V jednotlivých momentech je to moc dobré, ale jako celek to nefunguje a místy to dost nudí. U epizody Klaun o půlnoci jsem se znovu přesvědčil o to, že Morrison přemýšlí a uvažuje úplně jinak, a já se na něho nedokážu napojit a užít si to. Jak říkám, jsou tu dobré a zábavné věci, ale pak tu jsou momenty, které obyčejným čtenářům nedávají moc smysl.
Četl jsem tento komiks podruhé po x letech, a je stále dobrý. Při prvním čtením jsem z něho byl více nadšený, ale i druhé čtení nebylo špatné. Příběh má dobré tempo a spád, a směřuje k tragické události jako splašený kůň. Scénárista Jim Starlin ví, jaký příběh chce odvyprávět, a proto se nebojí používat oslí můstky a náhody, aby se dostal tam kam potřebuje. Naštěstí je Starlin dobrý scénárista, takže je komiks zábavný a napínavý. A pokud se naladíte na atmosféru komiksu, tak mu odpustíte zřejmé chyby a hlouposti, které by dnes už neprošli. Smrt v rodině je legendární a zásadní komiks, který stojí za to si přečíst.
Hodně dobrý a povedený komiks, který mi dost sedl. Scénárista Dwayne McDuffie odvedl velmi dobrou práci a jeho komiks se čte moc dobře. McDuffie napsal dva parádní detektivní příběhy, které skvěle šlapou. Příběhy mají spád, správné tempo, skvělou atmosféru, napětí, zvraty, trochu humoru a velmi naštvaného a drsného Batmana. McDuffie se nebál vytvořit opravdu ošklivé zločiny, které Batman řeší, a o to více funguje Batmanova zlost. Velmi rychle a snadno jsem si oblíbil postavu Leeho Hylanda, protože jí McDuffie napsal moc zábavně, zajímavě a celkem i originálně. Hodně moc mi sedla kresba od Vala Semeikse, která je skvělá, moc se mi líbila a perfektně k příběhu pasovala. Cizíma očima je velmi dobrý komiks, od kterého jsem nic moc nečekal a dostal jsem velkou kvalitu.
Není to špatné, ale čekal jsem trochu více. Komiksu sluší, že má epizodní zápletky, které zabírají cca dva sešity. Ty zápletky sami osobě nejsou nejhorší. Problém je ten, že jim něco chybí. Jsou takové nijak a nezáživné. A při tom stačilo opravdu málo a mohlo to být o dost lepší a zábavnější. Zastrašovací taktiky není špatný komiks, jen je lehce nadprůměrný a za pár týdnů si na něj bohužel nevzpomenu.
Komiks obsahuje tři příběhy, které vytvořili komiksové legendy. Na scénářích dělali opravdu slavní komiksový scénáristé - Todd McFarlane, Frank Miller, Chuck Dixon, Doug Moench a Alan Grant. A víceméně odvedli kvalitní a dobrou práci, která komiksovým fanouškům udělá radost.
O první příběh v komiksu se postaral McFarlane a já jsem se na tuhle část nejvíce těšil. McFarlane vytvořil Spawna a já byl prostě hodně zvědaví a natěšený. A bohužel jsem dost narazil. Tento příběh je nejnovější a vyžaduje od čtenáře, aby měl načteno ze Spawnova a Batmanova kánonu. Já jsem čekal údernou a zábavnou akční jízdu, kterou si užijí čtenáři, kteří nemají Spawna a Batmana načteného. A místo toho jsem dostal příběh, kde jsem se nechytal, protože spoustu věcí neznám, a komiks nemá čas je pořádně vysvětlit. Takže pokud nemáte Spawna načteného, a nemáte načteného Batmana od Scotta Snyder, Davida Finche a Tonyho Daniela, tak se nemusíte místy chytat. Velké zklamání.
Druhý příběh v pořadí si vzali na starost Dixon, Moench a Grant, to byla jiná jízda. Scénáristé vsadili na jednoduchý a funkční příběh, který parádně šlape a dobře graduje. Je to krásné retro, co je trochu více ukecané, ale má super tempo, dobré dialogy a parádně prodává setkání Batmana a Spawna. Takhle měl první příběh fungovat.
Frank Miller se postaral o poslední příběh a ten se mi nejvíce líbil. Miller vytvořil akční jednohubku, co má jednoduchý a úderný příběh. Příběh je správně drsný, nekompromisní a nahláškovaný. Batman a Spawn do sebe neustále ryjí a davají, co proto. Je to hodně zábavná akční jízda, která parádně šlape.
Na tomto komiksu pracovali skvělí umělci a legendy komiksů, a odvedli skvělou práci. Jejich kresba krásně odráží dobu vzniku, a také styl, co byl pro danou dobu typický. Na prvním příběhu pracoval Greg Capullo, který se Snyderem dělal na jeho sérii. Capullova kresba se mi hodně líbí a má správnou atmosféru. Capullo si s kresbou krásně vyhrál a moc hezky se na ní kouká. Škoda, že ten příběh není, tak kvalitní jako jeho kresba.
Druhý příběh si vzal na starost Klaus Janson a je to krásná retro kresba, která se k příběhu skvěle hodila a dodala mu tu správnou hororovou atmosféru. Jansonova kresba není na první pohled tolik líbivá a detailní, ale opravdu to ničemu nevadí, protože pomáhá příběhu a jeho vyznění.
O kresbu posledního příběhu se postaral sám autor Spawna Todd McFarlane. McFarlaneova kresba mi hodně sedla a líbila se mi. McFarlane nesazí na nějakou realističnost a do své kresby hodně přenáší prvky z grotesek a místy příběh svou kresbou odlehčuje, a dává najevo, že bychom ten příběh neměli brát, tak vážně, i přestože se v něm dějí vážné věci. McFarlane odvedl velmi dobrou a hezkou práci.
Jsem hodně rád, že nakladatelství CREW vydalo tento komiks a dala český čtenářům možnost se seznámit s antihrdinou Spawnem. Samotný komiks se povedl a krom prvního příběhu jde o opravdu dobré a kvalitní čtení, které mohu jen a jen doporučit. Takže pokud se chcete seznámit se Spawnem, tak si pořiďte tento komiks a rozhodně nekoukejte na film Spawn z roku 1997, protože se na něm zub času velmi nepěkně podepsal.
Metal zničí veškeré zlo! Tuhle větu si přečte před úvodním slovem scénáristy Daniela Warrena Johnsona, ve kterém nám scénárista velmi jednoduše vysvětlí, proč vznikl tento komiks. Nemusí napsat tisíce slov a jít do hloubky. Johnson to vše dokáže napsat pár slovy. A tímhle samým přístupem pracoval na i na samotném komiksu. Johnson miluje metal, miluje hudbu, miluje pivo. A také miluje příběhy o odvaze. A takový příběh chtěl sám napsat. Autorský a originální příběh, kde bude metal, pivo, souboje s monstry, a bude tam osudovost a odvaha
Vražedný sokol je na první pohled velká akční jízda, kde se hláškuje o život, tvrďácký dvou a půl metrový sokol nakopává zadky vesmírným vetřelcům a do toho tam týpek jede bomby na kytaru. Je to nehorázně cool a místy je to boží. Johnson si nás během prvního sešitu krásně zaháčkuje, a pak začne vyprávět ten opravdu důležitý příběh mezi řádky. Ten pravý příběh o odvaze, přátelství, odpuštění a přiznání si selhání. A mezi tím se nakopávají zadky vetřelcům, pije se pivo a hraje se metal.
Johnson s velkou lehkostí vypráví svůj příběh a nebojí se vážnějších témat. Příběhová struktura má tendenci se opakovat, ale jak už jsem se zmínil, to skutečně důležité se objevuje mezi řádky a v dialozích. Scénáristovi se krásně povedlo vybalancovat akční nářez plný metalu a lidský příběh o těžkých časech. Některé části je třeba číst pomaleji a vícekrát, aby to krásně do sebe zapadlo, a my naplno docenili to, co chtěl Johnson svým komiksem říci.
O kresbu se postaral sám scénárista Johnson a odvedl moc dobrou práci. Jeho kresba mi hodně moc sedla a dost jsem si jí užil. Je to správně přepálená kresba, jsou tady momenty, které jsou nehorázně cool a jsou zábavné a kulervoucí. Johnson se místy urval ze řetězu a dává nám nářez. Pro fanoušky metalu je v kresbě schováno několik odkazů a pomrknutí, které všem fanouškům vykouzlí úsměv na rtech.
Komiks má krásnou barevnou paletu, která se k příběhu naprosto hodí. O barvy se postaral Mike Spicer a odvedl topovou práci. Díky jeho barvám se příběh proměňuje v epický nářez, co nemá hranice a může se v něm stát cokoliv. Na druhou stranu si Spicer umí vyhrát i s civilnějšími a dojemnějšími pasážemi, a dát jim lehkost a něhu. Abych to nějak shrnul, tak kresba a barvy jsou parádní, a krásně se hodí k tomuto příběhu.
Hodně mě mrzí, že nejsem fanoušek metalové hudby, jelikož by tohle byl komiks roku, a já bych ho četl dokola a dokola. Ale to, že nejsem fanoušek metalu nemění nic na tom, že jsem si tento komiks dost užil a dobře se u něho bavil. Mám pár výhrad ke struktuře scénáře a tím jak se některé vedlejší postavy zapojují do příběhu, ale to jsou ve výsledku maličkosti, protože se mi velmi líbila hlavní myšlenka příběhu. Takže pokud máte rádi metal, nebo máte rádi dobré příběhy s přesahem, tak s Vražedným sokolem neuděláte chybu, protože jde o velmi kvalitní čtení.
Ostří - O scénář této části se postaral scénárista James Robinson a odvedl sakra dobrou práci. Jeho scénář se mi hodně líbil a trefil se mi do nálady. Robinson s velkou lehkostí vypráví svůj příběh, představuje novou postavu a ukazuje Batmanovu posedlost a touhu po spravedlnosti. Scénář je hodně svěží a zábavný, a z velké části za to může nová postava Cavaliera, která je kombinace Zorra a herce Errola Flynna - je na to několik povedených odkazů. Batmanova linka připomene temné detektivky a funguje skvěle. Z mého pohledu se krásně povedlo vygradovat příběhy, spojit všechny linky do jednoho a konec je skvělý. Velká spokojenost.
