Lepší než č. 11, z tohoto už si řadu příběhů pamatuju, např. Oběh koruny, Pátrání po nosech či ten o vykradači chat, kde se ukáže, že Rychlonožka byl na zadovky vždycky kanón. Adaptace Batličky na pohodu, ale znovu musím vzpomenout precizní kresbu Grbaviče, který jeho povídky adaptoval pro Kometu a v tomto světle pak zdejší kresby Petra Barče působí hodně chudě.
Kamenem rozhodně neházím, ale mně se zase prvotní příběhy líbily víc, už kvůli Čermákovi. V tomto souboru ani není nějaký pamětihodný díl, vyčnívá snad jen další ze série Rychlonožkových snových příběhů. Komiksové verze Batličkových příběhů jsou solidní, ale přeci jen od Grbaviče to v Kometě především graficky byla úplně jiná káva. Zde je má oblíbená povídka o dvou kovbojích, které zastihne požár prérie, načež zkušení chlapíci kolem sebe vypálí kruh a díky tomu přežívají.
MARVELOUS! Ano i já se přidávám k pamětníkům, kteří si toužebně přáli se dozvědět o Tajných válkách více. Když pominu, že jsem krátce po Spider-manovi č. 20 viděl na dovče ve vitrínce Secret wars ve španělštině, kterých jsem se celkem pochopitelně na rodičích nedoprosil, čekal jsem bezmála dvacet let. A zklamán rozhodně nejsem, protože jsem dostal naprosto vše, co se dalo očekávat. Náramná retro jízda. Samozřejmě pár much bych i v rámci historických a žánrových mantinelů našel. Ačkoli v týmu klaďasů nechybí snad nikdo důležitý (Daredevil promine), tým záporáků přeci jen tahá za trochu kratší konec a více výraznějších charakterů by možná neškodilo. Také proklamované zásadní změny v životech superhrdinů mohly být výraznější, protože ve finále se vlastně nic moc nestalo. Doplňkové komiksy jsou už trochu slabší, ale jsem za něj rád, min. za Spider-mana a Thora. Dva modernější příspěvky již žádná sláva, především graficky. Je to totiž podobné jako s filmovým "brakem". Co odpustím a naopak si užiju v 80´s, mě už v moderním podání příliš nebaví. Ale kdo chce psa bít.... České vydání Tajných válek je prostě nádherný superhrdinský kousek (hlavně pro staromilce), který bude mít v knihovničce čestné místo, a k němuž se jistě vrátím.
Česká odpověď na Lucky Luka dopadla víc než dobře. Obliba k malbám Karla Franty mi zůstala až do dospělosti a scénáře jsou (dětsky) vtipné a plné roztomilých figurek a situací. Doprovodné vtipy a texty už přeci jen trochu zestárly, ale není jich moc a předmětem mého hodnocení nejsou. Knihovnička Ohníčku je tradiční sázka na českou retro kvalitu.
Nejlepší historku tu vasek zcela vypíchl. Vůbec je Ferda tady nějak podvratnej, sóluje, do práce se mu moc nechce, páchá přečiny a dělá sviňárny ostatním. Asi se tu odrazil revoluční rok či co, kde je jen Ferdovo budovatelství? Já už si ovšem zpětně k Sekorovi hledám cestu poměrně těžko...byť nesporné kvality Ferdovi, ale i ostatním postavám typu Napipi či Animuk neupřu.
Záhada obrazovky o Fifince, která místo malého čb televizoru touží po velkoformátovém barevném, je z rodu kutilských historek z Třeskoprsk, kde se tak úplně v domácnosti nezadaří, ale závěrečného smíření s vtipným řešením se dočkáme. Je to takové bronzové období čtyřlístku, když už se grafická stránka ustaluje na podobě, jak jsme ji pak bez zásadnějších změn znali dalších min. 150 čísel a kde mám také Čtyřlístek nejvíce zafixován z dětství. Starší a novější věci jsem už pak nikdy nepřijal. Baron Prášil je hodně slušněj, František Škoda mě jako ilustrátor baví a historka je to vtipná a akční. Ježek František od Faltové mě nezaujal, moc říkanek a scénář pro nejmenší a o ničem. Karel Franta maluje na výbornou, ale veršovaný výlet na Krym je příběhově o ničem a zavání tendenčností. Závěrečný Bambas a Kryšpín o dvou psech pátračích je průměr po všech stránkách.
