Jestli se autorce povedlo něco zachytit naprosto perfektně, tak je to pomíjivost vztahu mezi dvěma lidmi. Ty emoce, ta nevyřčená slova, která měla zaznít – úplně to feeluju a s každou knihou se dojímám. Poslední panel navíc doslova bere dech a nejspíš už nic nebude jako dřív.
Velmi originální a graficky bohatý exkurz do autorova nitra. Na ploše 428 stran prozkoumáváme hned několik podob úzkostí, fobií a strachu, které se zde odrážejí ve výjevech z umělcova života v surrealistické, avšak významově zcela jednoznačné podobě undergroundového artu.
SHD je takové coming-of-age teenage drama. Každý ve vesnici má svá tajemství, každého trápí vlastní duchové minulosti, nic není úplně přímočaré a postupem času se začnou odhalovat i hlubší myšlenky a pocity jednotlivých postav, které celý příběh posouvají na novou úroveň.
Kvalitativně série kolísá někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, no a tentokrát to bylo slabší a vcelku předvídatelné. Neměl jsem pochybnosti o tom, jak to dopadne, a to hodnotím obecně negativně. Navíc když čtu paralelně také spin-off a tam se děj této knihy vešel do jediné kapitoly.
Krásně nakreslený dobrodružný příběh o šikaně a přátelství, ale bohužel už nejsem cílovka, takže mě to tolik nezasáhlo. V něčem mi to malinko připomnělo knihu Chci sníst tvoji slinivku, ale tam mi ty emoce přišly daleko reálnější. Nicméně dětem ve školním věku by se to mohlo líbit.
Ao no Hako, na rozdíl od mnoha jiných shounen sérií, působí velmi realisticky. Ačkoliv totiž přichází čas kvalifikací do národního kola, tak i přes obrovskou snahu a úsilí ne všichni automaticky uspějí a postoupí – což je takový ten „back to reality“ moment, kterého si na této sérii cením.
Neměl jsem v úmyslu pokračovat, ale vrátil jsem se k tomu – a zatím toho nelituju. Bavilo mě to víc než první kniha; to pomalé tempo příběhu, na rozdíl od kolegy pode mnou, zatím (!) beru spíše pozitivně a obecně sérii vnímám žánrově jako slow-romance drama čistě na odreagování.
Devadesátkové béčko, které v dnešní době působí přinejmenším úsměvně. Obecně bych s tím asi neměl problém – kresba je klasicky evropská –, ale ten scénář a panelování jsou zlo... Dialogy na sebe navazují jen stěží, děj často není kontinuální a mnohé repliky nedávají žádný smysl.
Je to tak trochu jiný Itó, přesto je právě Sóiči jednou z autorových nejoriginálnějších postav, jenž vytvořil. Každá povídka je trochu jiná, avšak jádro zůstává stejné – Sóičiho neopodstatněná touha někomu něco provést. Jako vrchol knihy považuji povídku Souichi's Diary of Delights.
Finále (!) jak má být. Akorát to není úplné finále – série končí klasickým TBC a po dočtení budete chtít vědět, jak to dopadlo. Avšak obecný problém je hlavně v tom, že série standardně úplně nepokračuje, rozpadá se na sequely, ale třeba se velkého finále jednou opravdu dočkáme.
Docela mě to mrzí, ale přijde mi, že touto knihou série definitivně ztratila ten wow efekt, kterým začala. Během pouhých pár kapitol se totiž hlavní hrdina dostal na takovou úroveň, že už v podstatě ani nemá smysl jeho levelovací cestu dál sledovat. Dám tomu ještě šanci, ale meh.
Nedoceněná (!) klasika shōjo žánru pokračuje dalším plot twistem, ze kterého tentokrát jako poražená vystupuje mnohdy uvědomělá Nana. Jestli se říká, že holky dospívají rychleji, tak tady je důkaz, že tomu tak vždycky rozhodně není. M I L U J U — a to ještě nejsme ani v polovině série.
Absolutním highlightem je jednoznačně příběh Engines. McKeever je génius, jeho Batman je jiný, temný a obsahově velmi ponurý. Ostatní příběhy mě naopak příliš nenadchly. Oba se točí kolem chemikálií, ale Jokerův debut je spíše mdlý a z příběhu s Poison Ivy se dalo vytěžit víc.
To, co jsem psal u Cizinec na pláži, platí i tady. Text je podobně jako v Takoví jsme byli až příliš rychlý a zkratkovitý, což narušuje plynulost čtení. Naopak art je naprosto perfektní, jemný a velmi detailní. A co teprve ten cliffhanger na konci?!? Zůstávám v napětí a těším se na rozuzlení.
První dvě knihy mě bavily víc, přesto solidní nadprůměr a stále asi vyloženě nejlepší webtoon, který zde vychází. Obecně mi přišlo, že tato kniha je taková převrácená dvojka – levelování a pak quest × quest a pak levelování – ale oukej, příběh se posouvá a čeká nás toho ještě hodně.
