Slušná první kniha, naopak já jsem za neobvyklé zasazení rád (myslím do muslimské rodinky), to je totiž něco, čeho se Marvel nikdy nebál a my jsme díky tomu dostali mnoho zajímavých postav. Vůbec to tu není nějak násilně vsazené, nepokouší se to o nějaké přesvědčování či agitku (sakra, kde to tam někteří z vás vidí?). Naopak je zde spousta situací, které ukazují islám v ne úplně ideální světle či, že i Pákistánci mohou mít spoustu předsudků vůči Američanům. No, osobně jsem si tu lidštější rovinu dost užíval, mělo to takový ten parkerovský nádech, autorka se zřejmě u Spider-Mana dost inspirovala. Přeci jen vsazení hrdiny do těla puberťáka fungovalo dříve a funguje i dnes. Je to vtipné, čtivé, má to pár zajímavých nápadů, ale něco mi i přesto trochu chybělo. Nějaký takový ten absolutní boom-wow efekt. Příjemně se to četlo, ale něco (co to sakra bylo) se nedostavilo. Vůbec akčnější pasáže byly zatím slabší, hrdinka se sice oťukávala (i tak mi přišlo, že na to vlítla docela zhurta), ale chyběl tomu jakýsi náboj, který třeba u Spideyho byl. Kresba asi fajn, já tomuhle stylu neholduji, tak nedokážu moc posoudit. Osobně nemám moc rád střídání detailnějšího záběru se záběrem, kde postavy nemají obličeje, ale nějaká ta nápaditost se jí upřít nedá (především spousta vtipných popisků). Na první knihu velmi slušné, pokud se ovšem tempo trochu nenakopne, tak se bojím, že by mohl můj zájem o tuto sérii začít lehce upadat, ale zatím jí věřím. Lehce ušmudlaných 70%.

První příběh - Bohové Gothamu - to bylo strašné čtenářské utrpení. Vůbec to nemělo tempo, hrozně špatně to odsýpalo, je tam opravdu přemrštěné množství textu, kresba sama o sobě byla nepřehledná a když k tomu připočtete obrovské bubliny na každém panelu, tak je to vskutku hrozně unavující čtivo. K tomu tu máte zamotaný příběh, který mi přišel až téměř blbý, ono totiž nestačí tam prostě prdnout Batmana a celou jeho famílii a doufat v úspěch. Zaporáci byli celkem meh, na to, že se jedná o Bohy, tak to celé byla taková střelba do prázdna. No hrůza, snad nejhorší čtenářský zážitek v rámci DCKK. Naštěstí to trochu zachraňuje druhý příběh o krizi na Rajském ostrově, ten měl hodně chytlavý děj, ačkoliv všechny neduhy první části zůstávají (mraky, mraky, mraky textu, kam se hrabou šedesátky), jelikož to obstarával stejný tvůrčí tým. Ale aspoň mě to bavilo číst. Celou novější WW strčí do kapsy bonusový sešit z roku 1984, který zkusil komornější a obyčejnější zápletku a hle, je to mnohem lepší, ač se teda taky o úplnou bombu nejedná, ale po tom táhlém zážitku to byla vlastně celkem lahoda, navíc velmi pěkně nakreslené. No, celkově se pořád jednalo o nejslabší DCKK, poslední tři sešity jsou takový lehčí nadprůměr, ale ta první část... rozhodně nebudu mít nikdy potřebu se k tomu vracet (snad).

Jako jo, slušná superhrdinská záležitost. Superman/Batman/Wonder Woman je jasný tah na branku, v tomhle mi DC přijde mnohem méně variabilní a je docela zázrak v rámci DCKK narazit na komiks, kde aspoň jeden z nich není. Ale proč ne, postavy to jsou zajímavé, každá s úplně jiným přístupem, takže dohromady nám mohou přijít zajímavý střet přístupů. Příběh má klasický superhrdinský spád, spoustu bitek, velkohubého padoucha a celosvětový problém. Ze začátku mě to po příběhové stránce dost chytlo, celkem zajímavé nastíněný origin tohoto týmu, ke konci mi přišlo, že knize dochází lehce dech a závěr už nebyl tak dobrý, jako kdyby si autor ve třech čtvrtinách uvědomil, že je teprve v půlce vyprávění… S kresbou je to vskutku ošemetné, na jednu stranu jsem rád, že má svoji tvář a není to klasická tuctovka, na stranu druhou jsou fakt místa, kdy je vyloženě hnusná, ale celkově jsem si jí spíš užíval. Retro nepřekvapilo a byla to taková prázdná výplň, bez které bych se obešel, ale jako bonus na 12 stránkách se to dalo. Celkově hodně fajn kniha, především pro fanoušky žánru a těchto postav.

Začnu retrem. Asi už mě ani nemůže překvapit, že komiks z padesátých let bude takhle špatný. Tohle období se v dnešní době v podstatě nedá číst. Hloupé, naivní, trapné, ale zároveň to nemá to kouzelnou dávku nostalgie jako čtyřicátá či šedesátá léta. Navíc i kresba je nehezká. Hlavní příběh je o mnoho lepší. Darseid je prostě kulervoucí záporák, přičtěte klasickou trojku v podobě B+S+WW a notnou dávku Loebova umu a máte nadprůměrně kvalitní superhrdinský kousek. Vlastně nejhorší na tom všem byla kresba. Jako chápu, že tohle na počátku milénia celkem frčelo, ale dnes mi tenhle styl přijde hrozně prvoplánový, přehnaně sexistický, všichni jsou hranatí a vlastně je to hrozná tuctovka. Jako sorry, ale kdy nosili normálně holky vytažené tangáče do půlky břicha? Jako neříkám, že se nerad dívám na pěkně nakreslený výstřih či upnutější obleček, ale čeho je moc… A přitom některé bojové scény jsou skvěle nakreslené. No, nicméně po příběhové stránce je to hodně fajn, výborný úvod do nové (staronové) postavy. Není zde hned nastřeleno, co si o ní máte myslet, ale chvilku nechává autor pracovat vaši fantazii. Úplně nejgeniálnější na téhle sérii (i v předchozím booku to bylo) je to, jak to máme dva naprosto odlišné pohledy na superhrdinství v podobě Supermana a Batmana. Líbí se mi, jak se vzájemně respektují, obdivují, ale stejně si jdou to svou cestou, kterou považují za správnou, tohle se Loebovi hrozně povedlo.

Vynikajúce! Když jsem viděl kresbu, tak jsem se trochu zděsil, když jsem se podíval, kdo to psal a kreslil, tak jsem se zděsil ještě víc, ale světe div se, bylo to výborné! Asi jsem typický masový spotřebitel, ale co Batman, to parádní komiks, minimálně v rámci DCKK. Ač se to jmenuje Robin, tak tu Báťa hraje neméně důležitou roli, je tu totiž takový mentor, otec, kamarád, kolega či tvrdý trenér. Nebojte, má to i klasickou, temnou, drsnou, sychravou a hutnou batmanovskou atmosféru, prostě klasický Gotham, jak má být. Kresba by sice na první pohled mohla naznačovat, že se bude jednat o jednodušší, více dětský zážitek, ale není tomu tak. Já bych to přirovnal k těm nejlepším animákům s Batmanem, ta kresba je totiž dost připomíná. Opět i po Wallym tu dětský hrdina vůbec nepůsobí špatně či nějak hloupě, naopak je jeho motiv zjevný a logický (asi přehodnotím svůj pohled na dětské side kicky). Nejvíc mě ovšem dostal pohled Alfíka, ten tu totiž dostává také zajímavou porci prostoru a v podstatě se většina vyprávění podává z jeho pohledu. U mě se jednalo o silné čtivo a morální dilema, jestli role Batmana a Robina je správná (ač v reálu by samozřejmě v tomhle směru byla ta otázka ještě mnohem palčivější a zjevnější). Jednoduše výborně nakresleno, napsáno a skvěle podané charaktery, bavilo moc. A navíc to má bonus v podobě hodně solidního sešitu z roku 1940 (já to říkám pořád, že tahle doba byla mnohem lepší, než ta, která následovala o cca 10 let později).