Příběh A.V. Friče a Čerwuiše je samozřejmě českému komiksovému čtenáři dobře znám, neboť hodně sumarizovaný vyšel v rámci cyklu Lovci zelených pokladů v ABC včetně Velké knihy komiksů (ilustrace od mého oblíbence L. Hlavsy), kde mě zaujal už jako děcko. S velkolepým dílem Lomové se samozřejmě nemůže měřit. Já osobně jsem nadšen na maximální možnou míru. Nejen, že se věnuje zajímavé, originální a mnohdy humorné historce z českých dějin, ale není nijak suchopárný a naopak má přesahy do mnoha oblastí - město/vesnice, industrializace, kolonizace, přátelství, cizinci, láska, závist, cestování, rodina/kariéra, C.K. věci, Češi a Němci atp. atp. Je jasné, že při takovém záběru pak některá témata můžou působit mělce, ale pocit, který se po dočtení dostavil, měl k mělkosti hodně daleko. Jen tak dál L.L. !
Jelikož znám jen původní trilogii a tu už jsem taky pěkně dlouho neviděl, mám někdy trochu bordel v postavách a událostech, zejména těch novějších (starších). Stále platí to samé - dobré brakové počtení za padede, i když musím souhlasit s kolegy, že oproti předcházejícím číslům asi opravdu slabší příběhy.
Napřed ho nemůžu sehnat a teď na mě dvojka koukne z výprodejního koše v trafice za dvě pětky. Ze začátku jsem se trochu ušklíbal nad nadšením, že tu vychází sešitovky, ale začínám tomu přicházet na chuť. Vycházení "dospělejších" sešitovek budiž totiž důkazem, že český komiksový trh začíná nabírat dech (ti Donaldi a Witch, to je opravdu o něčem jiném), protože je to přeci jen fundamentální formát. Pobavilo, nic víc, nic míň.
Za pětibábu asi vzhledem k dnešním cenám poměrně drahé, výprodejově za polovic pak pro mě přijatelné. Není to špatná jednohubka, ale Darkness mě jako hrdina už bůhvíjak neupoutal ani v Crwi. Navíc nemám rád tento typ kresby (viz také Tomb Raider, WILD CATS). Nedokážu identifikovat proč, protože řemeslně je to bezchybné, ale prostě mi subjektivně nesedí. A to ani kvůli sošnejm ženskejm, který působí hrozně uměle. Pro mě Darkness = kvalitní spotřební zboží. Jo a jinak pomiléniový tradiční problém s měkkou vazbou, z níž po čase začnou vypadávat listy.
Osobní klasika, která otvírala sborník 20x čtyřlístek, zpětně to není bůhvíjaký díl, ale nostalgie je sviňa. Líbilo se mi jak v téhle várce čísel obálka tvořila se zadní stranou komplet, i když závěrečné (většinou) čtyřpolíčkové gagy na zadní straně v epoše následující měly jistě také svoje kouzlo. Polda a Olda s klasickou vysokorychlostní groteskou, při níž tentokrát demolují domácnost při hře na schovku. Čarodějův učedník průměr, nicméně ze slabosti pro ilustrace Iva Šedivého se vyznávám poměrně často. Stejnou devízou disponuje i voják Sakumprásk se svým klokanem (sakra musím si sehnat č. 33, fakt chci vědět, jak k němu ten vojcl v Terezínské době přišel). Průser (nejen) čísla je Medvídek Sněhůlek, který to čert ví proč dotáhl na sedm pokračování. Nevzhledný naivní vizuál, nesympatické postavy v über simple storce o medvědovi co žije v mrazáku.
