Moorovec.
  • Syndrom
    Edit 2021: "Das ist clever past! Chtít nás dostat taky! Schnell zmizet z přestavěná slévárna!"
    V prvním sešitě vyniká kompozice - mrkněte na to.
    Moore si jako extrémně vypsanej autor užívá klišé, takže většina dílů začíná: Jmenuji se ... a jsem superhrdina/sestra Cody/sparťanský strážce/lord Emp z Khery nebo že fatální konec z minula byl sen.
    Kvalitní mainstream není takový problém. Pointy můžou být stejně jednoduchý, ale u běžných autorů je problém že nejsou dost vzdělaný. Umí psát jen o tom co je osobně pálí nebo prostě jedou na kalkul pro peníze.
  • Syndrom
    Syndrom6.1. 17:40Banda #02: Nakládačka
    Kdyby zkusili vydat ještě třetí díl, mohlo se to chytnout, protože teprve tam Ennis vytáhne silnější vypravěčský zbraně: dějový pozadí fiktivního světa a konečně pořádně zdramaturgizovanou ikonickou scénu (alternativní 9.11.). Moc škoda to ale není. V aj se to čte líp a zoufale nudná a nepřehledná kompozice ukecaných hlav se hodí spíš pro seriál (bohužel ten co teď dávaj nezvládá ani za mák přenést charisma velkých (super)charaterů na obrazovky. Tady kresba exceluje - v charismatu figur i expresivitě emocí).
  • Syndrom
    Zábavný a nápaditý tématicky (udělat ze superhrdinů pubertální paka, co se zběsile ženou za nevyspělou sexualitou jako satira na Hollywood a prominentní Američany obecně), ale formou dost nuda. Mrdací zápletky sou vtipný, ale kdo se na to má furt dívat, když je Ennis podává dramaturgicky natolik sterilní formou. Civilní kompozice i tempo, který se bohužel v češtině špatně čte (nevyniknou akcenty a hlášky). 4 hvězda za postavy.
  • Syndrom
    Druhé přečtení: Na to jak si Ennis rád dává pověstně záležet na vedlejších liniích a epizodkách, jak má scénáře detailní, mi přijde i podruhý divný jak neumí konce. Překombinovaná šaráda s bohem v Preacherovi, z prstu vycucanej záporák v Bandě, i tady: Za prvé a slabší námitka: Proč už Roník dávno Constantina neodkrouh? A za druhé silná námitka: Pekelnej Supermrdák přece i přes ten neobratnej Constantinův twist ho mohl bez problému zabít. Přišel by o dítě, ale vyřídil by soupeře, co ho do toho mimochodem i dostal. Heist (You Son Of A Bitch Im In) ve flashbacích se mi líbil a jak je Hellblazer normálně slabej bezcharakter taky.
  • Syndrom
    Kdybych to neviděl před sebou, ani bych v první kapitole nevěděl, že je to komiks. Obraz zhroucené Abby v napůl submisivním, napůl prenatálním klubíčku, mi tu kdysi poprvé pochopitelněji ukázal zvláštní možnosti vyprávění. Reverzního a kolem (ne z) výchozího bodu. Pak nastoupí poctivě egomaniakální záporák (ARKÁÁÁÁN!) a o akci to není, zato parádní atmosféře. Před lety mě ta metafyzika fascinovala, dnes už to považuji za běžný pohádkový konstrukt, ačkoli s chytrými detaily (nebe je malé; otevírá oči;). Tajemství je jen pro tebe. Záhadu sdílíš. Literárně opět první jakost ořízlá pro potřeby komiksového sešítku. Sdělovat něco už tak zajímavého (Holland nebyl první Bažináč) takhle mnohovrstevnatě (podvědomí ve kterém řádí psychologické archetypy). Slovní equilibristika u malých mimozemšťánků a jako vždy kudos Janišovi za překlad. Moore byl vždycky patron ezo kultury, ale taky je to samozřejmě poplatné konceptu Bažináče. Na pátou to je kvůli hororu s Arkánem, ale klidně bych ji dal i za poslední kapitolu, psanou znalcem LSD. Tady jsem si taky výrazněji všiml jak dobře umí kreslíři Bažináče výrazy postav. Obzvlášť poslední kapitola ukazuje nutnost mít to v barvách. Hezké jak Alan píše s citem. Uctivě a decentně.
  • Syndrom
    Víc klasicky literární práce, kdy se děje míň, ale víc se vytahuje z atmosféry, pocitů a myšlenek. Vede kouzelný vypravěč. Možná proto vás (jako lidi na csdb) to méně baví.

