Tento díl sice nedosahuje kvalit jeho předchůdců, ale žádné velké zklamání se nekoná. Kniha začíná zvláštní odbočkou s jiným kreslířem, jehož styl se mi k námětu hodil. Bourání čtvrté stěny působilo trochu jako pěst na oko. Vedlejší postavy, které z toho vzešly, byly ale parádní. Zbytek komiksu už se zaobírá starou dobrou partou superhrdinů. Jako vždy jsou charaktery postav napsány bravurně a i když zrovna nejsou tradiční verzí sebe sama, tak jejich jádro zůstává stejné. Příběh má pár nedomyšlených částí (hlavně ke konci), ale čte se rychle a je zde pár úžasných scén. Pokud mám něco na této sérii vyzdvihnout, tak je to obsáhlý svět, který moc rád znovu navštívím v budoucích komiksech.

Monumentální vyvrcholení ságy se vším všudy. Hulk se v této knize s ničím nemaže a mlátí hrdiny hlava nehlava. Celé je to naprosto přestřelené a množství akčních scén a sfx je až absurdní. Bez podkladu Hulkovy Planety by to byla jen bezduchá mlatíčka, ale jelikož mám vazby k těm postavám a hlavně k Hulkovi, tak jsem při každém úderu cítil vztek a zuřivost. První polovina je vlastně pouze to mlácení, až v druhé půlce příběh začíná nabírat na obrátkách, kdy Hulk provádí svou ukrutnou pomstu. Největší problém jsem měl s vizuální stránkou. Romitovu novější kresbu nemám rád. I když akční scény jsou správně monumentální a přehledné, tak ty jeho obličeje, proporce a vlastně jeho styl celkově působí uměle. Takový Miek to schytal ze všech nejvíc. Nedopustil jsem však, aby mě to zkazilo chuť a toto epické zakončení jsem si i tak užil.

Hodnotím obě části jako celek... Pane jo, tohle je pecka. I když je příběh naprosto epický a plný zvratů, tak nezapomíná na to hlavní a jsou postavy. Ke všem jsem si vybudoval pouto a každá představovala jiný pohled na danou situaci, což celému příběhu dodávalo uvěřitelné konflikty a drama. Strašně se mi líbilo proroctví roztroušené po celé knize, které působilo jako předzvěst nevyhnutelnému konci. Ze začátku je příběh trochu zkratkovitý, ale nemůžu si vybavit jediné hluché místo. Četlo se to jedním dechem a ždímalo to ze mě emoce, když bylo třeba. Kresba za příběhem ani trochu nezaostává. I když vyniká především v akčních scénách, tak i intimní momenty fungují na jedničku. Design postav a celkově world building je další část komiksu, která je precizně propracovaná. Sakaar působí živě a osobitě. Toto je prostě klenot.

Hodnotím obě části jako celek... Pane jo, tohle je pecka. I když je příběh naprosto epický a plný zvratů, tak nezapomíná na to hlavní a jsou postavy. Ke všem jsem si vybudoval pouto a každá představovala jiný pohled na danou situaci, což celému příběhu dodávalo uvěřitelné konflikty a drama. Strašně se mi líbilo proroctví roztroušené po celé knize, které působilo jako předzvěst nevyhnutelnému konci. Ze začátku je příběh trochu zkratkovitý, ale nemůžu si vybavit jediné hluché místo. Četlo se to jedním dechem a ždímalo to ze mě emoce, když bylo třeba. Kresba za příběhem ani trochu nezaostává. I když vyniká především v akčních scénách, tak i intimní momenty fungují na jedničku. Design postav a celkově world building je další část komiksu, která je precizně propracovaná. Sakaar působí živě a osobitě. Toto je prostě klenot.

Tato kniha skvěle plní svou hlavní funkci: představení Hulka. Začíná s psychologickým aspektem, kde se představí různí Hulkové. Tato část mě bavila nejvíce. Načnou se tady zajímavé příběhové linky, ke kterým bohužel nedostaneme zakončení, protože zbytek knihy se soustředí na hru na kočku a myš mezi armádou a Hulkem. To sice k Hulkovi patří, ale nebylo to tak vydařené jako začátek knihy. Kniha má svižné tempo a hromadu akčních scén, takže jsem se ani na chvíli nenudil.

Líbilo se mi vyvážení vážných momentů a humoru. I když ne každý vtip pro mě fungoval, tak to z celé knihy udělalo velmi příjemné čtení. Většinu knihy se zde střídá klasická superhrdinská akce a povedené dialogy mezi postavami. Překlad Defenders jako Obránců je příšerný, ale nevyskytuje se v knize často, takže se to dá přehlédnout. Nejlepší část knihy je psychologický aspekt, kde se dostáváme do Bruceovi hlavy. To vyvrcholí v posledním sešitu, který je zkrátka excelentní. Kresba je detailní a jak obličeje tak akční scény vypadají skvěle.

Zatím nejšílenější díl. Whedon zde místy jde naprosto přes čáru a nebojí se využívat šílených superhrdinských prvků. Komiks mě moc bavil a nikdy jsem netušil, co čekat na další stránce. To je zároveň nevýhoda, protože vážné a komické prvky se zde místy dřou. Cyclops a Kitty Pride zde září. Celkově Whedon zvládá psaní všech postav opravdu bravurně, pokud zrovna nejsou ovládání někým jiným, což místy působí jako příběhová berlička. Kresba je jako u předchozích dílů úžasná.

