V Česku zatím žádný komiks od filipínského scénáristy Denize Campa nevyšel. Osobně jsem o něm nikdy neslyšel a nic jsem od něho nečetl. Ale to se po přečtení Absolute Martian Manhunter změní. Camp se dostal na můj seznam talentovaných scénáristu. Teď budu vyhlížet jeho další tvorbu a budu se těšit na to, s čím mě opět překvapí.
Když jsem začal číst komiks, tak jsem si vzduchu představil celý tvůrčí proces, jak vznikal. Muselo to být hodně náročné, jelikož většina komiksu působí, jako by tvůrci byli na těžkých drogách. Halucinace, různé vjemy, dialogy, které na první dobrou nemusí dávat úplně smysl. Celé to působí jako halucinogenní trip roztříštěnou myslí. Vymyslet něco takového je hodně náročné. A vymyslet to tak, aby to dávalo smysl, a aby to ještě někdo zvládl nakreslit a pochopit, je ještě těžší.
Campovi se to výborně povedlo. Předem říkám, že je to náročné na čtení a pozornost. Doporučuji číst hezky v klidu a v tichu, abyste si příběh a vše s ním spojené vychutnali. Klidně si některé pasáže přečtete víckrát, nebo se zastavte a v klidu si prohlídněte panely. V té změti šílenství je snadné přehlédnout drobné detaily. Z počátku nám to Camp neusnadňuje. Ale jakmile pochopíme, jakým způsobem se rozhodl svůj komiks vyprávět a vystavět, tak v tom lze spatřit řád.
Po příběhové stránce jsem si to hodně užil. Camp mi ukázal, že je inteligentní tvůrce, který o věcech dokáže přemýšlet v širším měřítku. Jeho příběh je správně napínavý, hravý, zábavný, ale také v něm nechybí přesah do společnosti. O tom, jak to lidé na okraji společnosti mají těžké, jak je náročné začít někde znovu, v jiné zemi, kde jste cizinci a místní o vás nestojí. Případně, jak málo stačí, aby se všechno začalo rozpadat, jako domeček z karet. Násilí, nenávist, závist, zlost. Všechny tyhle drobné narážky se vztahují i na samotného Marťana, který je na Zemi také imigrantem a snaží se zapadnout. Je tam toho více, naštěstí to Camp nedělá na sílu. Jeho detektivní příběh je sám osobě silný, přesto díky jistým drobným detailům nám dá i něco navíc.
O kresbu a barvy se postaral umělec Javier Rodríguez a odvedl fantastickou práci. Rodríguez měl opravdu velmi náročný úkol a zvládl ho na jedničku. Jak už jsem se zmínil, tak scénář od Campa působí jako drogový trip a něco takového kreslit a dávat tomu tvar a přehlednost je neskutečně těžký úkol a svým způsobem i výzva.
Rodríguezovi se povedlo vytvořit originální a autorský komiks, jaký se běžně nevidí. Už během pár stránek jsem věděl, že čtu a vidím něco, co běžně v komiksech nenacházím. A moc jsem si to užíval. To, jakým způsobem je to nakreslené. Jakým způsobem se střídá barevná paleta, jak je to zajímavé, hravé a tolika způsoby netradiční. Jen o pár komiksech mohu tvrdit, že mě každá stránka něčím překvapila. Tady to mohu tvrdit na 100 %. Je to úžasný vizuální zážitek, u kterého je potřeba se dost soustředit, nespěchat a užít si, co Camp a Rodríguez vymysleli.
Samotná kresba je působivá, ale bez přesné barevné palety by to nefungovalo, tak dobře. Kombinace barev je tady vynikající a to, jak je Rodríguez používá, je úžasné. Pro někoho to bude šílený chaos. Já v tom vidím umění s velkým U.
Pokud máte rádi originální a autorské komiksy, tak neváhejte ani vteřinu, jelikož tohle přesně od Absolute Martiana Manhuntera dostanete. Tohle není typický superhrdinský komiks. Tohle je výrazný a osobitý komiks, který se může pyšnit parádním scénářem a úžasnou kresbou. Jsem opravdu velmi rád, že to v Česku vyšlo. A už teď se nemůžu dočkat druhé části. To čekání bude velmi dlouhé!!!
Hodnocení berte s rezervou, jelikož tohle byla ochutnávka toho, co teprve přijde. Nechápu, proč nám nedali radši první sešit, kde by se pořádně vysvětlilo, co se děje. Místo toho dostáváme část příběhu, někde v půlce. Samotné bitky nejsou marné, ale také nejsou nic extra. To, co komiks měl udělat, tak udělal, vzbudil mojí zvědavost. Úkol splněn, nicméně od samotného komiksu, pak budu čekat mnohem více.
Hodnocení berte prosím s rezervou. Přeci jenom se jedná o první sešit z většího runu. Za sebe musím říci, že to bylo více než fajn. Má to několik velmi dobrých nápadu, sedla mi ta obří změna, která se bude hodně projevovat v dalším ději - Alfred jako umělá inteligence. Kresba je topový mainstream a rozhodně jsem zvědav s čím se přijde v dalších částech. Na rozjezd dobré a zábavné.
Osobní komiks od Jasona Aarona, který se umí zarýt pod kůži. Už úvodní slova od Aarona nám dají jasnou představu, jaký komiks budeme číst. Že to nebude pozitivní a milé čtení. Že budou lidé umírat ošklivou a bolestivou smrtí. Aaron nám ve svém velmi osobním úvodu poodhalí část rodinné historie, která není rozhodně k chlubení. A část si vypůjčí pro svůj příběh o nekonečném kruhu násilí, jenž se předává z otce na syna po celé generace. Četl jsem od Aarona dost komiksů, takže vím, že nemá problém být ke svým hrdinům krutý a zlý. A tady je znovu zlý a jeho hrdinové jsou ještě zlejší a krutější. A nejsmutnější je, že mnohdy to nemá žádné větší opodstatnění. Prostě to tak je. Lidé jsou tady zkažení a nemají problém vraždit děti za peníze. To zlo, co mají ve svých srdcích je zcela pohltilo. A přesně takový je Ira Rath. Chlap, který umí zabíjet a zabíjí rád. Teď dostal zakázku, aby zabil svého syna. Aaron se s tím nepáře a je ve výsledku velmi přímočarý a snaží se ukázat, že na světě chodí lidé, jenž jsou tak zkažení, že páchají zlo na každém kroku. Ale i v takových lidech se může hnout svědomí. Nicméně to pak znamená spoustu mrtvol. V komiksu je spoustu parádních momentů, a některé věci nabízí hlubší zkoumání. Bohužel na to není moc času, jelikož Aaron pojal příběh jako zběsilý akční thriller. Je to na jednu stranu škoda, ale asi dokážu pochopit, proč se Aaron rozhodl pro mnohem větší přímočarost než obvykle. Kresba od Rona Garneyho a barvy Matta Milla velmi výrazně prodávají ten nekompromisní scénář. Díky jejich práci dostávají Aaronova slova tvar a my můžeme vidět ten koloběh násilí, krutosti a hněvu. Je to nakreslené bez jakékoliv zbytečné komiksové nadsázky a přepálenosti. A k příběhu to velmi sedí. Za sebe mohu říci, že se mi komiks líbil a bavil mě, ale kdyby byl trochu delší a měl větší hloubku, tak bych se nezlobil. Muži hněvu jsou povedený a dobrý komiks od Aarona, který znovu ukazuje, že v tom co dělá umí být nejlepší.
VAU!!! Víte jak se to říká, nesuďte knihu podle obalu. Na nejnovější díl Hvězdné CREW jsem se moc netěšil. Ta úvodní obálka, plus ten popisek o čem to bude mi přišel takový zvláštní. Nicméně stačilo si přečíst dvě tři stránky a byl jsem totálně zaháčkovaný, a po prvním sešitě jsem byl nadšený. A mé nadšení vydrželo až do konce. Neměl jsem velké očekávání a o to větší je spokojenost, jelikož tohle je sakra VÝBORNÝ komiks. Od Warrena Ellise toho nemá moc načteného, ale rád bych tento velký rest dohnal. Ellis se tady prezentuje jako vynikající scénárista a vypravěč, který si umí čtenáře povodit jako loutku. Představí nám zajímavě fungující svět, perfektní postavy, co mají spoustu vrstev a navrch přihodí parádní zápletku, která v každém sešitě graduje. Moc mě bavilo jak Ellis svůj komiks vystavěl. Naprosto koresponduje s rozmrdanou myslí hlavního hrdiny. Číst tento komiks je čtenářský zážitek, protože si Ellis hraje s každou stránkou, s každým úderným a cynickým dialogem, s rozmístění panelů, i stylem vyprávění. Navíc s každým sešitem se mění stylizaci. K tomu přidá do každé kapitoly minimálně jednu zajímavou a sympatickou vedlejší postavu. Naprostá lahůdka. Dalším velkým výrazným atributem komiksu je fenomenální kresba J. H. Williamse III. a barvy José Villarrubia. Oba pánové mi předvedli, že jsou umělci s velkým U. To, co v komiksu uvidíte to je čirá umělecká radost. Díky scénáři mohou měnit stylizaci a skoro každý panel dělat jinak a zkoušet různé styly. Někdy to vypadá jako "typický" mainstreamový panel, ale hned na další stránce dostanete něco, co úplně nečekáte. Celý komiks je mix různých stylů, metod a výborně to sedí k příběhu i atmosféře celého komiksu. Zpustošený Jones je komiksová lahůdka, kterou moc doporučuji. Není to pro každého, ale komu to sedne, tak bude neskutečně moc nadšený.
Na závěrečný díl Whedonova runu jsem byl dost zvědav, jelikož třetí díl měl moc povedený zakončení. Na jednu stranu mě mrzelo, že zmizela jistá komornost, ale na tu druhou stranu k tomuhle to celé směřovalo, takže stěžovat si, že záchrana světů je řádně epická by bylo na hlavu. Whedon do příběhu přidá nové postavy, nové linky a začne vysvětlovat, proč se věcí dějí. A já jsem se při čtení nemohl zbavit pocit, že Whedon musí vytvořit nějaké podhoubí. Aby se dva tři sešity "něco" dělo, než se začne dít to skutečně důležité a rozhodující. U desítek scén jsem si říkal, že jsou fajn, ale kdyby tam nebyly, tak se nic nestane. Naštěstí pak přijdou poslední dva sešity, kdy Whedon sešlápne plyn na podlahu a frčí do emocionálně silné a parádně vygradovaného finále. A to finále je opravdu hodně povedené, silné a dokáže dojmout. Dojmout tím jakou váhu měla záchrana dvou světů, že to nebylo zadarmo, a chtělo to hodně moc odvahy. Odvahu, kterou mají superhrdinové, jelikož vědí, že za správné věci se vyplatí obětovat. Nezastavitelní je hlavně v závěru dost působivý a silný komiks.
U druhého dílu mi nesedl záporák a tón jakým se příběh stočil. U třetí dílů se jménem Rozervaní jsem zpočátku měl ten samý problém. Jenže pak to po prvním sešitu přijde a Whedon rozehraje hodně hnusnou psychologickou hru, ve které ničí jednoho X-Mena za druhým. A tady se ukazuje, jak hezky má Whedon svůj run promyšlený, co si může dovolit, jak moc chce zlomit oblíbené postavy. Nikdo nebude ušetřený. Čte se to hodně dobře. Děj má spád, přichází jeden zvrat za druhým, a průběžně dostáváme i nějaké odpovědi na otázky z předchozích dílů. Čistě z mého pohledu se povedl závěrečný sešit, kde se vše důležité uzavře a doslova se rozkopnou dveře pro epické finále v podání posledního dílu. Rozervaní je dobrý a silný komiks, kde X-Meni zažijí krušné a těžké chvilky.
Další díl z runu od Joss Whedona. V prvním díle mi Whedon ukázal, že moc dobře ví, co dělá, že dokáže s lehkostí odvyprávět svůj příběh a nebojí se tnout do živého. A více, než na nějaký originální příběh sazí na postavy a jejich vlastní dynamiku. Whedon na všechno ve druhém díle hezky navazuje a přidává nového originálního záporáka a jisté morální otázky. Co se týče morálních otázek, tak super. Co se týče záporáka, tak je rozhodně zajímavý, ale vůbec mi nesedl, jelikož je zas až moc mocný a prakticky neporazitelný - proto nesnáším Ultrona. Komiks má opět dobré a silné momenty, parádní dialogové výměny a povedený zvrat na konci. Boj je trochu slabší díl, ale pořád je to dobré čtení.
Hodně povedený start. Četl jsem tento komiks před lety a teď jsem si ho zopakoval, a jsem rád, že stále parádně šlape. U X-Menů je největší potíž ta, že za ty roky se jim stalo všechno špatné, co se jim mohlo stát. Takže přijít s nějakým originálním příběhem je opravdu nadlidský výkon. Scénárista Joss Whedon se rozhodl na to jít trochu jinak. Po stránce zápletky nepřichází s ničím revolučním, ale to opravdu zajímavé jsou mezi lidské, pardon mezi mutanské vztahy. Tady Whedon úřaduje. Komiks je nahláškovaný, postavy si neustále vyměňují dialogy, a honí si ego. Ale pod tím vším macho chováním je schované to důležité. To jak postavy drží při sobě, jak dokáží pracovat jako tým, a jaké dokáží dělat rozhodnutí. A to mě dost bavilo. Whedon je hlavně filmový a seriálový scénárista. Proto jeho komiks vypadá více jako film. Přehledné panely, úderné tempo, dialogy jen tam, kde jsou třeba a hodně akce. Já jsem dost spokojený a jako začátek nové série to funguje parádně.
