Výborná populárně naučná knížka pro mladistvé, ale najde se tam i plno zajímavostí a vtípků i pro dospělé. Je to tedy spíše polokomiks - asi půlku tvoří próza, půlku zase komiksová část (doplňující příslušné kapitoly), která je ale spíš sledem jednotlivých vtipů než vyloženě komiksová sekvence. Smolíkovy kresby jsou každopádně top.
Soubor povídek z dějin Krkonoš. Chludova kresba je jako vždy super, ale občas drhne scénář. Ne ani tak obsahem, ale je vidět, že autor, ač odborník na krkonošské dějiny, holt není scénárista a nemá zkušenost s médiem. Některé části tak jedou jako po másle, ale někdy je to čistá křeč. Na druhou stranu to jako edukativně propagační materiál k regionu celkem funguje, o některých zmíněných událostech jsem do přečtení vůbec nevěděl, takže jsem si rád rozšířil obzory.
Příběh jako takový je v podstatě průměrný, ale fantazie a imaginace jak scénáristy, tak kreslíře jsou asi bezedné. Jako taková studie šílenství to funguje úplně perfektně. Doplňující povídky byly taky fajn.
Vzhledem k tomu, že jsem viděl jen pár dílů Buffy, tak mi Angel zatím zas tak zajímavý nepřišel, ale tady se z něj stala celkem fajn tajemná postava, o které se chci dozvědět víc. Kresba je docela povedená.
Parádní poválečný noir se vším všudy - mrtvé zpěvačky, drogy, jazz, rasismus, antikomunismus a tak dále a tak podobně. Kresba je stejný majstrštyk - nádherná malba plus velká fantazie, co se týče zvířecích ksichtíků a výrazů.
Další zajímavé povídky. Usagi míří domů a my se dozvíme, jak se vyrábějí tatami a jak důležité můžou být a taky jaké to je být cizincem ve vlastní zemi, když se Usagi dostane do své vesnice pod vládou lorda Hikijiho. Nakonec dojde i ke konfrontaci s Usagiho vlastním vztahem k věrnosti mrtvému pánovi. Kresebně se Sakai drží na své jednodušší linii z poslední doby, ale občas to zase trochu vyrovnává barevnost (v posledních černobílých dílech už to začínalo být markantnější).
Tentokrát všechno vyšetřují jen magií prodchnutí čaropsi, ale jedná se opět o zajímavý případ ústící v další čarodějnickou konspiraci. Ke kresbě nemám co dodat, ta je prostě parádní.
Četl jsem poprvé a myslím, že ani ne naposledy. Ježíšovský příběh se vším všudy (mé religionistické srdce jásá), ve fantasy hávu a vskutku podivuhodným vyústěním - co víc si přát? Rosiński se se svou kresbou také vytáhl.
Zase trochu jiná adaptace Nibelungů, tentokrát ovšem v dosti komorní verzi. Z Míma se stal, jak již bylo podotknuto, disneyovský sidekick, ale za mě to funguje. Parádní je tu kresba, která je tuhle lehká, tuhle vytváří epické obrazy.
Tajemný a temný příběh z viktoriánského Londýna plný násilí a dekadence nejhrubšího zrna. A hlavně také příběh o pomstě. Příběh odsýpá, jedna zvrácenost střídá druhou a utrpení je na každém kroku. Ale i nějaká ta naděje tam občas prosvitne. Taky je třeba vyzdvihnout kresbu, protože ta je prostě parádní.
Tohle mě potěšilo. Příběh plný tajemna, filosofických úvah o životě a naději. Kapitol tak akorát (ne jako ve Hvězdách). Kresba je víceméně mainstream, ale má plno zajímavých momentů.
Sice to měl být jakoby závěrečný díl, ale ve skutečnosti se jedná o konečnou přípravu pro Hell on Earth. Jinak je to Ú.P.V.O standard, který potěší, ale nepřináší ani nic úplně velkolepého.
