I přes to, že jsou tohle šedesátky, tak to není TAK stupidní a naivní jako jiné věci, co v té době (či dokonce o nějaký čas později) vycházely. Ano, najdou se tu nějaké ty hloupoučské momenty či určitá šablonovitost (záporaci jsou vědci nebo jiní magoři, které určitým způsobem ovlivnil výbuch/radiace + všechny zápletky jedou v duchu "Spider-Man dostane na prdel a buď on, nebo záporák zmizí, a pak se bitka opakuje, samozřejmě končí Spideyho vítězstvím), ale i tak jsou ty postavy kreativní, a to natolik, že zkultovněli a jejich odkaz přetrvává dodnes. Je taky super vidět, jak si Stan a Steve se Spideym vyhráli a snažili se vysvětlit i takové prkotiny, jako jak dokáže Peter vidět přes masku nebo jakto, že ho někdo nepozná po hlase.
Jinak kresba Ditka... upřímně, i s ohledem na tu dobu je Peter v kostýmu nějaký tlustý, oči na masce se ani navzájem nepodobají a to, jakým způsobem Ditko občas kroutil Spideymu hnáty mě bolelo za něj - avšak během pár sešitů ho dokázal skvěle uchopit a už v té době vytvořil několik ikonických póz.
Když se na to naladíte, dostanete hodně fajn čtení, kterému já osobně nemůžu moc co vytknout, protože jsem s tím byl vážně spokojený.
Takhle zklamaný jsem nebyl už hodně dlouho.
Šel jsem do toho na základě skvělých hodnocení a významnosti celého eventu, přičemž dokážu souhlasit s tím, jak je tento příběh zásadní, ale už nedokážu pochopit, co je na tom tak úchvatného. Hodně komentářů tu píše jenom "super", z čehož si moc vzít nedokážu, tak zkusím rozepsat svoje negativní smýšlení o tomto komiksu (může obsahovat spoilery).
Klan M má skvělý námět, na který dokáže na začátku navnadit. Kresba je taky super.
Jenže to je tak všechno.
Celý ten konflikt mi přijde nejen neskutečně hloupý, ale dosti nucený. Proč vůbec hrdinové tak strašně chtějí všechno vrátit zpátky? Jedna postava to tu dokonce předkládá, uvažuje nad tím, proč by se vlastně mělo všechno vracet, a já si říkal "konečně mi to někdo dokáže vysvětlit, konečně se budu moct ztotožnit s uvažováním hrdinů!". Nope. Wolverine na tyhle fakta argumentuje super-inteligentní větou: "Budeš litovat, žes tohle řekla." Žádné opodstatnění, nic.
Nedokázal jsem se (až na Spider-Mana) s nikým ztotožnit, protože všichni byli neskutečně nasraní kvůli tomu, co se stalo, a to až tak, že chtěli zabíjet (což mi přišlo jako out of character, a jak říkám, strašně nucený). Kdyby to bylo jako ve stylu Matrixu, že žijou v utopii ZATÍMCO jejich pravé já je někde vězněný... ale tohle byla realita, byl to doslova přetvořený svět k lepšímu, tak proč to tak moc chtěli změnit? Za co tedy ti hrdinové bojují?
Dokázal bych se přes tohle přenést, protože ne každý má stejné smýšlení, jenže ono ani to zpracování za nic nestálo.
Akční scény? Výsměch. Na jedné stránce či pár panelech byla nakreslená nepřehledná bitka, a tím to haslo.
Děj? Wolverine prosprintuje městem, všechny hrdiny nasere a oni jdou vymlátit Magnetovu rodinu. Pecka.
Co tu teda zbývá? Asi fajn vytvořený alternativní svět, který ale využívá plného potenciálu a vše dotahuje do konce až v navazujících knihách/sériích.
Ve výsledku je pak Klan M komiks, který jsem rád, že jsem přečetl, ale už se k němu asi nikdy nevrátím, protože je to akorát overrated slabota.
Je jedno jestli je to klaďas či záporák, každá postava v Tokyo Ghoul:re je naprosto jebnutá a měla by si zajít k psychiatrovi. Celé je to šílené, zvrácené a dokonce bych se odvážil tvrdit, že už to i docela spadá do toho žánru "horror", jelikož některé výjevy v tomto svazku mě zarazily a donutily si scenérii prohlížet o něco déle.
A ano, jsem z toho nadšený. Protože když už má něco zastávat psychologický thriller, tak ať pořádně a nebojí se toho.
Jediné, co tomu ale poněkud škodí, je přeeeeehršel postav, ve kterých jsem se trochu ztrácel, nebo mě zkrátka nezajímaly (každá naprosto basic Holubice tu musí mít vlastní prostor, a já fakt nevím o koho jde a ani mě to moc netankuje, ovšem na druhou stranu to může celkem dobře fungovat i na efekt, kdy
!MENŠÍ SPOILER! tu byl během boje představen jeden inspektor z řad Holubic, přičemž mu byly věnovány dvě či tři stránky, ohledně jeho myšlenek, motivace, atd., takže menší naděje ohledně toho, že by postava mohla být pro příběh důležitá, a to vše jenom proto, aby mu na následující straně jistý ghúl utrhl hlavu !KONEC SPOILERU!
Tokyo Ghoul mě prostě baví a těším se na další svazek. Na závěr bych chtěl vyzdvihnout ten o něco větší počet stran, než je u mangy co vychází v sérii běžné, ale to už je drobnost.
