Objektivně by to bylo za velmi silné tři hvězdy, ale jsou zde věci, které mě přesvědčily, abych přidal o jednu hvězdu více. Režisér Zack Snyder tento komiks musel mít v ruce, jelikož hodně podobných věcí má ve svém Muži z oceli, ale tam to funguje o třídu lépe, protože má Kevina Costnera a Michaela Shannona. Superman: Země jedna znovu vypraví origin o jednom z nejstarších superhrdinů a dělá to dobře. Sice to nepřekvapí, ale taky to neurazí. Pokud máte načteno Muže z oceli od Johna Byrnea, Utajený původ od Geoffa Johnse nebo Odkaz od Marka Waida, tak vám Země jedna skoro nic nového nenabídne. Mě osobně se nejvíce na celém komiksu líbili civilní momenty (část v Daily Planet je perfektní), scény Jimmyho a Lois fungují moc dobře. A nejlepší momenty přijdou, když si táta Kent povídá se svým synem a dává mu rady do života. Tyhle dialogy táty Kenta jsou top a scénárista J.M. Straczynski zde výborně prodává vztah otce a syn, kdy otec chce pro svého syna to nejlepší, i když moc dobře tuší, že cesta, kterou se jeho syn vydá bude trnitá, bolestivá a osamělá. Tohle se Straczynskimu dost povedlo. Komiks má povedou kresbu a moc hezké barvy. Superman: Země jedna je dobrý komiks, který má slabší akční stránku, ale ta civilní je hodně povedená.
Tento komiks má jednu velkou chyby. Tou chybou je, že i rámci komiksové logiky, kdy je skoro všechno možné a nemožné, je tak moc nelogický a těžko uvěřitelný až to bolí. Snyder vytvořil z Jokera největšího plánovače v celém DC světě, který dokáže být na více místech současně, vytvořit plán, který běží dlouhé roky a nikdo si ho nevšimne, a je skoro nesmrtelný (tohle je v pozdějších dílech vysvětleno). Naštěstí to Snyder napsal hodně zábavně a napínavě, že jsem na tu logickou chybu moc nemyslel a snažil jsem si to užít. Snyder si vyhrál s dialogy a s určitými momenty, které jsou parádní a předvádí Jokera v nejšílenější poloze. Hodně moc se mi líbila závěrečná hostina a její konec. Smrt rodiny: Kniha druhá je dost povedený a napínavý komiks.
Je moc fajn, že scénárista Scott Snyder zkouší nové věci, přistupuje k záporákům jinak a je celkově dost drsný na kladné hrdiny. Joker v jeho podání je ještě větší magor, než kdy dříve a to, co způsobuje je nepříjemné. Hlavní příběhová linka funguje a má jisté napětí a nechybí jí zajímavost. Bohužel pak přijde část s Catwoman, která podle mě vůbec nefunguje, zdržuje děj a vše se tam děje na sílu. Díky této odbočce příběh ztratí tempo. Z mého pohledu jde o dost slušný komiks, ale linka s Catwoman není dobrá.
KURVA!!! Předem se omlouvám za to sprosté slovo, ale v tom slově je vše podstatné a výstižně vystihuje mé dojmy z tohoto komiksu. V první řadě, tohle je pro všechny opravdové komiksové fanoušky povinnost. Chápu, že je smutné, že to trvalo dvacet let, než se k nám tento příběh dostal, na druhou stranu bude spoustu čtenářů, který tento příběh neznají a nebudou mít vůbec páru, co dostanou za nářez. Faktem zůstává, že já jsem z tohoto komiksu nadšený a mám obrovskou radost, že ho můžu mít ve své skromné sbírce, že jsem ho mohl číst, a v neposlední řadě jsem mrtě spokojený, z toho že mám celou jednu komiksovou řadu v jedné luxusně provedené bichli.
Vydavatelství Argo odvedlo velmi dobrou práci a já jsem ze samotného komiksu měl obrovskou radost. Pevná vazba, hodně bonusů, kvalitní papír, barvy a k tomu samozřejmě ta pravá velikost amerického omnibusu. BBArt musí prominout, ale takhle tady měl vyjít jejich Daredevil a Captain America. (Je to škoda. Ale v té době to byla úplně jiná situace, než je tomu dnes. Dnes jsou marvelovské filmy na vrcholu a dost pomáhají v prodeji komiksů).
Scénárista Brian Michael Bendis odvedl luxusní práci. Jeho příběh je hodně moc povedený a zajímavý. To jakým způsobem pracuje s hlavní hrdinkou Jessicou, kontinuitou marvelovského světa, realistickým pojetím vztahů, problémům s alkoholem, drogy, sexem, je prostě úžasné. Bendis se rozhodl být, co nejvíce realistický v marvelovském světě a přitom ho nepřipravit o jeho kouzlo. Což, se mu povedlo na výbornou. Hodně tomu pomáhá i fakt, že si jako hlavní hrdinku vybral, ne tak známou postavu a mohl jí dát nový rozměr, směr a příběh. To, že příběh vycházel v sérii MAX umožňovalo Bendisovi se chovat k hrdinům tvrdě. Ukazovat je v nedokonalém postavení, nechat je dělat velké chyby a špatné rozhodnutí. A co si budeme povídat, je to hodně osvěžující vidět naše oblíbené postavy, které se nechovají, tak uhlazeně. Bendisovi tento styl sedl a vtisknul mu jistou autorskou vizi. Rozhodně jsem neměl pocit, že by to celé bylo jen na oko, nebo že by autor chtěl bořit nějaké tabu atd.
Samotný komiks je moc hezky nakreslený a má luxusní barvy. Osobně mi udělalo velkou radost to, že se několikrát změnila stylizace, barvy, kresba a další věci. Ukazuje to velkou pestrost vyprávění a pochopení příběhu. Kreslíři si s příběhem hodně vyhráli a krásně převádějí Bendisův scénář na stránky. Některé přechody mezi panely byly luxusní záležitost, desítky stránek jsou pastva pro oči a já jsem jen koukal, co se mi to před očima odehrává. Pro čtenáře komiksů to je naprostá radost pohledět.
A teď něco k záporům komiksu. Čekal jsem, že komiks bude mít ucelený příběh, a to jsem bohužel úplně nedostal. Neříkám, že to vyprávění jeden velký příběh na tři až pět sešitů nefunguje, protože to funguje tak jak má, a díky tomu se můžeme posouvat nejen s Jessicou, ale i celkově. Nicméně pravda je taková, že ucelenější příběh by mi udělal větší radost. Druhý největší zápor je ten, že jsem kdysi četl Bendisova Daredevila a to bylo to nejlepší, co Bendis vytvořil. Takže ta laťka se nedá jen tak překonat.
Alias je jeden z nejlepších komiksů roku a pokud jste ho nečetli, tak neváhejte ani minutu. Bude to KURVA luxusní četba.
Jeph Loeb a Tim Sale, moje oblíbená autorská dvojice. A zcela právem. Loeb má specifický styl vypravování, který nemusí sednout každému. Nejde mu o akci, ale mnohem více o postavy a jejich myšlenkové pochody, a Loeb rád komiksové postavy polidšťuje. Kresba Tima Salea je jiná, ale na první pohled jí poznáme. A já jí mám moc rád. Dokáže krásně vystihnout všechny emoce a pocity, které postavy zrovna prožívají. Tyhle dva pánové se moc dobře doplňují a jejich příběhy je radost číst, a prohlížet si stránky plné krásné kresby. Co se týče příběhu, tak Temné vítězství je parádní komiks, který zaujme a nepustí, a opravdu je velmi dobré číst oba díly hned po sobě(já to tak udělal). Příběh má spád, zajímavé a funkční zvraty, osudovost a spoustu skvělých momentů. Místy je trochu přeplácaný a některé věci šli udělat elegantněji(třeba titulní vrah, nebo zbytečně moc padouchů), nicméně to jsou snad jediný větší chybičky na tomto parádním komiksu. Batman: Temné vítězství nabízí dobré a napínavé čtení, a i když to není úplně na maximální hodnocení, tak i tak ho dostane, protože čtyři hvězdy by byly prostě málo.