    Moore tu startuje s látkou, kterou převzal. V prvním sešitě vyloženě hledá možnosti. Pak restartuje a nahodí prvního, iniciačního záporáka a nově utvořenou identitu hrdiny. Předposlední sešit je zajímavý svou zmateností. Svou dětskou a magickou kauzalitou, podivně předvídající budoucnost. Konec je zbytečně doslovný - kresbou až směšně. Stačil ten skvostný pozdrav slunce předtím.

    Je z toho znát práce na zakázku, což nemusí být na škodu, ale některé věci jsou spisovatelsky opravdu na úrovni:

    "Noc. V noci se člověk vidí jasněji. Ta mu pomůže nahlédnout do vlastního ledví...

    Pomůže mu vyrovnat se čestně s tím, co tam najde.

    Se všemi slabostmi, vší sobeckostí, lepkavými touhami i malými krutostmi.

    Noc může člověku dodat odvahy, ale s jeho opilostí nic nenadělá."

    Nebo přesný zápis snové logiky, když měl Bažináč duševní krizi.

    A některé jsou utahané a narace působí látaně a vycucaná z prstu:

    "A stíny se dlouží. Celý ustaraný sedí. A spí. A sní. A křičí. A padá. A probouzí se. A bleskne mu hlavou: Co že to přichází s podzimem?

    A náhle ví: Je to strach."

    Ty...vole! Ještě, že jsem na podzim v Rakousku!

    Kromě dalších, který neznám, tam bude i nějaký vliv Kinga.

    Bažináč je takovej obyčejnej hodňous ze kterýho moc nedostanete.

    Bez barvy (s ní sem to čet poprvé) si to neumím představit. Obsah tu po barvách přímo řve.

    No, každopadně, začátek dobrej a hurá na pořádnej náser v Lásce a smrti. Pasáže s Arkánem jsem jako malej žral.
  • Syndrom
    Kvalitní hold. Vyzdvihl bych syté, kompem vytažené barvy a hodnotné bonusy.

    Conanův profil podle mých představ, ale je nějakej moc malej.

    Nikde to nepřeloží, jak by se mi to líbilo nejvíc:

    “Hither came Conan, the Cimmerian, black-haired, sullen-eyed, sword in hand, a thief, a reaver, a slayer, with gigantic melancholies and gigantic mirth, to tread the jeweled thrones of the Earth under his sandaled feet.”

    “Sem přišel Conan, zvaný Cimmeřan, černovlasý a zachmuřený, s mečem v pěsti, zloděj, pobuda a rváč, schopný gigantických melancholií i bezuzdného veselí, aby srazil zářící trůny světa pod podrážkami svých zaprášených sandálů…”