Příběh Kanekiho aka aktuálně Sasakiho se vrací a pokračuje v plné parádě. Vymazlenější, komplexnější, zábavnější.
Re přichází už od základu s novým pohledem (ze strany ÚPG) na celý ghúlí svět, což je skvělá změna a dává vyprávění nový nádech s potenciálem na ještě zajímavejší příběhy. Jsou nám představené nové postavy, které mají na první volume prostoru až až, aby se alespoň naťukla jejich personalita.
Ovšem, co je hlavní, po dočtení poslední stránky knihu zavíráte s pocitem, že se tam opravdu něco stalo, a že to nebylo jen plácání do prázdna (celý svazek je zaměřený na jeden případ, jeho vyšetřování, a nějaké to seznamování).
Za mě Haise Sasaki a jeho tým Quinxů rozhodně ano, a už se těším na další svazky!
Spider-Mana zbožňuju a je to můj nejoblíbenější hrdina už od dětství. Takže i přes to, jak velký fanoušek Spideyho jsem, tohle byl za mě slabý odvar. Celá kniha na mě spíš působila jako takové zorientování, jak to v aktuálním Marvel universu vypadá (ovšem narozdíl od takového DC Rebirthu, tady si dali tu práci s tím, abyste v tom neměli bordel), jinak je to ukecané, místy nudné, a do týdne si nevzpomenu, o čem to bylo.
Velké ALE je ale poslední sešit, který byl prostě dokonalost sama, a za který bych samostatně napálil hned šest hvězdiček, jenže to je bohužel "jen" 1/6 celé knihy a kvůli tomu nebudu ignorovat, jak mě nudil onen zbytek.
Nicméně, je to furt první číslo, nějaké ty světlé a zábavné momenty a aspekty to má, a taky je to jediná současná série, co u nás se Spider-Manem vychází, tudíž chci tomu dát ještě šanci.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Jak mě první stránky dokázaly rozesmát, poslední už docela nudily.
Kraťasy byly fajn.
Rick a Morty je tak komiksem, který rozhodně stojí za to si koupit, pokud se vám líbí stejnojmenný seriál, ovšem ke své škodě se tak nějak zastaví v polovině. Je to velmi slušně odvedená práce, protože seriálové předloze vůbec nedělá žádnou ostudu a s klidem by se zdejší příběhy mohly objevit i na obrazovkách. I tak si ale počkám, co přinese druhá kniha, na kterou se těším, a doufám, že autoři se v ní trochu víc rozjedou.
Ukřižujte mě, upalte mě, snězte mě zaživa, ale já proti finálnímu svazku Ghúla nemám výhrady.
Přesně tohle jsem od téhle série očekával (a v nějakém 9., 10. a 11. díle mi to chybělo) a přesně takhle to má být - depresivní atmosféra, šílené scény, chaos. A ano, je to právě tak neuvěřitelně chaotické, protože to do toho vygradovalo, stejně jako Kanekiho mentální stránka. Možná jsem jeden z mála, ale souboje mi zas tak nepřehledné nepřišly, a co víc, všechno tak nějak zapadlo na svoje místo a zároveň otevřely dveře nové sérii.
A...menší SPOILER...
...mnohem více se mi líbí toto chladné zakončení, kde ani jedna ze stran nevyhrála, a schyluje se k něčemu většímu...
...konec SPOILERU.
Nechci brát lidem jejich zdejší hodnocení. Ale rád bych se k němu alespoň vyjádřil a zkusil se TG zastat.
Spoustu názorů chápu, a rozumím, že tohle není to, co většina očekávala. Ovšem většina výhrad se tu vztahuje k tomu, že se něco nepochopilo. Proč se šlo támhle, bylo to halucinace či skutečnost, co ten konec...?
Mě volume přišlo celkem přímočaré, a pokud některé fakty zůstavájí otázkou, je to autorův záměr. Samozřejmě, že některé věci zůstaly naprosto neodhaleny (viz. Hide), jelikož se to bude řešit v :Re.
A co se citoslovců týče... Je to jako kdybych si najednou začal stěžovat, proč je manga psána zprava doleva.
Vážně?
Jasně, spoustu lidem to může vadit. Ale to je manga. A proč si na to stěžovat až u posledního dílu, když jsi to četl ve všech předchozích třinácti svazcích, cyboyi?
S Kafkou je to stejné. Buď se naladíte na jeho styl psaní, co je spíš jako zpověď psychiatrovi (či ho automaticky chápete), nebo nejste cílová skupina. A je to v pořádku. Ovšem stejně tak jako to lidi mohou odsuzovat, mohou to i zbožňovat.
Jsou komiksy, které mě během první četby moc nebaví, ale když pak o nich zpětně přemýšlím, uvědomuji si, jak byly super.
Jsou komiksy, které mě během první četby baví, ale nenechají ve mě žádný hlubší dojem, a po týdnu si na ně ani nevzpomenu.
A pak tu jsou komiksy, jako je tento, a ty mě baví jak během čtení, tak pak i na ně vzpomínám v dobrém.
Atmosféra, uvažování a dedukce, sympatie k hlavním charakterům, můj velmi oblíbený žánr na kočku a myš, útěk z určitého objektu...
Manga, do které vkládám své naděje, a u které cítím, že bude promyšlená od začátku do konce...a že ten konec bude opravdu uspokojující.