První díl mě velmi příjemně překvapil. Scénárista Al Ewing využil epizodické zápletky a přistoupil k Hulkovi originálně. Dost mi to sedlo a začal jsem se těšit jak bude příběh pokračovat. Ewing mi ukázal, že nepotřebuje dělat velkolepou akci, a že si v klidu vystačí s komornějšími zápletky. A to se mi hodně líbilo, protože co si budeme povídat, když se Hulk s někým mlátí, tak je to z devadesáti procent na jedno brdo. Bohužel Ewing píše o hrdinovi, který si myslí, že je nejsilnější ze všech a rád se mlátí, takže dříve nebo později musela přijít nějaká velkolepá akce. A v tomto díle přijdou rovnou dvě opravdu velké - jedna je slabší (Avengers), druhá je hodně nepříjemná a drsná (Creel). V prvním díle se příběh víceméně točil kolem Bruce Bannera, v druhém se to točí více kolem Hulka a vedlejších postav. Neříkám, že je to špatné, jen mě osobně více baví linka kolem Bannera. Na druhou stranu, postava doktora Clivea je parádně napsaná. Je to hodně slizký záporak, který si libuje v tom, co dělá, a taky se mu to vrátí. Líbilo se mi jakým způsobem je zapojen do děje Creel a i celková pointa. Kresba je krásně mainstreamová a kreslíř Joe Bennet si vyhrál s jistými stránky a panely. Z mého pohledu jsou Zelené dveře slabší, než první díl, ale pořád se jedná o dobrý a zábavný komiks.
Z mého pohledu dobrý a neurážející komiks. Ve výsledku se jsem si ho užil a rozhodně jsem při jeho čtení netrpěl, i přestože jsem nebyl cílovka. Tahle série Young Adult má něco do sebe a pokud budou přicházet s dobře vystavěnými příběhy, tak splní svůj účel - přivést holky ke čtení superhrdinských komiksů. Osobně se mi líbil úplně jiný pohled na Dianu/Wonder Woman a taky originální pojetí její superhrdinské kariéry. Tento komiks má dobře napsané postavy, které jsou víceméně dost sympatické. Kresba je dobrá, jen ta barevná paleta mi moc nesedla - celé je to v chladných barvách a tónech. Největší problém komiksu je jeho tempo a styl jakým je vyprávěný. Někdy je uspěchaný, jindy pomalejší, někdy je zbytečně ukecaný a pak přijdou momenty, kdy se vše vyřeší pár dialogy. Nicméně, když to vezmu kolem a kolem, tak se jedná o dobrý komiks, který neurazí a dobře pobaví.
Komiks, na který jsem se těšil už od okamžiku, kdy byl oznámený, že zde výjde. Mám Green Lanterna (Hala Jordana) jako postavu moc rád, a pokud je možnost, tak si vždy přečtu nějaký komiks s ním.
Největší problém je v tom, že v Česku těch příběhů moc nevyšlo, a když už nějaký vyšel, tak se to četlo hodně náročně, jelikož Green Lantern má velmi těžkou a složitou komiksovou historii. A ono, když dostane příběh uprostřed velkého příběhu a nevíte vůbec nic, tak v tom prostě plavete, i přestože se distributor snaží dát nějaký text na začátek příběhu, abyste alespoň trochu tušili o co jde.
Nejtemnější noc si nejvíce užijí lidé co mají hodně načteno a nebo jsou fanoušci postavy Green Lanterna. Nejtemnější noc je velká komiksová událost od Geoffa Johnse, která je velmi působivá, napínavá, velkolepá, parádně napsaná, úžasně nakreslená, dojemná a taky plná odkazů na celou historii DC světa. Není to snadné čtení, protože pokud neznáte důležité momenty z historie DC světa, tak se budete ztrácet nebo neoceníte precizně vystavěný příběh plný drobných detailů a odkazů. Osobně doporučuji si před čtením tohoto komiksu načíst tyto komiksy - Krize identity, Krize na nekonečnu Zemí, Green Arrow: Prázdný toulec 1 a 2, Flash: Znovuzrození a pak všechny díly Green Lanterna co tu vyšly - Tajemství původu, Žádný strach, Pomsta Green Lanternů a Hledaný Hal Jordan. Plus samozřejmě další příběhy. Samozřejmě, že se to dá přečíst i bez těchto příběhů a pochopíte více méně všechno, ale nebude to mít na Vás takovou sílu a odezvu.
Johns miluje komiksy od DC a tímhle stylem píše. Pokud na to přistoupíte a smíříte se s tím, že si občas budete muset něco vyhledat na internetu, tak Vás čeká luxusní komiksová událost. Johns rozjede příběh hezky zvolna, ale ještě než skončí první sešit, tak budete sbírat čelist z podlahy. Příběh zrychlí z nuly na sto během pár stránek a začíná velkolepá jízda. Hrdinové umírají, všechny ligy jsou pod tlakem, z vesmíru se na naši planetu řítí hrozba, kterou nepůjde zastavit hrubou silou a nemrtvý vylézají z hrobu. Nejtemnější noc se naplňuje, a pokud mají hrdinové přežít a zachránit všechno musí spojit síly s nepřáteli. Všech sedm sborů musí spolupracovat, aby nezvítězila temnota.
Johns zde rozjede epickou podívanou, která v průběhu příběhu parádně graduje. V každém sešitu je několik vynikajících momentů, díky kterým pochopíte, proč je Geoff Johns výborný scénárista. Osobně mám rád scény s Barrym a Halem. Jsou to velký kamarádi a oba potkal podobný osud. A to jakým způsobem se vyrovnávají s tím co se stalo, a co se teď děje je, tak parádně napsaný a dojemný, že jsem si to užil na maximum. Hodně moc se mi líbilo, že Johns dal prostor jiným hrdinům a výborně s nimi pracuje (Mera, Atom, Firestorm, Sinestro).
Komiks má neskutečně nádhernou kresbu od Ivana Reise a brilantní barevnou paletu od Alexe Sinclaire. Slibuji Vám, že se v průběhu čtení několikrát zastavíte a budete se kochat těmi nádhernými obrazy a panely. To jakým způsobem se zde pracuje s barvami je prostě neskutečně nádherné.
Jsem z toho komiksu nadšený. Má samozřejmě několik chyb, kterých jsem si dost vědom, ale to nic nemění na tom, že jsem si ho dost užil. Navíc vychází Nejtemnější noc v luxusním provedení se spoustou bonusů jako jsou skici, medailonky o autorech, ukázka ze scénáře nebo rozbor komiksu z pohledu tvůrců. Z mé strany se jedná o parádní komiks.
PS: Modlím se, aby se Nejtemnější noc prodávala co nejlépe, abychom dostali pokračovaní, které nese jméno Nejjasnější den.
Jmenuje se Gorr. Kdysi to býval obyčejný obyvatel jedné zapadlé planetky ve vesmíru, jenž sužovaly sucha, hlad a bída. Vinnou řady nešťastných okolností přišel Gorr o všechno, co kdy miloval – matku, ženu, děti. Přál si smrt, místo toho se mu do rukou dostala dokonalá zbraň. Zbraň tak strašlivá, že i samotným bohům se podlamují kolena, když jí spatří. Gorr během svého života zjistil, že bohové jsou sobecký a nestarají se o nikoho. Proto se rozhodl, že je všechny zabije. Začal si říkat Řezník bohů a vydal se na krvavou výpravu, při které chce zabít každého boha, kterého potká. Naštěstí existuje jeden bůh, jenž se jen tak něčeho nezalekne a má nezlomnou vůli. Tím bohem je Thor – bůh hromu a bouří. Dokáže Thor porazit Gorra, Řezníka bohů a zachránit všechny bohy??