Kresbu komiksu si vzal na starost úžasný Tim Sale a odvedl fantastickou práci. Miluji kresbu tohoto autora a zde jsem si jí vychutnal na maximum. Sale si parádně hraje se stíny a ponurostí a dodává příběhu tu správnou atmosféru, ale zároveň umí ukázat to správné šestákové dobrodružství, které provází linku kolem Cavaliera. Jeho kresbu zvýrazňují barvy od Stevea Oliffa, který je přesně trefil. Velká spokojenost. 8,5/10
Masky - Masky mají příběh, který mi připomněl nějaké jiné příběhy, co jsem na podobné téma už četl. Naštěstí to scénárista Bryan Talbot pojal kvalitně. Tento příběh není, tak akční a více se zde sazí na psychologii, rozpad osobnosti, a hledaní sebe sama. A funguje to dost dobře. Talbot dává Temnému rytíři pěkně zabrat a připravil si pro něho těžkou zkoušku. Celý tento příběh dovolil scénáristovi, aby popustil uzdu svých fantazií, a proto tu máme parádní scény se super odkazy, u kterých budete tápat, co je pravda a co je lež. Osobně mi trochu nesedl konec, ale to je menší detail.
Masky mají působivou kresbu, co se dostane velmi snadno pod kůži. O kresbu se postaral sám Talbot a odvedl působivou práci. Jeho kresba na první pohled není líbivá, ale to byl účel. Kresba má evokovat rozpad osobnosti, šílenství a halucinace. A to se Talbotovi skvěle povedlo předvést. Barvy od Olyoptics tomu dodávají tu správnou nepříjemnost a umocňují to, co se zrovna honí hlavou našemu ochránci Gothamu. Opět jsem rád, že mohu napsat, že jsem spokojený. 7/10
Jsem dost spokojený. Oba příběhy mi dost sedli a bavili mě. Jde o kvalitní čtení, které má propracované scénáře, skvělou kresbu a barvy. Osobně mohu jen doporučit. Takže pokud vám nevadí starší příběhy s Batmanem, tak budete spokojený.
Tohle Paul Dini, kterého mám tolik rád. Funkční epizodní zápletky, rychlé a úderné sešity, humor, a také jistá vypravěčská svěžest. Dini krásně vypraví epizodické zápletky a na pozadí mu běží hlavní linka o nové verzi Dynamického dua a "nové verzi Bruce Waynea". Hodně mi to sedlo a bavilo mě. Zápletky s Fireflyem, s dětmi, Zsaszem nebo novým hrdinou Abusem, jsou povedené a mají co nabídnout. Všechno krásně funguje a působí to nenuceně a svěže. Opravdu moc mě mrzí, že tady tahle série nevyšla komplet, protože si myslím, že by mohla být opravdu dost dobrá. Ulice Gothamu jsou velmi povedený a dobrý komiks.
Hodně jsem se těšil, protože ta zápletka zněla skvěle, ale výsledek mi nesedl, tak jak jsem si přál. Hned na začátek povím, že je to dobrý a zábavný komiks, který má dost parádních momentů, čte se dobře, odvypráví události ze života Tommyho Elliota a nabídne hezky vyhecovaný souboj. Scénárista Paul Dini je velmi zkušený scénárista, který umí psát. Nicméně Dini je výborný na krátké epizodické příběhy, a ne delší příběhy, co jsou vázané na jiné série a řeší se u nich kontinuita a rozšiřuje se daný svět. Při čtení Srdce Ticha jsem měl pocit, že Dinimu chybí jistá lehkost a hravost. Občas tam vykoukne skrze nějaké dialogy, ale celkově mi jeho styl neseděl k tomuto typu příběh. Naštěstí to Dini ustal velmi dobře, dal nám naštvaného Batmana, Ticha který míří na srdce, a hodně dobré finále, jenž si ukradne pro sebe Catwoman. Není to krasojízda, přesto je Srdce Ticha dobrý a zábavný komiks.
Dobrý komiks, který se mi ve výsledku líbil, ale při jeho čtení jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to výplň v ději, nebo lépe řečeno - předehra k něčemu velkému, co přijde v následujících sešite.
Scénárista Al Ewing mi znovu ukazuje, že o Bruceovi/Hulkovi přemýšlí trochu jinak, a snaží se mu dát, co nejvíce vrstev. Jeho Hulk je opravdu zajímavá postava a Ewing se mnohem více zaměřuje na jistou rozpolceno a schizofrenost, kterou v sobě hlavní hrdina nosí. Ale jak už jsem naznačil na začátku Ewing si v tomto komiksu připravuje půdu na věci, co mají teprve přijít. Rozbíhá zde několik linek, epizodně se zde objevují starší postavy, na scénu se dostaví nový záporáci atd. Čte se to dobře a já si to užil, ale ve výsledku mi to skoro nic nedalo.
Co se týče kresby, tak tady se výtvarníci dobře bavili. V sešitech se střídají styly, které k danému vyprávění přesně sedí a krásně vystihují danou atmosféru.
Věříme v Bruce Bannera je dobrý a zábavný komiks, který bohužel vyplňuje děj a končí v tom nejzajímavějším.
Velmi povedené a dobré pokračování. První díl mi sedl lépe, než jsem čekal a musím říci, že jsem s komiksem byl spokojený, protože to byla dobrá a hlavně zábavná hororová jízda. Navíc konec první knihy hezky nalákal na další díl. Ten už mám za sebou, a mohu napsat, že jsem opět spojený, a čekání na další knihu bude opravdu velmi dlouhé. Scénárista James Tynion IV. znovu odvedl hodně moc dobrou práci, a vypraví tím samým způsobem, jakým vyprávěl první díl. Tynion se rozhodl, že nebude zkoušet nové věci a zachová dynamické a rychlé vyprávění, které se více soustředí na zábavnost, než na nějaký psychologický rozbor postav, motivace, případně studii lidských emocí atd. Tynion moc dobře ví, jaký příběh chce vyprávět, ví jak ho správně napsat, aby byl tím správný způsobem brakový, zábavný a pořádně nepříjemný a znepokojivý. A mě to bavilo. Samozřejmě to, ale nebylo bez chyb a mám ke komiksu několik výhrad. U druhého dílu ze začátku chybí moment překvapení. Což není výtka, to je prosté konstatování faktu. Naštěstí si toho je vědom i sám Tynion, a ví, že bude muset přidat nějakou proměnou, která příběh pořádně nakopne. Tou proměnou jsou nové postavy a hlavně jedna konkrétní, která si krade prostor pro sebe na každém panelu. Problém je, že trvá skoro čtvrtinu knihy, než se příběh pořádně rozjede. Naštěstí, když už se příběh rozjede, tak je to hodně kvalitní a povedená jízda, která vydrží do poslední stránky příběhu. Tynionovi se povedlo vytvořit nové zajímavé charaktery, které jsou opravdu moc dobře napsané, a bude nám na nich záležet, a nebo je budeme nenávidět a přát jim tu nejbolestivější smrt. Riki a Gaby jsou dobře napsané a jejich vzájemná dynamika parádně funguje. Hodně se mi líbilo, že Tynion napsal Gaby dost opravdově. Gaby umí být dost nesympatická, a já měl při čtení chuť jí pořádně profackovat za její chování, ale tady se ukazuje Tynionovo kvalitní psaní a práce s charaktery. Gaby je moc dobře napsaná a hezky funguje její vývoj a i to jak se chová. Přesto, nejlepší postavou je Charlotta Stínací, protože je to geniálně napsaná svině. Tynion jí výborně napsal a Charlotta si krade prostor pro sebe. Je opravdu hodně zlá a je to mnohem větší monstrum, než které sama loví a zabijí. Je znát, že Tyniona bavilo vytvořit postavu, kterou čtenáři budou nenávidět, a zároveň si jí i zamilují, kvůli jejímu chování, hláškám a sebevědomí - chová se trochu jako Joker. Bavilo mě jak Tynion pracuje s Erikou, a jak jí posouvá dál, ukazuje nám střípky z její minulosti a snad v další knize nám dá další odpovědi. Co se Tynionovi v té knize moc nepovedlo je práce s mužskými charaktery. Ty jsou tady skoro do počtu, a většinou se podřídí silnějším ženským charakterům. S druhým dílem přichází změna prostředí a nové monstrum. Musím přiznat, že Nové Mexiko s jeho pouštěmi není, tak atraktivní jako lesy, ale to nic nemění na tom, že Werther Dell'Edera a Miquel Muerto odvedli topovou práci. Hodně se mi líbilo, jak jednotlivé panely vypadají, kresba a barvy jsou krásné, a parádně podporují atmosféru příběhu, a skvěle přivedou k životu Tynionovi slova a myšlenky. To, co zabijí děti - Kniha druhá je dobrý a povedený komiks, který jsem si dost užil a už teď se dost těším na další díl.
Slušný komiks, u které ho mě mrzí, že mě nesedl o dost více. Ta zápletka není moc originální, ale to nic nemění na tom, že dobrý scénárista jí může využit pro svůj prospěch a dát nám dobrý komiks z budoucnosti. Od scénáristy a kreslíře Paula Popea jsem nic nečetl, takže jsem netušil, co dostanu a jestli to bude kvalitní nebo špatné. Pope jako scénárista odvedl slušnou práci. Některé jeho nápady nejsou úplně marné a špatné. Na druhou stranu má nápady, které jsou divné a takové chaotické. Největší problém s příběh byl ten, že jsem nedokázal uvěřit, že ten svět funguje. Prostě mi to celé přišlo zvláštní a divné. Hodně jsem bojoval s kresbou, která mi vůbec nesedla a nebylo to pravé ořechové. Bohužel. Rok 100 není špatný komiks, přesto nemůžu říci, že bych si ho nějak zvláště užil, ale také jsem při jeho čtení netrpěl.