Po dlouhé době mě Ghoul bavil. Protože i přesto, jak vás všichni málem umlátí do bezvědomí po zjištění, že vám anime verze nepřipadá tak špatná, a cpou vám mangu za každou cenu, poslední díly to bylo fakt meh. Nepřehledná teen rubačka o hovně... ok, oproti anime to jakž takž alespoň dává smysl... ale jak říkám, od nějakého devátého svazku pěkná bída.
A proto jsem rád, že alespoň ty poslední dva finální svazky jde kvalita opět nahoru. Ono se to vpodstatě nese úplně ve stejném duchu jako všechny poslední svazky. Ale má to styl, který jsem si naposledy užíval v osmém svazku. Postavy a jejich hlášky nejsou trapné (nebo rozhodně ne tak jako předtím), vizuální stránka je taky jedna z nejlepších v sérii, a prostě to bavilo. Už se těším na :re, které si rozhodně zaslouží dát šanci. Tak už jenom ať je ten poslední, 14. svazek alespoň v podobné kvalitě jako tento, a Tokyo Ghoul se mohl uzavřít s úctou.
Tlačení na pilu není nikdy dobrá věc, tudíž vnucování humoru za každé situace trošku sráží celkový dojem, ovšem není to nic katastrofálního, vtipy i někdy fungují, a druhá polovina svazku, kde se začínáme dozvídat více o minulosti bratří Elriců, to vytahuje nahoru.
Bez chyby, Francouzi tohle prostě umí a Mikuláše číst a mít v knihovničce je jedna radost. Nejvíc jsem se ale stejně smál až u posledních, psaných příběhů, protože až tam je znát ten skvělý Goscinnyho rukopis, který je pro Mikuláše typický, a který znám ze všech těch knížek, co naprosto miluju:)
Komiks, u kterého jsem už ani nedoufal, že tu vážně jednou ještě vyjde. Přece jenom od prvních dvou dílů je to už nějaká doba, ovšem když vyšla před nedávnem Zabijačka, moje dětské naděje opět vzplály a kurva jsem si přál, aby rovnou dovydali i toho posledního, třetího Kick-Asse. Děkuju! A co k samotné knize?:
Top, top, TOP. Kick-Ass 3 končí přesně v tom stylu, ve kterém to celé začal, a to je zároveň i ten nejlepší styl. Celou knihu jsem si několikrát říkal, že to je jako číst re-masterovanou jedničku, spousta situací a různých věcí je tam stejných, nebo alespoň podobných, čímž je ale tohle zakončení o to více...nostalgičtější? Jo, asi tak. Paradoxně, ze všech předešlých dílů (včetně Hit-Girl) je tento nejméně morbidní, a i přes to (alespoň za mě) nejvíce komplexní a dospělý. Ikdyž si tak říkám, jestli to není právě díky tomu.
Konec mě možná mírně překvapil, ale co si budem, jsem za něj rád. Celkově je to prostě senzační!
Možná to je jen mnou, ale tenhle díl mi zatím připadal z celé série nejdětinštější. Tenhle problém jsem opravdu zaregistroval až zde, nicméně všechny ty rádoby vtipné hlášky, co ze sebe až přehnaně hloupí antagonisti chrlili, mě vůbec nebavili a připadalo mi, jako kdyby tohle psal úplně jiný autor. O dvojstránkách "Když ikonky mluví" se už vůbec nezmiňuji...
Furt je to ale něco, za co maximálně strhnu jednu hvězdu, jelikož si uvědomuju, že takhle velký problém jsem s tím mohl mít možná jenom já, a navíc je to opravdu jen několik hlášek jedné vyloženě debilní postavy (ke které se ale bohužel někdy přidávalo i okolí), jinak jsem si tenhle akcí nabitý svazek zasazený v mysteriózním prostředí dost užil.
Bratry Elricovy nutno zbožňovat. Na tomhle příběhu je super to, že to píše žena - jejich bratrství funguje, příběh je neskutečně zajímavý, výpravný a poutavý, má to příjemný humor vedle kterého je i úžasná emocionální stránka, a není typicky (na poměry mangy) uřvaný a až zbytečně brutální, přitom nám tu autorka v tomhle zdánlivě dětském světě vždycky dokáže vnést dosti temné prvky a tajemství. Čímž nechci tvrdit, že tohohle není muž schopen, či naopak, že takhle dokáže psát každá žena. Ale chápejte, zrovna zde je ten rukopis opravdu znát. Je to takové čisté, elegantní...a to zejména kresba, která je (opět, na poměry mangy) krásně přehledná a velmi pěkná.
Škoda je jen jedna věc, což už není chyba samotného Alchymisty: ta délka vydávání je úmorná. Jo jo jo, já chápu jak to crew má, že potřebuje poptávku, případně zvýší rychlost atd. ... Ale zrovna tento příběh je potřeba sjet naráz, nebo alespoň v nějaké rozumné rychlosti. Ovšem s celkovým počtem 27 svazků, které tu (počítám s aktuální rychlostí vydávání) budou vycházet po dobu nějakých sedm let... No potěš. Pokud vás to doopravdy baví a zajímá, zkoukněte anime verzi - já začal s originálem z roku 2003, lepší je ale Brotherhood; miluju obě verze, Brotherhood je však kompletně podle mangy, a to je asi to, co vás zajímá primárně. Poté se, jako já, můžete těšit, že si takto jednou za tři měsíce oživíte děj. Ale tak co, hlavní je, že to vůbec vychází, jen tedy přeju a doufám v to, že se tu u nás Elricové co nejrychleji (pokud vůbec) chytí a rychlost bude moci býti navýšena.