Další povedený díl. Nápad na záporáka je skvělý, odhalení je nečakané a první polovinu knihy z ní jde opravdu strach. Bohužel druhá polovina je jedna velká rubačka, která má pár vtipných a nápaditých momentů, ale zakončení mě sklamalo. Práce s postavami je úžasná, dialogy jsou svižné a líbí se mi jak Whedon sází semínka tajemství přes celou sérii. Kresba je propracovaná, elegantní a přehledná a díky ní akční scény vyniknou. Ještě, že to tu Crew dovydala celé. Nemůžu se dočkat, až tuto sérii dokončím!

Nemůžu říct, že by mě to nějak ohromilo, ale příběh funguje skvěle, postavy jsou sympatické a dialogy jsou vtipné a čtivé. Je tady hromada akce a příběh nikdy nestojí dlouho na místě, takže se to čte jedním dechem. Je zde moment, kdy určitá postava vstane z mrtvých a nejen, že to nevyzní jako otravné klišé, ale onen návrat je dokonce nejvíc emocionální část knihy. Tento komiks je skvělý nenáročný mainstream, který můžu jenom doporučit. Silné 4*

New X-men je strašně zvláštní série. Baví mě, jak Morrison jde přes čáru a nebojí se nám dát opravdu originální příběh. Vrcholem celé knihy je pak právě sonda do mysli Profesora X, která opravdu stála za to. Všechny příběhové linky mě bavili, pomalu se buduje hrozba, kterou Cassandra Nova představuje, ale bohužel konec mně přišel až moc uspěchaný a místy vycucaný z prstu. Staré i nově představené postavy jsou zvládnuty skvěle a dynamika mezi nimi funguje. Můj největší problém je kresba. Kreslíři se střídají až moc často a části od Igora Kordeye se mi nelíbily vůbec.

Grant Morrison vdechl X-Menům nový život a i když má tato kniha své mouchy, její význam se nedá popřít. Přidání moderních a dospělejších témat příběhu prospělo a dynamika mezi postavami je tak o něco živější. Celé je to ale jen představení myšlenek a témat které se (doufejme) rozvinou v dalších dílech, protože komiks samotný nemá moc uspokojivé finále. Stane se zde tragédie, která překvapivě navzdory svému rozměru nemá velké následky, což mě zarazilo a doufal jsem, že se na tuto část příběhu bude soustředit víc. Nejlepší část knihy je poslední sešit s děsivým twistem, který navnadí na pokračování. Kresba je v celé knize skvělá. Frank Quitely se možná netrefí do chuti každému, ale já ho mám rád a jeho podivný styl mě zrovna k X-Menům sedne.

Série si udržuje svou kvalitu. Výtky mám pořád stejné a to především to, že nějaké části děje chybí, protože se odkazují na něco, co česky vydané není. Když přehlédnu to, tak zde pořád máme příběh se zlým Capem, jak kuje pikle, který mě stále baví. Komiks začína pomalu, ale jak věci začnou eskalovat, tak je to parádní. Žádný z kreslířů mi nevadil, jen by se nemuseli tak často střídat.

Vynikající nový pohled na Batmanův svět. Příběh je promyšlený a má mnoho nápadů, díky kterým udržel po celou dobu mou pozornost. Komiks se odehrává v alternativním vesmíru, takže jsem netušil, kam příběh povede a byl jsem překvapen mnoha důmyslnými zvraty. Konflikt mezi Batmanem a Jokerem jsme už viděli x-krát, ale tady je verze, která je přesto originální. Joker "vystřízlivěl" a Batman je naopak na pokraji zhroucení. Jejich dynamika je jádro celé knihy. Vedlejší postavy mají v příběhu své místo a každý dostane uspokojivé zakončení. Líbilo se mi jak jsou postavy chytře pozměněny od svých klasických verzí, aby pasovaly do tohoto světa. Gotham, který zde Murphy vytvořil je atmosférický a záhadný a to hlavně díky kresbě, která je vyloženě božská. Všechno včetně akce, mimiky i budov je zvládnuto na jedničku. Tento styl mně k Batmanovi sedne. A ta plejáda Batmobilů... No prostě pastva pro oči. Tento Batman se zatraceně povedl. Za víc takovýchto komiksů budu jen rád!

Celé mně to přišlo takové mdlé. Není zde žádné napětí, žádné zajímavé postavy a všechny koncepty jsou buď ochranné, nebo nedotažené. Samotný Tony je naprosto plochá postava a v knize slouží pouze jako řešitel všech problémů na poslední chvíli. Přes to ale kniha dokáže sloužit jako nenáročná zábava a kresba je líbivá. Pokud jste velcí fandové Iron Mana, věřím, že se vám tento komiks může líbit. Já jsem z něho zklamán.

Tohle mě moc bavilo. Po průměrném předchozím díle se tato série naladila na tu správnou vlnu. Příběh s cestovaním v čase může často padat do ochranných klišé, ale těm se Zdarsky vyhnul a staví příběh čistě na postavách. Čte se to jedním dechem a možná i proto je to bohužel místy uspěchané. Líbily se mi narážky na Spideyho historii a interakce dvou Spider-manů je zábavná, ale hvězdou této knihy je JJJ, který napsán prostě spektakulárlně. Co ještě musím vyzdvihnout je kresba. Oba kreslíři mají osobitý styl a k tomuto příběhu se hodili. Nechápu to nízké hodnocení, za mě to je 5* (i když s odřenýma ušima) a jsem zvědavý, jak to bude pokračovat.

