Pro spoustu z nás tohle bude, jedno z nejvzácnějších čísel DCKK. A taky určitě pro spoustu z nás bude patřit k tomu nejlepšímu co v DCKK vyšlo nebo vyjde. A já osobně jsem dost spokojený, jelikož jsem dostal tři příběhy, které se od sebe nemohou lišit více. Příběh od Brubakera jsem už četl, ale na poprvé mě to tolik nesedlo. Na podruhé je to hodně dobré, a škoda toho uspěchaného konce. Arkham od Morrisona je hlavním tahákem komiksu, a tady není o čem. Psychedelická jízda plná šílenství, brutality a černého humoru. Komiks má pohlcující kresbu na kterou jsem se nemohl vynadívat, zajímavé dialogy a zvraty a k tomu zajímavé vrcholení. Poslední příběh od Lena Weina je dobrý a zábavný a mě pobavil. Takže ve výsledku je tento díl DCKK jednoznačná trefa do černého, a mohu všem jen doporučit.
Roy Thomas je komiksová legenda, a pro Marvel toho udělal spoustu, a to nemluvím jen o komiksech, ale i o vedení, přístupu a celkové budoucnosti společnosti. Invaders je dobrý komiks. Má spoustu parádní momentů, krásnou kresbu, výbornou atmosféru války a další věci. Bohužel pro mě má komiks taky pár chyb. Jednou z chyb jsou dialogy a tuny textu. Já vím, že se tak komiksy dříve psaly, ale mě to místy dost uspávalo. A další věc, která mě hodně vadila je postava Namora. Ještě jsem asi nečetl komiks, kde by se Namor choval normálně. V každým komiksu se chová jako totální vocas, a mě ty jeho dialogy opravdu nebaví. Díky těmto důvodu je mé hodnocení takové jaké je, i přestože by mohlo být o hvězdičku lepší.
Tohle je velmi dobrý komiks na seznámení se s Wonder Woman a řeckou mytologii. George Pérez na to jde o začátku a zkouší přijít s novými věcmi a upřímně je to dobré čtení. Povedlo se i zasazení do konce Studené války, namísto První a Druhé světové války. Dost se mi líbilo, že se Pérez dlouho věnuje bohům, Amazonkám a jejich problémům a samotná Diana nemá z počátku tolik prostoru. Velmi příjemně mě překvapil hlavní souboj s Bohem války, protože byl jiný, než jsem čekal. Komiks má krásnou kresbu, čte se dobře, ale je hrozně, hrozně moc ukecaný. Opravdu se těším, až si jednou přečtu komiks s Wonder Woman, kde nebude tuna dialogů. Ve výsledku jsem hodně spokojený.
Generation X je celkem povedený komiks, který neurazí a čte se dobře. Příběh má co nabídnout, nové postavy jsou zajímavé a kresba není špatná a dobře se v ní orientuje. Vše je na svém místě a funguje to. Jediný problém mám s tím, že mě to prostě nepřirostlo k srdci, a celé mě to přijde jako obyčejný "tuctoví" komiks. Bavilo mě to, ale vím, že za pár dní si nevzpomenu o čem to bylo. A to mě mrzí. Nicméně, pořád to nemění nic na tom, že komiks si svou pozornost zaslouží.
Zatímco u první knihy jsem byl docela dost nadšený z toho, že Morrison neutrhl ze řetězu, tak o druhé knize tohle říci nemohu. První kniha je mnohem přijatelnější a zábavnější. Zatímco druhá je pro fanoušky JLA, kteří zde dostanou velkou porci superhrdinského dobrodružství okořeněnou o mytologii DC světa. Morrison zrovna na tyto fanoušky cíli, ale zároveň myslí i na nováčky. Pro skalní fanoušky je hlavní příběh, pro ostatní jsou ty vedlejší, které jsou kratší, přehlednější a taky zábavnější. Jako celek to není nejjednodušší čtení a chvilku trvá, než se zorientujeme v ději a sedne nám styl vyprávění. Přesto mohu říci, že jsem nakonec s komiksem dost spokojený a místy mě to hodně moc bavilo a některé nápady byly opravdu velmi dobré.
Tento komiks jsem si chtěl přečíst už hodně dlouho, ale jedna věc mě dost odrazovala. A tou věcí je bohužel scénárista Grant Morrison. Morrrison je neskutečně talentovaný scénárista, který dokonale rozumí žánru a komiksům. Přesto jsem si k němu nikdy nenašel cestu. A už několikrát se mi stalo, že mi komiksy od něj dost nesedly. To naštěstí není případ JLA, která je hodně povedená. Ze začátku je příběh do komorní, žádné zbytečné odbočky, krásně odvyprávěný příběh a velká spokojenost. Totéž platí i o zbytku komiksu, kde jsou další příběhy, které jsou taky moc dobré. Hodně povedený komiks. PS: Jediné co mě překvapilo, bylo to že se nikde neřeší, že Superman vypadá úplně jinak. V jednom sešitě má normální kostým a v dalším vypadá jinak, a v komiksu o tom není ani slovo.
