tajemství kolem vzniku sentryho je super nápad, samotných 6 čísel sentryho je ok, má to nápad, je to zajímavé pojetí, zbylé 4 sešity jsou crossovery kde se vzpomíná na dávné příběhy sentryho s někým. všechny 4 sešity mají za úkol ukázat sentryho jako boha, mentora, rádce, vzora, někoho ke komu by přes stránky záviděl superman jeho všemocnost, a je to strašně na silu tlačené a nucené. fantastic four - blbost, spider-man je slabý průměr, hulk a angel jsou milé překvapení. Šel jsem do toho abych zjistil něco o nejmocnejší a nejsilnější postavě marvelu která má sílu milionů (myslel jsem že jen tisíců) vybuchujících sluncí. Dalo mi to odpovědi na všechny otázky co jsem měl, ale na prdel mě to neposadilo.
Děj tak nějak navazuje na Seleninu velkou loupež. První příběh je takový rozjezdový, v druhém už jde rozpoznat Brubakerův rukopis. Je to o poznání horší než předchozí Catwoman, ale v rámci superhrdinských komiksů je to to lepší co si tu přečíst. No a retro sešit nekomentuju, ty nemám rád žádné.
V tom prvním příběhu cítím Criminal, má to perfektni filmový střih, perfektní i když milionkrát převyprávěný děj. Druhá část je o malinký chloupek horší, ale pořád je to pecka. Tímhle se mi dckk trefilo přesně do vkusu.
zajímavě převyprávěná doba nových superhrdinů. líbí se mi, jak se postavy střídají ve vyprávění pěkně postupně a neskáčou jeden přes druhého. zakrvácené neviditelné letadlo WW je pecka. Celkově i s první sérií je to takové milé a hezké, každopádně to hodnocení 4,5⭐ mi přijde hodně nadstřelené (v rámci dckk možná adekvátní, ale v kontextu komiksů jako celku bych to viděl max na 3 hvězdy)
Hezky nakreslené jak dětský animák na nově v sobotu v 7:30 v 90tých letech. Strašná hromada postav, a dějových linek. Je tu spousta zajímavých nápadu (manhunter studuje lidi skrz televizi, propagační video v kině před filmem, boxerský zápas kde je hojná účast budoucých/úřadujících hrdinů, WW u rákosniček, superman jako státní zaměstnanec ......) Při čtení sem si říkal že dám 3⭐ protože mně to nijak zvlášť neodpálilo na mars, ale když sem se nad tím zamýšlel po přečtení, tak si to 4 zaslouží užkvůli tomu, že je to superhrdinský komiks který vlastně vůbec superhrdinský není.
One-shoty které jsou kreslené vždy někým jiným (ježiš, já nemám rád corbena). Krátké příběhy, takže není čas na nějaký velký děj. Hellboy - bubák - bitka - konec (+ke každému bodu chlast). Příjemné čtení, které vyplňuje mezery.
Tak jak jsou první tři knížky spíš o rozebírání postav a vztahů s minimálním počtem soubojů tak tady je to jedna velká šalovačka. Díky bimbastickému prvnímu sešitu a všudypřítomnému Quiksilverovi na osmistraně dávám 4⭐ jinak se obávám, že by se to vyškrabalo jen na 3.
Musím dát za pravdu "předmluvě" kde je napsané, že tento díl překonává ty předešlé. Ultimates není superhrdinská týmovka proti nějakému absurdnímu nepříteli. Je to tým, který má dotace v miliardách dolarů, ale nikoho s kým bojovat. Millar řeší následky činů, vztahy mezi postavama, jejich běžné dny. Soud s Bannerem, souboj s Thorem (všichni proti jednomu, tak jak by to mělo být - vždyť je to bůh) a jako bonus je posledni sešit ve stylu Kick-ass, a to všechno je super. Jo a bacha, evropské státy zažínají mít taky svoje kapitány v legínách.
Napřed je potřeba vypořádat se s průserama z jedničky, aby nám pak mohl Fury říct, že shield není jen tým ultimates, který je reprezentativní pro média, ale že má i black ops tým. Čímž se přidávají další 4 členové u kterých logicky neprobíhá verbování jako u původních členů což je škoda. No a víc jak půlka knížky je klasická superhrdinská rubačka i když v tomto případě příjemně obohacená Millarovýma nápadama. Millar má dobré nápady, o tom žádná, ale dvojka na mě působila slabším dojmem než jednička. Kdo zná film Avengers, tak tu může vidět z čeho čerpali.
Nemám rád supertýmovky, ale Millarovo pojetí je nové a svěží. Je to první díl, takže je to vlastně o sestavování týmu a představování kdo je kdo v Millarovem pojetí (Hulk je sprostý a nadržený, Thor je aktivista). Akce je tu vlastně jen jedna ve stylu "když nemám soupeře, tak si ho vyrobím". Velice pěkný rozjezd.
