Na rozdíl od minulého dílu se příběh zase někam posunul a pomalu se tak přiblížil k vyvrcholení v následující knize. Stylem se to zase trochu přiklonilo k prvnímu, velmi povedenému dílu. Příběh je rozdělený na několik kratších minipříběhů, které ale tvoří jeden celek. Za mě nejlepší byl asi japonský příběh a origin Ládi. Jsem zvědavý, jak to s Gerdou nakonec dopadne - dostane se konečně domů? A kolik nevinných duší při tom rozseká na kusy nějakým absurdní způsobem?
Z komiksového Conana jsem měl trochu obavy, protože pár Howardových povídek jsem četl a sice se mi líbily, ale nebyl jsem z nich ani úplně odvázaný. Komiks ale úplně geniálně rozvíjí původní povídky a dodává jim nový dech, který mi v nich trochu chyběl, a vytváří tak nové příběhy, ale stále psané Howardovým stylem. Na kresbu jsem si musel nejdřív trochu zvyknout, ale po chvíli už jsem hltal jeden panel za druhým. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení!
Nakreslené to je krásně, napsané slušně, ale moc nového ani extra zajímavého se tu nedozvíme. Nové postavy mají celkem potenciál, ale moc se tu o nich nedovíme, hodil by se možná delší příběh (nebo naopak ještě kratší). Taková doplňová povídka k Podivným místům, kdyby to vyšlo dohromady, tak bych se ani nezlobil.
Poslední díl je opět povedený. Nejvíc pobavil náladový maharádža. Škoda jen, že se Hergé k sérii už nevrátil, kdyby se na ní vypsal stejně jako na Tintinovi, mohli jsme se asi dostat k dobrým kouskům, našlápnuto tu bylo velmi dobře.
Goon si drží svůj temný tón a dělá to podle mě dost dobře. Atmosféra houstne a temné síly nabírají na síle. K hlavnímu příběhu jsou připojeny ještě krátké goonovské povídky od jiných autorů, které se vracejí k původní pošahanosti Goona a vcelku se vydařily.
Powell si vyzkoušel vyloženě vážný díl a celkem se mu to podařilo. Pěkně to dotváří obraz toho, proč je Goon takový jaký je, a jak silný je jeho vztah s Frankym. Dobrá je i kresba/malba, která je taky odlišná od goonovského standardu.
Velké finále Baltimora je konečně tady. Kniha je dost akční, pořád se tu něco děje. Občas možná až moc, asi bych uvítal ještě nějaký mezidíl, ale příběh každopádně funguje i takhle. Zakončení mě uspokojilo, příběh se celkem dobře uzavřel. Kresba mi tu místy přišla mírně slabší, hlavně některé obličeje (např. Sofie). Některé věci mi občas úplně nezapadaly do celkového příběhu, ale to je spíš tím, že jsem předchozí knihy četl tak, jak vycházely, budu si muset dát reread vcelku a pak to tu případně ještě znovu zhodnotím. Celkově je to za mě dobrý díl a jsem zvědavý, jaký bude čerstvě rozběhnutý spin-off, Lady Baltimore.
Literární předlohu jsem zatím nečetl, viděl jsem pouze film, ale z toho, co o knize vím, si myslím, že se jedná o slušnou adaptaci. Bess tu převedl deníkovou formu románu do trochu "snesitelnější" podoby a i vzhledem k médiu z něj vytáhl především akčnější momenty, takže příběh příjemně odsýpá, i když je tempo trochu pomalejší. Kniha se celkem dobře čte a hluchých míst je tu podle mě celkem málo (pokud vůbec), i když párkrát jsem měl trochu problém s přesným pořadím textových rámečků a párkrát se nedalo na první pohled říct, jestli text patří vypravěči nebo postavě (asi bych v tomhle případě dal k přímé řeči uvozovky, aby to bylo jasné). Dominantou Bessova Draculy je ovšem kresba, na které celá kniha stojí. Bess si tu krásně vyhrál se scenériemi, především krajiny v Transylvánii a Draculovým hradem. Ze začátku mi přišly občas trochu divné některé obličeje, ale dalo se na ně zvyknout a k charakterům postav celkem sedí. Text a kresba se dobře doplňují. Vzhledem k tomu, že jen velmi málo se objevují klasické obrazové rámečky a obrazy do sebe různě zasahují nebo jsou odděleny jen bílou barvou bez rámečku, může se právě občas stát, že není úplně jasné, co se má dřív číst (viz výše). Některé strany jsou ovšem vyloženě obrazy (hlavně některé dvoustránkové), které by se daly klidně zarámovat, jak říkám, výtvarně je to zpracované parádně. Knize taky sedí zvětšený formát, ve kterém výtvarno víc vynikne. Vlastní kniha je zpracovaná solidně, vyskytl se tu jen malý nešvar v podobě zapomenuté redakční pracovní poznámky na str. 74, jiný neduh jsem myslím nezaznamenal.