První věc, která je dost zvláštní je samotný název, protože o další hřebík nejde, ale tak nějak to beru, jelikož je potřeba lidem připomenout, že je to pokračování. Alan Davis mě v první díle udělal velkou radost. Bavilo mě to a užíval jsem si spoustu okamžiku a to co se postavám dělo. Další Hřebík má mnohem větší ambice a rozhodně je mnohem více epičtější, velkolepější a prostě je tam všeho více. Více postav, zápletek a taky hlouposti. Začátek komiksu je parádní, máme tu velkou kosmickou bitvu, kde jsou sbory Green Lanternů, Nový Bohové a Darksied s dalšími mimozemšťany. Je to trochu přeplácený, nicméně hodně efektivní začátek. Pak se pomalu rozjede příběh a já byl pořád spokojený. Někde v půlce se to Davisovi hodně vymkne z rukou, a stává se z toho "organizovaný chaos". Kde se dokáží problémy vyřešit během jedné stránky, postavy dělají nesmyslné věci, nehledě na logiku a další věci. A pak přijde hlavní zvrat a finále. A já nevěřícně koukal co se děje, protože jsem tomu moc nevěřil a zklamalo mě to. Příběh, který by se měl roztáhnout minimálně na 300 až 400 stránek je tady prezentovaný na nějakých 150, a to je velký problém. Komiks má spoustu dobrých momentů, ale ta přeplácanost příběhu komiks ubíjí. A plně chápu všechny, který budou z knihy zklamaný a nebo ještě hůře. Další Hřebík patří k tomu nejhoršímu co v DCKK vyšlo. Bohužel.
Nejlepší příběh s Constantinem, který u nás vyšel. Garth Ennis má hodně ujeté nápady, a jeho nekompromisnost nezná meze. A tohle se mě na komiksu hodně moc líbilo. Constantine je zde sarkastický, cynický, a s ničím se nemazlí. Před pár lety něco dost pokálel, a teď ten svinčík musí uklidit, bohužel mu přerostl pěkně přes hlavu, a bude se muset pořádně zašpinit, aby se z toho vůbec dostal. A Ennis v tom Johna pěkně vymáchá. Je to hodně zábavné, ujeté a plné černého humoru, a do toho to má skvělé dialogy, kde je jedna perla vedle druhé. Jediné co mě trochu nesedlo byl poslední sešit, který byl i na mě trochu moc ujetý. Nicméně, i tak jsem hodně spokojený.
Chápu, že mnohým styl psaní Marka Waida nesedne, ale já jsem si ho oblíbil. A mám dost rád i Flashe, a to myslím všechny jeho jmenovce. Velkou zásluhu na mém pozitivní vztahu ke Flashovi má seriál, díky kterému se místy dost chytám. Waid napsal zajímavý příběh, a mě to dost bavilo. Má to super akci, dobré zvraty a ikonického záporáka, a parádní tempo. Je tu spoustu dialogů, ale pořád se něco děje, takže to nestíhá nudit a závěrečné dvojčíslo je výborné. Flash: Návrat Barryho Allena mě sedl a já jsem spokojený.
Young Avengers se nám pořádně představili v Dětské křížové výpravě. A teď se dozvíme něco o nich a jak se dali dohromady. Na komiks jsem se nějak extra netěšil, a to více mě překvapilo jak fajn čtení to bylo. Ne všechny příběhy postav mě sedly, ale ty které mě sedly jsou opravdu moc povedené a zajímavě(Patriot, Stature, Hawkeye). Autorům se krásně povedlo vystihnout hrdiny, jejich motivace a zasadit je to celého universa. Komiks krásně splňuje co si dal za úkol, a ke všemu je to neurážející zábavné počtení. Nic světoborné, přesto dobrý a zábavný komiks.
Parádní zakončení. Azzarello už nechodí kolem horké kaše, ale sešlápne pedál pěkně na podlahu. A komiks má díky tomu všechno. Emoce, zvraty, spád, a spoustu svinstva kolem. Azzarello umí krásně vystihnout všechno co se děje. Ať už jde o vraždy, lásku, perverzní choutky, či lidskou slabost a pocit nenaplnění. Jsem rád, že náboženský podtext nepřerostl Azzarellovi přes hlavu, a v příběhu má jasně dané místo. Příběh má dvě linky, a v kupodivu ani v jedné z linek není Constantine hlavní postavou. Spíše je takovým spouštěčem událostí, a taky spojovatelem obou linek, v parádním závěru. Komiks mě hodně sedl, bavil mě a jeho zakončení je podle mě velmi dobré. Jediné co mě mrzelo, že v celém Azzarollově runu bylo málo Constantinea. Nicméně Popel a prach je s Těžkými časy to nejlepší co nám Azzarello nabídl.
Tak tohle bylo jiné počteníčko. U předchozích dílů jsem pořád naříkal, že se nemohu pořádně dostat do příběhu. A u Potopy to konečně vyšlo. Azzarello vsadil na víru a neonácky, a funguje to parádně. Dialogy dopadají na správnou půdu, má to luxusní pointu, baví to a i přestože je tam méně Johna, tak je to hodně zajímavé. Na konci dostaneme ještě jeden příběh, u kterého jsem se hodně nasmál, pobavil a krásně je zde vidět, jak Azzarello umí pracovat se slovy a budovat erotické napětí. Potopa je velmi dobrý díl a já se opravdu moc těším na zakončení v posledním díle.
Mám Constantinea hodně rád. A mám velkou radost, že si můžu některé komiksy s ním přečíst, ale pořád jsem nedostal příběh, který by mě posadil na zadek. Komiks má tři části, a každá z nich má spoustu věcí do sebe. První je zajímavá dialogovka, která snad bude někdy v budoucnu pokračovat. Druhý příběh je hlavní, a ten mě dost bavil. Mám rád, že když je několik postav uzavřený na jednom místě a nemůžou pryč, a na jednou se začnou kupit mrtvoly a atmosféra houstne. A to je případ i Zamrznutí. Je to dobré, napínavé a má to skvělou atmosféru, jen mě tam něco málo chybělo. Třetí příběh je takový komediální, není to úplně zlé, ale na první dva příběhy se to nechytá. Co se týče samotného komiksu, tak ten mě bavil, jen se pořád nemůže dostavit ten pocit, že čtu něco výraznějšího. A hodně mě to štve. Jinak opět parádní práce od Azzarelloa a ostatních kreslířů.
