Další příběh, ač o chlup starší, ve kterém je Batman zdrogovaný a zmanipulovaný pro nepěkné věci, chvíli tedy trvá, než se otřepe, a všem opět nakope zadnice. Postava darebáka v podobě jáhna je zajímavá, anarchie v Gothamu až nevídaná. Fakt se divím, že tam ještě někdo žije.
Je to bezesporu zábavný dobrodružný příběh raných devadesátek, pro které mám neobyčejnou slabost, se vší tou naivitou, patosem a scénáristickými povytaženími obočí. Batman feťákem a proti žralokům, neber to.
Není to hluboká antropologická studie, ale tato nenápadná manhua je milé překvapení, které i tak představuje nejen zajímavé tchajwanské zvyklosti, ale i dosti tklivý příběh o smrti, smíření s ní, ale i lidských snech, co se dají v životě ještě stihnout.
Po druhé stránce jsem si říkal "wow, to je fajná Jonasova kresba", po třetí už jsem si říkal "jejda, to bude průser". A skutečně, ač jdu, zdá se, proti dosavadnímu proudu, četbou natahovaného a zmateného příběhu, který mohl skončit už asi tak třikrát a nejlépe do čtvrtého sešitu, jsem se vysloveně protrpěl. Až si člověk říká, kolik zbytečně a přitom hezky nakreslených stran tady vzalo papíru. Cullen Bunn má hodně nápadů, sem tam i cit pro atmosféru a zajímavý detail, ale postupně zjišťuji, že to nakonec není až tak dobrý scénárista. Za krásnou obálkou od Jenny Frison se skrývá banální akční horor plný násilí, které je spíše tupé, než aby šokovalo, a to vše zakončené vyhaslou "pointou".
Roztomilá ztřeštěnost pokračuje, první souboj mangovsky nejklišovitější jsem si odtrpěl, obskurní obyvatel truhly mě pobavil a nakonec nás trochu o konspiraci trochu polopaticky vyprávějící a teprve načatý příběh upozorní na to, že lhát se opravdu nemá.
Sokol je velice významným "vlastivědným" prvkem české historie a je fascinující si jeho dějiny připomenout, pročítat a dozvídat se nové věci a zajímavosti. Tento příběh pak vypráví o době, kdy vlastenectví znamenalo hlásit se k určitým ideálům, které později vedly ke vzdoru vůči útlaku nacistické a komunistické totality; nikoli naopak, kdy se dnes leckterý nácek i bolševik vlastenectvím zaklíná. Sokol jako by byl u všeho, u dozrávajícího obrozenectví, vzniku republiky, odboji a boji za druhé světové války, hrál svou výraznou roli a do dnešních dob - přes komunistický zákaz - přežil. V tomto ohledu je komiks opravdu "naučný" i poučný.
Minimalistický vzhled obálky limitky se mi líbí, ale jakožto jediný nepatrný rozdíl oproti normální verzi to působí velice úsměvně. Ale nejsem sběratel, ani marketingový poradce Arga, tak je mi to jedno. Další věc, kterou nechápu, je, kde Michal Kocián, ač je tu mnoho "doslovného" realistického překreslování fotografií a obrázků lidí a budov, kde na všechny ty komiksy bere čas, vždyť to musí být tuna práce. Celé vyznění a zejména konec je trochu sebepropagační, ale tím se člověk nemusí nechat rušit.
Dílo Petera Wohllebena je velice podnětné a důležité ve snaze měnit civilizační paradigma ohledně chování se k lesům, pralesům, stromům a vlastně přírodě obecně. A jak mě bavila a oslovila jeho slavná kniha, musím říct, že se nečetla vždy úplně hladce, jako kdyby těm nesmírně zajímavým informacím a postřehům chyběla jakási šťáva. A komiksová adaptace a ještě pod taktovkou krásných tahů a barev Benjamina Flaa je asi ta správná odpověď. Když si čtete o přírodě, je normální, že chcete vidět obrázky, ilustrace, herbáře, nákresy, zelené krajinky... dejte to do povinné četby na školy.
