Jako fanoušek predátora jsem to slupnul jako malinu. Ročník i téma hodně lícuje s Trachtenbergovým Prey, takže je trochu těžko říct, jestli bylo dřív slepice nebo vejce. Ale přiznám se, že přesně tenhle typ příběhů, kde je predátor jen příšera a mašina na zabíjení, mi sedí mnohem víc, než soudobá badlands snažení o místy až nemístné rozšíření lóru a personifikace příšerného lovce. Tohle si naopak dokážu dobře představit jako zfilmovanou verzi Prey 2 se sympatickým přesahem třeba do Věci. Příběh o pomstě je jednoduchý, ale funguje a krásně to šlape. Pro fanoušky prvního filmu příjemná libůstka.
Po tklivém, smutném a originálním posledním roninovi, který mohl klidně zůstat jedinou singl epizodou a definitivním závěrem, přišla na řadu kniha další. Protože vše je třeba řádně dovyprávět a na vše je třeba navázat. Trojka Revoluce je pak restart série, který zachycuje novou čtveřici želv v jejím prvním nasazení do akce. Autor jako by se nemohl rozmyslet kam vlastně chce. Chvílemi to připomíná původní uvolněné želvy z kreslené série, jinde pak zase drama boje o město, kde vám atmosférou klidně vytane i takový Robocop. Schopnosti želv dost připomínají superhrdiny z Xavierovy školy. Škoda že to není víc o těch želvách, ale dost se řeší vcelku nezajímavá politika. Kresba super, vcelku dobře se to čte, ale nebavilo mě to tolik kolik bych čekal. Aspoň že občas umírají klíčové postavy a z jiných se klubají zrádci. 65%
Jeden z nejzajímavěji koncipovaných příběhů, které jsem za poslední roky četl. Jádro je sice konglomerát vykradený z několika kultovních děl, ale řemeslné provedení je naprosto dechberoucí. Dva vzájemně propletené příběhy. Jeden z pozice detektiva, druhý z pozice vraha. Dva autoři. Dva zcela odlišní výtvarníci. A přesto dokonalý celek, který je rozhodně víc než součet dvou částí. Obě série fungují i samostatně a nebo se dají číst na přeskáčku tak, jak je to řazené v knize. Jedna série je spíš detektivka. Druhá spíš dystpická sci-fi. Obě fungují perfektně sólo i v tandemu. Naprosto nekriticky jsem si to užil už v sešitovkách. A v české verzi je to totální super palba. MB jsou známí špičkovou technickou kvalitou svých knih a tahle naštěstí (samozřejmě kromě problémů s dlouhodobou dostupností u MB bežných) v ničem nezaostává. Jen řeknu, že jsem si po limitce přikoupil i "základní" verzi, protože se mi prostě líbí víc. Limitku bych býval pojal jako dvě rozdělené HC knihy v boxu, ale co už... Tahle kniha za to stojí. Naprostá top záležitost, která ukazuje, proč má Image mezi čtenáři tak kultovní pověst, i když většina její produkce tomu až tak úplně neodpovídá. 100%
Uzavření příběhu o černém kameni. Už první část byla poměrně netradiční a svým způsobem ukončená, ale ještě se dala považovat jakž takž za Conana. Tohle je ale už trochu přes. Zub si tady pohrává s komsickým zlem a pouští se do zběsilého crossoveru několika Howardových postav ve velmi jednoduchém příběhu, kde prostě jen své charaktery vede hrdinským putováním a postupně je zabíjí. Nevim. Tohle mě nějak vůbec nebavilo. La Torre tady dělal jen některé obálky a ani Scharfova kresba, ač nijak neurazí a má své světlé momenty, mi nepřišla až tak úžasná. Neurazilo to, ale bez téhle knihy bych se nejspíš v klidu obešel.
Snydera mám rád hlavně za jeho upíra. Ale jeho Batman mě i přes dost slušný věhlas moc nebavil i když formálně se mu toho moc vytknout nedalo. To se s absolute verzí naprosto mění. Podobně jako většina ostatních Batmanů se i tenhle snaží přiblížit nedostižnému Millerovu eposu. Rozdíl je v tom, že tomuhle se to daří. Dragottova jednoduchá, ale maximálně efektivní kresba z dobového Millera hodně čerpá. Snyder přeskládal Batamnovské universum úplně od základu a začal příběh, který si užije úplně nový čtenář stejně jako zanícený fanoušek postavy. Kniha má švih, skvělé nápady a místy dost nekompromisní brutalitu. Tady prostě všechno perfektně sedí. Crew sérii podchytila v podstatě v zárodku na úplném začátku, ale podle mě je to už teď legenda, která teprve vzniká.
Kačer Donald tedy rozhodně není můj top charakter. Povahově jsem rozhodně skrblíkář. Přesto mi druhá kniha editovaných Barksovských příběhů přijde lepší než jednička. Jde o úplně stejně koncipované delší dobrodružné příběhy postavené na cestování, které mají spád i humor. Je to skvěle vybrané a potěší krátká předmluva editora Dana Černého. Nejsem si úplně jistý jaké má Crew s touhle sérií plány, ale vím že připravuje sebrané spisy od Barkse stejně jako ty od Dona Rosy. Což se obávám, že na sérii Legendárních kačeří dobrodružství tak trochu parazituje. Upřímně. Mně by to takhle stačilo. Rosa by takhle malý asi nefungoval, ale Barksova úžasná kresebná čistota vynikne i v menším formátu. Skvěle se to čte a je to levný mechanicky odolný svazek, který si můžete bez problémů prohlížet i s úplně malým děckem a indoktrinovat ho klasikou už od útlého dětství. SEbrané spisy jsou navíc něco úplně jiného než spisy VYbrané. Takže je klidně možné, že tahle série může být nejen v poměrnu cena výkon, ale i v absolutní hodnotě mnohem lepší než vázané drahé kačerovské bichle, které s na nás řítí. 85%
Po skvělém Absolute Batmanovi přichází neméně skvělý Absolute Kňour & Mník. Platí defakto všechno co jsem psal o paperbackové verzi. Kniha je produkčně naprosto totožná s předchozí verzí. Jen má pevné desky, bezvadnou hadrovou záložku (šňůůůrka, chyť tu šňůrku!) parciální lak a patnáct stránek navíc. Z nichž mě nějakým způsobem rozesmála téměř každá z nich. Ať už jsou to dva vypečení holubi, kteří se oba jmenujou Arnošt, nebo nebo kočka co si ochočuje člověka. Jedinou kaňkou na kráse tak zůstávají drby, které šíří podroušen pod rouškou noci sám autor, že je tohle vydání kromě absolutnosti i poměrně dost definitivní. Což je absolutně černý scénář.