Constantine se dostal z vězení a vydává se na svou cestu za odpuštěním. Jenže v případě Constantinea se věci vždycky zvrhnou a pokazí. Komiks má parádní úvod a skvělou atmosféru. Dost mě potěšil i nástup nových postav, které jsou zajímavé a pracuje se s nimi dobře. Můj problém přichází z příběhem, který mě sice bavil, ale nestrhnul. Pointa byla parádní, přesto cesta k ní nebyla, tak zajímavá jak by měla. Spoustu věcí mě zde přišlo fakt moc dobrých, ale jako celek, to na mě tolik nefungovalo. Nicméně Azzarello umí vykouzlit tu správnou atmosféru, a Frusin má luxusní kresbu.
Vězení je hnusné místo. A zvláště tohle. Zabíjení, násilí a znásilňování je zde na denním pořádku. A bude to ještě horší, protože jsem přichází John Constantine, jehož místní pravidla a hierarchie vůbec nezajímají. Tam, kde by ostatní měly stažené půlky a trenky hnědé, tam John proplouvá se svým cynickým úsměvem a s cigárem v hubě. Hláškuje, baví se a nebojí se ukázat ostatním jejich nejhorší noční můry. Scénárista Brian Azzarello se s námi nemazlí. Jeho pohled na vězení je nepříjemný a nečte se to příjemně. K tomu dost pomáhá zvláštní kresba od Richarda Corbena, na kterou jsem si musel dost zvykat. Azzarello se nebojí být krutý, a ukázat hodně ošklivé věci, a přitom být stále nad věcí. Je to hodně cynický přístup, a ke Constantineovi náramně pasuje. Těžký časy jsou hodně dobrý komiks a já se těším na další díly.
Opět velká spokojenost. Aaron tepe do živého a příběh z rezervace Prérijní růže dostává čím dál temnější obrysy. Je to drsnější a nepříjemně se to dostává pod kůži. Hodně se mi líbí jakým vývojem procházejí postavy. Nejvíce je to znát na Rudé vráně a Zlým koni, kde si postavy projdou vlastním kruhem bolesti, se kterým se neumějí pořádně vyrovnat. Všechno co se v komiksu děje má svůj význam viz. Snová první kapitola, kde dost pochopíme co Dashiellovi honí hlavou. Nebo příběh vyšetřování, kdy se dvě postavy vyrovnávají se stejnou věcí, ale každý po svém. Tempo je hodně slušné, ale trochu jsem měl pocit, že Aaron přešlapuje na místě a teprve si chystá půdu pro to co dříve nebo později bude muset přijít. Mrtvé matky mě hodně sedly, a já si musím co nejrychleji sehnat další díly.
Jsem hodně rád, že jsem se ke Skalpům vrátil, protože to co jsem v druhém dílem jménem Kasino v rytmu boogie četl, mě udělalo velkou radost. První díl jsem četl skoro před dvěma lety, takže mě chvilku trvalo, než jsem se trochu zorientoval v ději. Ale jakmile jsem se chytl, tak jsem si tuhle jízdu užíval od začátku až do konce. Velkou radost mě udělalo vyprávění tohoto komiksu, které vyžaduje od čtenáře pozornost, jelikož není chronologicky uspořádané, každá kapitola se věnuje jedné postavě, a všechny příběhy dohromady tvoří takovou mozaiku, která na konci dává krásný celkový obrázek. Je to drsné, nekompromisní, bez idealismu, a ta sociální kritika z toho doslova stříká. Postavy si prochází pěkným svinstvem a dozvíme se o nich spoustu věcí, díky kterým pochopíme proč dělají to co dělají. Jsem dost nadšený a těším se na další díl.
Ze začátku jsem nevěděl co od toho mám čekat, ale s každou další stránkou jsem byl nadšenější. Hodně mě sedlo, že se jedná o dospělý komiks, který je nekompromisní a pro vulgární slovo nebo pěstí do obličeje se nejde daleko. Jason Aaron do toho šlape, ale nikdy se nedostaví pocit, že to je jen póza na drsnost. Snad se dostanu k dalším dílům, jelikož tohle mě sedlo.
Jedním slovem: spokojenost. Winter Soldier mě hodně bavil. Je to parádní akční jízda, která opravdu místy připomíná příběhy Jamese Bonda. Komiks mě bavil a četl se moc dobře. Má krásnou retro stylizaci, sympatické postavy, a hlavně terminátora v podání Winter Soldiera. Scénárista Rick Remender ví jak udržet čtenáře v napětí a hrne to na nás co to jde. Hlášky střídá akce, pak trochu vážnosti, a pak zas akce. A já s tím měl trochu problém. Trochu mě mrzelo, že to není delší, a taky klidnější. Místy je to až zbytečně zběsilé. Sešit od Brubakera je dobrý, ale tak nějak vytržený z kontextu. Winter Soldier je parádní NHM a já jsem dost spokojený.