Asi není příliš co dodávat k mému komentáři k prvnímu dílu. Snad jen, že některé komiksy na stole vedle prostě uzrají a když nadejde čas k četbě, odmění se vám příjemným chutným čtenářským zážitkem. Gaiman dělá to, co umí nejlépe, a i když se jiní Russellovi nevyrovnají na poli výtvarném, velice zdatně mu sekundují. Dokonce i David Rubín, který mi občas úplně nesedne, vytvořil něco, na co se pěkně kouká, přestože je stylově prostě jinde. Kulturně-komiksová lahůdka.
Jako čtu to (bohužel) snad všechno, ale Jodorovského univerzum je primárně přeplácané pseudofilozofické postmoderní prostředí plné originálních, leč hloupých světů se snad ještě dementnějšími obyvateli. Necenzurovaný výtrysk imaginace v nepovedeném střetu vážnosti a humoru.
... s inscenací Hamleta zasazenou do nevěstince, kde Hamlet je ve skutečnosti mladá prostitutka v lesbickém vztahu s bordelmamá, by měl problémy každý soubor.
To teda. A co pak s tímto příběhem? Komiks totiž také trpí, řekl bych nesměle, mnohem větší uměleckou ambicí, nežli se nakonec v celé své kráse, jež není úplně dokonalá, odhalí, nicméně i tak jde o velice zajímavé komiksové dílo s originálním námětem a sympatickými devadesátkovými vibes.
Tohle je nízký kýčovitý útok roztomilosti na lidi, co mají rádi kočky, a to ve specifickém a známém japonském přeslazeně potrhlém stylu. Přiznávám, že jsem se někdy poddal.
Nejsem kdovíjaký fanda Star Wars, ale tento komiks mě příběhově chytil a do konce už nepustil. Skvěle a hlavně zábavně sepsaný příběh z tuniské pouště vydupaného filmu, kterému nikdo nevěřil, snad nakonec ani Lucas sám, ale který se stal bezkonkurenčním fenoménem a je jím dodnes. Velká paráda.
Trochu nadsazené či možná lehce definičně minuté říkat tomuto "gamebook", když jde de facto pouze o možnost přečíst si hlavní část a pak kreslené apendixy (případně přeskakovat kapitoly). Zároveň jde o komiks, který se tváří, že je určen mladším čtenářům, nicméně jeho faktografický a biografický záběr je natolik nahuštěný, že může jít malému čtenáři místy hlava kolem. Tam, kde se naráží na kontroverzní témata typu budovatelského psaní i chování padesátých let, Šalamounová trochu mlží, stejně jako její hrdina Sekora. Tam, kde se řeší tragické události (nacistické lágry), neztrácí komiks svou zvláštní rozšafnost. Přes to všechno jde o nesmírně zajímavý a očividně hlouběji vyrešeršovaný životopis, který poučí, dojme i pobaví. A té práce, které za tím vším musí být - respekt.
Nikdy nesuď knihu podle obalu, dalo by se zde volat, neb za dětinskou fasádou se skrývá velice vtipný satirický komiks o nanouniversu uprostřed ohromného universa, který obývá věčně zpruzená princeznička. Její komentáře se pak dotýkají filozofie, přírodních věd, společnosti i feminismu, občas tomu na chvilku dojde dech, ale celkově vzato se jedná o strašně příjemné dílo v podobě takových jakýchsi vylepšených "stripů".
Asi bych raději četl komornější Ú.P.V.O. nežli postkatastrofický pseudozombie splatter s literární reminiscencí na The Road Cormaca McCarthyho. Ale "Když zamrzlo peklo" bylo celkem zajímavé.
Smutná reflexe konkrétních osudů tragických událostí způsobených ruskou agresí. Ze všech příspěvků vypíchnu příběh Anastasii Tovstokor, který je po formální stránce naprosto vybroušený, "profesionálně komiksový".
