Ani předposlední číslo nekolísá ve své zavedené (průměrné) kvalitě, avšak trochu se obávám čísla posledního. Vždy, když byla v příběhu některá z otázek zodpovězena, tak se na povrch vynořila otázka nová, tudíž buďto bude následující číslo přeplněné informacemi, nebo zůstanou některé věci nedořešené - pokud se to ale zvládne ukočírovat, tak smeknu.
Je představena základní premisa fiktivního mini-universa a jak jsem psal u první části, tak leč se nejedná o nic převratného, tak je to fajn počtení a rád budu vyhlížet další díly, baví mě to. Dokázal bych si i představit crossover se Zázrakem.
Český Batman v Sin City stylu. Nikterak převratné, avšak neurážející, ba dokonce i zábavné. Má to atmošku, není to trapné, dialogy jsou napsané dobře. Jsem zvědavý, co se z toho vyklube, má to potenciál.
Mrzí mě, že zrovna já budu za kaziče párty, bohužel Nanits za mě svému obřímu hypu nedosahuje.
První příběh, 2177, byl perfektní. Skvěle navržený svět (po stránce technické i vizuální) založený na událostech, se kterými se dnes všichni dokážeme snadno ztotožnit, parádní (často až dechberoucí) kresba, a Nia jakožto hlavní hrdinka mě bavila dost. Pár chybek a nelogičností by se našlo, celkově jsem byl ale unešený a futuristická Šanghaj mě naprosto pohltila.
Zbylé dva příběhy už šly kvalitou dolů...
Oceňuji odlišná prostředí, žánry, způsoby vyprávění i vizualizace, a provázanost.
Bohužel Intermezzo bylo pro mě docela zmatkovité, a to často kvůli kresbě. Nejednou jsem se musel vracet, abych si ujasnil (a nějakou chvíli se to z kresby snažit vydedukovat), kdo co jak a proč. Dialogy navíc začaly dost drhnout.
2225 pak bylo pro mě jedním velkým cliché. Akce, rozšíření a provázanost fiktivního světa je fajn, ale příběh a dialogy tu byly snad mnohem, mnohem jednodušší než v Intermezzu, a ani ta kresba si nedokázala udržet kvalitu až do konce.
Hodnotit příběhy zvlášť, tak 2177 za 5*, a 2056 s 2225 za 3*, celkově tak 4* s odřenýma ušima.
Nádherná kresba a fakt, že jde o český počin, mi bohužel nezabrání v pocitu, jak moc se po prvním příběhu propadla kvalita, a více než o promyšlené postavy a příběh (což 2177 má) šlo čistě o výplň za pomoci co nejvíce "cool"/cliché věcí.
Stejně tak ale to, že u nás něco takového dokáže vzniknout, nesmírně oceňuji a těší mě to. Fiktivní svět je vymyšlen velmi dobře a má neskutečný potenciál, takže si i přes moje výtky zde přeju strávit mnohem více času a doufat tak v pokračování.
Proti samotnému zpracování knihy i artbooku nemám vůbec nic, obojí je perfektní.
Budu se pouze opakovat v tom, co již bylo řečeno přede mnou - dobrý nápad, Jenkins se snažil Venomův mýtus rozšířit a myslím, že se mu to i podařilo... ale cesta, kterou k tomu došel, je meh. Opravdu nijaké a na kresbu, leč jsem se snažil, jsem si prostě nezvykl (coloring byl ale super a často to zachraňoval).
Příběh s Rhinem je pak paradoxně naprostá lahůdka a důvod, proč bych se měl k této knize někdy vracet.
Přiznám se, že mi chvilku trvalo, než mě Akira naplno pohltila a já začal hltat každou stránku. Ze začátku jsem byl trochu překvapený poněkud zběsilejším tempem a na první pohled jednotvárnými postavami. Avšak oba tyto faktory jsou to, co jsem si postupně užíval víc a víc. Akira má tempo nastavené skutečně perfektně, dobře dávkuje poklidné pasáže a intenzivní akční sekvence, přičemž mezi nimi dokáže plynule přecházet a nikdy vás nenechá pořádně vydechnout, ale ani začít nudit. Akce navíc vždy dokáže nabrat na neskutečných obrátkách, takže jsem často žasl, kam se až celá situace dokázala dostat a jak je to nepředvídatelné.
A co se postav týče, ty jsou skvělé - uvěřitelné a vyvíjící se (avšak věřím, že zde je to pouhopouhá špička ledovce).
Město a technologie jsou propracované, zavedlo se zde téměř vše, co dnes dělá cyberpunk cyberpunkem, příběh dobře pracuje s tajemnem, formát a celkové zpracování knihy je skvost, a celé je to prostě parádní, nemůžu se dočkat na další knihy!
Nemám co vytknout. Temná fantasy vyprávěna s neskutečným citem a se smyslem pro detail, a s neuvěřitelnou schopností pro navození pořádně hutné atmosféry. Každá strana je skvost. Miluju to, a panu Miurovi jsem opravdu vděčný... jeho génius přetrvá v Berserkovi navždy.
Takový klasický fajn soubojový díl, který neurazí ani nenadchne. Souboj Sasukeho s pěti stíny je působivou ukázkou technik nejrůznějších elementů, oproti tomu mě ale Killer B vs Kisame trochu nudil - nejsem největším fanouškem rapera ani žraloka, a jejich souboj byl meh. Ne vyloženě špatný, ale ani extra zvlášť zajímavý.
Vše, co se dělo v mezičase jednotlivých soubojů, zajímavé bylo.
Nakonec tomu ten plný počet dám. Zvrácená je totiž vším, co jsem od hororové mangy o městské legendě očekával a hlavně u nás tak dlouho chtěl.
I přes to, jak zbožňuji Itó Džundžiho, tak jsou jeho příběhy zaměřeny především na fóbie, a jednorázová Skrýš byla super, ale krátká a v mnohých aspektech tak neprobádaná. Zvrácená je na rozdíl od toho skutečně klasický horor, který je creepy a který v sobě skrývá skoro všechny prvky, motivy a lokace amerických hororů a kombinuje to se svojí japonskou úchylností a zvráceností (což ale člověk nemůže odsuzovat, protože by to měl od takového komiksu očekávat).