Darwyn Cooke je prostě borec. První část Nové hranice mě nadchla, a nebudu lhát, že jsem od druhé části čekal velké věci. A Cooke mě nezklamal. Opravdu se mě moc líbí to jak Cooke vnímá hrdiny, a samotné hrdinství. Že je to něco přirozeného, a že i člověk bez super-schopností je toho hoden pokud bude mít silnou vůli, odvahu a mít za co bojovat. Opravdu oceňuji to, že Cooke věnuje stejně času hrdinům i obyčejným lidem(Fareday, Lois, Carol). Dalším velkým plusem je to, že velká trojice(Batman, Superman a Wonder Woman) nemá tolik prostoru a nestrhává zbytečně na sebe pozornost. Tu si pro sebe kradou Martian Manhunter, Flash a hlavně Hal Jordan, jenž se konečně stává Green Lanternem. Velkou radost mě udělalo setkání na Měsíci(kdo četl, tak moc dobře ví o čem píšu), zakončení příběhu o Johnu Henrym a samotný konec. Co se týče bitvy, tak ta je správně epická, ale čekal jsem trochu více. Ve výsledku to vůbec nevadí, protože Cooke je v mnohem silnější v civilnějších věcech, a má k tomu ještě skvěle napsané dialogy, které je radost číst. Nová hranice: Kniha druhá je luxusní komiks, který mě udělal obrovskou radost.
Jsem velmi rád, že jsem si tento důležitý komiksový milník mohl přečíst. Dost mě překvapilo, jak moc je to těžké čtení, jelikož se zde objeví snad každá výraznější postava od DC. Od největších es až po méně známe hrdiny a padouchy. Je to obrovské a příběh je díky tomu dost nahuštěný a působí nepřehledně. Toto naštěstí vyvažuje kresba, která je krásná a snaží se abychom alespoň trochu dokázali orientovat v ději. Tento komiks má spoustu výborných momentů, ale taky spoustu stránek, kde jsem se totálně nechytal nebo jsem nechápal proč tam jsou, když se s nimi pak vůbec nepracuje. Tak jako tak, je Krize na nekonečnu zemí velmi dobrý event a zajímavý komiks pro všechny velké DC fanoušky.
Z Darwyna Cookea se pomalinku stává můj nový oblíbený scénárista a kreslíř. Všechno co jsem od něho četl mě sedlo a bavilo. A to je případ i první poloviny Nové hranice. Cooke to pojal jako poctu Stříbrnému věku komiksů a také tomu uzpůsobil kresbu, styl vypravování a různé odkazy na starší a méně známe hrdiny. Místy mě to připomínalo Strážce od Alana Moora, což je z mého pohledu obrovská pochvala. Celkově se mi dost líbil příběh, kde se objeví skoro všichni členové Ligy a i vedlejší hrdinové, ale skoro žádný z nich se nepustí do velké akce, tedy až na Flashe. Příběhy jsou hodně komorní a osobní. Mě nejvíce sedla linka kolem Hala, Martian Manhuntera a příběh Smolařů. Moc se těším na druhý díl a jsem zvědaví co nám příběh nabídne. Retro komiks je dobrý a četl se dobře.
Na Jessicu Jones jsem se těšil, protože jsem si jí celkem oblíbil v jejím seriálu a chtěl jsem si něco o ní přečíst. A tady se ukáže největší problém celého komiksu. Všichni, kdo se budou těšit, že si přečtou o Jessice Jones, tak dostanou příběh, kde moc Jessicy není. Tady prostě měl přijít nějaký příběh z její série Alias(je mi jasné, že to nemohlo projít kvůli přístupnosti) nebo z jiné její série. Nicméně tohle je trochu podpásovka. Něco podobného u v sérii NHM bylo, ale většinou tam byl kvalitní příběh, který to tahal hodně nahoru, nebo se stala ta horší varianta, že se i příběh nepovedl. V případě Jessicy jsme někde uprostřed. Což o to, tady ten kvalitní příběh je. A mě se líbil, jen jsem čekal a chtěl více. Jasně tohle je čistě jen můj problém, ale bohužel se to projeví i do hodnocení. Ve výsledku se mi komiks líbil, ten hlavní příběh mě bavil, i přestože nejde do hloubky, a více měně než na Jess se soustředí na pracovníky Daily Bugle. A závěrečný sešit je příběh z New Avengers. Je dobrý, ale zas bez znalostí předchozího děje místy nedává smysl. Jessica Jones je fajn komiks, který není špatný, jen já jsem prostě čekal něco více.
Sentryho považuji za velmi zajímavou postavu a byl jsem dost zvědaví na komiks s ním. A tento komiks rozhodně bude patři k tomu lepšímu z NHM. Já osobně jsem čekal další velký mainstreamový komiks, kde bude velká akce, spoustu soubojů a všechno co k tomu patří. O to více jsem pak byl překvapený, když jsem četl úplně něco jiného. Je to mnohem propracovanější, výborná psychologická stránka postav, nakouknutí do soukromý, velká úvaha nad tím co znamená být superhrdina a jaké to má následky pro okolí. Paul Jenkins na to šel jinak a dostáváme parádní komiks, který má sice moc dialogů, ale za tu pointu to stojí. A k tomu je to podpořeno skvělou kresbou od různých kreslířů. Tempo je místy pomalejší, některé věci nejsou tak propracované jak by měly být, ale jak už jsem psal, ta pointa to krásně vynahrazuje. Za mě spokojenost a velké překvapení.