Nádhera, skvost, mistrovské dílo. Příběh psaný s takovou láskou a pečlivostí, až vás to chytne za srdce a vrátí do dětských let. Děkuji panu Rosovi, že tuto krásu vytvořil, protože tímhle bych se mohl kochat celé dny:) a když už vám z nějakého důvodu tahle kniha nesedne, musíte ale uznat, že veškeré ty detaily a promyšlená návaznost na staré původní příběhy je prostě famózní.
P.S.: děkuji za komentář louzi, protože jinak bych ani o tom nevěděl. Soundtrack Tuomase Hulopainena je úžasný, knihu neskutečně oživí, a listovat ji zatímco vám hraje v pozadí onen soundtrack je prostě pecka
P.P.S.: ano, taky mě mrzí, že tomu Egmont mohl (nebo spíše měl) dát větší péči. Ale to je chyba jich, ne Dona Rosy. Neshazujte mu za to maximální skóre, které si zaslouží
Pochopil jsem to? Ne. Navnadilo mě to? Ano.
Tudíž, tenhle úvodní komiks splnil svoji úlohu z poloviny - rozhodně se těším na připravované tituly, to ano. Zároveň ale nechápu, jak tohle doprdele může sloužit jako úvod pro nové čtenáře. Ten pojem "Znovuzrození" chápu, není to restart, je to spíš takový nový vzestup, ok. Ale když se všude hlásají mottem "Ideální start pro nové čtenáře", nechtěli to opravdu udělat trochu přístupnější? Já teda už od DC něco načteného mám, tenhle komiks jsem si jakž takž užil, ale fakt jsem se ztrácel a vysvětlivky na konci mi pomohli tak z části (a ikdyby mi pomohli na 100%, tak jak už jsem psal, titul co se tak hrdě hlásí s ideálním startem by se něčeho takového měl asi vyvarovat xD).
Na tenhle team-up jsem se těšil hodně dlouho, jak Spidey tak Deadpool jsou moji miláčci. Byl jsem tudíž trochu nervózní, když jsem se prvními sešity musel trochu prokousávat; ne že by to bylo vyloženě špatné, jen je vidět, jak se autor musí s postavami sžít a sám se usadit (ikdyž i tak jsem mu pak mnohem více věřil Deadpoola, než Spidermana). Od Bolívie ve třetím sešitu jsem si to pak užíval, jak jsem očekával, a čtvrtý sešit? Bože, jak já jim to přátelství přál! :D takhle příjemně a tak upřímně jsem se se superhrdiny nezasmál nějakou dobu, nejradši byste tam byli s nimi. Zajímavá zápletka, super zaporáci (měl opravdu jeden z Znetvorů ve finálním souboji být ta ikonická bytost z Cesty do fantazie?), fungující chemie, příjemná kresba... Další série, na kterou se u nás budu opravdu těšit!
(plný počet to zatím není vyloženě kvůli slabšímu rozjezdu)
Autorům se zde nabízela dvě řešení:
1) dokončit rozdělaný příběh, ke kterému se, nikdo neví kdy, můžou vrátit a pokračovat
2) aktuální příběh kompletně uzavřít, aby se po době neurčité mohlo začít s čistým štítem, popřípadě si samy autoři mohou způsobené škody poupravit, jak se jim to hodí
Škoda, že se zvolila varianta druhá. Nemyslím si, že by to bylo špatně napsané, či nakreslené. Ne, jen mi to připadá...líto. Je to stejné, jako kdyby poslední kniha Harryho Pottera končila větou:"...a pak se Harry probudil pod svým přístěnkem pod schody."
Člověka zkrátka zamrzí, že se svojí oblíbenou fiktivní postavou prožíval 2 roky neuvěřitelné scény a zážitky, že věděl, že v české literatuře se odehrály ty a ty události...a pak vám to jako malému dítěti všechno vezmou jako hračku.
I tak ale Petrům děkuju, že se do tohoto projektu pustili, a vytvořili nám skvělého hrdinu, který se doufám, v budoucnu ještě vrátí.
...a tak to gradovalo, a gradovalo, až to dospělo do opravdu skvělého finále, a jako celek nemůžu tenhle epický event hodnotit jinak, než plným počtem.
Přes první výhrady k uspěchanosti se nakonec děj trochu uklidnil, a začal se soustředit na jednotlivé události s větší pečlivostí. A teprve potom člověk pochopí, proč ta uspěchanost, že veškerý děj na začátku byl podřadný, a to nejdůležitější začne teprve ke konci druhé a celé třetí knihy (kdyby tomu tak nebylo, byla by to neuvěřitelná bichle, a už takhle je to tak akorát dlouhé).
Líbí se mi, že čtenář má opravdu přehled v jednotlivých motivacích hlavních protagonistů, a že autoři vytvořili vážně něco, co by se mohlo přiblížit Občanské válce.
Sen, že by se tenhle příběh někdy dočkal filmového zpracování, asi můžu vzhledem k inteligentnímu rozdeleni práv na Marvel postavy rovnout zahodit, ale možná jednou...
Zkrátka - naprostá spokojenost, rozhodně v nejbližší době přečtu znovu jako celek
Už od prvního nahlédnutí do knihy jsem věděl, že tohle bude kandidát na jeden z nejlepších Spideyho příběhů, co v knihovně mám. Větu "K tomuhle se budete vracet" (nad čímž jsem ze začátku pouze otočil oči v sloup) můžu s radostí potvrdit, protože se jedná o knihu, kterou máte přečtenou během chvíle, ale díky jejímu filmovému pojetí ji opravdu budete rádi číst znovu.