Zase Waid? No, musím přiznat, že to byla celkem příjemná záležitost. Já osobně tyhle dětské side kicky a superhrdiny nemusím. Buď jsou otravní, přemoudřelí nebo rádoby drsní, ale vždy spíš působí komicky a vlastně je nemám rád. Nicméně Wally působil zatím nejpřirozeněji, co jsem zatím četl. Takový obyčejný kluk, uvěřitelný, trochu trhlý, ale vlastně normálním způsobem hrozně fajn. První čtyřsešitový příběh je nejsilnější část knihy. Nenáročné, hodně oddechové, podruhé už to sice číst nejspíš nebudete, ale na takové seznámení s postavou určitě doporučuji. Pak to šlo lehce z kopce, jednalo se o takové přehnanější jednorázovky, ale pořád mohu tvrdit, že mě postava Wallyho Westa baví, on i Barry tu působí velmi dobře. Kresba nevytrhne (devadesátky byly prostě slabé kreslířské období, ten přechod mezi klasickou retro kresbou a moderním pojetím, úplně nefungoval), osobně mi nejvíc sedla Aparova kresba s takovým undergroundovým feelingem. Retro závěr je příšerná blbost, nesmysl za nesmyslem i na retro špatný. Jako jo, je to lehce nadprůměrná jednohubka s fajn postavami, příjemně se to čte.

Dobře, tak to mám potvrzené… Ač nějakou postavu nemohu téměř vystát, tak to neznamená, že bych si nemohl užívat jeho příběhy ba dokonce je považovat za výborné. Tohle byl super akční komiks s parádně emotivním vyvrcholením. Jen je škoda, že když jste předem upozorňováni na to, že někdo zemře (vždyť je to už v nadpisu), tak ten emocionální efekt je dost utlumen. Nicméně se jedná snad o nejdelší superhrdinskou bitku, jakou jsem v komiksu četl. A světe div se, celou dobu je to zábavné, napínavé a vy si jen užíváte totální devastaci prostředí kolem (vždyť spolu bojují dva, co mají sílu ničit planety). Až na první sešit a závěrečné retro se jedná o nepřetržitou bitku, což je nějakých 150 stránek? Vše vygraduje posledním sešitem příběhu, který je kreslen formou jednostran, což akční efekt umocňuje, tady je ovšem škoda, že to do rukou nedostal lepší kreslíř, než je Jurgens (jehož kresba mi přijde až moc průměrná – vzdáleně mi připomínal Millerův styl, ale bez té upuštěné uzdy, takže to spíš vypadalo, jako něco ne příliš povedeného). Retro bylo fajn, Superman dostal trochu detektivnější roli, je zde pár malých scénáristických úletů, ale na svou dobu a vlastně i dobu dvacet let poté se jedná o nadprůměrný kousek. Lehce přímočaré, možná by čtenář čekal něco, co víc tlačí na emoce, ale já si především užil to, jak to celé působí jako jedna velká akční scéna (a ono to funguje).

Několikrát jsem to zmiňoval, že s Waidem nejsem úplně kamarád. Já jsem jeho genialitu ještě neprokoukl. Nicméně nemohu říct, že bych si tento díl DCKK neužil. Jedná se o slušnou superhrdinskou přeháňku (po scénáristické stránce přehnané dílo). Nechápejte mě špatně, ale tohle má prostě všechno - cestování v čase, konečnou zbraň, Batmana, Loba, spoustu postav, detektivní zápletku a mnoho dalšího. Prostě se jedná o klasický superhrdinský mišmaš, který jako čtenáři tohohle žánru nejspíš vyhledáváme, ale jen jsem chtěl zdlouhavě říct, že by jste neměli čekat nějaké překvapení ve stylu Marvels či Millerova DD. Nicméně se jedná o velmi zábavnou a kvalitní suprárnu. Batman prostě táhne, ať je, kde je. To je taková DC sázka na jistotu. Týmovka s GL je trochu neobvyklá, ale vlastně zajímavá, jelikož sledujeme dva úplně jiné přístupy. Je zde zapojeno plno vedlejších, ale neméně zajímavých postav. Lobo je prostě fajn a vtipná záležitost. Supergirl je příjemné překvapení, které dokázalo, že i holka může mít koule. A další hostující hvězdičky také jen chválím - zdravím Beetleněco. Nakreslené je to velmi dobře, na můj vkus se jedná o lehce zastaralou kresbu (autor se nejspíš zastavil v devadesátkách), ale léta praxe na ní jsou znát. Retro bylo opět trochu větší wtf, ale co, je to přece jen bonus. S komiksem jsem spokojený, užil jsem si tuhle lehce bezhlavou jízdu. Rozjezd byl teda mnohem lepší, než konec, ale to u takových děl často bývá. Je to fajn věc, pokud chcete trochu vypnout po náročnějších věcech.

Poslední čísla DCKK je jedno lepší než druhé. Ono není divu, když se podíváme na autory jednotlivých kousků. Tentokrát mě čekal složitý a často velmi těžko pochopitelný Morrison. U tohohle autora musíte mít NAČTENO a někdy ani to nemusí stačit. Já osobně nemám moc problém s tím, že bych nechápal jednotlivé propojenosti s historickými kousky, když mě něco zajímá, tak si to dohledám. Ovšem horší to je s tím, že mi často uniká význam v přechodu mezi jednotlivými panely, to se mi u jiných autorů tolik nestává. Prostě jakoby další (navazující) panel úplně přeskočil nějaký úsek, jako kdyby tam chyběl mezipanel. Nevím čím to je, jestli slabší překlad, moje dlouhé vedení, a nebo styl psaní Morrisona, ale místy mě to trochu rušilo. Nicméně i tak jsem byl poměrně dost nadšený. Je fajn vidět, jak by vypadali největší superhrdinové na té druhé straně. Navíc to má i celkem slušný cliffhanger. Příběhově jsem byl spokojený, styl psaní lehce rozhozený, ale mám rád, když musím trochu zapojit mozek a přemýšlet. No a kresba? Ta je hrozně zvláštní. Quitely má prostě svůj styl, toho autora hned poznáte, jakmile uvidíte jeho obrázek, to je opět vlastnost, kterou si na kreslířích cením. Nicméně některé jeho obrázky / scény působí vyloženě hnusně, ale pak přijde nějaký vesmírný výjev a ten je zase naprosto parádní. Prostě hodně kontroverzní kreslíř, ale je zajímavý, to bezpochyby. A aby toho nebylo málo, tak lehce kontroverzně na mě působilo i samotné retro, opět super nápad se scénářem, na retro to má příjemný šmrnc a nápad, ale pak je to spousta vyloženě hloupých scénáristických berliček, které dnes působí vyloženě směšně, ale i tak hodnotím lehce nadprůměrně. Celkově se jedná o velmi zajímavou knihu, ke které mám pár výhrad, ale svým zvláštním způsobem jsem za tyto výhrady rád, protože v tomto případě oba hlavní autory docela dobře definují.

Opět vynikající záležitost. Jak je pro mě Superman jako postava špatný, tak naopak Lex Luthor je vynikající záporák. V tomhle komiksu je podán úplně geniálně. Má jasný, logický motiv, který dává smysl a vlastně ho naprosto chápete. Je chytrý, vynalézavý, podlý, tvrdý, jednoduše geniální. Hrozně mě to bavilo, mám rád tyhle lidštější superhrdinské komiksy, navíc zde velmi dobře působí i samotný Supák (a za mě dostal tak akorát prostoru). Příběh má hutnou atmosféru, je to psané očima (Luthorovýma) normálního člověka. Chvíli ho obdivujete, pak nenávidíte, pak mu fandíte a nakonec ho chápete... Skutečný mix silných emocí. Styl vyprávění formou monologů je také super, je zde pár hlubších a filozofičtějších myšlenek, takže i lehce náročnější čtenáři si přijdou na své. No a ta kresba? Lahoda pro oko, přesně atmosférická, jak si to vyžadoval příběh, výborné barvy. Tohle kandiduje (zatím) na jeden z nejlepších DCKK komiksů. A retro byl příjemným bonusem.

