Dobrý a povedený komiks. Scénárista Peter Tomasi mi s každým dalším přečtený komiksem dokazuje, jak moc je dobrý scénárista a jak skvěle umí pracovat s postavami a příběhem. Tomasi s velkou lehkostí odvypráví svou verzi o tom, jak se z Harveyho Denta stal Two-Face. Tato část komiks byla z mého pohledu nejsilnější a nejzajímavější. Prakticky každá flashbacková část příběhu mi hodně sedla a byla hlavně zajímavá. Zajímavá byla i hlavní záporačka, která má něco do sebe a dost jsem si jí užil a doufám, že se k ní někdy příběh stočí. Prakticky nejslabší na tomto komiksu je akce. Tomasi si je v akci dost jistý, ale popravdě, kdyby se příběh více točil kolem psychologické stránky Denta a Erin, tak bych byl spokojenější. Spálené mosty jsou dobrý a zábavný komiks, který má ke všemu sympatickou jednohubku na svém konci.
Velká akční jízda, která nám konečně ukáže smrt zázračného chlapce Robina. Scénárista Grant Morrison žene svůj příběh do velkolepého finále, ve kterém způsobí Temnému rytíři tu největší bolest. To důležité Morrison odvyprávěl v minulých číslech, a teď je konečně čas na akci a pořádnou konfrontaci. A já si to užil více, než jsem čekal. Morrison sešlápne pedál až na podlahu a pere to do nás naplno. Vrchol komiksu přichází cca v půlce, kdy sledujeme Robinovu smrt. Jde o velmi emotivní část příběhu a Morrisonovi se povedlo z tohoto momentu vyždímat všechny myslitelné emoce. Zbytek příběhu je pak o něco slabší, ale i tak jsem si ho užil. Některé zvraty překvapily, závěrečný souboj je dobrý a konec je pro Batmana typicky. Povedené zakončení velkého příběhu.
Moc dobrý mainstreamový komiks. Scénárista Geoff Johns se s námi nemazlí, a hned v prvním sešitu vysvětlí, jak celý DC svět, vesmíry, a další věci fungují. Tímto sešitem naznačí, o co se bude v nejnovějším eventu hrát. Nebude se zachraňovat naše planeta, a ani náš vesmír, a ani multiverse. Bude se zachraňovat úplně všechno. Nebude to poprvé, ale mohlo by to být naposledy. Pokud naši hrdinové selžou. Johns tu rozjede několik zajímavých zápletek a linek, a pokud se nevyznáte ve světě DC, tak je dost velká šance, že budete tápat, a samotný scénárista nám to vůbec neulehčuje. Johns se snaží některé věci vysvětlovat, ale i tak si je nějak vědom toho, že už nemá tolik prostoru, aby vysvětloval věci, které nejsou pro hlavní děj tak podstatné. Všechny tyhle zajímavé detaily a propracovanosti musí jít stranou, a čtenář to musí přijmout a případně si zbylé informace najít v jiných komiksech nebo na internetu . Prakticky se celý příběh točí kolem Ligy spravedlnosti a záporáků. Všechno ostatní kolem prostě v tenhle moment je nepodstatné. Svým způsobem je to velká škoda, ale na druhou stranu chápu, proč to takhle Johns napsal. Samotný příběh je nadupaný, má super moment, parádní dialogy a končí velkým zvratem. Už teď se moc těším až budu mít v ruce druhý díl, abych věděl jak to celé skončí a jestli se to povede Johnsovi ukočírovat, aby to celé dávalo nějaký smysl.
Jo, tahle Liga spravedlnosti mě hodně baví. Scénárista Geoff Johns po velkém eventu přichází s "poklidnějšími příběhy", ve kterých se rozjíždějí zápletky pro další event. Jde to brát jako menší přestávku. Já to beru jako přípravu na něco co bude velké. Ve středu dění je opět Lex Luthor, jenž rozjíždí vlastní plány a manipuluje s hrdiny, pro které je tato situace hodně nepříjemná a složitá. Johnsovi se velmi dobře povedlo zachytit tu nekomfortní náladu uprostřed týmu, kdy jsou hrdinové zatlačeni ke zdi a nemůžou z toho ven. Ať udělají co udělají, tak svým způsobem prohráli. Komiks je napsaný opravdu moc dobře, čte se to skvěle a příběhy mají spád. Samozřejmě i skvěle vypadá. Kresba je parádní a má epické dvoustránky, na které bych dokázal koukat hodiny. Jediný co mi trochu vadí, že třeba takový Flash, Aquaman nebo Shazam nemají moc prostoru. Všechno se točí kolem Luthor a hvězdné trojice Superman - Batman - Wonder Woman. Až na tuhle chybku jde o suprový komiks, který jsem si hodně užil.
Dobrý komiks, který doplňuje události Věčného zla. Jak už jsem párkrát psal, tohle vydávání na přeskáčku je pro čtenáře velký trest. Kdyby to tady celé vyšlo v jednom velkém omnibusu, tak by to fungovalo o dost lépe. Co se týče samotného komiksu, tak ten moc hezky klame tělem. Scénárista Matt Kindt si nás hezky vodí, dává nám nějaké informace, a pak celý příběh otočí vzhůru nohama. Jak čtenář jsem kolikrát tápal, co je realita, co je iluze, jaký to má smysl atd. Tahle hra, kterou Kindt se čtenáři rozehraje je velmi dobrá, tedy pokud na ní přistoupíte. Pokud vám to nesedne, tak budete při čtení hodně naštvaný. Osobně se mi hodně moc líbilo, že hlavní roli v příběhu má Stargirl a Martian Manhunter. Oba dostanou dost prostoru, jejich příběh je zajímavý, a scénárista jim dá dostatek prostoru na to, aby si nás získali a ukázali nám něco, co jsme o nich nevěděli. I samotná pointa je díky tomu zajímavější. Není to bezchybný komiks, ale já jsem spokojený.
Velká spokojenost, u které jsem si říkal, že je super, když se Geoff Johns může utrhnout ze řetězu. Nejlepší na tomto komiksu je to, že hlavní hrdinové jsou klasický záporáci, kteří se rozhodli zachránit svět a Ligu spravedlnosti. Ale nejsou jako Sebevražedný oddíl. Tohle jsou naštvaný záporáci, co se bojí, že by mohli přijít o smysl své existence, a jsou naštvaný na jiné záporáky, kteří ničí staré pořádky a nedodržují jistá pravidla hry. Johns krásně naznačí, že všichni hrdinové potřebují své záporáky (a naopak), protože kdyby je neměli, tak jejich existence postrádá smysl. Proto Joker nikdy nezabije Batmana, protože pak by se nudil. A s tímto motivem pracuje Johns skvěle. Johns nám dává prostor abychom lépe poznali, co motivuje Luthor. Proč dělá, to co dělá, a že když je potřeba, tak se umí postavit na tu správnou stranu. Totéž platí i pro Black Adama, Sinnestra nebo Captaina Colda. Osobně jsem si hodně moc užil druhou půlku komiksu, která je našlapaná neskutečně. Hlášky, úderné dialogy, nečekané úmrtí a pak samozřejmě epická bitva, která přinese několik super zvratů. Jediné, co mi vadilo je to, že to tady nevyšlo pohromadě v jedné knize, kde by byly komiksy Věčné zlo, Věční hrdinové a Americká liga spravedlnosti 2: Následky zla. To by byl skvělý omnibus. Takhle musíte číst tři komiksy, které se následně prolínají a navzájem se doplňují. Je to prostě bordel a velká škoda. Věčné zlo je moc dobrý komiks, který se četl parádně a udělal mi velkou radost.