Konec začíná 5 let po první knize, Mikedži už není chlapec, ale muž. Konečně se setkává s císařovou dcerou (kvůli které celá ta cesta meče byla). Bohužel jako u většiny komiksových serií je i tento poslední díl nejhorší ze série (ale to neznamená, že je špatný).
Když vezmu celkovou sérii, krásná kresba, děj zajímavý a postavený mnohem míň na akčních scénách než sem čekal. Plná mouder a ponaučení, jak už to u příběhů z japonska bývá. Musím pochválit vnořené příběhy, které zaslouží 5⭐, celkově bych to s odřítýma ušima viděl na 4⭐. Pokud se vám líbí Usagi, tak tohle je přijatelná alternativa v době sucha (aspoň co se japonského folklóru týče.
Pořád si myslím, že by bylo fajn udělat dvě knihy o tom co dělal Musaši ty 2+2 roky kdy byl mladý v kuchyni a v bordelu 🤷♀️.
Cesta započala v minulém díle, tady se seznamujeme s odvětvími, které si musí otec budoucího císaře osvojit (pro mě celkem překvapivé). Líbí se mi, že historka z minulosti je kreslena někým jiným (a ne jen změna stylu kreslíře). Vůbec by mi nevadil spin-off toho co Musaši dělá během cest kdy není ve vyprávění.
Šel jsem do toho na slepo a doufal, že to bude dobré. Ale měl jsem obavy...přece jenom evropan který píše o japonských legendách. Ale je to fajn, hezky vyprávěné, i když jsem chvílama nevěděl, která postava zrovna mluví. Kresba má evropskou kvalitu, řekl bych nadprůměrnou, takže 1⭐ navíc.
Celá série jede v nastavené kvalitě od které se moc neodchyluje. První dva sešity kreslí a vymalovává někdo jiný a to byl pro mě celkem rušivý element. Nejlepší jsou ty dva kraťasy na konci. Tam bych dal klidně 5⭐.
Ta kresba a barvy to je neskutečné, při čtení sem si celou dobu říkal že je to dobré, chvílama až hodně dobré, ale na konci vlastně nevím o čem to bylo. Výběr "vedlejších" postav fajn, dětství Bruce hodně fajn. Jedna věc: "srdeční tep 120 na 80"? To posral Azzarello, nebo Kopřiva?
Nějak jsem se do toho noir stylu nezvládal ponořit jako u jiných noir komiksu. Jako noir bych to viděl jako průměr, ale jako spider-man je to rozhodně nadprůměr.
Asi nejlepší věc co letos CC vydalo. Oproti zámku s klíčem je to víc hororové, má to hutnější atmosféru. A ty kratké příběhy na konci které tak nějak dovolují nahlídnout do fungovani celého místa děje je moc fajn.
První 4 sešity je to klasicky superhrdinsky blbé, pátý sešit to posouvá na stupeň debilní. Je jedno jestli je hlavní postava bílá, černá, oranžová, nebo fialová, stejně tak jak je jedno jestli je muslimka, židovka, ateistka, nebo má své náboženství ve kterém uctívá napůl vyhořelou pomerančovou vonnou tyčinku. Superhrdinský komiks je plný nesmyslů a blbostí, s tím se počítá, ale tady už to překročilo nějakou tu pomyslnou mez únosnosti (aspoň u mě). Například LEDVINKA, fakt jako ledvinka? Abych ale byl spravedlivý tak ano, být 14ti letá, tlustá, škaredá introvertka, které si nikdo nevšímá, nikoho nezajímá a doma jí říkají jak je krásná a výjimečná, tak ANO, tento komiks by se mi velmi líbil. Čímž sem vlastně určil i cílovku.
Odkazy na Ennisův max, kvůli kresbě feeling klasickeho Puna od Ennise. Ono to je chytře zamaskováno jako Punisher, ale ve skutečnosti je to origin Kingpina, což je za mě fajn. Bude dvojka origin Bullseye?
Pořád nevím jestli ty narážky na všechny superhrdiny ever jsou dobré, nebo debilní. Každopádně je to psané klasicky kirkmanovsky- pomalu se nějak posuneme v ději a zrovna ve chvíli kdy si čtenář začne říkat že se tam vlastně děje hovna mu dáme nejakou pecku co mu zavře hubu a posadí ho zpátky na prdel.
Prázdná bublina kolem Lemira se timto komiksem začíná pomalu zaplňovat něčím zajímavým. Milion odkazů na superhrdinské komiksy, dobrá atmosféra. CC opět nešláplo vedle.