  • Syndrom
    Syndrom4.7.2019 00:27Z pekla (2. vydání)
    Jedna z nejlepších anotací,co sem čet - tady nahoře. Janiš odvedl monstrózní kus práce. Díky bohu za něj. Expresivní tvrdá kresba. Historie v komiksu: bez vysvětlivek se de facto neobejdete, ale tohle fakt není na první dobrou a tím myslím samozřejmě obsahem, jenž je rozsahem gargantuovský (zřídka mohu použít ve větě). Forma je jednoduchá. Brilantní vypravěčský experimenty z dob Bažináče by se samozřejmě nehodily. Tohle chce být medicínsky reál. Kritik by napsal: Jednoduchá panelová forma a klasické literární postupy dávají naplno vyniknout temnému realismu kusu. Každá postava pěkně svým jazykem - poctivé psaní odshora, hlavně o Tématu. Zase ty jednoduché nápodoby (smutné kriketové tyče - tééééda) a dialogy tradičně sluha a ne pán. Hodně vysvětlujících literárních berliček a skoků, avšak naprosto pochopitelných. Napsal si to pro sebe leda ve smyslu, že toho chce říct až moc, jinak pokud tohle není profesionální práce, pak už nevím co.
    Postrádá lidskost? Je až hororově lidská. Nihilisticky lidská - jsme jenom my a naše neskutečné mozky. Osud a jeho vznosná romantika, když seš nahoře a ukrutná tíha, když seš dole. O tom jak mocní udržují slabší v šachu; ženy, dělnictvo, byrokracie; o způsobech, které nejsou zjevné; o osudu a jeho napojení; o vrstvách; stát se zrůdou jakoby z nudy (Což není malá věc. Ta nuda.); z cynismu moci; porušit ultimátní přikázání: Ženu nezabiješ. Tímto rituálem dostat od bohů moc. Tyhle archetypy: lidem neurčené pravdy odhalit skrze násilí, sex, tělesné extrémy, zrod, tvorbu. Uzříš substanci a tím se ocitneš ve světě substancí. Jde o to to ustát. Být sám natolik mocný nebo nemocný. Záporák, který neudělal chybu a stal se skutečným šampiónem ďábla. Skoro hrozí, že to někdo vezme jako vzor, ale Moore vždycky počítá s vyspělostí čtenáře. Detektivka detektivek. Osud si vyvoluje všechny stvůry i světce. Všechno je napojeno: všechno je významová korelace a Moorův styl to ví. Zvláštní případ, kdy dílo mluví samo o sobě tak přímočaře a zároveň nepřímo. Napsal Moore příběh o skutečnosti samé? Nelze se pohybovat v čase, ale čas je iluze - plyne nám před očima a my s ním v konvenčním smyslu nic nenaděláme. Že je všechno naráz se nemyslí nic jiného, že časoprostor nazývána čtvrtá dimenze je prostor ve kterém se pohybuje hmota. Nejsou doby, jen hmota byla nějaká a změnila se pohybem. Nejzábavnější politika a nejohavnější telenovela. Ošemetná tajemství vládnoucích. Chrám utrpení a autority. Dunivý vesmír nádherné moci. Záchrana dějin na konci dějin. Muž a žena jako bipolární energie tvořící universum. Pád jasného monarchistického světa a vznik demokracie: média - polopravdy; trh - polopravdy; volby - polopravdy, ale co jsme čekali? Po tisících let království je moderní společnost stále děckem. Teprve se učíme vládnout. Minulost jak z jiné planety tady ožívá před očima. Pohyb ze tmy do záře. O pádu mužství a posledním muži. Tvůrčí čin jako ornament ve věčnosti - Já mocnější, starší, větší - JÁ DÁL.
    S věkem začínám chápat jak je Alan dobrej. Velikán, génius. Jsou to zprofanované lichotky, ale u něj platí. V literatuře za to neručim, ale obecně je podle mě poslední OPRAVDOVÝ umělecký génius. Jako byl Shakespeare, Miles Davis, Michelangelo, Mozart. Jen je pořád naživu a zažil tuhle tragédii, kdy se rychloobčerstvení mísí s božskou manou. Jedno má jednou 4 hvězdičky, podruhé 5. Bavil jsem se kluci a holky. Dávám pět. Doporučuju ke koupi :)
  • Syndrom
    Syndrom16.10.2018 16:18Watchmen - Strážci (2. vydání)