Scénárista Jason Aaron není v komiksové branži žádný začátečník a během pár let si vydobyl slušné renomé. Proto taky dostal nabídku od Marvelu, aby psal Avengers, Doctora Strange nebo Thora (ne nutně v tomto pořadí). Aaron má specifický styl, a proto jsem byl hodně zvědav, jak si povede u Marvelu, který je přeci jenom více mainstreamovější, než jiné menší vydavatelství. Navíc u příběhu, jenž je ve výsledku jedna velká řežba.
Jsem tedy moc rád, že mohu napsat, že po příběhové stránce odvedl Aaron velmi dobrou práci. Moc dobře pochopil, jaký příběh píše a co musí udělat, aby se vyhnul tomu, co všichni od jeho příběhu budou čekat. Aaron na to šel velmi fikaně a naplno využil, jedné věci. Tou věcí je, že se příběh odehrává ve třech časových linií, které se navzájem proplétají, aby se v závěru příběhu mohly spojit. Díky tomu, mohl Aaron měnit povahu Thora, podle doby, ve kterém zrovna byl a tím i samotný tón příběhu. Toto byl vskutku geniální tah. Navíc si Aaron vyhrál i hlavním záporákem, který měl uvěřitelnou motivaci a byl po charakteristické stránce dobře propracovaný. Z mé strany spokojenost.
Esad Ribić se postaral o většinu kresby v komiksu (krom jednoho sešitu, jenž dělal Jackson Guice – ten taky odvedl pěknou práci). Ribić z mého laického pohledu odvedl fantastickou práci, jelikož díky jeho kresbě působí komiks jako velký hrdinský epos. Komiks má impozantní scenérie, nádherně nakreslený vesmír, hrdinskou akci a spoustu precizně udělaných panelů. Jediné, co mě nesedlo byl styl jakým Ribić kreslí obličeje. Někdy jsou propracované a detailní, jindy chybí detaily, a pak jsou místy i rozmazané a působí jako šmouhy. Asi to má nějaký význam, ale mě to zklamalo.
Já jsem s komiksem dost spokojený. Sedl mi příběh a jeho tón, líbilo se mi jakým způsobem ho Aaron vypravím a zkouší na to jít jinak. Ve výsledku se mi hodně moc líbila kresba, která je opravdu krásna a dodává patřičnou atmosféru. A teď k jednomu záporu. Komiks by měl mít o pár sešitu méně. Je zbytečně natahovaný. Místy se trochu opakuje, některé dialogy jsou stejné nebo jsou si dost podobné, totéž pak platí bohužel i pro akci v prvních dvou třetinách komiksu. Komiks mě bavil a líbil se mi, ale s některými věcmi si mohly ještě o trochu více vyhrát.
Jak už v textu několikrát zaznělo, tak mi komiks sedl a dost se mi líbil. Neříkám, že je bezchybný, ale ty chyby, které má nejsou nijak zásadní a pokud se na ně nezaměříte, tak je dost velká šance, že si jich nevšimnete. Osobně doporučuji přečíst komiks, v co nejkratším čase, jelikož má „filmový příběh“, který nutí neustále číst a zjišťovat, co bude dál. Pokud máte rádi Thora, tak je tento komiks stvořený přímo pro Vás.
Batman, který se směje navazuje na velkou eventovou událost se jménem Metal: Temné noci. Komiksová událost Metal: Temné noci se mi docela líbila, ale rozhodně jsem si jí neužil, tak jsem doufal, protože to není lehké čtení, a čtenář musí mít načteno, aby si to užil a v zásadě pochopil, co se děje a proč se to děje. A tohle se, tak trochu týká i Batmana, který se směje. Osobně si myslím, že se to dá v pohodě přečíst bez znalostí Metalu, aby čtenář pochopil, co děje. Nicméně znalost Metalu je rozhodně lepší, protože dokážeme mnohem lépe pochopit vnitřní pochody některých postav a užít si konkrétní věci. Scénárista Scott Snyder odvedl slušnou práci. Snyder posunul Batmanova dobrodružství zas o kousek dál a přišel s trochu jiným Brucem Waynem/Batmanem. Osobně hodně kvituji, že se Snyder drží víceméně při zemi, a celkový příběh připomíná hodně nepříjemnou detektivku, kde hlavní záporák, chce dohnat hlavního hrdinu k šílenství a zlomit ho. Sice nejde o nic originálního, protože v historii Temného rytíře se o tohle pokoušel nejeden záporák a vždy selhal. Snyder tohle samozřejmě ví, a proto přihazuje další proměnné, které to komplikují. Díky tomu, se komiks primárně věnuje Batmanovi a jeho vyšetřování, a na samotného Bruce Wayne zbyde minimum prostoru. Po příběhové stránce jsem ve výsledku spokojený, nicméně samotné finále pro mně bylo přeplácané a překombinované. Co se týče kresby, tak Jock odvedl parádní práci. Jeho kresba se k tomuto příběhu náramně hodí a výborně vystihuje šílenství, které se přibližuje. Jock celý příběh vypráví z dálky a málokdy se soustředí na velké detaily. To samé platí i pro nakreslení obličejů postav. Jock zde nemá potřebu dělat, co nejdetailnější kresbu. Díky této specifické kresbě na Vás dolehne samotná atmosféra komiksu, jenž je plná šílenství, strachu a bolesti. Samotný komiks je dobře vystavěný, má zajímavý příběh, u kterého nás zajímá co bude dít dál a jak to celé skončí. Asi největší problém je to, že je to místy přeplácané, překombinované, ukecané a pokud nemáme něco načteného, tak se můžeme velmi lehce ztratit v to co se děje a jaký to má význam, nebo nám to nemusí dávat smysl. Batman, který se směje je zajímavý a dobře nakreslený komiks, který rozšiřuje příběhu Metalu.
Nejsem fanoušek příběhů o holokaustu. Prakticky tyhle příběhy moc nevyhledávám. Nicméně si myslím, že je důležité, aby tyhle příběhy vznikaly, protože lidé mají tendenci zapomínat nebo zavírat oči před věcmi, které nejsou příjemné. A na holokaust, koncentrační tábory a druhou světovou válku se nesmí zapomenout. Scénárista a kreslíř Art Spiegelman se rozhodl vyprávět zajímavý a bohužel taky tragický příběh svého otce, jenž si prošel tím nejhorším, co druhá světová válka nabídla. Ale druhou světovou se nekončí, protože některé rány se nikdy nezahojí a člověk si je nese celý život. Spiegelman pokračuje dál a vypraví, jak se jeho otec vyrovnává s tím, že přežil a jak moc ho to změnilo. Zde se z velké části zapojí do vyprávění i samotný autor a nabídne nám zas jiný úhel pohledu. A není to pěkný pohled. Spiegelman se rozhodl být hodně upřímný a dost to bolí. Ale taková je občas pravda. Nejvíce se mi na tomto grafickém románu líbí to, že po příběhové stránce to není černobílé. Spielgeman svého otce respektuje a určitě ho svým vlastním způsobem miloval, ale nestaví ho na nějaký piedestal morálních hodnot a dokáže se na něj koukat velmi střízlivě. Tahle střízlivost se projevuje v průběhu vyprávění, ve kterém zjistíme, že Vladek je dobrý chlap, ale je vychcaný, chová se k lidem hnusně, občas je využívá - hlavně ve stáří. Díky své chytrosti a obrovské dávce štěstí přežil, ale navždy ho to poznamenalo. Poznamenalo ho to natolik, že některé věci přenášel na svého syna (autor komiksu) a lidi kolem sebe. Art Spielgeman nádherně ukazuje, že některé věci válkou nekončí a předávají se i na další generace. Spielgeman odvedl výbornou práci, autenticky popsal hrůzy holokaustu, pocity bídy, strachu a toho nejhoršího, co je člověk schopen druhému člověku udělat. Čte se to dobře, kresba je velmi dobře udělaná a pro příběh se hodí. Maus je výborný komiks, který mohu jen a jen doporučit.
