Marvelovský svět se vyrovnává se smrtí ikony. Každý po svém. Někteří se chtějí ujistit, někteří si jeho smrt vyčítají, jiní se ho snaží nahradit a ještě další se snaží utopit svůj smutek v karbanu. Ale není nikoho koho by se to netýkalo. Autoři tady prodávají emoce čtenářům více než zdařile. Škoda, že všichní víme, že je to Marvel, kde nikdo a nic nevydrží mrtvý na dlouho. Nemůžu říct, že by se mě kniha nedotkla, ale až ta jim na to zase neskáču.
Uf. Dobrej eklhaft. Kirkman se s tím teda nepáře. Elasticita myšlenkových pochodů v Marvelu je občas udivující. K čemu dokáží své rodinné klenoty propůjčit. Skupina superhrdinů nakažená zombie virem, která sežere celý svět a momentálně trpí hlady je dost velký bizár. Ale je fakt, že i když nejsem fanoušek zombíků, tak tohle docela dává dějový smysl (na to co to je) a pokud opevníte žaludek a odhodíte předsudky, tak se místy i docela černě pobavíte. Kirkman není hvězdným autorem zobíkáren náhodou i když tohle je od Walking Dead vcelku daleko. Angažmá druhdy kriminálového Seana Phillipse je tady zajímavým, leč dokonale smysl dávajícím tahem. Asi to není kniha k níž bych se nějak rád vracel, ale je to rozhodně singularita stojící za přečtení.
Kniha velmi pěkně uvádí čtenáře do světa Black Panthera. Ač moderní, ve zkratce reflektuje všechny základní události a origin hlavního padoucha. Ve chvíli, kdy je Wakanda napadena prapodivnou úderkou padouchů ale příběh ztrácí glanc. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli je ta která scéna míněna vážně, nebo je to satirický vtip. Romitova karikatura vtipkování spíš jen nahrává. Jinak nic proti. Je to svižné, čtivé, ale to finále mohlo být přece jen trochu uměřenější a k postavě, která je v podstatě černošským Capem důstojnější.
Rozčilovat se nad propagandou v případě amerického Marvelu, kde má většina klíčových postav modrý slipy a červený plášť s hvězdou a vice versa mi přijde mírně úsměvné. Ano. Tohle je Marvel. A vždycky byl. Ale je fakt, že toto dílko to vzalo přece jen za trochu závažnější konec. Kniha docela autenticky vyjadřuje autorovy vnitřní pocity i strachy po jednom z klíčových zvratů americké historie. Měl unikátní možnost je vetknout právě do ikony typu Capa a dobře jí využil. Trauma ze zásahu bašty svobody i zmatek nad tím, co se vlastně děje i otázku proč, tu vycítí i neameričan, který ale nemůže knihu asi úplně pochopit. S odstupem času je důležité, že se to vůbec podařilo zachytit a navíc v tak kresebně dobře zvládnutém komiksu. I po dvaceti letech tahle kniha nezestárla ani o chlup, je stále stejně autentická a vypadá úplně moderně. I přes jistou vypravčskou kostrbatost a ne úplně podařenou snahu o vyprávění v náznacích a mezi řádky si tenhle výběr svou pozici v UKK rozhodně zasloužil. Stejně jako třeba Morellův příspěvek. Čteme americké komiksy a i tohle je Amerika.
Kapitán America pod taktovkou Sterna kreslený Byrnem kolem roku 1980 parametricky hodně připomíná Semicovského Spider-Mana po čísle 10 (tedy v jeho nejlepší formě). Kromě kostýmáků je tu znatelný civilní rozměr, kde roli hraje i alter ego a jeho okolí. Některé příběhy jsou v dost podobném duchu a v jednom se potkáme dokonce i s Mr. Hydem, který se odkazuje právě na události známé ze Sternova Spider-Mana. Na rozdíl od Spideyho je ale Cap legendární ikona, takže řeší i věci, které Parker řešit nemusí. Ztracenou minulost, kandidaturu na prezidenta, nebo dávného nacistického padoucha za nímž se vydá až do Anglie. Kniha je velmi blízko tomu co pokládám za naprostý etalon Marvelu. Tohle klidně mohlo vyjít pod Semicem. Omnibus svázaných devíti sešitů je tak splněný dětský sen, který se nikdy nekonal. Ne šestnáct velkofilmů v řadě, ale tohle je Marvel jak ho stále ještě vnímám já. Dokonalá kresba a čtivé příběhy o lidech s nevšedními schopnostmi. Roger Stern je můj superhrdina.
Nadšení. Docela dost naznačily už první dvě knihy, ale závěr tomu dal platné grády. Z počátečních obav se příběh překlopil ve fakt excelentní jízdu na dějové horské dráze o níž bych si už netipl, že nějak souvisí s aplikovatelnými fyzikálními zákony. Přesto při přijmutí některých premis dějové zvraty dost baví. Úplný konec je sice trochu moc patetický, ale celková koncepce je skvělá. Autor to musel plánovat už od začátku a čtenáře zodpovědně informuje od prvních řádků první knihy, i když to všechno složí až na úplném konci. Bravo. Mám velké svrbění dodatečně změnit hodnocení předchozích knih. Crew možná trochu vystřílela munici na prázdno, protože tohle mohlo klidně vyjít v mistrovských dílech.
