Krátký povídky mi moc nesedí, než se něco zásadního stane, už je konec. Pražský upír nic moc, podobně jako v případě filmů, tak české lokace našince spíše otravují, kresba nebaví. Už jsem byl i docela skleslý, ale pak nastoupil větší kus Makoma s perfektním vizuálem Richarda Corbena (víc komiksů od něj!), přičemž ani příběh nezaostává.
Tohle číslo rozhodně táhne Crepax, který je trochu něco víc, než řada jeho kolegů z tohoto žánru. Jeho Valentina je klasika, mám jeden book i v originále. Ze zavedených sérií mi sedí Perly lásky, které mají správně brakový odér.
Byť je to možná ve finále slabší číslo, potěší poměrně komplexní skladba příběhů, kde je leitmotiv erotiky doplněn tu komikou, tu sci-fi, tu dobrodružstvím apod.
Docela solidní a příjemné, ale Asterix to pochopitelně není. I když kdo ví, protože ani mazaný Gal už mě zpětně tak nefascinuje a v cílovce Goscinnyho a Uderza už věru dlouho nejsem.
Nemám ve zvyku nakupovat různé limitované edice a zbůhdarma utrácet prachy, které můžu, když už, vrazit do jiného komiksu. Tohle jsem si ale na rozdíl od různých Batmanů a Hellboyů s háknkrojcem odpustit nemohl. Pokládek.
Termín "zjevení" je zcela na místě. Nejsem nějaký hardcore fanoušek Foglara, ale tohle prostě oblaží, navíc je to pro mě blesk z čistého nebe, netušil jsem, že se něco chystá. Je znát jemný posun v Čermákově kresbě, ale nikoli k horšímu. Zcela výjimečně bych ani nemusel mít vazbu v pevných deskách vzhledem k tradičním vydání, ale to těžko můžu brát jako mínus. Trilogie si to zasloužila, byť je poslední díl nejméně známý a snad i nejslabší, ale stále si vzpomínám jak jsem jej kdysi četl se zatajeným dechem. Trademarky a z nich hlavně smrt stále zůstávají. Krása a povinnost.
Bohužel jsem nevydržel počkat na přečtení předlohy a teď trochu nedokážu odhlédnout od toho, co je zásluha samotného komiksu a co samotného Bradburyho, neboť příběh mě nadchl a navíc mi ryze subjektivně dost sedla i kresba. Je krásné sledovat, jak se spousta myšlenek obsažených v geniálních antiutopistických dílech z minulosti plní. Děsivé je naopak to, že dnešní kulisy postrádají jakoukoliv "romantiku" a "zlo" je nehmatatelné, neidentifikovatelné a my mu jdeme vstříc dobrovolně a rádi.
U minulého dílu jsem vyjádřil přání nečekat na další zase 6 let a nakonec jsem nečekal ani 6 měsíců. Halt se nám tu komiksy asi začínaj docela slušně prodávat. Steve Dillon je už pro mě asi navěky stigmatizován, pořád jsem během úvodní povídky čekal, kdy se objeví Jesse Custer. Naštěstí již další dvě dělali jiní autoři, byť Guy Davis je kulantně řečeno trochu kontroverzní. Constantine je prostě postava k zulíbání, bohužel podobně jako u Dobrých úmyslů přes skvělé základy výsledná pointa trochu zklamává.
Zakoupil jsem jen díky LK, několikrát bez zájmu odložil po pár stranách. A nakonec skvělý zážitek. I ten rozvleklý úvodník se nakonec ukázal smysluplný. Jdu si pustit film.
Já nečekal nic a nakonec musel přitakat adjektivům z úvodníku, jen se netýkaly Batmana, ale komiksu samotného (impozantní, olympský atd.). A to mě Batman nikdy nezajímal a nejsem schopen ocenit, jak moc novátorská v kontextu jeho univerza ta kniha je. Přes počáteční mírňoučké rozpaky se mi dostalo čtenářského zážitku srovnatelného jen s těmi nejpůsobivějšímu za mou kariéru hltače obrázkového čtení (watchmen, marvels, vendeta...).