Už několikrát jsem četl, že je Jeff Lemire geniální scénárista. Bohužel jsem to sám nemohl potvrdit, jelikož jsem od něho skoro nic nečetl. Teď po přečtení jeho díla Essex County si to začínám myslet. Essex County si mě získalo během pár stránek a moc jsem si čtení tohoto svazku užíval. Protože čtu primárně superhrdinské komiksy, tak toto pro mě byla příjemná změna, která mi udělala obrovskou radost. Jeff Lemire se mi zde představil v tom nejlepším možném světle a já jsem na vlastní oči uviděl jeho geniální přemýšlení nad vyprávěním a příběhem. Lemire má také velmi osobitou kresbu, která sice není tolik propracovaná do detailů, ale je rozhodně působivá a hodí se pro dané příběhy. Největší síla komiksu vychází z příběhů. Z příběhů, které mají srdce, emoce a dokáží dojmout. Lemire je dokáže vyprávět s obrovskou lehkostí a citem. Navíc úžasným způsobem využívá panely, ve kterých propojuje příběhy, střídá časovou osu, mění perspektivu vypravěče atd. Vyžaduje to trochu více pozornosti, ale ten výsledek za to stojí, a místy jsem jen koukal a užíval si, co se na stránkách svazku děje. Tomuhle se říká být výborným scénáristou (vypravěčem příběhů). Od teď se budu těšit na další komiksy o Jeffa Lemirea, které si někdy přečtu. Essex County je parádní komiks, který má myšlenky, emoce a nechybí mu srdce.
Žádná velká pecka to není, ale o špatném komiksu nemůže být řeč. Komiks má spoustu dobrých nápadu, ale místy jsem se na příběh nechytal. Nechápu, že si vydavatelství nedalo práci, aby nám stručně řekli, co tomuto příběhu předcházelo a kam ho máme časově zařadit, protože se nenavazuje na komiks Deadpool: Všechno dobré.... Pár dní po přečtení komiksu si pamatuji pár momentů a tím to hasne. Nevím jestli má cenu pokračovat s dalšími díly.
Velká akční jízda. Povedený, zábavný a hlavně moc dobrý komiks. Čtení tohoto komiksu mě vykouzlilo úsměv na tváři. Je dobře napsaný, a nádherně nakreslený s krásnými barvy. Užil jsem si to a na konci jsem byl naštvaný, že další díly nikdy nebudou. Obrovská škoda.
Na to, že to dělal Morrison, tak je to ve výsledku hodně fajn komiks. Morrison se zde celkem dost krotí, nevymýšlí složité blbosti a jen vypráví příběh o novém Batmanovi a Robinovi. A mě to bavilo a četlo se to dobře. Není to žádná mistrovská pecka, ale dobrý, svižný a zábavný komiks to je.
Druhý díl byl lepší, a taky se lépe četl. Zde jsem se hodně těšil na odpovědi a jak to naši hrdinové zvládnout. Samotná závěrečná bitva je dost dobrá, jen ta cesta k ní byla dost trnitá, zvláštní a místy taky dost zamotaná. Místy mi přišlo, že samotný scénáristé toho chtějí říci strašně hodně a přitom moc dobře, ví že polovina toho, co budou říkat je zbytečná. Opravdu bych se zde nezlobil, kdyby to bylo přímočařejší a zábavnější. Důvod, proč tomu nedám tři hvězdy, je ten, že je zde výborný sešit s Green Lanternem.
Druhý díl podle mě funguje o dost lépe, než první. A to z jednoho prostého důvodu - dostáváme odpovědi. Konečně je nám ukázáno, co se vlastně děje, jak se to stalo a taky proč. Samozřejmě nedostaneme všechny odpovědi, jelikož pak by nemělo cenu číst další díl. Nicméně to není tak roztříštěné a čte se to dost dobře. Zvláště, když se nám představuji alternativní Batmani a jejich temné světy. Tady si scénáristé hodně vyhráli a ukázali nám, že hrdinové může velmi snadno padnout pokud víte, jak na ně. A to Batman moc dobře ví. O to více, ta porážka bolí. Z mé strany spokojenost a doufám, že mě další díl hodně sedne.
Velká komiksová událost. Dost jsem se na to těšil, protože zápletka zní velmi lákavě. Hned na začátku je třeba říci, že to není vůbec lehké čtení. Čtenář, který nemá načteno a nebo nezná postavy se tady bude hodně ztrácet (to se stalo i mě, jelikož nemám načtený Snyderův run u Batmana). Bohužel nám to samotný scénáristé moc neusnadňují a je to velká škoda, protože kdyby příběh z počátku nebyl, tak roztříštěný, tak by to bylo o dost lepší. Naštěstí jakmile se začtete do příběhu, tak jednotlivé věci začnou dávat mnohem více smysl a lze si komiks dost dobře užít. A ke konci už je to přehledné a vše dává víceméně smysl. Musím si přečíst další díly, abych viděl kompletní obraz.
Komediant - Z mé strany velké zklamání. Na tento komiks jsem se hodně moc těšil, protože mi Komediant přišel, jako nejzajímavější postava ze Strážců. Cynický zabiják, který pochopil jak to ve světě chodí a rozhodl se být absurdním vtipem pro tento svět. Osobně mi přijde, že scénárista Brian Azzarello, tak úplně nepochopil samotnou postavu. Měl prostor na to, aby Komedianta vykreslil, dal mu nějaký rozměr, ale místo toho nám radši ukazuje politické intriky atd. Jasně scény z Vietnamu jsou zajímavé a krásně ukazují zrůdnost Eddieho, ale to je trochu málo. Čekal jsem více. 6/10
Rorschach - Můj druhý nejoblíbenější Watchmen. Opět velká natěšenost, a opět mírné zklamání. Azzarello pochopil postavu, ale bohužel selhává v příběhu. Příběh je obyčejný a krom pár momentů nenabídne skoro nic zajímavého. Naštěstí tohle kompenzuje skvělá kresba od Lee Bermejoa, která příběhu dodává tu správnou a hutnou atmosféru. To, co příběh ztrácí na originalitě, tak to tahá nahoru Rorschach jako postava a celkové pojetí příběhu. Mít to o trochu zajímavější příběh, tak by to byla velká pecka. Škoda. 6,5/10
Samotný komiks obsahu spoustu nádherný obálek, náčrty stránek a medailonky autorů. Obálky jsou moc povedené a hned bych si je nechal zarámovat jako obrazy.
Hodně povedený komiks, který funguje na více úrovních. Krizi identity lze vnímat jako detektivku s přesahem, jelikož se naplno ponoříme do nitra "vyšetřovatelů". Samotný komiks velmi často nabízí nový pohled na vnímání vztahů mezi superhrdiny, jejich blízkými, a tím co se považuje za morálně správné, a tím co je nutné udělat. To, že komiks není černobílý, je super a dodává mu úplně jiný rozměr, který podtrhuje samotná pointa. Mám z tohoto komiksu velkou radost. Mohu říci, že jsem přečetl docela dost komiksů, a proto mě vždy potěší, když mě něco překvapí. A to se scénáristovi Bradu Meltzerovi povedlo. Meltzer se rozhodl koukat na věci pod jiným úhlem a soustředit se na záležitosti, které většinu čtenářů nenapadly, anebo je prostě nezajímaly. Díky tomuto úkroku stranou získal Meltzer obrovské možnosti, kam s příběhem jít, co vyprávět a jak moc zničit představu o šlechetnosti superhrdinů. A to je na tomto komiksu to nejlepší. Ten pohled na superhrdinský život, co to obnáší, s čím hrdinové musí žít a jakou to má všechno cenu. Meltzer odvedl parádní práci a znovu nám v plné nahotě ukázal, že superhrdinové jsou pod kostýmy stále lidé plní emocí, lásky a taky hněvu s bolestí. Z mého pohledu odvedl Ralph Morales velmi dobrou práci. Kresba je krásně mainstreamová a moc hezky se na ní kouká. Morales vyniká v detailech, které si uvědomíte při další četbě nebo po přečtení bonusů. Hodně moc se mi líbili konkrétní okamžiky - Atom, který prostupuje atomy provazy, pohřeb, nebo celá sekvence na satelitu. Kresba tohoto komiksu sice není nejoriginálnější, ale na sto procent splňuje to, co má. Co se týče kladů, tak tady to bude velmi jednoduché. Zajímavý a dobře napsaný příběh, který funguje a má velmi dobře vystavěné zvraty, které nutí k zamyšlení. Přesná a přehledná kresba plná detailu a nádherně zobrazený panelů a dvojstránek. A teď k záporům. Pro nováčky ve světě DC to bude složitější. Je tu hodně postav, dost se tu odkazuje na některé věci, co staly v minulosti, a ne vždy je prostor je pořádně vysvětlit. Počítá se tady s tím, že víme, že někteří hrdinové kdysi umřeli, a i přesto se jim povedlo se vrátit. A v neposlední řadě je potřeba mít alespoň trochu přehled, kdo je kdo. Pokud chcete mainstreamový komiks s myšlenkami, tak je Krize identity jasná volba.