Hodně překvapivá volba. Na tuhle knihu jsem po dekádě od jejího objevu a dvou od vzniku už skoro zapomněl. Přitom je to jeden z prvních Edových kriminálních komiksů. A na debut dost povedený. Soukromé očko vyšetřuje případ zmizelé dívky, který se ve finále ukáže být velkou lidskou tragédií úplně jiných rozměrů. Příběh je skvěle vystavěný a poplatný všem Brubakerovým učitelům z ranku drsné školy. Oproti pozdějšímu kriminálu je tu přece jen trošku více textu a je to trochu víc detektivka, než bývá u autora zvykem. Ale ty zabetonované základy jeho vypravěčství a stavby příběhu jsou dobře znatelné. Kresba není čistokrevný Phillips, ale sedí taky krásně. Kniha je podložená pěknými bonusy s dodatkovým krátkým příběhem, který si moc nezadá s tím hlavním. Velká škoda, že Vertigo tuhle řadu tenkrát zařízlo. Jediné co bych vytknul je měkká vazba a Klíčníkův překlad. Tohle prostě má překládat Kopřiva, který ví, že v drsné škole hlavní postava nezačíná větu parkerovským slovem "Téda...". Jinak ale vcelku dost v pohodě. Líbilo se mi to už tenkrát a zgustnul jsem si opět.
Druhá kniha Whedonových X-Manů udivuje zejména ústupem z pozic. Autor se sice snaží přijít s trochu originálnějším příběhovým konceptem. Ten se mi ale bohužel moc nelíbil. Jeho volba hlavního padoucha Boje je sice nečekaná, ale hodně divná. Z knihy mu vznikl něco jako horror, ubylo hlášek a postavy zoufale bojují o život i když všichni víme, že nemůžou umřít. Celkově docela nenaplněná naděje. Joss je skvělý, ale i mistr tesař se někdy utne.
X-Mani se zase jednou dávají dohromady v trochu obměněné staronové sestavě jíž vévodí starý kapitán Cyclops a nově neodolatelná Emma Frost. Joss Whedon je skvělý řemeslník výtečně zvládající práci s postavami a dialogy. Dokáže skvěle vystihnout psychologii jednotlivých postav. Krásně rýsuje správňáky, nasrance i bývalé padouchy. Co chybí je trochu zásadnější příběhová linie o níž by se dalo opřít. Místo ní používá stará zažraná klišé a X-Manovské stereotypy, které glosují dokonce i jeho vlastní postavy. Což je fajn, ale není to dost. Příjemná kniha, která toho ale moc neřeší.
Barryho Smitha i Claremonta mám rád, ale tklivý příběh Storm vyrovnávající se se ztrátou svých schopností se teda moc nepovedl. Ani po příběhové ani po kresebné stránce. Modernější dialekt, kde ve čtyřech sešitech opět hledá hrdinka svou identitu, ovšem už se schopnostmi, mi přišel úplně stejně zbytečný jako Claremontova snaha. Tentokrát je ale alespoň na co koukat, protože Nevesova práce s proporcemi (zejména ženských postav) a perspektivou je opravdu omračující. Škoda těch syntetických barev a chybějící zajímavé ústřední myšlenky. Jinak ale průměrná a vcelku zbytečná kniha.
Přiznám se, že když tohle začalo vycházet, začal jsem se po všech těch těch Black Hammerech, marvelovských eskapádách a nekonečných sešupech i vzešupech prokládaných čuměním na vrata stodoly s Lemirem rozcházet. Po prvním sešitě Sentientu jsem vyhodnotil, že už toho bylo moc a sérii zabalil. Nakonec ale až české vydání ukázalo, že jde o velmi ohraničený (doufejme) jednorázový příběh o dobrodružství osamělé party dětí uprostřed kosmu, což je docela originální koncept. Lemire umí dobře pracovat s dětmi a jejich psychikou, dokáže ve čtenáři vyvolat křehkou zranitelnou dětskou beznaděj, kniha má správně tísnivou atmosféru a dokáže čtenáře drapnout a nepustit až do úplného konce. Takže opět skvělé, tentokrát více žánrové čtení. Možná jsem se s Jeffem trochu unáhlil. Nakonec tedy tradiční Lemirovské nadšení o kterém jsem si myslel, že už ho moc nezažiju.
Jako jeden z nepočetných českých fans Geoffa Johnse jsem plně spokojen. Geoff píše své jednoduché, ohraničené, snadno čitelné (a to i vizuálně) příběhy, které se občas možná nevyhýbají zažitým amerikánským klišé (jaký div v americkém konzumním médiu), na druhou stranu excelují v čistotě a přímé lince. Visiona si užijete i když o postavě vůbec nic nevíte a přesto ze stránek vytušíte, že jde o postavu s mnohem větším pozadím, než je řečeno. Je jen na čtenáři jestli pak bude pátrat dál. Autor tu opět podléhá své sympatické obsesi a uvádí na scénu po Batmanově Birthday boyi a Supermanově pijavici dalšího fakt démonického protivníka. Stejně tak dva úvodní sešity pod taktovkou Johna Buscemy jsou fajn, i když samozřejmě poplatné své době. Pro seznámení s postavou dobře konstruovaná kniha.
Ant-Manův origin je příběh z hlubokých předpočátků Marvelu, ale na svojí letitost je to příjemné a dobře nakreslené dobrodružné čtení pro děti a dospělé v dětství zastydlé. První příběh mocných Avangers o boji se šíleným bohem je brutální plebs, kde se druží snad všechno co na Avangers nemusím. Jejich pěkně kreslený konflikt konflikt s Osbornovou úderkou a následné obléhání Baxterovy budovy nakonec vytahuje knihu alespoň do průměru.