Dáma s krokodýlem je solidní špektákl z prehistorie Třeskoprsk. Zbytek čísla skrývá dosti bizáru. Komisař Drábek, který to dotáhl na 4 pokračování zaujme svým vykreslením zločineckého podsvětí, celej Blacksad. Myšáci s kérkama v džínách, kočičí fízlové... celé je to takové nevzhledné a atmosféricky podivně temné. Ještě horší je ovšem Martínek, který neustále dostává na prdel (doslova) přičemž úhly "kamery" a zobrazení jsou až pornografické... bez prdele, koukněte na stránky č. 10 a 15, silná káva. Zbytek klasika, Alena a Vašek ještě bez Semtamťuka, ale s kouzelnou koloběžkou a Péťa Světošlápek docela ujde, od tvůrce Rumcajse Radka Pilaře.
Tak jsem si taky sehnal jedno číslo tohoto tolik diskutovaného plátku, abych se mohl zapojit do zdejšího plamenného Hyde parku. Předně musím říct, ze není úplně snadné ho sehnat, problém vidím hlavně v tom, i když je fakt, ze zase město jsem kvůli němu úplně nebrázdil. Nejsem fanda Star wars a existence či neexistence sešitovek na našem trhu mě nechává zcela chladným. Rozhodně však poměr cena/výkon dost ujde a sešitek jsem zhltnul na posezení, čímž přesně splnil svůj účel. Přidávám se tedy (prozatím) na stranu fanoušků tohoto projektu. Je to trash za padede proboha, co čekáte :).
Jak už jsem psal u jiných čísel, pro cílovku mi to rozhodně nepřijde jako nějaký průser. Navíc tahle story o Sinister-six ztracené v čase (natažená na 7 čísel), musím přiznat, mě i docela bavila bez zohledňování věkového zařazení. Za 59,- si to pochopitelně kupovat nebudu, ale koupit si občas na internetech nějaký balík po 10,- až 20,- za kus je docela fér.
Mně to přijde v pohodě. Plátek nezastírá, že je pro děti, tak mu to nebudu vyčítat. Samozřejmě jsem osobně rád, že do mě coby roběte Semic nasral Spider-man v jeho ryzí podobě (myslím, že jsem se v něm třeba poprvé - v komiksu - setkal s fenoménem smrti). Kresba je poněkud sterilní, ale upřímně mi nepřijde zas o tolik horší, než co předváděl třeba mladej Romita u série od Crwe. Problémem je přílišná stručnost storek, naopak si dovedu představit, jak bych uchcával z kronik Marvelu, stejně jako je sympatická snaha představit širokou škálu postav Marvel universa i v příbězích. Plakáty slušný, ale kam s nimi pořád? Stejně tak asi s dárečky (já bohužel sehnal až bez nich :) ), možná by na jejich úkor mohli přitlačit na komiks.
Na Speciálech už jsem naštěstí moc nevyrůstal, protože jejich úroveň byla nevalná, jak graficky, tak scénáristicky. Je ovšem pravdou, že v roce ´95 se to ještě celkem dalo. Fifinka s Pinďou doma dělají vánoční cukroví, zatímco Bobo s Myšpulkou se účastní nějaké televizní soutěže.
Graficky je to už prakticky ve "zlaté éře", tam není co vytknout, nicméně přeci jen tahle parta pamatuje (v této epoše) zdařilejší dobrodružství. Problém je hlavně to, že je dopředu úplně jasné, o co v příběhu půjde. Velmi zvláštní je velký panel na str. 9, který tam jakoby nepasuje (stylem). Hodně dobrý je první díl pana Semtamťuka, groteska s neskutečnou dynamikou. Ač fanda Věry Faltové, Strašidelný pradědeček k jejím highlightům určitě nepatřil... Bizarní jsou příhody vojáka Sakumpráska, který přechcává různé nemilé vesnické figurky v Terezínské době. Nejde ani to o jeho parťáky bubáky, ale co tam dělá ten klokan? Budu si muset sehnat Čtyřlístek č. 33, abych se dozvěděl "Jak se spřátelili", každopádně graficky zdařilé. Číslo uzavírá můj oblíbený ilustrátor Ivo Šedivý, nicméně Honza Filuta je příběh podivný a plný děr, který končí do ztracena. Ani se nedivím, že další už nebyly.
Budu shovívavější, než kolegové. Čekal jsem übersrágoru, ale v rámci žánru dobrodružného počtení pro starší děti mi to přišlo v pohodě. Kresba na steriláka, ale neurazí, je to svižný, je tam krev, velmi lehce naznačená erotika. Vím, jak ty slova zní, ale bavíme se tu o brakovém počtení pod lavici. BTW, seriál nesnášim. Příběhy s Herkulem jsou o poznání slabší.