Aaronova dokonalá série dospěla do svého nevyhnutelného konce. Samozřejmě, že se neobejdeme bez hromady násilí a špetky černého humoru, ale v jádru to je tragédie jednoho staříka, jehož jediný cíl je zabít co nejvíc parchantů, jak jen to jde. Předchozí díly držely kilometry vysokou laťku, ale tento díl přesto nezklamal. Představí se zde nový chladný zabiják ve formě Elektry, ale ani na staré známe jako Kingpin a Vanessa se nezapomíná a každý dostane svůj zasloužený konec. Aaron příběh vypráví hladce a každá stránka a každý panel a své místo. Vše to buduje k velkolepému finále, které je napínavé, šokující a i emotivní. Víc už psát nebudu, protože bych musel zajít do spoilerů, což nechci. Dillonova kresba je čistá, jednoduchá a přehledná, takže ve čtení vůbec neruší a všechny nechuťárny zachycuje stavitelným způsobem. Plus Punisher a Dillon jdou spolu ruku v ruce. Za mě je tato série úžasná jízda od začátku do konce a ten nejlepší Punisher vůbec.

Ennis se zakončení této série chopil nečekaně. Když jsem to četl poprvé, strašně jsem se nudil. Teď to čtu znovu hned po předchozích dílech a užil jsem si to tisíckrát víc. Líbí se mi, že se Ennis nebojí dlouze rozvíjet své myšlenky. Hlavní příběh je skvělý, ale jsou to knižní útržky, které z tohoto komiksu dělají něco výjimečného. Vrhli na válku ve Vietnamu (pro mě) nové světlo pomocí fiktivních rozhovorů, které působí opravdu autenticky. Zároveň dostaneme různé pohledy na Punishera a jeho vznik. Texty a hlavní příběh se skvěle doplňují a já s četbou podruhé neměl žádný problém. Možná to je i tím, že jsem už věděl do čeho jdu. Celá série má slabší místa, ale jsem moc rád, že skončila na tak povedeném závěru. Tento díl vřele doporučuju, jen od toho nečekejte klasického Punishera.

Komiks se v podstatě jedna velká řezničina a mě to bavilo. Příběh, ač jednodušší, je pro Punishera osobnější než v předchozích dílech a to je prvek, který každé akční scéně přidával na váze. Je zde pár napínavých scén, ale bohužel je tu i jeden fake out, který měl čtenáře šokovat bez toho, aby dával nejaký větší smysl. Barracuda už moc netrousí hlášky, ale stal se z něho naprostý hajz kterému přejete ten nejhorší osud i přes to, že nám Ennis dává náznaky tragického dětství. Melancholické zakončení byla dokonalá třešnička na dortu. Styly Chaykina i Parlova mám rád, takže jsem s kresbou neměl žádný problém.

Tohle byla pecka. Punisher je středem příběhu i přesto, že se zde tak často nevyskytuje. To v tomto případě vůbec nevadí, protože vedlejší postavy jsou zajímavé a dialogy čtivé. Není zde tolik akce, ale stejně jsem se nenudil. Co bych vytknul je že jedna blondýna tam byla úplně postradatelná. Hlavní důvod, proč dávám 5* je finále, ze kterého mě mrazí ještě teď. Ten konec je prostě krásně nechutný. Zní to asi divně, ale nevím, jak jinak to popsat. Kresba je další velké plus. Je propracovaná, přehledná a k příběhu se hodila. Super příběh, super kresba. Co víc si přát?

Další průměrný Punisher. Zasazení v Afghánistánu je super a Ennis z toho zvládl vytěžit pár myšlenek. Ne že by ty myšlenky byly zcela nové. Vlastně je to starý známý "válka je špatná", ale pořád to dokáže trochu obzvláštnit. Líbil se mi záporák Muž z kamene, který je prostě hajzl, ale stejně má k Punisherovi takovou zvrácenou úctu. O'Brienovou jsem nikdy moc neměl rád. Její postava se dá shrnout do dvou vět: "Chce pomstu" a "Je nadržená na Punishera". V této knize je napsaná o něco lépe, ale ten její konec je zase napsaný hrozně. Celý závěr knihy byl povětšinou zklamání. Kresba je místy nepřehledná, ale mimika a stínování je na úrovni. Problém jsem měl s barvami, které mnohokrát přesahovaly přes linky. V předchozích dílech mě to tak nevadilo, ale zde mě to bilo do očí.

Tato kniha má dva obrovské plusy: kresbu a Barracudu. Zbytek je buď nic nového, či nic zajímavého. Dobře, možná ani Barracuda není úplně nová či originální postava (viz. Rusák z původní série), ale je to ta správná hrozba, kterou Punisher potřebuje plus není úplně nesympatickej. Co se týče příběhu, nejlepší na něm je to tempo. Ani chvíli jsem se nenudil a celou knihu jsem přečetl jedním dechem i když musím přiznat, že zde jsou slabší momenty. Největší problém jsem měl se závěrem, kde se Dermont chová jako naprostý idiot (nebo aspoň víc jak předtím) a Punisher zabije přes tucet akcionářů, kteří vlastně za nic nemůžou. To mi přišlo přes čáru i na Punishera. Kresba, jak už jsem naznačil, je skvělá. Je sice jednoduchá, ale přesně ten styl mě k prostředí Miami sedl a akční scény jsou plynulé a přehledné. Celkově je tento díl průměrná, nenáročná zábava. Lepší 3*

Velmi povedený Punisher. Téma je mnohem silnější, než v předchozích knihách a Ennis skvěle popisuje váhu té těžké situace. Ano, je tu pořád hromada akce a krveprolití, ale zde to působí účelně. Záporák je správný hajzl bez jediné kladné kvality. Vedlejší dějová linka s dvěma policajty začala úžasně a byl jsem zvědav, kam povede. Bohužel nakonec nějak vyšuměla a působila jaksi zbytečně. To je ale moje jediná výtka, protože komiks se četl rychle a kresba je propracovaná a atmosférická. Jde vidět, že se Fernandez hodně posunul od druhého dílu.