Docela slušné a řekl bych vcelku originální fantasy, kdyby to nebyl oxymoron. Věřím mu načrtnutou hloubku světa i když se v ní moc nenimrá. To na co se soustředí je příběh ústředních postav, což je klasická mocenská hříčka s hrdiny jejichž zparchantělý původ z nich dělá otloukánky, kteří mají zachránit svět. Líbí se mi to. Líbí se mi akčnost, líbí se mi krásná rozmáchlá a čistá kresba i způsob, jakým autor míchá lidi, démony a antropomorfní zvířata. Líbí se mi to, že se s hrdiny vůbec nemazlí a roztomilým způsobem jim trhá údy a vytrhává jazyky. Nechává je sympaticky trpět, protože co taky jiného s charakterem, co si nehledí svého a tvrdošíjně se snaží páchat dobro. Zkrátka super počtení, které krásně šlape a nevypadá ani nutně moc evropsky. Paráda. 85%
Přiznám se, že směřování kostek mě ve druhé knize trochu překvapilo, ale nikoli negativně. Čekal jsem, že půjde o dospělácké anti fantasy s bořením klasických klišé. Ale opak je pravdou. Ten dospělácký rozměr se tu sice neztrácí, takže vidíte jednoho z hrdinů, jak nastupuje na boj s bossem a před prvním úderem dostanete střih, protože nějaký epický souboj přece není až tak důležitý, že? :-) Blaho. Ale na druhé straně se Gillen docela pevně drží klasických D&D struktur a místy je až nepokrytě uctívá. Akorát je implementuje dost netypickým a hravým způsobem. Jeho svět má logiku a stejně tak i chování postav. Po pravdě musím přiznat, že ač ne fantasta začátečník, spoustu referencí, které autor používá, bych bez jeho vysvětlujících komentářů k jednotlivým sešitům úplně přehlédl, nebo vůbec nepochopil. Líbí se mi, že to není jen čirá parodie, ale čistokrevný přírůstek do kánonu her na hrdiny, což je sympaticky podpořené i pravidly z tohoto světa. Zrovna u tohoto dílka bych ocenil celistvý omnibus a trochu nablýskanější produkci, abych se nemusel neustále vracet k už přečteným knihám. Jinak ale moc pěkný.
K upírovi jsem skrze přídomek americký přistupoval během prvního vydání s ostražitostí. S prvním čtením mu ale naprosto propadl. Skvělý akční komiks, kde šplíchá krev a končetiny létající vzduchem jsou jen zástěrkou pro docela zajímavě vystavěnou ságu s plastickými uvěřitelnými charaktery a dechberoucí čtivostí. Což je o to víc překvapivé, že jako premisu využívá něco tak otřepaného jako jsou upíři. Snyder ale látku uchopil extrémně dobře. Autor nemá problém z hlavní linie odbočit, přivést další postavu a pak jí propojit s původním příběhem. Má skvělý cit pro zvraty i pro akci. A jen tak mezi řečí se mu daří linie zasadit do časového období stovky a více let a přesto to všechno dává smysl. V době prvního čtení byl tohle pro mě etalon moderního komiksu a ani po dekádě a půl nepůsobí vůbec zastarale. Skvělá stylizovaná kresba, výtečné barvy, perfektní odvyprávění.
Crew už kdysi nakousnuté vydání pojala jako omnibus a to ještě ne jako ten originální ale mírně rozšířený. Což je velmi dobrý přístup. Kniha je technicky nádherná a prvních 33 sešitů je jeden velký uzavřený příběh. A mělo to tak zůstat. Série má ještě druhý cyklus, který ale bohužel ztrácí dech. Poslední sešit v tomto omnibusu je vlastně teaser na tuhle "parádu" a věřte, že kdybyste věděli, kdo je v tom sklepě zavřený, prosili byste dnem i nocí hlavy pomazané z Crewe, aby už tu druhou bichli nevydávali. Tam už to Snyderovi někdy od sedmého volumka bohužel moc vyklouzlo z rukou. Ale defakto celý původní run je famózní a je skvělé, že to Crew vydala v takhle epesním formátu. Nemusel bych Sandmany ani Preachery, ale Vampire byl fakt nutnost.
Už třetí kniha Druuny mě neukojila. Ale tohle je tedy doopravdy dno. Ve svazku jsou dvě alba, kde komiksový Příběh přivátá větrem rozvíjí autorskou bezradnost z předchozího svazku. Nečtu erotický komiks. Druunu, čtu protože vždycky měla aspoň trochu akceptovatelný příběh zasazený do unikátně bizarních, jinde neviděných, kulis. Tady není nic z toho. Hrdinka se objevuje na travnatých pláních. Netuší proč, netuší kdo je a čtenář zrovna tak. Nahá prochází světem připomínající divoký západ, který zdá se nemá jiný důvod, než že se Serpierimu chtělo kreslit indiány. Akce (rozuměj v Druunině pojetí) tu naprosto není. Jediné čeho autor dosáhne že dá krasavici párkrát na zadek bičíkem a vyvrcholí tím že jí oblékne! To je nějak špatně, ne? Ta ženská navíc kecá. Stále plká totální a absolutně zcestný pindy v čemž jí zdatně sekunduje její robotický průvodce. Žít Stan Lee, vážně bych uvažoval o tom, že dialogy k tomuhle klenotu psal on. Ke konci příběhu jí autor svede dohromady s jednou známou postavou, kde čekáte, že kruh se uzavře, jenže - a tohle není spoiler - ta postava hned v první větě taky řekne, že neví co se děje. Uf, ty vole. Naštěstí má ten průser jen asi padesát stránek.