Tady rozhodně forma převládá nad obsahem. Kniha je koncepčně hodně podobná McFarlaneho utrpení. Ve městě se děje něco divného. Všichni padouši i hrdinové se zvířecím aspektem osobnosti se začínají chovat divně a mají divné choutky. Spidey tu tentokrát není v problému namočený sám, ale jinak je to extra bojový díl se záhadou na pozadí. Na stránky každopádně radost pohledět. Pokud je pro vás komiks i něco jiného než příběhy zprostředkující médium a dokážete ho číst i vizuálně, tak na tomhle si zgustnete. Bohužel je to trochu na úkor scénáře. I tak je to ale fajn kniha.
Mockingbird se vrací na scénu pronásledovaná problémy v osobním životě i traumatem z únosu na planetu Skrullů. Hlavní zápletka, kdy se s ex manželem vydávají potřít biologický teroristický útok v Evropě je spíš zástěrkou k řešení jejich mezilidských vztahů. Ani jeden z nich se necítí ve své roli příliš komfortně. Hawkeye transformovaný do Ronina je pořád spíš lukostřelec, než osamělý válečník. Bobby vůbec neví, kde jí hlava stojí a dokonce ani nová verze Capa jako by nějak nelícovala. Postavičky si hledají své místo na slunci, což je spíš tím lepším aspektem knihy. Stejně tak jako parádní flashbacky v klasickém osmdesátkovém stylu vypadající prostě báječně. Horší je pak nutná akce, která je tu jen jako alibistický nátěr pro superhrdinský komiks a dojem z knihy docela sráží. Autor měl spíš zůstat u konverzačky a více doladit dialogy. Přesto je na úvodním team up se Spideyem a New Avagers obrovský rozdíl a je fascinující pozorovat jak moc se za třicet let komiksový žánr pohnul. A to i v rámci marveloidní korporace.
Monstrózní omnibus jediným mocným úderem uzavírající Van Hammeho éru. Je sice fakt, že nic z této knihy nedosahuje kvality těch nejlepších děl (asi tří) z první patnáctky, ale zato libovolný sešit zde v mých očích válcuje těch dvanáct zbývajících. Thorgal zraje jak víno a jeho dobrodružství v pavoučí říši, nebo vzdorování modrému moru patří rozhodně k tomu nejlepšímu co v základní sérii vzniklo. Vrací se tu i Kriss, která se se šarmem sobě vlastním tentokrát po Thorgalovi pokusí svést i Aricii. Ďábelská postavička. Ne, tady asi fakt není o čem. Líbila se mi i Prokůpkova historie rozsekaná mezi jednotlivé knihy. Jediná námitka je proti názoru, který buduje, že Van Hammeho verze je tou nejzásadnější (aby snad byl důvod nevydávat nic mimo něj?). Přečetl jsem několik Senteho pokračování a Dorrisonových spinoffů a bylo to úplně stejně dobré, ne-li lepší než právě Thorgalovy mladší knihy obsažené zde. Skvělá kniha. Pokud tohle dočtete a pak otočíte kolečko zpátky od první knihy, možná budete rozčarováni.
Finální rozhřešení Fatale se vrací v několika flashbacích do počátku dvacátého století, kde naznačuje kořeny životních útrap Jo. Nedává ale vysvětlení zadarmo a vyžaduje od čtenáře pozornost a schopnost číst mezi řádky. Autor střípky zručně proplétá s hlavní linií v současnosti a přivádí tak příběh k nevyhnutelné finální konfrontaci. Ta je pravda v trochu holywoodštějším střihu než jsme u Eda zvyklí, ale vzhledem k tomu, že jde v podstatě o pulpový Lovecraftiánský horor v noirové fazóně to až tak nevadí. Hezké podtržení celého snažení, které jako fanoušek noiru i H.P. kvituji. Byla to skvělá série.
Po rozpačité předchozí knize se Brubaker vrací k základní linii příběhu, kde ale okamžitě odbočí směrem do devadesátých let. Jo se tam setkává s grungeovou kapelou na ústupu ze slávy, stane se její chráněnkou a jak už to v osnovách Fatale bývá, mnoho radosti do života jim nepřinese. Příběh i jeho návaznost na hlavní linii je v pohodě. Dobře se čte a zapadá do celkové mozaiky. Jediný problém vidím ve drobném autorském faulu a to je amnézie hlavní hrdinky, kterou autor celou zápletku ospravedlňuje. Na Brubakera se to zdá až příliš laciné. Jinak ale pořád skvělá práce.
Po skvělé a ještě skvělejší knize přichází soubor jedno sešitových "povídek", které nám ale neřeknou vůbec nic co bychom ještě nevěděli a doplňují to co doplnit nepotřebuje. Autor evidentně řekl hodně z toho co říci chtěl a zdá se jako, by nevěděl kudy kam, tak jen omílá vyřčené. Jeden ze sešitů dokonce přepustí kreslířovi a zaručeně to poznáte. Zhulené ztvárnění snů potlučeného chlapce si fakt mohli nechat od umělecké cesty. Sbírka po hříchu končí tam kde minulá kniha. Větší důkaz zbytečnosti už si nelze přát. Pokud bastardy neznáte, bude vám tato kniha k ničemu. Pokud je znáte, tak taky. Tohle fakt nebylo nutný.