Scénárista Geoff Johns napsal dobrý a zábavný scénář. Samotný komiks se čte skvěle a hodně moc jsem si ho užil. Příběh vychází ze série New 52, která započala velký restart DC světa. Jedná se uzavřený příběh, který má jasně stanovený začátek a konec. Díky tomu má komiks skvělé tempo, parádně prodává epický příběh a krásně se soustředí jen na to důležité – válku o trůn. Opravdu jsem si užil, že samotná válka je hodně epická, a není to jen taková „hospodská šarvátka“. Tady jde o hodně a čistě z mého pohledu Johnse vytvořil funkční konflikt, který funguje na všechny strany, a ke všemu má dobrou pointu.
Johns výborně pracuje s charaktery a nejvíce je to znát na Aquamanovi, jenž konečně dostane prostor, a ukáže proč je právoplatný člen Ligy spravedlnosti. Aquamanův vnitřní konflikt je zde výborně prodaný a scény s Merou a Ormem krásně ukazují, jak moc dobře Johns chápe svého hrdinu. Hodně moc se mi líbí jakým způsobem se zde pracuje s Ligou spravedlnosti. Johns ukazuje, že nejmocnější hrdinové planety nejsou dokonalý, mají spoustu chyb, jsou to pokrytci a mnohdy si osobě hodně moc myslí. Nejvíce to vynikne při rozhovoru Aquamana s Batmanem, kde mu Batman vyčte něco, co sám už několikrát udělal.
O kresbu komiksu se postarali Ivan Reis a Paul Pelletier. A odvedli luxusní práci. Moc jsem si užil jak je komiks nakreslený, jaké barvy jsou tam použité a jak to vypadá epicky a velkolepě. Jedná se o špičkovou kresbu, která se hodí pro velký superhrdinský příběh, kde se střídá jedna akce za druhou. Každá stránka vypadá nádherně, a je jedno jestli jsme na dně oceánu, uprostřed obrovské bitvy, nebo koukáme na hrdiny, kteří mezi sebou debatují. Prostě a jednoduše to vypadá skvěle. A to jsem ani nezmínil Meru, která je zde nádherně nakreslená.
Pokud bude Válka o trůn váš první komiks s Aquamanem, tak si osobně myslím, že budete hodně moc spokojený. Geoff Johns napsal velmi dobrý a zábavný příběh, který šlape moc dobře, hezky se čte, a navíc je to ideální čtení pro komiksové začátečníky, ale i pro znalce. Já jsem velmi spokojený a těším se až si tento epický příběh přečtu někdy znovu.
Trvalo to opravdu moc dlouho, než jsem se k tomuhle komiksu dostal. Před čtením jsem si dal opáčko, Trůnu Atlantidy, Sítě, prvního dílu Americké ligy spravedlnosti a Válku velké trojky. Osobně mě tento velký komiksový event baví a baví mě poodhalovat, co stalo, jaký to má smysl, co je s Ligou spravedlnosti atd. Scénárista Geoff Johns nám v tomto dílů nedá skoro žádné odpovědi, ale alespoň nám vysvětlí kdo jsou záporáci, proč tu jsou a jakým směrem se bude pokračovat v budoucnu. Je to taková mezihra, která funguje, pokud přistoupíte na pravidla tvůrců. Závěr komiksu si pro sebe krade Cyborg a Kovoví lidé. Těším na další díly, ve kterých se snad vše vysvětlí.
Dobrý komiks. Největší problém komiksu je, že po příběhové stránce skáče z místa na místo. Naštěstí je to o dost srozumitelnější, než jak to běžně bývá s komiksy od scénáristy Granta Morrisona. Morrison tady rozjíždí příběh, který jsem si chtěl přečíst. Komiks má solidní tempo, spád a třeba sešit věnovaný Talii je fakt super. Vlastně i ten závěrečný sešit, který ukazuje temnou budoucnost je hodně dobrý. Jen mi komiks nedrží dohromady jako celek. Těším se na další díl.
Na tento komiks jsem se moc těšil. Mám rád svět Strážců a popravdě jsem si užil sérii Před Strážci i Hodiny posledního soudu. Takže, když jsem zjistil, že výborný scénárista Tom King se vydá do tohoto světa a bude vyprávět příběh, kde je hlavní postava Rorschach, tak jsem byl dost zvědavý. Dával jsem si se čtením na čas. Prostě jsem čekal na tu správnou atmosféru, protože jsem si chtěl komiks užít a vychutnat si ho, tak jak si zaslouží. Včera jsem ho dočetl a stále nad tím příběhem musím přemýšlet. Jde o to, že jsem měl nějaké očekávání a King mi dal něco úplně jiného. Něco co jsem vůbec nečekal, a nebyl jsem na to připravený. V první řadě napíšu, že je to velmi kvalitně napsaný komiks, který je opravdu dospělý, nečte se snadno a vyžaduje od čtenáře trpělivost a pozornost. Rozhodně to není žádné odpočinkové čtení. King zde využívá všechny možné scénáristické postupy, takže je potřeba se soustředit , aby vám neutekl nějaký detail nebo jste se neztratili v dané myšlence. Není to lehké čtení a King nemá potřebu to čtenáři usnadňovat. Jako detektivka, temný politický thriller to funguje moc dobře. Má to tu správnou atmosféru, napětí, dobré zvraty a další věci. Bohužel i tak se zde našlo něco, co mi nesedlo. Osobně jsem měl trochu problém s tím jak to všechno do sebe zapadlo. Přišlo mi to lehce náhodné, ale na druhou stranu to patřilo k příběhu. Takový absurdní vtip, který by vám řekl Komediant. A jak jsem psal na začátku, stále si lámu hlavu, a přemýšlím, co si mám ve výsledku o komiksu myslet. Jestli to celé mělo hlubší smysl, nebo ta pointa je opravdu taková jaká je. Asi si to jednou budu muset přečíst znovu a teď, když znám konec, tak třeba uvidím i něco jiného, co mi zatím bylo skryto nebo mi to uniká. Tak jako tak, určitě doporučuji, jelikož jde o moc dobrý komiks, který má zajímavý příběh, nádhernou kresbu a pěkné barvy.
Je to fajn komiks, který mě bavil a hezky se četl. Scénárista John Layman umí psát a vyprávět. Nejvíce je to vidět na těch drobných epizodách na konci sešitů. Co se týče hlavního příběhu, tak ten je opravdu zběsilý. Furt se tam něco děje, Batman se ani na chvilku nezastaví a furt něco řeší. Má to spád, má to solidní tempo a taky se to po pár dnech vykouří z hlavy. A to je ten problém. Ve výsledku tady není nic z čeho bych si sedl na zadek. A je to dáno tím, že Layman zbytečně spěchá a nechce budovat příběh. Další věc, která komiksu podráží nohy je, že jako celek vůbec nepůsobí uceleně. Jak hezky napsal uživatel trudoš, kdyby to vyšlo v jednom svazku jako ucelený příběh o vzestupu a pádu Ignatiuse Ogilvyho, tak by to fungovalo lépe.