Mnohem lepší, než jsem čekal. Poslední dobou zjišťuji, že Batmanovi kratší detektivní příběhy sluší. Zde jsou vystavěny kolem jedné konkrétní události, kterou nám snad tento komplet, taky ukáže. Co, se týče samotných příběhů, tak ty se mi líbily. Mají spád, mají nějakou zajímavou pointu a čtou se dobře. Hřbitovní směna je dobrý a zábavný komiks.
Tento komiks jsem objevil v knihkupectví za velmi atraktivní cenu, takže jsem ho tam nemohl nechat. A jsem velmi rád za toto rozhodnutí, jelikož jde o dost dobrý válečný komiks, který hlavně není černobílý. Tři příběhy, jenž jsou specifické svou kresbou, vyprávěním a taky pointami, které překvapí. Ennis se s tím nepáře a jeho vyobrazení druhé světové není vůbec pěkné. Až nepříjemně vyobrazuje násilí a další válečná zvěrstva. Nekochá se s tím, jen před tím nezavírá oči. Hodně moc mi sedl Ennisův přístup k příběhům a taky se mi líbil jeho doslov. A teď ke konkrétním příběhům.
Noční čarodějnice - krásný příběh, který popisuje odvahu ruských ženských pilotek a jejich nasazení do boje. A taky, že ne všichni nacisti byli zvířata. 8,5/10
Drahý Billy - ze začátku mě nesedla kresba, ale tento příběh má nejzajímavější a taky nejdrsnější začátek. A pak se to pomalinku rozjíždí a i ta milostná linka se mi líbila. Velmi zde funguje vyobrazované násilí od Japonců a hlavně parádní pointa, kterou jsem nečekal. 8/10
Tankisti - největší problém s tímto příběhem je ten, že přeskakuje od jedné postavy k druhé. Jakmile se na to zvykne je to suprové a napínavé čtení, kterému nechybí i trocha humoru. I zde jsou silné výjevy, ze kterých mrazí v zádech. 8,5/10
Epické finále přichází. Nebudu lhát, když řeknu, že mě začátek dost zklamal a fakt mě také nebavil. Nebavilo mě Scottovo chování, jeho snaha dostat se do kalhotek každé holce se kterou kdy něco měl, nebavilo mě chování vedlejších postav. Vše se to začne zlepšovat po návštěvě Kim a jednom souboji. Pak ručičky vah převáží na tu správnou stranu a je z toho to EPICKÉ finále, na které jsem se těšil. Souboje, pointa, sexy Envy, obětování, láska a hlavně dobrá zábava. Na konci jsem se skoro zamiloval do Ramony a také bych s ní utekl do podprostoru. Hodina slávy je dobré finále, jen je škoda toho pomalejšího a trochu otravného začátku.
O trochu slabší, než předchozí díl. Hodně mile mě potěšily jisté změny v tempu vyprávění a zapojování vedlejších postav do příběhu. V tomto díle je souboj s dalšími ďábelskými ex přesunut na vedlejší kolej, a vše se točí kolem vztahu Scotta a Ramony, kde se začnou objevovat první větší trhlinky. A o mnoho více prostoru dostala Kim a pracuje se s ní dost dobře. Zbytek vedlejší postav nemá tolik místa a kupodivu mě to vůbec nevadilo. Stále je zábavné a vtipné, přesto i zde se najde nějaké poučení a zajímavý pohled na svět, karmu a na další věci. Už se nemůžu dočkat závěru.
Zatím nejlepší díl, co jsem o flákači Scottu Pilgrimovi četl. Tento díl mě sedl, jelikož se děj konečně posouvá dopředu, dostáváme nějaké odpovědi, vrací se starší postavy a celé je to vtipné a krásně vygradované. Funguje romantika, vtipy, akce a samotná kresba je hodně super. O’Malley předvádí perfektní práci a já jsem za to velmi rád. PS: Největší facka čtenářovi přiletí hned na prvních stránkách, které jsou barevné, a krásně dokazují jak moc by byl komiks lepší, kdyby byl barevný.
Scott Pilgrim i ve třetím díle válí. Opět mě chvilku trvalo, než jsem se začetl, ale tentokrát mě celkový koncept knihy sedl o trochu lépe. Parádně využité flashbacky, osudové souboje, hlášky a spoustu další věcí. Komiks má velkou oporu v postavě Envy, která je krásně nakreslená a je to zajímavý charakter, se kterým se bude dát dál pracovat. Komiks odsýpá a je to zábavné čtení, a fakt se těším na další díly. PS: Největší zklamání pro mě bylo, že jsem zjistil, že existuje i barevná verze a ta vypadá hodně luxusně. Škoda, že v Česku se jí asi jen tak nedočkáme.
Druhý díl mě ze začátku tolik nesedl, asi to bylo tím flashbackem, ale pak se to hodně příjemně rozjelo. Scott je pořád tím troubou, na kterého se z nějakého neznámého důvody lepí všechny krásné ženy. Ramona je skvěla a těším co se o ní dozvím více. A i zbytek postav je dost zábavných a netypický od Kim, Wallace nebo Kudlanku. Je to stále zábavné čtení a pomalinku si zvykám na O’Malleyho humor. Těším se na další díl.
Pamatuji si, že poté co jsem viděl film jsem jednu nebo dvě knihy o Scottu Pilgrimovi četl, ale nedotáhl jsem to do konce. Nedávno se mi podařilo sehnat všechny díly, takže Scotta Pilgrima znovu doháním a zas se u něho příjemně bavím. Je to správně oddechové čtení plné skrytého humoru, který neobjeví a nepochopí všichni. I já se místy nechytám o co jde. O’Malley stvořil zajímavý komiks a také zajímavé postavy, které nejsou dokonalé a dělají spoustu chyb a místy jsou to dost sobecké existence. A tohle je docela dost osvěžující číst. A já jsem rád, že jsem si celou sérii pořídil.
Něco se téhle knize nedá upřít a to, že dokáže Jokera prodat jako šílence, který rozhodně není hloupý. Oba příběhy nám představují Jokera, jenž způsobuje chaos a vraždí na potkání, přesto to nejdůležitější je nám z počátku skryto a to jsou jeho motivace. Joker je tady vykreslený jako rovnocenný protivník pro Batmana. A navíc jak Brubaker, tak i Moore dokáží jeho činy pořádně vygradovat. Kameňák je dobré čtení a všechny příběhy moc dobře fungují. Jen mi tam k dokonalosti něco chybělo.