Když, jsem si projížděl seznam DCKK, tak jsem si říkal co tam dělá takový looser jakým je Plastic Man a není tam místo něho někdo cool jako Aquaman nebo Hellblazer. A i ta obálka mě moc nenavnadila. Ukázka z kresby byla taková zvláštní, ale to byly první dojmy, než jsem komiks otevřel. Plastic Man je jedno z největších překvapení v rámci celého DCKK a mě velmi překvapil. Kyle Baker to celé pojal jako komiksovou grotesku, kde se dějí věci, jenž známe z animovaných filmů o Looney Tunes. Prostě trhlé a zábavné nápady. A je to radost číst, a prohlížet si skvělou a propracovanou kresbu. Fungují zde jak dialogové, tak i klasické vtipy. Jediným problémem je příběh, který ke konci začne dřít, přesto to je fakt jediná větší výtka k tomuto celému komiksu. Starý sešit také funguje na jedničku. Plastic Man je opravdu moc povedený komiks, který mě dost bavil a velmi mile překvapil.
Víte jak poznáte dobrý komiks?? Na tuhle otázku je více odpovědí, ale jedna z odpovědí na tento komiks velmi dobře pasuje. Dobrý komiks se pozná podle toho, že si dokážete užít příběh, který je pro Vás ve všem nový, neznáte hrdiny, postavy, svět a ani logiku a všechno postupně odhalujete a poznáváte. V tom nejlepším možném případě se do postavy zamilujete a bude chtít s ní číst i další příběhy. V tom horším případě Vás to "jen" zklame. A Marvel Boy je rozhodně ten druhý případ. Osobně si myslím, že to je hlavně způsobeno scénáristou Grantem Morrisonem a jeho stylem psaní, jenž rozhodně není pro každého a je to místy dost náročné. A Morrisonovi je to celkem jedno jestli se nám to zamlouvá nebo ne, jelikož pro něho to dává dokonalý smysl. Z mého pohledu má komiks několik fajn věcí, přesto se nemohu zbavit dojmu, že mě dost nebavilo a někdy jsem se musel ke čtení i nutit. Tohle NHM mě nesedlo a nebavilo.
Mám pana Poola dost rád, a vždy se těším na nový komiks s ním. Přesto musím přiznat, že mě jeho nejnovější dobrodružství tolik nesedlo. Deadpool je stále stejný, hláškuje, zabíjí, dělá fóry a občas přijde s pěkně depresivní části. Tohle funguje, ale nefunguje zde příběh. Celou dobu jsem měl pocit, že to směřuje k něčemu osudovému, ale to by příběh musel patřičně gradovat. Tady se to tak nějak odbude a jede se dál. Sám osobě je komiks dost dobrý, jen nemá tolik výraznější momentů a krom posledního sešitu se jede na vlně neurážející zábavy. Předchozí díly toho nabídli mnohem více.
Po delší době další příběh s Wonder Woman a já opět mohu tvrdit, že svůj účel splnil. Pořád čekám na komiks s Wonder Woman, který mě zasáhne na plno a já ho budu rozdýchávat ještě pár minut. Oči Gorgony tím komiksem není, nicméně stále jde o velmi působivý a dobrý komiks. Největším problémem se znovu ukazuje, že neznáme spoustu věcí kolem. Od postav, jejich motivací, a taky další událostí co se stali před tímto komiksem. Díky tomu půjdou některé věci mimo nás a tolik nás nedostanou. Greg Rucka odvedl dobrou práci a jeho vyprávění má spád, je napínavé a zábavné a konec rozhodně překvapil. Co se týče "starého" komiksu, tak ten je hodně dobrý a povedený. Wonder Woman: Oči Gorgony je dobrý komiks, jenž mě bavil a mrzí mě, že díky svým neznalostem jsem si ho nemohl užít mnohem více.
Mám Spideyho hodně rád, a skoro všechno co jsem s ním četl se mi dost hodně líbilo. A proto mě sedla i Spider-Girl. Scénárista Tom DeFalco si s příběhem pohrál mnohem více, než se na první pohled zdá. Ze začátku to působí trochu jako jiný origin o Peteru Parkerovi, akorát s ženskou hrdinkou, ale byla by to chyba takhle celý příběh zaškatulkovat. Příběh je dost civilní a čím více znáte svět Spideyho, tak si ho lze vychutnat, přes narážky či opakovaní jistých situací. Postavy jsou napsány velmi dobře a samotná May si naše sympatie získá snadno a rychle. Spider-Girl je příjemná jednohubka, jenž mě dost sedla a bavila a já dostal mnohem více, než jsem čekal.
První část je rozhodně lepší, ale druhá část rozhodně ostudu nedělá. Jen je oproti první části více přímočařejší a nemá takový tah na bránu jak bych si přál. Můj asi největší problém byl s Luthorovým plánem, který mě přišel hrozně zvláštní. Ale to je asi tak jediná výtka. Postavy opět perfektně fungují(příjemně překvapil Jimmy a zas jiný pohled na Lois), líbil se mi ten přesah, a taky ten příběh kolem vztahu Clarka a Lexe. Je vidět, že Waid na to jde mnohem zajímavější cestou, a rozhodně je to dost působivé. A poslední pár desítek stránek z hlavního příběhu mě vykouzlilo obrovský úsměv na tváři. Za mě opět velká spokojenost.