Starlin je skvělý scénárista, to ostatně poznáte po pár stránkách. Jeho dialogy a monology dávají hlavu a patu, zaměřují se spíše na starší čtenáře a nepodceňuje je. Tahle kniha mě dostala pár skvělými okamžiky, především řáděním Jokera. Hodně silné a emotivní čtení, ale má tu jedno velké ALE. Přišlo mi, že je tady na můj vkus až moc scénáristický berliček, respektive si autor pomáhá a všechny příběhově linie směřují k sobě, ač je příliš nepravděpodobné, že by takhle všechno na sebe hezky navazovalo a bylo spojeno. Je to prostě hrozně přehnané a u tohohle díla mě to mrzelo a vadilo o to víc, o co je vážnější, vyspělejší a lepší, než je obvyklé. Opravdu to tu na mě působilo hodně jako pěst na oko. Nicméně těch silných a kvalitních okamžiků tu je také dost. Kresba je za mě neutrální, přišla mi jaksi nebatmanovská, asi by si to zasloužilo něco depresivnějšího (hlavní viník budou spíš barvy). Je to taková téměř pecka. Starlin je skvělý scénárista, ale když to blbě podám, tak hrozně přehání a v jeho realističtějším pojetí mi to nějak vadí.

Na to, jak hloupá a nezajímavá mi přijde postava Supermana, se mi až příliš často stává, že mě komiksy s ním hodně baví. Samozřejmě je to tím, že to často píši legendy komiksu a ti nejlepší ze svého oboru. Tentokrát to je John Byrne, což je jeden z top scénáristů osmdesátých let a opět mi to dokázal potvrdit. Mě jednoduše Superman jako superhrdina v komiksu nebaví. Přijde mi, že se chová hloupě, všechno působí až příliš jednoduše, nemá to takové to správné drama, napětí a i jeho civilní podoba je úděsná. Nicméně i přes tyto aspekty musím říct, že tato konkrétní kniha je napsána (i nakreslena) absolutně perfektně. Byrnova síla tkví v obyčejnosti. Zní to zvláštně, ale je tomu skutečně tak. On má obyčejný styl psaní, nesnaží se zbytečně filozofovat, vytvářet nesmyslně komplikované zápletky, tlačit na pilu s humorem, ale naopak píše absolutně přirozeně, lehce a jeho příběhy díky tomu působí lidsky a strašně dobře se čtou. Tentokrát se jedná o takový výcuc Clarkových počátků a funguje to výborně pro začínající supermanovské čtenáře. Pokaždé si říkám, jak je ten John úžasný, že dokáže takhle obyčejně, ale zároveň dobře psát, ale on si pak přijde a k tomu si vysekne parádní kresbu... A retro sešítek? Opět výborná historická vsuvka. Vůbec to nepůsobí hloupě, jako tomu je u padesátkových čísel, ale naopak jsem si užíval, jak byl ještě v té době Superman vostrej, škoda, že mu to nezůstalo...

Harley jako hlavní postava má často dost velký problém, aby dokázala utáhnout celou sérii. Občas se nějaké číslo vyloženě povede, ale často je to takové dost o ničem. Dvojice Connerová a Palmiotti dost tlačí na pilu, ale často jsou jejich vtípky vážně vtipné, ač je pak vystřídá několik špatných. Nicméně se u jejich série dokáži zasmát a vlastně mě to jako oddechovka baví. Tahle série byla vlastně také docela příjemná oddechovka, ale když nad tím takto zpětně přemýšlím, tak byla už hodně o ničem. Ono to vlastně není vůbec vtipné. Jestli jsem se za celou knihu jednou zasmál? Ale zároveň je to psané s velkou nadsázkou. Ukecané je to až hanba. Takže od tohoto čekáte smršť vtipných vtipů, ale buď se mi to netrefilo do noty a nebo to prostě není vtipné. Nicméně zábavná, vtipná a svěží je kresba. Ta to zvládá nejlépe, jen jsem nechápal, proč jednou za čas skočila do úplně jiného tónu, prostě jsem nevypozoroval ten důvod (vím, že u jiné série to bylo třeba, když Harley snila). Závěrečný sešit už je opravdu pro mladší publikum a to říkám jako dospělý čtenář superhrdinských komiksů. Ale zase to má celkem zajímavou a fajn kresbu. Jako nebýt kresby tak se jedná až o podprůměr, nicméně je to taková bláznivina o ničem, co se snaží být vtipná, ale popravdě jsem čekal větší průser.

Pořád si stojím za tím, že se jedná o slušný superhrdinský komiks, který hraje především na odkazy a vzdání holdu stříbrnému věku, což funguje výborně, především pokud jste znalci tohoto období. Spousta věcí působí lehce (občas i těžce) absurdně, ale z nějakého důvodu to tu vadí o dost méně, než u jiných knížek. Nicméně sérii ke konci docházel lehce dech, ač to zní možná trochu absurdně, když se bavíme o finále, které graduje. Prostě spousta věcí už tolik nezapůsobí, jako ze začátku, klasicky se autoři ke konci utrhli ze řetězu a jsou tu všichni a všechny možné bitvy a je to ta klasický supehrdinská nepřehledná a bláznivá řež. Přesto jsem spokojený, vztahy mezi jednotlivými členy jsou fajn popsané, čte se to dobře a má to super kresbu. Celkový dojem o lehce slabší než po prvním díle, ale celkově mohu těchto 12 sešitů hodnotit jako velmi zdařilé. Retro je dost fajn.

Tohle beru jako takovou poctu dávným dobám komiksu. Navíc je zde plno situací, které na komiksy stříbrného věku odkazují a dělají to s grácií. Já, jako neznalec DC světa jsem samozřejmě pochytával jen střípky, které se mi navíc více poskládaly díky úvodníku a retro sešitu. Nicméně jsem byl nadšený, samozřejmě, že komiks obsahuje spoustu absurdností, nadsázek a přehnaností, ale když to beru v kontextu toho odkazu a vzdání holdu, tak mi to vlastně vůbec nevadilo. Navíc zde výborně funguje chemie mezi jednotlivými postavami, krásně je zde podáno to, jak se učí být superhrdiny. Osobně mi moc styl Waida nesedne, ale jak se říká – výjimka potvrzuje pravidlo. Původně jsem si říkal, že to je taková hezká čtyřhvězdičková záležitost, ale když přičtu výbornou kresbu a fakt slušné retro číslo, tak mi z toho vychází, že jsem byl vskutku nadšený.

Jak jsem již říkal, tyhlety složené komplety moc nemusím, kor když každý sešit píše úplně jiný tvůrčí tým. Kvality je totiž téměř vždy kolísavá, nemá to ucelený příběh, kniha nikam vlastně nesměřuje a netáhne vás to číst. Když k tomu přičtete velkou dávku teenage naivity a pár blbostí, dostanete průměrné NHM: Young Avengers. Asi takhle, první sešit mě docela chytnul, bohužel je to jen takový úvod a v příběhu se nepokračuje, což byla první chyba. Pak přijde ta kolísavost, celkem slušný první sešit od Brubakera vystřídá několik podprůměrných vat o ničem, pak ještě přijde slušný Fraction se svou verzí Hawkeye a to je asi tak všechno. Kresbu to má obecně celkem fajn, ale jinak se pro mě jednalo o zbytečnou knihu, bez které bych se obešel. Většina postav z týmu mě vlastně vůbec nezajímá, každá z nich má dospělejší verzi, která je zajímavější. Tohle by možná fungovalo jako čistá týmovka, která je v konfrontaci s dospělým týmem Avengers a světem Marvelu, to jsme bohužel téměř nedostali. Pro mě NHM (popřípadě UKK) tímto končí, škoda, že to nebylo nějakou lepší třešničkou, ale celkově tyto série chvílím, neboť mě vrhly do světa komiksu (především toho marvelovského).

