Nechci tu bejt za nějakýho kontráše, ale tenhle book je především dobrej. Čekal jsem dle komentářů bůhvíjakou nadutou propagandu, ale jestli něco především propaguje, tak myšlenku, že válka je svinstvo, ať už je vedena pro kohokoliv či cokoliv. Jistě, je to samozřejmě poměrně mělká protiválečná literatura, ale v rámci mantinelů subžánru a subformátu velice slušná, navíc ve své době velmi aktuální a věřím tomu, že se tomuhle komiksu muselo dostat v Améru poměrně kontroverzního přijetí, protože jeho vyznění je možná vlastenecké, ale rozhodně ne populistické či fanatické. Obálky (některé) jsou jasnou nadsázkou a odkazem na propagandu let minulých a místní nízké hodnocení je bohužel dle komentářů z velké části důsledkem zaslepeného antiamerikanismu bez špetky tolerance, empatie či alespoň vůle se nad obrázkovou slátaninkou trochu víc nestranně zamyslet.
No nevím, docela by mě ty drobné nedostatky zajímaly. Překlad je zachován, po letmém nahlédnutí, tak z 90 %, na hlubší analýzu čas a chuť nemám. Vizuální stránka mi přijde prakticky totožná, knihy jsou prakticky stejně velké, když už, tak UKK větší. Navíc mám vážné podezření, že na rozdíl od Calibre vydání se mi nezačne rozlepovat vazba (a to jsem prosím Marvels nikdy nikomu nepůjčil a listoval jimi vždy s největší opatrností). Co se týče Bonusů tak předmluvu od Stana Lee zastupuje klasická předmluva italského šéfredaktora a místo noticky od Scotta McClouda tu máme navíc čtyři obálky s užitím jejich předobrazů. Když tak budu shovívavý, tak obě vydání jsou maximálně kvalitou totožná, ale UKK spíše vede, což je u pětinové ceny dost tristní.... Komiks sám je mohyla hodná jen a jen uctívání, samozřejmě.
Rozhodl jsem si udělat menší obrázek o současném domácím dětském komiksu a volba padla na Buráčka, kterého jsem zahlídl za slušnou zlevněnou cenu. Není to žádná prohra, slušné příběhy se solidní kresbou pro nejmenší. Na druhou stranu je to takový trochu extended Čtyřlístek se třemi příběhy, ovšem schází barvitost, neboť jde stále o stejného autora a čtyřlístek vítězí i cenou.
Mořský koník u mě patří do nejzlatějšího fondu 4 z Třeskoprsk, dobrodružství, gagy, vynález, interakce s civilama, vše jak má být a v té nejryzejší kvalitě (za všechno jen Bobíkův platonický vztah k Lucince z pláže). Bohužel zbytek čísla, byť nepřináší žádné výrazné zklamání, nenabízí ani nic světoborného.
Jako vydavatelský počin dosti sporné. Chápu, že dříve mohla být starší čísla časopisů obtížněji k sehnání a kompilace s jedním hrdinou tak mohla potěšit. Tyto příběhy Sherlocka však nevyšly v zas tak velkém časovém odstupu a mnohem lépe zpracovaný kompilát Sherlocka přinesla řada Ilustrované Sešity. Příběhy v tomto souboru jsou ale především hrozně zpracované, v jakési žlutobílé verzi. Dojem ze Steckerovy kresby, která dle mě stála za úspěchem této série, je zde tak poloviční, a to právě i díky absenci výborného matného coloringu dodávající příběhům slavného detektiva vážnost a starobylost oproti jásavě barevným příběhům jiných čtyřlístkových hrdinů.
Docela hůře sehnatelný kus do řady IS, které jsem si vždy cenil pro žánrový rozptyl a zajímavé autory. Faltová zastupuje tu část orientovanou na nejmenší, nicméně s velkým přehledem pro ní vlastním. Do chozeho výčtu klasiky bych doplnil ještě Strašidelného pradědečka, nicméně Faltová "napáchala" ještě i celou řadu dalších postav a pro mě zůstává jednou z legend českého dětského komiksu.
O scénáři nemá cenu moc mluvit, prostě ve finále jen propagace fair-tradu zabalená v krátkém, ale ne nezajímavém příběhu. Grafická stránka mi sedla moc, stejně jako pěkné zpracování sešitku na kvalitním papíře. Za tu cenu pro fandy comicsu povinnost.