Krásný komiks, který je staromilský a naschvál působí lehce retro, ale svými základními myšlenkami a pointou mi byl velmi blízko. Paul Dini a Alex Ross vytvořili příběh, který výborně funguje, protože je komorní, ale ve výsledku o to intenzivnější, jelikož JLA nebojuje s mocným nepřítelem, ale s virem. Komiks funguje v dnešní době o dost silněji, zvláště když si vzpomeneme, jak lidstvo fungovalo v době pandemie. Jak jsme se vyrovnávali se ztrátou a omezením našich běžných potřeb a svobod, jak jsme bojovali s dezinformacemi, strachem z nákazy či lidským hyenismem. Dinimu a Rossovi se podařilo výborně zobrazit, jak se pár jedinců snaží udržet Zemi v klidu a míru, aby nebouchla jako pomyslný Papinův hrnec. Strach z neznámého je opravdu silný. Především strach z něčeho, co člověk nedokáže ovládnout a musí se spoléhat na víru, že to dobře dopadne, a že nás nejmocnější hrdinové světa zachrání. I kdyby to znamenalo, že nás budou muset zachraňovat před námi samotnými. Autoři staví na jednoduché myšlence, kterou skvěle rozvadí a dokáží krásně vygradovat. Velkou zásluhu na tom má fakt, že vypravěčem příběhu není Superman, ale Martian Manhunter. Obrovskou radost mi udělalo i to, že JLA zde funguje jako výborný tým. Nikdo tady není hlavní hráč, všichni pracují jako tým s velkým T. Samotný komiks se může pyšnit mimořádně nádhernou kresbou od Alexe Rosse, díky které lze komiks jednoznačně označit za umělecké dílo. Velmi doporučuji číst komiks hezky pomaličku a vychutnávat si kresbu a přirozené dialogy a myšlenky. JLA: Svoboda a spravedlnost je z mého pohledu opravdu povedený a silný komiks, který mi udělal obrovskou radost.
Jelikož jde o autorský komiks, tak se o scénář opět postaral Jérémy Petiqueux, jenž si zkráceně nechává říkat Jérémy. Prakticky bych mohl zkopírovat svá slova z recenze na první část příběhu, protože by platila i pro tento komiks. Tedy až na pár zásadních změn.
Jérémy konečně dává nějaké informace jak celý svět Étherie funguje. Jaká jsou pravidla, a o co se reálně hraje. Trošku mě mrzí, že něco podobného nepřišlo na začátku první knihy, jelikož bych se jako čtenář mnohem lépe orientoval a chápal bych, o co celou dobu šlo. Jaké jsou motivace, a proč postavy jednají, tak jak jednají. Po přečtení druhé kniha celá první kniha dává mnohem lepší smysl.
Osobně se mi líbilo jak je Jérémy o dost ambicióznější a sebevědomější. Příběh mám spoustu epických momentů, velkých scén a je propracovaný a kreativní. Je hodně poznat, jak si scénárista vyhrál s některými zápletkami, přidal nové charaktery a celkově rozšířil celou mytologie. Navíc se ukáže, jak měl autor hlavní myšlenku od začátku promyšlenou, což jsou rozhodně plusové body.
Znovu se bohužel ukáže, že v Jérémyho hlavě vše funguje o trochu lépe, než na papíře. Pár věcí je uspěchaných nebo překombinovaných. Některé zvraty mi přišly, že jsou dost na efekt. Na druhou stranu to v rámci žánru a příběhu šlape, tak jak má a ani trochu to neuráží. Jérémy několikrát nemusel tolik spěchat, mohl některé věci pojmout jinak, přesto ve výsledku jsem se dost dobře bavil a četl jedním dechem.
Znovu bych mohl opsat to, co jsem napsal k první knize. U druhé knihy vnímám, že je Jérémy ještě šikovnější a posouvá své měřítky. Opět jde o krásnou kresbu plnou detailů, na kterou se skvěle kouká. Příběh je ještě epičtější, střídají se lokace, a máme tu nové postavy. A s tím vším si autor, kreslíř a kolorista v jedné osobě naprosto s přehledem poradil.
O barvách a barevné paletě mohu znovu jen napsat, že je moc krásná. Jérémy si s každým panelem extrémně vyhrál a já mohu jen a jen doporučit, abyste při čtení komiksu nikam nespěchali a užili si tuhle krásnou kresbu a přesné barvy.
Jsem spokojený, protože se to autorovi podařilo moc hezky dovyprávět a zakončit svůj příběh, aby to dávalo smysl. Ve výsledku je druhá kniha o Vesper hodně povedená a zábavná. Má úderný příběh, dobré zvraty, super tempo, a v určitých momentech je správně epická. Navíc autor konečně vysvětlí, jak jeho svět funguje. Znovu platí, že v některých momentech je to uspěchané, překombinované a udělané na efekt. Ale to jsou z mého pohledu drobné výtky, jelikož zbytek šlape více, než dobře. Za sebe mohu komiks doporučit, jelikož se jedná o kvalitní fantasy příběh.
Šílenství - Čistě z mého pohledu, spojení scénáristy Gartha Ennise a Batmana znělo více než slibně. A samotný příběh mi to po celou dobu dokazoval. Ennis umí být ve svých příbězích hodně nekompromisní a umí dělat ošklivé věci. Nebojí se být krutý, zlý a ukazovat to nejhorší, co v sobě lidé mají. Navíc Ennis do příběhu zapojil své „oblíbené“ téma – válku ve Vietnamu. Ennisovi se v tomto příběhu podařilo vytvořit zajímavého záporáka, který je do značné míry jiný, než většina Batmanových soupeřů. Velkou dynamiku do příběhu přináší i dvojice soukromých vyšetřovatelů Carson a Oakleyová, kteří se nebojí být na hraně zákona a někdy tu pomyslnou hranici překročit pro vyšší dobro. Navíc to celé v rámci příběhu a celkové pointy dává naprostý smysl. Pár věcí mi tolik nesedlo, ale ty tři sešity jsem slupnul jako malinu.
O výtvarnou stránku komiksu se postarali Will Simpson a Dan Brown. Oba pánové dostali velkou možnost se hezky vyřádit, díky zápletce příběhu. Ke všemu se jim podařilo, aby naplno vyniknul Ennisův scénář. Hodně dobrá práce.
Nákaza - Přiznám se, že mě dost mrzí, že nemá tolik načtené komiksy od Warrena Ellise. Vím, že je to velmi šikovný a talentovaný scénárista a já bych si toho od něj rád načetl více. V prvním příběhu scénárista Ennis zapojil do příběhu válku. I Warren Ellis do své příběhu dal kritiku války a korporací, co vydělávají na zabíjení. Ellisův příběh není žádné veselé čtení. Scénárista proti Batmanovi vyslal dva záporáky, kteří nejsou záporáci v pravém smyslu slova, ale jsou to oběti. Bohužel jsou v takovém stavu, že neexistuje moc možností, jak je zastavit. A to bude pro Batmana těžká volba. Na scénáři je silné, jak se dokáže koukat optikou záporáků, protože oni mají pokroucené vidění světa a mnohdy si neuvědomují, co skutečně páchají. Jsem velmi rád, že zde nechybí úderná pointa, která příběh povyšuje.
Kresbu a barvy si vzali na starost John McCrea a Digital Chameleon. Kresba je taková specifická. Odpovídá atmosféře, místy je působivá a krásná, ale pak tam jsou panely, které se vůbec nepovedly. Barevná paleta hezky sedí k příběhu a dotváří ten intenzivní pocit z příběhu.
Scénárista Doug Moench je velmi zkušený scénárista a s Batmanem má hodně moc zkušeností – podílel se na velké komiksové události, které se říká Knightfall. To je ten slavný příběh, kde Bane zlomí Batmanovi páteř. Moench má tedy zkušeností na rozdávání, takže tady jsem neměl strach, že bych nedostal potřebnou kvalitu.
Na komiks jsem se docela dost těšil, jelikož mi příběh přišel zajímavý. Batman vs. Drákula zní hrozně cool. A bohužel musím přiznat, že jsem si ho neužil, tak jak jsem doufal. Do velké míry za to mohou mé očekávání. A také to, že jsem se na komiks nenaladil, tak jak bych si přál. A to mě dost štve.
Komiks se skládá ze tří velkých příběhů – Rudý déšť – Krvavá bouře – Karmínová mlha. Každá část nabídne diametrálně odlišný příběh a přístup k Batmanovi. V Rudém dešti je to hlavně o souboji s Drákulou. Zde Batman nejvíce řeší, že musí přijmout existenci upírů a vymyslet jak zastavit Drákulu, aby nezničil Gotham a pak i celý svět. Bude muset obětovat skoro všechno, aby tohle nestoudné zlo zastavil.
Krvavá bouře na scénu přivádí Jokera, jenž se snaží vyplnit zločinecké vakuum a využívá k tomu upíry. V této části se mění status quo a vidíme, co se s Batmanem stalo po souboji s Drákulou. Moench tady přichází s dobrými nápady a je to rozhodně zajímavé. Jen mi občas přišlo, že část věcí jede na první dobrou.
Karmínová mlha je z celého svazku nejoriginálnější, nejdivočejší a také umí nejvíce překvapovat tím, jak se u ní Moench urval ze řetězu. Tohle byla nekompromisní jízda plná násilí a deprese. A také se tady odehraje souboj o poslední část Batmanovi duše. Celý příběh sem směřoval a já jsem si závěr hodně užil, protože se nedrží zkrátka a umí tnout do živého.
Můj největší problém se scénářem celého komiksu je ten, že objektivně není špatný a jsou tu fakt dobré nápady. Na druhou stranu je to místy, tak moc ukecané, zdlouhavé, repetitivní a postavy mají neustálou potřebu neustále opakovat ty samé dialogy. Tohle je pro komiksové příběhy běžné, ale z nějakého důvodu mi to tady vůbec nesedlo.
O kresbu celého komiksu se postaral Kelly Jones a povedlo se mu vytvořit goticky laděnou kresbu, která k příběhu náramně pasuje. Bohužel opět je tady jedno obří ALE. Některé stránky a panely, jenž Jones vytvořil jsou nádherné. Opravdu moc krásné stránky, na které se lze koukat dlouhé minuty. Jenže za dvě tři stránky přijdou jiné strany, a ty prostě působily jinak. Nevím jestli to byl účel, jestli Jones byl vyčerpaný, přesto si toho nešlo nevšimnout, že kvalita kresby často mění. A to mě osobně dost zamrzelo.
Barevná stránka komiksu se mi líbila a mnohokrát správně vystihovala atmosféru, kterou příběh zrovna má. První dva příběhy májí tlumenější barvy. Třetí je nejvíce barevný i co se kresby trochu jiný. Jones u Karmínové mlhy zvolil jiný přístup kresby a celkově se tím proměnila i barevná paleta. Oproti prvním dvou příběhům působí třetí daleko svěžeji.
Hodně jsem se na komiks těšil a měl jsem velká očekávání, jelikož v sérii Legendy DC vycházejí velké pecky. A to více mě mrzí, že mi to nesedlo, tak jak bych si přál. Úplně jsem se nenaladil na styl jakým Moench příběh vypraví. V jednotlivých částech je komiks parádní, napínavý a umí překvapovat, ale jako celek čistě z mého pohledu lehce drhne a občas je zbytečně ukecanější a pomalejší. Nicméně věřím, že pokud se na náladu komiksu naladíte a máte rádi Batmana a upíry, tak budete o hodně více spokojenější, než já. Zkuste komiksu dát šanci a třeba budete nadšený.
Parádní a smysluplné zakončení jednoho velmi silného příběhu. Je strašně krásné číst a vidět, jak scénárista Jason Aaron svůj závěr runu vystavěl. Žádná zbytečná uspěchanost, žádná zbytečná výplň. Vše tady dává naprostý smysl. Aaron skvěle posouvá všechny postavy tam, kde mají být. Velmi svěžím prvkem bylo zapojení jedné vražedkyně, která se s ničím nemazlí. Opravdová síla celého komiksu spočívá v jeho příběhu a vyznění. Vyznění, o kterém se dá dlouze přemýšlet. Aaron zvolil netradiční pohled na Franka a v závěru sklízí všechny ovace. To, co pečlivě naznačoval a budoval, se v závěru spojí do intimního a civilního finále, jehož sílu si naplno uvědomíte až po nějaké chvilce. Sám teď cítím, že mám potřebu si poslední sešit přečíst ještě jednou. Znovu a znovu se zamyslet na některými dialogy a ještě jednou se rozloučit s jedním velkým bojovníkem, které mu se po dlouhých letech splnilo jeho největší přání - Najít klid v hlavě i duši a vrátit se ke své rodině. Moc povedené finále. Děkuji Jasone, po Skalpech další dojemné zakončení. Odpočívej v pokoji Franku, zasloužíš si to.
Ve Frankovi tnul scénárista Jason Aaaron do živého a přináší krutou pravdu. Pravdu, která bolí jako tvrdá rána do obličeje. Pravdu, která se zarývá hluboko pod kůži. Pravdu, která je ve výsledku extrémně smutná a děsivá. Aaron v tomto díle nabízí hezký psychologický rozbor a cestu do zlomené duše. V jistých ohledech jde Aaron v určitých myšlenkách ještě dál, než Ennis. A je to sakra zajímavé a kvalitní čtení. A také smutné. Válka člověka změní. Franka změnila úplně. A nejvíce to zjistil, když se vrátil domů. Domů, kde žádná válka není. Jen klid a milující rodina. Ta hlavní myšlenka se Aaronovi povedla a je pro celý jeho run stěžejní. Ennis by si ji nedovolil, ale v Aaronově podaní funguje přirozeně. Kresba od Steva Dillona není povedená, přesto se pro příběh, kde se řeší prázdnota, samota a odevzdanost, hodila. Frank je hodně silný a povedený komiks a já doufám, že finální díl bude ještě lepší.