Opuštění je skutečně highlight této edice, byť základní nápad dvou opuštěných vojáků z nepřátelských táborů je skutečně hodně otřepaný. Vzpomeňme třeba na klasický Boormanův film Hell in the Pacific. Povídka s Hanem Solem taky ujde, první s Bobou Fettem nebo jak se to jmenuje, mě už spíše opět otravovala a zaváněla repeticí, což je během 10 čísel na pováženou.
Komiksový Basket Flora mě přiměl k revizi či spíše rozšíření rčení, že "papír snese všechno". Co snese text nemusí rozhodně snést komiks. Basket je skvělá novelka, na tom si trvám, ale příval absurdit, vulgarit a někdy až bestialit vizuálně zpracovaný vyznívá úplně do ztracena, kamsi se pak ztrácí i jakýkoliv vtip. Při čtení jsem si říkal, co mi jen vizuální stránka pořád připomíná, trklo mě hned, když jsem si přečetl na zadní straně obálky bio kreslíře, který se mj. živí kreslením storyboardů k filmům. Přesně ty totiž celá vizuální stránka evokuje, přičemž se jedná o ten typ, kdy se jednoduchými nedetailními črtami stručně nastiňuje sled jednotlivých scén. Nedí divu, že další díl nevyšel, fanoušky Pelcovy knihy musí naložení s předlohou úděsně štvát a pro lidi, co jí neznají, se musí jednat o obří WTF.
Nejsem si jist, jestli jsem potřeboval ještě nášup po dokumentu Třeštíkové. Věřím, že René může být pro někoho zajímavej a byť dokument o něm je velmi působivej, já osobně jsem už viděl spodiny dost a není to pro mě žádná exotika. A že by byl každej gauner vygumovanej imbecil si taky rozhodně nemyslím, takže mě neoslní, že notorickej kriminálník je sečtělej a psavej. Je to opravdu napůl ilustrovaná povídka, komiks je cítit hodně zdálky. Nemůžu Renému upřít, že povídka má autentickou auru a přibližuje neznalýmu život za katrem s tím, že to není žádnej med, i když tam zrovna není Hellblazer. Číst se rozhodně dá a dovedu si představit i delší kus. Srovnání s Ivanem Děnisovičem mě trochu uráží a vizuál Jaromíra 99 mě zase trochu nudí (byť se mu nedá formálně nic vytknout).
Nejsem moc fanoušek mangy a kromě Freemana jí vlastně ani moc neznám, takže české příspěvky mě pak nechávají dost chladným. Na druhou stranu domácí počiny zasluhují podporu, takže jsem za příjemnou cenu zakoupil tento sborník. A jako kolegové jsem byl překvapen. Je pravdou, že vizuál mi vůbec nic neříká, ale povídky jsou opravdu skvělé..vtipné, trochu temné, trochu roztomilé, každopádně velmi nápadité. Navíc mě moc baví jak se radosti a strasti středoškolských let podařilo přetvořit do fantaskních kulis, propriet a postav.
Solid, jen mě také moc nebaví McCrea... je to tak napůl, některé pasáže jsou hrozně fajn, jiné zase fakt nevzhledné. Připomíná mi nepříliš oblíbeného Milana Vavroně.
Díky za úvodník ohledně kresby, jinak bych asi remcal. Každopádně Kincaid mi příliš nesedla a McMahonova linka mi někdy přišla příliš světlá, zajímalo by mě, zda je to specialita jen českého vydání. Navíc Slaina jsem měl podle dosavadních zkušeností zafixovaného jako luxusně zpracované čtení, což ho odlišovalo od další spotřební sword & sorcery recyklující R.E.Howarda (černovlasej svalouš, kořeny v reálné mystice, jednou bude král atp.). Jenže kdyby se to tak krásně nečetlo... jedním dechem. Naprosto skvělé odpočinkové čtení, tohle budu kupovat.