Zbytek knihy tvoří "bonusové" album XXX což přesně odpovídá názvu. Jde o čistě pornografické celostránkové obrázky převážně souložící Druuny, které, ač pěkné a skvěle technicky zvládnuté, nenabízí nic než klasické porno, kterého je všude po internetu tuny. Jen asi jeden či dvě kompozice jsou se sympaticky rozehnítým mutantem s několika penisy (ty co už byly jsou realisticky povadlé, což dokazuje že v autorovi smysl pro realitu stále ještě dřímá, jen se nějak nebudí). Jinak tu nenajdete nic, na co už byste nejspíš dávno neměli netovou rezistenci. To nejúchylnější co tu je jsou pak "myšlenky" které celé to umění doprovází. To poslední co chci číst je vysoce intelektuální analýza k tomu jak ho nařachanej borec strká hrdince do zadku a co přesně autora v jeho uměleckém směru k tomuto aktu vedlo. Serpieri se měl na tohle už dávno vybodnout. Jestli první dvě knihy měly atributy mistrovského díla, tak tady si Crew dala zařazením tohoto "produktu" do MDEK dokonalého vlastňáka.
Klasická produkce Image. Vizuálně i dějově natřískaný komiks, který vám nedá vydechnout. Říká se, že komiks je ze své definice někde na pomezí beletrie a filmu. Rosnička to dokazuje s tím, že se skrze šlapavý děj kloní spíš k tomu filmu. Zapomeňte na zavádějící bláboly, že je to o hlasateli počasí a pak přijde zvrat (ó bože...). Tohle je normální hardcore akční sci-fi plné, střelby, mrzačení, teroristů, vesmírných lodí, zákeřných virů, zombíků a těch nejpříšeráčtějších příšer co dokážete vymyslet. Krááásně se to čte, i když někdy je tempo na můj vkus až moc zběsilé. Vizuál je maximálně poutavý a stejně jako třeba v nedávných Sedmi na věčnost artista oslní opravdu úchvatnými vizuálními nápady, které mimo Imagí produkci jen tak neuvidíte. Děj, ač to není žádný Will Šejkspír, docela má hlavu a patu. Postavy jsou konzistentní, hezky prokreslené a lze se s nimi snadno ztotožnit. Co bych knize rozhodně vytknul je, že autoři místy strašně lžou. Pro cliffhanger by prodali vlastní matku, takže vám občas bez skrupulí ukážou věci, které prostě nejsou pravda a i v klíčových zvratech schválně matou čtenáře, aby v nestřeženém okamžiku vytáhli králíka z klobouku. Ostatně i celá premisa knihy, kterou v závěru převrátí trapácky naruby (postavy klidně mohly sedět doma u čaje a zachránily by tím svět mnohem efektivněji) neukazuje na to, že by zrovna vyznávali autorský kodex cti. Ze čtenáře (a tím potažmo ze sebe) dělají debila a to mi docela vadí. Kvalita knihy ze stáje MB je tradičně top. Původně jsem měl problém s obálkou limitované verze, ale když jsem viděl možné varianty, došlo mi že je to vlastně dost trefná a racionální volba. Přesto jsem radši volil erbovní nelimitku, která se mi líbila víc. 85%
Obstojný thriller z trochu netradičního sado maso prostředí. Kontext je hodně špinavý, ale příběh kupodivu až tolik ne. Spíš tradiční kriminální zápletka se postupně rozplétá a zbývá prostor i pro romantiku, což je asi jediný sci-fi prvek v knize. Je dost jasné, že hrdinka by se v reálu určitě nechovala takhle a svého milého by pro hrst kamení v klidu popravila. Taky bych možná čekal trochu víc sexu a násilí. Charaktery jsou ale prokresleny obstojně a je za nimi krásně znát jejich osobnostní deficit. Kresba je pěkně moderně stylizovaná a barvy příjemně kontrastují. Celé je to postavené jako chutná jednohubka, kterou prolétnete s nadšením. Fakt se mi to líbilo. Na sto procent to není, ale za odvahu tvůrce i vydavatele...
Ve svaté válce Černý vs Pavlovský jsem, se vší úctou k dnes již otci tvůrci, jasným příznivcem korporátního bosse. Z důvodů přesně stejných, jako uvádí on. Na kačerech, konkrétně jejich dialektu v seriálu Duck Tales, jsem sice vyrůstal, ale Barks mě taky až tak úplně moc nebere i když ho ctím. Don Rosa má rozhodně objektivní problémy s kresbou, která se strýčku Karlovi nemůže rovnat ani po paty. A zrovna v počátcích mapované v této knize je to místy kurefsky vidět. Občas jsem měl při čtení pocit podobný tomu, když jsem poprvé četl originální Eastmanovy Ninža želvy. Ale hlavní je příběh a nadhled. A Rosa má obojí. Nejsou to sice kačeři 18+, ale i tak si je může v klidu užít i dospělý na něž je tahle kolekce spíš cílená. Nejde totiž jen o komiks, ale i vcelku detailní mapování osobnosti autora a jeho biografie. Jeho komentáře k příběhům jsou studnicí zajímavostí. Proto bych úplně pominul vydání mutace této knihy v rámci zlatých klasik od Egmontu, protože tohle je z hlediska technické i informační kvality naprosto jiný level. Pokud se Crwi fakt podaří vydat všech 11 Rosových knih, bude to jízda!
Jako vždycky u Okka jsem první třetinu příběhu protápal o co vlastně jde. Připadá mi, že autor se vyžívá v absolutním neuvozením děje a čtenáře prostě jen vezme a hodí ho do proudu řeky. Asi v půlce už začalo být trochu jasné o co jde a na konci heuréka, deus ex machina myšlenka hlavního hrdiny najednou veškerou záhadu vyřeší. Nevim. Mě tenhle způsob uchopení děje přijde poněkud nešťastný. K čemu jsou krásně parafrázované japonské reálie, k čemu je krásná kresba, když děj neplyne jak má. Jednu další knihu asi přežiju, ale kdyby se to dalo po BBartovsku vytáhnout před finálním výstřikem, asi bych byl raději.
