Hodnotím dohromady 1. a 2. díl. Super pocta Rumcajsovi. Mistru Opitzovi se podařil namíchat koktejl vtípků, mimozemského masakru a, což mne příjemně překvapilo, dramatu. Hlavně u druhého dílu začíná přituhovat a člověk mimoděk začíná mít pocit, že tohle přestává být prdel. Rumcajs je tvrďák, se kterým by si nezadal ani John Rambo. Jediným negativem jen pro mne trochu moc počítačový vizuál, ale zvykl jsem si. Pátou hvězdu dávám za všude-citelnou lásku a úctu k postavě.
Hodnotím dohromady 1. a 2. díl. Super pocta Rumcajsovi. Mistru Opitzovi se podařil namíchat koktejl vtípků, mimozemského masakru a, což mne příjemně překvapilo, dramatu. Hlavně u druhého dílu začíná přituhovat a člověk mimoděk začíná mít pocit, že tohle přestává být prdel. Rumcajs je tvrďák, se kterým by si nezadal ani John Rambo. Jediným negativem jen pro mne trochu moc počítačový vizuál, ale zvykl jsem si. Pátou hvězdu dávám za všude-citelnou lásku a úctu k postavě.
Nádherná kniha. Četl jsem asi dva měsíce, vždycky na chvilku o víkendu jsem se ponořil do temně pohádkového světa Hellboye. Dá se toho přejíst, ale při umírněném dávkování a pomalém kochání se krásnou kresbou Mignoly je to perfektní atmosférický, knihomilský zážitek. Stálo to těžký prachy ale jsem rád, že mám Pekelné knižnice ve sbírce!
Slušná vnitřní apokalypsa. Kniha o nepřekonatelné úzkosti, strachu, slabosti a znechucení sebou samým. Hlavní hrdina odplouvá na stoce sraček připoután k lůžku. Realita a horečnaté sny se mistrovsky prolínají a k tomu krásná tiskařská vůně jako z dob prvních Crwí. Moc se mi to líbilo :-)
Patience mě bavila - LSD tripový vizuál, není to tak "divný" jako jinačí Clowesové. Spíš docela přímočarý příběh o cestování časem. Hodně mě bavily ty pasáže, kdy se hrdinovy začíná "rozpadat" osobnost kvůli přesunům v čase. Celkově je to i moc pěkná kniha, papír etc...
Budu někde na pomezí nynějších hodnocení. Berlín pro mne není srdcová záležitost, ale velmi příjemně překvapil. Má to atmosféru, zajimavý historický pozadí, mnoho příjemně lidských a nedokonalých postav. Kresba super, detailní ale přehledná, přesně sedí k typu příběhu. Úplně to se mnou nerezonovalo, ale neodložil sem to (což se mi, bohužel, stává poslední dobou často) ba dokonce četl jsem s chutí a zájmem => 4 hvězdy :-)
Nedočetl jsem. Pro mne to byla macaNUDA. Možná na to nebyla nálada. Necítím se v Brně tak ztracen, nejistý a osamělý jako píše komentátorka na zadní straně. Proto nepotřebuji ukotvit a ujistit snůškou trivialit, čímž pro mne Macanudo je. Body dávám za kresbu, která je fajn. Snad jednou "obyčejnost" Macanuda ocením - teď se tak nestalo.
Označil bych nejspíš jako "absurdní balady". Velice atmosférické, neurčité, tajemné, poťouchlé, originální. Všem, kterým tyto přívlastky něco říkají mohu doporučit jako skvělou večerní jednohubku. Já sám si rozhodně dopořídím Kuriozní lenošku.
Bisley svojí kresbou rozpoutává jako obvykle šílenství, to je paráda, z toho jsem nadšen a za kresbu 90%. Scénář klasický Lobo, v pohodě za 70%.