Goon se dostal do temnější podoby a vtípků trochu ubylo. Powell si s tím ale poradil dobře, tahle poloha ke Goonovi celkem sedí. Jsem zvědavý, co se stane dál.
Goon je moje krevní skupina. Powell je prostě chopný vymyslet a nakreslit tolik volovin, že se to ani nedá vypovědět, a mě to strašně baví :D Zároveň dokáže vykouzlit i silnější momenty, jako v první povídce o rugby.
Za mě celkově trochu slabší než předchozí díly. První povídka s Krkavcem byla super, další byly spíš průměr (v porovnání s ostatními goonovskými příběhy). Crossover s Hellboyem nebyl nic extra.
První pořádné příběhy s Goonem, o level výš než "nultý" díl. Stačí přijmout premisu, že se tu může stát prostě úplně cokoliv a pak si jen užívat. Kresba je už taky o kousek lepší.
Jednohubka plná blbostí a nesmyslů, přesně jak to mám rád :) Kresba některých ksichtů byla trochu zvláštní (v kontrastu s Goonem a Frankym), jsem zvědavý, jestli se ještě nějak promění.
Myslel jsem, že se v druhé polovině příběh vylepší nebo aspoň rozmotá. Nestalo se bohužel ani jedno. Všechny odpovědi jsou jenom další a další konspirace, které už jsem se v průběhu čtení už ani nepokoušel pochopit. Sem tam se samozřejmě objevilo něco zajímavého, ale celkový balast to nepřebilo. Nakonec jsem to dočetl jen proto, abych to dočetl. Kresba je opět sice zajímavá, ale občas dost nepřehledná.
Žabí válka se vrací v čase zase o kousek zpátky, do začátků žabích problémů. V pěti povídkách se tak dozvídáme o individuálních misích některých členů Ú.P.V.O. a zároveň se tu taky nakousává problematika lidí proměněných na žáby. Každý sešit kreslil jiný autor včetně několika hellboyovských "nováčků", ale všichni dobře zapadají do Mignolaversa.
Další Humr se celkem povedl. Tentokrát se podíváme na počátek jeho kariéry (aniž bychom se tedy dozvěděli cokoliv o Humrovi samotném) a představí se nám další mystický parchant, kterého už částečně známe z Ú.P.V.O. a Sledgehammeru. Tahle série mě baví a doufám, že na další pokračování nebudeme zase čekat tak dlouho :) Zonjićova kresba k třicátým letům sedí docela dobře.
(Ne)pohádky Oscara Wildea mám rád, četl jsem je už jako malý, takže za mě je super, že vyšla i jejich komiksová verze, navíc ještě od Craiga Russella. Wildeovy pohádky nejsou úplně pohádky, spíš morální bajky o egoismu, ve kterých většinou zvítězí pýcha a nemorální jednání a čtenář je tak uvržen do deprese ze stavu společnosti. Prostě paráda :D Russellovi se povedla kvalitní adaptace a ani moc nevadí, že často rezignoval na větší "komiksovost" vyprávění a ponechal zde tak velkou část textu z původních příběhů.
Čupová si s adaptací Čapkovy hry poradila víc než dobře, kresba je perfektní (ostatně jako vždy), text plyne perfektně. Myslím, že v tomhle provedení a v kombinaci s nadčasovým Čapkovým tématem se jedná o komiks, který by měl šanci na úspěch i v zahraničí. Doufám, že se od ní v budoucnu dočkáme dalších větších prací. Zvětšený formát knihy se taky povedl.
Nebylo to špatný, ale od závěrečného dílu jsem asi čekal trochu víc. Kvituju, že jsme se dozvěděli i něco o pánovi s cthulhu držkou a snové sekvence/vize (nebo co to bylo) se taky celkem povedly (hlavně výtvarně). Celkově to ale bylo slabší než ostatní díly.
Druhý díl si stále drží nastavenou laťku a byl tam asi jen jeden příběh, který mi přišel trochu pitomý, respektive o ničem, jinak bylo za mě všechno v pořádku. Jsem zvědavý, kam se bude série dál vyvíjet a jestli se dočkáme i nějakých delších příběhů.
Nápad udělat ze psů (a kocoura) okultní vyšetřovatele je originální a celkem se vydařil. Jednotlivé příběhy, které na sebe velmi volně navazují, mají sice trochu kolísavou kvalitu (hlavně v některých závěrech), ale celkově mi přišly v pohodě. Kresba (malba) je povedená a k vyprávění sedí, zvířata jsou roztomilá, hnusné věci nechutné.
