1

Příběhy na asi 9 stránek je tak akorát ideální délka, proto je nejhorší část 3 dílný příběh uprostřed. Naopak nejlepší příběhy jsou poslední dva. Kresba nijak nenadchne, ani neurazí. Co se ale musí nechat tak australani mají krásné obálky.

Retro Sci-Fi Speciál 1 je pre všetkých sci-fi retro pozitívnych čitateľov. Samozrejme je zbierka dosť špecifická, keďže tých poviedok je deväť a kvalitou, námetom, kresbou sa dosť odlišujú a určite vám nesadnú všetky. Podľa predajnosti sa potom uvidí, či tu vyjde aj ďalšia zbierka sci-fi poviedok. U mňa prevládajú skôr pozitívne dojmy. =►Celá recenzia◄=

Při avizování vydání nějaké takové sbírky na fb Zaniru se přiznám, že jsem neměl ani páru, co čekat. Bylo to jen zajímavé a obálky vnadily a vnadily. Když už to konečně vyšlo, ani jsem neváhal. Retro, sci-fi, Austrálie - co víc si přát. Jediné co mě na první dobrou hned zamrzelo, že se jedná o výbor povídek sešitů 1 - 9. Nicméně po bližším zkoumání se lze domnívat, že tohle je jen první vlaštovka, která na sebe nenechá dlouho čekat. To je ale zároveň i hlavní problém této sbírky. Povídky jsou milé, úsměvné, slušně napsané, ale nejedná se o veledílo, a to ani na poli komiksovém. Tak se nabízí otázka, o jaký výběr se jednalo... Tematický? To nejlepší? Autorský? Buď jak buď jsem si říkal, jestli je tohle to nejlepší, co v sešitech 1 - 9 vyšlo, tak si nedovedu představit, jaké budou další povídky. Nicméně jsem poměrně optimistický a věřím, že to je prostě "nějaký" výběr a další sbírka bude podobně povedená.
Abych ale napsal i pár pozitivních řádek, tak jsem byl v podstatě spokojený. Obecně mám s antologiemi problém kvůli délce jejich příběhů a většinou se tak jedná o "onanii" kreslíře. Tady to vnímám méně a spíš mi to přijde jako ryzí pocta žánru, ale po australsku, což ale na druhou stranu není úplně evidentní. Jinými slovy, australské to je jenom díky tomu, že se to tam napíše, ale vyloženě z toho Austrálii necítím, možná to Australan vnímá jinak, ale já to tam neviděl. Když ukážu běžný český venkov, taky v něm jako cizinec nemusím nutně poznat Česko, že? Kresba jednotlivých kreslířů je opravdu povedená, některá se mi líbí méně, některá více. Je to zase moderní styl a je to znát, že Australani umí udělat komiks, dobře panelují, nemate to a ještě to odsýpá.
Jednotlivé příběhy mají tu výhodu, že se v nich dokážete najít se svými popkulturními znalostmi. Co by fanoušek retra a starých scifáren 30.-50. let jsem si přišel na své hlavně v Penny Powersové. Tam se fanoušek vyřádí do maxima. Bruno a Maggie tvoří zajímavou dvojici a kdo ví, třeba to bude trademark Retro Sci-fi Tales. Rozhodně mají dobře našlápnuto na víc příběhů, chemii mají dobrou a příběhy bavily. Cthulhuovské Mocnosti osy byly také příjemné a ještě s verneovskou příměsí. Dále mi Dutí lidé po přečtení Bomby o to lépe vynikají a zapadají do kontextu. V neposlední řadě nesmím vynechat Velký spánek se svým bladerunnerovským rázem. Krátké a úderné. Ostatní příběhy jsou také dobré, tam nic nemůžu vytknout. U těchto jsem se jen víc pozastavil. Nacisti a dinosauři jdou dohromady vždy přece.
Celkově hodnotím kvalitu příběhů někde kolem 3 hvězd. Provedením a zpracováním jdu nahoru, k tomu podepsaná kartička od tvůrců dává o to víc palec nahoru. Nevím, nevím... Dost se shodnu dole s Norrim

Kniha obsahuje krátké příběhy, které vycházely v australské sešitové sérii “Retro sci-fi tales” od nakladatelství DARK OZ. Za sešitovou sérií stojí Darren Koziol, který je zároveň scenáristou většiny povídek. Moc jsem od této knihy nečekal, ale tématem mě lákala k přečtení. Když se řekne “retro sci-fi”, tak si jako první představím obrázky od Wally Wooda, tj. sexy kosmonautky ve skafandrech s velkou skleněnou koulí místo přilby, které objevují neznámé bizarní světy a bytosti. Příběhy v téhle knize jsou ale spíše o pošucích s alobalovými čepkami, kteří se sbastlenými udělátky honí mimozemšťany ve vánočním průvodu.

Kniha “Retro Sci-fi speciál” mě příjemně překvapila rovnou dvakrát a to hned po vybalení z krabice. V prvé řadě jsem nečekal knihu formátu A4, ale něco mnohem menšího. Navíc jsem zapomněl, že nakladatelství Zanir plánovalo k objednávce přiložit kartičku s podpisy autorů a ona tam opravdu byla. Je to drobnost, ale potěšila.

A teď k samotným příběhům. Je jich celkem devět. Každý z nich je doprovázen velmi pěknou obálkou, která výtvarně dalece přesahuje výtvarný styl samotného komiksu. Většina z nich, bohům žel, trpí tím, čím velmi krátké povídky trpívají - velmi uspěchaným scénářem, který bez vysvětlení skáče kupředu, takže se pak čtenář nestačí divit, anebo postavy jednají velmi podivně, protože ze sebe musí všechno vysypat na pouhých dvou panelech.

Začnu povídkami, na kterých jsem shledal něco pozitivního. “Mocnosti osy” ukazují dvě zásadní věci. Jednak že jsou Australané divní, protože jsou schopni udělat si domácího mazlíčka z čehokoliv, a taky že se nevyplácí dělat z těch mazlíčků zbraně hromadného ničení. Tenhle komiks rozhodně zaujme výtvarným stylem, který se nemusí líbit každému, ale je zajímavý. “Bomba reality” trpí již zmíněnými chybami scénáře. Má ale zajímavý nápad, který se zároveň podařilo dobře nakreslit. “Dutí lidé” a “Vesmírný výtah” mají zajímavé nápady, děj a kresbu, ale jsou najednou ukončeny stránkou s podivnou pointou. Tyhle nápady, kdyby se je podařilo rozpracovat na delší příběhy, tak by to mohla být pecka. Nejdelším příběhem v knize je příběh s nejdelším názvem - “Penny Powersová a záhada Marťanů z hory Lofty”. Tady, i díky rozsahu, funguje scénář. Děj spolu s kresbou naplňují mou představu retro sci-fi. Knihu uzavírá povídka “Velký spánek”, což je cyberpunková noir detektivka se zajímavou černobílou kresbou a fungující pointou.

Zbývající příběhy jsou spíše do počtu. “Temná mračna” jsou příliš uspěchané, “Kouzlo Vánoc” je to již zmíněné nahánění mimozemšťanů ve vánočním průvodu a “Příměří ztracené v čase” je uspěchaná kombinace Filadelfského experimentu, Ztraceného světa a Vánočního příměří z roku 1914.

Když jsem to takto zrekapituloval, tak z té knihy mám lepší dojem, než jsem měl během čtení…