Pěkná hororová jízda. Měl jsem možnost si přečíst pár stránek a hned si mě komiks zaháčkoval zajímavým příběhem a krásnou vizuální stránkou, která mě zaujala na první dobrou. Ta ukázka byla super a já nutně potřeboval vědět, co bude dál. A teď už konečně vím, jak příběh pokračoval. Scénárista James Tynion IV. je šikovný scénárista a tenhle příběh mu moc sedl. Tynion se rozhodl, že nebude hrát se čtenáři nějakou složitou sofistikovanou hru a vsadí na pečlivě budovanou atmosféru, úderné akční tempo, brutalitu a krásnou přepálenou hororovou brakovost. Z jistého pohledu mě trochu mrzí, že si Tynion s některými aspekty trochu více nevyhrál, nešel více do hloubky, a třeba nezkusil klamat příběhem či jinými věcmi. Nicméně, z toho druhého pohledu ho naprosto chápu, proč příběh pojal, tak jak ho pojal. Tynion si chtěl udělat přímočarý hororový příběh, kde si může dělat co chce a nemusí se starat o nějakou mytologii, kontinuitu a stovky pravidel. A to se mu z mého pohledu velmi dobře povedlo. Jasně, příběh není nejoriginálnější, má slabší momenty, jsou tu logické lapsy a Tynion se nebojí pracovat s žánrovými klišé, ale na druhou stranu je to velká hororová jízda, která se luxusně čte. A dost mi to v rámci možností sedlo. Hodně moc se mi líbila vizuální stránka komiksu. Od parádní kresby od Werthera Dell'Edera, která má úžasnou barevnou paletou, o kterou se postaral Miquela Muerta. Oba výtvarníci odvedli naprosto luxusní práci, a jednotlivé panely, stránky, dvoustránky vypadají skvěle. Místy je radost se kochat jednotlivými momenty, které tvůrci a scénárista zobrazují. Jediný nedostatek vidím, že v některých momentech je to lehce chaotické a nepřehledné, ale k to danému příběhu přesně pasuje. Komiks vyšel v luxusní edici a borci z Comics Centrum odvedli výbornou práci. To, co zabíjí děti je dost fajn hororová jízda, kterou jsem si užil a moc se těším na další díl.
Není to vůbec špatné, jen to mohlo být o trochu lepší a zábavnější. Líbí se mi s jakou zápletkou přišli tvůrci Andy Kubert a Grant Morrison. Problém je, že tady je jen lehce nastíněná a rozhodně není vypilovaná k dokonalosti. Celý komiks slouží jako úvod k příběhu, co kdyby se stalo tohle nebo se svět změnil. Jako jednohubka to funguje celkem dobře a nijak zvláště neurazí, ale taky nenadchne. Osobně jsem čekal, že si s tím tvůrci trochu více vyhrají a udělají ten příběh zajímavější a nosnější. Damien: Batmanův syn není špatný komiks, jen mohl být lepší a zajímavější.
Lepší, než jsem čekal. Čekal jsem ukecané retro, a ve výsledku jsem dostal hodně svižný akční komiks, který má super tempo a dobrý příběh. Scénárista Mike W. Barr zkoušel obohatit zrození Batmana, a svým způsobem se mu to i povedlo. Barr vytvořil záporáka, který mi sedl a dost mě bavil. Sice to není nejoriginálnější záporák, ale Barr mu dál správnou agresivitu a radost ze zabíjení. Hlavní záporák velmi hezky funguje jako Batmanův protipól a nutí Batmana, aby ze sebe dostal to nejlepší. Zloba není nijak revoluční komiks nebo zásadní dílo, ale to vůbec nevadí, jelikož se jedná o povedený, zábavný a dobrý komiks.
Moc dobrý komiks, který je radost číst. Scénárista Doug Moench opět odvedl parádní práci a pokračuje v příběhu, který začal v komiksu Oběť. Příběhem o těžký začátcích Temného rytíře, a jeho křížové výpravy. Moench znovu ukazuje, že Batman je jen člověk, který dělá chyby, ještě nemá vybroušené detektivní schopnosti k dokonalosti, často se nechá unést/rozptýlit emocemi, a následně za to pyká. Je to hodně příjemná změna oproti nejnovějším komiksům s Batmanem, kde je Batman skoro dokonalý. Moench výborně pracuje s tím, co Bruce v počátcích jeho kariéry pohání, a jak vnímá svůj úděl. Velmi se mi líbilo, jak zde Moench pracuje s Catwoman. Krásně se mu podařilo vytvořit uvěřitelné erotické napětí mezi ní a Batmanem. Velkou pochvalu si scénárista zaslouží za práci se záporáky. Moc hezky se povedlo prodat zvrácenou genialitu Huga Strange, tak i Scarecrowa, který je zde správně šílený a nevyzpytatelný. Hrůza je velmi povedený a dobrý komiks, který mi sedl.
Komiks tvoří třináct příběhů a povídek z různých částí světa. Některé jsou velmi povedené, a některé jsou bohužel trochu slabší. Na příbězích pracovali opravdu moc šikovní scénáristé, kteří zde odvedli velmi dobrou práci. I na menším prostoru dokázali své příběhy prodat, představit nám "svého" Jokera a dát příběhům krásnou cynickou pointu.
Jako vlastence mě hodně těší, že mohu napsat, že příběh od Štěpána Kopřivy se hodně povedl a patří k tomu nejlepšímu. Osobně mi hodně sedl příběh z USA od Johnse, pak příběh z Argentiny od Matíase Timarchiho, a příběh z Mexika od Alvaro Fong Varela je hodně krutý a drsný.
Nejslabší příběhy pro mě byly části, které přišly z Itálie, Kamerunu, Brazílie a Turecka. Nejsou vyloženě špatné, jen mi u nich něco chybělo. Ať už šlo o zápletku, pointu nebo samotný styl vyprávění. Prostě mi tam něco chybělo, abych byl spokojený.
Každý z příběhů mám svou vlastní lokální kresbu a jistou umělcovu vizi, a ta příběhům dodává krásné kouzlo. Kresba se velmi povedla a k jednotlivým příběhům přesně pasuje. Opravdu se mi hodně moc líbí, jak si jednotlivý výtvarníci vyhráli se zobrazením příběhu, Jokera a své vlastní země. Moc se jim to povedlo a já všem umělcům tleskám, protože odvedli parádní práci.
Osobně se mi líbila kresba u všech příběhů až na jeden. Nejméně mi sedla kresba u příběhu z Italie. Ale tam chápu, že to byl jistý tvůrčí záměr, který mi bohužel vůbec nesedl. Jinak jsem byl hodně moc spokojený a u některých příběhů velmi nadšený - zdravým Mexiko, Česko nebo Jižní Koreu.
Jsem dost spokojený a komiks jsem si užil. Byl jsem u některých příběhů velmi příjemně překvapený a musím říci, že jsem nečekal, že český příspěvek bude tak moc dobrý a kvalitní, a že se vyrovná jiným příběhům v této komiksové knize. Joker: Svět je povedený komiks, který stojí za váš čas a vaši pozornost.
Scénáristka G. Willow Wilson je dost talentovaná scénáristka, která se soustředí především na ženské postavy. Pro Marvel dělala velmi svěží Ms. Marvel (Kamalu Khan) a pro DC Poison Ive. Takže její oslovení pro Špatný den u Catwoman mi dává naprostý smysl. Wilson odvedla z mého pohledu dobrou práci. Je dost sympatické, že se Wilson nepokoušela o nějaký složitý příběh a soustředila na lehce přímočařejší příběh o jedné nepovedené loupeži. A šlape to dost dobře. Je to svižně a dobře odvyprávěná povídka, která funguje, tak jak má. Asi bych se nebránil, kdyby se v jistých věcech šlo více do hloubky, ale i tak jsem spokojený, protože jsem dostal hezkou povídku.
O kresbu a barvy se postaral umělec Jamie McKelvie. Jeho kresba je na pohled moc hezká a Selina vypadá moc sexy. Líbilo se mi jak je kresba přehledná a na panelech se dobře orientujeme. Barvy krásně vystihují atmosféru dané scény a moc hezky se na panely kouká. Tahle kresba a barvy k příběhu pasují. 7/10
Mr. Freeze
Druhý příběh si vzal na starost Gerry Duggan, který dlouho psal pro Marvel Deadpoola. Duggan pojal příběh vážněji a jsou tam znát temnější odstíny lidského chování, které jsou svým způsobem znepokojivější, než vyobrazování násilí. Dost se mi líbilo jakým způsobem Duggan pracuje s postavou Mr. Freeze, a také jak vyobrazuje dynamické duo a jejich vzájemnou interakci. Je to zajímavě napsaná povídka, která parádně funguje v detailech. O to více zamrzí, že takový konec je lehce nedotažený a možná zbytečně akční. Tady tomuto příběhu by slušelo komorní dialogové finále.
Výtvarnou stránku si vzal na starost umělec Matteo Scalera a odvedl moc pěknou práci. Jeho kresba a barvy k příběhu přesně pasují a dodávají mu tu správnou atmosféru. Kresba a barvy jsou temnější a utápěné ve stínech čím se ještě více zdůrazňuje atmosféra celého příběhu. Používají se zde chladné barvy, které mají vyvolat pocit chladu a odtažitosti. Sedlo mi, že kresba není uhlazená, místy je krásně nedokonalá a na jednotlivých panel skvěle funguje dynamika pohybu. Je to opravdu moc povedená kresba. 7,5/10
Tento svazek obsahuje tři příběhy od tří scénáristů. První od Matt Wagnera je nejdelší a jako padouch tu vystupuje Two-Face. Z počátku jsem byl hodně spokojený a příběh si mě zaháčkoval. Bohužel Wagner příběh zbytečně překombinovává, přidává další a další zvraty a ke konci je to takové nijaké. A je to velká škoda, protože příběh má zajímavé myšlenky a určitou hloubku.
O druhý příběh se postaral James D. Hudnall, který vsadil na zběsilou a akční atmosféru a přímočarost. A mě to velmi sedlo. Hudnall se nepokouší o nic nového, a servíruje akční jízdu, ve které Batman likviduje padouchy v džungli. Je to jednoduché a velmi zábavné.
Třetí příběh si vzal na starost Alan Grant a narovinu říkám, že mi nesedl a nebavil mě. Na tento typ příběhů nejsem cílovka. Ale to je čistě můj osobní pohled. Věřím, že se najdou čtenáři, kteří tento příběh ocení a bude je bavit.
Tři příběhy, tři kreslíři. První příběh si vzal na starost scénárista Matt Wagner a odvedl velmi dobrou práci. Jeho kresba je nepříjemná, hutná, má správnou atmosféru, hraje si se stíny a místy je naschvál nedokonalá. Tato kresba se k příběhu hodně hodila.
