc se musí Franku Millerovi nechat. Když chce, dokáže svým postavám udělat ze života opravdové peklo. V pojetí Franka Millera se na pilu realističnosti tlačí víc než kdy předtím. V jeho pojetí jsou ulice v Hell’s Kitchen špinavější, přeplněné drogami, gangstery a dětskou prostitucí a někdy je to taková sada, že už toho má člověk dost a má chuť to těm hajzlům dát pořádně sežrat, přesně jako Matt. Když už jsme u Matta Murdocka alias Daredevila, je dobré připomenout, že to není černobílá postava. Není to klasický klaďas ani zamindrákovaný puberťak. Z Matta jde strach. Je to prostě člověk s kterým se svět nemazlil a on má tu moc oplatit mu to stejnou mincí. Ta zloba je tady skutečná a ne papírová.
Patnáctiletý kluk s kuklou na hlavě a baseballovou pálkou nakráčí do gangsterské díry aby si podal chlapa co mu zabil tatu. Nejdřív mu zláme nohy a pak ho umlátí s ruličkami drobných mincí v zaťatých pěstích. Banda feťáků, která hledá na ulici dvanáctiletou holčičku, aby jí mohli prodat a měli na další dávku. Tohle je Hell’s Kitchen dle Franka Millera. Takže vítejte! A dávejte si pořádnýho majzla. A ještě jedno varování na závěr: v tomto komiksu nenarazíte na hrdinu v kostýmu. Jen aby bylo jasno.
Říká se, že útvar povídky je jeden z nejnáročnějších, protože tvůrce musí na daleko menším prostoru vystavět atmosféru, která čtenáře strhne, vytvořit věrohodné charaktery a samozřejmě vytvořit netriviální příběh s dobrou pointou.
Musím říct, že to Frank zvládl na výbornou. Jeho povídky ze Sin City se pohybují v širokém žánrovém rozmezí, od černé komedie, přes noirovou detektivku a paranoidní thriller až k expresionistickému hororu. Pokud jde o atmosféru, myslím, že každý, kdo zná Sin City si je vědom, že Frank Miller už má na ní trademark. Jeho nezaměnitelná černobílá kresba ovlivněná expresionizmem a klasickou hollywoodskou noirovou detektivkou má atmosféru, která na vás padne jako černá deka. Osobně se na některé obrazy můžu koukat celé hodiny a pořád v nich vidět a hlavně cítit něco nového.
Říká se, že útvar povídky je jeden z nejnáročnějších, protože tvůrce musí na daleko menším prostoru vystavět atmosféru, která čtenáře strhne, vytvořit věrohodné charaktery a samozřejmě vytvořit netriviální příběh s dobrou pointou.
Musím říct, že to Frank zvládl na výbornou. Jeho povídky ze Sin City se pohybují v širokém žánrovém rozmezí, od černé komedie, přes noirovou detektivku a paranoidní thriller až k expresionistickému hororu. Pokud jde o atmosféru, myslím, že každý, kdo zná Sin City si je vědom, že Frank Miller už má na ní trademark. Jeho nezaměnitelná černobílá kresba ovlivněná expresionizmem a klasickou hollywoodskou noirovou detektivkou má atmosféru, která na vás padne jako černá deka. Osobně se na některé obrazy můžu koukat celé hodiny a pořád v nich vidět a hlavně cítit něco nového.
Pokud se vám líbil závěr první knihy, vězte, že dvojka je taková celá. Jedna promyšlená akce střída druhou. Na scéně se objevuje hned několik postav, které mohou pořádně zamíchat kartami a ačkoliv Light dělá všechno proto, aby se policie nechytila jeho stopy, každá jeho akce je dvojsečnou zbraní, která sice zabrání policii v získaní, pro Lighta, potencionálně nebezpečných informací, ale pokud jsou tyto akce postaveny L do souvislostí, čím dál víc sužují okruh podezřelých pouze na Lightovu osobu. Na váze nabývá i morální hledisko, protože Light se začíná ocitat v situaci, kdy bude muset dřív nebo později něco obětovat a otázkou zůstává jak daleko bude ochoten kvůli svým záměrům zajít.
Nelze než tuto sérií doporučit všem. Tak napínavé čtení tady nebylo už opravdu hodně dlouho a každý, kdo si to nechá ujít o hodně přijde. Mě jen zbývá doufat, že další díl tak vysoce nastavenou laťku udrží. V překonání už nedoufám, to snad ani nejde.