Příběh je tak téměř po celou dobu skutečně napínavý, intenzivní a ještě více nepředvídatelný. A co mě překvapilo ještě víc, tak jak je v téhle bichličce opravdu minimum omáčky a téměř od začátku do konce se zde pracuje s ústřední hororovou postavou, která navíc funguje po celou dobu. V příběhu se také vyskytuje minimum nadpřirozených jevů, což dodává na realičnosti a zmiňované nepředvídatelnosti - nesledujete tak jenom osudy teenagerů, které postupně zabijí náhodné temné síly... protivník má zde fyzickou podobu, ve které může i on zemřít. Jsem strašně rád, že to dneska jde i bez těch čarovných bubáků :)
Kniha navíc obsahuje dva kratší autorovy počiny, které mě také dost bavily!
Se Zvrácenou jsem tak nadmíru spokojený a rozhodně jsem ji nečetl naposledy. Hororovým fanouškům vřele doporučuji!
SPOILER
Má jediná výtka je směřována na konec hlavního příběhu. I přes to, že se tím do příběhu vneslo určité tajemno, tak bych se asi bez toho dvojitého plot twistu obešel a dávalo by mi mnohem větší smysl, kdyby lolita byla onou v dětství zneužívanou dívkou, za kterou byla z doktorova deníku pokládána. Ale to už je detail.
Výborné povídky, každá velice nápaditá (zvláště pak ta o výrobě draků, nečekaná avšak příjemná změna!) a zajímavá, ale upřímně mě neposadily na zadek tak, jako předchozí knihy. Což jim vůbec neubírá na kvalitě! Jen v porovnání s minulými díly to tady cítím spíše na 4*.
Stále fajn čtení. Líbí se mi, že je zatím každý sešit o něčem jiném, má jiný styl vyprávění a je svým způsobem uzavřený. Taky to dobře balancuje mezi takovou hranicí, aby to mohly číst děcka a zároveň to nebyl úplný výplach mozku a dalo se to tak brát docela vážně i dospělejším čtenářem. Za mě naprosto v pořádku věc.
Úchvatné, perfektní, dokonalé. Slovy nemůžu vyjádřit, jak moc jsem z Usagiho nadšený a jak moc tento díl exceluje nad předchozími již tak perfektními knihami. Příběh má až filmový nádech, nechybí tu nic, je to dokonale strukturované, skvěle propletené a perfektně gradující. Nenudí to ani na chvilku, Stan Sakai přesně ví, co chce odvyprávět a celé se to čte jedním dechem.
Je to menší finále předchozích tří knih provedené ve velkém stylu, a já nemám co vytknout.
Děj pokračuje v rozkouskovaných soubojích z předchozí knihy, které jsem vyčítal často zmatkovitý střih. Zde se se střihem pracuje mnohem lépe. Nepřeskakuje se po pár stranách, obvykle se snaží uzavřít jedna část nějakého souboje, nepočítám-li ten hlavní, Kanekiho s Arimou, rozprostřený napříč celou knihou - avšak i zde konečně funguje nějaká struktura. Střihy jsou z převážné většiny umístěny tak, že na sebe dvě linie z odlišných míst navazují. Navíc je kniha rozdělená víceméně na první polovinu sledující souboje z ostrova ghúlů, a druhou polovinu z Tokia.
Zkrátka a dobře, čas a prostor je zde uchopen již mnohem lépe a čte se to parádně.
Samotné dějové linky jsou strhující a často překvapivé - zvláště příběhy Torza a Mucuki jsou docela silné a zvrácené, Sui Išida dokáže vykreslit skutečně mrazivé a hororové scény. A když je řeč o kresbě, ta je prostě úchvatná. Nad kresbou se takto dokážu rozplývat pouze u Ghúla a Berserka... jen škoda, že je v soubojích často klasicky nepřehledná, ale to bych se opakoval u každého dílu. Do toho všeho se dozvídáme spoustu zajímavých informací.
Tenhle díl mi skutečně sedl, jsou to lepší 4*!
První tři sešity z Amazing série nebyly žádná velká pecka, ale byly fajn. Na čisté tři hvězdy by to stačilo. Co mě ale tak zde zaujalo mnohem více než hlavní příběhová linka byly všechny ty příběhy vedlejší. Příběh s Betty a všechny tři sešity z Amazing Spider-Man Family měly nějakou myšlenku, byly to příběhy osobní a emotivní.
Nejvíce mě bavil z Family série první sešit - ano, je to zas a opět origin Spider-Mana točící se okolo strýčka Bena. Je to ale zároveň asi ten nejvíce realistický Spider-Man, co jsem zatím četl, docela mi to připomínalo Batman Země jedna. Spidey je zde dost neohrabaný, je mu na zvracení, jeho udělátka mu vybuchují do obličeje - byl to sice jenom jeden sešit, ale vůbec bych se nebránil celé knize.
Abych to shrnul, hlavní dějová linka z Amazing série s Harrym byla fajn, ale na čisté čtyři hvězdy to vytahují všechny ty one-shoty okolo.
Je obdivuhodné, jak ani téměř po padesáti dílech Naruto stále neztrácí dech a stále má toho dost co nabídnout. Na mysli mám zde především politiku pěti zemí, která mi připadá zpracovaná opravdu dobře, celému fiktivnímu světu opět dodává o něco větší hloubku a zkrátka mě baví. Jednotlivé postavy tu uvažují nad svými činy a nad tím, co budou muset do budoucna vykonat. A na závěr se nám tu rozjede parádní souboj v již klasicky epickém stylu.
Když už má mít nějaká manga x desítek svazků, tak ať si udržuje kvalitu jakou má Naruto!
Ze všeho nejdřív je důležité si uvědomit, že jde o shonen a půjde tu tak převážně o souboje. Já byl totiž po prvním dílu anime navnaděný na něco jiného, tudíž jsem pak byl trochu zklamaný...