Brent Anderson nakreslil druhý příběh a já jsem s jeho prací dost spokojený. Anderson výborně pracuje s atmosférou temné džungle, parádně využívá stíny a skvěle zobrazuje Batmana jako přízrak ze stínu. Jeho kresba mi dost sedla a k danému příběh pasuje.
Poslední příběh nakreslil Kevin O´Neill a odvedl zajímavou práci. Scénář je dost šílený a vyžadoval jistou dávku kreativity. Naštěstí se to O´Neillovi povedlo a dokázal ho přenést na stránky komiksu. Kresba je svým způsobem zajímavá a O´Neilla si zaslouží uznání za to jak ho nakreslil.
Druhý díl série Legendy Temného rytíře mě lehce zklamal. Nebylo to špatné čtení, jen mi dost nesedl poslední příběh, který mi zkazil zážitek z celého komiksu. I přestože jsem mírně zklamaný, tak si stále myslím, že první dva příběhy stojí za přečtení, protože mají, co nabídnout a jsou zajímavé a hezky nakreslené.
Hodně povedený a dobrý komiks. Mám dost rád scénáristu Paula Diniho a sedí mi styl jakým píše komiksy. Dini je velmi talentovaný scénárista a na Domu Ticha je to hodně moc vidět. Úvodní dva příběhy, které se věnuje postavě, co si říká Tesařka jsou velmi zábavné, komediální a mají vtipné dialogy. Je to taková jednohubka, před hlavním příběh. Dům Ticha je z mého pohledu velmi hezky napsaný, a funguje moc dobře. Dini velmi hezky a efektivně mění vypravěče, proplétá časové linie, skáče z přítomnosti do minulosti, a skládá hlavní příběh z menších propojených příběhů. Jasně, občas to místy působí chaoticky, některé věci nejsou dotažené do konce, ale četlo se mi to moc hezky. Mám trochu problém se slabším koncem, který z mého pohledu skončil rychleji, než vůbec začal. Dům Ticha je povedený a zábavný komiks, který mi sedl a líbil se mi příběh, kresba a barvy.
Opět velká spokojenost, ale musím se přiznat, že to nebyla čistá krasojízda jako v případě prvního dílů. Nicméně to nic nemění na tom, že druhý díl je parádní komiks, který mohu jen a jen doporučovat. Jsem opravdu velmi rád, že se komiks povedl a jedná se o luxusní čtení. Tvůrčí duo Juan Díaz Canales a Juanjo Guarnido odvedli skvělou práci a je radost sledovat, co se jim povedlo vytvořit. Z každé stránky cítím nadšení, radost a srdíčko. Tohle je srdcový projekt a o to více je mi sympatický. Díaz Canales napsal dobré scénáře, ale je pravdou, že místy lehce drhnou. Buď má Blacksad méně prostoru - první povídka, nebo je to lehce utahané - druhá velká povídka. Osobně mi více sedí kratší povídky, které jsou lehce přímočařejší, než delší a překombinované věci. Na druhou stranu si scénárista zaslouží velkou pochvalu za výborné a lehce cynické pointy a zakončení povídek. Guarnido nakreslil úžasné obrazy. Vizuální stránka komiksu je v topu a já jenom nestačím zírat. Stovky nápadů, hravého provedení, barevná paleta. Budu se opakovat, ale na ty panely a stránky se dá koukat desítky minut. Blacksad 2 je parádní komiks a já jsem velmi rád, že jsem mu dal šanci a on mi to oplatil svou luxusní kvalitou. Snad někdy v budoucnu vyjde třetí sbírka povídek.
Opravdu hodně moc povedený a místy luxusní komiks. Dostal jsem na tento komiks doporučení, které si získalo mou pozornost a já si komiks musel hned sehnat. A jsem hodně nadšený a spokojený. Přiznám se, že k dokonalosti a k čistým pěti hvězdám mi něco málo chybí. Ale já je tam přesto šoupnu, jelikož si to tento komiks zaslouží, protože je zajímavější, chytřejší a lepší, než se na první pohled zda. Scénárista Juan Díaz Canales výborně pracuje s detektivními příběhy a poválečnou dobou. Je hodně poznat, že scénárista má načteno a nakoukáno, a svými příběhy skládá poctu noirovým detektivkám, málomluvným soukromým detektivům a celému žánru. Navíc Díaz Canales skvěle pracuje s charaktery zvířat, které představuji dané postavy. Moc se mi líbilo tempo jednotlivých příběhů, odkazy, sociální kritika a skvěle napsané postavy, které jsou boží. Ať už jde o titulního Blacksada, Tejdna nebo jiné. Scénárista si charaktery vyhrál a je radost sledovat jeho nápady. Komiks má nádherou kresbu, která se mi moc líbila. Kreslíř Juanjo Guarnido odvedl luxusní práci a na jeho kresby bych se dokázal koukat celé hodiny. Jeho kresba je stylově retro a skvěle reprezentuje příběh. Od postav, které představují různé živočichy, přes prostředí, nápady, detaily až po úžasnou barevnou paletu. Guarnido vytvořil opravdu moc krásnou kresbu, co dokáže příběhy a zápletky prodat na sto procent. Blacksad je parádní čtení a hodně mi sedl, a já se moc těším na druhý díl.
Brian Michael Bendis, tak zní celé jméno výborného scénáristy, který na začátku století začal psát pro Marvel a vytvořil stovky skvělých příběhů. Bendis napsal úžasnou sérii Alias a pak se mu podařilo napsat jedny z nejlepších příběhů s Daredevilem. Následně budoval vesmír Ultimate, představil nového Spider-Mana a Milese Morales. Během pár let Bendis prokázal neskutečný talent, úžasné nápady a výborné vypravěčské schopnosti. A proto dostal na starost velké příběhové události okolo Avengers.
V tomto komiksu se navazuje na události, které se staly v komiksu Avengers: Rozpad. A Bendis si s tímto příběhem krásně vyhrál a výborně ho vystavěl. Největší síla celého příběhu tkví v tom, že známe postavy a víme čím si prošly. A teď postavy dostaly nový život, nové vzpomínky. Šanci být šťastný a spokojený. Bendis nám ukazuje jak by se hrdinům změnil život a je to hodně zajímavé, skvěle napsané, místy dojemné a nejlépe to funguje v těch nejmenších detailech.
A pak si Wolverine vzpomene na všechno a rozjede se akční a emocionální jízda, která uhání jako rychlík až do konce. Bendis přivádí na scénu desítky postav, aby je následně poslal do kolen, když jim ukáže realitu. Výborně to funguje u Spider-Mana a Hawkeyea, kdy doslova cítíte tu bolest, kterou si postavy prochází. Jenže tím se nekončí. Bendis si schoval pár trumfů, které vytáhne ke konci předposledního sešitu. Tři slova, která změní marvelovský svět na hodně dlouho. Poslední sešit krásně zavírá tento příběh a já jako čtenář jsem nadšený, dojatý a hlavně zvědaví, co bude dál.
O výtvarnou stránku se postarali kreslíř Olivier Coipel a další umělci přes kresbu a barvy. Coipel udělal výbornou mainstreamovou kresbu, kterou si tento titul zaslouží. Ta kresba je krásná a Coipel si s ní vyhrál. Jeho panely jsou dynamické, přehledné a dokáže na panelech zobrazit desítky postav v akci. Komiks má krásné a pestré barvy a doslova vypadá jako ta nejlepší omalovánka. Osobně mi kresba a barvy hodně sedly a na jednotlivé stránky se kouká moc hezky.
Četl jsem tento příběh podruhé a i na podruhé se mi líbil. Je to dáno tím, že mám dost načteno. Čtenáři, kteří mají načteno si tento komiks vychutnají a budou z něho nadšený. Čtenáři, kteří nemají načteno budou také dost spokojený, ale asi si tolik neužijí různé narážky a detaily. Při druhém čtením mě trochu mrzí, že Bendis některé postavy skoro nevyužil, nešel více do hloubky a určitě bych se nezlobil, kdyby hlavní příběh byl o dva sešity delší.
Jsem spokojený, protože Klan M je povedený a kvalitní mainstramový komiks, který šlape od začátku až do konce. Bendis je tady ve skvělé formě, Coipel má prvotřídní kresbu, a samotný komiks se čte parádně. Je to špičkový komiks od Marvelu, který jsem si napodruhé výborně užil a jen pár věcí mi chybělo k úplné spokojenosti.
Brian Michael Bendis, tak zní celé jméno výborného scénáristy, který na začátku století začal psát pro Marvel a vytvořil stovky skvělých příběhů. Bendis napsal úžasnou sérii Alias a pak se mu podařilo napsat jedny z nejlepších příběhů s Daredevilem. Následně budoval vesmír Ultimate, představil nového Spider-Mana a Milese Morales. Během pár let Bendis prokázal neskutečný talent, úžasné nápady a výborné vypravěčské schopnosti. A proto dostal na starost velké příběhové události okolo Avengers.
V tomto komiksu se navazuje na události, které se staly v komiksu Avengers: Rozpad. A Bendis si s tímto příběhem krásně vyhrál a výborně ho vystavěl. Největší síla celého příběhu tkví v tom, že známe postavy a víme čím si prošly. A teď postavy dostaly nový život, nové vzpomínky. Šanci být šťastný a spokojený. Bendis nám ukazuje jak by se hrdinům změnil život a je to hodně zajímavé, skvěle napsané, místy dojemné a nejlépe to funguje v těch nejmenších detailech.
A pak si Wolverine vzpomene na všechno a rozjede se akční a emocionální jízda, která uhání jako rychlík až do konce. Bendis přivádí na scénu desítky postav, aby je následně poslal do kolen, když jim ukáže realitu. Výborně to funguje u Spider-Mana a Hawkeyea, kdy doslova cítíte tu bolest, kterou si postavy prochází. Jenže tím se nekončí. Bendis si schoval pár trumfů, které vytáhne ke konci předposledního sešitu. Tři slova, která změní marvelovský svět na hodně dlouho. Poslední sešit krásně zavírá tento příběh a já jako čtenář jsem nadšený, dojatý a hlavně zvědaví, co bude dál.
