2

Dnešním pohledem příběh party dětinských kluků zákeřně sledujících a rozplétávající tajemství mladistvých, leč řádně houževnatých a tvrdých režimem utlačovaných podnikatelů a jejich trochu bezohledného subdodavatele. Foglarův scenář jde v podstatě ruku v ruce s dobovou ideologií přímo proti soudobému pohledu na kapitalismus. Pracovití a podnikaví jsou odsuzováni zatímco autorem velebená zevlující partička pochybných existencí a sportovních zkrachovalců šmejdí kolem, zjišťuje informace, kuje své nekalé pikle a bůh ví co ještě v dřevěné boudě na dvorku a dokonce se neštítí trestného činu vloupání. Východiskem příběhu je, že se v budoucnu jak hipíci budou válet u jezera.

Saudkovo zpracování je nicméně fajn a z jiného pohledu jde o příjemný retro vhled do dávno zmizelého světa dětí, kde reálná hodnota sounáležitosti a přátelství ještě nebyla nahrazena posledním modelem iPhone.

Jedno z mých první setkání se Saudkem, který mi jako dítěti snad i trochu vadil (too dark park). Kolorovaná verze v Kometě je asi lepší, ale tohle je zas kousek, který každého fanouška musí v knihovničce těšit.

Sehnal sem to po letech a dýchlo na mě dětství. Přesto si nejsem jist, kolikrát za život si to ještě přečtu, ale mít jsem to musel .o) Nimcéně rozhodně nejlepší díl z trilogie...

Tak Foglar šel tak trochu mimo mě. Tyhle věci od Jeskyňářů proto nějak nepovažuji za kult a příběh o nalezišti modré hlíny na mně, i přes Saudka, nepůsobí tak tajemně jako třeba Chata v jezerní roklině.

P.S.: V roce 1994 vyšla beletrizovaná verze všech tří dílů spojených do jednoho příběhu, ale je to jen naprosto zbytečný přepis, který navíc předloze nepříjemně obrušuje hrany. SPOJLER: Vždycky mě sralo, že jsem se v comicsu nedozvěděl, jestli se Elvi opravdu utopil nebo ne, ale když v knize saturňáci Elviho v pohodě našli zdravého a živého a pak všichni šťastně odfrčeli na letní tábor, tak to bylo ještě mnohem horší než ta nejistota.

Bizarnímu tandemu výchovný Foglar/dekadentní Saudek se podařil v žoldu České speleologické společnosti (která dopomohla na svět i Arnalovi, Lipsi Tullianovi a dalším) skvělý comics a to přesto, že se (v celé trilogii) Foglar přímo ďábelsky vykrádá. Typický foglarovský hrdina - pohledný, ušlechtilý, všemi obdivovaný chlapec-sportovec (krasobruslař!) se - stejně jako v Přístav volá - vydává do cizí, rovněž přístavní čtvrti, kde nachází kamarády, klubaře (přitom je dočasně zmrzačen - charakteristická foglarovská brutalita), ale i nepřátele nápadně podobné Bratrstvu kočičí pracky - dva výrostky a menšího zrádného chlapce. A pak, jak velí objednávka jeskyňářů, prožívají dobrodružství v podzemí, když ne přímo v lomech a jeskyních, tak aspoň na dvoře hluboko pod úrovní země. Čím Modrá rokle válcuje všechny předchozí comicsy podle Foglara je Saudkova hravá, živelná kresba v detailu (zejména industriálním) oživující atmosféru 50. let, ve kterých se seriál odehrává, utvářející (často velmi temné) nálady jednotlivých scén a odlehčující děj svým specifickým vizuálním a slovním humorem. Nejdůvtipněji se vypořádává s  přehnanou dokonalostí Foglarových hrdinů, když je zobrazuje stejně kýčovitě krásné i navenek. Comics se dočkal dalších dvou volných pokračování Ztracený kamarád (ještě lepší než díl první) a Jeskyně Saturn (velmi slabý) a první dva příběhy se objevily v Kometě.

Panu Saudkovi - dle mého - sluší spíš akčnější příběhy, ve kterých úmyslně (a bravurně) balancuje na hranici kýče a chytré nadsázky. A i když spojení Foglar-Saudek považuju za poněkud křečovité, nikdy nepřestanu před každým jedním z Mistrů smekat.

No klasika, jako Kája celkově, žral jsem ty jeho comicsy - a vždy si je rád přečtu znowa - no Foglara už ne........

Saturňáci jsou skvělý a je škoda, že nevzniklo více věcí ve spolupráci Foglar-Saudek. MdS

Saturňáci jsou skvělý a je škoda, že nevzniklo více věcí ve spolupráci Foglar-Saudek. MdS

No klasika, jako Kája celkově, žral jsem ty jeho comicsy - a vždy si je rád přečtu znowa - no Foglara už ne........