9

Emoční horská dráha od začátku až do konce. Ani 4. díl TR nezklamal, laťka kvality zůstává vysoko. Je to z velké části díky napětí, které čtenář neustále pociťuje. Ken Wakui se drastických situací nebojí, takže kdykoliv se proti sobě postaví bandy mladistvých psychopatů (včetně kumpánů hlavního hrdiny Takemičiho), víte, že nemají vůči svým protivníkům žádné slitování. „Na Zemi i v nebi – vždy jen já“ říká motto na bundě Tokio Mandžikai, gangu, kolem kterého se všechno točí. Nevyzpytatelnost těchto grázlů jsme poznali v minulých dílech, takže od nich čekáme jen to nehorší. No, a někdy se to skutečně naplní...

Chválím kresbu, noční pohledy na Tokio jsou moc pěkné. Také se dočkáme po menší pauze zase skoku v čase, což je vždy velmi zajímavé. Kolik se toho změnilo následkem Takemičiho činů, a bylo to k lepšímu, nebo k horšímu? I romantická linka funguje, takže je člověk do příběhu loosera, který se snaží zachránit svou lásku i přátele, celkově dost emočně ponořen. Baví mě, jak se Takemiči postupně vyvíjí. Sice fakt pomalu a po troškách, ale díky tomu to působí opravdověji.

Závěrem musím znovu zmínit, jakým překvapením pro mě tahle série je. Hodně se mi líbí obálky, ta kombinace bílé + druhé výrazné barvy. Na druhou stranu, kdybych viděl TR v obchodě a nic o něm nevěděl, budu si kvůli nim myslet, že jde o nějakou mangu popisující trable dospívajících hezounů nebo tak něco:)) I když... ono to tak vlastně je. Jen úplně na jiný způsob, než byste čekali. Takže se případně nenechte odradit;)