Co mě ale výrazně zklamává na knižních Lobech je české vydání: Co se týče papíru, mnohem víc mi vyhovoval na Loba "hajzlákový" z Crew 3 nebo Bulíkova případu než tahle lesklotina. Černá na ní příliš vystupuje z obrazu, na plochách jsou příliš vidět předěly, navíc ty barevné očividně přesahují místa, která by měla vyplňovat. V těchto věcech jsem laik - nedokážu posoudit co je vinou originálního coloringu, co tisku, co papíru. Ale celkově si myslím, že matnější a hrubší papír by tomu prospěl.
Dalším velkým zklamáním je překlad. U původních Lobů jsem byl zvyklý na šťavnaté počtení - sprosťárny, vtipné hlášky, hrátky s češtinou. Zde (ale měl jsem stejný pocit např. i u Lobo's Back) Lobo působí, že místo Cosmic Rock Zombie mu hraje v hlavě Honza Nedvěd.
Škoda, škoda - přemýšlím, jestli je ten můj náhled na nová česká vydání Loba způsoben mým věkem nebo tím, že teď je to opravdu slabý odvar. Ale myslím, že na mé straně až takový posun nebude. Nedokážu si pomoct, ale mám pocit, že kdyby Poslední Czarnian vyšel v '97, byl by to o dost větší NÁŘEZ.
Naruto se mi líbí víc jak Crying Freeman. Baví mě lehká ulítlost, rozmanité a uvěřitelné charaktery (především mistr Kakaši - SPOILER pod rouškou ospalýho znuděnýho budižkničemu se skrývá kurva hustej nindža!/SPOILER) a celkově to vypadá, že to bude naplňovat moje očekávání od mangy - postupný vývoj a růst schopností postav, důraz na jejich emoci a vnitřní pochody, magie a potvory, zajímavé prostředí. Zkrátka něco mezi Final Fantasy VII a Pokémonem :-).
Kresba velice detailní a dynamická, místy trochu nepřehledná.
Asi bych se i odvážil říct, že jsem z prvního Naruta nadšen. Těším se a jsem zvědav, jak to bude pokračovat v druhém dílu... a upřímně, to už se mi u comicsu dlouho nestalo :-). Proto mírně nadhodnocuji. Amen
Po dlouhém období rozečítání a odkládání všemožných knih i komiksů přichází Crying Freeman jako lék. Svojí přímočarostí, tahem na brankou, detailní ale především krásně čitelnou kresbou způsobuje, že se čte jedním dechem.
Příběh není žádná převratná pecka, pro vyšší hodnocení by to se mnou muselo trochu víc "pohnout". Plačící drak mě po duševní stránce nijak neobohatil, ale četl se výborně.
Líbilo se mi i obzvláštnění v podobě reverzního zpracování, včetně SFX v origoš japonských paznacích. Navozuje to pocit exotiky - že čtu opravdovou mangu. Co mě trošku štve je klasická pohlavní cenzura. V tomhle jsou ti asiati fakt divní - v pornu po sobě bez uzardění serou a blijou ale některý věci prostě nesmí být vidět :-))
hodne toho zde jiz bylo napsano... O tajemnych zakoutich, nevinnosti, detskych snech, poetice, puvabu. Tajemstvi za prkennou ohradou je majstrstyk Pavla Cecha, ve kterem misi vsechny sva oblibena temata a vyjevy a postupne je sleva ve fungujici pribeh. Autor ma dar zobrazovat ze zivota to kouzelne, tajemne, lidske, dobre... Po rozecteni ctenar zapomina na vsedni starosti a demony... Co vic si od knihy prat :)
Vybornej napad, idealni velikost, mily zpracovani, moc rad bych videl Komiksovy diar i v dalsich letech :)... poridil jsem dva - jeden do sbirky, jeden na pouzivani :).
Šinkl... mnou dlouho opomíjený poklad, k jehož koupi jsem se rozhoupal až mnoho let po vydání díky slevě :). Hlavní hrdina, jak píše Woffce, je "zamilováníhodný" - občas veselý, občas melancholický a nabručený, nikdy ale nepřestávající myslet na vnady krásné G'wen :)). Příběh vrcholí pointou, jejíž kvality bych neváhal přirovnat k těm Moorovým... a takové se vidí málokdy.