Hlavní hrdina stín je propuštěný z vězení a dostává se do služeb jedné velmi známé mytologické postavy, která nerušeně chodí po americkém středozápadě. On sám se pak stává ústředním kolečkem ve stroji, co má uvést do pohybu válku starého proti novému. Hodně záleží jestli knihu hodnotíte z pozice samostatného komiksu, nebo adaptace. Adaptace je to totiž perfektní. Russell tyhle věci dobře umí a to že se rozhodl větší část knihy nekreslit věci jen prospívá. Dominantní art je tu hodně tlumený a ilustrativní. Kresba příběh jen nenásilně doprovází a prostor dostává hlavně Gaimanův text. Pokud vás kniha zajímá a nechcete investovat čas do jejího čtení, nebo si ji chcete v rychlosti připomenout, je komiks asi dobrou volbou. Pokud jste knihu četli a nesedla vám, komiks na tom zhola nic nezmění.
Marvel Origins s oblibou nekomentuji ač si některé z knih naivně na tajňačku kupuji. Ale typicky nejsem schopen nic z toho dočíst do konce. Tady bych se ovšem zastavil protože Spider-Man je hlavní tahák a tahle kniha přelom. Spideyho kořeny nemám rád, protože nekousnu Ditka. Což je zvláštní, protože bonusy v této knize ukazují, že je poměrně zdatný tužko kreslíř. Má skvělý cit pro perspektivu, výtečné designové nápady a zarážející smysl pro fyziognomii (p)ohybu. Ale jakmile vezme do ruky pero a začne inkovat, můj svět se bortí. Najednou je všechno škrobené, hranaté a vypadá to divně. Bonusový příběh Spideyho s Human Torchem, který Ditko inkoval přes Kirbyho kresbu mluví za vše. Dokonce i tady předvádí svoji charakteristickou neschopnost trefit se s obličejem na hlavu, což je na to, že to měl předkreslené takovým esem poměrně zarážející.
O to víc nadchne Romita senior, který po dvou Ditkových sešitech přebírá Spideyho pádlo a to v tak zásadní události jako je Parkerovo a Osbornovo vzájemné odmaskování, které je úhelným kamenem pro celý zbytek vývoje postavy na dekády dopředu. Tenhle příběh prostě chcete číst a rozhodně v excelentním grafickém provedení Romity, které svou precizností a dokonalou inkerskou technikou bere dech. Jenže ono je to opět nečitelný. Tentokrát kvůli Stanovi Lee, který si už tradičně plete komiks s beletrií. To co mi nevadí v dobovém Conanovi, který přece jen vychází z psané literatury, mi vadí v komiksovém popkorňáku. Šílenec Osbourne Spideyho i čtenáře spoutá a téměr ukecá k smrti. A i v souboji pak vidíme naprosto neadekvátní množství myšlenkových bublin až si člověk říká, že největší Petrovou schopností je mentální kapacita s níž může uprostřed bitky o život rozjímat takhle hluboce o všem možném.
Uff. No. Tohle tedy moc ne. Opět jsem měl nutkání si při čtení uhryznout nohu. Čítával jsem Semic, který se na tyhle staré příběhy odkazoval v jednom dvou panelech a já si vždycky přál celý sešit. Holt člověk má být opatrný na to co si přeje, mohlo by se mu to splnit.
Velmi doporučovaná a protěžovaná věc, která svého času byla tuším navržená i na hlasování v modré crwi. Je to přece Rosiński. Hm. To ano. Ale taky to psal Dufaux a to už není můj velký hrdina. Celá kniha vypadá jako Throgal ve své rané formě, který ale je podstatně méně dobrodružnější a v podstatě neakční. V integrálu jsou dva příběhy, jeden mapující origin mladé princezny, druhý pak její peripetie s láskou v dospívání. Jde v podstatě o konverzačku se silným mytologickým pozadím na pomezí fantasy a historického románu. Některé aspekty světa jsou fakt pěkné a Rosińskiho podání mají hodně svojskou a přitažlivou patinu. Dějově je to ale hmmm...trošku jednoduché až plytké. Jde v podstatě jen o osudové předurčení a pohádkový motiv čarodějnice s elixírem lásky. Možná že tohle je Rosiński, ale určitě to není Van Hamme. Přečetl jsem to se mírným zaujetím, ale z bačkor to nevystřelilo. Do dalšího potenciálního integrálu, který už by byl pod taktovkou jiného artisty zaručeně nepůjdu. 65%
Lahůdka. Zejména teda vizuální. Nádherně zpracovaná klasika zaujme pravověrným komiksovým řemeslem, krásně rozevlátou stylizovanou, ale výtečně čistou a čitelnou kresbou a zejména geniálně zvoleným coloringem dávajícím knize neopakovatelnou atmosféru. Klasická černá je tu doplněná kontrastní červenou paletou, což je kombinace která historicky funguje. Tvůrci však používají kromě toho i zajímavou šedou paletu, která finálnímu obrázku dává kvašovitý nádech. Paneláž i perspektiva taktéž velmi povedená. Příběhově kniha z Macbetha spíš vychází než, že by ho přímo citovala, ale i tak se ve vyprávění pocit z Shakespearovského dramatu neztrácí. To dává knize i přes jednoduchý děj o osudovém předurčení vyznění velké literatury. Hodněkrát jsem si při čtení vzpomněl na Gaimanova Snadmana. CC si jako vždy dobře pohlídalo technickou stránku knihy. Jediné co bych drobně vytknul je sice zajímavá jakoby pogumovaná obálka, která ale i přes občasný parciální lak působí po čtení ošmataným dojmem. Jinak čirá dokonalost a nadšení. Moc se mi to líbilo.