Je to ale sakra dobrý shonen, který dělá spoustu věcí nevídaně dobře. Jako první věc bych vyzdvihl to, jak je celý příběh svižný. Opravdu jsem zde neměl pocit, že by tu byla byť jediná stránka navíc - tady se prostě naskočí do jedoucího vlaku a než se nadějete, tak už má hlavní hrdina za sebou osobní tragédii, přípravu a je u závěrečného testu jeho tréninku. Nepůsobí to ale nijak uspěchaně, protože v příběhu samotném vše nějaký čas trvá, a co si zaslouží větší prostor, tak ho dostane. Věřím, že někomu rychlé tempo tolik nesedne, pro mě je to ale po všech typických manga natahovačkách fajn změna.
Velice si taky užívám tématiku, klasické Japonsko na vás dýchá z prostředí, nejrůznějších dekorací, ale taky z povedených démonů jak vystřižených z japonského folklóru (či jeden, za který by se nestyděl ani Berserk), to vše okořeněné o hororový prvek - zde tomu ještě tak naplno není, avšak později v sérii zjistíte, že se autor nikdy nebojí docela přiostřit a o momenty překvapení či napětí není nouze. Kresba je celkem prostá, avšak nikterak odfláklá, naopak o to více přehledná... no a s postavami a základní premisou žádný problém nemám.
Snad si Zabiják démonů svoji kvalitu udrží po všech 22 svazků, dávám tomu naděje a těším se na další díl!
SPOILER
Zaslíbená Zdrhačka Nezdrhačka aneb Záchrany na poslední chvíli.
Pokračuje se v tom, co se zde nastavilo už od páté knihy - zdrhání. Zdrhá se na všech frontách (bohužel 3/4 postav mě zde naprosto nezajímá, protože to jsou prostě výplňkové postavy) a láká se do pastí, přičemž když už to náhodou nevyjde, tak se vždy objeví na poslední chvíli nějaká deus ex machina a situace je zachráněna.
Toť děj tohoto svazku. Originalitou a překvapením to tedy moc nepřekypuje, ale jak bylo zmíněno pode mnou, je to prostě to, co člověk očekává + nějaké zajímavé momentíky k tomu.
Dokázalo to alespoň udržet moji pozornost a opět dostatečně navnadit na pokračování.
Stále průměr, a opravdu nechápu, jak prošlo schvalovacím procesem (nebo jak si to vůbec zajistilo životnost) něco, co po pouhých pěti knihách neskutečně klesne na kvalitě a je to už pouze natahovaná, často nudná záležitost. Musím ale uznat, že od útěku ze sirotčince se tu konečně začnou věci pomalu hýbat kupředu a vysvětlí se tu jak pár starých otázek, tak se pár nových nabídne.
Vážně ale doufám, že se odteď příběh bude ubírat nějakým zajímavějším směrem, tohle průměrné přebíhání z místa na místo bych po dalších 10 knih nedal.
Nejlepší byl začátek a konec, kde měl taky Ghost Rider nejvíc prostoru - zbytek knihy je o každým a všem možným, jen ne o něm. Z těch "kulervoucích" hlášek a stěrů co padaly na každé stránce jsem protáčel oči v sloup... které desetileté dítě tohle psalo? Grafické zpracování bylo slušné, až tedy na finále kde jsem se nevyznal ani hovno + se mi zdálo, že občas některé obličeje sklouzávaly do cartoon stylu. Zápletka nebyla špatná, uznávám, že autor nad tím minimálně těch 10 minut musel přemýšlet... ale prostě proč, proč je ta kniha tak neskutečně o ničem a plácá se odnikud nikam? Paradoxně je taková primitivní premisa tak neskutečně nafouknutá a samotné finále je pak docela odfláknuté.
Nějaké pozitiva se na tom najít dají a úplná ztráta času to nebyla, ale číst znova to už asi nikdy nebudu, když už, tak radši sáhnu po dvojce.
Je to lepší a lepší. Obzvlášť v tomto díle dokáže být 3/4 povídek opravdu pochmurná, silná či emotivní - příběhy o matce a o démonovi mi zůstaly v hlavě ještě nějakou chvíli po dočtení. Bavilo mě pak další setkání s Genem, tuhle postavu mám vážně rád a zde dostává o něco větší hloubku. A bonus na závěr opravdu potěšil!
Nemám co vytknout!
Parádní rozsáhlý příběh o Usagiho mladých letech v učení svého mistra, kde společně s hlavním hrdinou poznáváme, co všechno skutečně obnáší a znamená býti samurajem... a tři kratší povídky nabízející opravdu vtipný odkaz, velice zajímavou pointu a jednu velkou akci - od všeho něco a opět je to perfektní. Hned mám chuť se podívat na nějaký samurajský film.
Opět velice kvalitní retro. Celá kniha je dobře sestavená a působí uceleně (až tedy na pochopitelnou absenci Hobgoblinovy identity, za což padla omluva už v předmluvě), má to zdařilý detektivní nádech s pochmurnou atmosférou a Hobgoblin prostě bavil. Dobré pasáže jak se Spideym, tak s Peterem. Kresba taky super. Jen to pro mě osobně bylo místy o chlup ukecanější, než by mělo.
Jinak je to paráda a moc rád se k tomu někdy vrátím (vůbec k celému staršímu období, co tu v kompletech vyšel, ty retra jsou zkrátka skvost a libuju si v nich). 4*!
Není to žádný bůhvíjaký geniální komiks, ale ani se jím být nesnaží - jde tu čistě o výplň Peterových středoškolských let, a svůj účel to plní na jedničku. Jak bylo napsáno v předmluvě, skutečně jsem měl z toho (velmi dobrý) pocit klasiky v lehce moderním kabátě. Každý příběh sleduje některý ze složitých aspektů začínajícího hrdiny, který chodí na střední, a každý příběh měl i nějakou pointu. Peter je zde navíc dobře vykreslen (má sice smysl pro zodpovědnost, ale stále je dost mladý, sem tam mu to tedy ujede, dokáže být na chvilku zlomyslný, vystrašený atd., prostě puberťák, který je navíc šikanovaný) a jeho charakter se i během těch pár čísel dokáže posunout.
Klasika je to se vším dobrým, ale i špatným, tzn. někdy až neskutečně naivní momenty během akčních scén. Byl to záměr autora, který chtěl být skutečně věrný starým příběhům, nebo je to prostě jeho styl psaní? Nemůžu říct s jistotou, rád ale zůstanu v přesvědčení, že jde o první variantu.