Sek a Zula mě lízli v dětství jen velmi okrajově, chytil jsem v Ohníčku nějakou jejich pozdní inkarnaci a tuším, že to byly už příběhy, kde nevystupovali přímo oni (shrnuto ve sborníku Přátelé z pravěku, 2010). Každopádně mně jejich příběhy v tomto almanachu velmi pobavili, bavil mě i formát (typický ohníčkovský obdélník) a kouzelná grafická stránka. Až mě to překvapuje, na Nepraktu jsem bůhvíjaký fanoušek nikdy nebyl a humor zde obsažený je v podstatě přesně ten typ, co mi normálně vůbec nesedí, ale všechno dohromady vyzařuje určitým neodolatelným kouzlem. O příjemném retro feelingu nemluvě.
Goliat má možná tu smůlu, že se k jeho hodnocení dostanu vždy, když mám nějaké přímé tématické srovnání, naposledy to byl J(Y)akari, teď je to pro změnu Sek a Zula. Vzpomínám si, že jako dítěti se mi celkem líbil, ale přeci jen ten obrovský porevoluční hlad objektivitě zrovna nepřál. Graficky velmi prosté a scénáristicky rovněž. I pro děti existují lepší volby, byť o úplný průser také nejde.
Slušná kolekce. "Hra o totem" mě vždy bavila, "Údolí záhad" je pak správně mysteriózní, jak jsme u Foglara zvyklí, bohužel však od Čermáka. Ani série s "obojživelným vozem" rozhodně neurazí a třešnička je další Rychlonožkův snový příběh, tentokrát je vynálezcem s antigravitačními botami (viz také Rychlonožkův indiánský sen či Rychlonožka ve snu ředitelem školy). Robin Hood je luxusní retro kousek se vším všudy, bohužel i s podivným coloringem a letteringem, ale mě stejně moc potěšil (byl to vlastně i důvod zakoupení tohohle sešitu, šípáky už mám dávno všechny). Robin zachrání židovského alchymistu Izáka z Yorku a jeho dceru Sarah, kteří prchají před královými biřici. Izákovy znalosti alchymie a především střelného prachu, pak znamenají úspěch ve finální šarvátce. Sarah si navíc namluví švarného zbojníka Whip(a) z Robinovy bandy. Postava Izáka z Yorku pochází z románu Ivanhoe, jenže tam byl Izák lichvář a měl dceru Rebeccu.
Mně se naopak ty pozdější líbily většinou méně. Mnohem méně mi také seděl Čermák. Ani tento soubor už pro mě nenabízí šípovský highlight, patálie se zlým Bambusem a pár zapomenutelných jednohubek. Vyčnívá groteska s kolečkovými bruslemi, kde Dlouhé Bidlo totálně ovládne dění svým vpádem mezi poklidné trhovce: "Párky, párky, má řádně ohlášená a úředně povolená živnost! Tuřín, Tuřín!". U dílů "Ve skalním obydlí" a navazujícím "Prchají ze skal" není uveden autor kresby. Robin Hood je luxusní retro kousek se vším všudy, bohužel i s podivným coloringem a letteringem, ale mě stejně moc potěšil (byl to vlastně i důvod zakoupení tohohle sešitu, šípáky už mám dávno všechny). Robin zachrání židovského alchymistu Izáka z Yorku a jeho dceru Sarah, kteří prchají před královými biřici. Izákovi znalosti alchymie a především střelného prachu, pak znamenají úspěch ve finální šarvátce. Sarah si navíc namluví švarného zbojníka Whip(a) z Robinovi bandy. Postava Izáka z Yorku pochází z románu Ivanhoe, jenže tam byl Izák lichvář a měl dceru Rebeccu.
V tomhle souboru není úplně přehršel dílů, které bych si oblíbil. Když už, tak boje s Podkováky a kterak Jindra Hojer slíbil splnit zachránci svého života jakékoliv přání a je pravdou, že v biografu to byla slušná švanda. Oproti nastávajícím číslům také chybí jiné "nešípácké" komiksy.