    Slovní a grafické nápodoby byly obnošenou vestou hned napoprvé. Akce moc košer taky neni. Krásně hluboce promyšlené - velikášské romanopisectví zhuštěné do krátké obrázkové knížečky. Vlastně svým způsobem dlouho pohodová, příjemná, lidská věc. Famózní literární záběr: jazyk vedle jazyka, vyprávěcí struktury ve vrstvách - komentování komentovaného…filosofie v pohybu; člověk ve víru bizarně ironického osudu ; vím, že nic nevím jistě. Strážce hlídá Hodinář.
  • Syndrom
    Syndrom2.3.2017 10:36Punisher MAX #03: Matička Rus
    "I sleep for three days straight and then I take a walk through Brighton Beach." Dobrej pocit po tom neustálim zabíjení si taky občas Frank zaslouží. Poctivej špiónskej thriller se kterym si Ennis jako obvykle hezky hraje. Tentokrát Rambo ví do čeho jde a chladnokrevné kalkulace zmrdů nahoře drží na uzdě hovado Nick Fury.
  • Syndrom
    Bravo! Pečlivě poskládaná mozaika Frankovi pološílené a pologeniální duše. Že by inspirováno Návratem Temného Rytíře? Cela mě sere, protože je to nudná (takže zvrácená) výplň, jinak supr. Moderní válka. Blakeovo peklo. Sejmout ty korporátní svině. Souhlas. Souhlas. Souhlas. A rodina.
  • Syndrom
    Syndrom1.3.2017 14:43Punisher MAX #01: Na začátku
    Čtu to v originále: It´s one in a thousand who´s got it together--who thinks soldier means soldier--who knows it´s a life--válečné přesahy. A že jich ještě bude. To, že jsou války za svobodu pro americkou vládu kapitalistickou invazí a policejním zásahem dneska už dávno není nic objevného, ale v 19, když jsem to četl poprvé bylo.
  • Syndrom
    Syndrom26.2.2017 10:37Nitro těžkne glycerínem
    Druhé přečtení: Dvě okýnka dole vlevo na straně 22..."Pozval bych vás dovnitř slečno Vickersová, ale včera mi pokládali nový koberec a ještě to nezaschlo" :D :D...Uvězněnej králík na straně 9 a finální bitka... Vtipné detaily, originální metafory. Sebeironie. Naturalismus. Černá komedie jak se patří. Hezky sviňská pointa. Kopřivu mám rád. V tom jak bere v potaz zlo, v jeho citu a kreativitě slova, v tom, že má jako autor koule a sebevědomí. Připomíná mi Palahniuka bez mindráků :D S úchylným pozitivismem plnou parou vpřed . Hrabat se ve střevech a v kundách...se zvráceným úsměvem na rtech. Grus je taky frajer. Bisley bez hypernadsázky a výbušnosti směrem k evropskému realismu a k vyprávění. Akrylová sytost, připomínající Total Recall nebo týpka jménem Siku (Soudce Dredd, když se porouchá výtah-to já jen vrstvim, protože nevim jak to pojmenovat) We are all living in America, its wunderbar.
  • Syndrom
    Syndrom24.2.2017 20:58Punisher IV.
    Povinná návštěva Irska. 'Reportér' jako zabíjení na speedu. Oddechová série s originální kreací v detailech.
  • Syndrom
    Syndrom24.2.2017 20:40Punisher III.
    Když zakopnete v New Yorku: Ennisův technický scénář aneb Frank přemýšlivým chodcem. Hlenožrout, chcankosrk, koňohryz: vojenská hantýrka v pravém smyslu slova :)
    U Rusáka už to přepísk. Kapitola bez slov je výplň, ale rozšafný Dillonův scénář tomu dodá trochu šťávy.
  • Syndrom
    Syndrom24.2.2017 20:21Punisher II.
    Molly je můj typ. Škoda že....mno. A dobrej antagonista samozřejmě vždycky zvedne laťku. Překlad už v pohodě.
  • Syndrom
    Syndrom24.2.2017 20:10Punisher I.
    Co je to do psí boudy za tlumočení? (napsáno v úctě k originálu). Freakshow=zrůdoslav...Jako dobře, originální, ale zní to stupidně. Co třeba Frankenstein? Nastartuj amnézi=forget it never happened...ve smyslu podstatného jména. Křečovitý. If you´re too shoot, I reckon you´re too close period=Jediný kontakt, který mi vyhovuje je prostřednictvým kulky....bez komentáře. A další. Přijde mi zvláštní, že u náročnýho Kazatale, kterého Štěpán Kopřiva zmákl na jedničku byly výtky a tady nic. Přitom to celý smrdí sýrovou odbytostí za předkožkou. Kresba se sem hodí, ale Punisher v tomhle druhu srandiček? Zvlášť v kontrastu s řadou MAX to působí neuvěřitelně absurdně...a přesto jsem se bavil. Ennis je prostě zvrácená hračička.