Závěr Ravenova dobrodružství. Dohromady s první knihou asi dává smysl. Takhle vytržený z kontextu působí začátek finále jako trochu zbytečné přešlapování na místě. Finální bitva ale bere dech a doslova filmové sekvecne působí místy nezapomenutelně. Zbytečně moc správňácký a otevřený konec knize taky moc nenahrává. Ale v celkovém důsledku vlastně dost dobrý. Pirátské příběhy mám rád a tenhle nezklamal. Příjemná a velmi funkční variace na ostrov pokladů. 90%
Miluju pulp ať už v psané, nebo komiksové podobě. A tohle hodně svědilo. Vnitřní pulpová přepálenost Agenta Strachu a jeho nádherně kontrastní vizuální složka mě ke knize maximálně táhla. A přesto, že jsem dostal něco trochu jiného než jsem čekal, zklamaný nejsem. Ale ani totální nadšení se nekoná. Kniha je totiž i přes pulpové vyznění dost výrazným vesmírným monumentálně klenutým eposem, na hony vzdálený bezstarostným šestákovým příběhům. Přestože ingredience jsou nanejvýš brakové a je tu hodně akce, marťanů, ujetých situací i ústřední anti hrdinská postava. Celá kniha je ve skutečnosti velkým příběhem za životní vykoupení, které se ne a ne povést. Co bych rozhodně vytknu je místy zmatečný děj, který dost znepřehledňují různé časové paradoxy. Základní linie je sice na konci telegraficky vysvětlená, při čtení jsem ale často ztrácel půdu pod nohama. Kniha má zejména ve střední části, což je defakto origin hlavního hrdiny, neskutečnou sílu a Hustonovo životní drama se čte jedním dechem. Čtenář doslova splyne s postavami a nestačí zírat jak šikovně Remender dokáže s charaktery pracovat. Konec ovšem zase rozbředne skoro až do zběsilého metafyzična. Nelíbilo se mi, že přes pulpové propriety v podstatě nejde o pulp. Tohle hodně supluje kniha s bonusovými povídkami, kde právě dochází na šestákovitost, což dělá z krásné limitované edice defakto must have. Stejně bych dal ale přednost organičtějšímu spojení hlavní linie s tímhle aspektem. Vcelku chápu proč je tohle dílko tak kultovní. Na svou dobu (kdy jsem to totálně minul) to musela být pecka. Možná to s druhým přečtením vyroste, pokud se k němu někdy dostanu. Ale zatím 80%.
Krásné album. Dominuje nádherná evropská kresba, která ale působí nanejvýš americky. Je tu zachycený klasický Disneyho feeling, ale s magickou patinou, která připomíná jeho dávné pohádky šmrcnuté barevnou tóninou v medailonku zmíněného Tima Burtona. Kniha vypadá skvěle a je radost v ní listovat. Příběhově už to ale taková hitparáda není. Nejde o Rosu, nebo Barkse, kniha je určená spíše pro děti a nějaký výrazný přesah v ní moc nevidím. Je to spíš taková roztomilá taškařice.
Příběhy s Jokerem obecně moc nemusím ale tenhle byl vážně super. Premisa je hodně zajímací. Ústřední dvojka si dá neuvěřitelným způsobem přes hubu a zatím co se oba léčí, najdou si holku. DeMatteis krásně podchycuje oba charaktery, staví je do klinče, ale zároveň podtrhuje jejich symbiózu. Krása. Kresba je příjemně devadesátkově stylizovaná. Co trochu tahá za oči jsou barvy. Nepodařilo se mi dohledat jestli jsou originál, ale jasný je, že podobně hnusně computerová syntetická paleta ještě v půlce devadesátkového komiksu běžná nebyla. Na co rozhodně upomíná jsou všemožné barevné remastery z počátku nultých let. Vizuál je podobný i v bonusovém příběhu od Millara, který je spíš takovou hezkou libůstkou, kde vás autor hodí do rozjetého příběhu, aby vše zatáhnul nečekanou pointou. Fajn bonus. Ale hlavní je rozhodně Konec šílenství. 90%
Líbilo. Tři příběhy. Ne moc veselé a místy velmi drsné, ale reálné a vypovídající. Tohle je rozhodně grafická novela pro dospělé a bez špetky fantastiky nebo literárního patosu. Jede se napříč historickými obdobími, takže si každý vybere co mu sedí. Scénáře jsou čisté a mají tah na branku. Kresba je typicky evropská a ačkoli jsem místy musel zkoumat Hermannovu linku pro bližší identifikaci postav, protože nebylo jasné kdo je kdo, rozhodně upřednostňuji první dva příběhy před tím posledním, který kreslil Yves. Jako celek ale přesně to co si představuji, že by mělo vycházet MDEK. Rochním se v tom jak úplný čuně.
Chápu co by se mi mělo líbit, ale nějak to na mě nefunguje. Komiks má rozhodně skvělý a neotřelý vizuální indický styl, je dostatečně art a barevná paleta alternative. Příběh je psaný zručně. Problém je, že vůbec není originální. Perzonifikace smrti a bohů už jsme tu viděli (Gaiman), havran co mluví v černých bublinách taktéž nečpí originalitou (zase Gaiman) a instantní smrt hlavní hrdinky v každé kapitole to měli už ve své knize Každý jeden den Moon s Bá. Připadá mi že Ram V prostě jen trestuhodně vykradl to nejlepší co mu přišlo pod ruku a protože to udělal řemeslně dobře, tak to tolik nebije do očí. Ale jinak je to v podstatě tributní komiksové album. Třeba s jeho Šestiprsťákem, který vychází téměř souběžně s Lailou, je to fakt nesrovnatelné. Lepší průměr. 60%
Milé překvapení. Nová kačeří série pod patronátem Crwe a taktovkou nejpovolanějšího z nejpovolanějších. Dana Černého. Jako super. Akorát je trochu problém, že mi Barks třeba oproti Rosovi nepřijde až tak úplně geniální. Je to hezké a oslní to čistotou. Zejména kresba je v základní lince dokonale geniální a nádherně vyvážená. Barvy ve své jednoduchosti taky super. Příběhově mi to přijde ale oproti moderním kačerům takové...s odpuštěním trochu archaické. Chápu, že tohle jsou originální příběhy, ale pro člověka který vyrůstal na expandovaném Duck Tales vesmíru je to prostě až moc dřevní. Líbilo se mi to, ale četl jsem to trochu na sílu. Barks omnibus radši asi snad ani není nutný. 70%
Mám rád Predátora. Mám rád Wolverina. A jejich fůze mi přijde jako organická i přes to, že jde o diametrálně odlišné vesmíry a dá se na tom hodně pokazit. Ale způsob jakým to pojmul Percy mě neskutečně blaží. Jednoduchý příběh o kolizi dvou lovců je roztažený v čase od Wolverinova originu až do současnosti. Na to, že jde jen o tupou mlátičku, běží děj v několika časových pásmech, které obhospodařuje každé jiný kreslíř. Vyprávění je asynchronní a četné reference do historie obou postav, které autor použil nejen lechtají fanovské žebro, ale místy dávají i překvapivý smysl. Řemeslně je komiks zpracovaný opravdu zajímavým způsobem. Na to co to je. A řezbářská dokonalost produkce a writingu vůbec nedusí hlavní přesdržkovací linku. Oproti očekávání jsem docela uhranut.