O trochu lepší, než první díl. Nejdůležitější je, že už vím, jakým stylem chce Aaron tvořit svůj run a naladil jsem se na to. Už mi tolik nevadilo, že je Frank na vedlejší koleji. Nevadilo mi, že je to pojaté z jiného úhlu. Tohle je příběh o Bullseyeovi. O úchylném, zvráceném Bullseyeovi. Tohle není jen nájemný vrah. Tohle je magor, psychopat a do jisté míry i velký pedant. Bere své zakázky jako výzvy, zkoušky svých dovedností, a je schopen jít za hranu a obětovat všechny i všechno. Tohle se musí Aaronovi nechat. Stvořil opravdu zvrácenou postavu, které budete přát, co nejbolestivější smrt. Celý ten konflikt mezi Punisherem a Bullseyem je parádně napsaný, vygradovaný a do velké míry je z něj cítit, že o jde opravdu do tuhého. Bullseye není žádná hrubá síla jako byl Barracuda, žádný vyčůraný gangster či mafián. Bullseye je inteligentní psychopat, co půjde až na dřen, aby Punishera zabil. A celý tento souboj skončí smrtí jednoho z nich. Komiks mě bavil, mám k němu jisté výhrady, a určitě jsou tu věci, co by šli po příběhové nebo grafické stránce udělat lépe. Přesto jde o dost originální a osobitou záležitost, která mě baví. Těším se na další díl.
Ve svých komentářích jsem několikrát napsal, že mám moc rád tvorbu Jasona Aarona. Aaron patří podle mého skromného názoru mezi nejtalentovanější mainstremové komiksové tvůrce. Líbí se mi styl, jakým Aaron píše své příběhy a postavy. Baví mě jeho nekompromisnost, i snaha přistupovat k dané látce svěže a po svém. Hodně jsem se těšil na jeho pojetí Punishera. A tady přišel první menší šok. Tohle není komiks věnovaný Punisherovi, ale Kingpinovi. Prakticky je tady Frank na vedlejší koleji. A co více, není to takový drsňák jako byl v příbězích, co psal Ennis. Číst Aaronův run hned po Ennisově runu není úplně nejlepší, jelikož Ennis vytvořil s Punisherem ikonické příběhy. Na druhou stranu je hodně super, že Aaron zkouší nové věci, nový pohled, nový přístup. A to celé sérii MAX dává novou příchuť. A jakmile přestane vnímat stín Ennise, tak si uvědomíte, jak dobrou věc Aaron píše. Jak dobře se to čte. Jak je Kingpin parádně napsaný. A jak moc se těšíte, jak příběh bude pokračovat. Jasně, pořád tady je lehká pachuť z toho, že se příběh netočí kolem Franka, ale všechny věci okolo jsou dost dobré a zajímavé. Za sebe mohu říci, že se komiks povedl a těším se na další díly.
Závěrečný díl Ennisova runu u série MAX. Je to parádní. Opravdu moc dobré čtení, kde Ennis znovu všem připomíná, že války nepřináší nic dobrého. Ennis se nebojí tnout do živého a skrze fiktivní knihu kritizovat zrůdnost války ve Vietnamu a chování současné Ameriky. Vytváření světových konfliktů za účelem zisku, posílaní mladých lidí zbytečně na smrt, rasismus či černobílý pohled na svět. Do toho tu je Frank Castle, který je opravdu hodně naštvaný. A když je Frank naštvaný, tak to znamená, že někdo umře. Závěrečný díl Valley Forge, Valley Forge se mi hodně líbil, protože Ennis spojuje různá témata, myšlenky, které nabalil do příběhu s Punisher. Krásně se zde uzavírají všechny linky a motivy, celé finále se povedlo, a totéž platí i pro celý run. Jsem velmi spokojený a už se nemohu dočkat s čím přijde Jason Aaron ve svém runu.
Když, jsem začal číst komiks, tak jsem si řekl, proč Ennis vrátil na scénu postavu, která měla být v žaludku nějakého žraloka. Ze začátku jsem se na to nemohl napojit. Ale pak přišel na konci prvního sešitu ten ZVRAT. Ten zvrat byl jako kopanec do koulí a krásně nastartoval tuhle akční jízdu. Tenhle nelítostný souboj dvou nesmiřitelných postav. Barracuda místy nepůsobí jako člověk, ale jako monstrum a Frank si bude muset sáhnout na dno, aby ho zastavil. Tohle byl souboj dvou rovnocenných soupeřů, kteří si nic nedarují a chtějí toho druhé zničit, zlomit, a pak zabít tím nejbolestivějším a nejbrutálnějším způsobem. Protože jedině ultimátní smrt může ukončit tento nelítostný souboj. Ennis to napsal moc zábavně, bylo hezké vidět novou civilnější polohu Franka a jeho největší strach. Dlouhá chladná tma je povedený komiks a já se těším na poslední díl.
Parádní Punisher, který toho nabízí mnohem více, než se na první pohled zdá. Musím se přiznat, že mě scénárista Garth Ennis příjemně překvapil, jelikož stále dokáže přicházet s novými a zajímavými nápady, které dokáží stát sami osobě. Vdovy nabízí silné myšlenky a motivy, a parádně fungují. Komiks má čtyři linky a každá z linek nabízí jiný úhel pohledu - tedy až na tu Punisherovu, tu známe moc dobře. Některá dostane více prostoru, jiná funguje jako katalyzátor, ale jako celek komiks šlape moc dobře. Ennisovi se podařilo vytvořit intimní příběh, co umí tnout do živého. A vůbec nevadí, že Punisher je v druhé části přesunut na vedlejší kolej. Vdovy jsou silný a povedený komiks a jeden z nejlepších dílů v této sérii.
Asi jsem zvláštní, ale mě ta změna prostředí moc nesedla. Celkově mám trochu problém se samotným příběhem a zápletkou. Ne že by byl špatný, jen je takový jiný. Na druhou stranu je dobře, že scénárista Garth Ennis zkouší nové věci, a dává příběhům i něco nového. Příběh navazuje na komiksy "Matička Rus" a na "Dole je nahoře, černá je bílá" plus přivádí jednoho starého známého z "Irské kuchyně". Po dějové stránce to není, tak přímočaré a máme tu čtyři hlavní postavy a každá něco chce. A jelikož je jednou z postav Punisher, tak to skončí zabíjením. V jednotlivých momentech je komiks úžasný - závěrečný pokec mezi Frankem a Yorkiem, historie Muže z kamene. Ale jako celek to místy drhne. Rozhodně to není špatný komiks, nicméně jsem čekal malinko více.
Po předchozím dílu mírné zklamaní. Otrokáři nasadili laťku opravdu vysoko. Nejnovější díl se nebere tak vážně a je o dost zábavnější, vtipnější, a hlavně se zde objeví výborný záporák Barracuda, který si krade každou scénu pro sebe. Scénárista Garth Ennis si to musel užívat, když psal tento charakter, jenž nadává, souloží a zabíjí. Největší problém celého komiksu je samotná zápletka. Ta mi nesedla, nesedlo mi to korporátní prostředí, i o co se hraje. Naštěstí je tady Barracuda, naštvaný Frank a žraloci. Zábavný komiks, ale v této sérii vyšly o dost lepší díly.
Zatím nejlepší díl, který jsem v sérii MAX četl. Frank během své krvavé pouti narazil na spoustu zlých a odporných lidí, kteří dělali ty největší svinstva. Ale teď se mu do hledáčku dostali skutečné zrůdy. A Frank se rozhodne, že musí zemřít, protože za to, co dělají si nezaslouží žít. Není to hezké čtení a dělají se zde ošklivé věci. V předchozích dílech byly úsměvné momenty. Tady není moc důvodu ke smíchu. Obchodování s lidmi, znásilňovaní, mučení a zabíjení. A pak je tu Frank, který chce vykonat spravedlnost a všechny poslat do pekla. Ennis se nebojí ukázat, že lidé umí být skutečně krutý, a že na světě jsou lidé, co jsou více zrůdy než lidé. A tyhle konkrétní lidé si zaslouží ten nejpřísnější trest. A tímto komiksem si představuje jaký tres by asi byl adekvátní. Nejsmutnější na celém komiksu je fakt, že i když Frank někoho zachrání, tak to neznamená, že zapomene na minulost a vše špatné, co mu se stalo. Někdy prostě nelze zapomenout. Nekompromisní a silný komiks.
Nicky Cavella si myslí, že je chytřejší a drsnější, než všichni v jeho okolí. Nemá strach z Franka a rozhodl se ho naštvat a udělat to osobní. A během pár dnů pozná, že udělal největší chybu svého života. Udělal to pro Franka osobní nebyl geniální nápad. Rozzuřil býka. Garth Ennis mi hezky ukazuje, že tuhle sérii má pěkně promyšlenou, a že se bude celou dobu pěkně navazovat a propojovat. A já si tento díl užil. Protože to byla drsná akční jízda plná mrtvol a cool hlášek. Ennis se místy zas urval ze řetězu a celý "origin" Cavella byl úchylný. Bavilo mě jak se pracuje s O'Brienovou, jak je Castle rozzuřený a pak samozřejmě finále. Hodně silný a dobrý díl.
Hned na začátek si dovolím velmi kacířskou myšlenku. V komiksu nejvíce prostoru mají dva příběhy, kde jsou hlavními hrdiny Temný rytíř a ukecaný žoldák. Oba příběhy jsou fajn, ale čistě z mého pohledu patří k tomu horšímu, co tento komiks nabízí. První příběh si vzal na starost scénárista Zeb Wells, který se snaží, aby to bylo cool, aby to bylo vtipné, a krásně vynikly rozdílné povahy obou hrdinů. Docela dobře funguje zapojení Jokera do příběhu. Je to zábavné, svižné a umí to pobavit, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to taková sázka na jistotu, která nikoho neurazí. Škoda.
Druhý příběh si vzal na starost velký komiksový veterán Grant Morrison a to teprve byla jízda. Morrison je neskutečně talentovaný scénárista, který je svůj. Osobně to s ním mám, jako na houpačce. Někdy se královsky bavím, a někdy hodně trpím. Tady jsem byl tak nějak mezi. Výborné nápady, zajímavé pojetí, ale taky to celé bylo hodně meta a dost přepálené. Pokud nemáte načtené stovky ba tisíce komiksů, tak se možná nebudete chytat. V tomto příběhu se boří všechny vypravěčské stěny. Věřím, že někomu to sedne a moc si to užije. Já se bavil, ale také jsem dost kroutil hlavou.
Zbytek komiksu vyplnilo deset menších příběhů. A tady jsem byl dost spokojený. Některé jsou takové jednohubky – Logo, či Starouš Logan vs Batman z Návratu Temného rytíře. Jiné umí vykouzlit úsměv na rtech – Krypto a Jeff nebo Ms. Marvel a Static. A pak jsou tu opravdu moc dobré věci jako setkání dvou čarodějů, Wonder Woman a Captain America, případně mýval Rocket, který se přidá ke sboru Green Lanternům. Byl jsem překvapený, že Spider-Man a Superman nemají žádný příběh a skoro se neobjeví.
Na tomto komiksu a celém crossoveru pracovalo přes tři desítky umělců a je radost sledovat jejich práci a různé stylizace. Někdy to je nádherný a čistý mainstream, který reprezentuje první ligu – Greg Capullo a Dan Mora. Jindy je to krásně hravé – Amanda Connerová, Gurihiru či Dike Ruan. A jindy je třeba krásná pocta – Frank Miller. Každá kresba, stylizace a barvy májí své opodstatnění a hodí se k danému příběhu. Někdy si umělci více hrají, jindy snaží svou stylizací vystihnout dané hrdiny a jejich charakterizaci.
Osobně mi velkou radost udělala sekce alternativních obálek. Tady se jednotlivý umělci výborně vyřádili. Máme tu přes čtyřicet obálek!!! A minimálně přes dvacet bych si z fleku vytiskl a udělal si z nich plakát na zeď. Některé jsou opravdu nádherné a krásně kreativní. Radost na ně koukat.
Tento komiks se mi těžko hodnotí. Některé příběhy jsou slabší nebo se u nich dostavil pocit zklamaní – oba příběhy s Batmanem a Deadpoolem, jiné lehce nadprůměrné – Logo, Harley Quinn a Hulk, a pak tu jsou velké pecky, které mě udělaly velkou radost – Wonder Woman a Captain America, Daredevil a Green Arrow, Jeff a Krypto, mýval Rocket a Green Lanternové, Nightwing a X23 nebo Constantine a Doctor Strange (ten je scénáristicky výborně vymyšlený, co se týče rozvržení panelů). Pokud máte rádi komiksy od DC a Marvelu, tak bude spokojený, ale osobně doporučuji krotit očekávání, jelikož jde o jednohubky. Čekal jsem trochu více, nicméně zklamaný rozhodně nejsem.
Tohle se dost povedlo. Matička Rus ukazuje, jak krásně se umí Garth Ennis urvat ze řetězu, když dostane volnější ruku. Jasně četl jsem komiksy, kde se Ennis urval totálně ze řetězu, ale i tady to má své kouzlo. Hlavně skrze dialogy a údernou pointu. Dialogy jsou zde top, hlavně ty, které pronáší Nick Fury. Všechny pasáže s generály se mi moc líbili. Samotný Frank kosí jednoho Rusa za druhým a je to festival přepáleného násilí. Hodně jsem si užil narážky na Studenou válku, a celkovou nevraživost mezi USA a Ruskem. Za mě dost zábavný a povedený komiks.