O výtvarnou stránku se postarali kreslíř Olivier Coipel a další umělci přes kresbu a barvy. Coipel udělal výbornou mainstreamovou kresbu, kterou si tento titul zaslouží. Ta kresba je krásná a Coipel si s ní vyhrál. Jeho panely jsou dynamické, přehledné a dokáže na panelech zobrazit desítky postav v akci. Komiks má krásné a pestré barvy a doslova vypadá jako ta nejlepší omalovánka. Osobně mi kresba a barvy hodně sedly a na jednotlivé stránky se kouká moc hezky.
Četl jsem tento příběh podruhé a i na podruhé se mi líbil. Je to dáno tím, že mám dost načteno. Čtenáři, kteří mají načteno si tento komiks vychutnají a budou z něho nadšený. Čtenáři, kteří nemají načteno budou také dost spokojený, ale asi si tolik neužijí různé narážky a detaily. Čistě osobně si myslím, že by měl mít komiks nějaký text na začátku, aby čtenáři věděli, co předcházelo tomuto ději, a díky tomu naplno chápali jeho význam a důsledky. Při druhém čtením mě trochu mrzí, že Bendis některé postavy skoro nevyužil, nešel více do hloubky a určitě bych se nezlobil, kdyby hlavní příběh byl o dva sešity delší.
Jsem spokojený, protože Klan M je povedený a kvalitní mainstramový komiks, který šlape od začátku až do konce. Bendis je tady ve skvělé formě, Coipel má prvotřídní kresbu, a samotný komiks se čte parádně. Je to špičkový komiks od Marvelu, který jsem si napodruhé výborně užil a jen pár věcí mi chybělo k úplné spokojenosti.
Scénárista Jim Starlin je scénáristická legenda. Za svou kariéru napsal spoustu legendárních příběhů, které mají pevné místo v historii Marvelu a DC. Co se týče jeho práce na Kultu, tak jsem rád, že mohu napsat, že odvedl dobru práci. Na Kultu je hodně znát, že vyšel v době, kdy se změnil superhrdinský žánr, a i pohled na samotného Batman. Frank Miller představil těžké začátky v Roce jedna, pak také ukázal nekompromisního Batmana v Návratu Temného rytíře.
Starlin se při psaní Kultu hodně inspiroval Millerovými komiksy a také se rozhodl ukázat temnějšího a depresivnějšího Batmana. Kult není hezké čtení. Dějí se v něm ošklivé věci a Batman si tady sáhne na dno. A pokud bude chtít zachránit Gotham, tak bude muset povstat silnější, než kdy dříve, a dělat věci, které se mu vůbec nelíbí.
Scénář je velkou sociální kritikou a moc krásně ukazuje, co se stane, když zoufalým lidem někdo nabídne řád, cestu a dá jim pocit jistoty a bezpečí. Starlin výborně vykresluje vzestup kultu a následný pád demokracie. Místy to opravdu není moc příjemné a zábavné čtení, zvláště když si uvědomíte jak málo stačí, aby se společnost zhroutila nebo se obrátila jiným směrem.
O kresbu a barvy se postarali Bernie Wrightson a Bill Wray, a odvedli velmi práci. Z jejich kresby doslova cítíte narůstající šílenství a strach. Výborně se jim povedlo zobrazit Batmana, který se sesypal a neví co má dělat. Krásně si vyhráli s barvy a se stínováním. Jednotlivé panely nejsou uhlazené, nejsou dokonalé, a ve čtenářích vzbuzují neklid, nepříjemnost, a pocit strachu a beznaděje. Super práce, protože kresba umocňuje pocity ze samotného příběhu.
Je to těžké retro. Hodně textu, hodně panelů, a také kresba, která není pro začínající čtenáře moc líbivá a přívětivá. Mě osobně to nevadilo, ale dovedu si představit, že začínající čtenáře to nebude moc bavit a nedocení ten příběh.
Mám s komiksem dva problémy. Prvním je logika, protože příběh je místy trochu nelogický, a má chyby. Druhý problém je finální čtvrtina, která mi tolik nesedla a Starlin se zde lehce utrhl ze řetězu a jsou tu momentu, u kterých jsem si říkal, že sem úplně nepatří.
Jsem opravdu rád, že nakladatelství CREW mělo odvahu tento komiks vydat. Kult není odpočinkový komiks a osobně si myslím, že to není ani komiks pro děti. Spíše pro starší a zkušenější čtenáře, kteří mají načtené nějaké starší dospělejší retro komiksy. Je to dost depresivní, nepříjemné, temné, ale i takovéto příběhy je potřeba vyprávět. Protože tam, kde je temnota, tak tam je i světlo, pokud nezapomeneme, že existuje. Batman: Kult je zajímavý a povedený komiks pro starší čtenáře.
Povedený pohled na mysl Harvey Denta. Scénárista James Robinson rozehraje slibný příběh, který mi sedl. Bavila mě detektivní linka, užíval jsem si postavu Jasona Barda, a ocenil jsem to jak se pracuje s pokroucenou psychikou Denta - zde je to i panelově velmi zajímavě udělané. Robinson to hezky rozehraje na všech frontách, a o to více pak zamrzí, jak to nedokáže dotáhnout do uspokojivého konce. Všechny linky mají uspěchaný, nudný a líný konec. A je to obrovská škoda, protože všechno co koncům předcházelo bylo zajímavé a mohlo to nabídnout zajímavý úhel pohledu. Kdyby to ke konci nebylo uspěchané, tak bych byl hodně spokojený, takhle jsem jen spokojený.
Povedený a dobrý komiks, který příběhově navazuje na komiks Pod maskou, ve kterém se poprvé výrazně představil Red Hood. Já tento příběh poprvé objevil v luxusním animovaném filmu Batman vs. Red Hood, který prakticky vychází z těchto dvou komiksů. Pod červenou maskou je dobře napsaný komiks, co má super tempo, dobrou akci a je správně napínavý. Osobně by se mi více sedlo, kdyby se šlo do hloubky a Batman byl mnohem více frustrovaný svou nevědomostí. Scénárista Judd Winick odvedl dobrou práci a napsal zajímavý a nosný scénář, který velmi hezky pracuje s tím, co Red Hood symbolizuje. Winnickovi se povedlo dát do příběhu zajímavé myšlenky a ukázat, že Red Hood na některé věci kouká mnohem více realisticky, než samotný Batman. A to Batmana hodně štve. Hlavní příběh má trochu slabší konec. Závěrečný komiks, nám ukáže jak se povedlo Jasonovi zmrtvýchvstání. Pod červenou maskou je povedený a zábavný komiks.
Povedený komiks. Sedl mi styl jakým scénárista Gregg Hurwitz píše sérii The Dark Knight. Hurwitz sází hodně na psychologii a snaží se záporáky nějak polidštit a ukázat, že to taky byli obyčejní lidé. Tenhle přístup vyšel u Scarecrowa, Mad Hattera a vychází i u Clayface. Je to dobré a zábavné čtení a Hurwitz ví, co chce vyprávět. Příběh má spád, dobré tempo a konec funguje. Pak přijdou na řadu dva sešity, ve kterých se nemluví, a ty mi sedli opravdu hodně. Hurwitz si zde scénáristicky hraje a já si tyhle dva sešity moc užil. Závěrečné dva sešity o novém Man-Batovi jsou dobré, a z mého pohledu funguje skvěle konec, který ukazuje, že Batman nezapomíná. Proměny jsou dobrý a povedený komiks, který se čte moc dobře.
Opět a znovu jsem to s Morrisonem zkoušel, a opět jsem selhal. Naštěstí to neskončilo prohrou, ale jen remízou, což se dá brát jako Pyrrhovo vítězství. Komiks má dobré tempo, zajímavé příběhy, ale pak si Morrison vezme těžké drogy a naservíruje nám sešit číslo osm. Sešit, který se mi četl fakt těžce a vůbec mě nebavil. A pak přijde to nejlepší z celého komiksu. Sešit Levitant útočí: Kapitola 1. je suprově napsaný, je zábavný a hlavně si na nic nehraje. Kapitola 2. je pak přesným opakem kapitoly první, a ukáže Morrisona v nejčistší podobě. Samotný konec se povedl a představuje věci příští, které jsme už mohli číst. Není to špatný komiks, ale pořád to pro mě není to pravé ořechové.
Šel jsem tomu naproti jak to jen šlo, ale Morrison mě svým scénářem zas ubil. První tři sešity jsou krásně přepálené, a jak se píše v úvodu, hezky pulpové. Je to dobrá zábava, které skvěle šlape a já se u ní dobře bavil. Jenže u čtvrtého sešitu si Morrison řekl, že načase začít vyprávět i nějaký ten příběh v pozadí a mě to najednou přestalo bavit. Postavy se tam objevují a mizí, vytahují se zápletky a postavy z hluboké historie a je to čistě z mého pohledu zbytečně překombinované. Kdo má rád Morrisonův styl, tak bude slintat blahem, ale já to stále nedokážu ocenit. Možná kdybych to četl v kuse a nebylo to rozkouskované do x dílů, tak bych to jako kompletní vizi docenil. Za mě fajn komiks, ale prostě má radši jiný typ vyprávění.
Dobrý komiks, se kterým jsem trochu bojoval. Musím pochválit scénáristu Gregga Hurwitze za to jakým způsobem se rozhodl nám prezentovat "šílenství" Mad Hattera. Hurwitz umí pracovat s civilní rovinou, a krásně a realisticky nám ukázat, proč se někdo stane kým se stane. Ten pád do nory šílenství je tady moc hezky napsaný a vygradovaný. Problém je, že to Hurwitz přežene. Mad Hatter se tady urve ze řetězu jako Joker a to mě na té postavě nesedlo. Stovky mrtvých, geniální plány na druhou a to jaký způsobem si hraje s Temným rytířem. Je to trošku moc. Osobně mi nesedla kresba u některých částí, nicméně uznávám, že pomáhá té správné atmosféře. Hodně se mi líbil závěr hlavního příběhu, zvláště když je Batman hodně naštvaný a nechce hrát Hatterovu hru. Druhý příběh, ve kterém se sejdou Penguin, Scarecrow a Mad Hatter je hodně povedený a zábavný. Trošku to nefunguje, co se týče logiky, ale je to zábava a má správnou atmosféru, hezkou kresbu a barvy. Šílený je zajímavý komiks, který se vyplatí přečíst.