  • Syndrom
    Syndrom19.2.2017 21:18Sláine: Válečníkův úsvit
    Důstojnost superbojovníka. Lehkost Ukkova vyprávění, které Mills začne naplno využívat až později. Neopohanství do každé rodiny. McMahon mě taky bavil nejvíc. Ukazuje barbara a jeho svět se surovou, tvrdou a neotesanou poetikou. Takhle má žánr vypadat, ačkoli některé obrazy kreslířů ilustrátorů jsou skutečně boží. (Pokroucenec se chladí u vodopádů, hadí démon, pokroucenci obecně, bitevní montáž...) Jako odpočinkový to je, vo tom žádná, uspěchanější, ale v duchu komiksových sešitů, médiu obecněji a dobrodružným chlapeckým kořenům to dělá čest s rozhodně nikoli banálními pointami. ("uvízl v příbězích o vlastní slávě...nedokážete žít z potu vlastní práce-musíte ho ždímat z ostatních...provozovat obchod s otroky není jen o práskání bičem....přijímám život tak, jak každým dnem plyne. Politika mě nudí...Za Sláinových časů byly urážky ceněny stejně jako meče"...a tak) Elegantně jednoduché a silné. Mně se prostě ta stará škola líbí víc. Přijde mi, že tehdy si dospělí uměli hrát, zatímco dneska si puberťaci hrajou na dospělí. Čtyři hvězdy bez pardónu.
  • Syndrom
    Syndrom18.9.2014 23:17Preacher/Kazatel #03: Lovci
    Druhé přečtení: Jessie si za zaslouženou pomstu vzal další řádnej kus sebevědomí a konečně i kus Tulip. Vztahy nejenom mezi nima jsou prohlubovány a charakterizace Ennis sklízí s patřičnou pečlivostí, kterou si je i napsal. Sexuální vyšetřovatelé jsou jen taková volovina, jak propojit klaďase se záporáky, ale čím víc budeme poznávat skvělého Herr Starra jako hlavního protihráče, tím víc je první setkání s ním srandovnější. (Na týhle postavě si autor zarajtuje při každý příležitosti :) )
  • Syndrom
    Druhé přečtení: Seriál se vyklubal v poctivé filmové drámo plné velkých emocí a velkého oddychu od irského (Irčan Ennis, nic proti Irčanu Cassidymu, skvělému sidekicku, který ještě hodně nabídne) hrubozrnného humoru. City jsou v Až do konce světa přímo hmatatelné a vítězství grandiózní, které vámi projede jako elektřina. JUPÍÍÍ - JOU! Kurva jo, že pět!
  • Syndrom
    Druhé přečtení: Uvědomělá, nápaditá, úchylně vtipná, filmovou kresbou (skvělá mimika, plyn na vyprávěcích technikách, brzda na výtvarné estetice) a scénářem podaná kecačka, která parádně loví čtenáře přísliby zajímavých minulostí a budoucností neméně (spíše více) zajímavých, propracovaných postav. Výborný rozjezd (tempem vskutku seriálové - nedivim se všem pokusům o zfilmování) série. ÁÁÁÁÁ....I přesto jsem jednu hvězdu ubral. Sílu jiných Ennisových booků (i v Preacherovské řadě) první kniha nemá.
  • Syndrom
    Kresba by mohla být nápaditější (pozadí jsou vážně neuvěřitelně fádní i na mainstreamové standardy), ale skvělé ironické a upřímné dialogy komiks vyvažují. Relativně dobrý příběh pak ke konci trochu brzdí příliš dějových linií a obecně nedostatečně propracovaná dramaturgie. Whedon byl vždycky hlavně kecka než strůjce vizuální řeči a tak si dává prioritně záležet na civilních problémech postav než na epice. Samotné charaktery pak tvoří jádro celé jeho tvorby (genezi tohoto jádra můžeme přičíst zálibě v superhrdinských komiksech a seriálové scenáristice), ovšem oproti Moorovi, který z nich také těží, se vydal bipolárně odlišnou cestou. Tedy oproti složité vnitřní psychologii superhrdinských postav nasazuje vztahy, vztahy, vztahy a nadsázku.