Tohle je možná ten nejúchylnější Punisher. Bohužel to je možná i ten nejslabší. Komiks přitom začíná zajímavě. Punishera někdo nasere do takové míry, že se málem utrhne ze řetězů. Byl bych moc rád, kdyby to v takovém duchu pokračovalo, ale někde v půlce se to zlomí a ze všech postav se stanou nadržení idioti a všechen potenciál se hodí z okna. Tento díl mě prostě nebavil.

Tohle mi neskutečně sedlo. Ennis zde dokonale kombinuje béčkovou premisu, tvrďácké postavy a kritiku militarismu. Špionážní příběh je pro Punishera nezvyklý, ale ani na chvíli nebyl nijak out-of-character. Díky jeho vztahu s malou holčičkou dostaneme pohled na jeho lidskou část bez toho, aby to přehnaně hrálo na city. Všechny vedlejší postavy měli svůj účel. Zejména Nick Fury tady byl skvělý. Kresba je taky na místě. Je přehledná a při akčních scénách má správnej říz. Jeden z nejlepších Punisherů!

Punisher zde hraje druhé housle a hlavní pozornost je soustředěna na přehnané množství vedlejších postav. Buhužel většina nedostane dostatek prostoru a celá kniha se strašně vleče, protože čtete o lidech, kteří vás vlastně nezajímají. Abych jen nehanil, jsou zde i výjimky jako Houdini, který si krade každou scénu. Ke konci komiks nabere rychlost, ale nemůžu říct, že by to vyvrcholení bylo bůhví jak uspokojivé. Celý příběh nakonec komentuje stav Irska, a to Ennisovi, jakožto irskému rodákovi, jde v dialozích skvěle. Kresba je funkční. Příběh nijak neruší, ale působí uměle a ploše.

Jako první musím říct, že kniha má skvělé tempo a čte se jedním dechem. Nejlepší částí je Clint Eastwood, ehm, teda Punisher. Ten je správně nekompromisní, ale i přes to Ennis zvládne najít hloubku v jeho černobílém vidění světa. Bohužel všechny vedlejší postavy kromě Micra jsou naprosto ploché a slouží pouze jako křoví nebo vtip. Humor celkově mně k tomuto zdánlivě vážnejšímu příběhu většinou nesedl. Kresba se mi moc líbila a dodávala celé knize dynamiku a vždy potřebnou atmosféru. Slabší 4*

Velmi vydařená sbírka příběhů, které nám dohromady nabízí psychologickou analýzu Punishera. První příběh je pro mě rozpoluplný. Jsou v něm nejlepší momenty knihy, ale také jsou tam věci, které k Punisherovi nepasují jako například ten vnitřní hlas, který Franka doprovází po celý příběh. Na druhou stranu dialogy mezi vojáky byly úžasné a ani na chvíli jsme se nenudil... "Tygr" je moje oblíbená část, protože je odlišný od jiných Punisherovských příběhů. Dozvíme se zde, co Franka jako malého formovalo a že za Punisherovým zrodem není jen Vietnam. Násilí je v tomto příběhu méně než obvykle, ale to vůbec nevadí. Staromódní kresba vytváří úžasnou atmosféru a komiks by bez ní o hodně přišel... "Cela" je klasická řezničina, jak jsme u Punishera zvyklí s tím, že tentokrát je to osobní. Kresba v tomto příběhu byla taky skvělá a množství černé vytvářelo správný pocit neklidu... Poslední příběh je neméně povedený. Příběh a kresba se doplňují a z výsledku mrazí v zádech. Punisher je nekompromisní i při konci světa... Jako celek této knize neváhám dát 5*. Ať jste nováčci nebo oddaní fanoušci, tak si tohoto Punishera užijete.

Komiks si dáva na čas, ale to není vůbec na škodu. S každou stránkou se totiž sbližujeme s postavami víc a víc. Všechny tak působí jako skuteční lidé a naopak záhadná figura z obálky nahání hrůzu. Líbila se mi atmosféra v celé knize a i když záhada a celkově finále mohlo být vyřešeno o něco lépe, tak jsem si komiks opravdu užil. Silné 4*

Jason Aaron by měl psát komiks o Bladeovi. Ten a upíří záporáci jsou nejlepší částí komiksu. Příběhová linka s upíry mě ale k Avengers prostě nepasovala a většina členů tady nemá větší roli než mlátit nepřátele a trousit hlášky. První sešit je hodně povedený a kresba v celé knize je špičková. Horší 4*

Tento díl mě zatím bavil z celé série nejvíc. Drsný Sbohem mělo skvělého Marva, ale tato kniha má skvělé tempo. Příběh si na nic nehraje a hlavní účel je zabavit a to se daří na výbornou. Jak skončí druhá kapitola, komiks chytne tu správnou vlnu a je napínavý až do konce. Výtku bych měl ohledně záporáků, kteří nebyli bůhví jak zajímavý a sloužili zde pouze jako překážky pro hlavního hrdinu. Kresba je tradičně stylová a tvoří jedinečnou atmosféru. I když nechápu to velké množství celostránkových kreseb v první kapitole. Frank Miller asi chtěl komiks natáhnout co nejvíc, protože je pravda, že by to mohlo být o něco kratší. I přes ty výtky si komiks 4* rozhodně zaslouží.