Tak takovýto konec jsem nečekal. Při čtení poslední svazku Gotham Central jsem si zas chrochtal blahem a říkal si, jak moc je to zas dobré, ale pořád jsem měl pocit, že mi tady něco chybí na plnou palbu. Příběhy byli parádně odvyprávěný, měly zajímavé pointy (Příroda), nabídly něco úplně jiného než jsem čekal (Sunday Bloody Sunday) nebo přinesly hezký zamotaný příběh (Mrtvý Robin). Velmi dobré příběhy, které jsem si užil, ale jak už jsem psal, na plnou palbu by to nebylo. A pak to přišlo. Přišel poslední příběh, který nese jméno Corrigan II, a já jsem dostal něco, v co jsem nedoufal. Dostal jsem výborně vystavěný příběh, při jehož čtení jsem ani nedýchal, užíval jsem si každou stránku a dialog, a čekal jsem na to, co se stane. Je to luxusní čtení, které funguje na výbornou, dá čtenáři celou škálu emoci, od hněvu až po smutek. V tomto příběhu se krásně zúročí všechna práce, kterou za ty roky oba scénáristé na této sérii odvedli. Rucka a Brubaker jsou mistři svého oboru a vytvořili něco skvělého a já jsem nadšený a zároveň naštvaný, že je konec. Chci víc, chci vědět jak to bude dál s postavami, které jsem si oblíbil a mám je rád. Ale je konec. A je to konec, který je realistický, tvrdý, nepříjemný a přesně takový jaký by člověk čekal v realistickém Gotham City. V městě prolezlém korupcí, kde "pár správných chlapů" v modrém bojuje za spravedlnost, a dost často za to zaplatí cenu nejvyšší. Poslední příběh povyšuje tento díl na prvotřídní komiks. Gotham Central: Corrigan je opravdu silný a kvalitní komiks.
O trochu lepší, než první díl. A to první díl byl obrovská pecka. Pojďme si to říci narovinu, tohle je velmi, ale opravdu velmi povedený komiks, který skvěle funguje. Scénáristé Ed Brubaker a Greg Rucka nám přináší skvělé detektivní příběhy z Gothamu. Příběhy, co jsou napínavé, osobité, mají spád, a samozřejmě jim nechybí úderné pointy. Oproti minulému dílu, mnohem lépe funguje zakončení jednotlivých případů, a scénáristé se nebojí tnout do živého. Největší síla komiksu znovu vychází z civilnosti, uvěřitelných dialogů, skvěle napsaných postav, a taky z absence Batmana. Osobně si hodně užívám dialogové výměny mezi detektivy, to jak detektivové fungují jako parťáci a jejich vzájemnou chemii. Škoda, že těch postav je tady tolik a ne každá dostane tolik prostoru - třeba v dalších dílech. Samotné příběhy se čtou jedna báseň, a než se nadějete, tak máte komiks přečtený a těšíte se na další díl. Jediná má větší výtka směřuje ke kresbě, která je přesně padnoucí k příběhům, ale mohla by být detailnější, aby šlo rozeznávat postavy. Kolikrát se mi stalo, že jsem přemýšlel, kdo všechno je na jednotlivých panelech, a kdo tam není. Gotham Central: Šašci a blázni je velmi povedený komiks, který mi udělal velkou radost.
Kvalitní komiks, který jsem si moc užil. Největší problém, který s tímto komiksem mám je to, že jsem měl obrovské očekávání. Druhá kniha mi hodně moc sedla, a proto jsem od třetí čekal to samé. A to se tak úplně nedostavilo. Tím samozřejmě netvrdím, že je komiks špatný. Komiks je parádní a opět skvěle funguje. Rucka a Brubaker umí psát tyhle civilní příběhy, a je radost číst, to co oba pánové vymyslí. Jejich příběhy jsou velmi chytlavé a moc hezky ukazují, jak se žije v Gotham City a jaké je to pracovat v policejním sboru, který je prolezlý korupcí. Samotné příběhy mají spád a jsou moc hezky vystavěné a dobře se čtou. Znovu musím napsat, že výborně fungují dialogy a chemie mezi postavami. Bohužel znovu musím napsat, že mě mrzí, že se ke slovu nedostane celý tým z MCU, ale jen ty nejhlavnější a je to velká škoda. Kresba a barvy se k příběhům skvěle hodí a dodávají jim tu správnou atmosféru. Gotham Central: V rajonu šílenství je dobrý a povedený komiks.
O scénář tohoto komiksu se postaral Marc Silvestri, který je v komiksovém světě více známý jako výtvarník a jeden ze zakladatelů nakladatelství Imaga Comics. Silvestri nosil koncept příběhu v hlavě několik let, než se mu ho podařilo dostat na papír. Samotná myšlenka, že Temný rytíř musí spojit síly s Jokerem je zajímavá, a každého čtenáře hned napadne - proč? a jak to bude vypadat? Tento příběh by se dal pojmout několika různými způsoby. Silvestri se rozhodl pro kombinaci detektivního thrilleru s prvky akčního blockbusteru. A tento styl příběhu hodně sedl.
Komiks je hodně ukecaný a má spoustu panelů s dialogy. Nicméně je to taky velká akční jízda, kde akce místy nebere konce. Silvestri to krásně vybalancoval a komiks se čte moc dobře. Je to napínavé a poutavé čtení, které nutí čtenáře otáčet stránku za stránkou. Příběh má spád, dobrou atmosféru, parádní tempo, napětí, zvraty a i hezkou myšlenku. Největší problém je ten, že je to lehce překombinované a pár věcí mi úplně nesedlo, ale musím uznat, že Silvestri si jede své a odvedl dobrou práci.
Kresba od Silvestriho je velmi, ale opravdu velmi povedená a působivá. Už od první stránky jsem věděl, že se mi Silvestriho kresba hodně líbí, a ke všemu k příběhu výborně pasuje. Jeho kresba je správně nepříjemná, temná, a místy se umí dostat hezky pod kůži - Joker a hlavní záporák. Silvestri si parádně vyhrál se stíny, s detaily a dal kresbě potřebnou dynamiku, která skvěle funguje v akčních momentech. Na druhou stranu si krásně vyhrál s pomalejšími částmi příběhu, kdy kresba dokáže působit tísnivě a depresivně.
O barvy se postaral Arif Prianto a odvedl luxusní práci. Tento komiks má výbornou vizuální stránku, a barevná paleta je zde nádherná. Barvy umocňují nepříjemnost a hutnost příběhu, a dodávají mu ještě více znepokojivější auru. Některé momenty jsou pastva pro oči a je radost koukat na to co, Silvestri a Prianto vytvořili.
Tento příběh vychází v luxusním vydáním. Nakladatelství CREW si na něm dalo opravdu záležet a já mám z toho obrovskou radost. Na deskách jsou dvě parádní kresby Batmana a Jokera, které hned navodí tu správnou atmosféru. Krom příběhu, najdeme v komiksu velkou galerii alternativních obálek. A když říkám velkou, tak myslím opravdu velkou a je na co koukat. Další krásným bonusem jsou stránky vytažené tuží od Silvestriho. Zde uvidíte kolik práce Silvestri odvedl, a jak moc si s jednotlivými stránky a panely vyhrál. A jako poslední bonus je samotný rozbor příběhu a jistých aspektů. Silvestri zde popíše jak komiks vznikal, popíše hlavní myšlenku příběh a pochválí své spolubojovníky. Bonusová výbava komiksu je parádní.
Největším záporem celého komiksu je jeho překombinovanost. Silvestri vytvořil poutavý příběh, zajímavého záporáka, a povedenou pointu. Nicméně, místy jsem měl pocit, že je to zbytečně složité a překombinované, hraje to na velké náhody a snaží se to čtenáře šokovat a vyvést z jeho komfortní zóny.
Další problém, který komiks čistě z mého pohledu má je, Joker a jeho hláškování. Joker zde není ten ultimatně nevyzpytatelný a děsivý padouch, jak ho známe z jiných příběhů. Joker se zde chová jako Deadpool. Používá popkulturní odkazy, hláškuje a snaží se být nad věcí. Neříkám, že to není zábavné, ale prostě to na mě tolik nefungovalo jak by mělo. Osobně bych byl radši, kdyby byl Joker mnohem více naštvaný a zlý.
Týmovka Batmana a Jokera je dobrý a zábavný komiks, který mi ve výsledku sedl. Bavilo mě ho číst, bavilo mě o něm přemýšlet - zvláště potom, co jsem si přečetl jak o samotném příběhu a pointě uvažuje samotný autor komiksu Silvestri. Je to akční thriller, ve kterém se pořádně něco děje a má to zajímavého záporáka. Určitě musím pochválit práci s atmosférou, a výbornou kresbu a barvy. Další pochvalu si zaslouží samotné vydání, protože je opravdu luxusní. Z mého pohledu se komiks povedl, a pokud si chcete přečíst zase trochu jiný komiks Batmanem, tak s tímto komiksem určitě chybu neuděláte.
Komiksová lahůdka, která mi udělala obrovskou radost a jen opravdu málo chybělo, abych tomu dal pět z pěti. Scénáristické legendy Brubaker a Rucka nám dali parádní detektivní příběhy z Gothamu. Příběhy, co jsou civilní, realistické, pomalejší a ukazují detektivní práci, tak jak asi v reálu vypadá. A já si u toho chrochtal blahem. Oba scénáristé napsali postavy, které jsou z masa a z kostí, dělají chyby, a je na nich vidět, že sloužit v Gothamu jako policajt není žádný med, a vybírá si to svou daň. Zde je vidět skvělý scénáristický um obou scénáristů. Musím pochválit přesné dialogy, protože i zde Brubaker a Rucka odvádí parádní práci. Výborně se zde pracuje s přítomností Batmana a jeho záporáků. Čím méně je na scéně Temný rytíř, tím je to lepší. A perfektně funguje to, když se Batman drží ve stínech a jen občas se objeví na scéně, nebo v nějakém záběru. Tak proč to není za plnou palbu?? Mám trochu problém s koncovkou příběhů. Zakončení příběhů není špatné, ale jen jsem čekal něco trochu údernějšího, co mě posadí na zadek. Ale, kdo ví, třeba to přijde v dalších dílech. Tak jako tak, pořád mohu s klidným srdcem tvrdit, že je to špičkový komiks. Gotham Central: Při výkonu služby je velmi dobrý komiks, který mi hodně moc sedl a já se těším na další díly.
