Zajímavý nápad, skvěle nakreslený a dobře odvyprávěný. Dlouho jsem čekal, v co se to nakonec vyvine a pokud se to v něco vůbec vyvinulo, tak to nebyla taková bomba. Ale to čekání (vzpomínání) na "něco" bylo příjemné, taková lyričnost střídající se s epikou. Zkrátka nevím, jak to lépe popsat a už nebudu plácat:)
Laskavý a jemný humor ala Snoopy (a tygr jak z medvídka Pú). Opět platí to, že samotné stripy by mě nikdy asi neoslovily, ale takhle pohromadě je to slast a balzám na duši...
Já nevím, jestli je to kvůli tomu, že je to furt variace na to samý, nebo je to objektivně a skutečně horší než Casino Royale, ale už jsem se docela nudil...
Naprosto skvostné dílo kolosálních rozměrů. Vypiplaný příběh do posledního detailu plný zajímavých dějových linií a rovin, které se na konci spojí v jeden zcela harmonický celek. Velmi hutná a temná atmosféra dobře klapajícího strojku vyprávění ozdobená přirozenými dialogy a skvělými monology doktora Gulla. Těmito větami bych tuto knihu tak nějak kostrbatě popsal teď, krátce po přečtení poslední stránky. Je pravda, že mi tlusté dílo (na komiks) dalo zabrat, ale ani jednou jsem nedostal pocit, že je tam něco navíc, že je tam nějaká věc zbytečná či že je kniha uměle natahovaná. Vše jakoby mělo své precizně vybrané místo v příběhu a všechny rozuteklé a zašmodrchané nitky nakonec skončily v jednom bodě. Měl jsem pocit, že Moore už nemůže vymyslet lepší (nebo alespoň srovnatelné) dílo než je V jako vendeta a Strážci, ale hrubě jsem se zmýlil.
Jsem nadšený, ale to neznamená, že by dílko nebylo bez chyby. Třeba Campbellova kresba vytváří příhodnou atmosféru, ale zprvu mi vůbec nepomáhala rozlišovat jednotlivé postavy, které byly až moc podobné ostatním a zároveň sami pokaždé vypadaly trochu jinak. Možná se také Moore až příliš pokouší o intelektuální fabulace a trochu to přehání, ale tahle kýčovitá patetická rádobymoudrost či jak to nazvat je rysem všech Moorových děl a vždycky se jí alespoň špetka objeví. To samé platí o klasické moorovské mystičnu, viz Gullova smrt (podobný případ z Bažináče II. a jeho psychedelie). Tím chci jenom říct, že Moore je sice osoba nesmírně vzdělaná a všestranná a 90% jeho úvah a myšlenek je zajímavých, nicméně 10% je hnáno až na samou hranici snesitelnosti a začíná se jevit jako nešikovně konstruované pseudointelektuálno. Každopádně tohle dílo se jistě zařadilo do mého top ten (či snad top five) comics chartu...
Jinak se tam taky hodně souloží, což mi připomíná, že je tu ještě minimálně jedno zásadní Moorovo dílo, které jsem nečetl, a to jsou jeho Ztracené dívky. Tož to jsem zvědavý...
Jednou větou: what da fuckin hell?
Ale teď vážně, Reisenauer je mým veleoblíbeným kreslířem, bez kterého by týdeník Respekt nebyl Respektem. Znát ho pouze z tohoto komiksu, jeho kresba by se mi asi tolik nelíbila. Každopádně příběh je zvláštním surrealistickým experimentem protkaným hromadou citací a aforismů, ze kterých jde brzy hlava kolem. Lze tam najít i ten typický Reisenauerův rukopis v několika málo vtipných pasážích, jindy jsem naopak lehce tápal. Nejednoduchý to komiks.
Bond, James Bond... to je prostě klasika. Nevím, proč by měl někdo čekat něco jiného. Filmy i tyhle komiksy mají vždy úplně stejný scénář - Bond je někam vyslán, narazí na luxusní šťabajznu, dají to nějak dohromady, dostanou se do šlamastiky, ale Bond to všechno zvládne a nakonec dostane dovolenou. Happy end a tečka. A o tom to je. Bond má specifické kouzlo a tahle kniha to potvrzuje.