Musím se přiznat, že mi první příběh tolik nesedl. Je to dáno tím, že mi vyprávění přišlo hodně chaotické. Moc tomu nepomohla ani kresba, která sice k danému příběhu přesně pasuje, ale místy je lehce nepřehledná. Čekal jsem, že Dredd bude mít v tomto příběhu větší roli, ale krom pár momentů moc prostoru neměl. Ani Batman není tolik výrazný, jako je v současných komiksech. Velkou část příběhu si pro sebe urvali záporáci. Soudce Smrt je působivý záporák, a když se spojí se Scarecrowem, tak je to krvavá a nepříjemná jízda. Komiks umí být místy opravdu nepříjemný a dějí se zde ošklivé věci, jen je škoda, že to nemá o trochu lepší příběh. 6/10
Vendeta v Gothamu
Tento příběh mi dost sedl. Není tak vážný a šílený jako byl příběh první. Vendeta v Gothamu nabízí mnoho vtipných momentů, černý humor a cynické hlášky. Ale hlavně má zde hodně prostoru Dredd. Zatímco si Dredd a Batman něco vyříkávají, tak se v příběhu odvíjí druhá linka, které vévodí záporácka dvojice Scarface a Ventriloquist. Obě linky se samozřejmě v závěru spojí a dají nám dobrou a funkční pointu. Soudce Dredd zde funguje parádně, jeho konfrontace s Batmana je super, a hodně mě bavili jejich vzájemné dialogové výměny, kde si obě postavy honí ego. Scénář a kresba mi hodně sedli a já si tento příběh moc užil. 8/10
Poslední hádanka
Dobrý, zábavný a hlavně povedený příběh. Čekal jsem trochu sofistikovanější zápletku, protože tam je Riddler a s ním to je vždy komplikovanější. A na místo toho jsem dostal nahláškovaný akční příběh, co šlape od začátku až do konce. Je to poctivá akční jízda, ve které bojují Batman a Dredd o své životy. Oba hrdinové musí spolupracovat pokud chtějí přežít. Hodně jsem si to užil, protože to má skvělé tempo, netradiční vedlejší postavy, parádní hlášky a v neposlední řadě dobré akční momenty. Líbilo se mi finále a pointa příběhu, kterou jsem nečekal. Opět mohu s nadšením napsat, že mi scénář a kresba sedli. Jsem spokojený. 8/10
Zemřít smíchy
V každém z příběhů se objevil legendární Batmanův záporák. A ne jinak je tomu i v příběhu Zemřít smíchy, kde se ke slovu dostane Batmanova největší nemesis - Joker. Zemřít smíchy je velký příběh, kde se zahraňují desítky tisíc lidí. Joker a Temný soudci se rozhodnou vyvraždit jeden kult, a jediný kdo mohou tomuto masakru zabránit jsou Batman a Dredd. Samotný příběh je opravdu megalomanský. Nešetří se akcí, násilím a tempo samotného příběhu je dost zběsilé. Čte se to dobře, jen jsem měl chvilku pocit, že scénáristé sešlápli plyn až na podlahu, a kdyby malinko zvolnili, tak by to bylo lepší. Kresba se k příběhu hodí, ale je pravdou, že jsem si na ní chvilku musel zvykat. Zemřít smíchy je velmi dobré zakončení této komiksové sbírky. 7/10
Tato komiksová sbírka příběhů s Batmanem a Dreddem mi sedla a bavila mě. Příběhy jsou zábavné, napínavé, mají spád a umí být dost brutální. Líbilo se mi, jakým způsobem funguje vztah mezi Batmanem a Dreddem, kdy každý přistupuje k dosažení spravedlnosti po svém. Určitě dejte tomuto komiksu šanci, jelikož se dost povedl.
Dobré to bylo, ale něco málo mi k úplné spokojenosti chybělo. Scénárista John Layman to má hezky promyšlené a velmi jednoduše a elegantně vypraví své příběhy. Je to rychlé, zábavné a má to spád a tah na bránu. Epizodické příběhy fungují dobře. Ale jak říkám, něco mi tam ve výsledku chybělo. Místy mi to přišlo chaotické, těšil jsem na zápletku kolem Penguina - ta reálně dostala méně prostoru, než jsem čekal, a samotné vyšetřování zločinů, taky Batmanovi nezabere moc času. Naštěstí to má fakt dobré tempo, krásně nakreslenou Poison Ivy a je to zábava.
O scénář komiksu se postaral Joshua Williamson, který píše Flashe, takže zná titulní antihrdiny do nejmenšího detailu. Williamson vsadil na civilnější pojetí a méně známe záporáky - pokud nemáte načteného Flashe nebo jste neviděli seriál, tak nebude postavy znát. Ale neznalost postav vůbec nevadí, ba naopak, příběhu to hezky prospívá. Další věc, co příběhu prospívá je ta, že Williamson do příběhu nezapojuje žádné superhrdiny, organizace a nejznámější záporáky. Tady fakt máme bandu "béčkových" záporáku, co mají své nejlepší roky za sebou.
Hodně moc se mi líbilo, jakým způsobem Williamson využívá civilnost, reálnost (cestování, práce, vystupování postav) a přízemnost. První dva sešity jsou v tomto skvělé, protože staví na postavách, dialozích a taky na tom, jak se dávají dohromady jako tým. Williamsonovi se parádně povedlo vytvořit chemii mezi postavami, a během pár stránek si je oblíbíte a budete jím celkem fandit. Škoda, že tenhle přístup nevydržel Williamsonovi i ve zbylých sešitech.
O kresbu a barvy se z velké časti postarali výtvarníci z Itálie. O hlavní kresbu se postaral umělec, jenž se jmenuje Leomacs. Když, jsem prolistovával komiks, tak se mi kresba nijak zvláště nelíbila. Prostě jsem si dovedl představit jinou a zajímavější. Tyhle mé zbytečně kritické myšlenky zmizely hned, co jsem si přečetl pár stránek. Pak jsem si kresbu užíval až do samotného konce. Kresba sama osobě není dokonalá, ale k příběhu pasuje skvěle. Krásně dokáže vystihnout podstatu příběhu, prodat postavy a skvěle odvyprávět to, co se děje. Leomacs vdechl život Williamsonovýmu scénáři. Osobně se mi dost líbili barvy jaké komiks má. Většina postav má jistou barevnou auru kolem sebe a díky tomu se mění i barevná paleta. Leonard jí má do modra, Grodd a jeho město mají žlutohnědou, a taková Magento růžovou až fialovou.
Čistě z mého pohledu má komiks dva velké zápory. První je ten, že druhá polovina komiksu je hodně uspěchaná. Čtyři velké sešity jsou málo. Tenhle příběh by snesl klidně další dva velké sešity. Samotný závěr mi přišel hodně uspěchaný, až moc akční, a postavy se začnou chovat jinak.
Druhý nedostatek je ten, že většina vedlejších postav nedostane mnoho prostoru. Prostě tam jsou v pozadí, pak něco udělají, a tím to pro ně končí. A je to velká škoda, protože kdyby měly více prostoru, tak by to pro čtenáře fungovalo o dost lépe. Lépe by pak fungovaly zvraty, samotné vykreslení postav, jejich vzájemná chemie a samozřejmě i celkové vyznění příběhu.
Komiks Ranaři vychází v luxusní podobě, a je vidět a i cítit, že tomu CREW věnovalo maximální péči, aby čtenáři byli spokojený. Krom velkého formátu a pevné vazby komiks nabízí také galérii obálek od různých autorů a skici od Leomacsa. Ranaři jsou dobrý a zábavný komiks, který mi dost sedl a ve výsledku jsem si ho užil. Sice k němu mám pár výhrad, ale to nemění nic na tom, že jde o nadprůměrný komiks, jenž dokáže přinést spoustu kvalitního čtení.
V minulém díle se scénárista Al Ewing rozhodl lehce filozofovat. Co taky jiného, když jste v pekle a vstupní dveře otevřel váš mrtvý otec, který vás chce využit ke zničení světa živých. Osobně mi tolik nesedlo, ale teď po přečtení čtvrtého dílu v tom začíná vidět hlubší smysl a cítím, že s dalšími díly se mi začne skládat celkový obrázek a pointa.
Ewing se rozhodl pro velmi svižný a akční děj, který je vyplněn funkčními dialogy. A já jsem si u toho chrochtal blahem a po celou dobu jsem si říkal, že je to hodně dobré a baví mě to. Užil jsem si zvraty, akci a celkové směřování příběhu. Doporučuji si pro lepší četbu zjisti něco o tom, kdo je Rick Jones a jakou roli sehrál v marvelovském vesmíru. Určitě nebude na škodu si vyhledat také jméno Joe Fixit.