Příjemná špionážní záležitost. Prvně bych chtěl vychválit art style Boschiho, který zde parádně sedí. Kniha se nemálo inspiruje v klasických amerických akčňárnách ve stylu Mission Impossible, což u daného tématu není rozhodně na škodu a navíc to dělá velmi dobře. Je to jízda, která běží v jednom zátahu, má to napětí, zvraty a pár klasických akčních klišé, super. Já si tu užil, ač nemohu říct, že se jedná o něco víc, než velmi slušnou akční špionážní jízdu. První sešit od Brubakera je vynikající klasika, ale takto vytržená z kontextu tu působí úplně zbytečně. Ale jo, spokojenost byla veliká, akorát tomu chybí ještě trochu něco víc.

Prostě nejlepší komiksová série, která u nás vychází. Je to pecka od začátku do konce, který opravdu stojí za to. Faktu tu je všechno perfektní, chválím to jako komplex, tak není důvod nic víc rozebírat. Teď už jen čekat na poslední díl a uzavřít tuhle epickou parádičku.

http://www.comixzone.cz/view/2516-skalpy-09-zatni-pesti

Oproti minulému dílu došlo ke zlepšení. Najednou to zase docela dobře funguje a čtenář se může bavit. Jo, vtípky mě u téhle série poměrně často minou velkým obloukem, ale jako párkrát jsem se i zasmál. Ovšem daleko víc mě bavilo, jak se snažila Harley hrát víc na vážnou notu, trochu morálně i poučit či aspoň zahýbat s city čtenářů. Především úsek s řešením krize bezdomovců byl to pravé ořechové a jednalo se o téměř parádní záležitost. Dost se mi líbilo, že zde byly rozehrány (pokud dobře počítám) čtyři příběhové linie, které se vyvíjeli tak nějak zároveň. Ta první s týpkem z podzemí byla asi nejslabší, ale ostatní už byly dost fajn a především výše zmiňovaná s bezdomovci a kanibaly mě dostala. Navíc je to skvěle nakreslené a to se také počítá, škoda, že to tomu TImmsovi do toho zbytečně hrabou další, vystačil by si sám.

Pořád je to starý dobrý Usagi. Ona vlastně největší výhoda může být pro někoho i největší nevýhodou této série. Ono je prostě jedno po jaké knize a v jakém pořadí sáhnete (minimálně posledních 6 knih to tak je). Něco jako hlavní linie už ani nevěřím, že tu je. Sakai je velmi silný v povídkách a tak se mu nedá moc vyčítat, že na nějakou vyšší zápletku se docela vykašlal. Každý díl přináší nové poznatky o Japonsku, což je další neskutečná síla této série. Je to pěkně nakreslené. Bitky jsou už hrozná nuda, jedna jako druhá, absolutně bez nějakého dramatu. Což vlastně trochu popírá jedno číslo, kde se objevuje Evropan - Smrt čajového mistra. Tady se totiž objevuje nejlepší souboj, jaký jsem s Usagim viděl. Najednou to má neskutečný náboj a kouzlo, bohužel se hned po něm další souboje vlastní do svých nudných, zajetých kolejí. Ale jinak se jedná o skvělou sérii a vlastně ani nevím, co víc bych si od ní měl přát, ale pociťuji, že něco by to chtělo...

Mišmaš scénáristů a kreslířů, což odpovídá i nestabilní kvalitě. Něco je extrémně slabé, jako hned úvodní číslo (špatný začátek se vždy horko těžko napravuje), naštěstí následující retro sešit vše dost spravuje. Pak je tam něco o kouzelnících od kouzelníků, což je velký špatný. No, závěrečný sešit byl asi vrchol (v nejlepším slova smyslu), který ovšem výsledný pocit úplně zachránit nedokázal. Jako vzít dvě nejoblíbenější postavy své stáje (dobře, tak minimálně Spidey tam určitě patří) a doufat, že projde všechno, není úplně zaručený recept. Osobně moc tyhle "sebrané spisy" několika autorů nemusím, jelikož se špatně hodnotí výsledný pocit. No, úplná bída to není, dva sešity jsem si užil náramně, což už je skoro polovina, slušný průměr to prostě je.

Takhle, píše to Loeb, takže úroveň samotného psaní je na dost vysoké úrovni. Dobře se to čte, má to několik výborných nápadů, především styl, jakým je vyprávěn příběh. Hrozně mě zaujalo, jak je většina příběhu vyprávěna stylem, kdy Batman mluví o svém pohledu na Supermana a naopak. Na tom je vidět, jak moc se tito dva hrdinové odlišují a jak odlišné mají pohledy na superhrdinství, ale zároveň chovají k tomu druhému respekt a v určitých aspektech ho obdivují. I ono zasazení, kdy je prezidentem Luthor, je výborné a dost testuje Supermanovo přesvědčení a víru v lidi a USA. Na druhou stranu kniha trochu trpí přílišným (pro superhrdinským komiks by se dalo říct typickým) megalomanstvím. Ty vlny, které jsou na B a S posílány, jsou možná až moc intenzivní a opět to trochu ztrácí takový ten náboj a napětí. Navíc finální rozřešení příběhu je trochu víc přitažené za vlasy, vlastně cca od poloviny knihy se až příliš tlačí na pilu a Loeb se trochu víc utrhl ze řetězu, což je škoda. Ale když se od toho oprostím, tak vnitřní rozbor obou hlavních aktérů je podán skvěle. Kresba je fajn, taková přehnaně superhrdinská, všichni jsou na steroidech, jako kdyby to dělal PAN Jim Lee. Možná právě i ona trochu ubírá na síle atmosféry a daleko víc z toho dělá obyčejnou mlátičku (což je velká škoda), ale nemohu říct, že se na ní špatně kouká. Finálové retro je fajn, vůbec mě neurazilo.

Tak Superman je prostě špatná a nudná postava, o tom jsem se již mnohokrát přesvědčil, ale občas se autorům povede z něj něco málo (někdy dokonce i víc) vytřískat. Tohle se docela povedlo, zajímavá zápletka s dalším(i) Kryptoňanem. Kniha má extrémní spád, čemuž napomáhá i velké množství dvojstránkových kreseb, moderní panelování a spousta akce. Jak říkám, Superman jako takový mě nebaví a tohle úplná výjimka, ta postava je prostě hrozná, ale tenhle příběh je fajn akčňárna i trocha těch citů na vás vytryskne. Když nad tím tak přemýšlím, tak ten vztah otec Clark a adoptivní syn Christopher se povedl, v téhle poloze mi Kal-El sedí, ač byl, trochu na škodu, ten vztah hrozně rychle vystavěn, ale zase chápu ten Supermanův přístup, kdy je tu řečeno, že on děti mít nemůže, tak se v tomhle hodně rychle vzhlédne a upne se na to. Propojení absolutního superhrdinství a nadpřirozenosti, s neustálou snahou být víc jako obyčejný člověk (ač sám ví, že to nikdy nebude možné), to je nejspíš to nejzajímavější, co tahle postava nabízí a Johnsovi se to v tomhle příběhu daří. Navíc je to velmi dobře nakreslené - tak nějak vizionářsky, vlastenecky, pěkně čistě a jasně (Kubertovic jsou slušnej klan). Ten poslední moderní příběh, kde jsou Supermanovic na dovolené je docela slušné wtf. Ale zase to zachraňuje velmi fajnové retro (opět jsem se přesvědčil, že ve 30. - 40. letech psali lépe, jak v 50. - 60.). Suma sumárum se jedná o fajn Supermana.