Pro noir či drsnou školu mám už od telecích velkou slabost, která se samozřejmě musela promítnout i v komiksu. Tenhle nákup byl sice trošku rozmařilost, protože kromě dvou nevýrazných jednohubek a jedné story, jsme už mohli číst v Crwi, ale Blacksada jsem si oblíbil natolik, že jsem jej musel mít pohromadě. Grafická stránka je nedostižná, užití zvířecích postav nijak nerušící, naopak velice svěží a obohacující. Scénáře jdou v té nejlepší tradici hustého cigaretového dýmu, neonového světla deroucího se přes zašlé žaluzie a siluety smrtelně nebezpečných krásek v nesnázích. Blacksad však kromě osvědčených ingrediencí žánru nabízí i glosář zásadních amerických událostí 50. a 60. let (studená válka, hon na čarodějnice, hnutí za rovnoprávnost...) mezi něž příběhy funkčně zasazuje, stejně jako pracuje s celou řadou přímých či nepřímých popkulturních odkazů z dějin americké kultury a společnosti (kromě naprosto jasných Ginsberga či McCartyho je třeba na scanu úplně vpravo, vpravo dole zcela jasně Ignácius J. Reilly atd.). Blacksad je pro mě zlatý fond a jeden z mála komiksů, který jsem si již opakovaně a s chutí přečetl znova a nebylo to naposledy.
Jedno z nejhorších starších čísel, s nímž jsem měl tu čest. Obvyklí tahouni z Třeskoprsk působí jako šití horkou jehlou, příběh nenabízí jediný výraznější moment. Polární cesta zaujme jen kresbou legendy dětské ilustrace Radka Pilaře, Rendlík a Hopík naopak tradičně zaujmou diletantstvím na všech frontách. Cecilka je slušně ilustrovaná, ale příběh rovněž tradičně o ničem. Vrcholem čísla je pak Komisař Drábek. Kresba podivná, ale nelze se jednoznačně rozhodnout jestli zvláštní nebo divná. Každopádně Komisař (mimochodem kocour ve zvířecím světě, ahoj Blacksade) je na tohle periodikum dost temný. Pije se tu opakovaně rum a pivo, kouří se a gang krysích pašeráků komisaři jednoznačně usiluje o život "Když nechceš mít v hlavě kulku, musíš Drábku přemýšlet. Chtěl sis zahrát na krysaře? Nemám rád, když teče krev."
No právě, forma bije obsah. Nemyslím to nijak osobně, ale bohužel je to znak dnešní doby, filmu rozumí málokdo, pomalé, atmosférické či nedejbože nějak alternativní či "staré" filmy (pokud to není zároveň exploitation) nikoho nezajímají, ale hlavně, že všichni sledují na BR v HD při 5.1 či jak se to všechno jmenuje. Ani to srovnání s Taylorkou mi nepřijde trefné. Komiks na rozdíl od lidí fakticky nestárne, takže je to spíše jako zavrhovat mladou Taylorku na úkor dnešních vypiplaných photoshop krasavic. Každému, co jeho jest, ale na podstatě to nic nemění. A stejné je to se superhrdinským komiksem. Vysmívat se Dark Phoenix znamená vysmívat se všem, moderní nejsou o nic menší sračka, než tohle a pár arciděl typu Watchmen je jen výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Pořád je zde parta lidí v podivných hábitech, patos, plochost, pohádkovost, předvídatelnost... Je to žánr a tohle všechno k němu patří, stejně jako celá řada pozitiv. To, že Miller a nějací další donutili hrdiny víc přemýšlet a oduševněli je, z toho ještě nedělá Dostojevskiho. O nějakou přehnanou psychologii či alternativu námětovou či kresebnou navíc v tomhle žánru stejně nikdo nestojí, porno taky nikdo nekritizuje kvůli slabému scénáři či výpravě. No asi tak. Dark Phoenix mi nicméně nepřišel z hlediska ostatního Marvelu nijak výjimečný a u mnoha dosud čtených story jsem se bavil o dost víc.
Dobrý a vtipný díl, asi jediný, který znám jen od Uderza a vůbec nějaký deficit necítím. Vzhledem k tomu, co píší ostatní, to ale asi bude spíše výjimka.