O kresbu se znovu postaral Joe Bennet a z mého pohledu odvedl velmi dobrou práci. Jeho kresba je přesná a výstižná. Nikdy nemáte pocit, že byste se v ní ztráceli, nebo vám unikali jisté detaily, které jsou důležité pro příběh. Bennet se vyřádil na Hulkových proměnná, které působí jako z hororu a ukazují velkou bolest, jenž Banner prožívá. Akce je taky dost povedená, přehledná a umí být v rámci možností i dost drsná. Za mě tedy spokojenost.
Tento díl mi hodně sedl, a jako čtenář jsem si ho užil. Je to dobré a zábavné čtení, které nás nutí přečíst celý komiks na jeden zátah a pak o něm přemýšlet. Fakt se těším na další díl, protože mě tenhle příběh dost baví a chci vědět jak bude pokračovat a jaká bude jeho pointa. Čtvrtý díl mi udělal velkou radost a čekání na další díl bude dlouhé.
Hodně velká spokojenost. Zjistil jsem, že mi styl a způsob jakým scénárista Paul Dini píše, dost sedí a proto se těším na každý jeho zářez v této sérii, protože Dini je fakt moc dobrý scénárista. Dini píše dobré a zábavné detektivní příběhy, co mají parádní tempo, spád, pointu a hlavně jsou uzavřené. Scénárista se nebojí odlehčeného vyprávění, přesunutí Batmana na druhou kolej, nebo změny vypravěče příběhu - Riddler a Harley Quinn. Čte se to moc hezky a je to dobrá zábava. Já jsem spokojený a osobně se těším, až si něco od Diniho zas přečtu.
Dobrý retro s krásnou kresbou. Osobně mám s některými retro příběhy problém, jelikož jsou trochu hloupější a Batman je tady ten nejlepší, nejchytřejší atd. Je to dáno dobu a naštěstí se to čte dobře a dané příběhy mají spád. O'Neil a Wein napsali lepší příběhy, nicméně to co zde nalezneme není nijak zlé. Pravým klenotem je opravdu kresba Neala Adamse, jenž je moc povedená a krásně se na ní kouká, zvláště, když dostal nové barvy. Fajn retro komiks, nic víc, nic míň.
Scenárista John Ridley (Oscar za scénář filmu Dvanáct let v řetězech) pojal Penguin a jeho příběh jinak, než jsem čekal. Ridley se snažil příběh, co nejvíce držet při zemi a zachovat jistou realističnost. Celý příběh působí jako gangsterka říznutá příběhem o vykoupení a pomstě. Je velmi příjemné, že Ridley se snaží Penguina vyobrazit jinak. Dát mu mnohem větší hloubku, silnější pozadí a udělat z něj postavu, která je inteligentní a smrtelně nebezpečná. Tohle není ten směšný Penguin z jiných komiksů. Tohle je muž, co padlo na dno, ale touha po pomstě postavila na nohy. Vrchol tohoto komiksu přichází v rozhovoru s Batmanem, ve kterém je moc hezky vidět, jak Ridley o Penguinovi přemýšlel.
O kresbu komiksu se postaral Giuseppe Camuncoli. Jeho kresba je mainstreamová, ale to nic nemění na tom, že je hravá a působivá. Moc hezky se na ní kouká, je krásně přehledná a velmi dobře se čte. 7,5/10
Riddler
Scénárista Tom King je ve svém oboru opravdový king. Četl jsem od něho Visiona, který byl vynikající a poslal mě do kolen. A teď jsem si přečetl jeho Riddlera a stalo se to znovu, zas mě poslal do kolen. King je jako scénárista úplně někde jinde, než většina jeho kolegů. Jeho přemýšlení o postavách nabízí něco jiného. Netradičního a nepříjemně opravdového. King svůj scénář pojal, co nejvíce realisticky. Od samotného příběhu, dialogů, chování postav, motivacích až k samotné pointě a otázce PROČ.
Je to temný thriller, který je plný deprese a krve. A taky chladné logiky. To jakým způsobem King pracuje s Riddlerem jako postavou, a jeho aurou, je perfektní a ke všemu je to skvěle napsané. Scénáristovi se povedlo vytvářit příběh, jenž se dostane čtenáři velmi rychle pod kůži. Při čtení jsem si několikrát vzpomněl na film Sedm, což berte jako velkou pochvalu.
Samotný příběh je velká depka, ale to co jí prohlubuje je fantastická kresba a barvy. Výtvarníci Mitch Gerads a Clayton Cowles odvedli luxusní práci. Z jejich kresby je cítit bolest, strach, deprese a bezmoc. Gerads a Cowles si vyhráli s kresbou a každý panel, nebo stránka je umělecké dílo. Parádně využili Kingovo rozvržení panelů, které dá vzpomenout na Strážce. Výtvarnici skvěle využívají barevnou paletu, které dominuje oranžová a zelená barva. Luxusní komiks. 9/10
Psát scénáře k Hulkovi není úplně jednoduché. Je to dáno tím, že se nabízí pár variant cest kudy jít, ale píšete o Hulkovi, největším bouchači z marvelovského světa, takže dříve nebo později musíte přijít s velkou akcí. Scénárista Al Ewing umí psát a přistoupil k Bannerovi/Hulkovi způsobem, který se mi dost líbil a viděl jsem tam potenciál do budoucna.
Ve třetím díle se Ewing rozhodne trochu filozofovat a přidat nový rozměr. A tohle mi moc nesedlo. Není to špatně napsané, a moc dobře chápu, proč to Ewing napsal, jen mi to tolik nesedlo a neužil jsem si to. Naštěstí pak přijde druhá část komiksu, která je o dost zajímavější a přináší palčivé otázky, na které chci znát odpovědi.
Na komiksu Hulk v pekle se vystřídalo několik autorů a já osobně jsem si jejich kresbu užil. Hezky se kombinuje několik stylů, jenž jsou od sebe natolik výrazné, že je to ku prospěchu příběhu. Jediný Tony Stark je nakreslený divně a lehce slizky. Velkou radost mi udělali obálky k jednotlivým sešitům, které jsou velmi povedené.
Hulk v pekle je zajímavý komiks. Scénárista Al Ewing se snaží vytvořit něco nové a originálního, i za cenu toho, že něco nebude na čtenáře fungovat stoprocentně. Nicméně mám takové tušení, že Ewing má v hlavě velký příběh, který jako celek bude dávat mnohem větší smysl. A až jednotlivé dílečky do sebe zapadnou, tak to bude velká pecka. Takže, i přestože jsem z tohoto komiksu lehce zklamaný, tak to nic nemění na tom, že se na další díl dost těším.
YES, tohle mi sedlo a dost se mi to líbilo. Scénárista Peter Tomasi pokračuje v tom, co načal v Rekviemu za Damiana. Tentokrát se tolik nesoustředíme na Batmanovu psychologickou stránku a rozpoložení, protože to je nahrazeno jednou velkou motivací, na které celý tento komiks stojí. Získat zpět tělo svého syna, a to ať to stojí cokoliv. Batman je zde místy urvaný ze řetězu a nemá problém ubližovat svým spojencům, lhát přátelům a využívat všechny kolem sebe, aby dosáhl toho, po čem jeho srdce nejvíce touží. Tomasi to napsal parádně a funguje to jako jedna velká jízda, kde se střída jedna velká akce za druhou, kterou doplňují dialogy, jenž dávají smysl a ukazují, jak moc je Temný rytíř ve svém vnitru zraněný, a jak moc to chce napravit. Je to moc povedený komiks a já doufám, že dostaneme nějaké pořádné zakončení, protože tenhle příběh by si ho zasloužil.