Časohrátky, takže je jasné, že je potřeba se připravit na cestování v čase. Celá tato knížka vlastně neslouží k ničemu jinému, než jako příprava na zakončení série (což není nijak nečekané). Hezké je sledovat jak všichni muži a všechny ženy z rodu Zámků napříč staletími vypadaji jako Kinsey a Tyler.
Podtitul naznačuje o co v tomto dílu půjde. Mimo to se nam maminka propíjí do nepříčetnosti. Klíčů nacházíme každý díl víc a víc. Celé knize jasně vévodí celostránková bitka obrů.
Ve dvojce už není ta hororová atmosféra co v jedničce. Hlavní linka se motá kolem otevírání hlav a hraní si s obsahem. Líbí se mi jak jsou vykreslene vzpomínky v otevřené hlavě.
Takhle by měl vypadat první book série, po dočtení prostě chcete další. I když v komiksu je to těžké tak tu jsou i hororové chvilky. Kresba a barvy jsou velice vydařené.
Kresba je fajn, detektivka je to taky fajn. Batmanovi příběhy ze začátků mám rád, tohle všechno je super. Dokonce i to že Batman tu hraje druhé housle, nebo spíš je v pozici vypravěče, kterýdo děje zasáhne vlastně az na konci. Ale co mě nevýslovně sere je hláškující Dick. Při bitce v jeskyni je strašným způsobem na dělo. Nicméně až na tohle zaškobrtnutí je to z těch lepších Batman věcí co tu vyšlo.
Co jste ochotní udělat pro to, aby jste aspoň jednoho člověka získali na svoji stranu? Lex se nebojí zajít o pár kroků dál. Hezky je tu ukázané, že Lex nemá rád Supermana protože se bojí, že lidé kvůli němu nebudou mít potřebu se zlepšovat, vyvíjet.
Příběh o odchodu z Agentury pokračuje. Stejně tak pokračuje rychlé tempo a spousta akčních scén. Ukončení posledního sešitu, kde se Zero snaží zapadnout do společnosti je famózní.
Před smrtí vypráví agent Agentury svému popravcčímu co se stalo před 20ti lety, proč má být vlastně zastřelen. Jiný pohled na agenty než známé z Bonda. Agent je stroj na plnění misí. Žádná romantika, vtípky.... Jen řádně splněný úkol bez emoci. Hodně se mi tu líbí kresba a barvy.
Ve druhém díle už se dostáváme k další skupině hrdinů která potřebuje zredukovat,nádoru na mozku, atd. Určitě dobré čtení i když jednička mě bavila asi o chlup víc.
Klasický první díl, představování/verbování týmu. Super nápad. A hlavně nechápu jak se tohle může neprodávat? Vždyť obrázek kde Huggie drží pahýly ruk své přítelkyně je skvostný.
Poslední příběh, opět se to motá kolem ženské (jak jinak). Hezky se tu objevuje hromada postav z předešlých dílů. Wallace je americky vojensky hrdina takže můžeme předpokládat klasický americký happy end.
Krátký příběh, taková jednohubka. Někdo zemře, toho chcete pomstít, pomstíte, pak se mstí vám a taky se pomstí. Příběh starý jako kosa nostra sama. Po velkolepém žluťáskovi miller zvolnil tempo, ale to neznamená, že by ubral na kvalitě. Líbí se mi postavy co jsou jen náhodou v záběru a mumlají si něco pro sebe (oblíbená pizza. V parchantovi to byl dozorce). A tsky je fajn, že v každém dile se nenápadně odkazuje na jiny příběh ze sin city. Asi nejslabší sin city, ale být nejhorší z nejlepších není vůbec ostuda.
Příběh o kterém se zmiňuje Marv v jedničce. Miller se tu rozepisuje a to ve velkém styly. Okýnka stejně jako text pod určitýma úhlama dodávají perfektní pocit pohybu. Žádná velká finální bitva jak u superhrdinů, ale přímočaré zakončení s happy endem.
Dalo by se říct, že jde o pokračování Dwightového příběhu po tom co se mu do života zase vmychala Ava. Turistický průvodce po Sin City nás tentokrát zavede do Starého města a seznámí nás s dalšími obyvateli. Rychlé a přímočaré.
Časově se pohybujeme před a zároveň i po prvním dílu. Nová postava vstupuje na scénu, vedlejší roli má i Marv z jedničky. Popisování sin city jako města, které je vlastně smetiště jde Millerovi perfektně.
Chtěl to udělat jako 48 stránkový oneshot a vznikl z toho kult. Obrázky jasně rikajicí si o vytetování. Ženská se s tebou jednou vyspí i přes to, že by to žádná jiná neudělala a ty si ochotný pro ni udělat cokoliv.