Čekal jsem trochu víc. Mám hodně rád příběhy s Johnem Constantinem, želbohu jich v Česku moc nevychází a je to škoda. Proto jsem se na Vzlety a pády dost těšil. A výsledek bohužel zůstal na půlce cesty. Komiks u nás vyšel v luxusní edici. CREW vydala komiks v sérii DC Black Label a komiks dostal prvotřídní péči. Obálka, bonusy, různé varianty návrhů obálek - nádhera. Největší problém mám s příběhem scénáristy Toma Taylora. Taylor napsal dobrý a zábavný příběh, ve kterém Constantine hláškuje o život, zachraňuje svět a opět napravuje svou chybu. Čte se to dobře, je to zábavné a místy i dost vtipné, má to spád, a je to hezky nakreslené. Tak kde může být sakra problém??! Problémy vidím v tom, že příběh má spoustu styčných ploch s příběhem Syn člověka (který je fakt topový a já ho mám velmi rád), a celou dobu jsem při čtení měl pocit, že Taylor jede na půl plynu, a nejde mu se utrhnout ze řetězu a dát příběhu vlastní tvář. Nechápejte mě zle, já si komiks dost užil, ale čekal jsem o trochu více. Takhle jsem dostal moc dobrou jednohubku, kde největší kouzelník hlášku, pije a kouří, a nebojí se slovně setřít samotného Lucifera. Není to málo, ale mělo to být o dost více.
Na komiksech s Batmanem se za celou jeho historii vystřídalo desítky scénáristů a umělců. A jen pár jedincům se podařilo se zapsat do historie batmanových příběhů zlatým písmem. Jedním z nich je scénárista Dennis O'Neil, který pomáhal s novým realistickým pohledem na Batmana. O'Neil je legendární tvůrce, který vytvořil nové padouchy a dal svým příběhům nový civilnější pohled. A hlavně se nebál ukázat Batmana jako člověka, který dělá chyby, a ty chyby ho bolí a dokonce ho mohou zlomit. V jeho podání Batman není dokonalý hrdina.
O'Neil v tomto komiksu rozjede jednoduchou zápletku, která funguje velmi dobře. Scénárista se tentokrát tolik nesoustředí na detektivní práci, ale na Batmanovu zarputilost, nezlomnost a odhodlání vykonat spravedlnost za každou cenu. A je to parádní čtení, které mi hodně sedlo. Moc dobře funguje psychologická rovina, akční momenty a celé to má hutnou atmosféru. Líbilo se mi jak je příběh krásně vyvážený, a jedná se o napínavé a dobré čtení. Jediné, co mi výrazně nesedlo, je moment, kdy Batman začne brát super steroid, a nezjistí si nic o jeho složení a ani pořádně neprověří člověka, který ho vytvořil. V jiných komiksech by Batman provedl velkou detektivní práci, než by si vzal cizí látku. Ale tohle je taková komiksová berlička, aby se mohla rozjet zápletka.
Trevor Von Eeden se postaral o rozvržení panelu a odvedl špičkovou práci, protože jeho rozvržení je dynamické a žene příběh kupředu, ale umí i krásně zpomalit, když je potřeba, aby se ke slovu dostala psychologická stránka příběhu.
O kresbu a barvy se postarali umělci Russell Braun, José Luis García-López a Steve Oliff, a odvedli špičkovou práci. Kresba je hutná, má správnou atmosféru a výborně vystihuje přesný tón příběhu. Práce se stíny a barvy je luxusní a skvěle se na jednotlivé stránky a panely kouká. Z mého pohledu jsem dostal parádně nakreslený komiks a jsem hodně spokojený.
Série Legendy Temného rytíře nám odstartovala velmi dobře a Batman: Jed je dobrý a povedený komiks, který mi dost sedl. Příběh má spád, je správně napínavý, a ukáže nám, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A i Batman může být zoufalý a udělat obrovskou chybu, která ho může stát všechno, co měl. Takže pokud si chcete přečíst komiks, který už obstál zkouškou času, tak si tento komiks sežeňte.
Povedené završení příběhu o Nářezovi. Mark Millar nám dal kvalitní finále, které funguje, tak jak má a je dobře napsané a odvyprávěné. Millar dokázal přijít s hezkými a funkčními zvraty, posunul postavy dál, a stále si zachoval, to co na této sérii máme rádi - brutalitu, drsný černý humor a nekompromisnost. Četlo se to moc dobře. Začátek byl pomalejší, ale jakmile se příběh rozjede, tak to byla velká jízda. Poslední dva sešity jsou peckové. Závěrečný díl o Nářezovi a Zabijačce se povedl a já jsem s tímto komiksem spokojený.
Slušné pokračovaní, které nabere spád ve druhé polovině. Ze začátku se svým způsobem drží scénárista Mark Miller "lehce při zemi". A pak nastoupí na scénu Zuřivec se svým novým jménem a začíná masakr. Miller se utrhne ze řetězu a nebojí se ubližovat obyčejným lidem, a ukazovat jak se hra na superhrdiny změnila v boj o holý život nevinných lidí. Přichází velké následky a také velké ztráty. Kick-Ass 2 je velká nadupaná akční jízda, která je sice slabší, než první díl, ale i tak se čte velmi dobře a ten příběh mě dost bavil.
Velmi povedený příběh o naší malé Zabijačce. Největší problém tohohle komiksu je ten, že prostě po prvním díle chybí moment překvapení. Už nás nemůže překvapit brutální násilí, černý humor, narážky na superhrdiny a další věci. Nicméně, pokud se přesto dokážete přenést, tak vás čeká akční jednohubka, ve které si naplno užijeme Zabijačku. Mindy se s tím nepáře a je to neskutečně skvěle napsaná postava a je vidět, že scénáristu moc bavilo psát její příběh. Millar se tady lehce utrhl ze řetězu a já si to dost užil. Zabijačka je povedený a hlavně zábavný komiks.
Velmi dobrý a kvalitní komiks, který jsem si moc užil. V úvodu je řečeno, že celý příběh Země nikoho se rozvíjel na osmdesáti pěti sešitech. My jsme bohužel dostali jen pětadvacet sešitů. Je to obrovská škoda, protože tenhle příběh by si zasloužil být odvyprávěn, na co největším možném prostoru. Takhle jsme dostali pouze torzo. Torzo, které samo osobě funguje výborně, ale je hodně znát, že desítky zápletek a příběhů chybí. Scénáristé odvedli výbornou práci a je radost číst jakým způsobem uvažují, jak pracují s postavami, a kam to celé posouvají. Místy je to skvěle napsané a má to parádní psychologickou stránku. Většina postav si projde svou vlastní krizí a musí najít sílu bojovat dál za ty správné ideály a hodnoty. Někomu se to podaří, a někomu bohužel ne. Opět musím ocenit, že civilní rovina tohoto příběhu šlape perfektně a je mnohem zajímavější, než všechna superhrdinská akce. Moc jsem si užil části, které nepotřebují dialogy, protože stačí jen sledovat panely a hned nám naplno dochází, co se děje a jaký to má význam. Země nikoho, kniha třetí je velmi povedený komiks a já ho mohu jen doporučit.
Bohužel mi to tolik nesedlo a přišlo zklamání. Scénárista Chip Zdarsky má evidentně rád Spider-Mana a jeho vtípky, urážení padouchů a jisté sebeshazování. Má rád ukecaného Spider-Mana, který více mluví, než se mlátí. A tohohle Spider-Mana Zdarsky chtěl psát. Jenže se ukázalo, že těch dialogů je extrémně hodně a ne vždy fungují, tak jak by si scénárista přál. Je tu spoustu vaty, u některých dialogů si budete říkat, proč tolik Zdarsky tlačí na pilu a proč nenechá Petera/Spider-Mana na chvilku mlčet. Problém je i samotná zápletka. Není to úplně špatná zápletka, ale že bych si z ní sedl na zadek a nějak extra si jí užil, to taky říci nemohu. Poslední sešit s JJJ má dobré dialogy, a je tam vidět něco více, a i ten konec dokáže navnadit na další díly. Do soumraku není špatný komiks, jen doplácí na svou ukecanost a překombinovanost.
Hodně moc povedený komiks, který je radost číst. První kniha fungovala jako předehra, ale to důležité se začíná dít tady. Batman rozjel svou vlastní křížovou výpravu za záchranu padlého Gothamu a konečně mu dochází, že musí upravit svůj přístup, protože to, co fungovalo v minulosti teď nebude fungovat. Je potřeba otevřít oči a nekoukat na věci černobíle. Scénáristé rozjedou zajímavé příběhy, které jsou parádně napsané a výborně ženou příběh kupředu. Hodně moc mi sedlo jak jsou jednotlivé sešity vyvážené. Je tu dost akce, která skvěle funguje, ale jsou tu i skvěle napsané dialogy, jenž posouvají postavy a příběh dál. Scénáristé skvěle pracují se záporáky. Ivy zde má skvělou linku, Bane se ukáže v nejlepší formě, a schizofrenní Two-Face předvede luxusní soudní přelíčení. Tento komiks má jednu velkou a zásadní chybu. Chybí vedlejší příběhy. Tohle tady mělo vyjít úplně zkompletované, a ne aby chyběli sešity a příběhy. Země nikoho kniha druhá je parádní komiks, který si musíte přečíst.
O scénář komiksu se postaral Howard Chaykin. Osobně šlo o mé první setkání s tímto komiksovým autorem a musím říci, že to dopadlo dost dobře. Chaykin je šikovný scénárista, co umí vyprávět daný příběh, umí mu dát správnou atmosféru, a taky má dobré dialogy, které mají hlavu a patu. Tedy pokud jednu informaci neopakuje v každém sešitě pořád dokola a dokola - pro komiksy, které se vydávali v 60. a 70. letech naprosto typické. Chaykin rozehraje zajímavý příběh o zrodu Batmana, který na to jde úplně jinou cestou. Ta cesta by ve výsledku mohla být mnohem složitější, ale ve výsledku to vůbec nevadí, protože komiks má správnou a hutnou atmosféru, dobré tempo a čte se dobře. Osobně jsem čekal, že se scénárista trochu více utrhne ze řetězu a bude provádět mnohem "zajímavější změny", ale to nebyl hlavní účel. Chaykin chtěl odvyprávět dobrý retro příběh, který by reflektoval dobu a náladu ve společnosti, a měl tam jiného Batmana. A to se mu povedlo.