Fakt nevím, co si o tomhle komiksu mám myslet. "Úmorné čtení" (viz flipflop) je dobrá definice, ale stejně někde v koutku duše cítím, že ten komiks není blbý, ani hloupý. On je určitě docela dobrý, ale já ho zcela nepochopil, to říkám na rovinu. Tohle si musím přečíst zhulenej, pak mi to dá jistě smysl...
Málem bych zapomněl ohodnotit a přitom na to odkazuji v předešlém komentáři... tohle je velmi příjemné vyprávění okořeněné jemným humorem a skládající se z velmi útržkovitých a na první pohled jednoduchých až banálních příhod. Přesto to jsou právě tyto příhody, které člověku uprostřed nelehké doby zůstávají v paměti a tvoří život životem. Místy se mi zdá, že Alan ve svých vzpomínkách "machruje", ale včas se vždycky sám shodí. A zvláštní kresba, která se jakoby vynořuje z bílého papíru je taky fajn.
Queeny rád nemám, ale na tom celkem nesejde. Dílo tak trochu vyjadřuje obava hlavního hrdiny (samotného autora), který si do deníku zapíše otázku, zdali jeho život není tak trochu nudný. Celkem trefné. Tato "autobiografie" se skládá (podobně jako např. Alanova válka) z krátkých vzpomínek a na první pohled banálních historek. Jenže tady historky skutečně zůstávají v rovině banality. Je to výpověď autora, která jistě vypovídá hodně o jeho životě, ale krom jeho rodiny nebo skalních fanoušku Queenů nemůže čtenáře tolik pobavit či zasáhnout (to je tedy můj ryze subjektivní pohled). Navíc je to zbytečně natažené. Z relativně podobného soudku bych doporučil spíše Pod dekou.
Tak koukám, že milovníky brakové literatury tohle moc nenadchlo. Že by znamení, že se jedná skutečně o kvalitní dílo? Ačkoli jsem odpůrcem přenášení klasických děl do komiksu a nejsem žádným velkým znalcem a fandou Hrabala, tohle se povedlo. Naprosto geniální téma a atmosféru vytvořenou temnou melancholickou kresbou doplňuje řada zajímavých myšlenek. Jeden z nejlepších komiksů, co jsem kdy četl.
Když přišel zlý Santa jako superpadouch, který vznikl náhodným pádem do radioaktivního materiálu, myslel jsem, že tu knihu nebudu mít sílu dočíst. Ještě pár stránek jsem úpěl nudou, ale nakonec se to rozjelo a člověk se chytil. Víceméně špatná zápletka a děj je kompenzován občasnými vtipy a silnějšími pasážemi, nicméně tenhle Hitman není žádné veledílo. V kresbě mě navíc děsně iritoval namalovaný pot (který vypadal jak vyrážka) a auta (která místo jízdy levitovala).
Já jsem zase Snoopyho nikdy nechápal. Připadal mi nemastný, neslaný... nevtipný. Ale s touto knížkou jsem do jeho světa nahlédl, něco pochopil, a hlavně si ho oblíbil. Věc se měla tak, že komiksy vytržené z kontextu a hozené v jednom kusu do novin, jsou bez celku dost k ničemu. Je třeba poznat kontext, postavy a celý Schulzův svět. Pak se vše pomalu vyjasní a připraví královskou zábavu plnou jemného humoru. I Garfielda je třeba číst zprvu s trpělivostí, protože to trochu dře, ale pak se člověk dostane do všech vtipů, narážek a zákonitostí. Jsem rád, že jsem si díky této knize našel cestu i k Snoopymu.
Opět ta zvláštní, místy kubisticko potrhlá kresba podtržená absurdními motivy, kterou mám na Anderssonovi rád. Ale Kontejner je prostě lepší. Tady mě pobavila řada věcí, ale samotný příběh byl až na pár detailů nezajímavý k uzoufání. A slovníček na konci je lízlý humorem, ale také trochu zcestnou levicovou optikou.
Přiznám se, že film jsem neviděl, ale o to víc mohu hodnotit nezávisle na něm. Komiks hezky plyne, kresba je docela dobrá, zásadní je samozřejmě téma. Ačkoli komiks nejde nijak zvlášť do hloubky a takřka nic neřeší, vystihuje velmi trefně absurditu války, o to konkrétněji absurditu palestinsko-izraleského konfliktu, který přesahuje hranice. Válka, která díky své hrůze vytváří sebeobranné amnézie obyčejných lidí, kteří ji viděli na vlastni oči, je sice lépe zpracována Joe Saccem, ale ten je více zaujatý a řeší jiné období, jinou oblast. Tohle také stojí za přečtení.