Hej, takhle to vypadá, když parádní nápad a zápletka dopadne – kulantně řečeno – velmi nepovedeně. Celá ta zápletka kolem toho, že Batman vyhrabe slabiny na všechny kolegy a ty pak zneužije jeho velká nemesis, to je super nápad a jako námět to prostě funguje. Bohužel autor působí, jak když se zastavil někde v šedesátých-sedmdesátých letech a styl psaní tomu odpovídá. Je to vyloženě hrozně napsané. Postavy působí až trapně, neustálé hloupé vysvětlování ničeho, časté nesmyslné chování, no špatný, špatný, špatný. A do toho ta hnusná kresba? To je echt hnus a absolutně vůbec se nehodí k tomu, jak je komiks laděný. No, retro to snad… ne vůbec, to už je jen takový výsměch, ale pořád je to retro z roku 1960, škoda je, že dost podobně je psán i komiks v roce 2000… Hele, nebýt super nápadu, tak to téměř hraničí s brakem…

Tohle je příběhově výborný komiks. Je především výborně napsaný a velmi silný v dialozích. Není divu, vždyť to píše Bendis. Tato kniha trochu naráží na dvě věci. První je ta, že se jedná o superhrdinský komiks, kde vlastně superhrdinové hrají minimálně druhé housle. Tady je to především o obyčejných lidských dramatech a vlastně i drama "hlavní hrdinky Jessicy" je velmi přízemně lidské. Další, možná ještě větší vadou je, že kniha obsahuje opravdu málo scén, které se týkají přímo Jessicy Jonesové. Daleko více je to příběh Daily Bugle a vyšetřování jejich zavražděné novinářky. Po Zázracích tu máme dosti podobně laděný příběh, který nahlíží na obyčejné lidi v superhrdinském světě. A tohle mě neskutečně baví. Bendis se pro mě definitivně stal nejlepším scénáristou u Marvelu prvního desetiletí druhého tisíciletí. Jak říkal kolega, dialog Spideyho s Urichem je vrchol umění psaní dialogů v komiksu. Závěrečný sešit je klasický superhrdinský speciál, kde se ocitá velké množství hrdinů, kteří stojí proti jednomu padouchovi. A na tom krásně uvidíte ten kontrast příběhů. Dalším kontrastem je i kresba Bagleyho, která je oproti lidskému, realističtějšímu příběhu, zcela komiksově superhrdinská. Taková Romitovsko-juniorská škola, která ovšem do dění kolem Bugle vlastně sedí. Jo, obličejové grimasy nebudou nejsilnější stránkou tvůrce, ale i tak mi sedla tato kresba víc, než většina mainstreamu. Velmi zajímavé a kvalitní dílo, které se ovšem do konceptu NHM příliš nehodí, škoda, že to nevyšlo samostatně (nebo aspoň v rámci UKK)... Ále kašlat na to, kde kvalitní kousek vyjde...

Souhlasím s názorem, že se jedná o zatím nejslabší Strážce. Kresba je fakt špatná a to téměř po celou dobu, ač se tu vystřídá opravdu úctyhodná řada kreslířů. Jediná, která vybočuje svou kvalitou je ta u Captain Marvel sešitu. Samotný příběh je natahovaná, obyčejná a několikrát použitá zápletka. Nejedná se o žádný rozpad, naopak tu tým přibere jednoho-dva nové členy. Naopak Venom je fajn změna, má takovou tu klasickou malolidskost a celé to na něj působí jako hrozné sci-fi, což působí zábavně. Samotné rozdělení Strážců, kdy si jede každý vlastní minipříběh, je ke škodě. Tenhle tým funguje výborně pospolu, ale každému zvlášť to trochu skřípe. Jako nějaké hlášky a vtípky komiks obsahuje, ale nemá to takovou kadenci. Bendis je silný v dialozích, takže trochu to zachraňuje, ale pořád to úplně nestačí. No, není to zase tak hrozné, jak to zní, ale celý díl působí jako hrozná vata, nicméně od dalšího dílu si docela slibuji, tak uvidíme. Bonus s Grootem byl hodně fajn, pohádkově kouzelné.

Celkem svěží vítr pro všechny milovníky parodie, ostrého vtipu, vulgarit, násilí a svižného čtiva. Tohle je čistá parodie na klasické fantasy a RPG. Kdo čte nebo hraje, ten to v tom určitě našel. Já se teda smál dost, bavilo mě. Ano, je to místy až moc vulgární, respektive jsou některé vulgarity použity jakoby na sílu. Ovšem mám trochu pocit, že se může jednat o lehce nezdařilý překlad… Nicméně i tak jsem se královsky bavil, super odlehčené čtivo. Kresba je fajn, určitě se jí daří držet atmosféru samotného vyprávění. Ne každému tento styl humoru sedne, ale za mě je to lepší než Harley a dosahuje to stejných kvalit (minimálně po stránce humoru) jako můj oblíbený Deadpool. Ale jedna věc mi pořád vrtá hlavou – kde jsou ty avizované bonusy?

Náročnější a dospělejší superhrdinský komiks. Výborně slouží jako představení zcela nové postavy. Hrozně moc se mi líbí ten nápad, kdy to tvůrci pojali, jakože Sentry tu vždy byl, jen upadl v zapomnění, s tím bylo spojeno i velmi promyšlené PR, celá ta historka kolem neexistujícího kreslíře a komiksů z šuplíku… škoda, že to člověk nezažil v reálu. Nicméně i po letech funguje tento příběh výborně. Sentry se stal i za těch pár let legendou a já na něj většinou četl samou chválu a každý komiks s touto postavou byl bedlivě sledován. Není divu, tenhle konkrétní komiks to odstartoval a je parádní. Vynikající příběh, krásně nakreslené, promyšlená psychologie postav, velmi hutná a temná atmosféra. Škoda, že člověk ten hlavní twist plot už zná, čili ta síla je tím lehce utlumená. Já tyhle supehrdinské příběhy miluji, přesně se mi to trefilo do vkusu. Jenkins je génius a Jae Lee borec, bodka.

Slabota. Je fajn seznámit se s novou, méně známou, postavou, ale tohle asi nebyl ideální případ. V prvé řadě je Marvel Boy celkem nesympatický týpek, ale zase jsou jeho motivy evidentní, ač místy lehce zmatené, každopádně chápu, proč se choval trochu jako vůl. Velký problém ovšem je, že Grant Morrison píše hrozně zmatečně, píše jakoby pro sebe a často to čtenáři moc nedává smysl. Jako příběh se pochopit dá, tam je to celkem přímočará a jednoduchá věc. Ale problém nastává, když se člověk trochu zamýšlí nad motivy, ale především je problém v samotných dialozích, kdy jsem četl větu třeba třikrát a fakt jsem jí často nepochopil. Možné také je, že je chyba v překladu, to nedokáži posoudit. Další věc je, že autoři občas dost zvláštně přeskakovali mezi panely a opět mi to přišlo zmatečné. Akce je slušná, je jí to opravdu dost, příběh s živou korporací mi dokonce přišel dost dobrý, ale zbytek je takový zvláštní bordel. Souhlasím také s tím, že občas scénáristický styl působí, jak když se autor vzhlédl v šedesátých letech a nešikovně se je snaží přenést do modernější éry. Kresba nezaujala. Chtělo by se říct, že je to škoda, že má postava potenciál, ale vlastně ani nemá a je mi úplně fuk.

Je pravda, že už to možná není až tak vtipné. Za břicho se asi popadat nebudete. On je totiž trochu i problém, že do těch vtípků se občas musí i trochu pronikat, čtenář musí mít popkulturní souvislosti, znát některé postavy, autory, prostě chytat ty narážky na všechno a na všechny. Navíc na nás autoři tentokrát solí daleko víc emocionálního nátlaku, kdy staví Deadpoola do polohy, na jakou u něj nejsme vůbec zvyklý. Což zase místy trochu zaniká v tom neskutečném množství násilí. Tentokrát toho násilí bylo opravdu hodně, až jsem si místy říkal, jestli už toho není moc. Lucasova kresba je vývoj k horšímu, ale naštěstí u série pak nepokračoval. Naopak retro sešit je klenot, ouplně vynikající parodie, kdo zná komiksy té doby, ten si to užije ještě víc. Když jsem viděl poprvé Sabretootha, tak jsem se upřímně zasmál, parádní záležitost (celý sešit). Určitě to není nejsilnější část runu Duggan & Posehn, ale pořád mě to baví, líbí se mi, že se snaží autoři pořád přicházet s něčím originálním a hlavně pracují s postavou (postavami). Vlastně linka s Prestonovou patří (kromě retra) mezi to nejlepší, co kniha nabízí...