Právě kvůli ruské vojně a dělnickým jídelnám se rozšířilo povědomí, že boršč je dědictvím celého Sovětského svazu. Protože tito chlapci si rádi přisvojí cokoliv, co jim nepatří.
Byl jsem zprvu poněkud zklamán, že se nejedná o kulturní dějiny slavné polévky v komiksu, ale nakonec... v podstatě ano! Velmi milé komiksové vyprávění o přípravě na rande, které spočívá v kulinářské snaze ukázat se, přičemž věci nejsou tak jednoduché, jak se může zdát. Podobné gastrohádky známe i z Čech, aneb řekni mi, jak děláš svíčkovou. Maďaři a guláš, Řekové a tzatziki, Poláci a žurek, Izraelci a humus... je to všude. Tento komiks se s tím popasoval s vtipem i roztomilou pointou.
Je to přitroublé, ale velice zábavným způsobem. Studoval jsem chvíli i geografii zdejšího světa a ta je už ulítlá maximálně. Všichni řvou tak, že se jim huby otevírají do japonské Macochy. Všichni mají zásadní zásady nebo jsou šíleně šílení. Ale o tom to možná je.
Je to místy lehce předvídavé a z vaku šťastných náhod se rojí známé postavy, ale je to stále dobrý zábavný milý ušák. Pointa první povídky se mi líbila moc.
Když jde o sněhovou kalamitu, jsem zvyklý na Bolka Polívku, když jde o Hercula Poirota, jsem zvyklý na Davida Sucheta:)) Každopádně zde se jedná o příjemně nakreslenou jednohubku, která samozřejmě vděčí hlavně své předloze.
Svým způsobem zajímavější a napínavější souboj než v Death Note, do toho děsná atmosféra, jež na mě emočně působí (dojetí, zhnusení)... zkrátka tahle manga mi padla do noty. A ač se zdá, že se řítí do rozuzlení, je tu dalších 7 dílů, ve kterých upřímně netuším, co se odehraje. Snad se to nezkazí.
Humor černý jak obálky Smutenových knih a hřbety komiksů od Mighty Boys. Hrozně zvláštní, že je to v krátkém čase druhý autobiografický komiks, ve kterém se objevuje králíček s těžkou nemocí. Smutenův humor ale opravdu není tak něžný, jako v předešlém případě, je to humor nemající vnitřních překážek, humor pohybující se občas na hraně jakési dospělácké drsňácké infantility. Což je, alespoň navenek, výzbroj, která vás možná v takových životně zásadních a negativních chvílích do jisté míry ochrání. Ke konci komiksu však také cítíte, že je to všechno v tomto podání sice dost vtipné, ale úplná prd*el to taky není.
Zajímavá výtvarná stránka (místy spíše se všemi svými výstřihy a neonově-oparovou atmosférou dost líbivá) a ozvláštněný námět zde značně vyhrál nad samotným dějem.
Drží si to návaznosti na předešlý díl, opakují se věci, které jsem vypichoval i předtím - výborný námět, zvláštní realistická kresba, až mnoho podivných náhod ve scénáři s tentokrát lehce deus ex machina motivem. Ale, jelikož jsem si zvykl, autor si drží svou poctivou řemeslnou kvalitu a ve svých nápadech na mimozemskou flóru a faunu se naprosto utrhl z řetězu (a to myslím v dobrém), užil jsem si toto vizuální dílo i příběhově. Má to stále své mouchy, ale vlastně je třeba před celým komiksem svým způsobem smeknout.
Tak mám tu čest seznámit se s nejpopulárnější mangou a musím konstatovat, že ona určitá dětinskost a výrazová přehnanost je vyvažována zábavou. Tetovat si to na lýtko jako můj kamarád asi nebudu, ale je tu jakýsi potenciál, že zkusím i díl druhý.
