Jeden z nejlepších AArghů. Rusáci mi sedli hlavně po výtvarné stránce, Komardin je borec, a kratší příběhy ostatních autorů jsou takřka delikatesní. Všichni Rusáci ukázali parádní tvůrčí přístup. Z českých autorů opět chválím Karla(!) za epesní Octobrianu. I když se v tomhle čísle najdou některé slabší kousky, pořád jde o super vymazlené žůžo. Jen tak dál! Pro příší díly je ale laťka h o d n ě vysoko.
Griffen a Matteis dali hlavy dohromady a přestože byli v přesile, rozhodně neporazili Allana Moorea (TOP10, WildCats). Tam kde Moore (například ve WildCats) nasazuje přátelský humor a s roztomilou nadsázkou si utahuje ze superchlapů a superdívek, tam tihle dva pánové dělají ze svých hrdinů rovnou totální paka. Hlavní problém je v tom, že v příběhu je XY postav, které jsou tam vlastně k ničemu - všichni jsou téměř stejně pitomí a ve finále je vlastně jedno, kdo na koho zrovna nadává. Zaměnitelné charaktery se mezi sebou neustále hádají a uráží se, což může být vtipné na dvaceti stranách, ale tak nějak se na tom nedá založit série. Ke konci mi to věčné hašteření a opakující se "sarkastické" poznámky přišly už vyloženě otravné. Kdyby to bylo třeba u postav, se kterými už máte nějakou čtenářskou zkušenost a tudíž i nějaký "vztah", dalo by se to brát jako vtipná parodie...Ale u nově vymyšlených superhrdinů je to alespoň pro mne nůďo.
Neberu v potaz, že zápletka je trošku nablblá - to by se dalo přehlédnout v případě, že by se člověk alespoň dobře bavil. Tempo vyprávění mi místy přišlo ubíjející a dokoláčnické. Dokonce jsem u některých stránek bojoval s nechutí se prokousat všemi těmi bublinami. A to je u komediálního díla celkem průser.
Co se týče výtvarné stránky, nemám co vytknout. Maquire prostě umí a ty jeho pitvořící se ksichty jsou totální perla. Určitě bych ho nazval mistrem obličejové mimiky a na téhle látce dostal příležitost se pořádně vyřádit. V rámci zvoleného žánru udeřili hoši z DC hřebík na hlavičku. Jenže sebelepší kresba, sebeživější gestikulace nezachrání tu všudypřítomnou nudu.
Závěr: DZJLS jsou podle mě dokonalou ukázkou toho, že ne všechno, co někde dostalo nějakou veledůležitou cenu, musí být nutně kvalita. Pro mě absolutní šedivej průměr.
Celkově bych tento book zařadil do kategorie "Lobo umírněný" - to znamená, že příběh je jeden z těch, v nichž Velkej šéf kromě vykopávání páteří taky trochu uvažuje... sice mu to moc nejde, ale aspoň se snaží :-) Kresba velmi dobrý standarnd. Příběh není úplně špatný, ale že bych skákal nadšením, to říct taky nemůžu. Prostě klasickej solidní konzum. Dá se to zblafnout, sem tam se zasmát, ale nejspíš to váma projde jak zkažený podmáslí. Průběh je rychlej a zítra už o tom vejplachu ani nevíte.
Willis přesně popsal moje dojmy z této knihy. Takovej vlastně zbytečnej book. Zábava trochu řídne a Cassidyho vyprávění o životě čerstvýo upíra mi s prominutím přišlo jak Ennisovo močení mimo mísu. Potřebu sice vykonal, ale ti, kdo k tomu přijdou po něm, nadšení nebudou.
Red Meat je geniální. Ovšem pouze v geniálním překladu Franty Fuky. Pročítal jsem, pročítal ...a najednou zjišťuji, že se pranic nesměji a přijde mi to celé spíš "natrapno". Vzhledem k tomu, že Rudý Maso znám už dlouhá léta, musím smutně konstatovat, že na vině je překlad. Tam, kde má Fuka dokonalé vypointování, se Onufer bohužel ztrácí a leckdy úpně zazdí původní komičnost. Dobrou ukázkou zprznění vynikajícího vtipu je překlad mého nejoblíbenějšího frku s plešatou vězenkyní Debbie a násadou od koštěte, která "je prostě násada od koštěte". Tím, že se z Debbie stal plešatý trestanec, ztratila se pointa kdesi v nenávratnu. Podobných kiksů je v překladu bohužel víc, i když dodávám, že ne všechno je přeloženo špatně. Jen to prostě není ono, že mlékaři Dane?