Ve finále je to moc fajn čtení, ke kterému jsem se rád vracel a které je napsané velmi poctivě. Jak jsem už psal, není to nějaký extra zázrak, avšak autor si zde dal za cíl vrátit se k Peterovi na samém začátku, a to zvládl skvěle. 3,5*!
Dost divný, pošahaný a úchylný - jo, chtěl jsem Punishera a dostal jsem ho v plné parádě. Nikdo se tu s ničím nesere, a když už to má být punisherovský komiks, tak ať je pořádný, takhle to má být.
Obávám se, že mám problém. První díl Usagiho Yojimba si mě získal natolik, že jsem si objednal další dvě knihy, a dle zdejších hodnocení to vypadá, že tahle série si drží vysokou kvalitu po celou dobu - a moje peněžka pláče při pomyšlení, že si s nejvyšší pravděpodobností budu chtít objednat všechny díly, protože tady to skutečně vypadá na závisláckou záležitost.
Usagi Yojimbo přináší vše, co jsem od samurajské tematiky očekával, a stejně mě ještě překvapil. Jedná se o kratší či delší příběhy psané s tak neskutečnou lehkostí, až jsem se zamyslel, kdy jsem si u čtení takto naposledy odpočinul. Příběhy, které jsou moc dobře vypointované, a které dokáží vyvolat velké napětí stejně jako tak vzít za srdce a mě osobně několikrát donutit k upřímnému úsměvu. S tím jde i ruku v ruce kresba, kde mě několikrát nadchly velké akční panely zobrazujícího Usagiho obvykle proti přesile; a stejně tak menší, o to poklidnější obrázky, kde např. Usagi na louce pozoruje noční oblohu s jasným Měsícem.
Celý svět navíc dobře balancuje mezi "pohádkovým" prostředím a obrazem reflektující japonskou mytologii a (pravděpodobnou) historii - Stan Sakai tak zde nemusí prolévat litry krve, aby si udržel čtenářovu pozornost, zároveň ale dává najevo, že i v tomhle světě je velice snadné zemřít, a to mnohdy nezáviděníhodným způsobem.
Tak nejdřív negativa:
Opravdu si nejsem jistý, zda-li tohle funguje jako Batmanův origin. Gordonova linka mě rozhodně bavila, ale v mnohých aspektech je pak Bruce upozaděn a moc se o něm nedozvíme - což je zvláštní, když má tato kniha být o něm (nebo se alespoň tak prezentuje). Tohle je jen můj osobní vkus, ale taky se mi nelíbil font, co Batman schytal pro své vnitřní monology - rozhodně se mi to četlo pomaleji, než texty s Gordonem.
No a pak je tu závěr, který je opravdu ukvapený a osobně mě dost zaskočilo, že kniha najednou zničehonic končí.
Když ale přijmu fakt, že je to prostě Batman/Gordon story a nějak překousnu ten prapodivný font (na který se dá, dejme tomu, zvyknout), tak je jediná chyba této knihy skutečně jen ten konec. Jinak je to luxusní krimi (byť se někde více či méně podepsal zub času) vykreslující Gotham v tom nejrealističtějším a nejprohnilejším světle - špína, korupce, spoléhání se sám na sebe. Gordon ani Bruce to tady nemají jednoduché, přičemž ani jeden z nich není dokonalý - chovají se jako lidé, jsou zranitelní jako lidé a oba dva si své zázemí musí teprve vydobýt. Kecací pasáže na míru střídají akční a vše je doprovázeno kresbou, na které se zub času poněkud podepsal také, avšak velký problém jsem s ní neměl a naopak dokáže často podtrhnout ponurou atmosféru ještě víc.
Co se bonusů týče - až takovou hromadu jsem nepotřeboval, ale když už tam jsou, tak proč ne.
Co ve finále s tím? Mám silně rozporuplné pocity. Je to skutečně skvělé krimi z gothamského prostředí s dobře napsaným Gordonem, nebo retro, které časem už moc neobstojí a ani nedokáže pořádně odvyprávět to, co bylo nejhlavnější, a to Batmanův origin?
Batmanův Rok jedna se mi líbí a zároveň štve. A v situacích jako jsou tyhle mi tady vážně chybí procenta, protože čtyři hvězdy jsem dal i skutečně parádnímu počinu jako je Gotham Central (kde mi sice u prvního dílu k dokonalosti něco scházelo, ale čtyřmi hvězdami jsem si byl jistý naprosto), ale na tři hvězdy to taky není, protože jako 'průměr' to zkrátka nevidím.
Čtyři hvězdy s velkým otazníkem.
Tohle je vážně skvělá věc. Tak skvělá, že jsem si ji musel přečíst dvakrát po sobě.
Hned ze začátku bych chtěl poukázat na Mariniho schopnost vizuálního vyprávění - nikoliv kresbu. Ta je skutečně skvostná a je radost na ni pohledět, několikrát jsem se zastavil, abych se kochal úchvatnými panely...
Co mě osobně ale zaujalo ještě víc, tak je právě návaznost těchto panelů. U komiksů mě často štve, když na obr. 1 je nakreslené něco, jen aby to na obr. 2 bylo naprosto překroucené a nedávající smysl. Naštěstí, Můj temný princ takový případ není.
Příklad:
Na panelu 2 Batman uchytí gaunerovu ruku s pistolí tak, že onen gauner vystřelí na svého parťáka - když se podíváte na předchozí panel 1, můžete se přesvědčit, že tento gauner stál skutečně ze všech přítomných Batmanovi nejblíže (na dosah jeho ruky) a že parťák, na kterého vystřelí, skutečně stojí naproti němu. Neříkám, že je to vždy 100% dokonalé, ale je to tam.
Jsou to sice detaily, ale tyhle detaily ve většině komiksů chybí, takže když je konečně člověk vidí, je to pastva pro oči a musí se to ocenit. Je to důkaz toho, že kreslíř ví, co dělá a co za scénu chce vykreslit.