War Machine je dobrá postava, ale co si budeme povídat, tak nějak vždy byla a asi ještě bude ve stínu Iron Mana. Samotný komiks mě přesto příjemně překvapil. Starý komiks byl velmi dobrý, měl spád a bavil mě. A Rhodes zde byl vykreslen velmi dobře. S druhou modernější částí je to trochu složitější. Příběh sám osobě je z počátku velmi zajímavý a rozhodně jsem tohle nečekal. Opravdu mě to překvapilo jak to bylo drsné a agresivní. A samotný Rhodes vypadá spíše jako Cyborg od DC. Příběh šlape asi do poloviny třetího sešitu, kdy se na scéně objeví jedna postava a pak to jde pomalinku do kopru. Přes nefunkční zvraty a z mého pohledu přeplácaného finále. A dost mě to mrzelo. Kupodivu, kdyby to celé bylo více komornější, tak by mě to sedlo více. War Machine je akční jízda, která na svůj spěch ke konci doplácí.
Další Superman a další jeho origin. A i když jsem z těch příběhu trochu přehlcený, tak musím říci, že mě to sedlo, jakým způsobem se tento příběh vyvíjí. Dost velkou zásluhu na tom má to, že miluji film Muž z oceli, který z tohoto komiksu dost čerpá. Mark Waid na Clarka/Supermana kouká jinak a trochu více civilněji. Je to cítit hodně z linky v Africe a rozhovoru s otcem. Díky této civilnosti zas vnímáme Supermana mnohem více lidsky. Druhá půlka příběhu se pak nese v tom klasickém tónu vyprávění takže musí přijít to co vždy, seznámení s Lois a se zbytkem redakce, Luthor a jeho plán a první konflikt. Je to čtivý a zábavný komiks a já se těším na druhý díl.
Další ženská hrdinka, a opět povedený komiks. Ms. Marvel/ Captain Marvel znám, ale nikdy jsem s ní nečetl nic velkého a tento komiks mě sedl. Stary příběhy byly hezky naivní, ale fungovaly dobře a já se u nich pobavil. Příběh z dnešní doby je trochu složitější, ale když jsem se začetl, tak mě dost bavil. Líbilo se mi jak scénáristka Kelly Sue DeConnick skládá poctu vzniku Ms. Marvel, krásně ukazuje feministické hodnoty a více jí zajímá Carol, než to co představuje se svým kostýmem a schopnostmi. Funguje to a je to dobré čtení. Mě osobně moc nesedla ta část ve válce, protože mě přišla až moc na hraně, ale jinak spokojenost. Captain Marvel je dost dobrý komiks, a já už se začínám těšit na film.
U spousty starších komiksů to mám, tak že buď mi to hodně sedne, a nebo to jde celkem mimo mě. U Batmana: Podivná zjevení jsem měl celkem dost kliku, že mě to sedlo. A hned Vám vysvětlím proč. V tomto komiksu je dost sešitů od různých autorů a je to celkem dost znát. Některé jsou výborné, další jsou velmi dobře, a nějaké jsou slabší. Píši slabší, protože jsou slabší, ale to neznamená špatné. Příběhy si drží velmi dobrou úroveň, jen se na některých podepsal zub času a dané doby. Čtení mě bavilo, záporáci byli skvělý, hlavně Hugo Strange a Joker, a fungoval i samotný Batman. Někdy mě to přišlo zbytečně uspěchané, a docela mě vadilo, že tam místy bylo zbytečně až moc dialogů. Starý komiks je na svou dobu velmi povedený. Batman: Podivná zjevení je velmi slušný komiks, který na pár místech trochu drhne jinak nabízí dobré čtení.
PS: Palec dolů si zaslouží Eaglemoss, protože ty ořezy stránek se vůbec nepovedly, a místy mě chyběl text a hořejšek panelů.
Znovu se mi potvrdilo, že když mám menší očekávání, tak o to více mě daný komiks překvapí. A to se povedlo Cloaku a Dagger. Je to dost povedený komiks, jenž velmi dobře funguje. Má zajímavý přesah a rozhodně se jedná velmi příjemnou jednohubku, kterou mě bavilo číst. Sešit se Spideym nás velmi příjemně seznámí s postavy. Následná minisérie tento dojem dost dobře utvrdí. Místy se mohlo přitvrdit, a nebo lehce ubrat na patosu některý scén. Nicméně mě komiks sedl a bavil mě, a byla to příjemná změna, takže jsem spokojený.
Napíši to hned ze začátku. Tohle není komiks pro komiksové začátečníky. I mě osobně by komiks dělal velký problém, kdybych neměl nakoukaného seriálového Flashe. Čte se to pěkně, ale pokud se nevyznáte v postavách, tak v tom budete mít hodně slušný bordel. Geoff Johns takhle píše a mě ten jeho styl baví. Je to dost fanouškovské a hardcore fandové komiksů jsou z toho nadšený. Mě osobně komiks bavil. Není to bez chybné, má to několik slabších momentů, ale bavilo mě to. Hlavní příběh má dvě části. První je titulní Válka Lotrů, kde si to padouši vyřizují mezi sebou a Flash je tady vedlejší postava. V druhé části padouši ustupují a příběh se točí kolem běžců a jednoho konkrétního okamžiku. A tady se ukáže jak moc to měl Johns promyšlené, a jak správně může ohýbat pravidla svého světa. A jako bonus starý komiks, který rozhodně neurazí. Flash: Válka Lotrů je dost povedený komiks, jenž mě nezklamal.
S She-Hulk jsem toho moc nečetl, a proto jsem byl celkem zvědaví, co dostaneme, jelikož tento komplet má dost silné příběhy s ženskými hrdinky. A She-Hulk mě velmi mile překvapila. Tohle bylo opravdu zábavné a oddychové čtení. Příjemně přepálené, vtipné, uvědomělé a to bourání čtvrté stěny se mi hodně moc líbilo. Krásně se to čte a na kresbu se velmi hezky kouká. John Byrne si s kresbou krásně pohrál a Jen/She-Hulk je v jeho podání hodně sexy, i přestože je celá zelená. She-Hulk je ve výsledku velmi příjemný komiks, který pobaví a rozesměje a mě se dost líbil.