Lenny: Aha, no mně to přišlo jako hodně divná náhoda. Jen mě zarazilo, že by to tu někdo znal pouhé 2-3 roky po uvedení seriálu v UK, protože osobně si ho pamatuju z TV až z konce 80. let (což nic neznamená). Třeba mohl bejt autor na chvíli v Anglii, v šedesátymdevátym to mohlo být ještě trochu reálné.... dětskou verzí snad, ale o větší zábavnosti dost silně pochybuju :)
Známé duo historiků Augusta/Honzák znovu vrací úder (vynikající Trojská válka či slabší Théseus v komiksu, jako dítě jsem zbožňoval jejich publikaci Jak se žilo ve Starověku). Scénáristicky tak není v podstatě co vytknout, zábavné, poučné, přes jasnou cílovku i docela dospělé. Bohužel však k vážnému příběhu vůbec neladí občasný parodující humor. To na čem byla postavena "Odysseova dobrodružství v trojské válce" a co z ní udělalo kult, nefunguje pokud je toho jak šafránu a navíc, když to nemá luxusní Filcíkovu taktéž humornou kresbu. Dagmar Ježková a její vodovky jsou však solidní. Ne, že by se jednalo o nějaký zázrak, ale rozhodně neurazí. Navíc je to pěkně zpracované - zajímavý formát, barva, pevné desky, slušný rozsah. Jo a mimochodem, minimálně jeden vtip byl použit už v Odysseovi, a sice bard zpívající: "Bývali Řekové statní jonáci".
Hellboye už nějaký pátek nesleduji, přeci jen prvotní bezbřehá fascinace Mignolou trochu opadla a kdo se nezačne dříve či později opakovat... výtvarně se to nikam nevyvinulo, ale možná proč chtít další evoluci, když se to blíží dokonalosti. Scénář je poněkud chaotický a děravý ve smyslu tom, že by snesl více popisnosti, ale jeho neskutečně temné ladění s odérem smrti se mi velmi velmi pozdávalo. Pro mě platný pokus a přemýšlím, že si koupím ještě nějakýho, v paperbacku to cenově rozhodně jde...zajímavý, že v pevnejch deskách to má 91%, asi to tenhle druh nákupčích bere trochu vážněji :)
"Na toho tlustého nestačím". Další klasika ze sborníku Haló, tady Čtyřlístek. Díl s Bobíkem, kterého donutí zbytek party sportovat kvůli obezitě, ale vše mu komplikuje jeho přílišná síla, je prostě úžasný. Baron Prášil je solidní, kresbu Františka Škody jsem měl jako dítě rád, byť toho moc do Čtyřlístku neudělal. Ježek František a kocour Klubíčko nejsou Vavřinec a už vůbec ne Barbánek, ale Faltová stejně jen tak něco nezkazí. Za tři rány kolem světa: Karel Franta už konečně přešel od kresby k malbě, o poznání působivější. Dva psi "Bambas a Kryšpín" jsou takový čtyřlístkový průměr od kreslířky pozdějších příhod Mikiho a Tikiho.
Slušný díl, i když jeho pointa je trochu nasnadě. Příjemná je foto koláž na straně 5, sympatické, že Němeček takto experimentoval, nic podobného jsem zatím ve Čtyřlístku neviděl. Alena a Vašek mi v podstatě (a celkem logicky) splývají s Vynálezy pana Semtamťuka, docela pěkné. Kacafírek potěší fanoušky Radka Pilaře, ke kterým se ale úplně nepočítám, i příběhy tuláků co přechytračí vrchnost a vzpupné měšťany znám lepší. U Rendlíka a Hopíka stále musím myslet na Randalla a Hopkirka, fakt mě zajímá jestli je to jen podivná náhoda (kluk a duch). Každopádně scénář mdlý a vizuál odpuzující. Opičáci Hup a Hop jsou docela sympatičtí, kresba Václava Junka mi připomíná mého pozdějšího oblíbence z Komety, Michala Kociána.
