Hezký komiks o velké lásce k jedné boží kapele jménem Queen. Komiks je autobiografický a kupodivu nenudí a bohatě si vystačí s několika historkami, snovými sekvencemi a všudypřítomnou realitou a pomíjivostí. Líbilo se mi, že si autor umí ze sebe udělat srandu, nebojí se přiznat, že udělal několik chyb a hlavně staví na obdiv svojí lásku k hudbě jako takové. Freddie a já se mi hodně líbil a rád si za nějak čas přečtu znovu.
Největším problém tohoto parádního komiksu, je ten, že je v něm moc postav a pro dnešního čtenáře komiksů je napsaný až moc doslovně a "jakoby nudně". Přesto jakmile se začtete, tak dostanete to nejlepší co komiksový žánr nabízí parádní akci, perfektní hlášky, výborné hrdiny a i záporáky a velkou bitvu. Pro mně jako pro komiksového fandu to bylo nádherné čtení.
Jako fanoušek Star Wars jsem si tento komiks sehnal, za velmi slušnou cenu a musím říci, že mně bavil pokaždé, když jsem ho četl. Je to sbírka příběhů, které dokážou dost dobře pobavit a nadchnout, ale taky i pěkně nudit, naštěstí těch horších či vyloženě slabších je málo. Nejvíce potěší samotná postava Boba Fetta, který je zde za ultimátního tvrďáka a legendu, ze které spoustě postav hnědnou trenky.
Grant Morrison dělá velké věci, ve světě X-menů a nebojí se odvážných nápadů(sekvence bez dialogů, kdy cestujeme do podvědomí profesora X.) nebo scenérie v kosmických lodí. Je toho tady hodně, ale i pro mně to hodně často působilo přeplácaně a nesouvisle, jelikož je tady dost postav, které vůbec neznám a tak nějak mně nezajímají. Není to špatný komiks, ale na první setkání s X-meny bych doporučil něco jiného.
Začátek hodně dobrý. Rozehraje se několik zajímavých linií, ale příběh negraduje a doslova se v určitém momentě zasekne. Což, mě mrzelo protože ten příběh má navíc, ale Cassandra Nova jako záporák mně vůbec nesedla.
Jako komiksový fanda si Kick-Ass nelze nezamilovat. Millar paroduje komiksový žánr a dodává mu realistický nadhled, aby ho v následujících několik stránkách znovu shodil a to s příchodem Big Daddyho a Hit-Girl. Na Millarovi se mi líbí, že jde dál, než všichni ostatní, je nekorektní a nebojí se pobuřovat. A to je právě na tomto komiksu úplně to nejlepší. Je to nehorázná zábava, i když se tady krájí lidi na kusy, připínají se tady elektrody na genitálie nebo někdo někomu rozbíjí ústa pendrekem. Je to brutální, nekompromisní, zábavný a hlavně je z toho cítit láska ke komiksovému žánru a k samotným superhrdinům.
Dobrý komiks, u kterého mně nejvíce mrzí, že až moc krátký. Jinak akce je moc pěkně nakreslená, líbili se mi i jakým způsobem jsou zvolený barvy. Už je to pár let co jsem komiks četl, přesto si ho pamatuji jako dílo, které se mně dost líbilo.
Pekelná jízda má spoustu společného s předchozími díly, ale taky se skoro v každém ohledu liší. A teď nemluvím o několika barevných stránkách. Tohle je příběh o lásce a o její záchraně. Něco podobného už Miller napsal a popravdě mnohem líp. Pekelná jízda je jiná. I hlavní postavy jsou jiné, zápletka je v jednu chvíli dost ujetá a hlavní hrdina, je bez chybný a umí všechno, dokonce odmítne i Modroočko. Ale teď vážně, Pekelné jízdě chybí komornost předchozí dílů a hlavně pevná ruka. Je vidět, že Miller měl spoustu nápadů, ale ne všechny fungují, tak jak by měly. Pekelná jízda je dobré čtení, ale v rámci Sin City vznikly lepší díla.