  • Syndrom
    Bendisovi civilní dialogy. Kresba je (až na nápaditější vložky v podobě stylizovaných flashbacků a retrospektiv) mainstreamová nuda a příběh překombinovaná sračka. Komplexní znalost Avengers pomůže, nicméně neuvěřitelně plochý děj nezachrání. Kdybych chtěl být krutý řeknu, že Bendis (vzhledem k informacím v doslovech) prostě hrál na kontroverzi hromadnější smrti hlavních postav a nostalgii čtenářů, kteří látku kupují roky.
  • Syndrom
    Nápadité, konstruktivní a vtipné dialogy. Větší psychologická a mytologická hloubka (první funguje líp, druhá hůř).
  • Syndrom
    Syndrom8.1.2013 15:13Blacksad (pevná vazba)
    Ryzí drsná škola 50.let, avšak už s postmodernější psychologií stěžejních postav, jejichž tvůrci chápou žánr dokonale a manipulují s ním. To se ovšem netýká zápletek, které jsou ikonické a klasicky tragické. Neuvěřitelně propracovaná kresba a nápaditá (hlavně v humorných ohledech) antropomorfizace.
  • Syndrom
    Syndrom8.1.2013 14:58Superman: Rudá hvězda
    Méně politické angažovanosti a historických odkazů, zato více filozofie. Art Deco a spektakulární akce i rozměr. Extremizace, maximalizace zápletek a hrdinských atributů
  • Syndrom
    Vyzrálost hlavního hrdiny, pestrost lokací (respektive jejich perspektiva), formální invence (cyklické vyprávění, rozložení panelů,) odporný záporák, brilatní kolorace.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:10Z pekla
    Neuvěřitelně erudované a autentické, symboly a imperativy doby, mysticismus. Dokonalé dílo.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:07WildC.A.T.s – Návrat domů
    Politický přesah a charakterové studie, skvělý humor.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:04Věčná válka (paperback)
    Strojově přesná kresba, odtažitá reminiscence.
  • Syndrom
    Nápaditost zápletek, ale už ne jejich struktury(většinou), dětská cílovka, slovní nápodoby, postupný progres kresby i jazyka a hlavně hlášek.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:03Smax
    Fantasy prdel.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:03Sandman #01: Preludia a nokturna
    Symbolika, mýtický přesah, literární angažovanost.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:02Red Meat #03
    Škodí zdraví.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:02Preacher/Kazatel #03: Lovci
    Samoúčelná perverznost.
  • Syndrom
    Velice silný materiál ke zpracování, striktně mužská záležistost.
  • Syndrom
    Maskulinní hold texaským reáliím.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 11:00Nitro těžkne glycerínem
    Brutální, trochu dětinské a zábavně béčkové.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 10:58Lobo: Univerzální gladiátoři
    Čistě humorná akce.
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 10:58Lobo: Poslední Czarnian
    Lobova analýza
  • Syndrom
    Syndrom23.11.2012 10:57Kick-Ass: Nářez
    Cynicky-mladistvý humor, reference, převrácená klišé.
  • Syndrom
    Minimalistická kresba, silný námět, vypravěčský um.
  • Syndrom
    Nápaditá dramaturgie, mimicky skvěle zpracovaná konverzace. Slabý konec (respektive Constantinův twist).
  • Syndrom
    Skvělé intro (s daleko lepším překladem vyšlo v Crwi) a výtvarné provedení Johna, dobře vypointováno na samoúčelné zápletce.
  • Syndrom
    Syndrom18.2.2014 15:30Z pekla
    Josh: (Kastrace jsem se neobával, jsem si celkem jistej, že bych si svůj komentář před kýmkoliv obhájil:)) Věřim tomu, ale já se pořád těch Frantů a Venců z Kotěhulek u Zlámaný Lhoty bojim, ačkoli je fakt, že trolling už neni, co býval.