Tohle mi sedlo o dost více, než předchozí díl. Je hodně znát, že tady je něco jako "příběh a zápletka". A pro irského scénáristu Gartha Ennise tohle byla možnost, jak se vyjádřit o některých problémech, které Irsko a Irčané mají. Hlavně co se ty skupiny IRA a jejich boje. Ale Ennis nekope jen do Iru, kope do všech lidí. Za jejich chování, hamižnost a neschopnost žít v míru a bez násilí. Díky tomu se do příběhu zapojí Frank. A je opravdu dost naštvaný. Naštěstí dostane možnost si to vybít na těch, kdo si to zaslouží. Ennis se tady nedrží zkrátka rozjede povedenou hru o velkou částku peněz mezi čtyřmi frakcemi, a k tomu přidá naštvaného Franka a životní pravdy. Osobně mi udělalo dost velkou radost to, co se komiks snaží ve výsledku říci. Irska kuchyně je povedený díl.
Měl jsem velké očekávání a výsledek mě uspokojil, ale do stropu nadšením neskáču. V předchozím dílu si to dal Garth Ennis na pána a předvedl něco jiného a zajímavějšího. Tady se vrací zas do módu, kdy se chce bavit hlášky, násilím a nekompromisností. A ono to ve výsledku funguje, jen to není takové žrádlo, jak jsem od Ennise čekal. Je to zábavně přímočaré a Punisher je tady skoro vedlejší postava. Naštěstí pak přijde nadupané finále, které výsledný dojem vylepšilo. Na začátku je na začátek slušný rozjezd nové série.
Když, jsem četl své první příběhy od Barkse, tak jsem věděl, že čtu legendární příběhy. Přesto mi úplně tolik nesedly. Přeci jenom zub času se na nich trochu podepsal a navíc se jednalo o práce na začátku Barksovi dlouhé kariéry. S příběhy v tomto komikse je to jiná. Tady je už Barks o dost vypsanější a zkušenější.
Tento komiks je prvním ze svazků příběhů od Barkse a já si ho moc užil. Je tady všechno, co mám na Kačeřích příbězích tak rád. Humor, dobrodružství, parádní kresba, výborné pointy. Všechno tohle Barks dokáže dát do svých příběhů a nejen to. Větší příběhy jsou parádní. Ale tím to samozřejmě nekončí. Barks exceluje i v jednostránkových groteskách, které vždy končí údernou a vtipnou pointou.
Hlavní příběhy se většinou drží podle podobného mustru, ale to vůbec ničemu nevadí, jelikož si Barks vždy vyhraje se vším okolo. Stačí jen měnit prostředí, zápletku a zábavné vedlejší postavičky. Ať už jde o Rafany, nebo jiné záporáky, kteří touží po Skrblíkově bohatství. Osobně mi největší radost vždy udělá to, když příběh končí zábavnou pointou, která svým způsobem Skrblíka „potrestá“ za jeho lakomství.
Menší a jednostránkové příběhy jsou parádní a ukazují jak byl Barks kreativní, když zobrazoval Skrblíkův charakter a touhu po penězích. Krásně je zde ukázané, co všechno Skrblík dokážeš, když chce ušetřit nebo si lehce přivydělat. Tyhle krátké příběhy mi dokázali hned vykouzlit úsměv na rtech.
U kresby prakticky platí to samé jako u scénářů. S každým nakresleným příběhem byl Barks šikovnější a šikovnější. Barks si uměl se vším krásně vyhrát a věnoval stoprocentní péči větším příběhům, tak i těm jednostránkovým groteskám. Z každého panelu je cítit obrovská radost a láska k vyprávění. A díky tomu ty příběhy nezestárly a dokáží pobavit, jak mladší, tak i starší čtenáře.
U větších příběhů se Barks vydává na dobrodružství napříč celým světem a je poznat, jak si to jak výtvarník užívá. Ukazuje nám drsné podmínky Severní Ameriky, vypravíme se několikrát na dno oceánů, navštívíme Himaláje nebo tropickou Hawai. A vždy je na co koukat. Tolik detailů, tolik nápadu a hlavně esence dobrodružství.
U kratších příběhů nejvíce oceňuji to, jak si to Barks jako scénárista vymyslel a jak to pak vtipně realizoval. Vytvořit vtipný a úderný příběh na jednu stránku není, tak jednoduché jak se zdá, ale Barksovi to šlo hezky od ruky. Za sebe jsem si užil – Leštidlo na stříbro Pecka, Na konci duchy, Partie dámy, Velké investice, či Kopni si!
Je to moc dobrý a povedený komiks, který jsem si hodně užil. Některé příběhy mi sedli více, jiné trošičku méně, ale ve výsledku jsem moc spokojený. Při čtení jsem měl úsměv na tváři, prožíval jsem s Kačery jejich dobrodružství a dýchla na mě nostalgie a hezké vzpomínky na víkendové ranní stávání ke Kačeřím příběhům. Pokud máte alespoň trochu podobný vztah ke Kačerům jako já, tak nepochybují, že vám tento komiks udělá velkou radost a užijete si ho jako já.
Když nakladatelství CREW ohlašovalo novinky a zmínilo tento titul, tak jsem hned věděl, že ho musím mít. Prostě mě zaujal a okouzlil hned na první dobrou. Přiznám se, že jsem se hodně moc těšil a měl jsem velká očekávání. A s velkými očekáváními je vždy problém v tom, že se může stát, že přijde velké zklamání. A já se po prvních pár stránkách opravdu bál, že budu zklamaný, jelikož mi nesedly tak, jak jsem si přál. Naštěstí jsem neztrácel naději a víru, že se to zlepší. A ono se to zlepšilo výrazněji.
Jsem rád, když mě při čtení něco překvapí. Ten moment překvapení je k nezaplacení. A to se scénáristovi Alainovi Ayrolesovi povedlo. Opravdu jsem si myslel, že mám scénáristu prokouknutého, a že prostě tak nějak vím, co mě čeká, a co také dostanu. Obrovská chyba. Ayroles krásně klame tělem. A já se nechal napálit, jako některé postavy v příběhu. A když jsem si uvědomil, jak se příběh krásně stočil, a co se skutečně stalo, tak se mi rozzářili oči. Ayroles si mě omotal kolem prstu a krásně mě napálil. A já mu za to děkuji.
Líbilo se mi, jakým způsobem Ayroles napsal scénář a jak hezky pracoval s příběhem. Tady je poznat, že Ayroles o příběhu přemýšlel, udělal si velkou rešerši a nebál se si s jednotlivými aspekty příběhu vyhrát. Když má být příběh dobrodružný, tak je ultimátně dobrodružný a obejde se to bez dialogů. Když se intrikuje, tak se intrikuje ve velkém. Ayroles je hodně silný v přirozených dialozích a slovních hříčkách, které v průběhu čtení úplně nechápete, ale po dočtení komiksu vám budou dávat naprostý smysl.
Další věc, která se mi hodně líbila, je samotná myšlenka a pointa příběhu. Tady se zas ukázalo, že Ayroles moc dobře ví, co dělá, ví jaký typ příběhu vypraví a jak moc si to užil. Těžko se to popisuje bez nějakého spoilerovaní, ale prostě mi věřte, že ten scénář je svěží, hravý a cynicky upřímný. Bude chtít alespoň trochu litovat hlavního hrdinu, než si uvědomíte, jaký ve skutečnosti je. A tady se znovu ukazuje kvalita Ayrolesova scénáře, protože dokáže vidět svět a lidi, takové jací jsou. A zejména v době, kdy se dobýval Nový svět.
Nebudu přehánět, když napíšu, že komiks je opravdu, ale vážně opravdu nádherně nakreslený a vybarvený. Tohle je pastva pro oči, kdy budete dlouhé minuty koukat na stránky a jen se kochat krásou, propracovaností a hravostí. Doporučuji nikam nespěchat a užít si spoustu skrytých detailů.
Španělský umělec a výtvarník Juanjo Guarnido odvedl fenomenální práci. A ta výtvarná stylizace k příběhu přesně pasuje. Díky Guarnidově kresbě vám scénář ožívá před očima a máte možnost prožít úžasné dobrodružství mezi domorodci, výpravu do stříbrných dolů, nebo se vydat do nejhlubší džungle, kde se má skrývat bájné zlaté město Eldorádo.
Guarnido si sám vybarvil své kresby. A ta barevná paleta je famózní. Krásně jsou zde zobrazeny ty nejzářivější barvy, které reprezentují dobrodružství a touhu po bohatství. Tyhle pasáže patří k nejkrásnějším částem komiksu. Samozřejmě pak přijdou velké davové scény, ve kterých Guarnido ukáže svůj neskutečný talent a ohromnou pečlivost. Od džungle přes hory a pustiny až na španělský královský dvůr. Vše vypadá nádherně.
Hodně jsem se snažil, aby můj text vystihl kouzlo a krásu tohoto komiksu. A mám pocit, že se mi to úplně nepovedlo. A do velké míry je to tím, že spoustu věcí nemůžu zmínit, protože jakmile bych byť jen lehce něco prozradil, tak vás připravím o ten krásný moment překvapení. Zkuste mi prosím věřit, že vám s čistým srdcem doporučuji velmi kvalitní a povedený komiks. Jenž je skvěle a vtipně napsaný, má úžasnou kresbu a barvy a v neposlední řadě je cynicky zvednutým prostředníčkem všem hrdinským eposům. Až komiks dočtete, tak moc dobře pochopíte, o čem jsem mluvil. Takže pokud hledáte originální a skvěle vypadající komiks, jsou Zrádné tropy vaše jasná volba. A já vám moc přeji, abyste si komiks užili stejně jako já. Aby vás okouzlil, napálil, rozesmál a rozzářil vám vaše oči.
Od Stjepana Šejiće jsem četl Harleen, kterou jsem si moc užil. Hlavně kvůli Šejićově kresbě. K jeho slavné sérii Sunstone jsem se ještě nedostal, ale věřím, že by mě bavila. Co se týče, tohoto komiksu, tak mě Šejić překvapil. Překvapil mě stylem jakým vypraví. Jak je to celé odlehčené, uvolněné, zábavné, hravé a dost vtipné. Je hodně poznat, že si Šejić tuhle sérii vytvořil pro radost, a že ho dost baví.
Osobně mi velmi vadí, když začnu číst nějaký fantasy příběh, a není mi vysvětleno, jak ten svět funguje. Jaká má pravidla, řád, a o co se ve výsledku hraje. Neříkám, že tvůrce má během úvodního prologu všechno vysvětlit, ale může čtenářovi dát nějaké pevné základy, o které se čtenář ze začátku opře. Šejić tohle zcela záměrně neudělal, a já jsem byl během první třetiny komiksu trochu zmatený, než mi došlo, že celý tento komiks je jeden velký a dlouhý prolog. Hlavní a zásadní věci se začnou dít v dalším díle.
Po přečtení komiksu mi došlo, jak to byl od Šejiće mazaný krok. Hezky nás namlsat, že čteme a čteme až jsme na konci. A pak si uvědomíme, že se teprve rozdávaly karty a hlavní hra teprve začne. Důležité je, že i to samotné rozdávání karet a příprava na hru jsou zábavné, místy strhují, a hlavně dobře napsané. Scénárista si je dost dobře vědom, co píše. Ví, že netvoří vrchol literatury. Tohle je erotický fantasy, takže trochu přepálenosti a brakovosti k příběhu sedí. Ale i přes jistou „brakovost“ je vidět, že Šejić má talent, umí psát a tvořit, a ví jak vytvořit zajímavé charaktery.
Hodně se mi líbilo jaké Šejić vytvořil charaktery. Skoro všechny postavy jsou skvělé napsané, mají zajímavý vývoj a dá se jim fandit. Navíc je autor nádherně nakreslil, takže je to pastva pro oči. Opravdu se těším, až se dostanu k dalšímu dílů a budu číst jejich nové dobrodružství.
Stjepan Šejić má hodně výraznou a specifickou tvorbu, kterou lze na první dobrou moc hezky poznat. Pro někoho bude přepálená a sexistická, ale já jí beru jako autorské vyjadřování od autorského umělce. Osobně se mi líbí, že se Šejić primárně soustředí na postavy. Aby postavy byly dokonale udělané a pak řeší všechno okolo. Na jednu stranu se mi to moc líbí. Na druhou stranu mě to i lehce mrzí, protože pozadí vypadá „obyčejně a nepropracovaně“. Jakoby si Šejić řekl, že to hlavní je v popředí a na zbytku tolik nezaleží.
Co se týče barevné palety, tak ta je tady úžasná. Šejić si s vizuální stránkou komiksu výborně pohrál a skoro každá stránka je barevně vymazlená. Doslova je radost se kochat, jaké barevné provedení umělec zvolí a jak si s barvami hraje. Někde volí temnější odstíny, tu zvolí naprosto jasné a zářivé barvy. Když postavy mají deprese, tak jsou barvy utlumené, a když prožívají euforii a orgasmy, tak barvy září a svítí.
Jedno si při přečtení komiksu uvědomíte. Šejić miluje kreslit nádherné ženy. A v jeho podaní jsou ženy smyslné a sexy. A ne jen ženy. Někomu to nesedne, pro někoho to bude moc, nebo mu to přijde samoúčelné a laciné. Ale je dobré si uvědomit, že je to Šejićův styl, tvůrčí rozhodnutí a hlavně ho to baví, takhle tvořit. A k příběhu tahle kresba naprosto pasuje.
Jsem hodně spokojený, jelikož mi komiks ve výsledku sedl o dost více, než jsem čekal. Ze začátku mi to přišlo takové zmatené, ale po pár stránkách jsem se chytnul a četl jsem nadšeně až do konce. A když přišel konec, tak jsem byl naštvaný, že je konec, protože se příběh zrovna rozjel. Čekání na další díl bude dlouhé, ale už teď tuším, že nás čeká něco hodně zajímavého a hlavně kvalitního. Pokud máte rádi fantasy a lehkou erotiku, tak neváhejte ani minutu, jelikož budete z komiksu naprosto nadšení.