Hodně povedený komiks, který mě překvapil. Každý kdo zná filmovou a nebo komiksovou tvorbu Kevina Smithea, tak ví že je to velký fanoušek a vtipálek. A o to více jsem pak koukal, že komiks dokáže být v některých momentech hodně nepříjemný a drsný, tím co zobrazuje a popisuje. Smith se s námi nijak nemazlí a pokud nemáme načteno, tak se místy budeme tvářit nechápavě jako Ollie. Ale to nic nemění na tom, že se to čte velmi dobře, příběh nenudí ani chvilku a celé je to zajímavé a zábavné. Za mě tedy spokojenost a těším se na druhý díl, ve které se snad dozvíme více co se stalo. PS: Starý komiks se dost povedl.
Za mě velká spokojenost. Píšu to hned, protože jsem fakt dost spokojený. Na maximální hodnocení to není, přesto je to tam. A teď k samotnému komiksu. Opravdu mě těší kam to Kevin Smith poslal. Spoustu věcí jsem nečekal, krásně si pohrál s některými postavami, a fungují mu konkrétní zvraty a emoce. Mě osobně dost sedly konkrétní sešity a musím říci, že Smith v některý předvádí zajímavé věci, které jsem nečekal. A o to více jsem měl radost, že to na mě působilo, tak jak mělo. Jediná věc, která mě dost nesedla, byla ta část s magii a odhalení záporáka. Tady jsem to Smithovi moc nežral. Ale co, zbytek šlape výborně. Takže já jsem s Green Arrovem dost spokojený a mám z tohoto komiksu radost.
Mám hodně rád Spider-mana. Mám dost rád Deadpoola. Takže, když se tyhle dva spojí, tak z toho pro mě nemůže vzniknout špatný počin. A to se taky že stalo. Spider-man/Deadpool: Parťácká romance je příjemný a nahláškovaný komiks, který to do nás pere pod tlakem. Spousta vtipů, geniální momentů a fóru. A v neposlední řadě i trochu toho morálního ponaučení. Je to hodně zábavné, a jediné na co si je potřeba zvyknout, je na daný styl. Asi největší problém tohoto komiksu je kontinuita. Pro komiksového nováčka to bude dost nepřehledné a místy se nebude chytat, a i ty ostřílenější budou mít lehce problém, pokud nemají načteného ani jednoho z hrdinů. Za mě je tedy tento komiks velmi dobré čtení a těším se na další díl.
Scott Lang jako Ant-Man, co k tomu říci?? Je to fajn komiks. To je asi to nejvýstižnější. Není nic extra skvělého, ale taky nic extra špatného, prostě fajnový průměr. Scott Lange jako postava není špatný, a starý příběh patří k tomu nejlepší co v tomto komiksu dostaneme. Nový příběh to má složitější, protože vlastně nejde ani tak, o samotného Ant-Mana, ale o kupu další postav. Problém je, že nový příběh prostě nefunguje. Jediné co tam fakt stálo za to bylo rande She-Hulk. A trochu to zamrzí, jelikož určitě by se dal použít nějaký lepší příběh se Scottem Langem jako Ant-Manem.
Spider-Woman je jako hrdinka velmi zajímavá a na její komiks jsem se dost těšil, navíc když jsem věděl, že na něm dělal Bendis. Brian Michael Bendis umí tyhle "komorní" věci, které se točí kolem jednoho hrdiny, jenž má právě dost životních starostí a všechno kolem se mu rozpadá pod rukama. A tohle předvádí i se Spider-Woman. Příběh se čte velmi dobře a je to napínavé a zajímavé, rozhodně to není žádná sluníčková jízda. Hlavní hrdinka si prošla pěkným svinstvem, a dostat se z toho nebude vůbec snadné a lehké. Celý příběh krásně podporuje parádní kresba od Alexa Maleeva, ze které ta deprese přímo sála. Takže za mě spokojenost, a komiks se mi dost líbil.
Hodně velká náprava za čtvrtý díl jménem Síť. To co ve čtvrtém díle nefungovalo, kvůli vynechaným sešitům zde funguje na maximum. Konečně začneme dostávat odpovědi na spoustu otázek. Funguje i to, že jsou tady vedlejší komiksy, které jsou pro příběh důležité. Díky ním čtení tohoto komiksu dává smysl, a je to parádní komiksová jízda. Opravdu mě to bavilo, a linka kolem Panodory je velmi dobrá, totéž platí pro sešit Constantinea a Shazema, nebo výpravu do podsvětí a Nebe. Je tu spoustu postav, a ne každá dostane tolik prostoru, spoustu z nich je dost odstrčená a mají jen dva dialogy a konec. Osobně si myslím, že by tento komiks měl mít ještě pár sešitů navíc a hlavně zakončit celý příběh. Komiks končí hodně zajímavě a byla by škoda ho nedovyprávět. Válka velké trojice mě hodně bavila a má z ní radost.