Mnou dlouho očekávané uzavření jedné skvělé série, která v posledním díle trochu nabere časový spád - přece jenom tu Riad náhle pokrývá 17 let, a to dosti formativních. Je to už cesta fyzicky bez otce, duševní boj s ním však stále trvá, je to cesta od losera k úspěšnému tvůrci, snad i trochu samolibého, cesta k svému ztracenému bráškovi. Opět se sluší poděkovat nakladateli, že něco takového vydal.
Autorova snaha v rámci dobrodružně historicky-fiktivního komiksu vyobrazit "pravdivý obraz císaře" je sice chvályhodná, ale svým způsobem vzhledem ke zvolenému médiu a vyprávění trochu úsměvná. Také příliš nechápu, proč se vysvětlující poznámky dávají před samotnou kapitolu, to nedává příliš smysl, ale to jsou jen takové povzdechy ke komiksu, který patří k tomu nejlepšímu, co Josef Vybíral vydává. Jedná se o povedený a všechno jen ne plochý a černobílý exkurz do historie starověkého Říma a jeho aktérů, jimiž cloumá mocichtivost, sexuální a jiné temné pudy. Cosi jako morálka je též přítomna, ale střídavě objevující se a zapuzována.
Za mě je to ze strany hlavního hrdiny už tak trochu mlácení prázdné slámy, jež je ověšena na relativně napínavém ději, který se však najde v každé průměrné gangsterce. Tím, že si zdejší vrahoun nachází nové kamarády (vlastně se polidšťuje), jde tak trochu proti původnímu zajímavému námětu chladného pragmatika, který se neohlíží...
Další příklad vítězství formy nad obsahem, duchem a dobrým čtenářským zážitkem, a to to dělal - pravda, ne vždy bezchybný - komiksový harcovník Dorison. Mnoho slov, ale nevíme po dvou knihách moc, cliffhanger included. Míchanice špíny chudinských francouzských čtvrtí s magickými scenériemi jakéhosi světa jinde a s naivitou a nucenou odvahou dětských protagonistů mě za srdce příliš nevzala.
To je fascinující střet infantilní roztomilosti a humoru se smrtelnou vážností, kde se hlavní psychologické drama odvíjí od dualismů střela-přihrávka, já-tým, ego-vítězství. Fotbal je tu "mangovsky" naroubován na spletité bodované systémy s nejasným pokračováním a úkoly (ala Gantz), s jakoby sofistikovaným plánováním (ala Death Note) a s týmovkou různých schopností a snahou se jednou stát nejlepším (ala Naruto)... je to vlastně vtipné, jak se během zápasu a akce hráči oslovují jak v klasických brakových komiksových příbězích a všude se to rychle míhá, ne však nutně s tím, že si chtějí dát do tlamy, ale protože tu lítá balón. Jsem zaujat, ale protrpěl jsem to.
Segrelles, výtvarný génius, jinak roztomilý scenáristický ťuňťa, nám servíruje opět dobrodružný příběh, tentokrát se silně vodní tématikou. Dialogy opět lakonické, téměř až autistické. Neprozradím snad mnoho, když řeknu, že to všechno opět dobře dopadne. Segrellovi jde malovat i s počítačem, ale co naplat, ve srovnání s klasickou malbou je to samozřejmě ošklivější.
K uzoufání špatný a nevtipný příběh, který podle příšerně otisknuté předmluvy (zelené roztěkané písmo na hnědém podkladě, ale v pohodě, dělají to překvapivě i vymazlené knihy o designu) byl sepsán jakože "hm, zkusme to", nezachrání ani jakoby "vtipná" pointa... přemýšlející a o svém osudu filozofující zombie bez mozku, producírování se s miminkem po zničené Zemi, o které se neví, zdali je bezpečná, naivně se představující Silver Surfer... k čemu ses to Kirkmane upsal? Z tvých dialogů je zase patrná snaha to nějak uhrát a vysvětlit, ale co funguje u Walking Dead přirozeně, tady moc ne. A Phillipsovi taky více sluší noir. Člověk by asi musel být jo velký fanoušek Marvelu a k tomu ještě zombie žánru, aby to zabralo. Já nejsem ani jedno.