Na Millara, který zásadním způsobem ovlivnil celou komiksovou scénu je to poněkud méně zásadní komiks. Přesto je to výborná popkornovka, která skvěle šlape. Dvojice vědců objeví stroj času a použijí ho způsobem který, zrovna moc nezohledňuje časové paradoxy. Je to fajn čtení. Nenáročný příběh, protkaný hromadou historický referencí. Děj místy působí až telegrafně a je sympatické, že Millar nepropadl svému nápadu, vše narval do čtyř sešitů a od válu odešel s čistým štítem, zatím co mnozí by z toho udělali padesáti sešitový epos. Paráda. Vizuál tady slouží věci a podtrhuj zběsilou rozevlátost knihy. Těžká stylizace a žádné velké mistrovství, kterým by rušil základní myšlenku, kterou je prostě a jednoduše hnětat.
Znalci hojně doporučovaná série, která ale určitě nebude pro každého. I teď vážím jestli maximální hodnocení je adekvátní, protože Remender přece jen píše trochu...alternativně. Na druhou stranu fantaskní příběh o sesazení tyrana na pomezí sci-fi a fantasy je natolik svojský, že je těžké odolat. Svět je tu hluboký a propracovaný a to jak koncepčně, tak i vizuálně. Autor dává svou nejednoznačností čtenáři prostor k vlastní interpretaci světa a komiks svou fasádou bere dech. Hlavní linka o vykoupení svobody je dost zvláštně napsaná a vyústění vcelku nečekané až netradiční, což se pro konzervativní čtenáře může rovnat neuspokojivému. Počítám, že s dalším čtením to i přes znalost pointy poroste. Takže nakonec raději max. Pokud bych to měl srovnat s dalším velkým Remenderem což je Agent Strachu, tak tohle je určitě lepší. Mluví pro to už fakt, že Agentem jsem se ani za rok nebyl schopný prokousat a jsem stále v půlce první knihy. Tohle jsem s chutí zvládl za dva večery.
Tady asi moc není o čem. Miluju piráty a John Silver je o parník nejvíc nejlepší série z celé modré, takže tohle je u mě sázka na extrémní jistotu. A byla naplněná. Nedostižný hlavní hrdina, dvě dějové linie, každá má vlastní ústřední ženu, do toho ostrov, piráti, poklad, děsiví lidojedi, nádherná kresba se skvostnými obálkami a šlapavý děj. Lauffray to krásně zvládl i bez Dorisona. Mistrovské dílo pulpu křísí mé vnitřní dítě.
Docela fajn příběh o tom jak dva povedení agenti boty loví býka nesoucí tajemný kontraband. Klasická groteska opentlená grafickými i textovými gagy. Příjemně se to čte. Hlavní příběh se mi tentokrát líbil víc, než příběhy doplňkové. Pastva pro oči je to jako obvykle.
Will Eisner je praotec grafického románu. Na dobu svého vzniku naprosto přelomové dílo, které má hodně co říct i dnes. Autor používá tradiční ingredience komiksového média v té nejčistší formě, aby vyprávěl příběhy pro toto médium velmi netypické. Hlavním hrdinou tu není osoba, ale lokalita. Čtenář pozoruje jak plyne život v jednom New Yorském distriktu. Se všemi radostmi a pády jeho obyvatel. Děj je celistvý, ale jednotlivé stránky mají charakter volně propojených povídek. Fokus se přenáší z charakteru na charakter, autor reflektuje běh času i politické změny. I z dnešního pohledu dost zajímavá sonda do toho jak se tenkrát žilo. Zásadní dílo, které časem získává, než aby ztrácelo. Absolutní hodnocení v tomto případě naprosto bez debat.
Nářez. Krásně old schoolově dělaný komiks se skvěle napsanou komediální postavou, která si v sobě nese i emociální hloubku. Humor je sympaticky nekorektní a i když ironicky pomrkává na superhrdiny, drží si glanc a nesklouzává k primitivnímu haterství. Krásně vypadající, skvěle čtivá a zábavná kniha, která fakt pobaví a na nic si nehraje. Hodně milé překvapení.
Tohle mi dělá strašnou radost. Jako jeden z mála novodobých komiksů těží Titanovský Conan z toho nejvíce pravověrného Conanovského kánonu což dává ve spojení s de la Torrovou kresbou neskutečně efektní záležitost. Najdete tu reference na části Howardovy práce, ale i na filmové zpracování a stejně tak i staré komiksové zpracování Marvelu. Příběh je docela temný a celá Titanovská linie je vzájemně propojená s tím, že jedna kniha vede přímo do druhé. Velká a velmi povedená poklona mistrům, která ale přináší i něco svého. Paráda.
Hodně pěkná věc, kde je ústřední téma masového vraždění krásně v kontrastu s vizuálem plným roztomilých antropomorfních zvířátek. Příběh je každopádně naprosto perfektně a čistě navržený, čte se jedním dechem a čistota kresby a přirozenost zvolených barev to jen potvrzuje. V pokračování nedoufám často, ale zrovna v tomhle případě bych byl pro, aby právě vycházející série volně navazující na tuto knihu vyšla i česky. Fakt perfektní a originální záležitost, která zanechá dojem.
Moc mě to nebavilo. Kresebně je to sice nádherné, ale příběhově docela chabé. Zajímavý je jen příběh o tučňácích a z těch klasických vymlacovaček pak docela sympatická vyvražďovačka v Alově hospodě. Jinak je to na jedno brdo a ještě to lacině kope do superhrdinů, což nemám moc rád. Začínám mít podezření, že Lobo vybraný, je naprosto jiná liga než Lobo sebraný.