Jedinou výtku mám snad jen k občas mírně nepřehledné kresbě... Což může být způsobeno ale způsobeno černobílostí, tiskem... kdo ví. Takového Šinkla v hardcoveru a v kvalitě nynějších publikací CC bych viděl určitě moc rád :).
Hodnotím na db po dlouhé době... Šinkl si to zkrátka zaslouží :).
Na domácí scéně nevídaný počin. Úžasně kompaktní knížka představující autorův deník z cest. Vtipně a mile zachycuje Singapur a partu lidí, která se tam sešla. Spojení ukázek jejich prací, fotografií, kreseb a komentářů autora na první pohled možná působí různorodě, ale jako celek funguje bez chyby. K tomu přičtěte poučnou část a není co řešit ;).
Fallout style se mi velice zamlouva a cely casopis ma prijemnou atmosferu a pusobi dobre jako celek. Comicsy uvnitr maji povetsinou hodne zdarilou kresbu, pribehy taky docela ujdou... byt jsem nektere nepochopil :). Napr. Kliceni oka je na me ve spojeni s uzitym jazykem fakt moc :))... ale kresba supr. Povazuji to za dost zdarily kousek a tesim se na dalsi dil :). BTW taky doufam, ze se brzy ten prvni vyproda a stane se podobnou raritou jako Aargh #1 :).
Ma z toho takove zvlastni pocity... Na zvolene tema jsem cekal neco trochu pusobivejsiho, mozna drsnejsiho, zavaznejsiho zkratka, aby me to vic dostalo. Na druhou stranu chapu, ze pokud byla kniha psana se zamerem poslouzit obetem zneuzivani, Talbot zvolil citlivejsi cestu a prilis netlaci na pilu. Co se tyce kresby - tam prevladaji dva dojmy - naadherny krajinky (Ransomeho jsem cetl jako mensi moc rad a po precteni tehle knihy bych se fakt nekdy chtel do Lake Districtu podivat) a velice nesympaticka hlavni hrdinka. Bohuzel... jeji grimasy i vzhled mi jsou vazne proti srsti. Celkove tuhle knihu beru jako zvlastni mix pribehu Beatrix Potterove, znazorneni jednoho krasnyho koutu sveta a popisu vyrovnani se zneuzivane holky se svoji minulosti. Skloubene je to docela pekne, ale dopad, ktery ocekavam od vyborne knihy, to na me nemelo.
vasek: Muzes to s tema vnitrnostma upresnit? :) Ja si teda daval vyznamne na komiksfestu, tak doufam, ze po dvou tydnech me neceka nake neprijemne prekvapeni :))
Na doporučení dona DEmnoGa jsem po celkem delší comicsové pauze (kdy jsem vychutnával maximálně staré kusy) zakoupil tuhle věc a rozhodne nelituju. Černá díra ve mě rezonuje, což je nejlepší možná vlastnost jakéhokoliv díla. Atmosféra je obzvlášť tíživá, podstatně hutnější než u Sametové rukavice. Dost možná proto, že obsahuje podstatně míň podivností (a téměř žádné nevysvětlitelné záhady) a tak je reálnější. Jak už tu zaznělo je zde naprostá absence humoru nebo nadhledu, díky čemuž bych dal asi menší hodnocení. Nebýt konce a celkového vyznění knihy... to je prostě krásný.
Tak jsem zase dostal po delší době na Watchmen chuť a nevím čím to - přijdou mi pořád lepší. Moore je bůh mezi scénáristy vymyslet příběh stávající se z tolika části, vplést je do sebe a zcelit v jedno masivní finále... nádhera. Občas mi přišlo, že až onanisticky využívá návaznost textu a obrazu (povětšinou dvou různých linií). Pro mě jsou Watchmeni asi nejmíň klišovitým a nejvíc uvěřitelným (ať už v rámci filmu, knih, všeho) příběhem o záchraně světa vůbec. Neuvěřitelně prokreslené postavy se zajímavou minulostí i charaktery. V obrázcích je obrovská spousta detailů, za což tleskám krom kreslířovi i českému vydání (nápisy jsou přeloženy do nejmenších podrobností... taková restaurace GUNGA se mi vážně dostla pod kůži :)). Kupujte, obdivujte, vychvalujte do nebes :).