Jsem hodně spokojený. Popravdě ani moc nevím co bych komiksu vytýkal. Ed Brubaker mě opět nezklamal, a díky němu jsem měl možnost číst dva parádní příběhy. Mají jednoduché, ale naprosto funkční zápletky. Opět pomáhá, že zde skoro není Temný rytíř. Dozvíme se něco o Selině a její nové křížové výpravě. Příběhy jsou velmi dobré detektivky, které se velmi příjemně drží při zemi(hlavně ta druhá). Má to spád, a je to ohromně čtivé. A to ani nezmiňuji parádní kresbu(každý příběh má svou vlastní). Po stopách Catwoman je velmi povedený komiks, který asi nebude jen tak číst podruhé, ale to nemění nic na tom, že mě to hodně sedlo.
Machine Mana jako postavu vůbec neznám. Tohle je pro mě úplně první setkání s touto postavou, alespoň co si pamatuji. A jelikož jsem neměl žádné očekávání, tak jsem docela dost příjemně překvapený, že to není špatné, a taky že mě to bavilo. Je to takové zábavné sci-fi, která hodně připomíná Robocopa(opravdu tam nevidím žádné prvky z Vesmírné odysei). Postavy jsou fajn, příběhy dobře odsýpají a celkově je to v pohodě komiks. Možná je místy zkratkovitý a některé věci jsou tlačený trochu na sílu, ale to jsou celkem drobné výtky. Machine Man je fajn komiks, který mě překvapil.
Mladá spravedlnost to u mě, měla ze začátku hodně těžké. I přestože, mě na to v úvodu upozornili, tak mě moc nesedla infantilnost děje v prvních sešitech. Byla to na mě až moc dětské. Jenže s přibývajícími sešity přijde, i trocha vážnosti, napětí, soudržnosti a hlavně kvalitní zápletky. Představí se další postavy, které působí dost osvěžujícím dojmem. Vůbec mě nevadila přítomnost Ligy spravedlnosti, jako kontrast toho čím by se hlavní hrdinové mohli stát. V druhé půli komiks fakt šlape dobře a krásně se drží na hraně mezi zábavou a přepálenosti. Za mě tedy na konec spokojenost.
Postava Novy, mě vždy přišla jako jasná kopírka Green Lanterna od DC. Ale pokud to je napsané dobře, tak mě to nevadí. Starý příběhy vůbec nebyly špatné a krásně odsýpaly, a ukazovala se v nich, ta krásná naivita doby, kdy vznikly. Jsou to dobré příběhy a mě bavily. Bavil mě i nový příběh, ale u toho má výhrady. A těmi výhrady samozřejmě je neznalost marvelovské historii. Je opravdu dost těžké číst něco, když Vám to nikdo nevysvětlí co to je, jak vzniklo atd. Vydavatel mohl investovat jednu stránku aby nám stručně vysvětlil, kdo je a co je Annihilus, Anihilační vlnu, a celkovou krizi, která otřásá marvelovským vesmírem. Jinak příběh je dobře vystavěný a zábavný, a rozhodně je to zajímavý pohled na Novu. Nova, je dobrý komiks, který mě bavil, ale kdybych věděl více informací, tak bych si ho užil mnohem více.
První díl Zrození démona byl zajímavý, ale ke konci mě to trochu zklamalo. O to více jsem překvapený, jak moc se druhý díl povedl. Je mnohem stručnější, zajímavější, a o Batmana v něm skoro nejde. Tohle je příběh o Ra's al Ghulovi. A je to opravdu moc dobrý. Dennis O'Neil to pojal jinak, a mě to sedlo. Je to zajímavý příběh, o ztracené lásce, bolesti, pomstě a boji o přežití. Sedla mě i výborná kresba, která se k tomuto příběhu naprosto hodila, a dodávala mu patřičnou jiskru tajemna a osudovosti. Komiks mě hodně bavil, a vůbec nevadilo, že je komiks tenčí. Starý příběh byl fajn. Zrození démona, kniha druhá je mnohem lepší, než první část a já jsem hodně spokojený.
Asi mé největší překvapení bylo to, že v knize moc Black Knighta není. Kdyby byl kvalitní příběh, tak by mě to tolik nevadilo(jako to bylo u Wasp), ale zde ten příběh drhne. Fakt jsem měl ze začátku dost velký problém se chytnout, a navíc mě to přišlo celé jako velké WTF. Naštěstí se to čte celkem rychle a snadno, a v půlce to začne být lepší. Pak přijde sešit s Meggan, u kterého jsem ze začátku vůbec nevěděl co se děje, a jaký to má význam pro děj. Celé to je pak zakončeno dvou sešitovou bitvou, jenž se celkem povedla. Největší problém je to, že je zde spoustu postav, ale k žádné jsem si nevytvořil vztah a jejich příběhy se mnou nic nedělaly. Staré komiksy mě nevadily a neurážely. Celkově je Black Knight takové neurážející čtení, které nenadchne, ale taky nijak neurazí.
Captain Britain mě bavil. Posledních pár čísel NHM mě moc nebavily, a o to více mě Captain Britain sedl. Tím nechci tvrdit, že se jedná o nějaké extra dílo, protože nejedná, ale je to slušné čtení. Starší čísla mám už načtené z minula, a ty se mi líbily. Nový příběh je fajn. Nepřinese nic nového, ale pobaví. Největší problémem se zde opět ukazuje, že spoustu věcí nevíme. Neznáme většinu postav a jejich vzájemné vztahy. Trošku to kazí zážitek ze čtení. Co mě naopak sedlo byli postavy Black Knighta a lékařky Faiz. Samotný Captain nemá tolik prostoru, ale jeho bitva na konci je slušná. Celkově je komiks mezi třemi a čtyřmi hvězdy, ale nakonec dám čtyři, jelikož mě to bavilo.