Hodně dobrá povídková sbírka ze Sin City. Některé povídky jsou opravdu boží(Zákazník má vždycky pravdu, A za dveřmi číslo tři, Modroočko, Tátova holčička, Špatně zahnout nebo Neviňátko v červeném) a pak jsou tu takové obyčejné(Obyčejná sobotní noc, Tichá noc, Špatně se svézt) a pak je tu ten zbytek, který mně osobně moc nebavil. Nejvíce se mi na této sbírce líbila postava Modroočky, která je nádherně nakreslená a to více je nemilosrdná a nebezpečná.
Rodinný hodnoty mě napoprvé zklamaly, ale na podruhé jsou mnohem lepší čtení. Celému příběhu kraluje zabijácká Miho, která si pro sebe krade ty nejlepší momenty z komiksu. Pozadu naštěstí nezůstává Dwight, který udává dynamiku příběhu. Rodinné hodnoty na první pohled nejsou, tak výrazný kousek jako předchozí díly, ale mají hodně do sebe.
Tenhle díl mám hodně rád, jelikož ukazuje na posledního čestného poldu v Sin City. John Hartigen je jako Drsný Harry, pan právo a pořádek, který udělá pro záchranu jedenáctileté holčičky všechno. Hartigen je postava, které se fandí, jelikož je čestný(svým vlastním způsobem) a nebojí se postavit zdegenerované rodině psychopatů a připravit jeho dědice o nádobíčko. Ten žlutý parchant je hodně o lásce, emocích a správných rozhodnutích. Příběh má perfektně napsané a nakreslené postavy, které si zamilujete a budete je i nenávidět(hlavně toho žlutého parchanta).
Velká tučná zabijačka není vůbec špatná, jen oproti dvěma předchozím dílům jí chybí něco jiného. Na druhou stranu je tady příběh, který sice nemá tolik zvratů, ale je rychlý, má neuvěřitelný spád, jsou tady nové zajímavé postavy nebo postavy, které konečně dostanou více prostoru jako Miho, Gail, Jackie či Shellie. Dost se mi líbili asfaltové jámy, sochy dinosaurů, závěrečné střetnutí, kde autor odkazuje na svůj komiks 300 a Miho jak kosí nepřátele.
Dáma, pro kterou se zabijí je hodně dobrá povídka, která se s ničím nepáře. Máme tu novou sympatickou postavu Dwighta, tajemnou femme fatale Ave a starého dobrého Marva, a pár hodných prostitutek ze Starého města. Druhý díl ze Sin City připomíná noirovou povídku, což je příjemná změna oproti minulému příběhu. Líbilo se mi jak Avea manipuluje se všemi mužskými postavy a přivádí je do temnoty a také samotné zakončení příběhu.
Přímočarý a hodně násilný příběh, ale to bývají všechny příběhy, ve kterých jsou hlavní hrdinové láska, pomsta a krásná blondýna. Marv je frajer, je to nejdrsnější postava v Sin City a všichni to vědí. A ty co to nevědí to poznají, za to, že ho připravili o Goldi. Budou se kupit mrtvoly a Marv půjde dál dokud nedá tomu šmejdovi co zabil Goldii drsný sbohem. První díl ze Sin City, který jsem osobně četl jako poslední, ale to nic nemění na tom, že je to perfektní čtivo.
Tohle je jeden z nejosobnější příběhů jaký jsem o Spider-manovi četl(lepší je jen od Jepha Loeba Spider-man: Smutek). Straczynski napsal ucelený příběh, kde se Peter setkává se svou vlastní noční můrou, která ho bude vždy provázet. Je to agresivně napsané a hlavně nakreslené dílo, které jede na maximum a Peter bude mít co dělat, aby to ustal jako nezlomený hrdina. Hodně moc se mi líbilo jakým způsobem je do příběhu zapojená MJ, jelikož je tady velkou oporou našemu pavoučkovi, který si nemůže být ničím jistý. Jediným nedostatkem tohoto příběhu je, že kazí image jakou do té doby měla Gwen Stacy a její vývoj a následný zvrat mě přišel velmi nepravděpodobný. Opravdu povedený komiks, který se musí líbit každému fanouškovy Spider-mana.