Povedené zakončení velkého příběhu o pádu a vzestupu Temného rytíře. Už od prvních stran je cítit, že se jde do finále a není třeba se zbytečně zdržovat a cokoliv vysvětlovat. Tohle je velká akční jízda, která uhání dopředu jako splašený vlak. A vůbec to nevadí, protože vše podstatné bylo už řečeno, teď jde jen o samotnou konfrontaci. Osobně jsem od finále čekal více, nicméně to komorní finále má velký smysl, a když nad tím přemýšlím, tak to ve mě hodně roste. Konec Temných rytířů je dobrý a zábavný komiks, který mě bavil.
Tohle bylo dost fajn. Je vidět, že se hlavní příběh přesouvá pomalinku do svého závěru, ale ještě než přijde závěrečná konfrontace, tak musí Temný rytíř znovu povstat a dokázat, že na to má. Baví mě to, jak se Bruce dostává do formy, a jak Paulovi čím dál více hrabe. Je to hezky udělané a i napsané. Děj má spád a čte se to pěkně. Tvůrci sází na přímočarost, ale to v tomto bodě vůbec nevadí. Z mého pohledu jde o zábavnou jednohubku, která splňuje přesně to, co má.
Parádní díl, který mi dost sedl. Na scénu se vrací Bruce Wayne a je to hodně znát na ději a samotném vyprávění. Už žádné zbytečné přešlapování na místě. Po příběhové stránce se to moc hezky rozjede a konečně dostáváme nějaké odpovědi. Čte se to opravdu dobře, děj má spád a líbilo se mi jak příběh vygradoval. Jsem spokojený a jako obvykle napíšu, že se těším na další číslo.
U knihy první jsem si pochvaloval ten svěží přístup k novému Batmanovi a taky to, že je to akční jízda. A totéž bych mohl napsat i o knize druhé, ale bohužel se zde projevil jeden velmi zásadní problém. Jean-Paul nemá žádného zajímavého protivníka. Chybí zde někdo jako byl Bane. Prostě velká výzva, která hrdinu posouvá dál. Je škoda, že tvůrci nevymysleli pro Jean-Paula zajímavějšího protivníka, než je pološílený Abattoir. Konec se povedl a já se těším, co přijde dál.
Je to fajn. Po tolika komiksech s pravým a jedinečným Batman, je tohle celkem příjemná změna. Scénář se soustředí výhradně na novou verzi Batmana a samotný Jean-Paul nevystupuje skoro bez masky. Příběhy jsou dost akční a scénáristé využívají toho, že mohou servírovat drsnější příběhy. Problém je v tom, že se to po pár sešitech lehce okoukalo a nový Batman nemá důstojného protihráče, a to ať už na souboje nebo dialogové výměny - přítomnost Catwoman to dost vylepšuje. Z mého pohledu se jedná o dobrý a zábavný komiks, ale chtěl bych trochu více.
Jsem rád, že mohu napsat, že si komiks drží kvality předchozích částí a velmi dobře pokračuje v příběhu o zlomeném Batmanovi. Je zcela logické, že Batman v podaní Bruce Waynea zde nemá tolik prostoru, ale to kupodivu ničemu nevadí, jelikož zápletka kolem nového Batmana a Robina je nosná a funkční. Komiks je dost svižně napsaný a má velmi dobré tempo. Užil jsem si akční pasáže, i klidnější momenty. Konec se hodně povedl a já se těším na další díly.
Tak už mám poslední díl za sebou a mohu říci, že tento projekt nebyl zbytečný. Čekal jsem více, nicméně jsem dobře bavil a jedná se o dobré příběhy a komiksy, které hezky rozšiřují svět Strážců.
Ozymandias - Dlouho mi trvalo, než jsem si k této postavě našel cestu. Díky této části pochopíte, jak Ozymandias uvažuje, co je pro něj důležité a kým opravdu je. Ono být nejchytřejším mužem na planetě není žádná výhra, když vaši planetu můžou každou chvíli zničit jaderné rakety nebo modrý bůh, který zapomněl na lidství. Scénárista Len Wein se snaží vykreslit Adriena, tak jak by se sám vykreslil, kdyby mohl. Pokorný zachránce světa, jenž se nebál ušpinit si ruce a zabíjet "pro dobro a celosvětový mír". Wein hodně vychází z Moorova komiksu a vyplňuje prázdná místa případně lehce rozšiřuje daný mýtus o Ozymandiasovi. Z mého pohledu hodně povedená záležitost, která má suprovou kresbu. 8/10
Karmínový korzár - Tohle mi dost sedlo a užil jsem si to. Bohužel tato část má jednu chybu. Je to strašlivě moc ukecané a místy nepřehledné. Naštěstí po příběhové stránce je to moc dobré a samotná kresba se k tomu hodně hodí. Scénárista John Higgins odvedl velmi dobrou práci a dost se mi líbila ironická pointa. 7,5-8/10
Dolarový Bill - Hezká jednohubka na závěr, která ukazuje, co znamená být hrdinou ve světě Strážců. I když se bude snažit sebe více, činit tolik dobra kolik zvládnete, stejně se vám to nějak zle vrátí. Protože je to celý hnusný vtip, který pochopíte až když je konec. 7,5/10
Hodně dlouho jsem čekal, než se mi tento komiks dostal do ruky a jsem rád, že jsem si ho mohl přečíst, a že ho budu mít ve své sbírce.
Sůva - Straczynski pojal origin této postavy hodně dobrodružně a krásně nám ukazuje, kým byl Dan, než převzal oblek a jméno po svém hrdinovi. Je to moc příjemné čtení, které si na nic nehraje a soustředí se na to důležité. Hezky vykreslí hlavního hrdinu, ukáže proč si tak dobře rozumí s Rorschachem, vysvětlí proč má Dan některé problémy atd. Straczynski by mohl být po příběhové stránce agresivnější a tlačit více na pilu, ale o to mu ani v nejmenším nešlo. Chtěl prostě odvyprávět dobrý a zábavný origin jednoho hrdiny z lidu. 7-7,5/10
Dr. Manhattan - Tohle je naprostá lahůdka, u které jsem si užíval každý dialog. Straczynski zde uplatil úplně jiný postup, než u předchozí části se Sůvou. Zde je to naschvál, co nejkomplikovanější, aby čtenář přemýšlel, o čem bude pointa, i přestože to pointu reálně mít může i nemusí, jako Schrödingerova kočka - kdo četl pochopí, jak to myslím. A celé to pak krásně graduje, jelikož se Straczynski snaží přes dialogy a různé obrazy vysvětlit, jak Dr. Manhattan vnímá prostor a čas. Tolik motivů, tolik věcí k přemýšlení, tolik odkazů. Není to snadné čtení, ale dost mi to sedlo. Část o Dr. Manhattanovi je sakra zajímavé čtení, jenž je parádně zakončeno posledním sešitem. 8,5-9/10
Moloch
Krásná ukázka toho, co Straczynski dokáže, když dostane prostor a není ničím svazován, jen svou fantazií a jistými body, které nelze změnit. Moloch nabízí netradiční a velmi svěží příběh o postavě, která je v hlavním příběhu Strážců vedlejší, přesto hraje dost velkou roli, jak nám Straczynski ukáže. A já jsem si to dost užil a hlavně jsem koukal, jak to scénáristovi krásně do sebe zapadá a vytváří ucelený obraz a vyplňuje díry v celém obrazu. Dost tomu pomáhá, že to má jen dva sešity, které velmi dobře šlapou. Příjemné překvapení. 7,5/10
Parádní depresivní komiks, který má pár chybiček. Jak Bane slíbil, tak i udělal. Zlomil Batmana, a to jak fyzicky, tak i psychicky. A je to moc dobře napsané. Tvůrci s každým dalším číslem trýzní Batmana/Bruce a jeho pád je nevyhnutelný. Každá výzva, kterou Batman podstoupí je náročnější a zákeřnější. A pak přijde samotný souboj s Banem, jenž se nedrží zkrátka a Temný rytíř zažije jednu z největší porážek ve své kariéře. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Hodně povedený komiks. Dost se mi líbí, jakým způsobem se tvůrci rozhodli Batmana zlomit. Je to dobře napsaný, a skvěle zde funguje a s každým sešitem se Batman posouvá na hranu svého pádu a ve své zarputilosti si to nechce připouštět. Baví mě, že Bane není je hrubá síla, ale skvělý manipulátor, který si užívá psychické ničení Batmana. Dobrý komiks, jenž bude v dalších dílech gradovat.