Nikdy jsem nebyl fanda mangy po ohavné vlně Pikachu šílenství jsem se dokonce zapřísahával, že nic podobné už nikdy nechci vidět. Nakonec jsem se ale se střízlivým odstupem rozhodl, že pokud se objeví zajímavý titul, mrknu se mu na zoubek. Po několika prvních stránkách, jsem nebyl právě přesvědčen o odlišnosti této mangy od jakékoliv jiné. Ale trvalo to jenom chvilku. Přesněji do doby, kdy Light začne propadat božskému komplexu moci a likviduje zločince ve velkém a kdy se o to začne zajímat policie a na scéně se objeví tajemný detektiv L, který inkognito řídí vyšetřovaní s podporou Interpolu. Jinými slovy do momentu, kdy děj razantním a typicky asijským způsobem změní žánr. Nečekejte, že tady narazíte na scény, ve kterých sedmnáctiletý kluk bude běhat s božskou moci po městě a likvidovat zločince. Prozatím to vypadá, že Rjúk a jeho zápisník, jsou pouze rekvizitami ve zcela jiné hře. Na jedné straně tady máme inteligentního a ambiciózního kluka s velkou mocí (který má několik es v rukávu a rozhodně se svou mocí nenechal zblbnout), a na straně druhé, inteligentního detektiva s veškerou dostupnou profesionální technikou a policejním sborem. To co následuje, je opravdu vypiplaná hra na kočku a myš, ze všeho nejvíce připomínající slavnou hongkongskou filmovou sérií Volavka, nebo její americký remake Skrytá Identita. Základním kamenem této mangy je sice scénář, ale kresba rozhodně není odpudivá. Řekl bych, že je to takový mírný nadstandard. Což v manze znamená jemné linky a prokreslené pozadí. Další co potěší, je fakt, že v této manze nenarazíte na karikatury, které jsou pro většinu mangy typické. Osobně mě tato kniha přesvědčila, že ne všechno japonské jsou pokémoni a pravděpodobně povede ke koupi Crying Freemana, který je kresebně ještě o třídu výš.
Autorovi Franku Millerovi (Sin City, Návrat temného rytíře, Hard Boiled) se podařila opravdu výjimečná věc. Jeho scénář nás vtahuje mezi těch 300 statečných bojovníků, s kterými putujeme, posloucháme příběhy, usínáme i válčíme. Jinými slovy, stáváme se součástí této skupiny, díváme se na svět jejich očima a začínáme postupně chápat jejich tvrdý způsob života. Díky tomu, že scénář staví čtenáře do pozice anonymního člena Leonidasovi stráže, je celý příběh daleko sugestivnějším zážitkem, který nás nutí spoluprožívat veškerý děj daleko intenzivněji. Je to jeden z kladů předlohy, který bych rád vyzdvihl právě v porovnání s již zmiňovanou filmovou adaptací. Ta je sice vizuálně velice působivá, ale daleko víc odosobněná.
Pokud jde o kresbu, nemám jí co vytknout. Frank Miller má velice výrazný autorský styl, který sice nemusí vyhovovat každému, ale k tomuto tvrdému chlapskému příběhu opravdu sedí. Kapitolou samou o sobě je pak použití barvy (Lynn Varleyová), která výrazně určuje náladu celého díla a v kombinaci s černými stíny na některých panelech vyvolává velice živou asociaci s dobovými řeckými reliéfy nebo černofigurovým stylem, typickým pro vrcholné období řecké keramiky. Pokud je řeč o panelech, některé celostránkové kresby jsou opravdu epické a širokoúhlý formát knihy tuto epičnost jenom posiluje. Myslím, že jediný komiks na našem trhu, který může třístovce epičností konkurovat jsou Dobrodružství Luthera Arkwrighta.
Podtrženo a sečteno: Kombinace silného a přímočarého příběhu se silnou a působivou kresbou dělá z tohoto grafického románu, dílo s velkým D, které by nemělo chybět na poličce žádného fandy komiksové tvorby a rozhodně patří mezi ty, které by svou sugestivností a živostí mohli oslovit i čtenáře, kteří se s komiksem zatím nepotkali. Za pravdu mi koneckonců dává i zástup cen, které tento komiks získal. Ať už je to Eisner Awards za nejlepší komiks, scénář a barvu, nebo i Harvey awards.
druhý díl kůstka je jako splněný sen. příběh značně potemněl a jeho atmosféra je tentokrát dechberoucí už napoprvé a úplně mě vtáhla. jako doprovod ke čtění doporučuju soundtrack s prvního dílu pána prstenů.
Emoce, které se v druhem dílu, ukrývali těsně pod povrchem se tady začínají drát na povrch. lidi začínají být opravdu vyčerpaní a jejich morální hodnoty, kterých se tak zoufale snažili zatím držet se začínají sypat jako domeček z karet. Kirkman začína dávat svým postavám opravdu do těla a díky bohu nejsou jeho postavy jedno nebo dvojrozměrné, ale až nepříjemně lidsky skutečné. tento díl je jako nejvyšší bod housenkové dráhy odkud se dá jet už jenom dolů.
Mě osobně se tento díl transmetropolitanu opravdu hodně líbil. U tohoto komiksu to není jen o tom, že se bude zběsile snažit sdělit příběh, ale taky o tom, že se porozhlédne kolem sebe a nastaví nám zrcadlo a ukáže nám kam naše společnost směřuje a právě díky tomu je transmetropolitan můj nejoblíbenější komiks. nedokážu posoudit, jestli je tento díl horší nebo lepší než ostatní díly, jenom vím, že to tam patří. objevuje se tady řada prvku, podobných dílům jako byli spider kouká na bednu a ten o přírodních rezervacích. pro mě jasná stovka.