S každým dalším přečteným komiksem od Gartha Ennise si čím dál více uvědomuji, jak moc mi tento irský scénárista sedí. Ennis má nekompromisní pohled na svět a nebojí se ho na plné ústa říkat skrze své příběhy a postavy. Ennis si nemyslí o světě a o lidech nic hezkého, a historie mu dává dost za pravdu. A proto je Ennis ve svých komiksech zlý, tvrdý a nekompromisní. Naštěstí Ennis neztrácí naději a umí vidět i dobro a spravedlnost. Jen v jeho podání to znamená bolest, násilí, krev a spoustu mrtvol. Frank Castle je v Ennisově podání mašina na zabíjení. Žádné slitování, žádné smlouvání, žádné kompromisy. Jsi zlý a špatný člověk, tak si za to zaslouží trest. A Frank nemá problém trestat. Ve čtyřech příbězích uvidíte jak se z Franka stal Punisher. Od dětství, přes válku ve Vietnamu až po začátek války se zlem, až na samotný konec apokalyptické budoucnosti. Frank trestá všechny, kdo si to zaslouží. Je to moc dobré čtení, které mi sedlo. Líbilo se mi, že každý příběh má jinou vizuální stylizaci, barvy a je i jinak vypravěčsky vystavěný. Od kolébky do hrobu je povedený a hodně kvalitní komiks.
Syn člověka - Tento příběh jsem četl třikrát a zde si můžete přečíst celou mou recenze. „Četl jsem tento komiks potřetí, a i potřetí se mi hodně moc líbil a dost jsem si ho užil. Hodně moc se mi líbí ta atmosféra, kterou komiks má, líbí se mi, jakým způsobem se zde pracuje se samotným Constaninem, a baví mě jak to umí být cynické a nekompromisní. Syn člověka je parádní komiks, po kterém si budete chtít sehnat další komiksy s Johnem Constantinem. Takže neváhejte ani minutu a běžte si tento komiks sehnat. 8,5/10
Jak jsem se naučil mít rád bombu - Zajímavý příběh, na kterém je znát zub času. Věřím, že v době, kdy příběh vyšel, tak se skvěle trefoval do politické nálady a dokázal krásně vystihnout frustraci lidí. A scénárista Gran Morrison tohle moc dobře umí, ne že ne. Bohužel já jsem se na příběh moc nenaladil. Neříkám, že je špatný. Jen jsem čekal něco jiného. Čekal jsem více Constantinea. Více kouzel a magie. A v reálu jsem dostal příběh, jak se celé městečko urve ze řetězu. Kresba a barvy od Davida Lloyda (kreslil komiks V jako Vendeta) přesně ladí k příběhu a dokáže prodat jeho depresi. Jak jsem se naučil mít rád bombu není špatný příběh, jen jsem od něho měl jiné očekávání. 6,5/10
Deník Dannyho Drakea - Tohle byla parádní jednohubka od Gartha Ennise. Ennis umí být k postavám ve svých komiksech hodně krutý a nekompromisní. A je jedno jestli je postava dobrák nebo padouch. Bude trpět. Ale pokud je postava opravdu zlý člověk, tak něco zažije. Danny Drakea není dobrý člověk. A zaslouží, co se mu děje. Constantine se v příběhu objeví jen na chvilku, ale vůbec to nevadí, jelikož funguje jako morální zrcadlo. Zrcadlo, co připomene, že všechno má svou cenu, že se musí platit, ale vždy existuje šance na jedno správné rozhodnutí. Jednoduchý příběh, úderná pointa, a parádní scénář Ennise, a přesná kresba a barvy od Davida Lloyda. Výborná jednohubka. 8/10
Horizont událostí - Tuto povídku si vzal na starost zkušený hororový a fantasy scénárista Mike Carey. Carey se rozhodl jako Ennis neudělat s Constantinea hlavní postavu povídky, ale udělal z něho jen pozorovatele děje. A vůbec ničemu to nevadilo, protože takhle to funguje skvěle. Tahle menší hororová povídka má parádní atmosféru, dobré nápady a nabízí výbornou pointu. Carey krásně ukazuje, že stačí mít dobrý nápad a zbytek jde pak sám. O kresbu a barvy se postaral umělec Leonardo Manco, který má výrazně jiný styl než Lloyd a John Higgins (Syn člověka), a vůbec ničemu to nevadilo, protože ta kresba k příběhu pasuje. Horizont událostí je povedená hororová jednohubka, která se mi hodně líbila. 8/10
Košík plný hlav - Joe Hill je šikovný a dobrý spisovatel. A nejen spisovatel, je i komiksový scénárista. Za zmínku určitě stojí jeho velký opus Zámek a klíč. Počítám, že většina lidí ví, že Joe Hill je synem slavného spisovatele Stephena Kinga. Naštěstí měl Hill dost rozumu a rozhodl se proslavit sám a jde si vlastní cestou. Nicméně otcova tvorba je v něm zakořeněna a v Košíku plném hlav mu skládá hezkou poctu.
Co, se týče samotného scénáře a příběhu, tak tady mě Hill příjemně překvapil a bavil. Je to dobře napsané a parádně vystavěné. Krásně se zde pracuje s hutnou atmosférou a napětím. Vyloženě mi to nepřišlo jako horor, spíše jako temný kriminální thriller říznutý o špetku nadpřirozena. Což, ve výsledku vůbec nevadí, tedy pokud nečekáte temnější hororový příběh, ten rozhodně nedostanete. Hill zde hodně často ukáže, že má velký talent pro úderné dialogy a černý humor. Několikrát jsem se od srdce zasmál.
Osobně se mi hodně líbilo jakým způsobem Hill napsal a vytvořil hlavní hrdinku June. June je parádní postava, které budete fandit od začátku až do konce. Je to hrdinka, co přemýšlí, má strach, dělá spoustu chyb, ale když na to přijde, tak je dost odvážná a má správný morální kompas. Navíc jí Hill napsal opravdu povedené dialogové výměny.
O kresbu se postaral Leomacs a jeho kresba se mi líbila, protože je krásně přepálená a místy působí jako „béčkový film“. Leomacs svou kresbou přesně vystihl tón a atmosféru celého komiksu. A mě se to moc líbilo. Líbilo se mi jak je to nedokonalé, hravé, zábavné, komicky uvolněné i přes všechny ošklivé věci, co se tam dějí. A ve výsledku jsem měl pocit, že to působí trochu „lacině“ jako filmy z osmdesátých let – děj příběhu se odehrává v 1983. Barvy si vzal na starost Dave Stewart a svou barevnou strukturou mé dojmy z kresby podpořil a vyzdvihl jí.
Košík plný hlav je zábavný komiks, který se čte opravdu moc hezky. Má dobrou atmosféru, zajímavou zápletku, parádní momenty. A také hodně silnou a povedenou pointu. Je to taková jednohubka, která dobře pobaví. 7,5/10
Lednička plná hlav - Košík plný hlav působil ve své podstatě jako uzavřený příběh, kde bylo víceméně vše podstatné řečeno. Měl začátek, prostředek a povedený konec, po kterém jsem si řekl: hodně dobrý. A myslím si, že takto cítili skoro všichni čtenáři. Jenže úspěch je úspěch, a když někdo přijde s dobrým nápadem, tak proč ho nezkusit.
Lednička plná hlav příběhově navazuje na Košík, a dělá prakticky to, co dělají všechny pokračovaní. Rozšiřuje příběh a mytologie, je to více akční, epičtější a všeho je více. A já měl ze začátku co dělat, abych se na příběh naladil. Je to hodně dáno tím, že se změnila celá vypravěčská struktura a scénárista Rio Youers se rozhodl, že rozhodně dvakrát do stejné řeky nevstoupíme.
Youers s Hillovým požehnáním a dohledem rozjede mnohem akčnější a velkolepější zápletku. Zajímavým způsobem rozšiřuje mytologii kolem vikinských artefaktů, přidává nové hráče a nové výzvy. A oproti Hillovi je mnohem více přepálenější a využívá nadpřirozenou část na maximum. Tam, kde byl Hill komornější a sázel více na atmosféru, tak tam Youers rozkopne dveře a jede na efekt. Ze začátku jsem s tím bojoval, ale pak jsem se na to naladil a dost si to užil. Jasně, Youers se v závěru urve úplně ze řetězu, že jsem nestačil koukat, co se děje, ale nějaký zvláštním způsobem to ladilo k celému příběhu. Ale nebudu vám lhát, občas jsem měl pocit, že je to až moc.
S novým scénáristou se změnila i vizuální stránka příběhu. Leomacse nahradil Tom Fowler, který má opravdu vlastní styl, který se úplně liší od toho s čím přišel Leomacs. A jako s příběhem, tak i tady jsem se na kresbu musel naladit. Fowlerův styl není pro každého. Naschvál není dokonalý, realistický a hodně působí jako něco z dětských animáků. Akorát, kdyby ty animáky byly pro dospělé, plné krve, násilí a usekaných hlav. Díky této kresbě samotný příběh nepůsobí vůbec hororově, ale jako odlehčená krvavá jízda. O barvy se postaral Bill Crabtree a jeho syté, výrazné barvy podporují kresbu. Díky ní kresba opravdu vynikne a podpoří její vizuální stránku.
S Ledničkou plných hlav je to složitější. Chápu, proč je ve všech ohledech jiná. Jen je ta rozdílnost obrovská. Někomu to vadit nebude, někdo, podobně jako já s tím bude bojovat ale zvykne si. A někoho to výrazně zklame, protože se volné pokračovaní urve ze řetězu a dělá si všechno velkolepě po svém. Na druhou stranu o špatný komiks v žádném případě nejde, jen bych po Košíku krotil očekávání a připravil se na něco úplně jiného. 6,5/10
Od scénáristy Toma Taylora jsem četl jen Hellblazer: Vzlety a pády. Je to dobrý komiks, který má fajn nápady, myšlenku ale v některých aspektech mi přišel, že sazí na první dobrou. A tento podobný pocit mám i z tohoto komiksu. Parádní nápad, luxusní a silné momenty, přesto místy prvoplánové, jednoduché a hrající na efekt. A je to velká škoda.
Dovedu si představit jiné komiksové scénáristy, kteří by s tímto nápadem pracovali lépe a šli by více na dřeň, co se týče emocí a psychologické roviny. Nechápejte mě špatně, já si komiks užil, a myslím si, že Taylor odvedl dobrou práci. Jen mám pocit, že to mohlo být o trochu lepší a propracovanější.
Můj největší problém, který s komiksem mám je jeho zběsilost a uspěchanost. Opět chápu, proč to Taylor napsal, tak jak to napsal, a že to z jeho pohledu dává smysl. Ale to nic nemění na tom, že mi to lehce vadilo. Komiks se čte skvěle. Má dynamiku, má spád, napětí a super tempo. Problém je v tom, že Taylor chce odvyprávět všechno, co má v hlavě, a zároveň zachovat zběsilost a údernost. A to prostě nejde. Všechno chce čas a prostor. V komiksu jsou emotivní a skvělé momenty, ale Taylor na ně má jen dvě stránky, protože příběh musí pokračovat dál. A díky tomu nás to tolik nezasáhne. A je obrovská škoda. Sice se ve čtení můžeme zastavit a vychutnat si ten moment, ale jakmile začneme číst dál, tak Taylor nasadí zběsilé tempo a je to pryč.
Taylor si zaslouží velkou pochvalu za nekompromisnost. Nechci tady moc spoilerovat, ale hrdinové a záporáci tady padají, jak švestky. A to hned od začátku. Nikdo tady není ušetřený. Taylor dostal na hraní celý DC svět a využívá toho naplno. Do příběhu někdy moc hezky zapojí konkrétní postavu, a někdy to zapojení konkrétního charakteru je na sílu, a ukáže se, že to celé bylo jen na efekt.
V rámci nakladatelství DC, byl tento komiks velká událost. Velký projekt, který si žádá tu nejlepší možnou péči. O vizuální stránku komiksu se postarali tři umělci. Trevor Hairsine si vzal na starost kresbu, Stefano Gaudiano ink, a barevnou paletu zařídil Rain Beredo. Samozřejmě jim pomáhali ještě další umělci, jelikož příběh nemá pevně danou vizuální podobu po celou délku příběhu.
Kresba Trevora Hairsinea je povedená a mě se líbila. Umí být správně znepokojivá, nepříjemná a v rámci možností poměrně drsná a krvavá. Trochu zamrzí, že se umělci museli kvůli cenzuře krotit, ale i tak si s některými momenty vyhráli. Hairsine velmi dobře zvládá davové scény, superhrdinskou akci i epické scény. Parádně odvedená práce.
Barvy Raina Bereda jsou moc krásné. Berado si dal obrovskou práci a je to na komiksu vidět. Barvy jsou krásně syté, umí vystihnout atmosféru dané scény a jsou dost pestré podle toho jaký hrdina je scéně. Znovu musím konstatovat, že tady byla odvedena velmi kvalitní práce.
Konec liDCtva je dobrá akční jednohubka, co má silné a působivé momenty. Je to zábavný a strhující komiks. A platí to hlavně tehdy pokud přistoupíte na pravidla hry. Přistoupíte na vyprávění od scénáristy Toma Taylora, který si vše přizpůsobuje, aby mohl vyprávět, to co potřebuje. Jakmile byste začali příběh analyzovat, řešit ho a další věci, tak se vám postupně začne rozpadat, a zjistíte, že některé věci nedávají moc smysl. Nedělejte to. Zkuste si komiks užít jako akční jízdu, a věřím že bude více než spokojený.