Co se příběhu týče, je to přímočará a svižná jednohubka s filmovým nádechem, která ani na moment nenudí a kde mě bavily všechny postavy. Škoda proto těch pár logických děr, jako např. !SPOILERY! pokud Bruce mohl Jokera najít díky analyzaci prostředí z poskytnutého videa, proč to neudělal hned, ale až na poslední chvíli? Stejně tak mi nikdo nenamluví, že Joker dokáže sehnat snad cokoliv na světě, jen ne stupidní telefon, zvlášť, když ho tak nutně potřebuje (a pak ještě očekává, že Bruce nějakým způsobem dorazí na místo, když neví kam)?
Překlad bych občas taky volil jiný ("...urvu ti tu tvou kebuli!" - Batman, 12 let) a snad bych ubral na komediálním prvku (naštěstí ale není tak rušivý).
I přes moje výtky tohle dílo opravdu zbožňuju, protože je to práce odvedená s péčí, která se čte velmi dobře a ještě lépe se na ni dívá. Rozhodně je to jeden z nejlepších batmanovských příběhů, které jsem četl, na pět hvězdiček to ale bohužel není.
Předně - naprosto skvělý nápad. Tyhle civilní příběhy v superhrdinských vesmírech, kde samotní hrdinové hrají druhé housle, vážně můžu. Gotham Central je uvěřitelná a dospělá série, která nenudí, s postavami, které jsou propracované a oblíbíte si je, s příběhy, které mají jedinečný nápad a jsou skutečně pestré. Neubránil jsem se ale občasného pociťování pomocných berliček (nejednou jsem si říkal "jak na to přišel?" nebo "to je ale náhoda"), a tím nemyslím přítomnost hrdinů/záporáků - s nimi jsem neměl nejmenší problém, dávkování jejich prezence v ději byla perfektní - ale zkrátka logiku či chování hlavních postav.
Jsem velmi spokojený, tohle jsem si měl přečíst už mnohem dříve a nečtu to naposledy. Zatím jsou to ale čisté čtyři hvězdy, protože k dokonalosti mi tám pár věcí chybí a protože věřím v další díly, do kterých rozhodně půjdu a pětihvězdičkové hodnocení si schovávám pro ně.
Tak jako tak, Ed Brubaker a Greg Rucka vážně umí a kresba Michaela Larka k tomu všemu sedí dokonale.
Nevidím důvod tu být nějak extra zlý (i přes to, jak je dneska hrozně "cool" nadávat na Fortnite). Propojují se nám tu dva velké fenomény, které jsou ale navzájem neskutečně rozdílné - zasadit Batmana do Fortnitu (v komiksové podobě) je trochu oříšek, a když k tomu připočítám, že jde teprve o první číslo, tak sice nedělá nic extra výborně, ale ani to nijak neuráží a na druhé číslo se těším - myslím si, že to může být zajímavé.
Skvělý a silný začátek, nijaký prostředek a dobrý závěr.
Líbila se mi atmosféra a prostředí - rasismus a beznaděj v Americe té doby z knihy přímo sálá, a vy se rychle necháte pohltit na cestu pomsty s hlavní postavou. Kresba se mi rozhodně zamlouvala, dokázala vyobrazit už tak hnusný svět ještě depresivněji - jen jsem měl občas problémy rozeznat, co se děje v akčních pasážích. Škoda tak jen, že ten prostředek knihy je vážně tak neskutečně prázdný a nijaký, stejně jako se na cestě vleče hlavní hrdina se vleče i děj, a ve finále se skoro vůbec nic nestane a když už, tak je to podáno nezáživně. Opět to pak naštěstí zachraňuje nelítostný závěrečný střet, na druhou stranu je jeho vyústění trochu uspěchané.
Měl jsem chuť si od Marvelu přečíst pro změnu něco jiného a nečekal jsem žádné veledílo - a takto jsem byl s knihou i spokojený.
Je to fajn průměrný vypínák.
Druhá část je už vyloženě zaměřena na Luthora, jeho vztah s Clarkem a na jedno velké, epické finále. Je to parádní čtení, v akci dokážete mít i o "neporazitelného" Supermana jistý strach, jelikož zde zažívá jak fyzickou, tak psychickou bolest, a hlavně to má celé myšlenku. Myšlenku, která je možná poněkud jednodušší a občas trochu kýčovitá, ale je tam. Je to příběh, který má hlavu a patu, který mě zajímal od začátku do konce a ke kterému se jednou moc rád vrátím.
Obě knihy jsem si vážně užil a doporučuji ji jak těm, kteří se Supermanem teprve začínají, tak i těm znalejším.
Tohle je paráda. Fakt, že se jedná už o několikátý origin v kompletu, by se neměl odrážet na hodnocení samotné knihy - a navíc to není jen "další" a už vůbec ne stejný origin. Odkaz ctí základní kameny počátků Supermana, vůbec se ale nebojí přimíchat své vlastní prvky. Prvky, které jsou znázorněné se stylem a elegancí, zároveň vytváří skutečně komplexní svět a psychologii postav.
A právě ony postavy jsou to, na co se Odkaz zaměřuje nejvíce - neuvidíme zde to, jak Superman poprvé ve Smallvillu použil schopnosti, jak se poprvé vznesl do oblak atd. Místo toho jsou nám zde postupně představeny všechny postavy, jenž jsou v životě Clarka Kenta důležité, každá postava tu má dostatečný prostor a je perfektně vykreslena. Samotný Superman je tu znázorněný mnohem civilněji, než kdy předtím, a i přes jeho nadpozemské schopnosti nemáte problém se s ním ztotožnit - což je za mě perfektně odvedená práce.
Akce je tu taky dost, kresba je super, vše dává smysl, a pasáž v Africe je (i přes to, že africké prostředí normálně moc nemusím) je jedna z nejlepších věcí, co jsem se Supermanem kdy četl. Taky je zde vidět, jak v určitých aspektech sloužil komiks jako předloha pro filmového Man of Steel, a není se čemu divit.
Prostě paráda.
Mám trochu smíšené pocity.
Na jednu stranu je tu Venom opravdu od první do poslední stránky (což je super!) a jedná se o jednu velkou akci, na druhou stranu mi z jeho charakteru bylo občas trapně. Připadalo mi, že Michelinie tak moc tlačí na pilu, tak moc se snaží, aby byla každá Venomova hláška co "nejhustší" a "nejzlejší", že to na mě už prostě nefungovalo (což jsem v minulých dílech s ním nepociťoval, nebo alespoň ne tak moc - naplno se to zřejmě projevilo právě tím, kolik prostoru tu Venom má).