Byť Mawila nemusím, za jeho obálku jsem naopak raději. Je to těžké s tímhle Aarghem!, udržuje si takovou kvalitu a monopol, že pak člověk má tendenci to vše považovat za standard a plně nedoceňovat. Díky za Schönberga, jeho Malý pirát byl jeden ze zásadních komiksů mého dětství, pročež bych snesl v rámci jeho profilu uveřejnění nějakého, byť krátkého, komiksu. Stejně tak by mu slušela nějaká tributní kniha. Tučapský je super, jemu taky.
Po Kuriózní lenošce jemňoulinké zklamání. Z těch dvou knih je jasné, že Gorey je extratřída, od níž budu vždy na další publikaci zvědav, nicméně lenoška na mě zapůsobila víc. Možná větší epičností, možná mi přijde, že menší panely svědčí jeho kresbě víc.
Grafická stránka mě spíše nezaujala, byť některé panely jsou velmi působivé, ale na tenhle "fotografickej" vizuál si věru nepotrpím, hlavně u postav (figur). Milion mrtvých je statistika atd. bla, bla. Není to špatná kniha, poodkrývá min. u nás ne úplně známou kapitolu moderních dějin a chválím, že se spíše drží individualit a globálnější politické otázky nechává stranou, protože by si tím zbytečně zadělávala na problémy. Takto je samozřejmě nenapadnutelná. Je taky pravdou, že čím zásadnější téma, tím k většímu výkonu burcuje umělce. Ne nadarmo tak třeba řada filmů o vietnamském traumatu patří k tomu nejlepšímu z americké kinematografie a takto by se dalo pokračovat dál a dál. Každý další příspěvek k tématu nesmyslnosti války a utrpení jedinců pak má ale těžší a těžší pozici, aby zaujal. Valčíku se to sice daří, ale rezervy by byly. A já už bohužel nejsem schopen odhadnout, kde končí má okoralost vůči tématu či nevyužité možnosti Valčíku. Je to mezi 3* a 4*, zaokrouhluju hore (asi kvůli tomu, že jsem narozdíl od Lucifera dal jen 99,- při výprodeji BB/Artových titulů :D )
Celkem pohoda, ale napadl mě další problém. Pokud se doplňuje fungující a hlavně už uzavřený fikční svět (příběh), tak se storky často omezují na jednohubky nevýznamných postav nebo nevýznamné historky postav významných. Takže např. věčné souboje s Vaderem trochu postrádají napětí. U posledního příběhu mě trochu zaráží, že by povstalci riskovali, aby tak významná skupina postav jen tak létala po kraji galaxie na razie proti partyzánům, ale co, třeba si to vydupali. Spíš by mě zajímalo co bylo před filmem nebo po filmu.
Anita je prostě slabá, navíc na mě působila dost samoúčelně (např. scéna s prostitutkou). Samozřejmě nic prosti sexu a násilí v komiksu, ale nesmím z toho cítit WANNABE a frikulínství. Je to spíš pro mladší teenagery, což se snad dá pochopit, ale i ti mají v tomhle ohledu na výběr z kupy Lobáků a obdobného zbóža. Komiksovej harcovník si z toho na zadek nesedne rozhodně. O ochutnávkách si myslím své a nic pozitivního to rozhodně není - místo nich může být nějaký kraťas. Samozřejmě, že má Crew navěky místo v našich srdcích a na pomníčcích za zásluhy a komiksovou vzdělanost, ale nechce to spát na vavřínech, protože já osobně se začínám přistihovat, že nakupuji spíše ze setrvačnosti.