Výborný hororový kousek, s perfektními postavami, kvalitním scénářem a výbornou atmosférou, která vás chytne a nepustí. Kresba Gabriela Rodrigueze se mi zalíbila hned, hlavně pokud jde o pojetí prostředí, kde je krásně propracovaná a má velice výrazný vliv na už vzpomínanou atmosféru. doufám, že další kniha na sebe nenechá dlouho čekat, protože hororových komiksů v čechách moc nenajdete a když už je to takováhle pecka, ať vychází aspoň v pravidelně.
incal jsem několikrát letmo prolistoval v obchodě a pokaždé jsem si řekl že ta kresba není nic moc a jestli bude děj podobný jako u výpravy za ptákem času, tak nevím jestli do toho jít. nakonec jsem si ho koupil spíš s povinnosti a udělal jsem moc dobře. je to jeden z nejoriginálnějších sci-fi příběhu, jaký jsem kdy četl, příběh nezestárl a díky skvělému překladu působí pořád moderně, moebiusova kresba si vyžaduje větší pozornost, než jenom prolistování a teď už chápu, že je ten chlap legenda. nakonec se z toho vyklubal komiks roku, který nemá konkurenci a pokud nějakou bude mít, tak jedině drsnou školu - hard boiled od franka millera.
Yčko mám už přečtené celé, takže na rozdíl od komentáře pode mnou už vím na čem jsem. je pravda, že tento díl nemá v podstatě zásadní zvrat, ale to mu neubírá nic na síle. Se 100 náboji bych to ale nesrovnával ani omylem, protože Yčko je daleko víc o emocích než o otázkách a taky o postavách a o tom jak je daná situace postupně mění, takže když už je něco podobného tak živí mrtví, akorát je tam víc humoru.
relativní spokojenost, jediné co mi tady začíná poslední dobou chybět jsou komiksové milníky, už se prakticky nestává, že by se o někom napsalo jen tak a ne kvůli reklamě.
Výborný hororový kousek, s perfektními postavami, kvalitním scénářem a výbornou atmosférou, která vás chytne a nepustí. Kresba Gabriela Rodrigueze se mi zalíbila hned, hlavně pokud jde o pojetí prostředí, kde je krásně propracovaná a má velice výrazný vliv na už vzpomínanou atmosféru. doufám, že další kniha na sebe nenechá dlouho čekat, protože hororových komiksů v čechách moc nenajdete a když už je to takováhle pecka, ať vychází aspoň v pravidelně.
přesně takhle to mám rád. profláklá postava, kterou si vezme do spáru výrazný autor a udělá s ním takový kotrmelec, že se na to jen tak nezapomene. jeden z nejlepších comicsů od marvelu a rozhodně nejlepší Thor.
po prvním díle jsem byl trochu na vážkach, ale teď už je to jasné. Azzarello mě dostal a dokonce mám pocit, že se mi podařilo spojit první dva dílky 3000 puzzle. :) jen tak dál.
po pravdě hodně dlouho jsem nevěděl jak hodnotit po výborné dvojce, poněkud slabší, ale daleko víc úchylnější. pak jsem zjistil, že v originálu je to pořád druhá kniha, takže neco podobného jako byl vraždící novinář v 1, prostě něco úchylného nakonec. po docela vážné dvojce je tohle právě ta spíš zábavná část, která jako celek ale moc nedrží pohromadě (ale on to ani celek původně nebyl). takže s tímhle přístupem pořád hodnotím vysoko. ennis umí bavit.
druhý díl mýtu se absolutně liší od toho prvního a willingham mě nepřestáva překvapovat a svým způsobem i fascinovat. zatímco u prvního dílu bylo ještě zřejmé kdo je padouch a kdo hodný, střižené přesně po vzoru detektivek Agathy Christie. druhý díl čerpa hlavně ze slavného díla Orsona Wellse a postavy jsou daleko víc rozvinuté a méně jednoznačné a čtenář už si nemůže být ničím jist, dokonce ani svou náklonností k postavam. Willingham vytvořil svébytné dílo, které nemá dle mého názoru daleko k dokonalosti a mě už zbýva jen doufat, že další díl vyjde, protože už je to rok a ono pořád nic. každopadně vřele doporučuju každému, na mě osobně to působilo daleko víc naž sandman.
nemůžu si pomoct ale na tomhle díle nevidím nic revolučního. spíš mi připomína dort pejska a kočičky, kde je splácané dohromady uplně všechno, jako obrovský výbuch nápadu,který ale není nijak usměrněný. nejsem si jistý, ale mám dojem, že třeba deset nocí kgbeasta je starší kus a přitom mi přišel daleko lepší než tenhle chaos. ale abych nebyl jenom kritický, docela se mi líbila millerova kresba, ze které místy vyčníva sin city a uvod příběhu s televizními komentaři je taky výborný. paradoxně na celé knize jsou nejlepší právě kontextové vedlejší dějové linky, než samotný děj s batmanem.