A opět - je tu sice skvělá Larsenova kresba, která je do dobré míry inspirovaná McFarlanem, ale má i svůj vlastní, jedinečný styl, což se podepsalo na Venomovi v tom nejlepším světle. Larsen vylepšil Venoma do takové podoby, v jaké ho známe dnes.
V kontrastu s tím jsou tu ale panely, kdy je Venom zbytečně nakreslený jako neskutečná karikatura, s čelistí pomalu až po kolena a očima jak kdybyste rozlili mléko, bez nějakého ucelenějšího tvaru. Je to opět spojené s tím, že se Venoma snažili vyobrazit co "nejzlejšího", ale tohle už prostě bylo moc. Venom krásně funguje ve své "normální" podobě a "normálními" hláškami, netřeba z něj dělat směšného bubáka z dětské čítanky.
Se vším ostatním jsem spokojený - Brockova psychologie se prohlubuje, poprvé se nám zde představí Cletus Kasady, děj (místy ale idiotský) odsýpá velmi rychle, jsou tu zajímavé momenty a rozhodně oceňuji všechny materiály, které byly použity, protože je to pak mnohem celistvější - poslední příběhy jsou ale čistým průměrem (a trochu mě iritovalo, že v ASM 388 má najednou Brock vlasy na Jágra, když se příběh odehrává pouhý den po předchozím SSM Annual 12, kde má vlasy krátké - ano, iritují mě takové detaily, protože nechápu, proč je tak těžké zachovat nějakou logickou návaznost - uvědomuji si, že na Peterovi se to změnami kreslířů taky často podepisuje, alespoň mu ale libovolně nenarůstají vlasy, pouze se mění účes).
Opravdu váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec se ale přikloním k takovému lepšímu průměru.
Světe div se, tohle je snad první sbírka povídek, kde mě jednotlivé příběhy bavily všechny. Ano, všechny. Sám tomu nemůžu uvěřit, ale všechny čtyři příběhy byly nejenom jedinečné, udržovaly si i vysokou kvalitu. Pojďme to vzít popořadě.
První příběh je taková jednohubka, jeden sešit zaměřený na Flashe Thompsona. Jeho vyprávění vojenské mise se kloubí s s ideály a vlivem, který měl na něj jeho celoživotní hrdina Spider-Man. Potřeboval jsem takový příběh? Ani ne, jelikož nejsem velkým fandou Flashe. Avšak funguje takový příběh? Rozhodně. Protože i přes to, že právě není Flash moje bůhvíjaká oblíbená postava, tady jsem ho měl rád. Vyprávění a jeho pohled na svět dodává jeho charakteru hloubku, je to pocta Spideyho známým momentům a hlavně je to příběh osobní, věnovaný vojákům ale i všem, kteří byli superhrdiny alespoň trochu isnpirováni.
Druhý příběh pojednává o střetu s Hammerheadem, což je naprostý skvost. Užíval jsem si kresbu, vtipy na mě fungovaly, Hammerheadova minulost měla správný mafiánský nádech, bitky se s ničím nepáraly a do toho všeho se autorům podařilo poukázat na problematiku dětí v řadách pouličních gangů. Pecka.
Ve třetím příběhu se Spidey potká s Punisherem, což mě kvůli obálce a Punisherovi samotnému zajímalo nejvíce, ve skutečnosti to byl pro mě ale nejslabší kousek - což ale neznamená, že jsem si to neužil! Bylo to ale prostě "jen" dobrá akce, víc k tomu není co říct. Knize jakožto celku a jejímu perfektnímu hodnocení to ale nikterak neubližuje.
No a na závěr tu byl čtvrtý, pro mě nejlepší příběh. Z předchozích zmiňovaných se jedná o nejkomornější vyprávění, kvůli tomu to ale pro mě bylo to nejzajímavější - Spidey spolu s pár civilisty uvíznou v podzemí metra poté, co se zřítí strop. Je to něco, co jsem u Spideyho dlouho neviděl, a jeho umístění do takto (pro něj) netradičních situací (které jsou ale paradoxně ty nejreálnější) opravdu stojí za to. Atmosféra, dialogy, dokonce i akce - tohle byla pro mě třešnička na už tak úchvatném dortu.
Jsem si jistý, že ne každý bude sdílet moje nadšení. Osobně tu ale nemám nic, co bych vytknul, bavilo mě to od začátku do konce, a to se zvlášť u sbírky povídek jen tak nevidí.
Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdami.
Ve čtvrté knize začíná jít humor trochu do pozadí (stále se tu ale najdou výborné hlášky!), a více se tu soustředí na Scottovy osobní problémy. Tenhle klučina sice lítá v problémech od prvního dílu, zde už to jsou ale skutečné a reálné obtíže dospělého života, ať už se to týká bydlení, práce či jeho vztahu s Ramonou (který je díky tomu zase o něco uvěřitelnější a více dynamický). Skvělý je i závěrečný střet, který si udržuje svoji nastavenou nadsázku, ale jak už jsem psal, je to o chlup serióznější než v předchozích dílech. Prostě paráda.
Tady nemůžu jinak než plným počtem. Humor je tu více nekorektní (je na tom založen celý ďábelský ex - to, co tu O’Malley vymyslel s veganstvím, mě dostane vždycky) a více absurdní (přežití v obchoďáku byl pro mě vrchol knížky, v dobrém slova smyslu), zároveň je to mnohem více osobní, než předchozí dva díly. Slepá láska, nevhodná partie, změna povahy, zlomené srdce - to vše jsou (téměř) nám všem moc dobře známá témata a v tomto díle je to vykresleno skvěle.
Akce tu navíc byla po celou knihu dobře vybalancovaná s konverzacemi, nastinuje se na budoucí děj (což i v menším měřítku i v minulých dílech - série zkrátka nepůsobí, že je vytvořena za pochodu), nemám tu co vytknout.