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetl, ale pak to byla hodně velká jízda, která mě dost bavila. Tvůrci přistoupili k příběhu trochu jinak, než jsem očekával, a o to více jsem si tento lehce temnější příběh užil. Je fajn, že o Batmana v tomto čísle tolik nejde, jelikož Azrael a hlavně Bane jsou velmi zajímavé postavy, na kterých se dá stavět velký příběh. Baneův origin stojí za to a já si tuhle část tohoto komiksu velmi užil. Těším se na další čísla, ve kterých se bude pokračovat v tomto příběhu.
Není to vůbec špatný komiks, ale pokud ho chcete plně docenit a pochopit, tak je potřeba přečíst run od Granta Morrisona několikrát tam a zpět. Morrison to čtenářův vůbec neusnadňuje. Tam, kde by mohly být normální dialogy a celé se to vysvětlit jednoduše, tak tam Morrison přidává další složité a zbytečné věci. A je to velká škoda, protože tenhle příběh má/měl obrovský potenciál, který se z mého pohledu podařilo využit jen z poloviny. Určitě to stojí za pozornost, ale v této sérii vyšly zajímavější lepší příběhy.
Co se týče objektivní kvality, tak je to na tři hvězdy, ale já je dát nemohu, protože mě to nebavilo číst. Chápu, co tímhle vším Morrison říká, ale já nemám Batmana komplet načteno, takže mě z příběhu vypadávají určité střípky a ztrácím se a nedává mi to smysl. Jsou čtenáři, kteří ocení důmyslnost Morrisonova scénáře, ale já to určitě nejsem. Je to svým způsobem zajímavé, nicméně já nejsem cílovka. Radši si dám něco přímočařejšího, co nebude honipéřina.
Zajímavý a dobře napsaný komiks. Vůbec mi nevadilo, že se příběh točí z velké části o "obyčejných policistech Gothamu". Ba naopak bylo to dost svěží, a upozadění Batmana v tomto případě dává velký smysl a pomáhá celému příběhu. Na komiksu se vystřídalo několik scénáristů a po příběhové stránce to ničemu nevadilo a fungovalo to více, než dobře. Bohužel to samé neplatí pro kreslíře. Tady mi ty změny tolik nesedly a kdyby celý komiks dělal jeden kreslíř, tak by to bylo lepší. Policista pod palbou je povedený komiks, který za Váš čas stojí.
První kniha mi hodně fyzicky ublížila. Bylo to, tak moc špatné, že jsem si druhý díl nechtěl vůbec koupit. Naštěstí se stal malý zázrak a druhý díl je o hodně lepší a zajímavější, než první. Samotné příběhy jsou zábavnější a čtenář se při nich necítí, tak trapně jako minule. Jasně pořád to má dost chyb, ale už se to dá v pohodě číst. Je to naivní a místy hloupé, přesto jsou tam momenty, u kterých si řeknete, že to není úplná ztráta času. Snižte svůj cynismus a v pohodě to zvládnete.
Hodně povedený a silný komiks. Jak už naznačila uživatelka Lenka.Vílka, vydávání v tomto kompletu nemá žádný řád a smysl. A je to obrovská škoda. Věřím, že Damianova smrt musel být silný komiks, ve kterém bychom sledovali jedno z největších selhání Temného rytíře, alespoň z jeho pohledu. Na začátku komiksu dostaneme stručný popis jak k tomu došlo, ale radši bych si to přečetl sám. A teď k samotnému komiksu. Scénárista Peter J. Tomasi odvedl parádní práci. Tomasi přistupuje k příběhu a k samotnému Batmanovi hodně lidsky a opravdově. Každý se se ztrátou vyrovnáváme po svém. Někdo se uzavře, někdo o tom potřebuje mluvit, a pak je tu Batman, který si svou zlobu vylévá na všech zločincích po celém světě. Je hnán vlastním selháním, zlobou, nenávistí a taky velkou mírou sobectví. Cizí bolest má zahnat tu jeho. Tomasi se rozhodl zapojit do příběhu celou Bat-family a jednu osudovou ženu, aby zdůraznil kontrast toho, jakým způsobem se Bruce/Batman chová k lidem, kteří se mu snaží pomoc. Je to velmi chytrý tah, protože každá postava si prošla vlastním peklem a má na věci trochu jiný názor. Tomasi výborně tlačí na pilu a psychicky láme našeho hlavního hrdinu, než konečně prozře a pochopí, co je správné. Cesta za takovýmto prozřením není jednoduchá a bude bolet všechny a vytvoří nové rány, které se budou hojit ještě hodně dlouho. Komiks má skvělý úvodní sešit, který se obejde bez slov a vše je odvyprávěno pomocí kresby. Osobně mi hodně moc sedly poslední stránky, které jsou velmi silné a dojemné. Jediný důvod, proč nedám plnou palbu je ten, že tady bylo pár části, které mi přišli nevyužitý a mohly fungovat o trochu lépe. Rekviem za Damiana je povedený a silný komiks s Batmanem.
Tohle je ten typ komiksu, u kterého si přejte, aby akce skončila a postavy si mohly povídat. Mám rád akci v komiksech, ale v tomto komiksu akce a akční scény nefungují. Ta akce je překombinovaná, divná a prostě taková nijaká. Nicméně pak jsou tu dialogy a nějaké osudové momenty, a tohle funguje parádně. Hlavně v druhé části příběhu, kdy to celé začíná gradovat k jednomu okamžiku. Osobně mi sedl dovětek a takové optimistické zakončení. Hodně slabé čtyři hvězdy.
He iyéčhel, wakhán thánka, anpetu kin lé, mičhanté kin mi ší yu ská yé!