Wau, tak tohle je jako dostat obrovskou palicí po hlavě. Totální nářez. Naprosto věrohodné postavy, dialogy a hlavně drogové rauše a pocity. Když jsem knihu dočetl a odložil, musel jsem si chvíli zvykat na realitu. Kresba mě moc nebaví, ale ta atmosféra to všechno přebije.
Animace z youtube skutečně miluji a tenhle kocour je úžasné stvoření. Statické obrázky však už nejsou tak zajímavé. Je jasné, že kočky a jejich chování jsou plné klišé a klasických situací, přesto jsou vtipy na toto téma v podobě Tofielda doslova "obšlehnuty" z Garfielda. Nemusí jít o plagiát, ale ty vtipy jsou někdy skutečně naprosto stejné.
Tohle je tak trochu pseudointelektuální rádobyakční výblitek. Chaotičnost, nuda, příšerné až hrůzostrašné dialogy. Jen ta kresba, zvláště v historických částech, stojí za něco.
Tak četl jsem to později než druhý díl, ale na tom vzhledem k formě vůbec nesejde. Opět velmi vydařené vtipy a hlášky, kvůli kterým autorovi závidím jeho můzy. Ty ho musejí líbat po francouzsku a neustále. Strhávám něco za slabší rozjezd, něco za rasistický vtípek a něco za to, že autor neumí napsat jméno Nietzsche. Každopádně člověk se pobaví...
Celou dobu jsem měl pocit, že příběh je poměrně silně nastavován tak, aby byl dojímavý. Ale ono to tak asi má být i bez pomůcek. Smrt nevinného psa za účelem propagandy totalitního a zrůdného režimu je sice mikroskopickou kapkou v moři a platí Stalinova hláška "smrt jednoho je tragédie, smrt tisíců pouhá statistika", ale to nemění nic na tomto (lehce kýčovitém) zpracování a jeho snaze pokládat zajímavé otázky, a to čtivou formou. "Eisner" asi zasloužený... Ačkoli jsem věděl, že dojímat je tak trochu prvoplánovitý účel, málem jsem musel taky utírat slzu.
Kdyby mi to jeden známý nedoporučil, těžko bych si to asi někdy přečetl. A to by byla chyba. Neuvěřitelná zásobárna hlášek a vtipů, které potěší hlavně dospělé. Podobně jako medvídek Pú - děti potěší, ale dospěleé neskonale pobaví.
Skvěle zkonstruovaný příběh kazatele, blondýny a upíra, který je o dost sympatičtější než nějaký Robert Patizón. K tomu velká dávka humoru a parádní dialogy. Těším se na další díly...
Zdá se mi, že komentáře níže jsou celkem mimo, nikomu však nechci nutit mé subjektivní pocity.. Osobně se mi krátké epizody poskládané tak, jak vycházely v časopise, líbí ještě o chlup více než "nebelovská trilogie", která je však nutnou podmínkou pro přečtení "Na Trati". Číst stránky předtím nebo jednotlivě znamená vytrhat krátké příběhy z kontextu a zničit nesmírně zajímavý a často velmi vtipný celek, který sice ke konci ztrácí lehce dech, ale ještě včas umí skončit. Člověk si také odnese více, pokud vlastní alespoň špetku pokladu, jemuž se říká "všeobecný rozhled", a zná něco z české minulosti a kultury. A vůbec, slovy Wachka, sere pes...
Pro mě osobně po MAUS příjemná změna v tom smyslu, že Židi nejsou v jednom kuse masakrováni. Půvabný komiks, jehož příběh se teprve rozvíjí, ale už je prošpikován zvláštním židovským humorem a příhodami. Na "rozháranou" kresbu a text si člověk musí chvíli zvykat (připomíná mi nějaké staré čtyřlístky), ale v konečném důsledku je originální a příjemná. Každopádně tento komiks představuje klasickou opozici vůči "superhrdinským komiksům", které má běžný smrtelník zafixované pod samotným pojmem komiks. Konečný ortel lze vyřknout ale asi až po dalších dvou(?) dílech...