Stejně jako v prvním díle se zde dočkáme drsných protagonistů, sexy žen a hromady násilí. Po vizuální stránce je to stále úchvatné, ale příběh mě nikdy nedokázal vtáhnout. Hlavní momenty komiksu byly předvídatelné a postavy se chovají tak přes čáru, že je těžké je brát vážně. Na druhou stranu to je zkrátka součást Sin City: brát všechno do naprostého extrému. Tady mě to holt nesedlo. Čte se to svižně a Millerovi vnitřní monology jsou jako vždy dokonalé. Škoda, že ten příběh není lepší.

Sin City jsem si chtěl přečíst už delší dobu, protože Millerova Daredevila a Batmana mám v lásce. Čekal jsem, že tohle bude extrém, ve kterém se Miller nemusí držet zpátky a přesně to jsem taky dostal. Komiks je jedna velká akcí nabitá jízda se skvělou hlavní postavou. Marv není ten klasickej drsňák, kterého můžeme vidět v každém druhém akčním filmu. Postupně zjišťujeme, že je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá. Jeho vnitřní monology jsou napsány čtivě a pomáhají nám dostat se hlouběji do Marvovi pokřivené mysli. Není to žádný klaďas, ale v porovnaní se zvrhými záporáky mě nezbývalo, než mu většinou fandit. Zbylé vedlejší postavy bohužel neměli žádný charakter a sloužili pouze pro posunutí příběhu vpřed, což je moje největší výtka. Konec byl nevyhnutelný a chápu, že jinak to skončit nemohlo, ale čekal jsem nějakou silnější pointu, ale toho jsem se nedočkal. Co mě ale na první pohled uchvátilo byla stylová kresba. Použití stínů je něco unikátního a důvod, proč se z toho stal takový kult.

Četlo se to dobře, ale nijak mě to nenadchlo. První sešit je bezkonkurenčně nejlepší část knihy. Tam King zvládá v malém prostoru vybudovat atmosférický a rafinovaný příběh, z jehož konce mě mrazilo v zádech. Zbylé příběhy mě přišli moc jednoduché a prázdné. Část s Wonder Woman měla dobou premisu, ale nakonec to bylo předvídatelné a bez jakýchkoli následků. Ovládnutí světa Poison Ivy je nejdelší část knihy a za mě bohužel ta nejhorší. Náhlé vhození do děje bylo zbytečné a jen pro efekt. Kdyby jsme dostali víc scén mezi Ivy a Harley, nebo nějaké momenty s Ivy před ovládnutím světa, možná by konec působil víc přirozeně. Takhle mě příběh zanechal naprosto suchým a zítra na něj nejspíš zapomenu. Poslední sešit je povedená tečka na závěr. Co se kresby týče, osobně nemám v lásce kresbu Janina, ale ostatní umělci byli prvotřídní.

Fakt, že se tento skutečný příběh odehrává v nedávné historii je opravdu zneklidňující. Mnohdy jsem byl šokován děsivými momenty až mě hlava ani nechtěla přijmout, že se to vůbec mohlo stát. Strasti, kterými si tato rodina musela projít jsou popsány skvělým způsobem a nikdy mi nepřišlo, že by autor z čtenáře chtěl ždímat emoce jen pro efekt. Zapojení faxů nikdy nerušilo, ba naopak to z knihy udělalo o to silnější zážitek. Toto si potřebuje přečíst více lidí!

Tady není moc, co hodnotit. Celý komiks je jen kupa šokujících zvratů a monumentálních akčních scén. Nic víc, nic míň. Na scéně se v polovině objeví tým záporáků, kteří nemají žádnou osobnost, takže celá mlátička je opravdu jen pro efekt. Zachraňuje to jako vždy kresba, která je naprosto úžasná a na akční scény se aspoň dobře dívá. Ultimates pro mě zůstává zklamáním. V sérii jsou zajímavé nápady, ale Millar je utopil v množství rádoby cool vtipů a nelíbivých postav.

Wow, kresba je pořád lepší a lepší. Příběh mě přijde také o něco zajímavější, než v prvních dvou knihách. Nebo aspoň druhá polovina, kde jsem se opravdu nenudil, ale pořád jsou zde naprosto vyhrocené momenty. Největší problém je, že nemám rád Millarovo pojetí postav. Od svých protějšků z klasického Marvel univerza mají nehorázně daleko, jejich chování je dost přitažené za vlasy a jejich "dospelá" mluva mnohdy působí jako pěst na oko. Rozhoduji se mezi 2* a 3*, ale pořád to považuju za podprůměr, takže lepší 2*

Millarova cynická verze Avengers pokračuje. Trapné camea celebrit se zde nevyskytují, což je plus, ale zbytek je přesně to, co od Millara čekáte: rádoby drsné a cool postavy a velké akční scény. Tentokrát se ani nesnažil tomu dát nějaký zajímavý nápad a hlavní příběh je o mimozemšťanech. To by mohlo být zajímavé, ale mě to tam zkrátka nesedělo. Čte se to lépe než první kniha a taková postava Iron Mana je napsaná parádně. Zbytek je jako tradičně nesympatický a místy mi to prišlo jako parodie na původní postavy. Kresba, stejně jako u prvního dílu, je úžasná.