Tak je to tady. Došel jsem na konec cesty u této luxusní série. A když, píšu tento komentář, tak nějak sám nevím, jestli je správný čas, abych ho napsal teď, nebo pár dní počkal, až si to celé sedne a vykrystalizuje. Zrovna v tuto chvíli, když se snažím vytvářet tento komentář, tak myslím na ten konec. Konec tohohle příběhu, který svým způsobem není úplný konec, nýbrž pokračovaní jiné cesty. Konec, který jsem nečekal, konec který mě hodně sere, konec který mě dojímá jako málo co, konec o kterém musím přemýšlet, konec ze kterého jsem svým způsobem neskutečně nadšený, protože takovéto konce tvoří jen luxusní vypravěči, v tomto případě scénáristé. Už teď vím, že je tady spoustu věcí, co mi úplně nesedlo, a přál bych si, aby byly udělaný jinak. Celé to na mě působí lehce uspěchaně, ale to možná bude tím, že jsem nechtěl, aby to skončilo. Chtěl jsem, aby tento díl měl přes dvě stě stránek, a působilo to jako Nelítostný souboj, kde by to celé pomalinku gradovalo k osudovému setkání trojice Dash - Rudá vrána - Ten, kdo chytá. A jak, tak přemýšlím a čtu si po sobě, co jsem doposud napsal, tak si uvědomuji, že to jsem taky dostal, jen musím brát předposlední díl a Konec cesty jako jeden dlouhý díl. Jason Aaron dokázal s touto sérii velké věci, a já si jí i přes drobné výtky hodně moc užil, vyloženě špatný nebo průměrný díl v této série nevznikl. Aaron skvěle pracuje s postavami, a je obrovská radost sledovat, co s nimi dokáže, protože je tvoří jako opravdové lidi, kteří jsou plný chyb a zloby, ale mají taky v sobě hodně dobra a dokáží velké věci, pokud ve svém srdci cítí, že je to správná cesta. Konec cesty není bezchybný komiks, a ani v rámci série není nejlepší, přesto je to konec, a jako konec cesty funguje více, než dobře. Aaron a jeho spolupracovníci (R.M. Guéra, Jock a Giulia Brusco) vytvořili výbornou komiksovou série, která přesahuje rámec komiksů. Tahle série je něčím více, než jen obyčejnou kriminálkou, více než jen komiksem pro dospělé. Tohle velké umění, o kterém vím, že ve mě bude dlouho zrát, a až jednou přijde ten správný čas, tak se znovu vypravím do rezervace Prérijní růže a dám si tento kvalitně vytvořený příběh znovu.
Minulý díl mě poslal do kolen, takže jsem byl hodně, ale opravdu hodně zvědavej, co se bude dít v předposledním dílem. Jason Aaron sešlápne svůj vypravěčský pedál až na podlahu a řítí se plnou rychlostí. Dost bylo zbytečných odboček, teď se musí připravit půda, na krvavé finále, a ne každá postava se ho dožije. Ještě, než se hlavní příběh posune dál, tak máme velmi silnou historickou odbočku, ve které se dozvíme něco o správné technice skalpování. Tento příběh v té nejčistší podobě ukazuje, co jsme udělali (my Evropané) s původními obyvateli Ameriky, a ještě jsme se při tom schovávali za to, že vykonáváme Boží dílo. Precizně odvyprávěna historie od Jasona Aarona. No, a po té historické odbočce nastupuje hlavní příběh, který má jeden velký problém. Z mého pohledu je tady až moc zvratů a působí to na mě hodně uspěchaně. Aaron potřebuje redukovat postavy a linky, a to se dělá nejlépe tak, že se dané linky protnou. Něco funguje fantasticky - celá linka s Šunkou, něco působí lehce divně - Dashův táta a Ten, který chytá, zde mi to přišlo takové nedodělané, ale asi v tom je hlubší smysl. Ke slovu se dostanou agent Nitz, šerif Karnow, nebo Dino, které krásně propojí nečekaný sled událostí. Do příběhu se zapojí i Volný pád, jenž si prošel svým osobním očistcem, o který vůbec nestál. Samozřejmě nesmím zapomenout na naše hlavní hrdiny Dashiella a Rudou vránu. Oba se v průběhu celé série hodně změnili, a prošli si důležitým vývojem. Našli nový smysl života, zakusili peklo, a teď vidí cestu ven. Jenže to něco bude stát, a abys byl spasen, musíš hřešit. Hřešit takovým způsobem, ze kterého se můžeš zbláznit, ublížit lidem který miluješ, a zradit všechno, v co věříš. A pak přijdou pochyby, jestli to za to všechno stálo. Velké finále je přede mnou a já se po poslední stránce tohoto svazku těším, protože věřím, že to Aaron dovede do skvělého zakončení.
Původně jsem chtěl dát čtyři silné hvězdy, ale pak jsem si znovu přečetl posledních pár stránek, a dám plnou palbu, protože si to komiks za ten konec hodně moc zaslouží. V každém komentáři ke Skalpům píšu, že je Jason Aaron scénáristický genius, a zde mě to znovu a znovu dokazuje. Nevím jak to dělá, ale Aaron umí psát postavy takovým způsobem, že si z toho vždy sednu na zadek. Každá postava je napsaná, tak realisticky a opravdově, že mám pocit, že čtu o skutečných lidech. Hodně se mi líbí to, že nemohu o žádné postavě říci, že je "dobrá nebo zlá". Aaron ty postavy píše tak moc luxusně, že chápeme jejich hnací motor a myšlenky, a dává nám naprostý smysl proč dělají to, co dělají. Nejvíce je to vidět na práci s postavami, které jsou dost nejednoznačné - Ruda vrána a Ten, který chytá. Myslíme si, že je známe a víme, co udělají, a pak přijde okamžik pravdy, a my zůstaneme stát s otevřenou hubou a nevíme, co si máme myslete, a znovu si ty stránky a panely čteme, abychom zachytili tu genialitu, kterou nám Aaron servíruje. Samozřejmě to nedělá sám, pomáhají mu výborní výtvarníci, kteří přivádějí jeho slova a myšlenky k životu. Abych to nějak ukončil, tento díl má pár slabších momentů, ale jakmile se začne vyprávět hlavní příběh, tak to za to moc stojí. Abys byl spasen, musíš hřešit je parádní díl a konec se pomalu, ale jistě blíží, a já jsem hodně zvědavěj, co si pro nás Aaron a spol. přichystali.
Líbí se mi jakým stylem Jason Aaron píše tuto sérii. Aaron by si mohl spoustu věcí ulehčit, být přímočařejší, soustředit se na hlavní dějovou linku, případně si připravovat půdu pro velké finále. Ale to evidentně Aarona, tak moc netrápí a chce prostě vypravovat příběhy a vyplňovat jisté mezery v ději. Takže proto dostaneme pár odboček a teprve pak se může pozvolna pokračovat v ději. Úvodní příběh je hodně lidský a sedl mi tak moc, že jsem ho četl dvakrát. Sice je nepodstatný pro hlavní děj, ale je to hezký kontrast k většině postav z hlavního příběhu. Další část je věnovaná Šunce, a byl to zajímavý příběh. Jsem rád, že Aaron dal této postavě prostor, a ukázal nám, kým skutečně Šunka je, a co se mu občas honí v hlavě. Příběh, který nese jméno Rodinná tradice je parádní, a hodně jsem si ho užil. Navíc má parádní závěr, u které si řeknete, že historie má tendenci se opakovat, a je to hnusný začarovaný kruh. Závěr si pro sebe krade hlavní dějová část Nechtěné, u které Aaron vytáhne velmi citlivé téma a velmi depresivně ho rozebere, a dát nám nový pohled na některé věci. Dashiell a Carol to dost posrali, každý jiným způsobem, ale posrali to, a teď musí vymyslet jak to spravit. Otázkou je jestli se to dá spravit, a jestli o to vůbec stojí. Aaron vláčí tuto dvojici hodně ošklivým svinstvem, a nutí je, aby se stali svou lepší verzí. Aby se smířili s tím, co udělali, aby se dokázali očistit od minulosti, a začali hledět do budoucnosti, které se oba tolik bojí. Nejkrásněji je to vidět na scéně na silnici, která silně a dojemně ukazuje, to co by hrdinové chtěli, a to co si nakonec zvolí. Rezervace v rytmu blues je povedený a silný svazek, jenž má vynikající momenty a parádní části, ale jako celek lehce drhne a nemá takový tah na bránu. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem opět spokojený.
