Mládí na hřišti #01: Činacu Kano
CREW1. vydánílistopad 2023série Mládí na hřišti 1/4
3.8
...
...
...
...
+ 5 dalších ukázek
Koupit
Taiki Inomata z badmintonového klubu se zamiluje do starší spolužačky Činacu Kano z basketbalového klubu, jejíž zápal pro trénink mu dočista uhrane. Brzy však zjišťuje něco nečekaného... Jsou si blízko, ale jejich cíl je daleko. Příběh o lásce dvou mladých lidí právě začal.

Série je známá především pod názvem Blue Box (anglický název), než pod originálním názvem Ao no Hako.

Scénář
Kódži Miura
Art
Kódži Miura
Obálka
Kódži Miura
Lettering
Jan Nekvapil, Andrea Nekvapilová
Překlad
Jan Hromek
Redakce
Anna Křivánková (hotate), Tereza Micková
CdbID
10437
Žánry
drama, romantický, sportovní
ISBN/ISSN
978-80-7679-464-1
Vazba
lepená v měkkých deskách
Formát
128 x 182 x 13 mm
Hmotnost
250 g
Tisk
černobílý
Stran
196
Původní cena
249 Kč
Originál
Ao no Hako #01: Chinatsu-Senpai (Shueisha Inc., 2021)
Parádní úvod do romantické mangy. Pěkně to odsypá, přečteno na jedno posezení, kdy jsem se vždy těšil co bude na další stránce. Uvidíme jak dlouho oběma postavám ta nesmělost vydrží.
Standardní romance zasazená do kulis sportovního prostředí střední školy. Já osobně sport moc nežeru, nikdy mě nebavilo hrát kolektivní sporty, natož to sledovat v televizi a tohle není výjimkou ačkoliv prim hraje (zatím) ta romance. Co však musím pochválit je ta precizní jednoduchá kresba!
Teenagerská romance ze sportovního prostředí, která se od jiných liší vlastně jen tím sportovním prostředím (badminton a basket). Jinak je to klasická verze nesmělého zamilovaného, který se bojí oslovit vyvolenou, ale zároveň je do ní tak strašlivě zakoukaný, že udělá prakticky cokoliv, jen aby si jej všimla. Ale protože je do příběhu zapojeno i pár dalších dívčích a chlapeckých postav, je dost pravděpodobné, že se celá, zpočátku jednoduchá vztahovka ještě maličko zamotá.
Proti kresbě ani humorným gagům nemůžu říct nic, oboje se nese v sympatické rovině, kterou si snadno oblíbíte. Ale buď jsem už všech těch zamilovaných komiksů vážně přeslazený, nebo na můj vkus Kódži Miura zvolil až příliš okoukanou šablonu. Všechno to nejisté přešlapování na místě i záměrné chyby v komunikaci a křečovité reakce na obyčejné doteky mě spíš unavovaly, než motivovaly k dalšímu čtení. Ono to samozřejmě k žánru patří, jenže když to samé čtete bez výrazných obměn už po miliontý šestý, krapet se vám to přejí.