Konečný je spolu s Burianem a Krumem etablovaný člen svaté trojky. A jakožto věrozvěst dobrodružné ilustrace dostává svojí velkou knihu komiksů čítající kromě již vydané Zuzanky téměř veškeré Konečného komiksové práce (jednu autoři zazdili z důvodu osobního obsahu). Začíná se podobně jak třeba u Lady. Tedy v nezbytných Humoristických listech, které Bimba ještě stihnul. A některé skeče jsou i dnes k pousmání. Western Tajemství prérie je příslibem, ale osobně mi způsobem komiksové rytmiky a vlastně ani stylem kresby moc nesedl. Což se nedá říct o geniálním jednostranné Pokladu. Saudkoidní pecka s dialogy na hranici geniality téměř vypanduvší z Limonádového Joea. Ocelová hrobka je docela četně reprodukovaná klasika z Batličkova pera, kde je patrný Konečného komiksový um nejvyšší kvality. Perfektní vizuál funguje bezezbytku i dnes. Výtečná věc, které se ale téměř blíží vcelku neznámá dobrodružka Boj o vrak nesoucí se v hodně podobném duchu. Větším soustem je taktéž výborný Král Madagaskaru, kde Bimba pěje nezapomenutelný duet s Krumem. Největším tahákem je ovšem autorovým jmenovcem remasterovaná verze dvou příběhů Amazony. Ta zastihla umělce v top formě a dokládá potenciál toho, co mohl Bimba a Sadecký vytvořit, kdyby žili jen ve trochu svobodnějším prostředí. Absolutní kult. Závěrečnou a nezanedbatelnou část knihy zabírá privátní komiks původě určený Bimbově nemocné dceři. Na první pohled vypadá oproti zbytku knihy neprofesionálně a infantilně. Ale marno platné. Komiks o drakovi, který pronásleduje partu trpaslíků ujíždějící mu na pionýru nadopovaném píchákem fakt děsnou rychlostí si opravdu chcete přečíst. O kvalitě bohatého doslovu z pera všech tří autorů knihy, kteří nejsou biografiích kreslířů žádnými nováčky netřeba pochybovat. Dost pěkná kniha, kterou to fakt chtělo.
Dlouho očekávané akční finále, které kůstka z větší části definitivně hází do klasického fantasy ranku. Královnička aspirantka po boku s věrným Sam...ehm Ferdou musí projít šiky nepřátel a použít tajnou zbraň v srdci nepřítele. Je fakt, že finální rozhřešení je zatížené klasickými klišé a že epický souboj je v některých aspektech extra tradiční a v jiných zase úplně mimo. Asi tak jako celá kůstkovská série. Ale stejně se mi to líbilo. Celá kniha je za solidní čtyři a za skvělý uzavřený konec dávám hvězdu navíc za definitivní ukončení série, které je přece jen patosu prosté a hezky podtrhuje celou ságu. Autor měl namále, ale nakonec zatáčku přece jen na poslední chvíli vybral. Kůstek je rozhodně věc, která se právem zapsala do historie komiksu.
Pokračování první knihy ve stejných a lepších kolejích. Opět pěkná práce s charaktery, opět čtivé. A i základní linie příběhu je krásně vypointovaná. Autor dokonce zvedá téma časoprostorového kontinua a přichází s tezemi, které by mohly být zajímavé i z vědeckého hlediska. Každopádně skvělý komiks, který svou laťku nejen drží, ale snad jí s postupujícím dějem i zvedá. Paráda. Lepší čtyři hvězdy.
Neuvěřitelné. Kdyby mi před rokem někdo tvrdil, že stojíme na prahu série Brubakerových omnibusů, které budou vycházet jako čtvrtletník, zřejmě bych vystoupil ze stínů a jeho překvapenou větu "Kde se si se tu kurva vzal Bobe?" bych zadusil v hrdle smrtícím úderem z korespondenčního kursu kung-fu, za to, že tak bezostyšně lže. O to víc překvapí, že došlo i na Velvet, která rozhodně není Edovou notoricky známou prací z důvodů, jež jsem nikdy tak docela nepochopil. Příběh super tajné agentky, kterou dohání její vlastí minulost si moc nezadá s tím co mnozí adorovali v seriálu The Americans. Zápletkou možná není tak komplexní jako Zatmívačka, ani nepracuje s charaktery tak jako Kriminál, ani tu není tak rafinovaný story telling jako v ZNBZ. Jde defakto "jen" o čistou špionážku. Ta ale uhání kupředu zběsilým tempem. Kniha je typický turn pager nedávající vydechnout až to finální pointy. Ohromně silnou stránkou je tu rozhodně produkce, která z ní dělá vedle ZNBZ asi nejlépe vypadající Brubakerovo dílo. Jako Phillips dobrý, ale Eptingova práce na Velvet je doslova kulervoucí. Špičková, dokonale čistá, realistická perokresba plná dobových detailů. No kterej ze současných Buriánů tohle má? Breitweiserová se tu stará o barvy a i když nedělá ostudu, mistrovství které převedla v ZNBZ je tu ještě v plenkách. Každopádně skvělá kniha v top kvalitě, kde jediné co trochu chybí je Kopřivovská rétorika. Jinak ale dost must have titul, pokud máte Eda rádi.
Cromovi ďábli, tak tohle se doopravdy povedlo! Původně jsem jako letitý čtenář Netopejřích svazků koupi zvažoval. Ale nakonec se v knize bezostyšně vyrochnil jak totální čuně. Conan se sice rovná John Buscema, ale je fakt, že kresba Barryho Smitha, tehdy ještě hodně ovlivněná Sterankem a sekundovaná Salem Buscemou, má něco do sebe. Českou premiéru tu zažívá dobový coloring uhranující mistrovsvím efektů, jakých dosahovali staří klasici s hrstkou barev. To umocňuje vhodně zvolený kvalitní papír, který ale není lesklý a nevypaluje bulvy. Kniha není žádná kolosálka. Je o maličko větší než omnibusy od BBartu, vypadá skvěle a ani téměř básnický projev Roye Thomase tu nepřijde zkrátka. Plus ty perfektní bonusy... CC komiksy umí a tady produkčně není jediná chybička. Příběhově je to prostě Conan. Nic víc, nic méně. Pokud máte rádi Conana a nevadí vám pulpový charakter příběhů kontrastně vyprávěných takřka Shakespearovskou vyřídilkou a komiksovými postupy s retro feelingem, tak tohle perfektně sedí. Pro Semic pozitivní čtenáře absolutní nutnost. Tady to tenkrát všechno začalo. Kéž by se tak někomu chtělo takhle udělat Manningova Tarzana.