Tak jsem si tuto knihu po dlouhé době přečetl znovu a v kvalitě u mě nehorázně klesla. Dnes už je to taková kuriozita ze začátku století. Narážky na celebrity jsou otravné a používané až moc často. Komiks sice má dobré nápady ale totálně selhává ve své hlavní funkci a to modernizovat Avengers. Problém je v tom, že až na pár výjimek se všichni chovají jako hajzlové nebo blbci. Chápu, že chtěl Millar docílit dospělého pohledu na tyto superhrdiny, ale toho by šlo docílit i bez zničení všech postav. Nejlepší na tomto komiksu je kresba. Ta je detailní, realistická, ale zároveň dynamická, takže vše v knize vypadá naprosto skvěle. To knihu ale nezachrání a musím říct, že tohle není nic pro mě.

Daredevil je moje oblíbená fiktivní postava a tak není žádné překvapení, že toto je jeden z mých oblíbených komiksů. Věc se má ale tak, že i když Daredevila neznáte, nebo znáte jen z průměrného filmu, tady si ho zamilujete. Tento komiks redefinoval tón a celkové pojetí jeho příběhů. Daredevil alias Matt Murdock je zde naprosto zničený. Jak fyzicky, tak spirituálně. A nejen on. Miller posílá všechny postavy v popředí na cestu plnou strastí, temnoty a obtížných překážek jen aby mohli být posléze "znovuzrozeni". Jak už asi tušíte, vyskytuje se zde biblická symbolika, ale hlavní myšlenka je velmi jasná a má co říct bez ohledu na náboženství. Většina příběhu je zasazena do špinavých ulic Hell's Kitchen a ty umocňují pocit neklidu a drsné reality, která jde cítit po celý komiks. Všechny příběhové linky jsou úžasné a nikdy jsem neměl pocit, že by zde bylo něco nadbytečně. Všechny scény se s lehkostí střídali přesně ve správnou chvíli nebo jsou chytře zamotané do sebe pro maximální efekt. Příběh se neustále žene kupředu, takže vás žádné pomalé tempo nečeká. I myšlenkové monology postav jsou zvládnuty originálně, jak už je ovšem u Millera zvykem. Díky nim rozumíme každé postavě a všechna rozhodnutí, i když iracionální, působí uvěřitelně. Prvních pět sešitů funguje samostatně a ty jsou nejlepší částí knihy. Buduje se zde napětí až k závěrečnému momentu, který samozřejmě neprozradím, ale musím říct, že mně při každém čtení ukápne slzička. Poslední dva sešity obsahují akční finále, konečnou fázi znovuzrození lidské duše a návrat do lepšího, stabilního života. Nečekané zapojení Kapitána Emeriky mě vůbec nevadilo, ba naopak. Nabídlo politický přesah a skvělý pohled na tuto postavu. Konec je zasloužený a jsem rád, že to skončilo zrovna takto. Co se kresby týče, nemám co vytknout. Hrubá, neučesaná linka se k příběhu skvěle hodí. Postavy a jejich mimika je vykreslena perfektně. Stejně tak malé detaily jako změna šířky panelu, když je potřeba rozlišit místo děje. Dále David Mazzucchelli exceluje u celostránových kreseb, které zkrátka nemají chybu. Sakra, vždyť ono v této knize nemá chybu nic! Za mě je toto Millerovo nejlepší dílo a doufám, že to vyjde v ČR znovu v pořádném vydání.

Naprosto revoluční dílo. A ještě k tomu to zraje jako víno. Miller zde předvádí několik nových nápadů a vytváří, či pretváří postavy a dělá je komplexní a uvěřitelné. Přidává k Daredevilovi několik nových prvků a vše protne jednou krimi rovinou s politickými intrikami. Ve středu všeho je právě Elektra, jejíž vnitřní konflikt se vyvíjí přes všech devět sešitů. Styl vyprávění je velmi filmový a celá kniha má poměrně rychlé tempo. Nejvíce se to odráží na akčních scénách, které jsou díky absenci vysvětlovacích rámečků velmi efektivní. Akce není ale to jediné, v čem Miller válí. Třeba z takové scény v kině se mi dělá husina pokaždé, když ji čtu. Komiksu ale nechybí i odlehčené momenty, díky kterým ve mně ty temné, vážné sekvence zanechali o to větší dopad. Kresba se sem hodí. Je skvěle vystínovaná, což tvoří správnou místy až noirovou atmosféru a úhly pohledu jsou dynamické. Pořád nechápu, jakto že celý run ještě nevyšel česky. V celku je tento příběh ještě o něco působivější. Tento komiks má prostě vše: napětí, akci, humor, love story, šokující momenty, prvotřídní práci s panely a hlavně úžasné postavy.

Pořád jsou zde místa, které zavání superhrdinským průměrem sedmdesátých let, ale z větší (a lepší) části zde máme Daredevila jako bojovníka proti nájemným vrahům a šílencům, jakého ho známe dodnes. Hned první sešit mě přišel jako konec barevných, úsměvných příběhů a začátek temnějšího období. Následující příběh s Bullseyem je krimi akčňák se skvělým tempem a působivou atmosférou. Sešit s Hulkem je slabší, ale po něm následuje převyprávění minulosti Daredevila, což je moje oblíbená část knihy. Zbylé příběhy jsou různé kvality, ale za zmínku určitě stojí sešit s Gladiatorem a Foggyho svatbou, ten mě bavil hodně. Millerova kresba se k příběhu hodí a jeho práce s panely a stíny posouvá tento komiks o něco výš. Celkově je to povedené retro, ale jde vidět, že to Miller ještě nepíše, což je škoda.