Dokončení série se nese přesně v duchu první půle. Děj se dehrává ve velmi komorním prostředí podmořské stanice s pouze pár protagonisty. Přesto se autorovi daří pomocí flashbacků doručit plnohodnotné vztahové drama, kde úvodní vražda vlastně nehraje až tak velkou roli. Je spíš katarzí problémů, které hrdinové už řešili dávno před vstupem do hlavní linie knihy a cesta je tu cílem. Kniha sice má pointu i vyústění, ale ona sama je svým obsahem dokáže v klidu zastínit. Po všech stránkách výtečné komiksové dílo. Jen bych to možná maličko pokrátil, protože některá východiska jsou v druhé půlce redundatní a autor se občas zopakuje. Jinak ale naprosto skvělá věc snesoucí srovnání s těmi nejlepšími dály Jeffa Lemirea. 90%
Ani nějak moc ne. Přitom tohle splňuje všechno co mám rád. Batman, noir, atmosféru třicátých let, origin postavy. Ingrediencím se nedá nic vytknout, ale kniha o tom jak jeden zločinec zase jednou chce převzít vládu nad Gothamem mě oslnila pramálo. Má to hezký nátěr, je to zručně napsané a namalované, má to atmosféru. Ale vůbec mě to nezaujalo. Mírný nadprůměr. 60%
Nakonec docela nadšení. Rozjezd příběhu byl pomalý, ale poslední třetinu jsem už četl jedním dechem. Ukázalo se, že autoři měli jasný plán kam chtějí děj dostat a to co jsem jim původně vyčítal moc pěkně rozpracovali do finálního vyústění. Skvěle tu pracují s charaktery. Dokonce ani nevadí, že noty odhalují postupně a občas to působí, že tahají záporáky z klobouku. Zakončení by se možná dalo vytknout, že je až příliš šmahem uťaté, ale ačkoli nevím proč, nějak autorům věřím, že to takhle chtěli a plánovali. Ke konci do sebe vše krásně zapadlo a některé dějové linky se už ve velké kadenci střídaly po panelech. Vše je navíc uzavřené epilogem, takže nás snad další knihy už nečekají. Paráda. Závěr skvělý a na sto procent. Kniha postupně rostla, takže celá série slibných 85%. MDEK asi ne, ale stálo to za to.
Druhá kniha Renesance zjemnila rozpačitý začátek. Úvodní příběh tu vrcholí ve vcelku svižném akčním finále a i když toho mnoho neřeší, ukáže se jako poměrně šikovným odrazovým můstkem k dalšímu ději. Druhá půlka je totiž posunutá v čase o dvě dekády a autoři tam kupodivu velmi dobře využívají všeho co jsem jim v první části vytknul. Děj je bohatší, zápletka komplexnější a je opřena přesně o tu blízkost mimozemských a pozemských ras, která mi tak neseděla. Příběh se více posouvá do sociálně politické roviny a celkově působí mnohem zajímavějším dojmem než to rozpačité ušlapávání písku na počátku. Dobré.
Ultimátní černovýtisk. Tady je naČerno fakt úplně všechno :-D Podpultovka z podpultovky. Jinak ale samozřejmě geniální počin. Přesně takhle si představuju, že má vypadat Vertigo verze Čtyřlístku. Přičemž Hmyzobijec, Žíža a Pytel nutně potřebují vlastní spin off. A stejně tak by mě zajímal osud onoho zákazníka autoservisu a jeho první výjezd do pustiny. Harampádov jako zcela nová příběhová platforma. Ou jé.
Sci-fi odehrávající se převážně na zemi, která je na sestupné hraně a lidstvo v ohrožení. Mimozemská civilizace nás pro jednou nepřiletěla sežrat ale zachránit. Nic ale není až tak jednoduché, jak se zdá. Řemeslně je kniha perfektně čistá. Děj je přehledně členěný do tří linek, jedné za každého hrdinu a doplňkové byrokratické na úrovni vesmírného universa. Je tu ale dost věcí, co dráždí. Předně. Proč všichni ufoni vypadají a chovají se jako lidi s jinými hlavami? To je u tak realistické scifárny, fakt dost nerealistický prvek. Navíc mají i stejná zřízení a celkově jsou jen reskin lidské rasy. Proč to nemůžou být prostě lidé? Vizuál je nádherný. Až moc na to aby se plýtval na zdevastovanou zemi, když tvůrci občas zateasují nádhernými výjevy z jiných planet. Tohle je promarněná příležitost jak řemen. Mohlo to být úžasné hard sci-fi bez lidí plné fantaskních světů, nebo třeba postapo jak řemen, lidské drama upadající země když technologie přebírá moc. Takhle je to takový divný slepenec postapo, vesmířanů, nesmířanů a do toho ještě něco jako vzbouření AI. Epidemie? Jasně, sem s ní... Navíc se to všechno vcelku táhne a autoři dost pindají, což mi vzhledem k nádhernosti produkce přijde jako velký luxus. Renesance mě rozčiluje. Není to špatný, ale nějak mám pořád pocit, že kniha mohla být úplně jiná a o dost lepší než konzumní euro pejsko kočiččí scifárna.