Po předchozí knize zlepšení o několik tříd, i když to podle titulu vypadá na další krávovinu. Žoldnéř se tu v doprovodu mistra vydá řešit konec světa, který by mohla způsobit planeta z jiné dimense přibližující se k jeho světu. Zní to děsivě, ale pravdou je, že tady je oproti předchozímu zářezu dobře snad úplně všechno. Příběh nejen že oproti poslední knize drží pěkně pohromadě, ale dokonce rozvíjí žoldnéřovo universum a částečně vysvětluje původ lidí v jeho světě. Kromě toho uvádí i svět nový. Ten je plný techniky a sci-fi propriet, jež Segrellovi sedí možná jště více než fantasy. Jediné trochu diskutabilní je zbytečné začlenění řecké mytologie. To si autor mohl odpustit. Jinak se to čte dobře a dobře to i vypadá. Klasické ábíčkovské dobrodrůžo v rukou malířského esa první kategorie.
Obvykle mě Lemireovy autorské práce sejmou ze židle, ale Bludišti se to až tak úplně nepovedlo. Příběh muže hledající ztracenou dceru vypadá jako zajímavé téma, kde ovšem autor ústřední motiv prozradí moc brzy. Podobně laděný Frogcatchers byl daleko větší úder na solar a téma se tak zdá již trochu vyčpělé. Autor je v bonusech velmi upřímný a odvolává se na snahu o zachycení atmosféry Murakamiho knih, což mě v pravdě během čtení vůbec nenapadlo, ačkoli zálibu v Hurakim definitivně sdílíme. Mnohem více bych mu dal za pravdu v tvrzení, že příběh neměl dopředu rozmyšlený a přicházel k němu až během psaní. Ano, to bylo při čtení dost cítit. Přesto bych tuhle sureálnou cestu za hledáním ztracené lásky doporučil. A to z důvodu pro Lemirea zcela netypického. Vizuálu. Kolik knize chybí na příběhovitosti a vytříbenosti dějového konstruktu, tolik svěžích artových grafických nápadů tady naleznete. Jeho práce s vizuální fantastikou je tu patrně nejdál ze všech jeho děl a na bludišti se skutečně vyblbnul. Asi ne top autorská práce, ale líbilo se mi to třeba více než Rváč a zhruba stejně jako Royal City. Essex, nebo Potápěč ale zůstávají ještě o stupínek výše.
Zřejmě nejen já jsem měl pocit, že i po uzavření ságy zámku a klíče zbývá ještě plejáda možností jak toto výtečné téma vytěžit. Měli ho i sami autoři a postupně se k tématu vraceli. Zpočátku velmi polehoučku skrze krátké fantaskní povídky, které jsou samostatně čitelným prequelem, uvádí autoři čtenáře do rodiny zámkových na přelomu 19 a 20 století. Postupně pak zápletku rozvíjí o dobové události a gradují monumentálním crossoverem s Gaimanovým Sandmanem. Ten je tu zpracovaný tak organicky, že čtenář chvílemi uvažuje o Gaimanově spoluautorství. Ačkoli to asi nebylo zprvu plánem, kniha ve finále funguje jako celistvý příběh s perfektně zpracovaným vyústěním. Původní sérii Zámek a Klíč považuji za jeden z nejzásadnějších komiksů vůbec, ale tohle se mi snad líbilo ještě o trochu více. Hill s Rodrigezem jsou prostě machři. Takhle si představuji návrat k úspěšné sérii. Deset let pauza a pak jediný příběh, který vás složí jak rozjetá lokomotiva. Bravo.
Pozn. Tohle není všechno, co vyšlo v uplynulé dekádě. Pár drobností, které by ovšem do konceptu téhle knihy nezapadly, ještě zbylo. Pokud je autoři za deset let rozvinou do dalšího příběhu z historie klanu zámkových, roztříštím své čelo o beton pod jejich chodidly.
Do téhle knihy se mi moc nechtělo, protože s euro sci-fi nemám úplně dobré zkušenosti. Ve finále jsem ovšem docela mile překvapen. Téma hvězdných válek je tu uchopené vcelku realisticky, je dané politicky a je na hony vzdálené obvyklým fantasy blábolům ve sci-fi kulisách. Stejně tak dobrá je tu i práce s charaktery, které tvoří zajímavou speciální úderku z problematických osobností, jejichž komplexy vytváří v ději drobná dramata uvnitř dramat. Opravdu pěkně napsané a dobře zpracované. Oproti docela děsnýmu Orbitalu je tohle úplně jiná liga.
Obstojně nakreslené, ale příběhově strašně telegrafické. Sešit má ambice zmapovat celý Billův život, což znamená, že na jednu epizodu má tak 3 - 4 panely. Děj je strašně škubaný a únavně nespojitý. Ke konci ubíjející. Technicky ale sešit překvapí ukázkovou úpravou, přednesem barev i použitým kvalitním papírem. Imperialisti ze západu tisknoucí na toaleťáky museli zírat, jakou péči tu jejich pokleslým žánrům jsme ochotni věnovat. Škoda, že jen jednorázově, protože na zde avizovaný námořnický čtvrtý sešit už nedošlo.