Kresba, dynamika, chemie mezi hlavními postavami, výprava ve stylu špionážních a dobrodružných filmů (což někomu k pavoukovi nesedí, ale já to hltal jak malé dítě, protože to bylo právě něco, co jsem u svého oblíbeného hrdiny nikdy neviděl, a tenhle mix Spideyho a Indiana Jonese/Jasona Bournea byl pro mě jako seslání z nebes), nějaké to rozšíření Spider-Manova universa - všechno funguje na jedničku.
Přesto mám ale dvě výhrady:
1) právě proto, jak jsem si užíval ten dobrodružný styl celého příběhu, tak mi tam absolutně neseděl na konci ten sračkoidní sci-fi robot, což byla ještě neuvěřitelná slátanina
(létající plošina, chapadla, lasery...rlly?)
2) dat logic - chcete mi říct, že kdyby se někdy Richard Parker rozhodl znovu otevřít tu pokladnici, tak by přitom vypustil už výše zmiňovaného hi-tech debila a nechal se rozmačkat na kusy? Jakože...nevím, myslel jsem, že se ten robot vypustí jenom při neoprávněném vstupu, ale ne, když to otevře někdo, kdo má k tomu přístup (?????)
I přes tyhle dvě menší vady na kráse nemůžu tomuto dílu upřít jeho zasloužené čtyři *
U Babylonské věže oceníte spíše nápady, než samotný scénář a bohužel i kresbu, která příliš nenadchla. Potenciál to má, škoda že provedení se už tolik nepovedlo. Ovšem narozdíl od minulého Supermana: Pro zítřek, který byl vyloženě o hovně, mě tohle alespoň docela bavilo.
Když si vzpomenu a prohlížím ony první Zázrakovi krůčky, jak se snažil přiblížit americkému superhrdinskému mainstreamu, jak to neměl lehké a více než pozitvní ohlasy sklízel špatnou kritiku, tak je pak úžasné porovnat ho o nějaký ten rok později, kdy se stal pro mě stal jeden z nejoblíbenějších pošuků v elasťácích vůbec a jak si jede naprosto svoji cestou, jak už ve vyprávění, tak celkově na nahlížení onoho celého světa superhrdinů.
A to se zase pro jednou nejvíce projevuje v tomto čísle, které je sice přavážně založené na dialozích, ovšem co se kreativity týče, tak to vyhrává na plné čáře. Probourávání čtvrté stěny a velmi chytré zakomponování čtenáře do samotného děje jakožto představitele "toho nejmocnějšího", velmi zajímavý Míšin origin jak po vizuální tak příběhové stránce, morální dilemata, návrat k jistým postavám aby vše krásně zapadalo... sakra, tohle mě neskutečně baví, a doufám, že Kopl zase někdy v budoucnu usedne za místo scénaristy, protože on ty nápady má, a navíc je umí skvěle předložit a vyprávět. Naprostá spokojenost :)
Luxus! Abych to vzal hezky od začátku, od úplného začátku, tak se mi líbí nová úvodní první strana, která rychle připomene děj z posledního čísla, doufám, že autoři to zde tak ponechají i pro příště.
A teď k samotnému číslu - jako kdyby mne vyslyšeli a vyhověli mé kritice z minula, příběh je nejen svižnější a akčnější, ale přechody mezi jednotlivými hrdiny už nepůsobí tak zmateně a urychleně, ale hezky plynule a co se mi líbilo, navazující na dialogy :)
Taky se mi zdá, že se prostě kresba číslo od čísla zlepšuje, byť to jsou nepatrné změny.
Flashbacky a morální dilemata z minulosti ohledně Zázrakových schopností je zajímavé a rozšiřující, co se týče jeho samotného universa. Líbí se mi i pohled do Davidova civilního života, klidně bych takových momentů ocenil více, hrdina je pak více "lidský" a lépe se pak s ním čtenář ztotožní.
No a Vzkříšenci, to už jsem psal minule, se sem prostě neskutečně hodí. Druhou sérii nemohli autoři nakopnout lépe, tak hlavně ať si tu vysokou laťku Zázrak stále udržuje :)
P.S.: snad už bude mít příště chudák Míša trošku klid, v rukou Kopla dostává neskutečně na prdel :D (ale zase si tím Zázrak udržuje post komiksu pro starší, což je jen dobře)
Je dobře, že se to rozdělilo na dvě knihy. Nedovedu si představit, jak bych četl takový dlouhý příběh, ve kterém se laicky řečeno "jenom" stále opakují padouši. Naštěstí je to alespoň celé napsáno i nakresleno velmi kvalitně, a například takovou bitvu na hřbitově jsem si opravdu vychutnával. Ono na tom není vlastně ani nic tak špatně, jenom už to prostě malinko pokulhává, první polovina vás svým nápadem nadchne, ale sakra, nemůže se to vléct přes celý příběh, to chce taky občas něco nového. A co se konce týče... motiv jednoho záporáka jsem trochu nepochopil, motiv druhého mi přišel opravdu směšný, až zbytečný a vynucený, a třetí... řeknete si "that's all?...okej"... Tak alespoň že zbytek komiksu fungoval parádně a nenudil.