Před pár měsíci jsem zde rozebíral komiks Wolverine: Pomsta, který napsal Jonathan Hickman. V recenzi jsem Hickmana chválil. A chválit ho budu i zde. Hickman je šikovný scénárista se spoustou zkušeností. Umí psát, umí tvořit, a nebojí si udělat pořádnou rešerši, aby byl dobře připravený.
Nevím jak znělo zadaní, když se tvořil tento komiks. Ale z hlavy mě napadají dvě zadaní, ze kterých se vybíralo. Buď přímočará akčně hororová jízda, kdy nejmocnější hrdinové Marvelu bojují s vetřelci. Nebo podobně vystavěný příběh, jaký jsme ve výsledku dostali. Příběh, kde vetřelci nejsou to největší zlo. Kde velkou roli hrají Inženýři a jde se do hloubky ve vetřelčí mytologii.
A já se přiznám, že bych chtěl radši tu akční hororovou jízdu, než příběh, kde se rozebírá vznik vetřelců, budování ras a božský komplex Inženýrů. Vadilo mi to ve filmech Prometheus a Vetřelec: Covenant, a svým způsobem mi to vadí i zde. Pokud tyto filmy máte rádi, tak si příběh užijete o dost více, než já. Já osobně bych byl radši, kdybych dostal filmové Vetřelce/Vetřelec: Romulus s hrdiny Marvelu.
Naštěstí to Hickman napsal dobře a zábavně, takže jsem nenudil, bylo to správně napínavé a místy pěkně drsné. Za sebe bych byl určitě radši, kdybychom dostali počátky „invaze“ vetřelců, než skoro konec. To samé platí i pro dobu, kdy se příběh odehrává. Kdyby se neodehrával v budoucnosti, ale v přítomnosti, tak by to bylo určitě mnohem osudovější a silnější. A díky cestování mezi multivesmírem, dilatací času a dalšími vědeckými aspekty by to šlo vymyslet, ne že ne. Ale i to, co jsme dostali je dost dobré.
Když jsem poprvé viděl hlavní obálku tohoto komiksu, tak se mi popravdě moc nelíbila. Ale víte jak se to říká, nesuďte knihu podle obalu. V tomto případě nesuďte komiks podle obálky. Kresba od umělce Esada Ribiće se mi hodně líbila. Nesedla mi hned na první dobrou, ale během pár stránek jsem si k ní našel cestu a začala se mi líbit více a více.
Ribić jako každý osobitý umělec má vlastní estetické a vizuální cítění. Má prostě svůj styl. A mě se ten jeho styl u toho komiksu dost líbil, protože krásně ladil k Hickmanově postapokalyptické vize. Ribić své hrdiny nenakreslil oslavně. Jeho postavy jsou doslova zničený, unavený a zmrzačený nekonečným bojem. Mají samé vrásky, mrtvolné výrazy a každá bitva se na nich projevila. A tohle se mě hodně líbilo. Také se mi líbilo, jakým způsobem Ribić kreslil vetřelce a jak si s některými detaily vyhrál.
O barvy se postaral Ive Svorcina a odvedl topovou práci. Díky jeho barevné paletě má komiks takový špinavý a zastaralý vzhled. Jeho barvy zvýrazňují parádní Ribićovu kresbu a dodávají příběhu tu správnou nepříjemnou a intenzivní atmosféru. Za mě dobře odvedená práce.
Osobně se mi komiks líbil. Mám k němu nějaké určité výhrady, ale ty jsou čistě jen mé a hodně se zakládají na tom, co mám rád a preferuji. A také na tom, co jsem očekával. Objektivně se komiks dost povedl. Má dobrý scénář, parádní kresbu a moc hezké barvy. Pokud máte rádi vetřelce a hrdiny od Marvelu, tak je obrovská šance, že budete velmi spokojený. Já doufám, že někdy vznikne pokračování, jelikož se končí v tom nejlepším.
Brian Michael Bendis je velmi šikovný scénárista, který na začátku století svou prací pomáhal zachránit Marvel. Bendis přinesl do komiksové branže svěží vítr a dobré nápady. Nejdříve dostal na psaní „méně známé“ hrdiny, aby pak napsal jedny z nejlepších příběhu o Muži beze strachu. A po Daredevilovi začal Bendis tvořit opravdu velkolepé věci jako Klan M, Ultimates Spider-Man, Strážci Galaxie, New Avengers nebo dnešní recenzovaný komiks Tajná válka, ve kterém ukázal něco, na co fanoušci nebyli připraveny.
Já jsem tento komiks četl v roce 2013, když vyšel v UKK a tehdy jsem si z něho sedl hodně na zadek. Od té doby jsem ho nečetl, takže jsem byl zvědav jak na mě bude po třinácti letech působit. Jsem rád, že mohu napsat, že je to stále velmi kvalitní záležitost, kterou byste měly mít v knihovně. Komiks krásně zestárl, a až smutným způsobem reflektujete dnešní dobu.
Bendis začal komiks vytvářet pár let po útoku na World Trade Center. V době, kdy USA začala velmi intenzivně vést válku s terorismem. A to jak zahraničí, tak i doma. Špionážní války o informace, zasazování úderů nepříteli na jeho území, odplata, a také neúplně morální věci. A všechno tohle a spoustu dalšího se do komiksu velmi silně propsalo.
Na první dobrou je to stále temnější a dospělejší superhrdinský komiks. Při bližším zkoumáním a zamyšlením se, uvidíte spoustu věcí, kterých si nemusíte hned všimnout. Komiks funguje o to lépe, pokud máte načtené jiné komiksy, znáte charakteristiku hlavních hrdinu – od jejich historie, motivacích přes jejich typické charakteristické rysy. A samozřejmě pokud se naladíte na tón a celkovou atmosféru příběhu, která dost vycházela z politické situace dané doby.
Samotná zápletka je z mého pohledu silná. Parádně fungují některé zvraty a chování jednotlivých postav. Dialogové výměny jsou parádní a Bendis zde ukazuje jak skvěle umí psát. Největší problém vidím ve dvou věcech. Za prvé mě to přijde po příběhové stránce lehce uspěchané. Příběh by klidně snesl o dva tři sešity více, aby konec nepůsobil až moc uspěchaně a chaoticky. A k tomu se vztahuje i další výtka. Finální akce je epická a velkolepá, ale čistě z mého pohledu není, tak vymazlená jak by mohla být. V jiných komiksech jí Bendis zvládá lépe. Zas je to ale dáno, že později má více zkušeností.
O kresbu a barvy se postaral velmi výrazný a osobitý umělec Gabriele Dell’Otto. Bendisův scénář je parádní, ale teprve Dell’Ottova kresba a estetické vnímaní dělají z komiksu tu velkou komiksovou událost. Něco co prostě musíte mít. Nebál bych se přirovnat Dell’Otto k dalšímu velmi výraznému umělci Alexi Rossovi. Oba pánové nekreslí komiksy tak často, ale když to udělají, tak vždy jde o něco výrazného a jedičného.
Dell’Ottova kresba vypadá jako umění. Je vidět jak si umělec dává záležet s každým panelem. Má úžasnou práci s nepatrnými detaily a svou kresbou umí vystihnout atmosféru daného momentu. A k tomuto příběhu tahle kresba skvěle pasuje a funguje. Na druhou stranu jsem si moc dobře vědom, že tento styl kresby a vizuálního cítění není úplně vhodný na všechny typy příběhů. A i přestože jde o luxusní kresbu, tak kdyby nebyla podepřená silným příběh, tak by tolik nevynikla.
Barevná paleta je opět dost specifická a dává vyniknout určitému tónu vyprávění. Celkově barvy jsou kapitola sama pro sebe a je zde nádherně vidět jaké má Dell’Otto vnímaní a cítění. Dell’Otto má velký podíl na tom, že je tento komiks tak kultovní a právem patří mezi legendární příběhy od Marvelu.
Jsem hodně spokojený a komiks jsem si užil. Četlo se to opravdu moc dobře a bylo to správně napínavé a zábavné. Hodně jsem si užil bonusy na konci každého sešity, a bonusovou sbírku pro tohle kompletní vydaní. Ty bonusové texty krásně prohlubují příběh a dodávají mu mnohem větší rozměr. Při čtení těch bonusů si uvědomíte jak tvůrci a Bendis o příběhu přemýšleli, a že to není jen takový obyčejný příběh, ale že je to opravdu ten PŘÍBĚH, který má nějaký dopad a následky. Za sebe mohu tento komiks jen a jen doporučit.
Tento komiks je první věc, kterou jsem od scénáristy Rodneyho Barnese četl. A musím se přiznat, že jsme se úplně nepotkali. Barnes není špatný scénárista. Rozhodně má zajímavé nápady a myšlenky. Jen mi to provedení přišlo vždy prvoplánové, a takové „obyčejné“. Tím samozřejmě scénář nechci shazovat, jen jsem si k němu nenašel tu správnou cestu.
Samotná myšlenka a pointa příběhu se mi líbí. Líbily se mi jednotlivé momenty, které jsou super, přesto musím přiznat, že mi spoustu věcí nesedlo. Barnes ty věci, které mi tolik nesedly udělal naschvál, a snažil se využít Black Label na maximum. A já tomu do velké míry rozumím a chápu to. O to více mě mrzí, že jsem si to neužil, tak jak jsem si přál.
Osobně mám největší problém s tím, jak Barnes pracuje s charaktery v příběhu. Je vidět, že se chce co nejvíce odlišit, ale to mi paradoxně nejvíce vadilo. Všechny postavy zbytečně tlačí na pilu, snaží se o drsňácké hlášky a pózy. A třeba takový Constantine je o dost větší vocas, než obvykle. A ne jen on.
Znovu opakuji, že chápu a vím, proč to takhle Barnes napsal a vytvořil, ale nesedlo mi to. Komiks má hutnou atmosféru, parádní napětí, nešetří se krví. To vše je v naprostém pořádku. Působí to krásně brakově a ta přiznaná inspirace klasickými horory k tomu sedí. Jen to chování postav, a ty rádoby cool hlášky mě dost iritovali. Velká škoda.
O kresbu a barvy se postaral Stevan Subic a v rámci zadaní odvedl velmi přesnou práci. Subic má specifický styl kresby, který k příběhu přesně pasuje a pomáhá vytvářet tu správnou atmosféru. Jeho kresba není krásná na pohled. Není detailně propracovaná. Čtenář se u ní nekochá, ale vyvolává v něm nepříjemné pocity. A o to šlo na prvním místě. Aby čtenář při čtení cítil tu atmosféru a napětí.
Komiks má i specifickou barevnou paletu. Krom pár stránek se celý příběh odehrává v noci a v temných částech – ať už jde o městské části nebo temné lesy v Rumunsku. Žádné pozitivní barevné tóny zde nenajdeme. Vše je temné, zahalené do stínů, tmy a krve. A mnohdy to je nepřehledně nakreslené, aby čtenář sám tápal v temných zákoutích.
Osobně jsem s celou vizuální stránkou komiksu trochu bojoval. Z jednoho úhlu pohledu se mi velmi líbila a podporovala celkový tón příběhu a dodávala mu tu správnou atmosféru. Z jiného úhlu mi dost vadilo jak postavy vypadají, jak je to místy chaotické a nepřehledné. Tak jako tak, rozhodně je hodně autorský komiks.
Komiks se mi ve výsledku velmi špatně hodnotí, protože mi nesedl, tak jak měl, ale rozhodně není špatný. Tohle je dobrý komiks, který mi nesedl v jednotlivostech a jistý tvůrčích rozhodnutí, které vycházeli z celkové zadaní a pojetí. Tady opravdu hodně zaleží jestli se na příběh a vizuální stránku naladíte nebo ne. Pokud ano, tak dostanete moc dobrou hororovou jízdu. Pokud ne, tak vás čeká zajímavý autorský komiks. Osobně všem přeji, aby vás potkala ta první možnost.
Budu se opakovat, ale opakování je matkou moudrosti. Scénárista Jason Aaron patří mezi nejlepší komiksové scénáristy současnosti. Možná je tohle tvrzení troufalé, ale po přečtení druhého dílu této komiksové řady nemohu jinak. Aaron mi znovu předvádí, že po scénáristické stránce je úplně někde jinde, než někteří jeho kolegové.
Aaron zde srší nápady, hravostí, ale nikdy nezapomíná na to nejdůležitější. A tím jsou samozřejmě naši hlavní hrdinové. Hrdinové, kteří díky Aaronovu scénáři jsou zajímavější, komplexnější a mnohem propracovanější. Scénárista využívá bohatou historii želvích příběhů, aby zdůraznil čím vším si naši hrdinové prošli, a jak moc se to na nich podepsalo. Každá vyhraná bitva přinesla šrámy na těle a hlavně na duši.
Aaron skvěle pracuje s psychologickou stránkou našich hrdinů. Každého krásně rozebere a ukáže nám jeho pohled na svět a jeho momentální mentální rozpoložení. Je to opravdu nádherná scénáristická práce, protože vidíte, jak si scénárista dává zaležet, aby jednotlivé vyprávění z pohledů všech čtyř hrdinů mělo vlastní tempo, rytmus i atmosféru. Díky této stylistické volbě se dostaneme Želvákům ještě více pod kůži. Protože je to temnější, dospělejší a o dost lidštější vyprávění. Jejich příběhy nás budou napínat a dojímat k slzám.
Srdcem celého komiksu je Donnie, který si prošel hodně ošklivými věcmi, a jeho bratrové se mu snaží pomoci, ale dělají to vždy po svém, a ne aby pracovali společně. Aby byli jeden tým, aby byli znovu bratry. S těmito motivy Aaron skvěle pracuje a vytvoří opravdu nádherné momenty a scény, ze kterých jsem byl moc dojatý. Klobouk dolů Jasone!!!