    (Jen mě to zcela minulo a nevěřim, že mě při druhym-třetím čtení něco osvítí.) - Ačkoli jsem na druhý straně barikády, osvícení by mi u těhle mindfucků taky pomohlo.
  • Syndrom
    Syndrom14.2.2014 13:22Z pekla
    Josh: Předpokládám, že očekáváš nějaký přísliby kastrací, ale myslim, že tvoje perspektiva je přesně taková, která má co vytknout.

    Ano, musíš přistoupit na Moorovu hru. Mistr si napsal dílo pro sebe. Pointa ale je, že ta knížka (záměrně píšu knížka, protože je to mnohem víc dílo literární) je nutně znovučitelná. Musíš kopat alespoň tak hluboko, kde tvůrci začali brát do rukou lopaty a rozsáhlé dodatky a vtipně vizualizované vyprávění jsou toho nedílnou součástí. Nebo taky ne. Troufám si tvrdit, že tak jeden člověk ze sta a rozhodně to nejsem já, by dokázal osvětlit všechny motivy v Z pekla a přesto ten komiks lidi milují a oslavují a mnozí z nich jsou čtenáři s vysokými nároky a znalostmi, né-li odbornící.

    Jistě. Balancování mezi exibicí a erudovaností jsem cítil taky, nesmíme ale zapomenout na velký řemeslný um. Ty postavy mají svoje místo a skutečně po druhém, třetím přečtení se v ních dá bez problému zorientovat a vcítit, navíc jejich počet a rozsáhlost dobového mapování utváří ústřední témata filosofie dějin, Fin de siècle a symbolismu. O tom, jestl Moore překročil míru toho mapování se však, jak už jsem zminil, dá mluvit.