Dozvídáme se více o Scottovi a dalších postavách a až na některé pasáže, které mi připadaly malinko zbytečné, se jedná o stejnou kvalitu jako jednička - převážná většina knihy je o všedních i nevšedních situacích s (z dnešního hlediska) poněkud nekorektním humorem (ono je to hrozný nezvyk dneska najednou číst něco, co se nebojí si dělat srandu z gejů, jiných ras apod.) a s pár souboji, v tomto díle svým způsobem třemi (přičemž mě rozhodně nejvíce bavil ten s Ramonou; naopak souboj s ďábelským ex mě upřímně trochu zklamal). Je důležité si ale uvědomit, že narozdíl od filmu, kde je kvůli stopáži tempo nastavené na mnohem rychlejší, je komiksová předloha především o těch "normálních" situacích (alespoň co se prvních dílů týče) - jak jsem psal u první knihy, ve svém jádru vychází Scott Pilgrim z běžných situací točící se především okolo vztahů, přidává k tomu humor a místy akci. A tak je k tomu potřeba i přistupovat. Je to parádní komiks na odreagování.
Nedávno se znovu vydala skvělá 2D beat 'em up hra se Scottem Pilgrimem, a já se po dohrání rozhodl v rámci toho dát po letech tuto sérii znovu.
Scott Pilgrim je silně inspirován manga stylem, a bere si z toho jen to nejlepší - vše má dostatečný prostor, a zároveň to není zbytečně roztahané. Kresba taky evokuje styl mangy, je ale mnohem jednodušší a o to přehlednější (především v soubojích! Což je tady opravdu důležitý faktor). Je to parádní odreagovačka, humor mi sedí (ikdyž chápu, že nemusí všem... je to takový ten kamarádský styl humoru, osobně je to ale pro mě přirozené) a když opominu souboje a některé fantasy věci, tak jsou veškeré situace ze života, je to psáno a kresleno s neskutečnou lehkostí, a všechny postavy jsou uvěřitelné.
Takže co je Scott Pilgrim?
Je to stylisticky mangou inspirovaný akční "romantický" příběh s videoherními souboji, skvělým humorem a nápady, narážkami, a postavami ze života se kterými se snadno ztotožníte - je to šílená kombinace, ale funguje to. Zároveň je to ten typ příběhu, ve kterém si něco najdou mladší (nejmenším děckám bych to ale nedával, často se tu řeší sexuální témata, byť ne tak detailně) i dospělí.
Scott Pilgrim je opravdu unikátní věc a vřele ho doporučuju všem.
(btw naprosto miluju i stejnojmenný live-action film, který obdivuji a doceňuji ještě o to víc, když vidím, jak skvěle dokázal nejenom vměstnat, ale vůbec celkově věrně a stylově převést stránky komiksu na plátno)
Jeden z mých nejmilejších DC kompletů. Stejně jako v Nepřátelé státu, i tady jsem si užil odlišné myšlenkové pochody, které tak skvěle definují Batmana a Supermana a rozdíly mezi nimi. Zatímco v předchozí zmiňované knize šlo především o jednu velkou akci, tady je příběh velice osobní - čte se to dobře, motivace postav jsou pochopitelné a odsýpá to. Pro mě nejlepší část knihy byla jednoznačně výprava na Apokolips; Batman se vším tím vybavením a Darkseid - prostě pecka. Kresba je pak neurážející mainstream.
Není to nikterak přelomové či geniální dílo, ale ani si to na to nehraje. Chtěl jsem si znovu přečíst fajn DC jednohubku, sáhl jsem po tomhle, a nelitoval.
Tohle se mi hodnotí poněkud hůř. Na jednu stranu se nám zde představují zajímavé osudy a tajemství, na druhou stranu je jich tolik a naplácaných na jednom místě, že to byl pro mě už trochu mišmaš. Skáče se tu z místa na místo, mezi různými časy a postavami, a tím to na mě působilo zbrkle a občas poněkud nepřehledně. Taky jsem si ne vždy byl jistý logikou některých postav a v některých situacích. I přes to je to ale stále zajímavé čtení s úchvatnou kresbou (v soubojích ale klasicky trochu nepřehlednou). TG mě stále baví a považuji ho za jednu z nejkvalitnějších mang vydávaných u nás, tohle bylo ale kvůli své struktuře s porovnáním s ostatními díly trochu slabší.
Rád bych požádal všechny, kterým se poněkud náhlá změna žánru moc nezamlouvá, o strpení - opravdu to pak stojí za to. Démonů a všemožné havěti si pak užijeme víc než dost; aby Berserk ale nebyl "jen" pouhou dark fantasy rubačkou (což opravdu není!), je tento origin nutný - pro mě je to zároveň nejlepší origin, co jsem v manze četl. V The Golden Age arcu nepotkáme mnoho démonů, jsme na počátku všeho a dávkuje se tak postupně. Důraz je tak především na psychologii postav, jejich vývoj a motivace - pro budoucí děj je to nesmírně důležité a čtenář bude pak na tohle období vzpomínat.
Zároveň to neznamená, že by teď byl děj nudný či by ubral na akci, to vůbec ne. Je to stále svižné, akční, a co si zkrátka nemohu dostatečně vynachválit, tak je kresba a některé opravdu úchvatné scenérie.
Berserk je pro mě definicí perfektní mangy, a hltám u něj každou stránku. Užívejte si momentální "klidné" období a bedlivě sledujte všechny postavy, má to vážně smysl.
Okej, tak tohle byla fakt chujovina :D Do nějaké poloviny jsem si to užíval, protože to byla klasická Královská hra jako v předchozích svazcích - psychologické béčkové drama, které se i přes svoji stupiditu a přehnanou vyhrocenost rychle čte a nedá se mu upřít to, že čtenáře zajímá, jak to dopadne. Pak ale přišlo odhalení a... eh... well... nejenže to byl let down jak prase, protože to celé působí hrozně líně... já si hlavně ani nejsem jistý, že jsem pochopil ten konec.
Série to nebyla špatná, jak jsem už říkal, byla to béčkovina, ale taková ta lepší, svižná a krátká, nenudilo to. Konec byl ale už na takhle průměrnou kvalitu série podprůměrný.