Mám rád komiksy od Alana Moorea, jelikož je to génius ve svém oboru a nebojí se jít dál, než ostatní. Na Ztracené dívky jsem se těšil, protože jsem si myslel, že si Moore krásně vyhraje se zobrazením pornosvěta země Oz, Země Nezemě a samozřejmě Říše divů. Což se sice stalo, ale úplně jinak, než jsem si to v hlavě představoval. Představoval jsem si, že obsah přebije formu jakou je komiks zobrazovaný. Jde o to, že jsem předpokládal, že Moore bude sofistikovanější, a bude budova sexuální atmosféru a napětí, a ne že to do nás bude "rvát všemi otvory". Jednotlivé aspekty vyprávění jsou velmi dobré a čtivé. Líbilo se mi jakým způsobem mění Moore a jeho kreslířka Melinda Gebbie styly a tempo vyprávění. Platí to v několika kapitolách, ve kterých jsou zobrazovány výtažky z knih, které zrovna dané postavy čtou. Nebo o kapitole, ve které se přechází z jedné místnosti do druhé, po celém hotelu, a při tom sledujeme co prožívají naše ústřední hrdinky. Nejvíce se mě líbilo s jakou sebeuvědomělostí Moore, dokáže v jedné kapitole podtrhnou celé Ztracené dívky, a to co zobrazují. Je to fikce, která není skutečná. Moore to ví, a každý normální čtenář to ví. A to více, to Moorea baví, a snaží se nás šokovat explicitně zobrazovanou erotikou a sexem, ve kterém se to množí znásilňováním, incestem a nebo až absurdním zobrazováním opravdového milování. Tak, či tak, jsou Ztracené dívky naprosto ojedinělý komiks, který nabízí velký přesah, kritiku a velmi dobré čtení.
Další výborný komiks od geniálního scénáristy Alana Moorea. Moore vytvořil velmi zajímavého hrdinu a zasadil ho do velmi nepříjemného světa, ze kterého by měl Orwell radost. Ta dystopická budoucnost je velmi syrová a nepříjemná a je nám postupně dávkována. Hodně pomáhá, že se dozvíme, jakým způsobem tento svět funguje a jak moc je to ošklivé místo. Komiksu vévodí perfektní depresivní kresba od Davida Lloyda, která umocňuje pocity, jenž komiks v nás vyvolává. Četl jsem komiks asi dvakrát, a těším se až si to zas někdy zopakuji, jelikož jde o skvělý komiks.
Jeden z nejgeniálnějších komiksů jaký jsem, kdy četl. Vynikající propracovaný scénář Alana Moore, brilantní kresba Eddieho Campbella a samozřejmě perfektní příběh, ze kterého mrazí v zádech. Ne kvůli tomu, co se zde zobrazuje, to je samozřejmě příšerné, ale hlavně kvůli tomu jako moc je to detailní a podrobný. Díky dodatků se budeme moc na vlastní oči přesvědčit jaké úsilí stálo za vznikem tohoto geniálního díla. Moore tímto dílem dokazuje dvě zásadní věci. První je, že komiksy nejsou jen omalovánky pro děti. Druhá věc je ta, že s dobrým příběhem se komiksové médium může kvalitou rovnat knize, ba jí několikrát kvalitativně převýšit. Což, se Mooreovi s Campbell podařilo, a vytvořili velký milník v komiksové historii.
Mangu jsem ještě nikdy nečetl, takže to pro mě byla nová zkušenost, ale pochybuji, že bych si pro začátek mohl vybrat lepší komiks, než je All You Need Is Kill. Z komiksu jsem hodně nadšený a dost velkou zásluhu na tom má i film Na hraně zítřka, který je boží. Co se týče samotného komiksu, tak ten se čte suprově. Kresba je parádní a nejednou překvapí velmi propracovanými detaily. Zvláště dvojstránky z bitvy jsou pastva pro oči. A i po příběhové stránce to stojí za to, i když jsem čekal že se to bude více podobat filmu, a větší část děje se bude točit kolem Keidžiho a Rity a jejich setkání a následný výcvik proběhne dříve. I tak mě komiks fakt moc bavil a dost mě mrzelo, že nemá o dalších sto stránek navíc. Doporučuji všem fanouškům filmu.
Velmi dobrý komiks. Rok jedna byl ve své době přelomový komiks. Pro dnešního čtenáře bohužel dost zestárl. Komiks má celkem originálně pojaté vyprávění, které se zbytečně nezdržuje detaily a pádí kupředu. Miller prostě počítá, že tak nějak víme, kdo je Batman a kdo je Jim Gordon, a snaží se nám převyprávět jejich začátky. A ono je to dobré a zábavné čtení. Nicméně mnohdy jsem si říkal, že je to až moc prosté, a mohlo se jí více do hloubky. Některé věci se vyřeší jen, tak mimochodem, aby se neřeklo, objeví se důležité postavy (Dent, Catwomant) atd. Chápu, že to byl účel, to samé platí i v tom, že má komiks dva hlavní hrdiny - Gordona a Waynea. Z mé strany se jedná o dobrý a zajímavý komiks, který by si každý fanda Batmana měl přečíst.
Minutemani - Tuto část napsal a nakreslil výborný scénárista a kreslíř Darwyn Cooke. Cooke dělá osobitou kresbu, která nejlépe sedí na "retro příběhy". Z mého pohledu se tato část hodně povedla. Cooke nenuceným způsobem odkazuje na klasické komiksy ze zlatého věku (druhá světová válka, počátky superhrdinů) a zároveň vypráví hodně moderně s odkazem na původní Strážce (rámování panelů, přeskakování mezi hrdiny, vyprávění ve vyprávění atd.). Tento příběh je hodně pěkně a zajímavě napsaný, vůbec nevadí, že je tam dost dialogů, protože Cooke je skvělý vypravěč. Osobně jsem rád, že mě příběh několikrát překvapil, a ke všemu má dobrou pointu. 8/10
Hedvábný přízrak - Druhá část se věnuje hrdince, která si říká Hedvábný přízrak, a tomto příběhu se dozvíme, jak Laurel převzala štafetu po své matce. Na scénáři dělal opět Darwyn Cooke, ale tenkrát na něm nedělal sám. S velkou mírou se na něm podílela Amanda Conner, která se postarala i samotnou kresbu. Po příběhové stránce mě komiks bavil. Má super uvolněnou atmosféru (odehrává se v 60. letech v San Franciscu), stylovou a krásně udělanou kresbu, která v rozložení panelů opět skládá poctu původnímu dílu a v neposlední řadě dobře napsané charaktery. Cooke a Conner nám parádně představí dospívání Laurel a krásně navazují na to, co s tou postavou udělal sám Alan Moore. Mohlo by se jít více do hloubky, nicméně já jsem ve výsledku hodně spokojený. 7,5/10
Samotný komiks obsahu spoustu nádherný obálek, náčrty stránek a medailonky autorů. Z mé strany se jedná o velmi povedený komiks.