Celkově si stěžovat nemůžu, bavilo mne to, komiks na úrovni to opravdu je, a co je hlavní - účel představení Batmanova universa toto dílo splňuje perfektně.
Celkem ukecané číslo, ale dialogy jsou na dospělé úrovni, mají hlavu a patu a i přes všechen ten text měl příběh tu správnou pochmurnější atmosféru. Líbí se mi, že autoři se vrací nejen k činům posledního čísla a ukazují jejich následky, ale že se vracejí až na ÚPLNÝ začátek Zázrakova zrodu a předkládají nám tu velmi zajímavou otázku, na kterou doufám bude i velmi zajímavá odpověď.
Zároveň se tu vytvářejí podklady k veškerým budoucím problémům, které si myslím budou stát za to. Jedno číslo pro takovéto uvedení chápu a respektuji, příště bych ale už ocenil něco akčnějšího, případně zaměření na jednu či dvě konkrétní postavy, aby se nám tu hrdinové nestřídali po dvou stranách. (chápu, že někomu se to takto může líbit víc, ale já osobně preferuji zaměření na jeden konkrétní problém než na několik dějových linek najednou, a z toho si vyberte)
Se Vzkříšencem mám tu čest poprvé a velmi se mi ta postava zamlouvá, do Zázrakova universa se neskutečně hodí.
A jinak joo, jsem spokojenej, atmosféra, dialogy, všechno super :) A ne, kresba se opravdu nezhoršila, spíš naopak..Asi mám šedý zákal, nebo nevím, ale Zázrak už má svoji klasickou udržovanou kresbu, která neurazí ani nenadchne, ale rozhodně se nezhoršuje, a už vůbec ne o DOST
No...no... Celkové hodnocení se možná změní, až bude příběh kompletní, ale zatím... Mám z toho rozporuplné pocity. Svým způsobem na tom není nic špatně, ale je to prostě takové...nijaké. Z propojení takto dvou velkých týmů bych zkrátka čekal něco více epického, tohle je opravdu jen (zatím) obyčejná mlátička. Občas mi neseděli ani hlavní důvody hrdinů, hlavně aby si za každou cenu mohli dát přes hubu, vždy a všude...ale o tom to víceméně je, takže tohle jako zápor neberu, jen podotýkám na tu někdy směšnou logiku.
Navíc nebýt té minisérie AvX, tak by mi to celé přišlo neskutečně uspěchané, ovšem odvyprávět hlavní příběh a k samotným soubojům se podrobněji vracet ve speciálních sešitech mi přišel jako chytrý tah. To ovšem neznamená, že souhlasím s výsledky jednotlivých soubojů, jelikož občas bych to viděl prostě jinak (zvlášť v případě Namor vs Thing).
Takže zatím obyčejná rubačka, nic extra
Naprostý skvost. Pro milovníky žánru noir (jako jsem já) je tohle mistrovské dílo nejvyšší povinností. Ovšem nejen pro ně...
Když už ne příběhem, tak první co by vás mělo okouzlit je výtvarné zpracování, které skvěle podtrhuje a odpovídá cílovému žánru.
Zvířecí postavy přidávají na celkové zajímavosti a uměleckému vyobrazení knihy, ovšem vůbec se kvůli nim neomezuje věková cílovka čtenářů, právě naopak. Servíruje se tu realita taková, jaká je, surová a temná, celá kniha je neskutečně dospělá a svět uvěřitelný a reálný.
Nenarazíte tu na stereotyp jednotlivých případů, všechny čtyři se od sebe tematicky velmi liší a řeší jednu z problematik lidské společnosti (až na první klasický detektivní úvod je tu dále rasismus, politika a drogy).
Druhý příběh se zvířecím Ku-Klux-Klanem bych řadil mezi mé nejoblíbenější.
Na závěr můžu akorát Blacksad doporučit, protože tohle si prostě musíte přečíst. Srdcovka
Dokonalý, kresba super, neustále se tu něco děje, atmosféra, přechody do vzpomínek z dětství... prostě - je to Batman. A toho nemůžete nemít rádi.
Doufám, že si DC komiksový komplet udrží stejnou (nebo alespoň částečnou) kvalitu, jakou odstartovala, s tímto univerzem tolik zkušeností nemám a rád bych, aby mě tato kolekce do něho více zasvětila. Tak snad :)
Vtipnější než prezidenti?... Ne
Akčnější, nápaditější a vůbec zajímavější než prezidenti?... Rozhodně
Takže abych první dva řádky rozebral - u Lovce duší co se týče hlášek jsem se opravdu nudil. Ze začátku to místy vtipné bylo, ale pak už jsem si prostě sám sobě přiznal, že tohle mě (jako např. Drákulova výzva) nahlas rozesmát nedokáže a u některých hlášek jsem se tudíž jen někdy pousmál.
Ovšem co se samotného příběhu týče, tak ten mne rozhodně zaujal, jsou zde akční, zajímavě vymyšlené a nikterak uspěchané bojové scény, pár morálních dilemat se tu také najde, krádež Iron-Manovi (retro komiks byl super) a Spider-Manovi výbavy mě rozhodně pobavila ... No, z toho co píšu je jasné, že nápadů je tu nespočet.