Nesmírně roztomilý, dojemný, ale i vtipný a v autobiografických základech a zkušenostech autorky s rakovinou hlubší příběh, který mě tedy dostal. Svou "jednoduchostí", něžností a nehraností.
Parádně nakreslená záležitost, která trpí - podobně jako jiné frankofonní dobrodružné fantasy komiksy - jakousi hůře definovatelnou přeplácaností děje. Seznámíme se sice s pěkně vykresleným světem kdesi "za", ale většinu času strávíme ve francouzském "všedňákově", kde - což o to - venkovská Bretaň má v tomto výtvarném pojetí také neuvěřitelné kouzlo, ale my sledujeme nějakou prapodivnou takřka postkatastrofickou Paříž, vůbec nevím proč, která se potácí nad propastí, ale na kafíčko, pivínko si zajít v klidu můžete, vlaky jezdí a pekárny jsou plné baget a koláčků. Vůbec mě to vlastně nezajímá včetně jakýchsi pokusů o sociální komentář, a základní náměť, který by mě zajímal, není zase tak úderně přitažlivý a vleče se. Druhá kniha byla nesmírně nudná, uondaná a takřka zbytečná. Do toho tu máme zamilovaný trojúhelník a zvláštně rychle proměňující se charaktery jednotlivých postav. Tři hvězdičky jen s hodně odřenýma ušima, protože to hezky vypadá.
Místy vtipný crossoverový úlet, ve kterém dominuje působivá výtvarná stránka. Ale jak mě celkem bavil začátek, poslední příběh s Jokerem jsem už nebyl téměr s to dočíst.
Dlouho jsem nečetl tak dobře napsanou a napínavou mangu, která s vámi hraje chvíli otevřenou, chvíli tajuplnou hru, přesto není kdovíjak zbytečně překombinovaná, jako to někdy bývá.
To dílo je po románu a filmu pro mě už lehce omleté a ač nemůžu říct, že by mě nebavilo, jsem z té postapo deprese vždy trochu sklíčený. Jenže tady tu samu o sobě dobrou předlohu Manu Larcenet a jeho kresba povyšují na něco skutečně velkolepého, bezesporu uměleckého a dráždivě působivého.
Zajímavý exkurz do japonské tradice a mangy poloviny 20. století. Prvotní nadšení z humoru, roztomilosti i obskurního strašení se však u mě brzy s delšími příběhy vytratilo - ona dobová, "humorná" a kulturní propast je myslím horko těžko překlenutelná.
Já jsem se toho trochu bál, bál jsem se nějakého naivního splatterpunku, ale James Tynion IV je naštěstí šikovný scenárista, který, ač mě to celé děsí a zajímá trochu méně, než záhodno, to pěkně ukočíroval po stránce čisté plynulosti i napětí.
Platí rozhodně to, že se jedná o to výrazně lepší, co v superhrdinských komiksech kdy vyšlo. Reportér s vizáží jednookého Jima Gordona zde rozvíjí své psychologicko-sociální úvahy o světě, ve kterém si maskovaní supersiláci dávají neustále po tlamě, ale pro mě zůstává hlavní ten pohled "zdola", doslovný i metaforický, který se zrcadlí v parádní ilustraci Alexe Rosse. Třeba ten samotný obraz z obálky je úžasný, o ostatních obrázcích, scénách, výrazech ve tváři ani nemluvě, i když je to někdy už jen krok od líbivého kýče. Což je ale i trochu příběhově. Ač to vyšlo mnohem dříve, je to takový hezký čtenářský doplněk k Alias, který se na marvelovský svět také kouká z úplně jiného úhlu, který mě baví.