Povedený batmanovský příběh s velmi temnou atmosférou. Velmi kvituju, že se tu neobjevila celá plejáda padouchů a Joker tu byl jen na chviličku, jinak se vše točí kolem nových/méně známých postav. Kresba je taky dobrá, neuhlazená, pěkně koresponduje se stylem vyprávění.
Měl jsem jistá očekávání, ale že to bude takováhle jízda, jsem nečekal :D Paper girls začnou jako klasická dospívačka, ale po pár stranách se z nich stane šílená sci-fi plná cestování časem, kde pomalu každá druhá stránka vyvolává další sadu otázek. Doufám, že další díl vyjde co nejdřív.
Pošahané Itóovo opus magnum obsahuje řadu na sebe navazujících povídek, které postupně gradují do vskutku neodolatelné šílenosti. Je zajímavé sledovat, jak se z obskurního japonského hororu postupně stává lovecraftovská patlanice, která mě osobně neskutečně bavila. Všechno je to ještě doplněno Itóovou kresbou, která dokáže zachytit sebemenší zvrácenost a nechutnost.
Ne úplně nejlepší příběh, ale stále stojí dost vysoko. Konec mi asi přišel trochu uspěchaný a Wallace nebyl úplně nejzajímavější postava, ale jinak to bylo fajn.
Po slabém Jednorožci a nic moc pokračování Ekhö další pořádný kousek z Modré Crwe. Originální příběh zasazený do téměř conanovské pseudohistorie pojednává o bojích skytských kmenů s mocnou chetitskou říší. A vše pozoruje babylonská písařka, která podle popisku na zadní straně zřejmě sehraje ještě nějakou větší roli než pouhé pozorovatelky. Super je i výtvarné zpracování plné bojovníků a válečnic, válečných slonů, medvědů a mytologicko-prehistorických oblud, prostě paráda, vše navíc okořeněno všudypřítomnými odhalenými prsy (tolik jsem jich v neerotickém komiksu snad ještě neviděl :D). Jak píše kolega, za větší formát a lepší edici bych se vůbec nezlobil, tohle dílo si ji určitě zaslouží.
Nebylo to zas tak zlý, akorát občas dost zmatečný. Asi by pomohlo trochu osekat osazenstvo, bylo ho tam až moc. Hlavní linka s Manhattenem celkem ušla a i ta myšlenka se Supermanem nějak fungovala. Kresba fajn.
Celkem fajn příběh s typicky pošahaným Jokerovým plánem. Bylo tam pár dobrých scén a napětí mezi Batmanem a Jasonem by se dalo krájet. Batman se navíc usmíří s jedním ze svých nepřátel. Jsem rád, že se to tentokrát točilo jen a pouze kolem Jokera/Jokerů bez nutnosti ukazovat milion dalších padouchů, jak se to občas děje. Kresba vzdávající poctu jak stylem tak rozložením panelů Kameňáku také potěšila.
Výběr příběhů, které Mignola napsal nebo nakreslil (případně obojí). Nejlepší je asi Zkáza, která už vyšla česky dřív. Za ni bych zařadil Lampy, kterou Mignola "pouze" kreslil, ale je velice zajímavé sledovat jeho relativně ranou práci, ve které se už projevují některé výtvarné postupy použité např. v Hellboyovi. Zajímavá byla i Svatyně, která je Mignolou napsaná i nakreslená (již jeho typickou krebou). Na konec bych dal Plynárnu, jednohubku z projektu Batman v černé a bílé. Celkově to jsou povedené elseworldovské povídky prodchnuté typickým Mignolovým okultismem a tajemnem lovecraftovského typu.
Conan se na chvíli vrací zpátky domů, což je příležitost k tomu dozvědět se více o Conanovu dědečkovi, který na něj měl velký vliv. Tyhle části nakreslil Richard Corben a i díky tomu se povedly úplně neskutečně, tahle kresba prostě ke Conanovi sedne. Další výborné pokračování skvělé série.