Pro mě jeden z nejlepších dílů, které si pamatuji z dětství, ale až ze sborníku 20x čtyřlístek. Dodnes si vzpomínám, jak jsem tenhle díl chtěl číst od rodičů stále dokola, přičemž jsem trval hlavně na poslední stránce, kde si dá Bobík na hubu při pádu z chronoplánu a okomentuje to hláškou "Safra". Bratři jak se patří jsou ucházející infantilní sci-fi s kreslířem Jelínkem, který prostě kopíruje Borna, nemohu si pomoci. Veveřáci slušně dynamičtí, udělají bordel v hájovně, skoro jako jejich lepší nástupce Jožka. Till Enšpígl... klasická povídačka o jednom z tzv. moudrých bláznů, kresba sice na první pohled nevábná, ale příjemně surreálná. Na závěr jednohubka se Střapečkem a Metličkou, průměr, ale lepší než pozdější říkanky, které předznamenávaly Koš plný hádanek. Jednu hvězdu navíc za milovaný díl.
Absolutně Neškodný Automatický Nečistotu Absorbující Stroj je zřejmě Myšpulínův první robot, který tak zcela neplní svoji původní funkci, zároveň je jeho jméno zkratkou podobně jako u APOBABa. Člověk samozřejmě cítí neskonalou úctu, pokud svírá v rukou více jak čtyřicetiletý artefakt cs komiksu, při pokusu o objektivitu je však zřejmé, že duo Němeček a Štíplová se teprve zahřívají. Čtverák Kacafírek mě moc nebere, byť na něm dělala legenda dětské ilustrace Radek Pilař. Jiná káva jsou příhody Hodži Nasreddína. Komiks převzatý z maďarského originálu zabírá v sešitu nejvíce místa (12 stran) - solidní příběh plný zvratů, akce a fištróna hlavního hrdiny v prostředí staré Arábie, k tomu solidní realistická, mírně karikující kresba. Jasný highlight. Za tři rány kolem světa mě opět moc nevzalo, byť jsem fanda na vizuál Karla Franty, ale malba mu sedí o poznání více, než kresba.
Létající koberec mě moc nebral, jednotlivé pohádkové fragmenty jsou příliš krátké a trochu o ničem. Poněkud jiná káva je však Velké dobrodružství. Na tohle nejsem ve čtyřlístku zrovna zvyklý, protože tohle dobrodružství je fakt velké. Banditi, Zádrhel, přepadení, rvačky (2 x se bije Myšpulín), bankovní loupeže, nepřemožitelný robot zastavující vlaky a převracející auta, honičky v autech, honičky v letadlech, únos letadla, opuštěný ostrov, bomba, tajemné sklepení, tajné chodby, přestřelky, bouračky, ponorka ufff. Opravdu akční nářez.
Zpívajícího Bobíka musí skutečně každý fanda čtveřice z Třeskoprsk ocenit :). Po zklamání s díly Velký švih a Tajemství zlatého mýdla jsem měl z posledního čísla 80. let, které mi scházelo, obavu, ale naštěstí lichou. V kontextu zlaté éry je to sice slabší díl, ale v kontextu celku velmi slušné. Semtamťuk a Jožka jedou svůj standard (děti mají problém s vynálezy bez dozoru a Jožka s kocourem hledají co by kde sežrali a dělají u toho čurbes), což ovšem není špatné. Slabší jsou tentokrát Kouzelné hodinky, protože jsou bez hodinek a klukům tak jako i v dalším díle, kde se to již stalo, nezbývá, než jet na čundr, kde je terorizují vidláci.
Ve foyer místní knihovny jsem za celé 2,- Kč zakoupil tento sešit, abych se seznámil s fenoménem WITCH. Těžko se asi naladím na optiku osmileté dívky, což tak tipuju za cílovku. Na druhou stranu mi to nepřišlo až tak děsivý, jak jsem předpokládal. Pochopitelně je to ničím nezajímavý brak, ale slaboduchost jsem čul větší.
Pro pamětníky Semicu a aktivní čtenáře Spider-mana z CL je tu scénáristická repetice a grafika iklinující k infantilismu. Na druhou stranu příjemné zpracování za ne úplně nepříjemnou cenu, comicsové legendy v nedohlednu. Nebyla to špatná sešitovka, ale já už si na moderního Spider-mana nepotrpím, ani tehdy a tím méně dnes.