Tři dobové příběhy. První z pera známého P.C.Russella, kde se krásně pracuje s osobností Poison Ivy, nechá Batmana tápat v otázkách a na dobu svého vzniku vypadá naprosto nadčasově. Vyjít něco takového dneska, naprosto nepochybuji, že jde o nový bat materiál. Parádní příběh který není až tak kvalitativně vzdálený od Millerova Roku Jedna. Prostředek knihy Úsměv Smrti je klasickou naháněčkou s Jokerem. Graficky nádherné, ale bez přesahu. Ve své době pecka, ale letmým okem je vidět, že takhle se už dnes komiksy nedělají. Příběh bohužel vcelku plochý a nezáživný. Poslední Pekelné Soustrojí svědí na hodně artových místech. Komiks je uchopený hodně alternativně a to jak vizuálně, tak příběhově. Hlavním vypravěčem je bezejmenný mstitel řešící svůj vztah ke Gothamu, jehož nedílnou součástí je i Batman. Hodně zvláštní věc, která možná nechytí na první dobrou tak jako Žár Lásky, ale zanechá i tak velkou stopu. Fakt zajímavá kolekce a zároveň Baťovská řada, která opravdu stojí za to. 90%
Hm. Hele já bych s tímhle už fakt brzdil. Ekho se vyčerpává čím dál víc a už to nezachraňuje ani změna prostředí, nebo vizuální nápady, kterých je taky čím dál méně. Nemluvě o scénáři, kde Mravenu vždycky někdo posedne a ta pak uhání dějem se všemi postavami v patách, aby na konci vyjevila primitivní pointu na dvě stránky. V příběhu z Mexika je to podivná postava s amnézií, která se má stát nástrojem na ovládnutí světa. Což by bylo samo o sobě dost debilní, kdyby závěrečný twist nordického příběhu šmrncnutého Tolkienem, kde je Mravena posedlá valkýrou, nebyl ještě o stupeň dementnější. Po dvanácti knihách tvůrcům evidentně dochází šťáva a jediné co jim zbývá je, že svojí hrdinku(ky) čím dál víc svlékají. Kniha je spíš jednohubka, přesto jsem dočítal na sílu a se skřípěním zubů.
První formativní booky Čtyřlístků následoval první marvelovský book ever. Rozšířené vydání vykopává retrospektivou hrdiny, která příběhy krásně uvozuje. Vadou na kráse jsou pak nedokončené příběhy Objevuje se Champion a Maraton, což ale hojí uzavřený one shot s Hydromanem, který ústí do tří sešitové potyčky s Wizardem, což je určitě to lepší, co v dřevních dobách Semic mohl vydat a předčí ho jen Juggernaut a Tarantula tvořící vrchol jejich runu. Spidey kolem roku čísla 200 a roku 80 byl fakt prvotřídní a vyrůstat na tomhle byť o nějakou dekádu později byla opravdu komiksová čest. Semic svého času zprasil co mohl, přesto se zapsal do srdce hluboko. Hodnotím s nekritickou nostalgií, která se pro ty co to neprožili, už v dnešní záplavě komiksů dá jen těžko pochopit.
Skvělý, místy dost akční sešit, kde se Tarzan setkává v džungli s pozměněnou Jane a mnohé z motivací tajemného kouzelníka se vysvětlí. Příběh se vyvíjí slibně a čtenář tají dech v očekávání konce, který....nepřijde. Z nějakého naprosto nepochopitelného hnutí mysli sešit místo závěrečné části obsahuje sice fajn, ale úplně mimoběžný příběh, kde se Tarzan na pozadí jedné rodinné tragédie vypořádává se svou minulostí. Něco takového bych pochopil jako příjemný bonus k sedmi sešitové sérii, kdy se Semic rozhodl vydávat čísla po dvou. Ale proč to probůh muselo nahradit regulérní zakončení mini série ??! Mimo záznam je třeba přiznat, že chybějící dílek skládanky je v počátku stejně rajcovně dobrodružný, jako tento a let na pravěkém draku patří rozhodně k erbovním scénám. Co se naopak nepovedlo je hnusně přeslazený konec, který má ještě navíc otevřená zadní vrátka. Přesto se mi Yeatesovo snažení dost líbilo a tenhle netradiční Tarzan zaujímá v mém srdci speciální místo. Ne asi úplný piedestal, ale ve své době to bylo nadčsové dílko, které přežilo beze ztrát až do dnešních dnů.
Sešit hodně čerpá z původního Tarzana a rozpracovává mystičtější složku příběhu i hrdinův vztah s Punchym. Je pěkné, jak autor pracuje s referencemi z originálních textů. Bere si ale z knih 15 a vyšších, které drtivá většina smrtelníků nečetla. Druhý příběh je jobovka, protože jde o samostatný sešit sledující Tarzana v Los Angeles. I tady jde o motiv a pointu z originálu, kde se autor snažil vypořádat s frustrací kolem filmových peripetií s Tarzanem. Problém je, že nezapadá to do rozjetého příběhu, protože vůbec není Yeatesův a není součástí mini série The Beckoning. Celkově nic moc záživný výtisk.
Tarzan se vrací do rodného pralesa, aby vypátral zdroj tajemných živých nočních můr, které ho zužují. Zlejškové ovšem nelení a tak se kromě teroristického útoku na jeho letadlo pustí i do vesnice Wazirijů, což ústí ve velmi epický souboj v korunách stromů, kdy oba rivalové zkříží luk s helikoptérou. Povedený sešit, zejména ve druhé části plný dost nádherné akční kresby snoubící Tarzana a Ramba. Paráda.
Řekl bych, že asi esenciální kniha. Conan v poloze nejvíc mi sedící. Dobrodružné příběhy z jižních krajů, plné neprostupných džungli a ztracených měst, které hrdina s Belit po boku plení. Sem tam se mihne Rudá Sonja, nebo král Kull, občas se vystřídají výtvarníci, nebo se pěkně ze sešitu do sešitu přelévaný děj naštípne vklíněnou povídkou. Tahle část conanovského runu je zkrátka erbovní a dokonalosti se kladou meze až někde za horizontem stého čísla. Tady končíme někde na úrovni čísla 66 (plus pár speciálů) a jedním sešitem se opět prolínáme se semicovskou edicí. Bonusy jsou tentokrát ještě vymakanější než obvykle a kromě tradičních reprodukcí originálů a obálek tu najdeme i vyčerpávající rozhovor s tvůrci, vzpomínku na Howarda, nebo pěkně zpracovaný ediční seznam všech čísel. Není moc co vytknout. Splněný sen.
Další série skopičin dvou pěkně uhozených agentů. Dr.Bacil tentokrát přijde o skupinku speciálním sérem naočkovaných zvířat, které dostanou za úkol agenti pochytat. Podobně jako u sekáčova gangu jde o cyklický gag a na nějaký komplexnější příběh se tu nedá spoléhat. Přesto jsem se místy od plic zasmál. Skvěle zpracovaný pes kleptoman, nebo třeba slon na sketeboardu jsou hodně fajn. A na to kolik to má stran je to překvapivě hodně čtení.