Připadám si ohlodaný až na kost a odchozený na hromadu kostí z mrtvol. Jason Aaron do toho v tomto díle pořádně šlápne a ukazuje nekompromisní scénáristickou práci. Většina postav se musí vyrovnat s tím, jak se chovala (čtete jaký bordel v rezervaci způsobila), a rozhodnout, co s tím udělají, jelikož se výběr možností rychle zužuje a smrt čeká všude. A stačí jediné špatné rozhodnutí, a nepřátelé vás dostanou. Své o této situaci ví Dash a i Rudá vrána. Cítí oprátku, která se jim pomalu stahuje na jejich krku, a teď se musí rozhodnout, co budou dělat. Jestli budou chytře bojovat, nebo udělají chyby a zemřou. Aaron parádně vykresluje své protagonisty, a nebojí se jim ubližovat, ničit je, lámat je ve svůj prospěch. Protože, když tohle uděláte správně, tak díky tomu dostanete zocelené postavy, o kterých můžete říci, že doslova dýchají ze stránek a panelů. Obrovskou zásluhu na tom samozřejmě mají kreslíři, kteří odvádí luxusní práci. Hlodání parádně funguje jako celek, a já jsem si tento díl moc užil, protože má velmi dobré a fungující zvraty.
Tohle byla další parádní komiksová jízda, která má jednu zásadní chybu. Tou chybou je, že se hlavní příběh moc neposune dopředu, ale na druhou stranu dostaneme spoustu, ale opravdu spoustu odpovědí, které se nám nebudou vůbec líbit. Jason Aaron pokračuje v tom, že každou vedlejší postavu pořádně vykreslí, abychom jí naplno poznali a chápali, proč dělá to, co dělá. Výborně pracuje s příběhem o Dieselovi, který nabídne úplně jiný pohled na tuhle postavu. Totéž platí i pro Nitze, jenž dostane opravdu hodně prostoru, a já jako čtenář jsem nestačil koukat, jaký vývoj si pro nás Aaron připravil. Ke slovu se dostane i policista Volný pád, alkoholik Ten, který chytá, s odsouzencem Lawrencem Belcourtem. Všechny tyhle drobné epizodky přináší tolik kýžené odpovědi a vyplňují mezery v příběh. No nakonec musím zmínit první a poslední příběh, který jsou společně propojený. První je velmi zajímavý, a je to hodně nečekaná příběhová odbočka, která vyvrcholí posledním sešitem. Poslední sešit mi přišel lehce na sílu, ale Aaron tohle potřeboval udělat, aby se hlavní hrdina Dash Zlý kůň srovnal a měl zpět čistou hlavu. Úplně sám je povedený komiks, a já se těším na další díl, protože karty jsou hodně zajímavě rozdané.
Tak už jsem se konečně vrátil k této luxusní sérii a jsem opět hodně moc spokojený. Hryzání ve vnitřnostech přináší spoustu odpovědí, a ty odpovědi dost bolí a jsou nepříjemné. Jenže odpověďmi to nekončí, jelikož přichází nové otázky, které děj posouvají dále. Jason Aaron předvádí scénáristický koncert a přesouvá vyprávění na druhou hlavní postavu a na vedlejší hrdiny. Trochu jsem byl zklamaný, že se nepokračuje v příběhu Zlého koně, ale je potřeba pořádně rozběhnou všechny důležité linky. Velmi se mi líbila linka s Carol, která ukazuje, že tohle místo dokáže zahubit jakékoliv štěstí. Dino a jeho linka je dost povedená, a jak už naznačil Brubaker ve své předmluvě, víme kam směřuju, ale i tak nás to emocionálně zasáhne. Nejvíce prostoru dostane Rudá vrána, který si krade každou stránku pro sebe, a jeho příběh je výborně vystavěný. Jeho monology v sobě skrývají krutou pravdu, a chápu, proč dělá, to co dělá. Hryzání ve vnitřnostech je parádní díl, který jsem si moc užil a věřím, že po druhém čítání půjdu na maximální hodnocení.
Rozhodně je to zajímavé a svým způsobem originální. Snyder krásně pokračuje ve svém příběhu a elegantním způsobem se posouvá dál. Dost se mi líbilo jak se změnil James Gordon a i celý Gotham. Nová pravidla, nový hráči v boji o moc atd. Mrzelo mě to se děje v posledním sešitu - ne proto, že by to bylo špatné, ale je to tam lehce na sílu. Tento díl se měl věnovat jenom Gordonovi a jeho nové úloze. Co se týče akce, tak tu jsem si tolik neužil, a mnohem více mě bavilo jakým způsobem Gordon přemýšlí a jedná. Docela mě zaráží, že tam není zmínka, co se stalo s Bat-Family, ale třeba to bude v dalším díle. Supertíha je fajn komiks a těším na další díl, který přinese odpovědi.
Zábavný komiks a s dobrým padouchem. Scénárista Gregg Hurwitz napsal zábavný a napínavý komiks, ve kterém dojde na temnější momenty. Hurwitz si užívá, že může psát temný příběh pro temného rytíře. Hodně moc fungují civilnější části a momenty. Problém přichází v akční rovině, jelikož Hurwitz dělá z Batmana neskutečného nadčlověka - asi jako každý moderní scénárista, což je velká škoda. Co se mi hodně moc líbilo, tak to je kresba od Davida Finche. Finch luxusně kreslí Batmana, v jeho podání je Batman neuvěřitelně vysekaný a pro zločince se musí působit až nelidsky svalnatě. Finch si skvěle pohrál se Scarecrowem, který je správně děsivý a moc hezky pojatý. Osobně mi nesedl konec a celková gradace, ale to co příběh říká, jako celek se mi dost líbilo. Z mé strany spokojenost, ale podruhé to číst asi nebudu.
Dobrý a zábavný komiks. Snyder ukazuje, že dokáže krásně pracovat s atmosférou, se vztahy mezi charaktery a nepotřebuje velkolepou akci. Komiks je místy lehce komorní a vůbec ničemu to nevadilo. Hodně jsem si užil vyprávění, které se soustředí na dvě rozdílné časové linie. Jediné, co mi lehce nesedlo, byla finální konfrontace, která z mého pohledu byla "taková obyčejná". Brány Gothamu jsou povedený komiks.
Velký špatný. Tento komiks zachraňuje kresba Neala Adams. Nemám nic proti retro příběhům, jelikož mají své kouzlo, ale tady se to dost nepovedlo. Čtení tohoto komiksu bolelo. Pokud to nemusíte číst, tak to nečtěte. Pokud nemusíte, tak si to nekupujte. Pokud to sbíráte jako Legendu o Batmanovi, tak to založte a buďte spokojený, že jste neztráceli čas s něčím hodně špatným.
Sežeňte mi někdo ty drogy, které Morrison bere, abych zvládl pochopit jeho myšlenkové pochody. Morrisonovi to v jeho hlavě dává naprostý smysl, ale já občas některé věci nepobírám, nechápu ty dialogy a celkově to jeho chaotické vyprávění mi nesedí. Tady jsou super momenty ale jako celek mě to nebaví.
Skoro žádný hrdina nemá, tak komplikovanou historii jako Flash. Už jen to, že jméno Flash nese více hrdinů napříč časem a mnohovesmírem. Barry Allen se kdysi obětoval, aby zachránil celý mnohovesmír a teď je zpět a nechápe, jak se to stalo. Scénárista Geoff Johnse miluje komiksy a staré příběhy ze zlatého a stříbrného věku. Proto se rozhodl vrátit Barryho Allena mezi živé, stejně jako to udělal s Halem Jordanem. Johns nevypraví nějak zbytečně zběsilé, spíše si dává na čas a připravuje si půdu pro hlavní akt příběhu. Díky tomu je komiks ze začátku lehce pomalejší a ukecanější. Pak se to naštěstí rozjede a Johns ukáže, že má hodně načteno a rozhodne se některé věci vysvětlit a zasadit je do nějakého bodu. Finální konfrontace funguje moc dobře a je to hezky odvyprávěné. Moc se mi líbila kresba a barvy, protože kreslit Flashe není úplně jednoduché. Flash: Znovuzrození není bezchybný, ale Johns do toho dal srdíčko, takže mu něco odpustím.