Ano, sice asi nejslabší z trojice u nás vydaných Hellbláznů, ale stále suprové čtivo. Možná je to tím, jakej je Johník proklatej sympaťák, ale já se bavil dobře i přes jistou klišovitost, protože úchyláků ze zapadákova už našinec přeci jen pár zažil. Na druhou stranu tohle vlastně žádný klasický hixploitation taky není. No a jinak doufám, že na další díl nebude zase šestiletá čekačka.
Extrémní pohoda...potvrzeny zážitky z krátkého nedokončeného příběhu z Comics Areny. Kresba je vynikající, snad jen mírně statická, ale přesto úžasná. Fantazii se tu meze absolutně nekladou, scénář je pulpová space opera, ale rozhodně nic retardovaného, jen se prostě pohybuje v mantinelech žánru a proč by ne. A právě v těchto mantinelech se nebojím absolutního hodnocení. Vydáváno navíc v rozumném formátu za rozumnou cenu... další díly... hned !
Sérii malých sešitů Donald Duck považuju rozhodně za to kvalitnější čtivo pro děti, nehledě na to, že k ní mám řádně sentimentální vztah. Teď už se mi to sice posuzuje těžko a čas tím ztrácet nehodlám, ale už tenkrát mě tyhle "malé tlusté" sešitky přišly mnohem lepší, než klasické sešitové řady. Tenhle speciál jsem koupil za pár kaček L.P. 2012 a dost mě překvapilo, že třeba Dovolenou se spacákem, Teror v Mousetánii či Mistra Katcheryda jsem si po 20 letech v pohodě vybavil včetně některých dílčích scén...Zajímavý, co tam jednou je, je tam zřejmě napořád, jen je problém to vylovit.
Bohužel pověsti nelhaly, příběh je prostinký a přes jistý krátkodobý odér mystéria vlastně i celkem nudný. Co je však ještě horší, je grafická stránka. Colby sice zpočátku klame tělem, kdy připomíná jiný u nás vydávaná evropský průměr typu Koda či Alpha, ale při bližším ohledání je mnohem horší. Statické výjevy bez špetky dynamiky a trochu víc anatomické přesnosti by taky neškodilo. Navíc sám hrdina je k smrti nezajímavý, vizáží zaměnitelný se zbytkem své podařené pilotí bandičky a navíc připomíná nějakýho pihovatýho floutka odněkud z klubáckejch příběhů spíš něž neohroženého pilota a detektiva.
Dá to docela práci sehnat... Petráček je pro mě navždy kultem z dětství, v podstatě jakákoliv jeho práce, tedy i ta, která mi v dětství unikla jako tenhle počin, na mě zavane odérem nostalgie. Tudíž graficky nemám, co vytknout. Nejsem technicky zaměřen, takže ani historie nějakého technického odvětví není zrovna můj šálek kávy, což však neznamená, že publikace není zajímavá, ba naopak. Potěší i jisté problesky ekologické nauky a uvědomění si totální závislosti dnešního (tehdejšího) světa na elektřině podobně jako v Hledání ztraceného ráje od stejného vydavatele.
Předně musím tvůrce komixových novin potěšit, neboť jsem je použil k jednomu z pradávných účelů tohoto formátu tiskoviny, ne, nepoužil jsem je na podpal nebo nedej Bože na něco intimnějšího, ale srolovaných Kixem jsem se zbavil dotěrného hmyzu. Máme tady wannabe Jimmyho Corrigana, následuje wannabe Max Andersson, následuje V518 se svojí obsesí na tramvaje a Prahu a ve finále vlastně nejvíce utkví v paměti Erik, který se už vůbec nediví. Nicméně fandím projektu, pěkná šance pro mladé autory za příjemnou cenu, navíc Aargh! je již jednoznačně luxusní magazín a pokud je mi známo jiný zin v současné době nevychází.