Zajímavé počtení, i když jsem teda celou dobu čekal, že knihy na sebe nějak navazují, když u nás vyšly v jedné bichli. Dalším překvapením (aspoň pro mě) byla kresba, protože podle obálky a propagace jsem myslel, že Kaplan je jediný autor, načež se ukázalo, že oba příběhy kreslili dva jiní výtvarníci. Co se týše vlastního obsahu, bylo to dobré počtení, které vyvolalo emoce i nějaké ty otázky, tak, jak to má být. Za mě byl o kus lepší Přístav Země a jeho příběh o konfliktu civilizací, který byl scénáristicky trochu vyspělejší a trochu víc se mi líbila i kresba.
Tak jsem si po čase zase přečetl jeden Čtyřlístek. Hubert a Hugo nezklamali, Nikkarin se opět předvedl jako současný velmistr čtyřlístkovských seriálů. Černodanovo provedení titulní čtveřice bylo celkem fajn, ale nebál bych se ještě trochu na tom scénáristicky zapracovat, každopádně to ale byl fajn čerstvý vítr, který Čtyřlístek už dost dlouho potřebuje. Cesta kolem světa je celkem dobrá, ale radši bych to asi četl najednou než takhle po kouskách. Vlastní Něměčkův Čtyřlístek nic moc, takový současný průměr. A Zvířátka radši ani nehodnotím.
Pěkné sci-fi s povedenou kresbou. Nejlepší byl za mě jednoznačně první příběh, kterému nemám v podstatě co vytknout. Druhý byl pro mě skoro až někam do poloviny dost zmatený, občas jsem musel dost přemýšlet, kdo je vlastně kdo, ale jinak byl taky dobrý. Třetí je taková trochu detektivka z drsné školy (včetně myšlenkových bublin hlavní postavy). Ta mi přišla asi nejméně originální, ale také ušla. Příběhy jsou ponechány otevřené a poslední stránka láká na pokračování, tak doufám, že se jej co nejdříve dočkáme :)
Čekal jsem víc magického realismu až surrealismu jako ve Vodním hadovi, ale tenhle příběh byl taky dost dobrý. Sandovalova kresba mě navíc totálně dostává svou surovou poetičností, takže dávám 5*
Naprosto geniální humor od mistra Goscinnyho. Vzhledem k tomu, že se tu jedná primárně o kratší 8stranné grotesky, je vše založeno na krátkých komických situacích a slovních hříčkách, které fungují naprosto parádně. Musím vyzdvihnout i dokonalou práci překladatele, protože tohle muselo dát ohromnou práci a snad se mi nestalo, že by nějaký vtip drhnul. Tabary vše suprově doplňuje a rozvíjí svou nádhernou karikaturou. Prostě komiks jedna báseň. Jsem zvědavý, jestli se vzhledem k tomu, že první čtyři knihy vyšly v MDEK, podaří vydat i zbytek alb, protože tahle série si to určitě zaslouží :)
Klasický Nikkarin v nejlepší formě. Čtyřlístek už moc nesleduju, ale Hubert a Hugo mě díky svému autorovi zaujal. Otec Hubert se synem Hugem zažívají podivuhodná dobrodružství na horách, v cizině i v deskové hře a vše je proloženo Nikkarinovým typickým humorem a samozřejmě zpracováno jeho úžasnou kresbou. Kniha nese číslici jedna, tak doufám, že se v budoucnu dočkáme knižního vydání i dalších příběhů.
Celkem zajímavý úvod, občas až poetický. Pokračování by mě asi celkem zajímalo. Kresba je docela zajímavá, ale asi bych čekal víc mimiky, i když jde o zvířata.
Vzhledem k tomu, že jsem taky tak trochu gejmr, byla tahle legrácka opravdové pošušňáníčko. Docela rád bych viděl nějakou prodlouženou verzi v délce regulérního gamebooku.