U mě špatenka a vezmu to popořadě. Ochutnávky jsou jen reklamy, které zaplňují místo, nic víc. V době CDB a řady jiných webů, kde si můžu před nákupem komiksu zjistit vše potřebné včetně ukázek na to nelze pohlížet jinak. Neviditelné kresby jsou nepřehledné a předvídatelné. Sláine a fotorealistická digitální malba je fantasy kýč nejhrubšího zrna a příběhově to žádný zázrak taky není. Jednohubka s Dreddem, která by v jiných číslech úplně zapadla, je tu díky nízké úrovni ostatního balzámem na čtenářovu duši. Noční příběh a Než se setmí smáznu mě ničím nezaujaly a závěrem průměrný Future shocks. Pod žárovkou je největší tma je sice fajn, ale jeden stránkový strip už to prostě nemůže zachránit. Jsem notně zvědav na restart od dalšího čísla.
Další překladatelská perly se ovšem skrývají uvnitř, nejlepší je, když se jakýsi chlapík s jarmulkou ptá začínajícího Spider-mana po jakémsi vystoupení: "Vystupujete na večírcích ? Bar u Mitzvů !" Infantilní unylá kresba a slabý příběh tomu nepřidávají, ale týká se to především "úvodu do problematiky". Na druhou stranu sterilní kresbou dnes trpí řada mainstreamové produkce (viz ultimate spider-man) a pro opravdu nejmenší děti to asi ujde.
Netopýrův svět mě dost míjí, takže vůbec nevím, jak moc v jeho universu tahle knížka funguje. Pohled boční postavy se skoro úplnou absencí pana Wayna mě nicméně bavil a byť jsem k Jokerovi přistupoval spotřebně, musí se nechat, že jakýsi blíže neurčitelný pocit temnoty ve mně po přečtení ještě poměrně dlouho a silně rezonoval.
Rozhodně se u mě nejedná o nějakou náhodnou šalbu, Dylan Dog naprosto naplňuje mantinely svého formátu a žánru. Navíc jsem zde z úvodníku zjistil, že jej stvořil Tiziano Sclavi, autor románu Dellamorte Dellamore. Stejnojmenný film patří do zlatého fondu nejen italské kinematografie.
U mě dobrý ! Já Vám nevim s tim patosem, není to náhodou jeden ze znaků superhrdinského komiksu obecně? Pro mě důvod dosud opomíjenou postavu Daredevila začít brát na zřetel.
Adorace UKK začíná kulminovat. Sice nám asi definitivně pohřbí takové Comicsové legendy od Netopejra, ale jejich frekvence je poslední léta stejně hodně nízká a zaměřená na Cimeřana, kterého můžou klidně vydávat dál. Právě v CL jsem hodně přišel na chuť civilním příběhům Logana z Madripooru, kde je jeho pláštěnková realita hodně upozaděná, což platí i tomhle kousku. A Frank Miller ? Jak bych to vyjádřil...asi jako Hana & Hana: ty jo, ty kráso, ty vogo, wow !
Po opakovaném zkouknutí Dirty Laundry na YT, jsem si řekl, že je ta správná chvíle si po dlouhé době (naposledy I.-IV.) udělat čas na starou dobrou mašinu na zabíjení jménem Frank Castle. ComicsDB napomohl ve výběru z nových dílů a můžu jen konstatovat, že na kolegy se dá spolehnout. Ocenil jsem odklon od Dillonovi kresby k temnějšímu a realističtějšímu podání, kterému se podřídil také Ennis, který zbytečně neexhibuje, jak má často zvykem a místo toho servíruje bezvýchodnost boje proti zločinu, kterou si uvědomuje i hlavní hrdina. Na srandičky tady fakt není místo a je to dobře. Chvílemi je z toho cítit až sedmdesátková sleazy vlna různých (rape) revenge filmů, a to mají miláčkové samozřejmě rádi.
Repetice se nutně dostavuje v plné míře a je pravdou, že autoři utli sérii tak tak, aby se to nezačalo být na obtíž. Takhle jsem si s chutí zgustnul ještě na jedné knize plné úžasné kresby (ty noční města jsou neskutečný), fetišistických soubojů, nezlomných víceznačných klaďasů, úchylných záporáků a samozřejmě i cenzurovaného porna. Pane Jó, tohle se mi líbilo moc, jen je asi škoda, že konec působí hrozně uměle, nic k němu nesměřuje a přichází až moc ze zálohy.