Není to nejlepší sci-fi, ale to, co jsem od toho chtěl, jsem vlastně dostal. Je to drsné, surové, kresbou i scénářem hrubé a správně emočně vypjaté. Celou dobu čekáte, kdy se to pokazí – je to ten typ příběhu, co nemůže dopadnout dobře. A ono to nakonec dopadne... no, uvidíte.
Sborník povídek s různou kvalitou, nicméně v součtu je můj dojem více než pozitivní. Nejlepší jsou Strompíři, Velká válka strašidel nebo Daruma, ale bavilo mě toho víc, včetně nejdelší povídky Mořská veleobluda. Po přečtení doslovu bych si ale rád přečetl i Zoku GeGeGe no Kitarō.
Šestou knihou v Blue Locku začíná druhá selekce, a zatímco byla předchozí kniha předvídatelná, tady se objeví minimálně dva překvapivé tahy, které budou mít v budoucnu určitě velký dopad na pozdější fázi hry. V mezičase, při čekání na další knihu, sahám po pokračování spin-off série.
Druhá polovina rozhodujícího zápasu první selekce, výsledek je minimálně očekávatelný, nicméně mě to bavilo víc než předchozí kniha a bezprostředně po dočtení jsem sáhl po první knize Blue Lock: Episode Nagi. Celkově je tahle série hidden gem toho, co zde aktuálně vychází.
Prozatím asi nejslabší volume — jak píše kolega pode mnou — zápas se tentokrát ani nedohraje, ale můj zájem zatím neupadá. Čeká nás dalších 34+ volume, možná i spin-off s Nagim, uvidíme. V Asii je kolem toho docela velký fandom, ale čte to u nás vůbec někdo, kdo hraje fotbal?
Mám takový pocit, jako bych už podobný příběh v MDEKu jednou četl — nebo vlastně hned několikrát. Jde o usilování o moc ze strany církve, hlavní hrdinka projde (překvapivou?) proměnou a vyslanec dobra slibuje svobodu a vysvobození. Not good, not terrible — asi to sem patří.
Well played, bavilo mě to. Autoři v polovině knihy mění nejen lokaci, ale také posouvají děj o pár let do budoucnosti, načež dokazují, že médium webtoonu je v podstatě ‚manga‘ pro třetí dekádu 21. století. Teen Bota i Rita mě asi budou bavit – potenciál tu vidím, teď už ho jen využít.
Poněkud klidnější než první kniha – autoři nám dávají čas nahlédnout do minulosti, a přesto ani tomuto webtoonu nelze upřít větší akčnost a celkově rychlejší spád příběhu ve srovnání s jakoukoliv mangou. Navíc tato série není ani příliš dlouhá, takže na výplň nezbývá místo.
Finále jak má být! Je to totální mess, krev stříká ze všech stran, ale long story short, užíval jsem si každý jeden panel. A i když se nám série v nové reinkarnaci za pár týdnů vrátí, mám pocit, že něco jakoby už skončilo. Deset z deseti nejen za tento díl, ale za celou sérii. Will be missed.
Přímé pokračování předchozí knihy, ve které skupina vyznavačů mexické bohyně smrti vyrazila na cestu za hledáním „ráje“, avšak ani tentokrát nikdo ke spasení nedojde. Well played – tato série mě baví, až na drobnou výjimku, a tou je paralelní linka hlavního záporáka (?) na pozadí.
Příběh v příběhu. Spolu s následující knihou tvoří jakési mezidobí – možná intermezzo – celé série. Abe se zde přidává ke skupině vyznavačů mexické bohyně smrti, kteří hledají safe space ve světě po apokalypse. Skrytým ústředním motivem však zůstává hledání vlastní budoucnosti.
Nerad se opakuji – píšu to u Mignolaverse docela často – ale v této fázi příběhu se opravdu hodí mít něco načteno. U Abea to platí minimálně dvojnásob: jeho cesta bez cíle americkým jihozápadem pokračuje a celkově jde spíše o pocitovku. Nic navíc bych od toho raději neočekával.
Pravděpodobně jeden z nejzásadnějších komiksů – nebo zde se asi hodí spíše říct grafických románů – vydaných v roce 2025. Děj se odehrává tady a zobrazuje paralelní životy různých lidí napříč časem, které však spojuje to nejzásadnější – místo. Velmi doporučuji, tohle chcete doma!
Další epizodní kniha, nicméně na rozdíl od Pickenského děsu a dalších příběhů jsem se bavil podstatně méně. Jak už tady padlo, vůbec nejzajímavější je asi závěrečný příběh ‚Grind‘ o životě běžných lidí za apokalypsy, většinu knihy ale vyplňují spíše nezajímavá intermezza.
Už to tady padlo – Sayonara Eri mě také bavilo více, nicméně v rámci žánru je tohle skvělý underground. Ale abych to dovysvětlil, Look Back není mainstream, příběh vlastně není ani tak zásadní – jde o art, a ten Tacuki Fujimoto, potažmo také jeho asistenti (?), umí opravdu výborně.