Prasátka jsou fajn. Super dynamická kresba, vcelku humorný příběh. Bavilo. Rozhodně sešit, který má co říci i dnes. I když je cílený hlavně na mladší čtenáře.
Tarzan od Gold Key v češtině musela být na tu dobu obrovská pecka, leč bohužel sešit, který vybrali je docela zoufalý a provedení taktéž (lettering tu vůbec není - dali to na stroji). Kresba v prvních dvou třetinách nic moc. Zachraňuje jí Manning v závěrečné povídce, což ale zase není Tarzan. Příběh ve všech částech dokonalá naivita, která sotva obstojí u dětí. Šílený vědec proti Tarzanovi, zákeřný šaman proti Korakovi. Uf. Přitom Gold Key měl v repertoáru hodně skvělých sešitů, které by čtenáře vzrušily i dnes. Ale tenhle k nim bohužel nepatří.
Absolutní klasika. Tu obálku jsem miloval a dokonalou přesdržkovanou s Juggym též. Impozantní v Marvelu docela nevytěžený padouch. V sešitě začíná i část s Cobrou a Hydem což byla další kultovka. Semic měl své (podstatné) chyby, ale s výběrem tématu měl minimálně od čísla 11 docela hodně šťastnou ruku.
Temnější uzavřený příběh o vraždách nepřímo spojených se Spidermanem (tady poprvé bez pomlčky). Škoda toho anonymního padoucha o němž jsme se mohli dozvědět trochu víc, ale zejména začátek příběhu funguje opravdu pěkně. Dále je tu začátek konce události s unesením madam Web, kde si to Spidey rozdá se samotným Juggernautem. Je zajímavé, že Semic svým strukturováním dělal defakto cliffhangery v cliffhangerech (štípal sešity kde neměl a pak nevydal zbytek, nebo ho vydal až po pár číslech), ale ten efekt visu z útestu fungoval defakto kdekoli. Možná ještě pádněji. Rozhodně jeden z klasických sešitů, kde Romita Jr. ještě vládl.
Můj druhý sešit Spider-mana. Jak začala anabáze s foťákem jsem se dozvěděl snad až o dvacet let později a překvapilo mě, jak řídký úvod to vlastně byl, protože hlavní bitka s kamňákem se odehrávala v zástavárně až v tomto sešitu. One shot se Speed Deamonem jsem vždycky žral. Vtipný dynamický spidey, který sejme řádově silnějšího protivníka svou chytrostí a důvtipem. Klasika. Kdo nezažil a nečetl v té správné době, nedocení.
Maximální nostalgie. Můj historicky první sešit Spider-mana. Stále mám před očima místo a pultík, kde jsem ho kupoval a ten absolutní šok, že to je opravdu TEN Spider-man, kterého ti šťastnější z nás znali jen z obrazovek RTL. A že bubliny jsou opravdu česky a že rozumím tomu co je tam napsáno. Perfektní kresba, špičkové bitvy a v nejlepším ukousnutý konec. Děj vypálený na sítnici a schopnost citovat pasáže z paměti je samozřejmostí. Počet čtení mých prvních sešitovek šel do stovek. Absolutní porevoluční komiksový průlom. První Spider-Man, první ninža želvy od Egmontu, pak Conan, Fantom a o pár let později první Crew s Lobem...a pak už to jelo. Sešitovky jsou královská komiksová disciplína. Škoda, že pro nás trvala tak krátce.
Líbí se mi jak je jméno Dana Černého zmíněno hned v první větě většiny komentů (a čtyřlístky kde se Dan nevyskytuje jsou většinou bez komenáře). A je to tak správně. Jiný důvod pro koupi tohoto čísla není. Ale ten co je je fakt pádný, protože Dan je prostě a jednoduše božan. Po třech dekádách od Muže z budoucnosti je zase důvod číst Čtyřlístek. Divím se, že má redakce čtyřlístku koule na to dávat Černého jako dvojku do stejného čísla s "normálním" čtyřlístkem, protože ten kontrast oproti běžné produkci je fakt markantní.
"Cože?? I titanový hyperprut?? Tak to ne! Když rybařím, tak rybařím!"
Čekal někdo, že závěr bude méně boží? Brubaker je zatraceně chytrej parchant s léty vypsanou rukou, který v klidu poruší snad všechny narativní pravidla a přesto zůstane čistej a srozumitelnej. Vyústění knihy je samozřejmě perfektní. S dokonalým finále a několikanásobným tuplovaným závěrem, kde autor stylově zdvihá prostředník na všechny ty stupidní vyfabulované syntetické konce, na něž jako čtenáři všichni tolik čekáme. Místo toho si zůstává věrný ať už čtenář čeká cokoli a tomu nezbývá jen přijmout autorovu premisu s otevřenou pusou, když s ním autor vyjebává. Zavírám knihu a představuju si odlesky lampičky na holé lebce Štěpána Kopřivy, když odkládal poslední sešit a uznale pokyvoval kolegovi ze zámoří s úsměvem nezadajícím si s démonem na poslední stránce. Protože on ví, že Ed je náš kluk. A že není nad to, když s vámi mistr jako on pořádně vyjebe.
Asi jo. Mám rád Kastu Metabaronů, kterou pokládám za vrchol Jodorowského díla a Castaka je v podstatě nultá kapitola této knihy. Metabaronovy zbraně mi přišly jako zběsilý mišmaš jodonápadů bez ladu, skladu a hlavně příběhu. Ale jako zbytečný bonus ke Castakovi budiž. Kniha to asi jako celek nebyla nezbytná, ale když už...
