Na západ severozápadní linkou
Paseka1. vydánílistopad 2022
0
...
...
...
...
+ 5 dalších ukázek
Jak by zněl soundtrack míst, jako jsou Seattle, Salt Lake City, Portland či Vancouver? Co se vám může přihodit na místech, kde se natáčelo Městečko Twin Peaks? Kolik času se dá strávit v knihkupectví a proč člověk na severozápadu Spojených států myslí na Znojmo? Jeden z nejoceňovanějších ilustrátorů a kreslířů přichází s originálním a graficky opulentním cestopisem, ve kterém naplno využívá svou fascinaci americkou geografií, folklorem či popkulturou. Autor se snaží uchovat v paměti zážitky, které těžko dokázal slovy popsat svým známým a přátelům, jeho deníkovému vyprávění nechybí úžas a ohromení, jaké se poštěstí člověku zažívat na cestě, ani příjemně všudypřítomná sebeironie. Pozorujeme staré mosty, silniční uzly, malebné zálivy, velké mosty, malé lokální památky nebo obyčejná sousedství, která v žádném průvodci nenajdeme. A opravdu staré, velké mosty. Komiksové pasáže se prolínají s ilustrovanou prózou obohacenou o encyklopedické zajímavosti, nákresy, mapky či schémata. Vtahující zážitek dotváří Janíčkova obliba amerického písničkářství, takže kniha má svůj pomyslný hudební doprovod od Julien Baker, Talking Heads či Sun Kill Moon.

Scénář
Jindřich Janíček
Art
Jindřich Janíček
Obálka
Jindřich Janíček
Redakce
Lukáš Růžička, Vojta Sedláček, Radka Svobodová
CdbID
9760
Žánry
cestopis, deník, reportáž, ze života
ISBN/ISSN
978-80-7637-232-0
Vazba
šitá v měkkých deskách
Formát
165 x 235 mm
Hmotnost
820 g
Tisk
barevný
Stran
320
Původní cena
449 Kč
Předchozí dílo - B jako běžec - ještě alespoň rámcově dodržovalo jakýsi koncept komiksu, ovšem titul Na západ severozápadní linkou je už čistě ilustrovaným cestopisem potažmo deníkem z cest. V tomhle ohledu pak funguje jen napůl, protože spíše než průvodce po místech působí jako autorův zpovědník dojmů a pocitů, jež si z cest odnesl. Kdybych strávil těch deset dní s ním, asi by mi mnohé z textu dávalo víc smyslu, takhle jsem jen mohl tiše závidět při jednotlivých zastávkách u fantastických mostů a zalesněných lokalit, ale více mě neoslovilo, snad jen příhoda z Twin Peaks. Přesto barevné ladění vyprávění člověka ani na minutu nenudí a dává celé knize nostalgický nádech, který si člověk užije především v okamžiku, kdy venku prší a on nikam nemůže. Osobně bych pak uvítal víc textu, třeba i na úkor impresionistických maleb. Obzvláště to vzpomínání na dětství a popkulturu devadesátek mě hodně bavilo. A možná i nějaký ten soudtrack by se hodil, protože na hudbu autor evidentně hodně dá.
Jsem velký obdivovatel Janíčkovy ilustrace a i tady platí, že jeho bohaté hrátky s třemi barvami, i když se autor tématicky značně opakuje, jsou pro mě nesmírně okulibé. Přírodním scenériím amerického severozápadu to tu nesmírně šikne. Mám rád třeba podobné cestopisné deníky a črty, které tvoří František Skála, ty jsou ale jakoby skutečnými artefakty, originálními ve své kusovosti, tím poměrně intimní a bezesporu umělecké. Janíček se rozhodl povýšit své cestopisné vzpomínky na jakýsi pseudokomiks a podělit se o svých zážitcích se světem. Jako knihovník vím, že o svých cestách má ambice psát každý druhý a zde konkrétně se nedivím už proto, že sám vím, že severozápadní Kanada je opravdu krásná. Je-li dílo zároveň důsledkem pokusu o nějakou arteterapii, tak je výsledek nadmíru skvělý.

K tomuto "projektu" mám v zásadě dvě připomínky a neříkají se mi lehce, neb za tím vším tuším kvantum práce a kvantum lásky ke zpracovávané látce, k zážitkům, ale i k filmům, literatuře, hudbě, starým věcem: 1) tato obrazová kniha postrádá ve svém vyprávění skutečný náznak dobrodružství, cosi zásadního, snad kromě pro středoevropana destinace samotné, jde spíše o v zásadě velmi zajímavou, ale lehoulince nudně odvyprávěnou reflexi jedné krátké cesty, reflexi plnou miniasociací, 2) vypravěč není přímo nevěrohodný, je spíše lehce nesuverénní ve svém zpětném rozpomínání se na to, co se vlastně všechno odehrálo, přičemž ve chvílích, kdy chce přijít na to, kde přesně se co stalo, vůbec nemusí být do detailu perfekcionistický, neb to v rámci celého uměleckého dojmu snad ani není důležité.

Vracím se obloukem zpět a opakuji, že po přečtení knihy jsem nesmírně spokojený s vizuální stránkou, stejně jako s technickým provedením a estetikou publikace, to Paseka prostě umí. Líbil se mi i Janíčkův doslov/přílohy, neb jakožto ročník konce 80. let jsem se v lecčem úplně přesně poznal.

Celkový dojem: 60%
RaidcomH: Odteď jsem Jiří Walker Bush?:) Ale díky!
JWB: krásnej komentář, díky.