Roztomilá klasika dětského komiksu v normalizačních dobách. Faltová mě bavila ve všech inkarnacích, ale Barbánka považuji za highlight. Přijde mi však, že se tady zejména Havel, ale trochu i Faltová zahřívali. "Takový je Barbánek" a "Ohníček s Barbánkem" jsou lepší.
Budu shovívavější, než kolegové. Čekal jsem übersrágoru, ale v rámci žánru dobrodružného počtení pro starší děti mi to přišlo v pohodě. Kresba na steriláka, ale neurazí, je to svižný, je tam krev, velmi lehce naznačená erotika. Vím, jak ty slova zní, ale bavíme se tu o brakovém počtení pod lavici. BTW, seriál nesnášim.
Jako oddechovka je to v pohodě, zvláště za 69,- ve výprodeji. Scénář však nic moc napínavého neskýtá, Hercule má prostě najednou jasno, ovšem nemohu srovnat s předlohou. Grafická stránka je asi vzhledem k tématu a dobovému zařazení vhodnější, než u "Vraždy Rogera Ackroyda", ovšem problém mi dělalo, že kreslířovy postavy vypadají o hodně starší, než mají být. U mužů je to méně patrné, ale ženské postavy vypadají všechny jako babičky, což mě pak trochu mátlo i u samotné story.
Podobné zklamání jako Velký švih, ale tady naštěstí mizérii napravují doprovodné příběhy. Tajemství zeleného mýdla má hrozně šroubovaný scénář postrádající výraznější momenty a na svou dobu i některé panely působí graficky dost odfláknutě. Polda a klasické Poldovo Boro, tentokrát v Cirkuse, kde světskejm a jejich tajtrlíkování udělá čáru přes rozpočet. Slušný díl Koumese s dostatkem akce a moje oblíbenkyně Faltová vše ještě vylepšuje Honzou.
Velký švih a velké zklamání. Na díl ze zlaté éry, který jsem dosud neznal, jsem se úměrně tomu těšil a Bobík v roli atleta navnadil ještě více. Bohužel příběh je rozhodně jedním z nejslabších z dané epochy, již jen podivnou pointou, která spíše absentuje. Kamarádi nikdy nebyli zrovna tahouni, Silný Honza je klasická pohádka, avšak s děsným vizuálem. Nejsvětlejším momentem je pak Polda s Oldou, kteří dělají bugr na rekreaci, ale i oni pamatují silnější chvilky.
Trochu zklamání, přeci jen jsem si od Zvlááštního vydáníí a fakticky vydání rozšířeného sliboval trochu víc. Úvodní příběh z Třeskoprsk je zhmotněním rčení: "Kdo chtěl víc, nemá nic." Separátní příběhy celé čtyřky, které se v úvodu a na závěr zase sejdou rozhodně nijak pamětihodné nejsou. Samozřejmě v kontextu "zlaté éry", která se datuje k přelomu 70. a 80. let. Koumes je standardní, slušná groteska je tentokrát s Poldou a Oldou, kteří se vypraví popřát tetičce z Malé strany (s dobovou kritikou rozkrádání materiálu na stavbách). Pan Semtamťuk v pohodě.
Ícíjakinyv líd ! , který jsem nesčetněkrát zhltl v legendárním souboru 20x Čtyřlístek. Mluva pozpátku, zlomyslný Bobík, který sype ufonům pepř do jídla a miriáda dalších nezapomenutelných detailů. Můj světový objev ohledně odlišného coloringu v almanachu Haló tady Čtyřlístek oproti původním dílům zdá se platí i pro sborník 20x Čtyřlístek. Asi měl Němeček tendence kresbu vylepšit, v almanach měli ufoni oproti tomuto vydání např. červené tvářičky. :) Ufoni jsou doplněni samými mými oblíbenci, takže uděluji číslu 93 absolutorium.
Do třetice komentuju díl, který vyšel i ve sborníku Haló tady Čtyřlístek a do třetice jiný coloring oproti původnímu vydání. Miksle jsou pro mě jedna z největších klasik, ještě, že se to nejmenovalo Voňka, jak navrhovala Fifinka. Potěšil Polda, který zase rozpoutal slušné boro, tentokrát v kině na promítání filmu Ať žijí duchové - product placement!! :) . Ostatní příběhy neurazily.