Hodně nevšední komiks o Spider-manovi. Určitě to není něco, co bych rád s touto postavou četl pořád, ale jednou za čas je zajímavé kouknout se na tohoto superhrdinu z jiného pohledu v naději, že najdeme větší hloubku. A to se této knize podařilo i přes to, že zde hlavní roli hraje Kraven. Jeho vnitřní monology z něho dělají jednoho z nejkomplexnějších Spideyho záporáků. Hlavní konflikt je na první pohled jednoduchý, ale postupně přicházíme na to, ze mnohé skrývá pod povrchem. Líbilo se mi originální zobrazení myšlenkových rámečků, díky čemuž postavy působily uvěřitelně. Nechybí zde i mnoho akce, ale hlavní důraz se klade právě na postavy a silná témata. Přes temný a místy až depresivní tón vyniká Spider-manova hlavní podstata, kterou Kraven odmítá věnovat pozornost a to je lidskost a láska. To může znít jako kýč, ale do příběhu je to zakomponované s citem a velkým vypravěčským umem. Ve zkratce tato klasika obstála zub času a stále má mnohé co nabídnout!

Máme zde příběh v naprosto obřím měřítku a Thanos je zde ještě větší drsňák, než kdy dřív. Donny Cates nešetří nápady a i když nejsou nějak zvlášť originální, dokáží zaujmout a komiks se čte jedna báseň. Je zde pár věcí vyloženě pro efekt, nebo aby šokovaly. Zejména již zmíněný Rider. To částečně vynahradí konec, který byl dobře promyšlený a opravdu zasloužený. Kresba je detailní a obzvlášť vyniká v akčních částech. Po vizuální stránce nemám co vytknout. Annual by pořádnej úlet a mě poměrně bavil. Předvedlo se tam mnoho kvalitních kreslířů, což je taky velké plus. Celkově nemůžu říct, že bych se z tohoto komiksu posadil na zadek, ale jako nenáročná zábava to rozhodně nezklame. Horší 4*

Obě knihy hodnotím jako celek, protože je to jeden příběh. Jeden monumentální příběh, abych byl přesný. Problém s mnoha velkými komiksy od DC je ten, že se tam vyskytuje tuna postav bez nějakého rozumného důvodu. Tady to ale převážně neplatí. Komiks totiž pojednává o samotném údělu superhrdinů a proto jejich přítomnost je dostatečně opodstatněna. Waid se nebojí pokládat otázky na téma spravedlnosti, odkazu či morálky. Ty dokáže bohatě rozvést a částečně na ně nachází řešení ve finále, které možná není to nejpřekvapivějsí, ale je zkrátka nevyhnutelné. Sledujeme postavy, jak se vypořádávají s pokřiveným světem, ale jejich jádro zůstává pravé jejich kanonické verzi a všechny jejich pohnutky jsou uvěřitelné. Obzvlášť Superman, který má v komiksu největší roli, podstupuje mnohým zkouškám, které nejsou černobílé a on sám váhá nad správným řešením. Nejzvláštnější věc na tomto komksu je styl vyprávění. Všechny scény sledujeme z pohledu jistého kněze a to nám dává prostor se nad komiksem zamyslet a vnímat ho z různých úhlů. Nikdy mě ale nepřišlo, že by čtení bylo chaotické a obě knihy se četli ideálním tempem. Vizuální zpracování Alexe Rosse je kapitola sama o sobě. Jeho malba je nesmírně realistická, ale přesto zobrazuje všechny epické momenty v obřím měřítku bez toho, aby působila nepatřičně. Design postav je naprosto ikonický. Ross je prostě Umělec s velkým "U". Abych to shrnul, toto je komiks, který má co říct, samotné myšlenky jsou propracované a přitom ani na chvíli nenudí. Aby toho nebylo málo, je to také pastva pro oči.

Obě knihy hodnotím jako celek, protože je to jeden příběh. Jeden monumentální příběh, abych byl přesný. Problém s mnoha velkými komiksy od DC je ten, že se tam vyskytuje tuna postav bez nějakého rozumného důvodu. Tady to ale převážně neplatí. Komiks totiž pojednává o samotném údělu superhrdinů a proto jejich přítomnost je dostatečně opodstatněna. Waid se nebojí pokládat otázky na téma spravedlnosti, odkazu či morálky. Ty dokáže bohatě rozvést a částečně na ně nachází řešení ve finále, které možná není to nejpřekvapivějsí, ale je zkrátka nevyhnutelné. Sledujeme postavy, jak se vypořádávají s pokřiveným světem, ale jejich jádro zůstává pravé jejich kanonické verzi a všechny jejich pohnutky jsou uvěřitelné. Obzvlášť Superman, který má v komiksu největší roli, podstupuje mnohým zkouškám, které nejsou černobílé a on sám váhá nad správným řešením. Nejzvláštnější věc na tomto komksu je styl vyprávění. Všechny scény sledujeme z pohledu jistého kněze a to nám dává prostor se nad komiksem zamyslet a vnímat ho z různých úhlů. Nikdy mě ale nepřišlo, že by čtení bylo chaotické a obě knihy se četli ideálním tempem. Vizuální zpracování Alexe Rosse je kapitola sama o sobě. Jeho malba je nesmírně realistická, ale přesto zobrazuje všechny epické momenty v obřím měřítku bez toho, aby působila nepatřičně. Design postav je naprosto ikonický. Ross je prostě Umělec s velkým "U". Abych to shrnul, toto je komiks, který má co říct, samotné myšlenky jsou propracované a přitom ani na chvíli nenudí. Aby toho nebylo málo, je to také pastva pro oči.