Deadpool tudíž tentokrát nesází na vtip, ale na lépe rozvedený a zajímavější příběh, což je zajímavá změna, a na trojku se rozhodně těším. Jsem spokojený a můžu s klidem doporučit :)
(Jen mi stále u téhle verze užvaněného žoldáka chybí nějaké to probourávání čtvrté stěny, ale to už by chtěl člověk asi moc)
smtxx: Bylo by to nejen hodně zajímavý, ale zároveň super, jelikož by byla škoda navždy tuhle postavu zahrabat. Necháme se překvapit no... Ale vzhledem k poslední stránce naději neztrácím, mohl by se tam alespoň objevovat jako jakýsi mentor
Pecka, naprosto epické finále kterým si mě Zázrak jednoznačně získal i pro druhou sérii, na kterou se neskutečně těším. Když se kouknu na první číslo a na tohle, tak kresba učinila opravdu pokrok a některé stránky je radost prohlížet. Bohužel, s čím musím souhlasit s předchozími komentáři, tak to s nedůstojným a hodně rychlým koncem jedné opravdu skvělé postavy. Ovšem, jak říkám, kresba opravdu super, číslo nabité od začátku až do konce a velký hype na Zázraka 2.0
Hodně štěstí!
Jsem rád, že se do toho Macek s Koplem pustili, a že nám vytvořili nyní už kvalitní superhrdinskou sérii. Těch několik pochybností, které jsem u pár prvních čísel měl, se postupem času úplně vytratilo, protože Zázrak byl s každým novým číslem lepší a zajímavější. V tuto dobu opravdu rád čekám na každé nové číslo a jsem neskutečně zvědavý na finále
Klub rváčů 2 je dost těžké hodnotit. Někteří to považují za pokračování úctihodné, někteří tuto knihu nenávidí. Myslím si, že je vše hlavně o tom, co od tohoto sequelu vlastně čekáte. Všichni známe Klub rváčů jako naprosto kultovní záležitost, která mnohým z nás změnila pohled na svět. Hlášky Tylera Durdena nezapomene nikdo. Chuck ovšem věděl, že tohle zkrátka nejde překonat, a ani se o to vůbec nesnažil. Už jenom to, že zvolil formu vyprávění v obrázcích naznačuje fakt, že autor stvořil spíše "doplňující" příběh pro fanoušky, nová forma média taky znamená nová forma celkového vyprávění. Klub rváčů 2 je tedy spíše parodie na první díl. Kde je tedy problém? Lidé očekávali, že druhý díl jim opět změní život. Že jim Tyler Durden naservíruje nesčetně mnoho hlášek které se budou odrážet v jejich každodenním životě. Zkrátka čekali něco naprosto jiného. A když se tedy ukázalo že druhý díl se nemá brát až tolik vážně a dělá si sám ze sebe srandu, lidem se to nelíbilo. První díl jim změnil život a druhý díl je prachsprostá komedie? Tak to je hnus! Jenže... jak už jsem říkal, sám autor ví že něco tak kultovního jako první Klub rváčů se zkrátka nedá překonat a ani by nemělo cenu se o to snažit, nebo vytvářet příběh co by se mu mohl rovnat, to prostě nejde. Když budete Klub rváčů 2 vnímat spíše jako takovou vtipnější formu jak si připomenout skvělou jedničku, tak mi věřte, budete si celý příběh užívat mnohem víc. Je totiž škoda odsoudit to jen proto, že se ve vaší hlavičce vzala idea o tom, jak dvojka bude stejně jako jednička naprosto přelomová :)
Sakra,takhle jsem se u komiksu dlouho nepobavil! :D Drákulova výzva je skvělé oddechové čtivo,ve kterém je plno akce,bezva výprava,super hlášek u kterých jsem se někdy vážně hlasitě zasmál a skvělá kresba. Jo,myslím,že první Deadpoolova návštěva na českých pultech nemohla dopadnout líp,doufám že mu to tady u nás odstartuje kariéru.
Želvy prostě nezklamou,tyhle příběhy čtu na jeden zátah.Tu sci-fi expedici si ale možná měli nechat až na pozdější díly,jinak ale na tom není vůbec nic špatně a jsem opět spokojen.
Nevím proč,ale já jsem tímhle naprosto nadšenej! Možná proto,že já jsem ten čtenář mladší generace a tyto želvy se mi dostávájí do rukou poprvé,ale je to mnohem víc než jsem očekával.Hlavně teď už vím,že jedinej seriál,kterej se pravým želvám přiblížil nejvíce,je ten z roku 2003 (a jelikož jsem i na této verzi vyrůstal,bylo strašně fajn si připomínat všechny ty skoro až na chlup stejné scény).Zamrzí jen fakt,že tahle série bude vycházet tak strašně dlouho.Se mnou ale můžou želváci počítat
Vůbec by mi nevadilo,kdyby byl do knihy i zakomponován souboj s Hobgoblinem,na který jsem byl vážně zvědavý,ale místo něho jsem se dočkal informační stránky autorů,kteří pouze shrnou celou záležitost jako vyhranou a že musí ještě hodně toho přeskočit (na souboje s Pumou bylo ale místa dost co?) Jinak,ten zbytek....dnešním čtenářům něco bude působit až směšné (Spider-Man padá z výšky,z nějakého nepochopitelného důvodu nemůže použít své pavučiny a tak zbrzdí svůj pád tak,že si vykloubí rameno,přičemž pak samou bolestí omdlí když si ho dává do pořádku....wow....),jinak je to ale OK,a jsem vlastně spokojen,protože jsem dostal to,co jsem očekával...nic víc,nic míň
Je to dobré,ale nejsem teda tím uchvácen tolik,jak je to vychvalováno jako nejlepší Spider-Manův příběh.Vážně,znám mnohem lepší příběhy...to ale němění nic na tom že si tohle zaslouží čtyři *
Bezva,u tohohle jsem se fakt bavil :) Kdo by se taky nebavil u souboje,který zabírá téměř polovinu knihy? Samozřejmě nejde jen o ten souboj,jde i o vtipné dialogy,které dělají Spider-Mana Sider-Manem,jde tu o postavy,které přesně zastupují role,které mají (Morlun má neuvěřitelně tuhej kořínek a Ezekiel je ten bezvadnej parťák),a pak je tu i ten příběh.Prostě,pokud se Spider-Manem začínáte,tak rozhodně doporučuju tímhle titulem!