Moc se mi líbí, jakým způsobem scénárista Tom King příběh pojal. Mohl se vydat přímočařejší cestou a naservírovat nám superhrdinský epos s epickými akčními scény, protože to King, taky dost dobře umí. Ale, kdyby se pro toto King rozhodl, tak by se z toho to komiksu stala obyčejná věc. King moc dobře věděl, co chce psát a vyprávět, a taky věděl jakým způsobem to bude nejlepší. Bylo to svým způsobem odvážné, a já jsem hodně rád, že ho v tom vedení Marvelu podpořilo a nechalo mu volné pole pro jeho nápady. King v tomto komiksu sází na psychologii, práci s charaktery, pomalejší vyprávění a pečlivě vystavěný příběh s funkčními dialogy. Není to úplně oddechové čtení, jelikož je potřeba pečlivě vnímat dialogy a drobné detaily, které se v průběhu děje projeví jako nesmírně důležité aspekty. Navíc se King snaží, co nejvíce polidštit hlavní hrdiny, a vysvětlit proč se chovají, tak jak se chovají, a kde se to v nich vzalo. K tomu se samozřejmě váže i samotný podtitul komiksu - O trochu horší než člověk, o trochu lepší než zvíře (dozvíme se, že je to část textu z Kupce benátského), který přesně vystihuje, to jak je Vision a jeho rodina vnímaná. Díky této práci s charaktery, pak fungují jednotlivé dějové zvraty a pointa celého komiksu. Tom King odvedl výbornou práci. Tento komiks má velmi specifickou kresbu, která k němu velmi dobře pasuje. Gabriel Walta vytvořil působivou ilustraci, která na mě celou dobu působila takovým "retro dojmem" - typické americké předměstí z 50-60 let., i přestože se příběh odehrává v současnosti. Zaujal mě způsob jakým Walta zdůrazňuje detaily. Na některých panelech nejsou záměrně vidět detaily obličeje postav, nebo jsou dané "scény" nakreslený, aby působily odtažitě, což umocňuje náš pohled na hlavní postavy, a jejich myšlenkové a citové rozpoložení. Funguje to i jako způsob, jak vnímat postavy z pohledu vnitřního vyprávění. Walta rád ukazuje celé panely, aby se pak mohl přiblížit na konkrétní detail, a pak se znovu odtáhnout a ukázat nám celý obraz. Můj popis zní trochu chaoticky, při čtení to působí automaticky a přirozeně, ale při bližším zkoumání si uvědomíte, jak je to zajímavě pojaté. Osobně jsem hodně moc nadšený z obálek od autorů Mike del Mundo a Marco D'Alfonso. Každá z obálek je luxusně udělaná a výborně dotváří atmosféru celého komiksů. Klady jsou v tomto případě jasné. Výborný scénář, parádně zvolená kresba a stylizace. Co se týče záporů, tak zde je to malinko složitější. Hodně záleží na tom, jak ke komiksu přistupujete, a co od něho očekáváte. Pokud čekáte odpočinkový komiks, kde se superhrdinové mlátí, tak hodně narazíte. Pokud chcete něco náročnějšího, tak by tento komiks mohl být něco pro Vás. Z mého pohledu je opravdu důležité si před četbou říci, co od komiksu chci, a podle toho se rozhodnout jestli do něho půjdu nebo ne. Protože pak by se mohlo stát, že komiksu budete vyčítat něco, za co ve výsledku nemůže. určitě pochopili, že mi komiks dost sedl a užil jsem si ho. Komiks samozřejmě má několik menších chyb, ale ty v celkovém kontextu tolik nevnímám, jelikož hlavní myšlenky jsou pro mě osobně mnohem zajímavější a přínosnější. Tempo je místy pomalejší, některé dialogy dávají mnohem větší smysl pokud znáte historii Vision a Wandy. Samotná akce mohla být přehlednější, napínavější a zábavnější. Ale jak už jsem psal, jako celek komiks funguje velmi dobře, a já se těším, až si ho někdy přečtu znovu, a uvidím detaily které jsem přehlédl.
Hodně povedený komiks. Scénárista Doug Moench vytvořil velmi nepříjemnou atmosféru a já měl pocit, že se krásně navazuje na styl Franka Millera - ono se to píše už úvodu, ale po přečtení mohu potvrdit, že to nejsou jen prázdná slova. Moench se krásně vrací na těžké začátky Temného rytíře v ulicích Gothamu, a primárně se při tom soustředí na to, jak Batmana vnímá policie a starosta. Sice Moench nepřichází s žádnou revoluční myšlenkou, nicméně napsal velmi dobrý komiks. Hodně mu pomáhá to, že tady má dva dobře napsané záporaky, které pohání jistá "šílená logika" a jejich motivace je uvěřitelná. Díky této dvojici záporáku komiks funguje dost dobře. Z mé strany je Oběť povedený komiks.
Četlo se mi to lépe, než jsem čekal. Už jsem se párkrát zmiňoval, že mi občas styl jakým Grant Morrison píše své scénáře nesedí. Zde jsem se bál, že se nebudu vůbec chytat, a bude to typicky morrisonovsky šílené a překombinované. Nakonec to bylo lepší a zábavnější. Má to dobrou atmosféru, zajímavé zvraty a několik velmi povedených momentů. Určitě to chce mít nějaké znalosti o tom, co se stalo v předchozích dílech. R.I.P. je celkem povedené zakončení jednoho příběhu.
Z mého pohledu odvedl scénárista Al Ewing dobrou práci. Ono se to sice nezdá, ale psát příběhy se zeleným silákem není taková sranda, jak se na první pohled zdá. Ve starších komiksech byl Hulk hloupý a chtěl jenom ničit. Ewing se vydal směrem, kdy je Hulk mnohem chytřejší a je svým způsobem důstojnějším protipólem pro Bruce. Navíc Ewing moc dobře pochopil, že nemusí sázet na velkolepé akční scény a bitky, ale může dělat věci komorněji a zajímavějším způsobem. A tohle se mi hodně líbilo. Dialogy jsou dobré, bavil mě epizodický příběh a vedlejší postavy a celkově jsem si to užil. Co se týče kresby, tak Joe Bennet předvádí krásný mainstreamový standart. Kresba je přehledná a líbivá. Bennet si občas pohraje s nějakou stránkou nebo hezkým detailem. Nejzajímavější je v tomto ohledu třetí sešit, kde se mění kresba podle toho, jaká postava zrovna vypraví. Tohle mě hodně zaujalo a přišlo mi to, jak fajn nápad. V neposlední řadě musím pochválit obálky, které jsou perfektní a vytvořila je velká legenda - Alex Ross. Mezi největší klady rozhodně patří příběh a jeho vystavění. Četl jsem několik komiksů s Hulkem a dost často, tam bylo až moc dialogů a celkově se jen čekalo, kdy bude moc náš zelený silák někoho zmlátit a dokázat, že je nejsilnější ze všech. Zde se na to jde trochu jinak a to mě bavilo. Největším nedostatkem komiksu je to, že místy působí až moc "obyčejně". Chybí zde momenty, u kterých bych si řekl to pomyslné "wau". A pokud čtenáři budou čekat akční jízdu, tak budou zklamaný. Duo Ewing a Bennet odvedlo dobrou práci, ale nebude to bavit každého. Já jsem ve výsledku spokojený. Dostal jsem kvalitní komiks, který po scenáristické stránce šlape více, než dobře a má dobrou mainstreamovou kresbu. Cením si toho, že se scénárista vydal trochu jiným směrem a jsem upřímně zvědaví, jak bude příběh pokračovat. Pokud přistoupíte na hru tvůrců, tak si tento komiks můžete užít.
Už v Detektivovi mi sedl styl jakým scénárista Paul Dini vypráví své příběhy. A to více jsem se těšil na další setkání s ním. Tajné případy je dost dobrý komiks. Znovu se ukazuje, že některým příběhů sluší kratší prostor a epizodické vyprávění. Zde Dini s velkou lehkostí vypraví několik příběhů, které jsou dobré a zábavné. Osobně jsem měl velkou radost z toho, že Dini znovu přivedl na scénu mou oblíbenou Zatannu. Já jsem spokojený a pokud nebude mít přehnané očekávání, tak si komiks hezky užijete.
Spokojenost. Komiks mi sedl a příjemně mě překvapil. Mám rád, komiksy s Batmanem, které se "drží při zemi", a ukazují, že Batman je stále jen člověk, který krvácí a může zemřít. Zde je ta realistická a civilní rovina dotažená na maximum a funguje dost dobře. Z počátku jsem si dost zvykal na scénář a i na samotnou kresbu. Naštěstí obojí bylo jen o zvyku a s každou další stránkou se to četlo lépe a lépe. Scénárista Mattson Tomlin odvádí velmi slušnou práci. Tomlin si hezky hraje s vyprávěním a několikrát mě překvapil jak příběh pojal, škoda že v některých věcech nebyl o trochu drsnější a odvážnější. Stále jsem cítil, že se drží v nějakých mantinelech a neutrhl se více ze řetězu ohledně zápletky. Scénárista se rozhodl pojmout Batmana více realisticky a bez opulentnosti a velkoleposti. Žádné velké honičky, souboje nebo dlouhé akční scény. Všechno se drží v uvěřitelné rovině. A podle toho taky vypadá samotný Bruce Wayne. Věčně pomlácený, od krve a chybující. Hlavní hrdina dělá spoustu chyb a nese za ně následky. Líbilo se mi, že se velká část příběhu soustředí na dvě ženy - detektivku Wongovou a doktorku Thompkinsovou. Wongová nahradila v jistém smyslu komisaře Gordona a příběhu to prospělo a dodalo mu to jiný rozměr. Totéž platí pro Thompkinsovou, ta zase nahradila Alfréda a slouží pro Bruce jako bezpečný přístav, a je to jeho jediný spojenec. Co se týče kresby, tak s tou jsem ze začátku bojoval. Andrea Sorrentino má zvláštní a specifický styl, jenž se k tomuto příběhu naprosto hodil. Sorrentino si rád hraje s detaily, stíny a rozvržení panelů - dvojstránky jsou naprosto fantastické. Místy to působí chaoticky a nepřehledně, ale posiluje to celkovou atmosféru a vyznění komiksu a na tom záleží. O kresbě nelze říci, že by na první pohled byla příjemná a líbivá, nicméně o to více funguje v kontrastu s příběhem. Protože tohle není typický mainstreamový komiks s Batmanem. Tohle je Black Label a zde budeme dostávat dospělejší a nepříjemnější komiksy. Z mé strany spokojenost.