Nejsem sice úplně ten největší fanda Buffy, ale tohle celkem šlo. Tahle řada je v podstatě remake seriálu, což mi celkem vyhovuje, protože jsem z něj systematicky viděl taky jen pár prvních dílů. Nutno ovšem říct, že seriálový úvod na mě působil trochu líp než ten komiksový, ale jsem zvědav, kam se bude příběh dál ubírat. Kresba je v pohodě, Buffy vypadá jako Buffy atd., jednoduchá linka s plnými barvami, myslím, že to k tónu vyprávění celkem sedí.
Měsíční stín je podivuhodná záležitost. Na komiks je moc ukecaný, na klasický román moc obrázkový. Navíc je celý psaný poetickým jazykem a nejde v něm ani tolik o děj jako o filosofické rozjímání. Ale ono to celkem funguje. Příběh se točí okolo dospívání a poznávání světa, a to především jeho stinných stránek. Kniha je navíc doplněna i o povídku, která rozvíjí příběh dospělého Stína. Většina děje je vyprávěna nepřímou řečí, bublin je tu pomálu (což na první pohled nevypadá jako takový rozdíl oproti dalším osmdesátkovým komiksům), ale kresba (respektive malba) není jen "pouhou" ilustrací, ale rozvíjí děj vlastním způsobem (a je mimochodem nádherná). Vzhledem ke svému ději-neději, kupě filosofie a trochu nekomiksovému způsobu vyprávění to tak asi není komiks úplně pro každého, ale mně osobně se líbil velmi.
Tak tohle bylo rozhodně podivuhodné dílo. To, co ze začátku vypadá jako příběh o lásce dvou dívek, se záhy přenese do roviny úchylně surreálného horroru. A není to špatný! K tomu je třeba připočíst i svébytný Sandovalův výtvarný projev, který možná není pro každého, ale mně osobně se líbí.
Jednorožec mě zatím nějak extra nezaujal. Příběh je trochu překombinovaný, občas člověk musí přemýšlet, co se vlastně děje, a když to zjistí, je mu to vlastně jedno. Moc tomu nepomáhá ani kresba, která není ošklivá, ale občas jí chybí dynamika a přehlednost. Inu, uvidíme, jak to dopadne.
Parádní spirituální cesta vyprávěná pohledem rabínova kocoura. Sfarova kresba je jako obvykle super. Jsem moc rád, že Baobab vydal rovnou 5 dílů v nádherné kvalitě a doufám, že nakonec dojde i k vydání další pětice.
Nový Asterix neurazí, ale ani nijak nenadchne. Bohužel opět trpí syndromem posledních dílů, kdy se v příbězích objevují dobré nápady, vtipné scénky a slovní přestřelky, ale děj jako takový je tak trochu o ničem. Výtvarná stránka je opět parádní ve stylu Uderza, ale občas tam už podle mě trochu pomrkává osobitější Conradova kresba (např. práce se stínem v některých nočních scénách).
Není to špatný, ale zatím jsem moc nepochopil, proč vlastně bylo potřeba spojit Strážce se zbytkem DC. Tak jsem zvědav, jestli se to v druhé půlce nějak víc propojí.
Přišlo mi to trochu slabší než předchozí díl. Nejlepší byl asi poslední sešit s cliffhangrem, první sešit s celkem zajímavě udělaným úvodem a pak několik nových informací od Memnan Saa (o Memnan Saovi, zbytek už byl v Hellboyovi i Ú.P.V.O. už několikrát).
Po cca 10 letech jsem si dal reread, protože vyšla nová edice a dobře jsem udělal, protože Strážci jsou prostě nadčasová záležitost. Člověk v nich pokaždé najde něco nového, ať už v textu nebo v kresbě. Inu, nádhera.
Z Bílého rytíře jsem trochu rozpačitý. Kresba je super, nápady taky, ale samotný příběh je občas trochu hloupoučký a nic extra zajímavého se ve výsledku vlastně nestane. Čekal jsem, že se z námětu "hodného Jokera a zlého Batmana" podaří vykřesat o dost víc. O představení skoro celého gothamského zločineckého universa a jeho nevyužití už asi ani nemá smysl mluvit.
Zatím asi nejakčnější Usagi. Což ale není na závadu ani v případě, že (třeba jako já) akční příběhy zrovna nemusít. Protože, co si budeme nalhávat, Sakai je prostě borec :) Jsem rád, že se znovu objevují postavy jako generál Ikeda, u kterých by člověk čekal, že jejich role už skončila. Provázanost s dalšími knihami je prostě neuvěřitelná v každém díle Usagiho, ale tady je vyhnána téměř do extrému (taky jste se museli občas podívat do předešlých dílů, o čem že to tam vlastně mluví?). Takže netrpělivě vyčkávám dalšího dílu téhle úžasné podívané :D