    U kresby říkám v zásadě to samí, kopej. Já jsem taky poprvé trošku mžoural.

    Moore dekonstruuje žánry. To on dělá. Sex, filosofie, boření žánrových konvencí = Moore. Tady je to ve smyslu ne "kdo to udělal", ale "co se stalo", jak autor všude připomíná a to byl záměr. (ano je to taky hodně o odhalení záměrů, jak Josh správně rozpoznal.)

    Nechci samozřejmě nikoho násilím nutit, aby změnil názor nebo aby se vůbec angažoval. Je to jeho věc. Josh se může na moje kopání z vysoka vysrat a upřímně jsem rád, že členové komiksový komunity se umí vůči veledílům a všeobecným adoracím vymezit a přesto nemlít hovadiny. (Jakkoli je pro mě Alan Moore uměleckym vzorem, taky si chci občas odpočinout od čarodějových deep fucking "fucking" visions a nasát, nasmát přímočarou svéraznou moudrost Ennise. ((Než začne vrstvit jeden analní fór za druhym, jejichž ne samotná podstata, ale kadence mě donutí znova otevřít Top ten. Tady máš lidskýho Moora Joshi. Jak z učebnice.)) Z mý strany je to tak jen doporučení v podobě snahy a času a jedinou věcí, kterou jsem si v tomhle komentáři stoprocentně jistej, je, že Z pekla za to stojí.
  • Syndrom
    Syndrom11.2.2014 12:38* Připomínky a návrhy
    BTW tohle je určitě ten nejvícsemmagor dotaz, cos tady měl, takže sorry za mrhání času, ale vážně se mi to takhle zobrazuje. Ne, že by to byl takovej problém, batmana mám rád.
  • Syndrom
    Syndrom11.2.2014 12:35* Připomínky a návrhy
    když pak tu stránku refreshnu jsou to zase extraordinérní hvězdičky. I kdyby to bylo jenom u mě, připádá mi to jako zajímavá kuriozita. Nebo to vidí někdo jinej?
  • Syndrom
    Syndrom11.2.2014 12:31* Připomínky a návrhy
    mno, když klikneš na komentáře, tak první stránka je v pořádku: hodnocení označujou hvězdičky, ale na dalších stranách jsou to, fakt nekecám batarangy. Nebo to vážně vidim jen já a můj prohlížeč je na tripu. Nebo obráceně.
  • Syndrom
    Syndrom11.2.2014 10:28* Připomínky a návrhy
    Kaluž teď hodnotí komentáře nebo ty batarangy vidim jen já? Nevim, jestli se k tomu nechcete vyjádřit později, tak kdyžtak berte moji otázku za bezpředmětnou. (Jestli jste se k tomu už vyjádřili, tak jsem to nenašel áááá proto se ptám. Tak.)
  • Syndrom
    Syndrom16.6.2013 19:20* Připomínky a návrhy
    Asi jsem moc zvyklej na režim jinde, kdy se ta změna projeví u jednoho příspěvku, než u dalších několika nových. Přijde mi to technicky elegantnější. A jak jsem říkal ten původní názor bude stále vidět, takže "je to bomba, nejlepsi comics co sem cet" se nezedituje na "je to sracka", ale "je to bomba, nejlepsi comics co sem cet. tak to ctu podruhy a to je vam takova sracka..." v tom samym okně. Nechápej mě špatně. Nestěžuju si na to, že nemůžu projevit nebo změnit svůj nazor v databázi, jen na to, že ho nemůžu změnit pohodlnější a přehledější cestou. Možná to ale není takovej problém, jak si myslim. Klidně se smířim s dosavadním systémem. (Kdybys ještě přidal tu rychlou úpravu do 5 minut a moje děti (až je budu mít) by se tak nemohli smát mý trapný gramatice, tak to smíření bude daleko příjemnější).
  • Syndrom
    Syndrom16.6.2013 18:24* Připomínky a návrhy
    Zack: Bavíme se o komentářích, ne o diskuzích. Je to názor na dílo, mnohdy zatraceně osobní a ten se přece může neustále měnit. Chápu, že bych si měl stát za svým prohlášením a jakmile ho uploaduju, už bych měl mít jasno. Jenže jasno je tááák relativní pojem. Třeba na CSFD (doufám, že komiksáky neurazím, když použiju srovnání. Podle mě se jedná o velice solidní server) tamní štamgasti ty komentáře doplňují jako po druhém zhlédnutí: nebo zatím dám čtyři atd. Což je řek bych skvělý kompromis. Na jednu stranu to nezbavuje zodpovědnosti (nechat ten původní komentář by mělo být otázkou cti a odměnou pak příznivý ohlas komunity, třeba romantickým vyznáním na uživatelově profilu) a na druhou to ponechává možnost osobního růstu. (Třeba na takovej Incal se mi mění názor po každém přečtení. A když jsem zhulenej po každé stránce). Nemám samozřejmě právo Zackovi vyrazit dveře s výkřikem "Im Namen des Gesetzes werden verhaftet!!!!!" a taky to neudělám. Je to admin a jeho rozhodnutí budu respektovat.
  • Syndrom
    Syndrom14.6.2013 15:02* Připomínky a návrhy
    Je možné editovat komentáře? (Otázku už jsem tady někde viděl. Jen odpověď ne. Jestli už se tohle téma probíralo, tak sorry.)
Sbírka z comicsů na CDB
Četl/a: neveřejné
Mám: neveřejné
Chci: neveřejné
Sháním: neveřejné
Nabízím: neveřejné
Osobní: neveřejné
Sbírka mimo CDB
Četl/a: neveřejné
Mám: neveřejné
Chci: neveřejné
Sháním: neveřejné
Nabízím: neveřejné
Osobní: 0