Opět klasika z almanachu Haló tady Čtyřlístek. Groteska s ochočeným medvědem na plovoucí kře pobaví dodnes. Opět mě zaskočil jiný coloring původního dílu oproti sborníku (podobně jako u Vynálezu na přání), docela by mě zajímalo, co k tomu autory vedlo. Doplňkové příběhy na solidní úrovni, Koumes se potýká z děsivou vše požírající zmijí, Ježek Jožka nevychovaný frája jako vždy a Toník, Vlastík a Hubert také neurazí, i když s kouzelnými hodinkami jim to šlo asi trochu lépe.
Klasický díl ze souboru Haló tady Čtyřlístek s účastí Holmepsa. Zajímavé je, že v almanachu byl tenhle díl úplně jinak colorovaný (zejména jiné barvy hadrů všech vedlejších postav, ale třeba i pozadí apod.). Pokračuje Záhada ztraceného motýla z č. 53 (což nebylo ve Čtyřlístku zrovna obvyklé, aby příběhy takto přímo navazovaly), pan Semtamťuk je solidní téměř jako vždy. Hodně mě pobavil také další díl Kouzelných hodinek od mého oblíbence Iva Šedivého, který se ovšem pro mě proslavil hlavně Hradem Kulíkovem. Absolutně o ničem, a to jak výtvarně, tak scenáristicky je opět Pepík s Pupíkem.
Kvalitní číslo, a to bez přítomnosti hvězd. Lucifer je solidní, absolutní bomba je Sbohem má lásko. Mám rád tributní věci, zde se navíc taková potkává s docela solidní sondou do života nejen čtenáře a autora komiksů. Jedinou vadou na kráse je, že už bohužel tohle dílko znám z almanachu Generace nula. Potěšil i "Mrtvý pes". Mám rád temnější krimi a byť rozhodně nejsem žádnej pejskař, překvapivě příběh z pohledu psa fungoval na výbornou. Solo mě moc nebavilo, předvídatelné a přitažené za vlasy (už vidim, jak někde v banánové republice někdo odpraví vrchního commandanta minutu po převratu a nebude okamžitě min. viset).
Logan mě bavil, ale kresba je dost kontroverzní. Solidní panely se střídají s min. řečeno podivnými. V tomhle ohledu je to stejně i se Sinistrem a Dextrem, ale zde mi spíš dané výtvarné zpracování jen nesedlo přímo k nim. Byť se nejedná o bůhvíjaký zázrak na poměry téhle poslední dobou velmi nudné dvojky jsem se celkem bavil. Pěkně zpracovaná Whisky zase nedisponuje nic moc scénářem, byť se tváří, že je tomu přesně naopak. Luchadores jsou příjemný průměr a příběhy z Telguuthu mě tradičně zaujaly, nicméně už jsem četl lepší. Ochutnávka z Dilberta je pro mě díky formátu stripu ještě celkem pochopitelná, ale Věčná válka jen zabírá místo, v době existence tohohle a jiných webů mi přijdou několikastránkové ukázky absolutně o ničem.
Solidní číslo. Filmující Čtyřlístek pobavil, stejně jako pan Semtamťuk. Veveřáky beru jen jako starší a chudší příbuzné ježka Jožky, ale zde uvedený díl s ukradeným tranzistorákem má slušné tempo. Záhada ztraceného motýla je průměr od kreslířky pozdějšího evergreenu Miki a Tiki a vůbec mě nevzal Pepík s Pupíkem, jak graficky, tak nudným scénářem.
Nic proti alternativním či komediálním vstupům do zavedených vesmírů, ale ani jeden z příběhů "o Spider-manovi" mě nijak zvlášť nepobavil. U příběhu s Electrem jsem se mylně domníval, že do hospody přišel Punisher, páč to vypadalo, že má lebku pod bundou. Následně jsem tedy myslel, že je se Spider-manem a Hulkem domluvenej a vydělávají takhle prachy, což mě bavilo víc, než pointa, která nakonec vyšla najevo. Punisher je hodně solidní, ale trochu ho zabíjí kresba, která mi hrozně připomínala Terminátora 2 od Semicu, což taky není žádná výhra.