Rozhodně to nejlepší, co jsem měl možnost při bádání po koněfilských poněkud obskurních publikacích z Pony klubu možnost vidět. Vizuál je hodně dětský, ale má svůj jasný a poměrně vyhraněný ksicht, což je v záplavě generických malovánek sympatické. Nechybí rodinné drama, sociální drama ve škole či s kámoškami či koňmi, ale jako bonus také mysteriózno, prvky fantasy a sci-fi, snad i velejemného hororu a také dost akce, nejen na závodech koní. Na závěr obou dílů dokonce i obstojná grafická galerie s postavami či lokacemi.
To samé jako Osudový diamant, dělal to jinej kreslíř, stejně řemeslně zdatnej. Žádný zázrak, ale spotřební zboží pro děti, co můžou koně - úplně v pohodě.
Oproti Stájím green hills velký posun kupředu, alespoň se už jedná o klasický "kreslený" komiks, jenž si vizuálně již moc nezadá s jinými průměrnými dílky pro mládež. Klasické rodinné drámo o odjezdu z venkova a hádajících se rodičích se následně zvrhává do bizarní fantasy a Andělu koní, dívce co hovoří se zvířaty a má magické schopnosti. Myslím, že pro svou cílovku celkem v pohodě, rozhodně nemám ten vykořisťující pocit jako právě u zmiňovaných Green hills a jiných obludností, prostě pohádka z města.
Formát nelze neocenit, nicméně jedna věc je originalita a druhá věc praktičnost. Drtivá většina příspěvků je vizuální žraso, scénáře nemají moc prostoru a v podstatě nic se nedostane z mantinelů delšího stripu, mikropovídky či prostě grafického cvičení. KIX vítám a budu ho sledovat, je to za hubičku a rozhodně hodné pozornosti.
Podobně jako u sešitů vydávaných o pár let dříve vydavatelstvím Bastei Moba jsou mnohem lepší příběhy Péťi a lampy (u Bastei Moba jako Benny a lampa), než samotných modrých trpajzlů.
V srpnovém parnu mi vyhovovala absence hrubozrnné alternativy a dominance "lehčího" čtení. Nemůžu říci, že by v čísle byl nějaký nezapomenutelný komiksový kousek, ale nic mě rozhodně neurazilo. Grusův scénář za žádný průser nepovažuju, spíše naopak, těžkotonážní všednost a nepříjemná povědomost jsou jedny z fenoménů, které od dospělého autora očekávám. Koneckonců problémy blížícího se středního věku jsou jakousi linkou celého čísla. Publicistika nemá obdoby, Kobík je samozřejmě super, osobně mě potěšila i Renata Fučíková, dobře si pamatuji její kresby ze Čtyřlístku a IS, kde patřily vždy k nejzdařilejším. Jednonohý jeřáb je jeden z mála nečtyřlístkových příběhů, které si pamatuji živě dodnes.
Na LL si potrpím, Anča a Pepík byli 1 z nejdůležitějších tuzemských komiksů mého dětství, kraťasy v Aarghu více než zaujaly a Divoši jsou záležitost výjimečná. Tudíž jsem si doplnil knihovničku a zklamán nejsem, i když... Ze začátku to celé působí jako nějaká postpubertální dívčí fantazie, která se trochu utrhla z řetězu a jako takové se mi to poněkud hůře skousávalo, historické retrospektivy pak přeci jen posunuly celou věc vážnějším směrem. Absurdní události ze závěru ústící v kontroverzním konci mi nevadily, naopak se díky nim aspoň kniha (jako do té doby) nebere tak vážně. Mám ovšem stejně pocit, že je to hodně ženská záležitost, čímž nemyslím žádné gender sračky, ale jen, že ji dle mě ženské publikum musí ocenit mnohem víc.
V říši...velká klasa, pěkný postřeh s těmi emocemi, to je fakt. Born super, Enšpígl nabízí klasické historky moudrého blázna, jen s trochu divným vizuálem. Slůně Hepčík zdařile sekunduje Medvídku Sněhůlkovi při boji o nejhorší komiksovou sérii tohoto období Čtyřlístku. Štřapeček a Metlička jsou jasní fotři od Klacka a Fracka.