Je to pořád neskutečná paráda. Tady nejde říkat nic nového, pořád se to drží na vrcholu, až je to s podivem, jak dlouho jeden tvůrčí tým dokáže udržovat laťku takhle moc vysoko. Tohle je jeden z komiksů, kde mě baví každá jednotlivá stránka, ale zároveň honem honem chci vědět, jak to celé bude pokračovat. Prostě mě to hrozně baví číst. A navíc tentokrát tu máme vskutku kulervoucí finále (hlavu řezající?). Chci víc, další díl, rychle!

Je to slaboučký, není to zase tak vtipné (ač musím přiznat, že jednou jsem se fakt od srdce zasmál), je to infantilní, ale hlavně je to už vyčerpané. Tahle série (počítám obě Harley) se za celou dobu nikam neposunul a jelikož se nikdy nejednalo o bůhví co, tak můj zájem pomalu klesá. Je zajímavé, že Harley v SS funguje celkem obstojně, ale svojí sérii ne a ne utáhnout. Já jsem docela přesvědčený, že výměna tvůrčího týmu je na místě, ale bohužel nás čeká ještě asi 6-7 booků, takže si nedovedu představit, kam až to upadne. Aspoň ta kresba je fajnová.

Tohle bylo celkem milé překvapení. Zprvu jsem si říkal, že se jedná o celkem průměrnou teenage záležitost, ale po dvou sešitech jsem se do toho solidně začetl. Ona to je teenage věc jako blázen, ale dělané velmi dobře. Je to taková pocta daná původním příběhům Spideyho, jelikož se nese na velmi podobné vlně, ač se ústřední postava snaží dostat do trochu jiné/nové pozice. Přeci jen to není outsider, ale pravý opak, takže díky tomu máme možnost se podívat, jak by to asi bylo, kdyby Péťa nebyl fackovací panák. Výborné je i tempo, jaký komiks má, ve smyslu toho, že se jedná vždy o menší uzavřenější epizodky, které ovšem tvoří jeden větší celek. Ano, je to dost ukecané, ale v tomto konkrétním případě mi to vůbec nevadilo. Není zde ani tolik akce, přeci jen velkou část obsahují takové ty klasické pubertální problémy, jaké jsme viděli právě u starého Spider-Mana. Navíc, když už přijde nějaká akce, tak je v ní hlavní hrdinka dost nejistá a spíše se snaží nějak vycouvat, což byla taky příjemná změna. Co se týče kresby, tak bych to shrnul tak, že se jedná o klasickou romitovku juniorovku, což mi na tento typ komiksu sedí, ač to není kresba, kterou bych si jen tak pro své blaho listoval. Nejedná se o nějakou pecku komiks, předpokládám, že dost čtenářů k tomu bude přistupovat dost skepticky, jako k věci pro mladší publikum, což mají pravdu, ale DeFalcovi se povedlo to, oč se nejspíš snažil a já si to užil.

No, tak po prvním divném, ale pro mě hodně kvalitním díle, přišla studená sprcha. Autoři se snažili již zamotaný příběh zamotat ještě víc, příliš upustili uzdu své fantazii, přidali až moc fantastických, bizarních, filozofických a náboženských prvků a vzniklo jídlo jako od Pejska a Kočičky. Jako já to mám rád, pokud to není úplně jednoduché načtení, trochu hůř se to chápe, čtenář nemá vše naservírované a musí přemýšlet a občas si i domýšlet, tohle navíc u první části skvěle fungovala, ale jak tu zakomponovali tu snovou, rajskou, supermanovskou zahradu nebo co to vlastně bylo, tak prostě překročili tu snesitelnou mez. Třešničkou už bylo tam zakomponovat Zoda a z kněze udělat to, co z něj udělali… Škoda, že to až tak hodně ujelo. Nicméně pořád mě bavilo to, v jaké psycho formě je celý příběh podaný, jak Superman rozmýšlí nad smyslem svého bytí a svojí role. Tohle je tam podáno velmi slušně. Navíc je zde i pár hustých soubojů, ač u Supermana mě baví o to míň, že tak nějak může všechno a to postrádá pak nějaký dramatický náboj. Kresba je fajnová, to zase Lee umí, ač je dnes již dávno překonaný, pořád jeho nasteroidované postavy mají něco do sebe a vlastně skvěle vystihuje superhrdinský žánr. Retro o něco lepší, ale pořád je to spíše úsměvná historická vložka, než cokoliv jiného. Celkově velký pád ve spokojenosti od prvního dílu, ale pořád to beru jako slušný, překombinovaný, superhrdinský průměr.

Wow, pořád tomu úplně nevěřím, ale je to asi první Superman, který mě fakt hodně zaujal a dost bavil. Především je to díky tomu, do jaké polohy se povedlo autorům tohoto hrdinu dostat. Najednou není tak všemohoucí a nedokáže jakoukoliv situaci zvrátit podle svých představ. Je to dosti depresivní příběh a to nejen z pohledu Clarka, ale i druhého hrdiny - otce Daniela. Navíc je to zasazenou do depresivního válečného konfliktu. Má to hutnou atmosféru, silné dialogy a vyprávění, filozofický přesah a pár náboženských myšlenek, které to okoření. Neříkám, že jsem si místy trochu neztrácel, ale neskutečně mě to zaujalo a poprvé cítím, že Superman není úplně pitomá postava a dá se s ní něco zajímavého vykouzlit. Jo, autor informace dávkuje po malých částech a čtenář musí hold u čtení trochu přemýšlet a to některé prostě bolí, ale mě to baví. Teď jsem jen zvědavý, jak to celé autoři ukočírují v druhé knize. Kresba je velmi pěkná masovka, prostě Jim Lee v plné parádě. Jedinou slabotou je již tradičně hloupé retro a ještě hnusně nakreslené, ale na to jsem si u komiksů z padesátek již zvykl, naštěstí je to jen dvanáct stran.

Hodně slušná, přímočará a zábavná akce. Bez zbytečných rádoby mouder, filozofování a vyšších cílů jak zaujmout. Souhlasím s tím, že první, starší část je lepší. Ale není to s podivem, když se jedná o jeden z nejlepších komiksů, co v devadesátkách Marvel vydal (alespoň z mých dosavadních zkušeností). Není zde zbytečný balast, hraje to trochu na emoce, má to parádní zápletku, tajemné společenství a dobře napsané postavy. Do toho ta super kresba. Korporátní drama, technologické fičury, mě tu jednoduše nic nechybělo. Modernější příběh je mnohem akčnější, výbušnější, skvěle to vystihuje pojem z knihy, že se jedná o akční velkofilm, akorát na stránkách komiksu. Opět hodně dobrá kresba. Rhodey je tu daleko víc badass. Ze začátku se jedná i o hodně slušná a zajímavý scénář, který se postupně trochu zvrhnul a konec byl lehounce zabitý, respektive přemrštěný, ale to už je hold úděl “velkokomiksů“. Nicméně já se bavil po celou dobu a vůbec by nebyla na překážku tloušťka knihy, ba naopak, dal bych si pokračování. Rhodeyho jsem měl vždy spíš za takovou tu nudnou postavu, neslanou, nemastnou, takový ten zbytečná přicmrndávač. No, on tak skutečně trochu působí, ale velmi rychle zjistíte, že má sakra hodně do sebe a je to vlastně výborný charakter. Jako, je to hrana 4/5, taková hezká čtyřpůlka, ale já se bavil po celou dobu, akce je to více než dobrá a přemrštěný konec se u tohoto typu komiksů dá odpustit.