Nechápu, kde se to tenkrát prodávalo, protože mi tahle série komplet unikla. Jedno číslo jsem si tedy na zkoušku sehnal, abych shledal, že jsem o nic nepřišel zvláště, když uvážím, že už se v té době rozjížděla masivně Crew. Dnes to má hodnotu jako retro kravinka a sběratelská rarita. Tak "valíme"...
Součást masivní merchandisové kampaně k filmu, která zasáhla i ČR. Pohodové spotřební zboží pro děcka, zpracování celkem profi, přeci jen Gil Kane je celkem zkušená figura.
:) já to německý vydání i dohledal, mám asi 12 čísel, rodiče mi to vždycky jednou simultánně přeložili a pak už jsem jel po paměti. Zajímavý taky je, že se mi spousta panelů i po těch letech naprosto konkrétně vybavila...holt Mind is a terrible thing to taste ;) ... z posledního nákupu mi ještě zbývá Asterixův syn, takže jestli zůstane feeling na stávající úrovni, jdu do postupný kompletace.
Každého, jehož věk se alespoň blíží třicítce a zajímá se od dětství o bublinkové čtení, musí být z tohohle speciálu příjemně melancholicky naladěn a je fakt, že jsem hned pojal chuť si třeba Elnu či Dračí let cvičně zopakovat. Příjemný a žádoucí tribute, kde je však, co se týče jednotlivých příspěvků, střídavě oblačno. Nebudu jmenovat, Grus je zde nejlepší a heršvec už nějaká reedice Schönberga, alespoň Malého piráta (a třeba Hanuš a jeho Cesty Bafometa by taky bodly).
Asi si Asterixe zkompletuju. Jako dítě jsem ho hltal, pak si ho jednou zkusil přečíst v pozdní pubertě a už mě to nijak neoslnilo, takže jsem se jeho sbírání nevěnoval, ale teď ho po víceméně rozmařilém nákupu několika čísel začínám opět cenit (já tedy nikdy nepřestal, ale v mezidobí jsem ho uzavřel v kategorii dětské čtení, kterým samozřejmě je, ale po šichtě v práci si na relax dát jedno číslo je velmi očišťující a člověk už dospělýma očima oceňuje zase úplně jiné aspekty). Asterix na Korsice bylo navíc jedno z prvních čísel, které jsem kdysi vlastnil a v mnohonásobném hltání každého panelu mi nebránila ani němčina.
Po předchozím Obelix a spol. na to jdou Římané podruhé v krátké době od lesa a tradičně si na mazaných Galech fakticky i přeneseně vylámou zuby. A během té cesty tradiční porce legrace, poučení, historických odkazů a evropské dětské kresby té nejvybranější úrovně.
Po opravdu dlouhé době jsem si za pár chechtáků dopřál několik čísel Asterixe, která jsem jako dítě nečetl a sedlo mi to velmi. Asterix je oceňovaný právem a rozhodně to bude jedno z prvních obrázkových čtení, které svým potenciálním robátkům nabídnu ke čtení. Mně to koneckonců potkalo stejně a takovou rodinnou tradici hodlám dodržet :).
Rozhodně nejslabší číslo i po stránce zpracování, páč papír je děsnej a publicistiku z nějakýho erotickýho veletrhu z Liberce bych asi taky oželel. Tradiční tahoun Tarlazzi tady "story" vůbec neposune, ale aspoň se dozvíme, jak dopadnou Perly lásky se svojí rodokapsovo obskurní poetikou. Dodo je v rámci magazínu rozhodně nadprůměr, ovšem zde se naopak závěru nedočkáme. Špatné sklony skutečně špatné a český příspěvek Golemka je skutečné dno rovnající se směle kouskům jako je Soudek či Tři mušketýři.
Kolegové již řekli vše podstatné, zkrátka zlatý fond, kde slabá místa v podobě Bambase a Sněhůlka vyvažuje slušný Born, premiéra Poldy a Oldy a pochopitelně i Němeček se Štíplovou, zde již zahřátí na tu správnou provozní teplotu.
Také jedno z lepších numer, a to díky prvním dvěma příběhů se slušným scénářem a kresbou. Třetí ujde, ale ta jednoduchá infantilní kresba, jejíž variace se v magazínu stále opakuje mi hrubě nesedí.