Tak, dočteno. Celkový dojem zůstává spíše vlažný a podobně jako Skrýš ani Green Blood úplně nenaplnila prvotní očekávání. Obecně je škoda, že to nebylo kratší – některé kapitoly mě i docela bavily, nicméně ani to finále nakonec nebylo úplně ono. Lepší průměr, ale pořád průměr.
I love you! I love you so much I could die! Hodně znepokojivá sbírka příběhů, které naprosto dominuje čtyřdílný The Beautiful Boy at the Crossroads. Osobně mě nejvíc bavila druhá část s opravdu podivnou paní, ale za zmínku stojí také krátký příběh The Mansion of Phantom Pain.
Jako úvod do světa Mýtů mi to nepřijde špatné, ale pokud máte něco načteno, tak to pro vás bude spíše výplňovka. Ze všech těch příběhů mě nejvíce bavila Lekce šermu (svého času vyšla v CREW² #22) a ještě bych vypíchnul dvojpříběh Diaspora/Příběh čarodějky, zbytek spíše průměr.
Tato série mě baví, ale co si budem, celý ten hype kolem toho je možná větší, než by bylo potřeba. Dva poznatky – sérii (zatím?!) chybí nějaká vyloženě záporná postava a děj je stále možná až příliš epizodní, tj. jedna kniha = jedna dějová linie. Na další díly se však stále těším...
Většina se mnou asi souhlasit nebude, ale čtvrtá kniha prozatím u mě boduje asi nejvíce. Osobně mě baví, že se děj nedrží na jednom místě, bratři Burnsovi se postupně přibližují svému cíli, a hlavně máme možnost postupně poznat otcovy nohsledy z drsňáckého gangu Crimson.
Corbenovy autorské věci mě baví, a to jako fakt hodně. Ono je to vlastně úplně obyčejné fantasy béčko, ale ten svět, ta kresba, ty barvy, tajemství a vlastně takové to toulání se odnikud nikam mě naprosto uhranulo – a chci toho víc. Guilty pleasure a moc moc doufám, aby letos vyšel i DEN!
Nečetl jsem překladovou verzi, nýbrž tři hardcover deluxky, a musím souhlasit, že jde o výbornou sci-fi ságu. Ne všech šest částí má stejnou kvalitu – osobně mě nejvíce bavila ta prostřední – ale má jediná výtka je, že (a teď SPOILER) žádná z hlavních postav za celou sérii neumře.
Ani třetí kniha mě nepřesvědčila o tom, že by šlo o něco převratného. Možná je škoda, že to nikdy nevyšlo (?) celé v jednom svazku, případně rozdělené do dvou, protože třetí kniha funguje jako předěl mezi dvěma dějovými oblouky... Vyloženě vyhlížím konec. PRÁÁSK BUCH KLA KLA
Neurazí, nenadchne, dobře se to čte, ale dějově mi to přijde plytké a přímočaré. Na poli téměř dvou set stran je pouze jeden zapamatovatelný cliffhanger, a to mi teda u čtení na pár desítek minut přijde poněkud málo. O kresbě už toho padlo mnoho, tak to stačí jen podtrhnout.
Jako rozjezd série to není vůbec špatné, nicméně i přes všechny zajímavé nápady je to docela cliché. Oceňuji, že je to zasazené jinde než v Japonsku, líbí se mi taky celková práce se stínováním, ale k lepšímu hodnocení tomu něco chybí. Prozatím tedy spíše průměr, uvidíme...
Bavilo rozhodně více než předchozí kniha, ačkoliv mám pocit, že by se z daného tématu dalo vytěžit více. Kniha se točí kolem Aquy a jeho účasti v seznamovací reality show, přičemž se objeví nějaké to drama i hate speech na internetu, ale o AI a její smrti se opět nic moc nedozvíme...
Na spolupráci Gaimana a McKeana jsem se těšil, ale výsledný dojem je spíše vlažný... Hlavní problém je v tom, že se s hlavní postavou nelze ztotožnit – jen debil, antivaxer, nebo dezo by se ve světě moderní medicíny zachoval tak jako on, a proto tam ty emoce zkrátka nejsou.
'Kdybych měl shrnout svůj život dvěma slovy, vybral bych asi „stálá nestálost“!' Podobně jako Megalex je i sága Albinova života za cílem stát se členem řádu technokněží neméně úchvatná. Jasně, jsou v tom i slabší pasáže, ale lepší čtyřsetstránkovou sci-fi ságu jsem snad ještě nečetl!
Žánrově velmi podobné jako Záporáci smrti neutečou, možná o jednu hvězdu slabší, jelikož mi hlavní protagonistka přijde ještě méně autentická než Penelopa ze ZSN. Obecně nejsem asi cílovka, takže prozatím v tom pokračovat nebudu, ale věřím, že si to své příznivce určitě najde...
Určitě stojí za pozornost, už jenom kvůli tomu, že to není 'klasická' manga, ale v podstatě západně střižený příběh, který se btw čte standardně zleva doprava. Není v tom až tolik erotiky, vlastně ani ne tak moc bizarního násilí, takže by to mělo být zkousnutelné i pro citlivější povahy...
