Elegie pro ovečku #01

Kazuna Takashiro nemůže uniknout stínům své minulosti. Od chvíle, kdy jeho matka zemřela, trápí ho noční můry a tajemné vize. A když nalezne svou dávno ztracenou sestru Chizunu, zjistí, že spolu mají společného víc než jen příjmení. Oba sourozenci si s sebou nesou rodinné prokletí - chorobu, která je mění v upíry! A tak, ve snaze postavit se svému osudu, se Kazuna a Chizuna snaží překonat narůstající hlad, který je pravou podstatou jejich bytí...

Série je známá především pod názvem Lament of the Lamb (anglický název), než pod originálním názvem Hitsuji no Uta.

Scénář: Kei Toume
Art: Kei Toume
Obálka: Kei Toume
Překlad: Martin Boček

CdbID: 3486
Žánry: drama
ISBN/ISSN: 978-80-7197-383-6
Vazba: lepená v měkkých deskách
Formát: 125 x 190 mm
Hmotnost: 300 g
Tisk: černobílý
Stran: 208
Původní cena: 269 Kč
Originál: Hitsuji no Uta #01 (Gentosha Inc., 2005)

Django20.3. 18:46Elegie pro ovečku #01

Zajímavá manga, příběh je jakoby snově poetický. Bohužel to místy působí dost hloupě. Zachraňuje to obálka s celostránkovými ilustracemi.

Negan24.12.2020 21:08Elegie pro ovečku #01

Celkově se mi to zdálo nudné, ale vcelku zajímavé to bylo. Hlavně postavy jsou fajn, ty nejzajímavější zatím nedostaly moc prostoru. Kresba je dobrá a obálka famózní.

Norri8.1.2016 09:12Elegie pro ovečku #01

Moje první a zřejmě i poslední manga. Dobře poslední asi ne. Některé ještě dostanou šanci, ale už nechci nic, kde budou středoškoláci řešit svoje deprese a dilemata z toho, že jsou asi upíři. Mimochodem za celou knihu si ani jednou nesál. To zvrácené (vlastně obrácené) čtení a listování mi zpočátku přišlo hodně divné, ale zvykl jsem si. Dostal jsem to zdarma a četl jsem to v tramvaji, kde jsem se za to trošku styděl. Lehce mě teda zajímá, jak to bude dál, ale to je tak všechno.

trudoš1.1.2016 01:50Elegie pro ovečku #01

Natolik standardní příběh o zatracenosti a tragičnosti upírů, až mi přišel hloupoučký. Šmrnc východní kultury zápletku nijak nevylepšil, snad jen přidal ještě větší grády emo atmosféře. Takže spousta tragických pohledů a průpovídek, ovšem skutek utek a umřel nudou.
Být náctiletý a ujíždět si na rozervaných vampýrech, asi bych plesal blahem. V tomhle období jsem však hltal úplně jinou tématiku (ne zas o moc lepší), a teď už se do toho nějak nedokážu dostat. Ale kdo ví, třeba v osmdesáti chytnu druhý dech a ještě objevím netušené rozměry téhle manga ságy.