Myslím, že skoro vše už bylo řečeno a proto bych asi už jen mlátil pantem naprázdno. Velmi atmosférické počtení, někde na rozmezí alegorie, psycholigického románu a hororu. Několikrát se mi stalo, že jsem do komiksu doslova "zapadnul" a to pak člověk chytne do zad takový mrazení, až je mu z toho ouzko. Zhruba do čtvrty jsem měl pocit, že "cosi" velkého visí ve vzduchu a stačí málo, aby to "prasklo". Postupem času jsem si uvědomil, že zřejmě nic "praskat" nebude, protože tenhle komiks není o panice v ulicích, dokonce není ani o mutantech (ne, dokonce ani o vraždících mutantech), ani o zkažené mládeži, která zaslouží trest. Je to čtení o lidech.
Několik poznámek na závěr:
- Příběh sice postrádá humor a nadsázku, o to víc je konzistentnější a srozumitelnější. Burns prostě ví, co chce říct.
- Výtvarno je fajn, ale při čtení na jeden zátah možná trošku sterilní. Je sice hezký, že autor za proklamovaných deset let práce udržel jednotnou formu, ale na druhou stranu to znamená, že se ve svém autorském vývoji neposunul lautr nikam. V takové určité "dokoláčnosti" těžkých šrafur a hutných černí vidím snad jedinou větší chybičku. Jinak je to skutečně mistrovská věc.
Fuj, to jsem toho zas namlel. Bijte mě svými odpadlými končetinami, bando :-)
Dodatek k předchozímu komentáři: tak mi bylo vyčteno, že prej jsem příliš kritickej :-) Abych to uvedl na pravou míru, musím uvést, že tuhle knížku nepovažuji za něco špatného, jak se z komentáře mohlo zdát. Jen jsem uvedl důvody, proč místo klasických donžonovských 90-100% tentokrát dávám "jen" necelou sedmdesátku. Uznávám, že jsem se vyjádřil asi blbě. Mělo to vypadat následujícím způsobem: "Donžon je furt dost dobrej, akorát mi tentokrát vadily následující věci...". Ok? Takže sorec,jo? :)
Pro mě tedy po předchozích dílech veliké zklamání. Příběh především nemá žádnou solidní konzistenci a je postavenej značně na vodě. Děj neplyne, ale tak nějak neuchopitelně klouže mezi prstama. Prakticky jsme se od začátku série Soumrak nedostali vůbec nikam, příběh se neustále rozmělňuje a nabalují se do něj další a další nové postavy. Dokonce ani ten situační humor a klasické donžonovské vtipy najednou nějak nefungujou - nezasmál jsem se ani jednou :-(
Čímž se dostávám k překladu. Celá knížka mi přijde taková nějaká divná. Hlavně slovní humor nefunguje. Nedokážu bohužel posoudit, jak moc je na vině překlad, jen dodám, že postavy (krom netopejrka) mluví zase trochu jinak.
Z vývoje série tak nějak nemám dobrý pocit. Jako fanda tenhle Donžon hážu za hlavu a doufám, že příští díly budou lepší...Ale vlastně ani nevím, jestli se mám na další knížku těšit nebo ne.
Eymerikův hněv je celkem zajímavá historická-fantasy-dektektivka, trochu ve stylu Jména Růže. Snaží se vytvořit iluzi reálného historického pozadí a do něj zasadit celkem zajímavý (polo)fantasy příběh. Čtení je napínavé a celkově to člověk vezme jedním dechem. Atmosféra řádně ponurá, nasycená všudypřítomným hříchem :)
Obrazová stránka je místy trochu potlačená a hlavní gro vyprávění tkví v trochu přebubřelých bublinách. I když u detektivní látky je vždycky hodně vysvětlování, takže se není čemu divit a vlastně mi přemíra keců ani trochu nevadila. "Počteníčko" výrazně převyšuje nad "pokoukáním", ale dají se tu najít i opravdové obrazové skovsty - zajímavé pohledy, nadhledy, ba i sem tam nějaký ten podhled :o) Štětcová kresba se nese v příjemném švihu, architektonické studie mají ohromné kouzlo.