Tradiční groteska, kde se vynález trochu mine zamýšleným účinkem, na závěr přijíždějí na návštěvu Bukanýři, staří známí z č. 29. Alena s Vaškem opět nakládají jednomu pohádkovému mýtu, aneb normalizační pop (cucaj, ducaj, cárárá) je někdy víc, než otrávené jablko od královny. Na Barona Prášila si vyloženě potrpím. Zajímavý je Fousek a Chlupka. Malíř si notně hraje s perspektivou, zaplňuje panely do posledního místečka citoslovcemi a drobnostmi, docela chaos, ale také v rámci magazínu docela originální. Škoda, že jsme se už nikdy nedočkali dalšího dílu, na rozdíl od úděsného Sněhůlka, který zde startuje.
Kolegové to už pěkně shrnuli, já bych jen nebyl k 1 ze 4 čtyřlístkových "přízraků" tak skoupý. Asi je to náklonností k Bobíkovi, který je v hlavní roli "to koukáš buřtíku, běž si k mamince pro koloběžku". Sakumprásk je fakt bizár, Polda a Olda pamatují lepší storky, ani neudělají nikde pořádný bugr. Medvídek Sněhůlek je odpornost a obskurnost jménem Martínek a Brok (žijící nafukovací pes, který se živí vzduchem na benzínce) skončila hned po prvním dílu.
Pejsánek = klasika z nastupujícího zlatého období Třeskoprsk, variace na Cujo. Tonda a Lojza mě začínají dost brát. Jelínek po svém napodobuje Borna, to vše v kulisách fantasy a sci-fi povídaček, fakt pohodová věc. Zbytek tradiční sázky na jistotu, zejména pak jezevčíci, od Faltové a Čapka mám přeci jen radši jejich pozdějí věci (Jožka, Barbánek atp.).
Ďábelská jízda je akční mazec ve vysokých obrátkách. Bezhlavý rytíř je pak slušná potemnělá miniaturka a i Host v rybníce o utopené panence je v mantinelech čtyřlístku celkem gotika. Temnota bohužel schází Karlu Frantovi, neboť se jí vyznačovaly až jeho pozdější malby (Cirkus klauna Pepita, Kočka), kresba není zatím tak dobrá, ale aspoň jsme v neutrálním kosmu a nemusíme někde obdivovat krásy SSSR jako v dalším dílu Za tři rány kolem světa, co znám. Rendlík a Hopík stále nářez. Nestačí, že Myšpulín vymyslí sáně, co jezdí do kopce, Rendlík má zase lyže a hlavně u toho vypadá s tou dvojitou bradou, třema vlasama a hnědou teplákovou soupravou jak Anděl na horách nebo jiná normalizační zrůdička.
Klasická záležitost ze sborníku Haló, tady 4. Čtveřici ukradnou bukanýři DELFÝNA a pak jim zle zatápějí, ale nakonec všichni skončí svorně u ohně, kde Bobo svírá opět kejtru a řve na lesy: "Bylo nás tam roku onohóóó johohóóó." Alena a Vašek jsou tentokrát super nejen kvůli tradičně dobrému Bornovi, ale i scénář totálně rozkládající pohádku o perníkové chaloupce stojí za to. Kacafírek je ucházející obdoba mazaných hrdinů navazující na tradici Žita a jiných moudrých bláznů od kreslíře Rumcajse. Hup a Hop jsou celkem vkusně akční historka dvou opic plavících se jako plavčíci na cestě kolem světa, kresba připomíná mého oblíbence Kociána. Rednlík a Hopík jsou jako vždy úděsní, ale radost z tohoto jinak skvělého čísla si jimi zkazit nenechám.