Pecka. V rámci SnK série je tohle absolutní topovka, o které se ale nemohu moc rozepsat, jelikož všechno, z čeho jsem zde nadšený, by byl spoiler nebo přinejmenším ochuzení o naprosto úžasný moment překvapení. Takže v krátkosti jen řeknu, že je to skvělé jak v akci tak v dialozích - kde jsem měl zvlášť husinu z Erena a jeho následného nástupu - a dokonce se mi to zdálo o třídu lepší i v kresbě. Je neskutečný a nestačím dostatečně obdivovat, kam se celá série od prvního dílu dostala...
Skvělá práce, Isajamo!
Tohle byla slabota. S hlavním čtyřsešitovým příběhem bych neměl takový problém (ale nadšený jsem z toho vážně nebyl) nebýt dvou věcí, a to překombinovaný závěr a Spideyho povaha. Připadalo mi, že autor si o něm přečetl jenom hrubý popis, jelikož jeho základní charakteristika tu je, ale neskutečně debilně podaná. Ve finále to pak působí, že Jenkins Spider-Mana vůbec psát nechtěl - Peter je v téhle "týmovce" naprosto minimálně, když už se objeví, tak se chová jako v zde tolik odsuzovaném S velkou mocí... a se vztahem s Daredevilem se tu taky moc nepracuje. V těchto domněnkách jsem se pak utvrdil především po přečtení bonusového materiálu, ze kterého je velmi cítit, jak je Spider-Man v Jenkinsových očích jen a pouze nezodpovědný šašek a jak vedle něj mnohem více upřednostňuje DD.
Ať si, každý má svého oblíbence - ale ať pak člověk, co nerozumí oběma postavám, nepíše s nimi týmovku.
Kresba taky nebyla žádná sláva.
Co se finálního sešitu o službách u Kingpina týče, ten byl fajn, prostě čistý průměr. Za mě tak ve finále nejlépe dopadl první sešit, který je dynamický, s oběma postavami pracuje rovnoměrně a nenásilně se tu DD se Spideym doplňují - jejich "vztah" a odlišný pohled na věc je tu znázorněn mnohem lépe, než v hlavním příběhu.
Celkově je to tedy nic moc.
Slott i Romita Jr. se tu vážně předvedli. Na scénu přichází Norman Osborn, přičemž jako vždy s sebou přináší ďábelské plány, chaos a výzvy pro Petera, a taky velmi osobní spory. Příběh je nadupaný jak akcí, tak skutečně zajímavými nápady a zápletkami, ze kterých musím především vyzdvihnout Brockovu dějovou linii a jeho Anti-Venoma - nemůžu si pomoct, ale tahle postava mě neskutečně bavila. Celkově tu Dan Slott dobře pracoval se vším, co si v předchozích dílech vytvořil. A na kresbu Romity Jr. bylo radost pohledět, díky skvělému coloringu vynikla ještě víc.
Tohle hodně můžu, jsou to lepší 4* sahající k pěti.
No ne...
Je Petr Kopl nějakým zvláštním druhem Vzkříšence a dokáže se mnou komunikovat? Protože všechno, co jsem vyčetl u první knihy, se tady zlepšilo.
Tak popořadě: fajn nápady tu stále jsou, některé jsou opravdu úsměvné (místa nedávající smysl), ten větší (probourávání čtvrté stěny) už ale není jen pomrkávání na čtenáře, nýbrž má v příběhu skutečně důležitou roli a jeho potenciál je využitý mnohem více a lépe.
Právě samotný příběh pak už není jenom zbytečně natažený úvod, nýbrž plnohodnotný děj s rekapitulovaným začátkem, prostředkem i velkým finále. Kopl si tu zde své malé fiktivní univerzum skvěle rozšiřuje, přidává na atmosféře, akci, informacích a hlavně! - vedlejší postavy tu už působí reálněji, s vlastními osobnostmi a s většími interakcemi s Martinem. Dokonce i ten Martin už není tak tuctový, jeho postava je zajímavá v tom, že je to vlastně anti-hrdina. Chápete obě strany, i tu (občas stupidní) Martinovu, protože už má nějakým způsobem vykreslenou osobnost.
Ke spokojenosti pak přidává lepší kresba a barvy, tvrdé desky a menší bonusy na konci.
Za mě rozhodně oproti minulému dílu zlepšení! Jednička byla fajn, tohle bylo ale parádní a se čtyřmi hvězdičkami tady neváhám.
Je škoda, že se příběh uzavírá v Zázrakovi. Vzkříšenci a propojení se mi tam líbilo, vůbec bych se ale nebránil plnohodnotné a (zřejmě) finálové třetí knize.
Poněkud jiný Spidey, více politický, více cestující, více špionský.
Je to problém? Rozhodně ne.
Příběh se čte parádně, je neskutečně svižný a akční, zápletka je dostatečně zajímavá, s postavami jsem neměl žádný problém.
Snad jen ta občasná "hloupoučkost" v některých scénách, či na první pohled trochu překombinovaný závěr.
Tak jako tak, rozhodně to stojí za to, rád se k tomu někdy vrátím. A ke kresbě Todda McFarlanea nemusím nic dodávat, pro mě osobně je to top.
Krásné a čisté čtyři hvězdy.
Jak už bylo řečeno přede mnou, je to vážně poněkud jednodušší, než by mělo být. I přes to je to ale fajn čtení a jako moderní odkaz na Kravenův poslední lov to funguje dobře. Nemějte moc velká očekávání a budete spokojeni - čtyři hvězdy s odřenýma ušima.
(občas jsem se ale pozastavoval nad pár panely, např. kdy Ana vrhla "Spider-Manovi" ty koule... to zní strašně... na krk, které, pokud vím, by se měly při jakémkoliv odporu více a více utahovat, ale na dalším záběru je má "Spidey" zázračně pryč. Nebo když proskakuje "Daredevil" nad Anou, je k ní otočený zády, a ona ho nakopne tak, že ho to v letu otočí o 180° a schytá to do břicha... ano, jsou to komiksy a větší logiku v nich hledat netřeba, ale tohle jsou věci vypovídající o čiré lenosti. Pokud je v komiksu použita stupidní logika, dá se přistoupit na autorovu hru, ale obrázky které si vzájemně takto protiřečí jsou vážně bijící do očí a to mi připadá odfláknuté.)