Vzhledem k tomu, že knihu jsem četl před dost dlouhou dobou (tipl bych tak 4 roky), můžu hodnotit víceméně bez předsudků. Příběh i kresba jsou velice pestrý, nápaditý, postavy osobité, moc se mi to líbilo. Převedení do comicsu určitě není nic jednoduchýho a zde vše funguje, jak má. Proto hodnotím vysoko, je to dílo srovnatelný např. s druhým dílem Luthera Arkwrighta.
Paráda! Psaný s úžasnou lehkostí, nenásilný propojení vtípků a hlubokých myšlenek :). Líbily se mi obě části, ale Země tří úsměvů možná o malinko víc... obě části filozofují, ale první je geniální svojí formou stripů spojených do příběhu. Když to srovnám s Jen čtvrt vteřiny na život, je to méně poetický, ale i tak vřele doporučuji ;)
Na zadní obálce píší, že zároveň s Watchmen a Návratem temného rytíře by se měl zminňovat i Rok jedna. To se pro mě stalo osudným, protože první dva zmíněný jsou monumentální příběhy s mnoha dějovýma linkama, geniálním finále prostě mistrovské kusy. Ani jedním z toho podle mě Rok jedna není... Velice civilní popsání zrodu Batmana, žádný extra vyvrcholení, Miller samozřejmě píše skvěle, ale nějak mi tam chyběla pořádná zápletka. Celou dobu mi jsem veškerý děj považoval za rozjezd, čekal jak se to zásadně zamotá, příjde padouch, co všechno propojí a najednou nic... konec... Poslední čtvrtina jsou bonusy. Kresba se mi líbila, ale od příběhu jsem, vzhledem k Millerovi a zdejší téměř jednohlasné chvále, čekal podstatně víc.
Abych pravdu priznal tak si presne nepamatuju pocity po precteni predchozich Ottu... nicmene mam pocit, ze tenhle se mi libil ze vsech nejvic. Napad s tajemnym cislem je vybornej a nalakal by me ke koupi a kdybych nevedel, ze to dela Ott. Proste mam rad tajemstvi. Kresba jako obvykle uzasna, diky absenci textu to ma bohuzel clovek precteny za pul hodinky. Na druhou stranu je to duvod, proc jsem zrovna po Number ze vsech tech novych booku porizenych na Crweconu o svataku sahl :). A s tim ze by to bylo min dynamicky rozhodne nesouhlas, cetl jsem jednim dechem, u malokteryho comicsu me tolik zajimalo, jak to vlastne skonci. Temne, zbesile spejici k jeste temnejsimu konci.
Přestože jsem tuhle věc obdržel už k Vánocům, dostal jsem se k ní až teď - po delším období, kdy jsem na komiksy neměl tu správnou náladu. Možná i proto jsem se skvěle bavil. Hlášky, akce jsou na ennisovské úrovni + celkem originalní námět a myšlenka. Další body u mě určitě získává Millar za postavu Sračkouna - postava stvořená z 666 hoven největších hajzlů v historii lidstva je krutá :)). Naopak hlavního hrdinu jsem mu moc nevěřil... nejenže jako Eminem vypadá, ale po přerodu v "tvrďáka" má i stejně prvoplánově fuckerkej styl. Prostě na mě působil dojmem, že kdyby ztratil svoje schopnosti, bude z něj zase stejná sračka jak předtím :). To jeho tatík je jiná třída... ikdyž ten dojemnej monolog o špatným otcovství mu to taky trochu zkazil :). Takže suma sumárum - nepředpokládám, že bych se k tomu někdy vrátil, ale jak jsem řekl, přečetl jsem to s chutí a bavil jsem se.