Poslední z omnibusů Predátora jehož příběhy tu datem vzniku přesáhly rok 2000. To s sebou nese novodobější vyznění, které ale osmdesátkovému predátorovi zrovna moc nesedí. Dva dlouhé klíčové příběhy Domovský svět a Xenogeneze nejsou špatně napsané, ale v porovnání se svými předchůdci vyzní buď mělce, nebo naopak až moc futuristicky a progresivně. Obě jmenované klíčové části mi přes jisté kvality k tématu moc nesedly obsahově a graficky jsou totálně mimo. Povídková třetina knihy je už tradičně povedená a příběhy jako viktoriánská Nemesis, občanskoválečný Ďábel přichází, výzkumnický Polapen, nebo krásně kreslený kraťas Démonovo zlato sice vylepší chuť, ale jedná se o slabou třetinu knihy, která bohužel zbytek zachránit nestačí. Občas dobrý pokus, ale celkově jen průměr až mírný nadprůměr.
Třetí knize predátora vévodí ze dvou třetin dva velké příběhy. Odpadlík je už klasickou kultovkou, která zaujme premisou masového predátořího vraha. Ten tu udělá z amerického maloměsta své soukromé peklo i přesto, že má v patách místní překvapivě dost speciální jednotku a predátořího policajta. Dorkinovi se povedlo do primitivní takřka neustávající rubanice dostat zajímavé lidské vazby i reflexi některých temnějších stránek našeho světa. S podporou famózní Thompsonovy kresby jde rozhodně o zlatý fond predátoří produkce. Hodně dobře ve druhé třetině skóruje i Příbuzný zpracovávající překvapivě lidské téma na pozadí predátořích vražd. Je až s podivem, jak rozmanité a v rámci možností kvalitní předlohy měli filmaři pro zpracování zubatce z vesmíru a jak divní následovníci prvního Arnieho megahitu z Hollywoodu po celou dobu vypadávaly. Třetí třetina je věnována povídkám, kde Predátor už z definice většinou nemívá problémy a ukazuje kolika rozmanitými způsoby se dá na rozdíl od čistě hororového vetřelce uchopit. Artově pojatý námořní lov, humornou pointou pentlený Zvláštní recept, nebo dvojice pérovkových kraťasů Nejlítejší dravec a Stanování krásně uzavírají extra povedený omnibus.
Omnibus stojící na dvou dlouhých příbězích z nichž ten o indiánském vojínovi čelícímu predátorovi uprostřed pouště je určitě z těch lepších a dostává tu dokonce i svůj nenásilný sequel. Zajímavé městské téma Rasové války v prostředí věznice vypadá jako dobrý nápad, ale zpracování i průhlednost děje je docela nepřesvědčivá a čpí druhořadým odérem. Krátké příběhy ale predátorovi svědčí a sbírka tu nezklame. Ať už jde o lovecký nekolorovaný kraťas Pravda pravdoucí, noirově uchopený Městský lov, humorná storka Vetřelci ze čtvrté dimenze, nebo neskutečně nádherně nakreslená povídka z pirátského prostředí 1718. Není to taková pecka jako první omnibus, ale z větší části povedená kniha.
Přímé pokračování znovuzrození Batmana a Robina, kde Morrison netlačí tak moc na pilu, ale pořád je to Morrison. Základní kostra příběhu je celkem jasná, ale dostane se i na jeho bleskové neočekávané zvraty, kterých si ani nevšimnete, postavy které nejspíš neznáte a typicky nevyřčený děj, který si čtenář musí tak trochu domyslet. Ale jinak pěkné. Je zajímavé, jak dokáže autor psát komiks o Batmanovi bez Batmana. Komiks, který je plný Batmana a ten v něm přitom citelně chybí i když se v něm fyzicky nachází na každé stránce. Naději nicméně dává už první příběh s Lazarovou jámou a dokonale vypointovaný vtípek v příběhu druhém dává tušit, že Dick s Damianem nejsou jediní, kterým se po skutečném Batmanovi stýská. A tedy se nutně bude muset vrátit (tohle není spoiler, bavíme se o superhrdinském komiksu).
Druhá půlka příběhu Shi mi přišla jako opakování téhož. Najdeme tu všechno co v první knize, jen gard se obrací a utlačovatelé úpí pod náporem utlačovaných. Příběh je to skvělý, ale klidně to šlo zpracovat do tří knih a bylo by to tak akorát. Otevřeně uzavřený konec krev nepije, ale nemám nejmenšího puzení zkoumat co že se vlastně ve skutečnosti stalo. Takhle mi to bohatě stačí.
Lemireův debut. První snaha o vytvoření komiksu dopadla dost undergroundově. Lemire má možná svojský a originální styl kresby, mezi malířské hvězdy ovšem rozhodně nepatří ani dnes. Při srovnání s jeho více než dekádu starým debutem je ovšem až zázračné, jak velký řemeslný pokrok udělal. Kresba v sobě nese jeho rukopis, ale je hrubá a nezřídka na hranici čitelnosti. Stejně tak je to i s premisou. Tklivý příběh otce, který přijde o rodinu jde na dřeň a i když rozhodně nepostrádá emotivnost, citlivost s jakou autor vykresloval charaktery třeba v Essex County mu chybí zcela určitě. Rozhodně nejde o veselé čtení. Kniha spíš pro autorovy fanoušky, nebo alternativce vyžívající se v okrajové tvorbě. Sám Lemire nám už několikrát ukázal, že umí mnohem lépe.