U tohoto komiksu mě potkal méně obvyklý vývoj. Nejprve jsem totiž byl na samém pokraji velkého nadšení. Hodně mě chytla atmosféra, nádech komiksu a hlavně kresba. Celé to působilo jako krásné drama, které popisuje přerod bohatého spratka v superhrdinu. Líbilo se mi, jak se to celé postupně vyvíjelo, především část, kdy je Oliver sám byla nejsilnější a nejlepší z celé knihy. Bohužel zhruba ve 2/3 autoři zjistili, že mají vlastně už jen pár stránek, tak se do toho až moc opřeli a najednou se z Olivera stane téměř hotový bojovník za spravedlnost. Všechno se naučí příliš rychle, respektive on to jakoby už umí, bůh ví jak. Strhne se to v příliš obyčejnou Rambo akci a je to škoda, protože mi přišlo, že zezačátku se příběh budoval trochu jiným směrem. Jo, akce je super, ale tady je to taková pěst na oko, navíc ještě v tom směru, že borec Ollie je tak zkušený Archer, že si může dovolit nikoho nezabíjet a jen tak si je lážo plážo přišpendlovat. Je to hrozná škoda, ač ta akce byla velmi slušná, zábavná, tak mi tam prostě celkově neseděla a byla až moc přehnaná. Nicméně kresba byla pořád výborná. Je vidět, že Jock je ten týpek, který pracoval na mých oblíbených Skalpech (až dělal jen obálky), jeho kresba má totiž dost podobnou, tíživou, dusivou, nepříjemnou, atmosféru. Retro vsuvka byla vlastně docela fajn, ač třeba absurdit se zde samozřejmě objevuje dost. Celkově je to kniha s hodně velkým potenciálem, který bohužel byl lehce zazdění, ale pořád je to velmi slušné, zábavné čtivo-prohlíživo.

Ale ono se vlastně jedna o fajn komiksovou knihu, ale určitě mě to nijak neusadilo, to zase ne. Retro je průměr, z hromadou nudného textu, celkem fajn zápletkou, pár skvělými hláškami (především díky JJovi), ideálně zvolení záporáci pro takový úvod. Čím víc nad tím přemýšlím, tak vlastně to retro bylo docela fajn. Buscema není úplně můj nejoblíbenější kreslíř, ale řemeslo umí. Nejvíc mě asi bavil Jamesonův antifeminismus, to byla fakt sranda. Jak dával JJ čočky feministkám v retru, tak novější část si to bohatě vynahrazuje. Feministický nádech až na půdu. Ženský to píše, ženský to táhnou a jsou vlastně ze všech nej. Nevadí to, jen je to takové násilně psané, tak jsem se nad tím lehce pozastavil. Mě ten moderní příběh dost dlouho dobu vyváděl z míry a nevěděl jsem co to jako je, proč a jak se to děje. Ta nějak jsem tím proplouval, byla tam celkem fajn akce, žádná hloubka nebo něco extra originálního, ale dobře se to četlo. Konec to celkem fajn vysvětlil a já to beru. Kresba mě hodně bavila, ale jak se změnily v posledních dvou sešitech kreslíři a barvíř, tak ztratila reálně filmový zjev a stala se z ní víc obyčejně komiksová kresba. Takže Soye si píšu, toho druhého už ani nemusím. Danversová není zrovna velká sympaťanda, ale komiks dobrý. Celkově hodně odřené 4*.

Není to sice úplně ten nejlepší Aaron, ale pořád je to hodně slušná Aaron. Přehání se tu, občas je to zamotané, možná až moc ulítlé, ale zároveň je to zábavné, originální, chytlavé, má to grády a jde si to svou cestou. Líbí se mi, jak se autorům povedlo předefinovat známou postavu, udělat jí zajímavější přidat mu něco na záhadnosti, především žeru nápad s tím, že každé kouzlo musí z něčeho (někoho) brát. Souboj technologie a magie je sice menší klasika, ale sedlo to tu parádně. Jsem zvědavý na další díl, který nabízí spoustu možností. Jo a kresba je parádně atmosférická, místy to sice vypadá, jak když jsem některé končetiny kreslil já, ale vzápětí mě to sejmulo nějakou parádní scénou. Vlastně celkově jsem si užíval tu zvláštní atmosféru, jakou komiks má.

Autor se na jednu stranu začíná opakovat, někdy i potřetí, počtvrté a to čtu teprve čtvrtou knihu. Na druhou stranu mě vždycky nějakým kouzle dostane, zaujme a zláká. Baví mě to dost, především kvůli tomu, co všechno se dozvídám o japonské kultuře, historii,Japoncích a jejich mentalitě. Jen je škoda, že to je pořád v rámci nezávislých či lehounce závislých povídek a nikam série nesměřuje. Podobně rozporuplná pocit mám asi i s Usagiho, sic se skrývá za hávem nezměrné spravedlnosti, tak neváhá rozsekat lidi na maděru. Ale sérka je to kvalitní, o tom žádná.

Tohle je prostě parádní batmanovský komiks. Hltal jsem to plnými doušky a užíval si každou jednotlivou stranu. Ač se sice jedná o detektivní komiks, tak Báťa tu je celkem detektiv amatér, jelikož v podstatě není sto se za rok aspoň přiblížit tomu, jak to celé je. A můžeme se mu vůbec divit? Ten konec je skvělý, především právě proto, jak je komplikovaný. Čeká nás nečekaný závěr, čekaný závěr a na závěr absolutně nečekaný závěr. Zrod Two-Face sledujeme již od prvního sešitu a je tu bravurně podán. Navíc to zapojení několika ikonických batmanovských padouchů je výborně zakomponováno do příběhu tak, aby to celé pořád dávalo smysl a mělo hlavu a patu. Střetává se tu starý zločin ve formě mafiánu s tím novým, ve formě bláznivých superpadouchů. Všechny postavy parádně napsané, čte se to hodně svižně. Temné je to až za humny, noirovka jako blázen. Kresba absolutně parádní, atmosférická, úžasné barvy, karikaturní postavy, z nichž vyzařují jejich všelijaké emoce. No, prostě jsem si to maximálně užil. A dokonce i to retro se mi tentokrát líbilo, je zvláštní, o kolik je Batman ze 40. let lepší, než ten ze šedesátých. Těžko říct, jestli v DiCKKu ještě nějaký komiks tohle dvojdílo překoná...

Opravdu se jedná o nejlepšího Batmana (minimálně o toho, kterého jsem zatím četl). Skvělý, temný příběh, jenž je plně detektivní a hutně laděn do noirové atmosféry. Gotham se nám ukazuje tak, jak ho známe, drsné, temné, prohnilé a mokré město, plné padouchů a bláznů. Nenásilnou cestou tu tvůrci podsouvají nejznámější batmanovské padouchy, kteří se objevují v rámci hlavního, velkolepého příběhu. Všechno to dává smysl, má to hlavu a patu, působí to velmi dospěle. Každý má rozumný motiv, prostě to celé je promyšlené a skvělé. Navíc ta kresba? Naprostá paráda, ač se nejedná o typickou spotřebku, tak si myslím, že především díky sladěnosti s příběhem atmosférou sedne velké části čtenářů. Postavy mají sice lehce komičtější a nereálné obličeje, ale tak nějak to k tomu sedí. Půl metrová brada Jokera, pořádná batmanovská ušiska, hororové obličejíčky... A ten modročerný tón? Fakt to pohltí. Jedinou vadou na kráse je velmi špatný retro bonus. Tohle je velká absurdita a nejspíš i důvod, proč mají někteří o superhrdinských komiksech mínění, jaké mají. Riddlera jsem ještě dával, přeci jen to už je velké retro, ale Poison Ivy je hodně špatná i ta kresba je hrozná. Ale berme to jako bonus a zajímavou historickou vsuvku.

Nadprůměrné retro, které snoubí něco z Green Lanterna a něco ze Spider-Mana, ale zároveň vytváří originální postavu. Moderní příběh, který nám opět odkrývá část Annihilace. Sice má trochu slabší a možná nudnou kresbu, ale vynahrazuje to slušný příběh. Nova je určitě postava, která stojí za pozornost a v budoucnu bude mít ještě významnou roli.