Ezekiel je opravdu zajímavě napsaná postava a jsem moc rád, že si toho byl vědom i Straczynski, který mu věnuje půlku knihy. Úvodní příběh není špatný, druhý je mnohem lepší, jelikož se objeví Loki, další ukazuje jaký rozdíl mezi Spider-manem a ostatními superhrdiny. Všechny tyhle příběhy mají něco do sebe a nenudí, ale pak příjde část o Ezekielovi. Mytologická a totemická rovina získávají úplně nový obraz, a samotný Ezekiel působí jako tragická postava, celé je to zakončeno v perfektním finále, které se hodně moc povedlo.
Chápu, že si tvůrci šetří to nejlepší na prostředek knihy, protože je to ten nejlepší příběh, který v dané knize prodávají, ale mně moc ty úvodní a konečné příběhy nebaví. Tady nejsou špatné a krásně rozšiřují vnímání Spideyho z jiného úhlu, přesto ten hlavní příběh je o dvě třídy lepší a zajímavější. Projdeme si v něm ve zkratce celou Spideyho historií a všemi důležitými událostmi, což se mně jako velkému fanouškovy hodně moc líbilo. Čte se to hodně dobře a kdyby příběh skončil Štastnými narozeniny, tak by to bylo mnohem silnější.
Tak tenhle díl mám nejméně rád. Zápletka je až moc přitažená za vlasy a samotný záporák mně moc neoslovil, přesto se mi líbilo jeho drsné a nekompromisní chování. Na druhou stranu je tady dost romantiky s MJ(celý úvod, který se povedl), zastaví se na chvilku i Captain America či Doom. Hodně moc potěší poslední stránka.
Pomalejší rozjezd, trošku nudnější podzápletka s doktorem, setkání s MJ, epická bitka v hotelu. Je to dobré čtení, ale jakmile se dostaneme do druhé části knihy, tak víte, že to byl jenom předkrm. Druhá půlka je skvělá, jelikož se objevuje nový mytologický(totemický) protivník, který Spideyho zasáhne na velmi citlivé místo, opět se vrací Ezekiel a samozřejmě výborné finále, které má zajímavou pointu. Straczynski je tady ve skvělé formě, jen mě trochu mrzel pomalejší rozjezd.
Pecka. Jeden velký souboj, ve kterém si Peter/Spider-man sáhne na dno svých vlastních sil a popřemýšlí o svých schopnostech v mytologickém měřítku. Straczynski představuje Spider-mana, tak jak ho mám nejradši, jako bojovníka, který neustoupí ani tváří tvář čiré smrti, ale vždy se snaží zachránit všechny okolo, i kdyby měl zemřít. Tady v tomto příběhu jsou důležité myšlenkové pochody, které se Peterovi honí hlavou zvláště ve chvílích, kdy ví že nejspíše zemře. Na scéně je tajemný Ezekiel a Morlun, kteří příběhu dodávají něco nového.
Po Návratu muselo přijít Odhalení, které je mnohem osobnější a co si budeme říkat, civilnější. A to také jde. Tetička se konečně dozví pravdu a Peter se snaží být dobrým příkladem pro žáky a vypořádávat se s gangy a drogy atd. Z příběhu je cítit sociální kritika, ale pořád jsem v komiksu, takže nějaké řešení, tady opravdu nehledejte. Dokonce ani záporák, tady není důležitý, to nejdůležitější je mezi dialogy Petera a May, kterou jsou napsané nádherně a jsou opravdu silné.
Hodně zajímavý komiks, který staví do popředí Kravena a ne Spider-mana. Kresba je dost temná a syrová a dalo by se říci, že přesně vypovídá o myšlenkových pochodech Kravena a následném vzteku, který má Spider-man. Tohle není typický mainstreamový komiks, ve kterém je všechno krásně sluníčkové, tohle je docela depresivní a filozofická záležitost. Je to prostě jiné, než obvyklé komiksy.