Na prvním dílu se vystřídalo několik výtvarníků a umělců. Byl to mix zajímavých stylů, který mi k příběhu a vyznění velmi sedl. U druhého dílu přišla změna. Hlavním výtvarníkem pro druhý díl se stal umělec a výtvarník Juan Ferreyra, který se postaral o kresbu a barvy. Ferreyra, čistě z mého skromného pohledu, odvedl vynikající práci a já jsem si jeho kresbu a barvy užil.
Ferreyrova kresba není úplně „čistá“, a to mi u tohoto temnějšího a depresivnějšího příběhu velmi sedlo. Jeho kresba výborně vystihuje Aaronův scénář a jeho myšlenkové pochody. Platí to samé, jako u scénáře. Každý příběh má trochu jinou dynamiku a styl podle postavy, která je v daném sešitě tou hlavní. Tahle symbióza mezi scénáristou a kreslířem je nádherná.
Barevná paleta je moc povedená a krásná. Opravdu se na jednotlivé stránky a panely nádherně kouká a já se při čtení kochal. Ferreyra má zajímavé vizuální cítění a já se na něj maximálně naladil a užíval jsem si ho. Od sytých barev, přes studené barvy vězení a kanálů, až k výbuchu barev u Mikeyho. Prostě topová práce.
Z textu jste určitě poznali, že jsem z komiksu hodně nadšený a dost jsem si ho užil. Ale abych jen nechválil, tak zde napíšu i „pár“ drobností, které mi trochu nesedly. Trochu mi nesedlo, jakým způsobem vyřešil soud s Želváky. Přišlo mi to takové až moc scénáristicky snadné a hrající na náhodu. I velkolepější akční finále jsem reálně moc nepotřeboval, ale tady bylo potřebné pro hlavní katarzi příběhu. Druhý díl komiksu Želv Ninja se moc povedl a já se nemůžu dočkat třetího dílu, protože tahle komiksová řada je luxusní!
Od scénáristy Eda Brissona jsem toho moc nečetl. Tohle je jeho první komiks, který mu v Česku vyšel. A čistě z mého pohledu se čtenářům představil velmi dobře. Brisson je šikovný vypravěč. Ví moc dobře jaký příběh chce tvořit, a co může čtenářům dát, a co zase ne. Určitě dostal od obou nakladatelství nějaké poznámky, co může a nemůže ukázat. Přesto jsem neměl pocit, že mu to nějak výrazně svazuje ruce ve vyprávění.
Brisson s naprostým přehledem vypraví svůj příběh a mě ho bavilo číst. Měl jsem pocit, že si Brisson představil svůj příběh jako velké filmové dobrodružství, a tímhle stylem chtěl příběh vyprávět. Aby příběh měl spád, dynamiku, zvraty a v každém sešitu se neustále něco dělo. A mě to moc bavilo. Komiks jsem četl jedním dechem, a krásně jsem se u něho bavil. Jen tam mám jeden větší problém, který je celkem zásadní.
Tím problémem je jakým způsobem Brisson pracuje se samotnou rasou Predátorů. Bohužel se tady Brisson dostal do takové menší slepé uličky a musel si trochu pomoc, jinak by komiks skončil hned. Predátoři jsou v jeho podání celkem looseři. Dostávají zde hodně na zadek. Většinou za to může fakt, že jsou arogantní, podcení situaci, zafunguje velká náhoda a hlavně se chovají jako blbci.
Podobný problém mám i s hlavní hrdinkou, která sice dělá spoustu chyb, působí lidsky a je dost sympatická stylem El Ripleyové. Ale je zde až moc dobrá a scénárista z ní udělal nositelku štěstěny. Prostě zvládne všechno a její skutky působí až neuvěřitelně. Zvláště v kontrastu s celým kánonem Predátora. Chápu, proč to tak je, ale lehce mi to kazilo zážitek ze čtení.
O kresbu a barvy se postarali umělci Kevin Walker a Frank D’Armata a odvedli velmi dobrou práci. Skrze jejich tvorbu na mě dýchla ta správná atmosféra. Walker krásně rozpracoval Brissonův scénář a parádně zachytil dynamiku a spád příběhu. Kresba nejlépe vynikne v akčních pasáží, kde perfektně prodává samotný příběh. V klidnější pasážích je taková „obyčejnější“.
Barevná paleta se mi hodně líbila a krásně se hodí ke kresbě a k příběhu. Opět pomáhá dotvářet tu správnou atmosféru a napětí. D’Armata si vyhrál s barevným provedením samotných Predátoru a množstvím lokací. Od pralesa, přes zmrzlé planiny až k vědeckotechnickým místnostem. Vše krásně ladí s kresbou. I tady platí, že vše nejlépe vynikne při akci.
Je to akční jízda od začátku až do konce. Pokud milujete Predátora, tak si to užijte, ale budete trochu naštvaný, že Predátoři se tady moc nepředvedou. Ale to je asi jediná velká výtka. Z mého pohledu je to zábavný, nadupaný komiks, který moc dobře baví a čte se jedním dechem. Jako začátek série se to moc povedlo a já se těším na další díly. Tohle byl jen předkrm!!!
Sopečné údolí - Povedená povídka na rozjezd. Krásně absurdní zápletka s koupí modelu letadla, která parádně vygraduje v nečekané dobrodružství. Scénárista Carl Barks velmi vtipně uvrhne kačera Donalda a jeho synovce do nečekaných situacích. Nádherně se zde projeví smůla, která se Donaldovi neustále lepí na paty a přináší mu spoustu nervů. Je to vtipné, absurdní, a má to skvělou pointu, jenž mi vykouzlila úsměv na tváři. 6,5/10
Ztraceni v Andách - Tahle povídka mi sedla o trochu více, než první. Carl Barks znovu s nádhernou lehkosti uvrhne Donalda do kolotoče nečekaných události. Tentokrát se Donald se synovci vydají hledat místo, kde slepice snáší hranatá vejce. A celá tahle výprava je správně zábavná, vtipná a opět nabídne spoustu smůly, která Donalda neustále provází. Výjimečně mu spoustu problémů způsobí jeho milovaný synovci, kteří neustále musí žvýkat žvýkačky a dělat bubliny. Finále mi udělalo velkou radost a Barks dal příběhu nádhernou pointu. Radost číst. 7/10
Po stopách jednorožce - A to nejlepší na konec. Parádní dobrodružná povídka se vším všudy. Tady jsem si mnohokrát vzpomněl na animovaný seriál. Strýček Skrblík vyšle Donalda do Indie, aby mu sehnal jednorožce, což samozřejmě nebude vůbec jednoduché a Donalda to bude stát spoustu nervů. A já měl při čtení úsměv od ucha k uchu. Spoustu vtipů, spoustu hlášek, typická Donaldova smůla, typická chytrost synovců, a krásné šestákové dobrodružství. Jako obvykle si pro nás Barks připravil krásné a povedené finále. Já jsem opravdu hodně moc spokojený a tuhle povídku jsem užil. 8/10
Lobo je zábavná postava. Chápu její kultovní status a oblibu u čtenářů. Já jsem doufal, že si k němu najdu cestu hned u prvního komiksu, který jsem s ním četl. To se, tak úplně nestalo. Bavilo mě to, ale popravdě jsem čekal o dost více.
Naštěstí, při čtení tohoto komiksu jsem už věděl do čeho jdu, a mnohem lépe jsem se naladil na styl humoru, vyprávění a i celkové pojetí. A díky tomu jsem spokojenější, než minule. Stále nejsem úplně odvařený z Velkého šéfa, ale bavil jsem se o dost více.
Scénárista Alan Grant píše vtipné a zábavné scénáře, které jsou mnohem chytřejší, než se na první pohled zdá. Grant si dělá srandu ze všeho a ze všech. Dělá si srandu ze superhrdinů, morálky, z násilí nebo anarchistického chování.
U Loba platí jedno zásadní pravidlo. Že žádné pravidla moc neplatí. Lobo dělá všechno, co ho napadne bez ohledů na následky. Ničí, zabijí, pije a hulí, a když ho někdo naštve, tak mu zláme všechny kosti v těle. A pokud mu sáhnete na muziku, tak jste si podepsali ortel smrti.
Grant umí tuhle nihilistickou zábavu dobře prodat a skoro všechny příběhy v tomto komiksu mi sedli. Nejzábavnější je první příběh o hlídání v zábavné parku a pak samozřejmě titulní Incident na pánských záchodcích. Nejméně mi sednul dvou sešitový příběh o rallye, od kterého jsem očekával něco trochu jiného.
Komiks se skládá z několika příběhů. A na každém příběhu pracoval někdo jiný. Každý autor pojal Loba a jeho svět po svém, ale zároveň zachoval stejnou estetiku, takže se jednotlivé styly nebijí, a víceméně na sebe krásně navazují. Mnohdy ty rozdíly nejsou vůbec výrazné.
V tomto ohledu na tom má obří zásluhu koloristka Gloria Vasquez, která dělala na všech příbězích a všechny krásně spojila barevnou a vizuální paletou. Její barvy jsou krásně výrazné, a každá kresba díky nim hezky vyniká.
Ve výsledku jsem spokojený. Jak už jsem naznačil, na příběhy s Lobem je potřeba se trochu naladit a přijmout, že jsou to takové dospělé grotesky, které chtějí hlavně pobavit a může se v nich stát cokoliv. Pokud se na ten styl nenaladíte, tak vám to nemůže nikdy sednout a komiks protrpíte. Ale když se správně naladíte, tak se budete moc dobře bavit. A pak je velká šance, že sáhnete po dalších příbězích s Velkým šéfem Lobem.
V recenzi na první díl jsem velebil scénář od Scotta Snydera. Hodně jsem Snydera chválil jak si tuhle sérii přizpůsobil pro sebe a hraje si s celou batmanovskou mytologií. A prakticky bych mohl zkopírovat to, co jsem napsal minule, jelikož to platí pro druhý díl.
Snyder s naprostou tvůrčí jistotou pokračuje v tom, co započal minule a přidává další stavební prvky. A čím více máte Batmana načteného, tak tím více si to užijete. Naštěstí Snyder nedělá věci jen efekt, ale mají nějaký význam a smysl, který se projeví v budoucnosti. To, co se zpočátku zdá jako krásný detail, pomrknutí či odkaz, má pak mnohem větší význam. Těch drobností je v celém komiksu několik.
Alfou a omegou celého druhého dílu je Bane. A Bane je tady opravdu obrovský. Má proporce Hulka, k tomu je génius, který si užívá to, co dělá, ale zároveň je moc hezky vysvětleno, proč to dělá. Celá linka s Banem je mnohem lepší a zajímavější, než jsem čekal, a Snyder jí korunuje krutou pointou.
Viděl jsem jak Sovy mučili Batmana, viděl jsem Kult trýznit Batmanovu mysl. Četl jsem i příběh jak Bane zlomil Batmanovi páteř. Ale tady se jde ještě dál. Tady si Batman projde pěkně hnusným peklem, kdy si s ním Bane hraje jako kočka s myší. Je to vážně napínavé čtení, protože vidíte, že Bruce na Bane nemá ani fyzicky, a ani intelektuálně. A pokud bude chtít Banea zastavit, tak bude muset změnit pravidla hry.
Snyder nám tady dává napínavou akční jízdu, která se čte jedním dechem. Má to spoustu luxusních momentů, topové části a hlavně je to opravdu dobré a strašně moc svěží. Místy se Snyder urve zbytečně moc ze řetězů, ale já mu to ve výsledku hned odpustil.
Po vizuální stránce mě tahle série moc baví. A celý tento díl je luxusně nakreslený. Hlavní část si vzali na starost Nick Dragotta a Frank Martin. Oba pánové jsou skvěle sehraný a parádně dokáží přenést Snyderův scénář na papír. Baví mě jak dokáží nakreslit a vystihnout to, co se Batmanovi v tomto příběhu děje. Krásně se to čte, v akci je to dynamické a přehledné. Parádně se zde pracuje se stíny, s barvami a různými detaily. Prostě topová práce.
První dva sešity vytvořili Marcos Martín a Muntsa Vinceteová, a práce je to moc povedená. Líbilo se mi jakým způsobem nakreslili nového Mr. Freeze, který je úplně jiný, než jak si ho pamatujeme. Mnohem děsivější. Jako všechno v této sérii.
Clay Mann a Ivan Plascencia udělali jen jeden sešit, ale ten nejzásadnější. Převyprávěli zrození Banea. Je to moc povedený sešit, ve kterém funguje všechno. Od scénáře, přes kresbu až po samotné barevné provedení.
Byla to jízda, kterou jsem si moc užil. Četl jsem to jedním dechem a prožíval jsem to s Batmanem. Snyder mi krásně ukázal, že má stále spoustu nápadů, a že má s touto sérii velké plány. A to, co jsme zatím četli je jen začátek velkého epického příběhu. Já jsem opravdu moc spokojený a čekání na další díl bude neskutečně dlouhé. Takže si tenhle komiks povinně dejte, protože je to velká pecka, která opravdu stojí za to!!!
O příběh a scénář se postaral Jérémy Petiqueux, který si říká zkráceně Jérémy. Je to mladý talentovaný tvůrce, jenž začínal jako kolorista, pak se přesunul ke kreslení. A následně se stal scénáristou, co si tvoří vlastní příběhy a světy.
A to je případ Vesper, kterou si Jérémy vytvořil a nakreslil. A z mého pohledu odvedl velmi dobrou práci. Je vidět, že Jérémy má velmi rád fantasy žánr. Má hodně načteno, nahráno a nakoukáno, a ví jaký příběh chce vyprávět.