mno ona to neni az tak spatna strategie... kdyz jsem to uvidel, tak si vazne rikam: "Supr, zase vysla nejaka uchylarna od Clowese" no a podivam se a on Jaromír Švejdík :))... nicmene ta zvedavost zustala a koupim se to asi stejne :)
Preacher je sázka na jistotu, sice jsem čekal, že to bude trochu zajímavější kapitola z Cassidyho minulosti, ale i tak je to díky řízným hláškám nadprůměrná zábava. Články standart, oceňuju hlavě profil velmistra Frazetty a poučení o Gonzu :). Příští číslo vypadá obzvlášť našlapaně, tak se těším až si někdy počátkem roku 2008 přečtu první polovinu dalšího Blacksada :)
Jednoduchý fantasy příběh, nabušenej Cimmeřan, parádní kresba, která mi mimochodem statická nepřipadla ani v nejmenším, typická atmosféra, naprosto bezchybný zpracování - nedokážu si představit lepší book s Conanem. Jsem nadšen a doporučuji všem, kteří si potřebují odpočnout od nabubřelých superhrdinů :)
Bezesporu kvalitní comics se propracovaným příběhem a vypiplanou kresbou... ale... nemůžu se vyhnout srovnání - nemá to hloubku Watchmenů, atmosféru Temného rytíře ani příjemnou nostalgii Zázraků. Vše je líčeno až s moc velkým patosem a, pro mě, s přehnanou úctou k superhrdinům. Neustálý srovnávání s biblí mi přišlo občas úsměvný. Zpracování parádní, ikdyž Ross by si podle mě zasloužil lepší papír (viz Zázraky). Shrnuto: úplně mě to nedostalo, což je určitě způsobený i mou nevelkou znalostí DC universe, ale 85 si to určitě zaslouží.
Komiksově nepříliš povedená Crew - Lobo od Garrese nesahal Lobovi za katrem ani po (Obr)ptáka :), na schodech zvláštní... jak kresbou tak příběhem. Trolly jsem si prečetl znovu i s první částí a vcelku příjemný, určitě patří k tomu lepšímu z tohoto čísla. Happy tree friends jsem před pár lety s nadšením sledoval a v komiksu nemaj svoje kouzlo. Opice a zajíc vtipný, ale na klasiku typu Red Meat nemají :).<br>
Ale jak už napsal Saiffer, publicistika a vůbec zpracováni jsou úžasný :) - všechny články jsem zhltl, pochválit ale zaslouží především žlutý koutek a milníky. Jen to rozdělení bych vrátil do původní stavu. Přijde mi sympatičtější, když se publicistika a komiksy prostřídavají, než když je časopis rozdělenej na dva bloky.
Ve srovnání s prvním dílem mě to bavilo o malej kousek míň, je to dost velká změna - syrovější, většina věcí je popisována až poté co se stala, jen málokdy je zobrazená samotná akce. To sice přidává na tajuplnosti Constantinových praktik, ale zhoršuje tah na branku. Na kresbu jsem byl po zdejších reakcích zvědav a docela se mi líbila - ne že bych úplně slintal, ale z toho co tu zatím od Corbena vyšlo je to zcela jistě nejlepší a každej gang nebo i postava vypadají osobitě.<br>
Možná, že časem se mi to zalíbí ještě víc... Každopádně po dávce Ennisů je to příjemný osvěžení.
Výborná věc... styl příběhu a počet dějových linií lehce připomíná Moora - složitostí Watchmeny a hravostí Ligu výjimečných. Určitě musím pochválit skvělý překrucování historie a originální postavy (Harry Fairfax :)). Kresba je přehledná, pěkně barevná, zkrátka se na to kouká jedna radost.<br>
A pro ty co se nemůžou odhodlat přečíst první díl - já ho taky nečetl a vůbec to nevadí... Na doporučení jsem se nejdřív pustil do tohoto a dost možná mě to nakopne na ten první :)
Aargh je zkrátka záruka kvality. Škoda, že je to zase "comics only" speciál, publicistika by byla příjemným zpestřením. Ech těch příběhů je tam tolik, že se mi to ani nechce rozepisovat... a navíc všechny jsou tentokrát fakt kvalitní. Snad jenom musím zmínit vizuální stránku "O tygrovi a dívce" od Lely Geislerová - nádhera... a obálka se jí taky vyvedla!