Nedokonavý svět černé palice jsem už vzdal, ale občas není od věci si zpestřit život nějakou jednohubkou. V Drtilebovi Lemire kombinuje v uzavřeném příběhu Batmana a Punishera s extra drsnou vyřídilkou (hlavní hrdina(?) provozuje masokombinát a drtí lebky lebkou) a pěkně prokombinovaným a téměř stejně drsným lidským rozměrem. Najdeme tu typický Lemirovský lidský rozpor a soužení nejen v ústřední postavě, ale defakto v každém kdo se v ději jen mihne. Jediný kdo má jasno je šarmantní padouch v teplákovce, který uřezává lidem hlavy Rambo nožem. Zajímavé je, že se tenhle výrazný existenciální rozměr procpal do komiksu, který je nejen naprosto esenciálně superhrdinský, ale ještě navíc extra akční a na Lemirovy poměry docela dost brutální. Věci určitě pomáhá, že Lemire nakonec knihu sám nekreslil. Autorovi sice zazlívám, že před superhrdinským žánrem místo poklony poklekl, ale pokud dokáže ze země zvednout Max témata a temnou stránku takhle zručně, jsem mu ochoten čas od času odpustit. Roztomilá kniha s roztomilou obálkou.
Více méně spokojenost. Dvě nové euro adaptace conanovských příběhů, které tentokrát nejedou na vlně francouzské karikatury, ale skrze realistickou kresbu připomínají spíš americké snahy o meč a magii. Což je zase osvěžující a určitě to v případě právě tohoto hrdiny není špatně. Mangu bych vydýchával o poznání hůře. Problém knihy je rozhodně rozsah děl. Darebáci v domě jsou na svůj povídkový rozsah dost rozmáchlí. Vypadají více jako komiks a autoři si tu dopřávají hojný luxus vyprávění obrazem. Románová Hodina draka vypadá ve své fotorealističnosti vizuálně famózně, ale rozsah je jen o pár stránek větší, než předchozí storka (i když ta je pravda na steroidech), což nutně vede k redukci děje, někdy až na hranici zkratkovitosti. Škoda. Nejdelší Howardova Conanovská práce by v klidu mohla okupovat celou knihu. Pokud jste ale fanoušci a máte Howarda načteného, nebudete mít problém.
Speciální zmínku zaslouží obálky, kde byla tentokrát volba opravdu velká bolest, protože jsou všechny parádní. Milé překvapení pak rychlé vyprodání monochromu Hodiny draka, což bych vzhledem k přístupu mnoha lidí k pérovkám dle vzorce : "pero je víc než tužka, kvaš je více než pero, ale olej, ten je úplně nejlepší", snad ani nečekal. Buď zafungovala limitace, nebo mají komiksoví fans lepší vkus a povědomí o technice vizuálního umění, než bych čekal.
Docela fajn retro Batman monitorující počátky hrdinova působení. Maskovanec stojí proti politické i části policejní garnitury a kromě boje se zločinem musí obhájit svojí existenci i proti nim. Doménou je rozhodně nádherná dokonale čistá kresba, která ovšem nezapře dobu svého vzniku. Příjemný je i určitý vážnější tón a přesah do trochu dospělejšího čtiva. Snaží se tomu sice přiblížit, ale že by se tahle kniha mohla vyrovnat čemukoli z Millerova pera z tohoto období na toto téma je čirá fantastika.
Výkop začíná solidně. Žoldnéř přistane na ostrůvku, který ovládají hmyzí lidé. Svede souboj s pavoukem, je zachráněn vílami...krásná pohádková fazóna, která kdyby vydržela do konce, není pochyb o hodnocení. Problém je, že po patnácti stranách se příběh zvrací do neskutečně zhulené polohy, kde má čtenář pocit nejen chybějících stran, ale i chybějících panelů na stránkách. Tady je špatně snad úplně všechno, děj se nelogicky láme, záporák se objevuje odnikud a hned mizí, hrdina vidí světlo, vejde do světla, vyjde ze světla kde se cosi stalo a má božské schopnosti. Dějou se divné a nevysvětlitelné věci, nebo naprosto banální věci nemající žádný dějotvorný efekt (přjezd námořníků). Jak to celé skončilo nemám šajn, Uff. Buď jsem něco kriticky nepochopil, nebo je to úplný nesmysl. Žoldnéř byl vždycky extra simplistické příběhové formě, ale je velký rozdíl mezi jednoduchým příběhem a blábolem. I přes skvělou vizuální formu a adorativní příklon k této sérii tuhle knihu odmítám a želím promarněné pohádkové šance. Když bonusy zaujmou víc než obsah, je něco hodně špatně.
Ukončení příběhu pátrání hlavního hrdiny po historii jednoho starého zbohatlického rodu. Několik neočekávaných zvratů, které nejde očekávat. Jinak ale vcelku příjemné a uspokojivé civilní vyvrcholení. Pokud jen chcete vědět o čem to je, je komiks asi lepší varianta než se pouštět do mnohasetstránkové knihy, nebo riskovat různě kvalitní filmová zpracování. Vertigo to pojalo produkčně krásně a jejich kniha dobře funguje.
Celkem příjemná severská kriminálka v níž se novinář pouští do vyšetřování dávné neobjasněné vraždy, aby odkryl děsivá, desítky let stará, tajemství. Pointa je uhádnutelná na první dobrou a některé dílčí informace chybí, takže souvislosti čtenář nemá moc šanci prohlédnout, což je ne úplně optimální kombinace. Ale ve finále je to zajímavě napsané, fajn nakreslené a dobře se to čte.