Samotný příběh není nejoriginálnější a zkušenější znalci fantasy poznají odkud Jérémy čerpal inspiraci, a odkud si půjčil tento nebo jiný motiv. Reálně to ničemu nevadí, protože je komiks dobře napsaný, má spád, tempo a i moc hezky vystavěný svět. Bez problémů si hlavní hrdinku oblíbíme a budeme jí fandit.
Osobně největší problém vidím v tom, že se Jérémy nezdržoval, aby pořádně popsal jak funguje jeho svět, vysvětlil pravidla, motivace a další věci. V tomto ohledu Jérémy dost kašle na čtenáře. Čtenář se musí přizpůsobit, některé věci si domyslet a nebo se smířit s tím, že se prostě nedozví jak to celé Jérémy vymyslel. Je to obrovská škoda, protože je to zajímavý svět, ale chybí zde informace a pravidla.
Co komiks ztrácí na příběhů a informacích, to dohání opravdu moc povedenou kresbou. Jérémy odvedl výbornou práci a na jeho kresbu se moc krásně kouká. Je správně epická, dravá a hned po pár stránkách na vás dýchne ta správná fantasy atmosféra. Jérémy parádně pracuje s detaily a vyhrál si s co nejvíce lokací a postav.
Velkou kapitolou jsou barvy. Barevná paleta mi hodně sedla a Jérémy ukazuje svůj obrovský talent jako kolorista. Vždy ví jaký má použít správný odstín barvy, aby daná scéna nebo prostředí vyniklo na maximum. Znovu zopakuji, že je radost si prohlížet jednotlivé stránky komiksu.
Povedený fantasy komiks s nádhernou kresbou. Je obrovská škoda, že si Jérémy trochu více nevyhrál s příběhem, jelikož pak by to bylo ještě lepší. Místy je znát jak je příběh uspěchaný, nelogický a v základu mu chybí lepší výstavba. Naštěstí má příběh spád, dobrou hlavní hrdinku a končí to tak, že musím mít, co nejdříve další díl. Takže jestli máte rádi fantasy, tak je velká pravděpodobnost, že vám Vesper udělá radost.
Velká pecka a nejzábavnější a nejvtipnější komiks, co jsem za opravdu dlouho dobu četl. Scénáristické duo Jody Leheup a Sebastian Girner popustili uzdu své fantazie a stvořili něco neskutečně zábavné, originálního, svěžího a hrozně moc cool. Celý komiks je, tak krásným způsobem přepálený a já si ho užil od začátku až do konce. Královsky jsem se bavil u hlášek, absurdních situacích, a scének jak z animáku od Looney Tunes. Má to skvěle napsané postavy, u kterých najde všechny možné klišé, ale to scénáristé moc dobře vědí, a dělají si z toho srandu. Hlavní hrdina je parádní a neskutečně cool, záporák je tak slizký, že mu přejete je to nejhorší. A vedlejší postavy jsou správně zábavné. Ke všemu je to skvěle nakreslené od Nila Vendrella a má to krásně pestré barvy od Mikea Spicera. Po vizuální stránce to fakt vypadá jako animák od Looney Tunes. Největší problém celého komiksu je ten, že je to místy až moc velký chaos a tvůrci do něho dávají všechno, co je napadne. Holoprsý Medvědobijec je velká pecka a zatím nejlepší díl ze série Hvězdná CREW.
Hodně povedená záležitost, která mi sedla a její čtení jsem si užil. Nepřečetl jsem si obsah, takže jsem reálně nevěděl, o čem příběh je, a jaké je hlavní téma. A o to více jsem byl překvapený s čím scénárista Scott Snyder přišel. Snyder umí psát Batmana velmi kvalitně. O to jsem se několikrát krásně přesvědčil. Jeho sborník Černé zrcadlo je nejlepší v tom, že zpočátku působí jako klasické batmanovské příběhy. Ale pod povrchem se nám táhne temná linka, která se pak spojí. To spojení působí trochu na sílu, aby konec byl ještě údernější. Ale i tak mohu s klidným srdcem říci, že finále komiksu je fakt nadupané a já si ho užil. Velmi se mi líbila vedlejší linka Gordona s jeho synem. Ta je perfektně napsaná, nakreslená, má dost temných tónů a výbornou znepokojivou atmosféru. Líbí se mi jak Snyder umí být temný a vážný, a pak si umí udělat i legraci - Rodrunner (kukačka kohoutí) je výborné pomrknutí, zajímavý fakt a vynikající odkaz. Na komiksu dělali dva výrazní osobitý umělci a oba odvedli špičkovou práci. Jock a Francesco Francavilla dali komiksu výbornou vizuální stránku. Jejich práce dává příběhům tu správnou atmosféru a znepokojivost, díky které se vám komiks dostane mnohem více pod kůži. Dost tomu také pomáhá přesný výběr barev. Barvy zde hrají velkou roli - nejvíce u linky s Gordonem. Z mého pohledu se Černé zrcadlo hodně moc povedlo a je to silný a povedený komiks. Takže ho můžu jen a jen doporučit.
Jonathan Hickman je zkušený scénárista, který má velmi bohatou kariéru. Pro Marvel psal skoro všechny hrdiny. Od X-Menů, přes Avengers až ke Spider-Manovi. Takže zkušeností se superhrdinským žánrem má požehnaně.
Přiznám se, že jsem si nečetl zápletku komiksu, než jsem začal číst komiks. Takže jsem reálně vůbec nevěděl o čem to bude. Prostě jsem viděl název, jméno scénáristy a šel jsem do toho, protože jsem věřil, že to bude pecka. A pecka to je.
Než se pustíte do čtení, tak by bylo dobré vědět, že tohle není příběh z hlavní reality Marvelu – 616. Tento příběh se odehrává v alternativní realitě, kde se může stát cokoliv. A toho Hickman využívá na maximum. Při čtení jsem si často vzpomněl na komiks Starej dobrej Logan od Marka Millara – tohle přirovnání berte jako obrovskou pochvalu, který se též odehrává v alternativní realitě a ukazuje úplně jiného Logana, než jakého běžně poznáme.
Hickman svůj příběh pojal jako western, nebo spíše neo-western. Osaměly hrdina vyráží na cestu pomsty, která přinese spoustu krve a násilí, a bude mít i následky v budoucnosti. Scénárista sází na přímočařejší vyprávění a dobrodružství. A v tomto případě to není vůbec na škodu, protože se tento přístup k příběhu hodí a výborně k němu pasuje. Hickman není žádný hlupák, takže komiks má další vrstvy, které nabízí mnohem více, než se na první pohled zda. Samotný příběh není jen o akci a pomstě, ale i o tom, co člověkem takový život udělá, a co všechno ztratí.
O kresbu komiksu se postaral zkušený Greg Capullo, který pracoval na největších věcech pro Marvel a DC. Nejvíce ho proslavila práce na Batmanovi se scénáristou Scottem Snyderem. Jejích pojetí Batmana v New 52 je výborné.
Capullova kresba se mi hodně líbí a osobně jí považují za výborný mainstream. Je krásně přehledná, detailní a moc hezky se na ní kouká, a parádně se čte. Capulla si parádně vyhrál s akcí, která je zuřivá, animální a nekompromisní. Skvěle v ní vystihnul Wolverinovu zuřivost a to, že v tom, co dělá je nejlepší.
Komiks má syté a pestré barvy, díky kterým vynikne úplně všechno. Hlavně kostým hlavního hrdiny, co je poničený a celý od krve a vnitřností nepřátel. Z mého pohledu je vizuální stránka komiksu moc povedená a pěkná.
Komiks je akční přímočará jízda, která se čte luxusně. Pokud chcete akční jednohubku, tak budete z tohoto komiksu nadšený. Samotný komiks toho nabízí mnohem více, ale to vám prozrazovat nebudu, jelikož bych vás připravil o výborné momenty, a dobré a funkční zvraty. Jediné, co potřebujete vědět je to, že je to povedený a hodně zábavný komiks s naštvaným Wolverinem. Takže pokud máte rádi Wolverina, tak neváhejte ani vteřinu a běžte si komiks koupit. Nebudete zklamaný.
Přiznám se, že jsem po příběhové stránce čekal něco úplně jiného. Čekal jsem něco, co bude podobné filmovému Dreddovi s Karlem Urbanem. Místo toho jsem dostal velmi silnou, složitou a dost komplexní sbírku příběhů o tom, jak funguje společnost v Mega-City 1. A přiznám se, že se to místy nečetlo hezky.
Na příbězích v komiksu se podílelo mnoho tvůrců, přesto krásně fungují jako jeden celek. Celek, který ukazuje nehezkou budoucnost. Velmi mě překvapilo, jak scénáristé pojali samotnou postavu Dredda. Jak už jsem psal, znám Dredda z filmů a z toho jednoho komiksu, co jsem četl. Tohle je Dredd jak ho neznám. Dredd, jenž se nebojí ohýbat si zákony ve svůj prospěch. Dredd, co mučí lidi, straší malé děti a nebojí ubližovat nevinným, protože tím chrání spravedlnost a budoucnost.
Samotné příběhy jsou zajímavé, a ve většině z nich je Dredd vedlejší postavou, která se snaží něco vyřešit, zastavit nebo odhalit. Více, než právo a pořádek, působí Dredd jako někdo, komu nevadí, že se situace vyhrotí, a pak přijdou kruté následky. Scénáristé do příběhů dávají velkou kritiku, přesah, a nebojí se klást těžké a morálně složité otázky.
Nicméně, s každým dalším příběhem se dostáváme Dreddovi více pod kůži a začínáme chápat jeho pohled na svět a i jeho skutečné vnímaní. Je to odhodlaný muž, který pro bezpečí města, občanů a spravedlnost udělá vše, co bude třeba. I kdyby si měl ušpinit ruce. Protože z jeho pohledu je spravedlnost důležitější, než svoboda.
Komiks je pestrý na kresbu, barvy a vizuální styl. Každý umělec svou část pojal jinak. Někdo sazí na klasickou kresbu, někdo šel cestou digitálu. Tak jako tak, každá kresba a barvy k příběhů přesně pasují a dávají mu přesně to, co mu dávat mají.
Kresba od Colina MacNeila je z celého komiksu nejvýraznější a díky jeho stylu vynikne tíživá atmosféra a nálada Mega-City 1. Navíc samotný segment Amerika má údernou pointu.
Sedla mi kresba od Jeffa Andersona, která působí old schoolově, ale má to správné pulpové kouzlo a Anderson umí Dredda nakreslit jako toho největší drsňáka ze všech.
Dostal jsem jiný komiks, než jsem čekal. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykl na tón příběhů, a i to, že je to celé o něčem jiném, než jsem čekal. Tohle není oddychové čtení. Tohle není hloupý akční výplach. Tohle je komiks, který má určitou hloubku a nabízí toho mnohem více, než se na první pohled zda. Nečte se to vůbec hezky a snadně, a ta krutá pointa bolí jako kopanec do rozkroku. Na první seznámení se Soudcem Dreddem to není úplně ideální volba, ale jako kvalitní příběh s přesahem to funguje více, než dobře.
Z mého pohledu asi nejzajímavější díl. Přeci jenom sázky zde jsou největší a hlavně Tynion zde přichází s něčím trochu zajímavějším, než jen že Batman a Želvy musí spojit síly, aby někoho porazili. Tady se jde trochu více do hloubky, a to co se hlavním hrdinům děje je o trochu osobnější a intimnější. Třetí díl má spoustu nápadů, je hodně hravý, a hlavně parádně využívá vizuální stránku. Zapojení původních Želváků a jejich stylizace byl geniální nápad. Znovu a opět zamrzí, že Tynion nemá tolik prostoru na nějaké vypravovaní a jako zběsilý musí uhánět do velkolepého finále, kde se sejdou všechny důležité postavy z obou sérii a vypukne obří bitka. Ty uspěchané konce kazí zážitek z celkového dojmu. Povedený a zábavný třetí díl.
Scénárista Stefano Ambrosio odvedl velmi dobrou práci. Scénárista krásně pochopil pro koho příběh píše, ale zároveň si byl dost dobře vědom, že komiks budou číst i starší čtenáři a proto tam pro něj dal spoustu narážek.
Ze scénáře mám pocit, že Ambrosio si udělal poctivou rešerši. Od fantasy knížek a filmů, přes hraní Dračího doupěte až k samotnému kánonu postav od Disneyho. Z celého komiksu cítím radost k fantasy příběhům a dobrodružstvím.
Je trochu škoda, že se scénárista nemůže úplně utrhnou ze řetězu a neustále musí informace opakovat, ale to je opravdu drobná výtka. Důležité je, že po příběhové stránce to dobře šlape. Parádně se pracuje s ústřední trojicí, a má to dobrý spád a tempo. Za mě tedy komiks je přesně takový jaký má být.
Přiznám se, že jsem výrazně nezaznamenal, že každou kapitolu kreslil někdo jiný. Všichni umělci mají jednotný styl, takže krom jednotlivých detailů výrazně nepoznáte, že na každé kapitole dělal někdo jiný. Prakticky celý komiks má jednotnou stylizaci a kresbu.
U jiného typu komiksu a příběhu by to možná bylo na škodu, ale zde to vůbec ničemu nevadí, a prakticky to k příběhu sedí. Důležité je, že všichni autoři jsou s tím v pohodě a nemají problém tvořit jako jeden organický celek.
Jsem dost spokojený, jelikož jsem nečekal mnoho, a dostal jsem o dost více, než jsem čekal. Komiks má dobré tempo, spád, a parádně pracuje s ústřední trojicí. Občas je místy zkratkovitý a zjednodušený, ale pak to zas vynahradí zajímavými nápady. Jako fantasy oddechovka pro děti to funguje velmi dobře, a já si za pár měsíců velmi rád přečtu další příběhy s těmito čaroději.