Vcelku nic jsem nečekal a s výsledkem jsem spokojen. Milá, zběsile pádící zábava nakreslená téměř disneyovskou kresbou. Přehršel klišé byl nejspíš záměr. No nic moc to ve mně nezanechalo, ale v pohodě.
Předně musím pochválit Crew za změnu designu... konečně dělá čest svýmu jménu a je mnohem stylovější a ucelenější. Jediný co bych vytknul je to číslování stran - to prostřední výrazný "strana X" bych nechal, zbytek odmáznul. Příběhy v tomhle čísle mi taky docela sedly - Müšlenky jsou výborný, ostatně jako všichni Greyshirtové (až na ten název... to že v angličtině je to napsaný zkráceně - thinx, neznamená, že to musí za každou cenu nějak zmršit v češtině :). Dobrá trefa zajímavá, trošku mi to prostředím připomnělo Dunu, takže líbilo. Princip nepravděpodobnosti už mám, tzn. sice zbytečný zaplácnutí místa, ale s chutí jsem si ho podruhý (i potřetí :) přečetl. Trolli jsou nenáročná, dlouhá, useknutá a zatím nepříliš zábavná... zábava. Články super. Nejvíc mě však asi pobavil v tomhle čísle fenomenální redakční strip :))
Tak toto se mi docela líbilo... teda je to solidní prasárna, ale čitelně nakreslená a vtipně napsaná. Děj se dá popsat zhruba jako "Co všechno se vám může stát, když narvete hlavu do kontejneru na pet lahve" :))
Přirovnání ke kouskům Káji Saudka je v tomhle případě samozřejmostí - spousty vtípků, slovních hříček, hravost... Příjemné počtení. Mimochodem, ikdyž oficiálně tuto věc vydal B-mont, na triku jí má fiktivní vydavatelství Rumijáda pánů tvůrců, kteří se v závěrečném textu zmiňují o tom, že Pižmouni jsou již jejich čtvrtým komiksem. Jenže hledal jsem po netu a o dalších výtvorech jsem nenašel zmínku... Neznáte někdo?
Kupka kratších povětšinou humorných comicsů - tedy nic co by mne mohlo víc zaujmout. S Inseminátorem se to srovnávat nedá, ale pobaví a hlavně nezatíží peněženku :).
Sice se to může zdát s podivem, ale já se i bavil - je to tak dementní, že jsem se tomu i občas smál :). Ikdyž je fakt, že po 144 stranách, už tím může být člověk znechucen. Jak psal krvinka, číst tohle na jeden zátah asi není to pravý.
GENIÁLNÍ... tak Nitro mě fakt dostalo - Grus stvořil vizuální skvost a psychopatickej scénář Kopřivy ničím nezaostává. Všem doporučuju a těším se až tohle duo zase něco stvoří.
Tak toto je velké zklamání... Jako komiks funguje snad jediná balada, a to Zlatý kolovrat. Všechny ostatní jsou spíš náhodným nespojitým shlukem výjevů z básní, lépe či hůře (větší část) nakreslených. Kdybych ty příběhy neznal, resp kdyby nebyly před každým "komiksem" originál básně, na 95% bych to nepochopil. Nepříliš štastnej mi přišel taky přebytek opsaných veršů, ke všemu často utnutých v půlce - mnohem zajímavější by bylo, kdyby se autoři spíš snažili vystihnout scény obrazově a atmosférou - tak jak to dělal film a verše použili jen v nejnutnějších případech (dialogy etc.). Mimochodem tajemná atmosféra původní Kytice je to co jsem tu postrádal asi nejvíc...<br>
A poslední věcí, která svědčí o nevalné zábavnosti/kvalitě je to, že jsem tuhle knihu četl asi týden...