O kresbu a barvy se postaral umělec a kreslíř Dan Brereton. Brereton odvedl výbornou práci a jeho kresba se mi velmi líbila. Hned na první pohled mi připomněla kresbu, kterou tvoří další skvělý umělec, který se jmenuje Alex Ross. Breretonovi se povedlo, aby retro atmosféra doslova dýchala ze stránek komiksu. Opravdu se jedná o nádhernou kresbu, jenž k danému příběhu sedne a dodává mu jistou hloubku. Navíc je celý komiks nakreslený, co nejvíce realisticky, takže místy působí civilně a opravdově. A to se mi hodně líbilo.
Tento komiks se dost povedl a já jsem rád, že jsem si ho přečetl, protože jde o dobrý příběh s opravdu nádhernou kresbou. Největší problém komiksu je ten, že jde o krátký příběh, který mohl být v některých ohledech odvážnější, určitě delší a zkusit mnohem více využit toho, že jde o alternativní příběh, kde si autor scénáře může dovolit skoro cokoliv. Tak jako tak, se jedná povedený a zábavný komiks, který nabízí něco trochu jiného. Pokud máte rádi Batmana a alternativní příběhy, tak si tento komiks zamilujete.
Scénárista Al Ewing znovu odvedl velmi dobrou práci. Ewing má svůj příběh promyšlený a krásně nám ho dávkuje. Nikam nespěchá a krásně si všechno připravuje, aby to fungovalo a mělo to nějakou emocionální odezvu. Krásně je to vidět na prvním sešitu, kdy Ewing věnuje prostor postavě generála Fortean, abychom ho lépe poznali a pochopili jeho motivace. O to více pak funguje finální konfrontace s Hulkem, která je velmi zajímavě vymyšlená (jsou tu vynikající hororové momenty) a má skvělou pointu.
Ewing hlavní část příběhu uzavře velmi rázně, ale tím se v tomto komiksu nekončí. Poslední sešit s pořadovým číslem 25. si pro nás připraví něco, na co jsem nebyl vůbec připravený. Podíváme se na konec času, kde Ničitel světů zabijí poslední živé hvězdy a organismy ve vesmíru. Ewing zde vypráví filozoficky sci-fi příběh s obrovským přesahem, u kterého si budete jednotlivé texty číst znovu a znovu. A na samotné panely budete koukat desítky minut. Scénárista zde předvede opravdu něco mimořádného a vy pochopíte, že tahle série s Hulkem není jen "hloupá akční mlátička". Tahle série je jiná, je chytřejší a má, co říci.
V tomto díle se o kresbu podělili tři kreslíři. O první sešit se postaral Ryan Bodenheim, který odvedl dobrou práci. Jeho kresba se mi dost líbila a připomněla mi věci, které dělá John Romita Jr.. O zbytek hlavního příběhu se postaral Joe Bennett, který je hlavní kreslíř pro tuhle sérii a opět odvedl velmi dobrou práci. Bennet si výborně vyhrál se souboji a opět do nich přidal nepříjemné momenty. Některé pasáže působí dost nechutně a až hororově - pro mě tolik ne, ale mladší čtenáři by to nemuseli úplně rozdýchat.
Poslední sešit 25. si vzal na starost Germán García a odvedl luxusní práci. Ta kresba je luxusní, a vy budete mít pocit jakoby jste koukali na nějakou space operu alá Interstellar, Sunshine atd. Plus to má výbornou barevnou paletu, která tento sešit posouvá na úplně jinou úroveň. Tento sešit je moc zajímavý a povedený.
Pátý díl komiksové série Immortal Hulk se dost povedl a já si ho užil. Je to velmi dobře napsané a i na kreslené. Děj má spád, akční scény jsou parádní a poslední sešit je něco, co jsem opravdu nečekal. Jediná věc, se kterou mám trochu problém je ta, že mě to celé nechávalo chladným, a necítil jsem tam ty emoce, které jsem chtěl. Ale tohle je jen drobná výtka. Immortal Hulk 5: Ničitel světů je povedený a dobrý komiks.
Tohle se mi líbilo. Mám rád, když si hrdinové v příbězích sahají na dno, musí řešit morální dilemata, a začnou se stírat rozdíly mezi správným a špatným. A takový je i komiks Země Nikoho. Gotham padl. Zemětřesení zničilo město, a jak padlo město, tak padl i řád a zákony. V ulicích vládne chaos a přežívají silnější a chytřejší. Někdo se dokázal přizpůsobit, a někdo stále věří ve staré pořádky a zákon. Jenž jak dodržovat zákon, když žijete v Zemi Nikoho, kde už žádné zákony neplatí. Scénáristé rozjedou velmi silnou zápletku, která velmi dobře funguje. Čím více se scénáristé drží v civilně rovině, tím je komiks lepší a silnější. Hodně tomu pomáhá, že Batman má minimum prostoru - alespoň ze začátku. S příchodem Batmana příběhu lehce spadne řetěz. Což, je trochu škoda, protože jsem si užíval tu civilnost a problémy, které řešil Gordon a spol. Jakmile Batman nastoupí na scén, tak příběh začne být mnohem akčnější a lehce chaotický. Pořád je to moc dobré čtení, ve kterém se scénáristé krásně vyřádili - viz. poslední dva sešity s Cainem. Země Nikoho kniha první je povedený a zábavný komiks a já se těším na další díly.
Silný, krásně nakreslený a parádně odvyprávěný komiks. Umělec Stjepan Šejić odvedl na Harleen výbornou práci a je vidět, že je to autorský komiks, který má umělec pěvně v rukou. Šejić je převážně umělec než klasický komiksový scénárista, a tímto přístupem přistupoval k tomuto komiksu. Nepsal klasický scénář, ale nastínil příběh a dialogy, pak k tomu přizpůsobil panelovaní, a jakým způsobem bude příběh vyprávěn a jaké bude mít tempo. Šejić jako umělec převážně vypraví obrazem a vizuální formou. Nicméně musím uznat, že to na komiksu nebylo vůbec poznat. Šejić má hodně silné a zajímavé dialogy, které mají hlavu a patu, a parádně po psychologické stránce fungují. Scénář je povedený a hodně se mi líbilo se dostat pod povrch doktorky Harleen Quinzelové. Její rozhovory s panem J. jsou velmi povedené a fungovali na mě. Co se týče vizuální stránky, tak to je kapitola sama pro sebe. Šejić udělal užasnou kresbu, která se mi moc líbí. Jsou to úžasné obrazy, na které je radost koukat. A ty barvy jsou úžasné. Fakt super práce. Největší problém tohoto komiksu je, že má přesně daný konec a samotná cesta k němu je dost předvídatelná. Z mého pohledu zapojení do příběhu Harvey Denta funguje, tak na půl, ale několik hezkých momentů to nakonec přinese. Harleen je moc povedený komiks, který udělá radost zkušený komiksovým znalcům, tak i začátečníkům.
Scénárista Mike Carey má bohaté zkušenosti s hororovými příběhy. Pro Vertigo psal Lucifera a Mezi řádky, ale hlavně psal čtyři roky sérii Hellblazer, ve které vystupuje John Constantine. Carey je zkušený scénárista, a na Domečku krve a bolesti je to hodně vidět. Komiks má velmi dobrou atmosféru, jsou tu znepokojivé scény, a Carey si tu rozehraje tajuplný příběh napříč staletími, který dost dobře funguje. Hodně mi sedlo, že Carey nikám nespěchá a velmi elegantně vypráví příběh ve dvou časových rovinách. Komiks má po příběhové stránce spád, napětí a bavilo mě odhalovat celkové vyznění příběhu. Carey odvedl moc dobrou práci a jeho příběh umí být hodně nepříjemný.
Výtvarná stránka komiksu mi dost sedla. O kresbu se postaral Peter Gross, kterého doplnili Vince Locke a Cris Peter. Gross vytvořil přesnou kresbu, která správně zachytila atmosféru příběhu. Parádně funguje práce s detaily, hra se stíny, a výrazná barevná paleta. Kresba parádně umí zachytit nepříjemné věci, jenž jsou v příběhu. Ať už jde o násilí, démony nebo strašidelné momenty. Z mého pohledu se kresba povedla.
Komiks vychází v pevné vazbě a dostalo se mu té nejlepší péči. Kvalitní desky, kvalitní papír a i nějaký bonusový materiál. Velkou radost mi udělaly alternativní a klasické obálky, které jsou luxusní a výborně vystihují atmosféru samotného komiksu. V bonusech nalezneme medailonky autorů, první koncept příběhu a krátký rozhovor Careym a Grossem.
Co se týče záporů, tak osobně mám menší problém s gradací příběhu. Čistě z mého pohledu to vygradovalo až moc rychle, a v samotném příběhu vidím několik děr. Naštěstí je příběh napsaný zábavně a napínavě, že vám to tolik vadit nebude, pokud nad tím nebudete dlouze přemýšlet.
Domeček krve a bolesti je dobrý a zábavný komiks, který si jistě užijí všichni fanoušci hororového žánru. Při čtení komiksu si jistě vzpomenete na různé knihy od Stephena Kinga, různé hororové filmy a seriály. Scénárista Carey parádně pracuje s atmosférou a napětím, a servíruje nám povedený hororový příběh. Takže pokud máte rádi hororové komiksy, tak dejte Domečku krve a bolesti šanci.
Vzkříšení Ra´se Al Ghula zní jako něco, co si chcete přečíst, protože samotný název a i zápletka zní zajímavě. Jenže jakmile začnete číst, tak dostanete facku. Tento díl je chaoticky pospojovaný, místy je velmi nudný, nedá smysl a je prostě takový nijaký. Výrazně tady chybí ucelený příběh, který by tomu dal nějaký tvar. Dalším problémem je to, že scénáristé pracují s postavami divným způsobem, se kterým jsem celou dobu dost bojoval. Jediný, co zachraňuje tento komiks je závěrečná třetina, kde se začne alespoň něco dít a "příběh" v ten moment má nějaký spád. Z mého pohledu dost slabý díl, snad druhá část bude lepší.