Tento speciál neurazí ani nenadchne. Krátké povídky mě i přes slabší pointy bavily. Lemire zde, jak už je zvykem, naráží a komentuje na klasické prvky superhrdinských komiksů a vlastně komiksů celkově. Střídání kreslířů knize přispívá, i když mě žádný nový umělec moc nezaujal. Rejstřík na konci knihy je tam snad jen na zaplnění místa, ale možná to tak vidím jen proto, že takovéto encyklopedie nemám zrovna v lásce. Celkově kniha působí trochu prázdně a chybí jí lepší konzistence.

Mýty jsou po jedenáctém díle nehorázně rozporuplná série. Pořád zde jsou díly, kterým neváhám dát 5* a pak je tu díl jako tento, kterému bych dal i 2*. Stejně jak u jedenáctého dílu je zde takové menší finále. A v tom je nejspíš ten problém. Willinghamovo řešení problémů mě zkrátka nesedne. Příběh je nečekaný, ale bez veškerého napětí, či jakékoli emoce. Kdyby se konflikt s Panem Temným vyřešil v předchozím díle, vyznělo by to mnohem líp, tam se k tomu aspoň budovalo. Nechci ale jen kritizovat. Postavy jsou stále napsány na jedničku a krátký příběh s Bufkinem je super. Kresba je jako tradičně krásná a hostující kreslíři taky neudělali žádnou ostudu. Na závěr bych se vůbec nedivil, kdyby další díl byl naprostá pecka. Vlastně už to tak trochu čekám.

Toto je naprosto ideální start pro nové čtenáře Daredevila. Nejen, že zde dostaneme úžasný origin, ale také je zde plno narážek a odkazů na Millerův run z osmdesátek, takže si na své přijdou opravdu všichni. Sledujeme mladého Matta Murdocka už jako nezkušeného mladíka, přes jeho setkání s Elektrou, až k jeho první bitvě se zločinem jako Daredevil. Nejvíce se mi líbila ta prostřední část. Miller zde skvěle znázorňuje pokušení, které Elektra představuje. Co mě dále naprosto dostalo byly textové/vysvětlovací rámečky které normálně nemusím. Miller skrz ně popisuje, jak fungují vylepšené smysly a funguje to skvěle. Příběhu také nechybí rychlé tempo a napětí. Nejsem fanda Romitovy moderní kresby, ale tady je ještě kvalitní a dynamická. Nemám moc co vytknout, tohle je bomba.

Toto je naprosto ideální start pro nové čtenáře Daredevila. Nejen, že zde dostaneme úžasný origin, ale také je zde plno narážek a odkazů na Millerův run z osmdesátek, takže si na své přijdou opravdu všichni. Sledujeme mladého Matta Murdocka už jako nezkušeného mladíka, přes jeho setkání s Elektrou, až k jeho první bitvě se zločinem jako Daredevil. Nejvíce se mi líbila ta prostřední část. Miller zde skvěle znázorňuje pokušení, které Elektra představuje. Co mě dále naprosto dostalo byly textové/vysvětlovací rámečky které normálně nemusím. Miller skrz ně popisuje, jak fungují vylepšené smysly a funguje to skvěle. Příběhu také nechybí rychlé tempo a napětí. Nejsem fanda Romitovy moderní kresby, ale tady je ještě kvalitní a dynamická. Kniha také obsahuje sešit s původním originem, takže můžeme porovnat. Nemám moc co vytknout, tohle je bomba.

Zazvonil zvonec a pohádky byl konec. A že to byla roztomilá pohádka. Sledujeme zde mluvící koně, vrány, medvědy a další zvířátka, jak pátrají po ztraceném pokladu indiánů. V posledním díle zjišťujeme, že pravý poklad byli přátelé, které potkali po cestě.

Radši už přestanu, nechci, aby nějaké malé nevinné dítě mělo mylnou představu o tomto komiksu. To by vedlo k vážným psychickým následkům. Ale teď už ke komiksu. Byla to jízda. Bez sebemenšího zaváhání můžu říct, že se jedná o jednu z nejlepších sérií, co jsem kdy četl. Top 3 určitě. Přesto mám chuť dát 1* z prostého důvodu a to je, že ta série končí. Mám chuť dát 1*, protože ty postavy, co tak strašně nesnáším a zároveň miluju, už (nejspíš) nikdy neuvidím. To hodnocení ale nedávám ze strachu, že by na to Aaron přišel, vykopl mi dveře od baráku a jebnul mě za to nunčkama přes palici. Musím se tedy přenést přes to, že je konec. A i to zakončení bylo dokonalé. Všechny postavy dostali svůj vhodný send-off a celá série opravdu působí jako jeden velkej příběh. Samozřejmě zde nechybí přiměřená dávka akce a násilí, jak to to u Skalpům chodí. Všiml jsem si, že při hodnocení předchozích dílů jsem ani jednou nezmínil kresbu a to je sakra velkej hřích. Zejména Guéra odvádí na této sérii excelentní práci a díky své hrubé, neučesané lince vykresluje tu správnou atmosféru. Je krásný vidět jeho vývoj skrz celou sérii. Jde vidět, že se od prvního opravdu zdokonalil a v této knize odvádí nejlepší práci. Myslím, že bych se o genialitě této série mohl rozepsat mnohem víc, ale už tak kvůli mým chabým pokusům o humor je tento komentář dlouhý jak diskuze v "A zrodí se hvězdy", tak to radši ukončím.

Díky Crwi za vydání a hlavně díky celému skalpovskému týmu za tento klenot. Bravo a ještě jednou bravo.