Jak jsem se obával, že NHM s přibívajícím počtem béčko až céčkových postav půjde kvalitou dolů, tak jsem se obával zbytečně. Naopak se často jedná o velmi zajímavé, originálně pojaté, chytlavé a místy i dokonce dospělejší kousky. Tohle je zrovna takový dospělejší kousek. První sešti se Spideym je fajn úvod, přeci jen, když neznámou postavu vtáhne do světa zajetá ikona, tak to může dost pomoci a tady ten kontrast mezi hláškujícím, spravedlivým bojovníkem a vážnou, nekompromisní dvojicí, je hodně povedený. Dost silný, emotivní příběh se sociálním přesahem, jediná škoda je velmi špatná kresba. Hlavní příběh je parádička, o tom nelze pochybovat. Dost mi to náladou a atmosférou evokovalo kousky, jako třeba Sin City, temné, městské, atmosférické. Navíc to obsahuje i jistou dávu fantastična a nadpřirozena a ono to tam skvěle zapadá. Postavy jsou parádní, tajemné, lehce dezorientované, jejich motiv má smysl, ale vlastně se ještě pořád definují. Prostě mladí teenageři, kteří přišli k velké moci. Opět mě trochu nenadchla kresba, ač je o dost lepší, než tomu bylo u Spideyho čísla. Za mě spokojenost, dost mě to chytlo a určitě si dovedu představit, že si o této dvojici přečtu ještě nějaké kousky. Do úplně spokojenosti mi chyběla lepší kresba.

Už origin z rukou pana Leeho dával znát, že tato postava má co nabídnout a nebude se jednat jen o lacinou kopírku svého bratránka, ač prapůvodní motiv byl tomu dost blízký. Naštěstí se povedlo to, co se Stanovi dařilo poměrně často a to dát postavě lidskou, originální tvář. Ač první sešit nedosahuje úplných výšin, tak se jedná o fajn první číslo s dobrou kresbou a žhavícím úvodem. No a pak nastávají orgie. Mistr Byrne se ukazuje v plném světle. Ten týpek se na mém žebříčku vyšvihnul do předních pozic. Nejenže je to excelentní kreslíř, jehož kresba patří mezi to vůbec nejlepší, co osmedesátky nabízely, ale on je i sakra dobrý scénárista. Tohle je opravdu vtipný, zábavný a originální kousek. Nejenže je tu Jen podána jako neskutečně chytlavá, chytrá a sexy postava, ale jeho bourání zdi mezi komiksovou postavou a fanouškem je excelentní. Dokonce se mi to líbilo víc než v nejlepších kouskách Deadpoola. Já popravdě ani netušil, že She-Hulk přišla dřív než Wade. Fakt se to povedlo, spousta těch narážek je neskutečně vtipná, chození mezi panely, přerušování příběhu odbočkami, odkazování na staré FF, mluvení ke čtenářům či tvůrcům, prostě celkově to parodování a “zesměšňování“ komiksu se tu povedlo. Ano, příběhově se záměrně místy jedná o čisté béčko, ale takové to sakra dobré béčko. A navíc se po delší době povedl i bonus, kde není jen historie. S knihou jsem maximálně spokojený.

Ale jo, tohle můžu. Zábavné, akční, vtipné, velmi dobré postavy a místy to má i zajímavé situace či nápady. Je sice pravda, že to stojí až příliš na Harley, ale osobně mě tahle postava z celého týmu začíná bavit nejméně. Už by jí mohli přestat tolik protlačovat, ta postava už začíná být celkem vyčerpaná (ač poslední stránky naznačují zajímavý vývoj, ale uvidíme). Navíc postavy jako Boomerang, Killer Croc, Entrantress nebo dokonce Hack, nabízejí výbornou alternativu a jsou daleko zajímavější a tvárnější. Taková Hack mě dost chytla a doufám, že prostoru dostane ještě víc. Příběh je v pohodě, akorát to na můj vkus bylo moc rychle vyřešené. Závěrečný speciál s Harley byl nic moc a přesně mi ukázal, proč mě ta holka přestává bavit, ale poslední dvě-tři stránky mojí pozornost opět navnadily. Kresba je v pohodě, Lee mi sice přijde podobně ohraný jako Harley, ale jeho kresba je prostě velkolepá a především má velký feeling pro takovou tu filmovost. Tahle série je sice lehce nadnesená a je to spíše ta jednoduší zábava, ale objevuje se zde i pár fajnových nápadů či psychologištějších rozborů jednotlivých postav. A románek dvou členů týmů? Taková třešnička...

První sešit mě celkem navnadil, že by se mohlo jednat o zajímavý batmanovský příběh s velkou dávkou hororové atmosféry. Bohužel se to celé zvrhlo v čistou akci, která v jede napříč všemi sešity a v podstatě nezastavuje. Jo, akce je to parádní, souboje jsou velkolepé a příšery jsou výborně nakreslené, mají vyloženě lovecraftský vzhled a inspirace tam bude celkem silná. Vlastně ty příšery a jejich ztvárnění jsem si užíval nejvíc. Osobně se mi tahle batmanovská týmovka moc nelíbí, ani jedna postava nevyniká a dohromady to taky moc nefunguje. Jako jo, akcička je to velmi slušná, ale celé mi to přišlo takové příliš ploché, prázdné, jednoduše tomu chyběla větší hloubka.

http://www.comixzone.cz/view/2452-znovuzrozeni-hrdinu-dc-batman-noc-nestvur

První díl pobavila, možná lehce překvapil. Druhý díl už je o něco slabší, respektive by se tu dalo použít ohrané - opakovaný vtip není vtipem. Já si nemohu pomoct, ale Rocket prostě asi není postava, která by byla schopná utáhnout delší sérii a to i v případě, kdy mu sekunduje Groot. Jsou to totiž tak absurdní postavy, že samostatné už to nepůsobí tak dobře, jako v rámci týmu GotG. Ale pořád se jedná o povedenou oddechovku, navíc se zde objevuje skvělá kresba, především z rukou Andradeho. Ta mě skutečně dostala, především to, jak vystihl zimní a mrazivé počasí, zní to možná hloupě, ale skvěle nakreslený sníh. Ale že by se jednalo o nějak vtipné dílo, to asi ne a na co jiného to tyhle postavy mohou utáhnout?

http://www.comixzone.cz/view/2451-rocket-02-tahani-za-ocas

Pořád neskutečně vysoká laťka. Příběh pomalu, ale jistě směřuje do finále a já osobně ho ani moc nevyhlížím, jelikož si užívám i ta nejmenší dramata, která tato série obsahuje. Všechny postavy mají co nabídnout. Tohle se čte opravdu samo, přesně se mi to trefilo do vkusu. Drsné, kruté, nemilosrdné, ale zároveň krásně napsané a i nakreslené. Atmosféra jako blázen. Jednoduše, všechno tu šlape na jedničku a to i takové věci, jakou jsou barvy či dokonce překlad.

http://www.comixzone.cz/view/2449-skalpy-08-musite-hresit-abyste-byli-spaseni

Fajnová týmovka. To, co má člověk na obou těchto postavách rád, to zde v jisté míře dostane, ale zároveň jsou oba charaktery zase trochu jinde, než jsme zvyklý. To je vlastně i hlavní bod, který mi vadil nejvíc. Proč to Crew vydala teď? Úplně bez kontextu? Já chápu, že jako český čtenář nikdy nebudu mít kompletní přehled, ale přeci jen Deadpool tu vychází nějak postupně a oni nás hodí pár let dopředu, kdy se stane značná spousta změn? To fakt nešlo počkat ještě těch pár knih? No nic. Deadpool je docela pořád ten bláznivý žoldák, ovšem teď se snaží dělat dobro jako snad nikdy. A kdo by mu mohl pomoci lépe než jeho vzor? Spidey tu je zase v úplně nové poloze, miliardář s velkým korporátem. Příběh není tak důležitý, ale je celkem fajn. To hlavní jsou ty kamarádská shledání, když jdou kluci pařit a celé se to zvrhne. Kresba - klasický mainstream, který neposadí na zadek, ale ani neruší samotnou četbu komiksu. Fakt mě překvapilo, jak se mi to líbilo a bavilo. Jo, místy možná lehce lacinější humórek, ale to u těchto dvou není výjimka. Párkrát jsem se upřímně zasmál, dobře se mi to četlo a i nějaká slušná akcička byla. Navíc to má i lehký morální podtext a není to cílené pouze na humor. Parádní spotřebák na jedno použití.