Bezva,pokud mám ale hodnotit s prvním dílem,tak je to tohle trošku slabší.Celá knížka je spíš taková prokecaná,ale naštěstí ten finální fight s Venomem to vyrovnává na opět bezvadné počtení.Navíc si tak říkám,když si vemete jak tenké jsou tyhle dvě knížky Marvel Knights Spider-Man (Dolů mezi mrtvé a toto) a jak jsou oproti tomu tlusté některé tituly jako například Zrození Ultrona či Zrození Venoma,si tak říkám,že tyto dvě knížky klidně mohly tvořit jeden celek :) Nu což,zřejmě jde jen o byznys,protože v předchozím díle to bylo utnuto zrovna v tom nejzajímavějším momentu.Jen mě štve,že se teda nedozvíme,kdo je onen únosce tety May....
Pro mě,jako největšího fandu Spídi Parkera,je tohle naprostá bomba.Po grafické stránce se nedá nic vytknout,a už vůbec ne po té příběhové,protže to má suprovou zápletku se skvělou temnou atmosférou.A ta všechna brutalita a vulgárnost se k Pavoukovi fakt hodí,takže po přečtení jsem hnedka musel mít pokračování
Celkém dobré :) ....tak první tři příběhy,kde je Tony ve Vietnamu...pak už to jde od desíti k pěti :/ Ne že by to bylo přímo nezajímavé,ale...počkat,ono to vlastně nezajímavé bylo.Proč? Protože čím dále se v této knížce dostáváte,tak vlastně začínáte zjišťovat,že hlavní zápletkou je Iron-Manova vybitá energie.Fakt,nejde tady o to s kým a kde Stark bojuje,ale prostě pokaždé mu dojdou baterky a on se svým ultraepickým kabelem musí zase dobít.Takže všechny příběhy jdou v duchu: Iron-Man vede...Iron-Man použil veškerou energii ze svých tranzistorů...Iron-Man je na lopatkách...Iron-Man opět vítězí,protože se dobil/zachránil ho nějaký jeho přítel.Ale přece jenom,má to něco do sebe,tak proto ty tři *
Je to asi moje chyba,že se mi tahle patlanice tolik nelíbila...To je prostě tak,když si člověk udělá nějakou svoji představu,domněnku,a pak se dostane ke skutečnosti.Já vím že to je už docela hodně starý příběh,ale kurva,tímhle jsem se fakt prokousával tak 4 dny :/ A nejvíc mě z celé téhle knížky,kde byl navíc onen Ultron jenom tak z 1/3,bavil příběh kde spolu bojují noví a staří Avengers (což jsem fakt nepochopil,proč to v knize je,protože to s hlavním příběhem nemělo vůbec nic společeného).Tenhle svazek bych spíš pojmenoval 'Zrození Visiona'.
Ach jo,mohla to být dobrá knížka :/ Abych to ale vzal popořadě,v době kdy jsem četl hlavní příběh,jsem si i četl recenze tady.Moc jsem nechápal negativní komentáře...ano,na komiks je to zbytečně ukecané a dlouhé,ale mě se to líbilo.Líbila se mi kresba,výprava,atmosféra,prostě všechno....to se změnilo ve chvíli,kdy jsem se dostal na WTF konec.Kdyby nebyla tahle stránka,řekl bych,že jsem asi jediný,kdo to nepochopil,ale jak vidím tak nejsem...Absolutně jsem nechápal kdo je teda sakra mrtvý a živý,kdo je s kým,co je iluze a co virtuální realita,a hlavně (a to mě nejvíc štve) jsem se ani pořádně nedozvěděl, kdo je sakra ta Caryn a.k.a. Ash Parnalová (jestli je to tedy jedna a ta samá osoba,fakt jsem to nepochopil)!!!!! Btw,ten konec mi silně připomínal konec filmu Já,robot (zákony robotiky,co byly porušeny hlavním programem atd atd ....).Kdybych tedy měl hodnotit jenom hlavní příběh pohnojený svým vlastním koncem,dal bych 2*,ostatní příběhy,byť nezabírají ani polovinu knihy,to dotahují na 3*.
Tomuhle říkám velké finále.Souboj dlouhý víc jak polovinu knížky je opravdu epický,a Gideon byl pro mě asi nejcharizmatější a nejlepší ďábelský ex.Sice jsem nepochopil několik vysvětlení,ale myslím,že u Scotta Pilgrima ani moc věci chápat nemusíte,protože tady nic nedává tak úplně smysl :D Bezvadné zakončení mojí nejoblíbenější série.
Trošku začíná opadat humor,a začíná přibývat víc toho děje,to ale neznamená,že to není zábavný.Je to pekelně zábavný,a jakmile dočtete tenhle díl,prostě si hnedka musíte vzít ten další a přečíst,jak už to celé konečně vlastně dopadne :D