Tohle se hodně moc povedlo. Mám rád tvůrčí duo Jeph Loeb a Tim Sale. Loeb má kvalitní scénáře, ve kterých dokáže skvěle pracovat s hlavním hrdinou a taky se záporáky. Zde je komiks rozdělen na tři části a každá se věnuje někomu jinému a po příběhové stránce je to parádně vystavěné a každý příběh má jiné tempo a styl vyprávění. Loeb si užívá , že nemusí vytvářet "velký příběh" a s lehkostí vypraví halloweenské příběhy na dobrou noc. Výborně mu zde sekunduje skvělý Tim Sale a jeho specifická a nádherná kresba. Sale se zde vyřádil na maximum a perfektně si hraje s kresbou a střídáním stylů. Je radost sledovat, jak Sale svou kresbou vypráví Loebovi příběhy. Je to velká pecka a pro mě jeden z nejlepších dílů této série.
Ta obálka je hodně luxusní a hezky láká na něco, co ve výsledku ani nemůže přijít. Samotný komiks se hodně povedl a já jsem dost rád, že se po příběhové stránce věnuje Damianovi. Batmana každý čtenář moc dobře zná. Ale s Damianem je to mnohem složitější a taky zajímavější. A toto se komiksu povedlo prodat na výbornou. Vztahy a dialogy mezi postavy jsou dostatečně zajímavé, že příběhům odpustíte jejich "nezajímavost". Tento komiks nemá zajímavé záporáky, ale má vývoj otce a syna a to je z mé strany lepší. Perla je moc fajn komiks.
Povedený komiks s Batmanem. Opět je to velká akční jízda, která šlape dost dobře. Navíc se objeví část Ligy spravedlnosti. Tím se krásně ukáže, že Batman je stále člověk a občas některé problémy nevyřeší sám a potřebuje pomoc "novodobých bohů". Komiks má velmi krásnou mainstreamovou kresbu, ve které vyniknou souboje. S komiksem mám jeden zásadní problém, a to je poslední sešit, u kterého jsem měl pocit, že je uspěchaný a nefunguje po příběhové stránce. Navíc nechává příběh otevřený, což je ve výsledku dost škoda. Pokud hledá akční jízdu, tak Vás tento komiks nezklame.
Za posledních pár let jsem přečetl hodně příběhů se Spider-Manem, takže se docela orientují v jeho světě. Kdyby mi bylo dvanáct, tak jsem z tohoto komiksu nadšený. Bohužel mi dvanáct není a už mi některé věci ke štěstí nestačí. Scénárista Nick Spencer se snaží, aby jeho scénář byl hravý a pracoval s celou Spideyho mytologií. Což je samo osobě dost chvályhodné. Problém je, že to nefunguje v té nejzásadnější rovině. Chybí tomu to, co mám na komiksech se Spider-Manem nejradši. Jistá osudovost a uvěřitelnost hlavního hrdiny. Tady jsem měl pocit, že všechno jede na jistotu. Od pop kulturních odkazů, hlášek a snahy být, co nejvíce cool a rádoby v pohodě. Z mé strany moc nefunguje hlavní zápletka, protože je z ní cítit, že se vyřeší za pár čísel a nebude mít žádný vliv. Všechno je takové uvolněné a o Petera/Spider-Mana nemám žádný strach (a že existují příběhy, kdy jsem ho měl). Dokonce zde nemáme ani žádného úctyhodného záporáka, jak sám poznamená samotný Spider-Man. Neříkám, že je to špatné, vlastně to má hodně fajn momentů, ale jede to celé na neutrál. Ty, co nemají tolik načteno se budou ztrácet v celkové mytologii, ale bude je bavit to, co děje. Ty, co mají načteno ocení odkazy a všechno kolem, ale po příběhové stránce je to bude nudit a neocení mainstreamovou kresbu. Jako návrat ke kořenům to funguje půl na půl.
Jason Aaron se opět utrhl ze řetězu a servíruje nám drsný příběh z Jihu. V tomto komiksu je vše, co mám rád na komiksech, ke kterým Aaron dělá scénáře. Drsný charaktery, nekompromisní násilí, nepříjemná atmosféra a skvěle napsané postavy. Aaron se nemusí držet v mantinelech korektnosti a rozdává rány na všechny strany. Díky kresbě Jasona LaToura je to o to intenzivnější a vynikne tak lidská zloba a nenávist. Největší nedostatek komiksu je ten, že se příběh teprve rozjíždí a to zajímavější přijde až v dalších dílech. I tak jsem spokojený a doporučuji.
Příjemné překvapení. Scénárista Paul Dini se rozhodl, že každý sešit bude po příběhové stránce hezky ukončený. Díky tomu mají všechny sešit svižné tempo a krásně se čtou. Dini v samotných příbězích rozehraje "civilnější zápletky" jako jsou loupeže, vražda nebo podvádění v kasinu. Tím, že jsou příběhy epizodického rázu, tak může Dini využít desítky postav, aniž by narušil nějakou časovou kontinuitu. Z mé strany spokojenost.
PS: Kreslíři neumí pořádně nakreslit Bruce Waynea, ale taková Poison Ivy nebo Zatanna jsou v jejich podání velmi sexy.
Tohle jsem nečekal. Při čtení jsem si neustále říkal, že je zde Joker až moc chytrý a nějak jsem nemohl uvěřit, že by to zvládl. Ve výsledku se ukázalo, že jsem podcenil scénáristický um Snydera. Snyder zde rozehraje zajímavou hry, jenž překopává všechno co známe. A funguje to dost dobře. Je to napínavé, zábavné a Batman si sáhne na dno svých sil. Velkou radost mi udělal nekompromisní konec.
Velká paráda, která potěší fanoušky Stana Leeho a hlavně geniálního kreslíře Johna Romity. V komiksu jsou čtyři příběhy a každý je velmi osobitý a zábavný. Trochu se na nich podepsal zub času ohledně dialogů a lehké naivity. Nicméně jde o velmi dobře odvyprávěné příběhy, které mi sedly. Dostaneme pátrání po rodičích Petra Parkera, souboj s obrem, návrat Green Goblina nebo špionážní příběh, který připomene bondovky. Z mé strany velká spokojenost a krásné zakončení komiksového výběru.
Netradiční pohled na gothamského prince zločinu. Azzarello se rozhodl pojmout Jokera jinak, než to udělali scénáristé před ním. Při čtení jsem si uvědomil, jak moc Joker potřebuje vedlejší postavy. Joker je velmi specifická postava a všechno, co dělá, nejlépe vynikne z pohledu "méně vyšinutých jedinců". Proto je hlavním hrdinou Jonny a ne Joker, proto se do příběhu zapojí další záporáci z Gothamu, aby se umocnil ten kontrast toho čím je Joker, a co pro všechny představuje. Z tohoto důvodu Batman nemá v příběhu velkou roli a působí jako tichý pozorovatel nemoci, která se šíří Gothamu. Je to zajímavý přístup, díky kterému se mohl Azzarello utrhnout ze řetězu a ukázat nám chaos v podání Jokera. Pro fanoušky Jokera povinnost.