Hulk je z Marvelovského "A-teamu" v ČR vydavatelsky asi nejopomíjenější postava (pokud se nepletu tak kromě minivýstupů v jiných řadách vyšel jen mnou nijak neobdivovaný crossover Wolverine vs Hulk), pročež tenhle book potěšil a také překvapil svou čitelností. Skvělé pulpové retro mi drobně kazí jen klasický nešvar českého překladatelství, a sice lokalizace/aktualizace popkulturních odkazů. Proč by asi Hulk v roce 1990 mluvil o Marku Ruffalovi ? Proto, že ho bude za skoro čtvrt století hrát? Pochopitelně, že v téhle době mluvil (neověřuju, ale jsem si tím jist) o Lou Ferrignovi, čímž získává smysl i následující odkaz na jeho věčného rivala Švarnolda. O Angelině Jolie, který v tý době bylo 15 či Judi Dench ani nemluvě...Takže pokud se někdo o filmy nezajímá, neocení ani toho Ruffala a nás ostatní by zrovna takto zkušený překladatel nemusel podceňovat.
Zpočátku trochu zklamání, neboť vtipy i jejich pozadí jsou poměrně řídké a vizuální stránka díky přehnané karikaturnosti až příliš připomíná Ibáñeze. Jenže čím dál tím více začíná vystrkovat růžky spíše Charles Burns, nicméně Bagge nepotřebuje obskurnosti a vystačuje si s každodenní realitou, jež je mnohdy temnější, než divoké fantazie. Zde se navíc až do konce neztrácí vtip, (ne)příjemná povědomost a pro mě akurátní míra a směr společenské satiry. Dobrej book.
Samozřejmě, pokud jste fandou komiksů a Váš věk se alespoň blíží třiceti, je jasné, že čtyři svázaná čísla Záhadného Spider-mana od Semicu musí dostat ve Vaší kolekci čestné místo a potěšit srdéčko. O co víc však vzbudí pozitivní emoce, o to víc se člověk racionálně ptá, k čemu měl tento obskurní vydavatelský počin sloužit ? Díly na přeskáčku a děj vytržený z kontextu, navíc vydané hned na počátku fungování Semicu, kdy byla starší čísla v pohodě dostupná...Ideu se už asi nikdy nedozvíme, a proto bych měl tip pro pány z Aarghu! a dalších magazínů, co takhle po vyzpovídávání všech možných tvůrců, dát také jednou prostor vydavatelům, myslím, že rozhovor s realizačním týmem Semicu nebo Komety by mohl být z hlediska historie komiksu u nás fakt podnětný.
Jak tak projíždím tyhle starší taliánské komiksy, abych tu mohl napsat něco mooc chytrýho a vtipnýho k tomu, tak je mi pořád víc líto, že projekt Nového komiksu krachnul. Je to sice spotřební brak, v případě Texe rodokapsového střihu, ale má to prostě zase trochu jinej feeling, než Marvel, SW magazín a další americké věci. Nakupovat levné sešitky v trafice mě navíc baví, už jen kvůli těm pohledům trafikantek. U 4. Texe také bohužel nastupuje klasické trauma českého čtenáře, který se již asi nikdy nedozví, jak to vlastně v Sierra Encantada dopadlo... po kolikáté už ?
Mě naopak završení trilogie mile potěšilo, oba dílčí závěry jen posvětily kvalitu tohoto kusu v rámci SW povídek. Povídka s Landem taky velmi dobrá a Josh pravdu dí, chutě na Impérium se fakt dostaví. Závěrečná jednohubka na závěr taky nic nepokazila a z březnového čísla 2013 tak v kompletu máme jedno z nejlepších za historii tohoto magazínu.
Nathan Never byl z celé série Nového komiksu jasně nejlepší díky svému přesahu. Samozřejmě se nejedná o žádná veledíla, ale na rozdíl od svých třech souputníků lze přeci jen pozorovat stopy psychologie postav, složitějšího scénáře a další prvky trochu dospělejšího čtení.
Další naprosto skvělé číslo. Lev kráčí městem patří do zlatého fondu, už jen Dr. Karate, který nabančí Bobíkovi, ale to, že lva nelze zpacifikovat konfetami jsem si všiml již v předškolním věku. Nad Tondou a Lojzou jsem se rozplýval už u jiných čísel, skvělé akční a dynamické příběhy s krásnou retro vizuální stránkou. Do toho Ivo Šedivý se sci-fi a navrch Nesvadbovi jezevčíci. Paráda.