Akiru jsem zatím neznal, jenom jsem viděl pár záběrů z filmu, ale vzhledem k té auře okolo ("nejznámější manga světa" apod.) jsem byl celkem vyhajpovaný. A naštěstí jsem nebyl zklamán. Příběh odsýpá (i když tahle kniha je spíš jenom úvod), objevují se podivné věci, ale nechybí ani celkem dobrý humor. Kresba je pak kapitola sama pro sebe. Otomo si s ní vyhrál úplně neuvěřitelně a kromě parádních detailů jak na stavbách a strojích ale i v mimice a dynamice postav, je dobře zpracováno sekvenování panelů, které dost často působí dojmem filmového střihu (Otomo ostatně pracuje i na filmech). Je to prostě jízda a těším se na další pokračování. Zároveň musím pochválit zpracování. Vím, že se vydání protahovalo kvůli požadavkům z Japonska, ale myslím, že se to vyplatilo, kniha jako taková je parádní.
Další díl se stále drží na vysoké úrovni. Scénáristicky byl ovšem slabší titulní příběh, zpracovaný Mignolou. Líbilo se mi mignolovské zpracování panelů, ale vlastní narativ byl takový průměr.
Další skvélé pokračování. Titulní povídku si ještě trochu pamatuji a myslím, že se atmosféru podařilo zachytit parádně. Jsem taky rád, že jako bonusy jsou doplněny různé texty o Howardovi a jeho díle, které rozhodně stojí za přečtení.
Druhý díl je o kus temnější než ten první a je to dobře. Také se změnil kreslíř, na kterého jsem si musel chvíli zvykat (některé obličeje, hlavně Willowiny vypoulené oči), ale nakonec se to dalo.
Z barevného Usagiho jsem měl nejdřív trochu obavy, ale kolorista si poradil na jedničku. Kladně hodnotím i vlastní příběhy, které, i když opět nezapadají do delšího story arcu (jestli Usagi vlbec ještě nějaký má), jsou podle mě lepší než v posledních knihách a víc se podobají povídkám z prvních dílů. Máme tu tak jeden příběh s příšerami, jeden tragický příběh, jeden úsměvný a jednu poctu úplně prvnímu Usagimu příběhu, který je tu upraven a celkem zajímavě doplněn. Vypadá to, že Usagi snad konečně chytá druhý dech.
Další super pokračování. Prastaré příšery, temní mágové, drsný barbar, co každého zkosí - je tu všechno a zároveň to není hloupé, ale naopak místy dost intelektuální. Téhle sérii zatím nemám co vytknout.
Další příběhy ze světa Ekhö už začínají být stereotypní a méně zábavné. Kresby jsou klasicky parádní a sexy, ale scénář už trochu pokulhává. Nápady nejsou samy o sobě špatné, ale jejich zpracování by chtělo ještě dopilovat.
Parádní Conanův origin. Krom všudypřítomného násilí (bravurně nakresleného) je tu i parádně tísnivá a pochmurná atmosféra Conanova dětství a dospívání.
Počátky Ú.P.V.O. mě tady bavily asi o trochu víc než jeho "současnost". Vnáší to zase něco nového, na rozdíl od posledních dílů, které jsou sice akční, ale dost často se tam omílají ty samé věco pořád dokola. Tady místo toho máme pěkný upírský příběh s přesahem do jiné reality (jak jinak) a mimo jiné taky jeden zajímavý exorcismus. Hellboy na obálce je trochu nadbytečný, vzhledem k tomu, v kolika scénách se nakonec objeví, ale co už. Kresba klasicky na vysoké úrovni.
Pro první samostatné setkání s Wonder Woman jsem si vybral trochu nestandardní příběh, ale byla to docela dobrá volba. Povedené postapo s ničivou Wonder Woman plné brutální akce, mrtvých superhrdinů a morálních problémů.
Nejedná se o nikterak rozsáhlý příběh, spíš takovou povídku, ale autorům se do ní podařilo vměstnat ten správný poměr akce a filozofování, že to funguje úplně parádně. Vzhledem k tématu hry bylo docela osvěžující, že hlavní hrdinkou je právě členka trauma teamu, tedy lékařské jednotky. Neustálé úvahy o záchraně či nezáchraně života byly taky tak akorát. Herní komiksy moc nevyhledávám, ale u Cyberpunku jsem se nakonec rozhodl udělat výjimku a bylo to dobré rozhodnutí.