Ženské Mattiolimu tak nějak nejdou od ruky.
Celkově mi knížka přijde jako hodně příjemná věc... nebýt toho odporného fontu (comic sans?) a několika příkladů bezuzdného francouzského šovinismu, dal bych ještě pár procent navíc.
Tahle knížka si devadesátku určitě zaslouží. Nebudu se v tom moc rozpitvávat, jen řeknu jedno slovo: "Atmosféra". Tohle je totiž horor jak řemen. Ješte teď, když si vzpomenu na určitý pasáže, tak se musím oklepat. "Brrr". Takovejhle nápor na psychiku jsem při četbě "paňáců s bublinama u huby" ještě nezažil...
Mňo, tak plantážníci, měl jsem "tu čest" tuhle kruťárnu číst. Tenhle člověk (člověk???) je TOTÁLNÍ MAGOR, a to se vším, co takovej pojem dokáže pojmout... Výlevy chorýho mozku mě ale extra neberou... Škoda, že nejsem psychiatr, alespoň by mě mohlo bavit zkoumání, jakejma všema duševníma chorobama Mr.Brunetti trpí. :-) Procentuálně nehodnotím, jen dodám, že další díly vidět nemusím.
Lepší než předešlé číslo. Mnohem víc než samotný pérák mě bavila publicistika k tomuhle tématu - té mohlo být mnohem víc. Přiznám se, že jsem se nedokopal komiksového Péráka dočíst. Prostě to ňák nešlo... Asi se k tomu budu muset za ňákej ten pátek vrátit.
Chvála Karla za super malby v PL.
Ostatní věci celkem v pohodě...tedy kromě Odvážných mladých mužů, který prostě ne-mužů...tedy nemůžu.
Sumasumárum ... necelejch 70%
- cílová skupina: děti do 8 let.
- Poš se celkem vyřádil.
- scénář kvalitativně na úrovni spisovatele předškolního věku (počítám, že se Neff snažil napodobit projev šestiletýho děcka, ale vypadá to celý spíš, jakoby před psaním požil psychotropního supercloumáka. Plete jeden motiv přes druhý, až vlastně zapomíná, co chtěl říct. A když už se mu zdá, že má stránek dost, tak to utne).
- Suma sumárum 55% - lehce nadprůměrná tvorba pro děti, která je bohužel bez přesahu. Pro mě roztomilej blábol a nic víc.
Trochu okrajová věcička, která je imho komiksem jen tak "líznutá". Text vidíme pouze pod obrázky a text je navíc i hlavní nositel příběhu. Právě ale spojení obrázků s textem vytváří poněkud netradiční a nápaditou realitu.
Kniha je rozdělena do několika povídek, každý příběh má nějaký začátek a gradaci, případně i vyvrcholení (nechci přímo použít termín konec nebo pointu).
Spíš než k surrealismu bych sekvence zařadil někam do pseudo-dada. Na surrealismus je to málo surrové a na dada to má moc hlavu a patu. :-)
Za přečtení stojí. Navíc po několikerém přelousnutí se v tom dají najít i nové věci.
Michal Jindra z Umprumky asi nebude duševně úplně v cajku.
Úpně bez urážky, ale při čtení jsem si okamžitě vzpomněl na Clowese a jeho Art school confidental. Vybavila se mi věta, kterou se pokusím z hlavy odcitovat: "... Nikde nenarazíte na tolik mamrdů, navíc v prostředí, které je podněcuje, aby odhalili své nejniternější pudy." ... Tak tady se nám kluk fakt pěkně vodkopal :-) Pochopitelně to nemyslím ve zlým nebo jako urážku.
Modré hovno je podle mě jednoznačně nejlepší kousek z celé knihy. Navíc v závěru překvapivě odhalíme komiks Kružnice a Krychle a zjistíme tak, kde Jaromír Plachý notně čerpal inspiraci pro svůj (také lehce fekální) komiks o Kouli a Krychli. Kdo nečetl, jakoby nežil.
Nemůžu říct, že jsem se u toho nepobavil, ale zároveň tuhle věc ani nemůžu hodnotit. Ono se to totiž jako to kluzké oslizlé hovínko vyhýbá jakékoli stupnici, jakémukoli metru, který bysme k němu chtěli přiložit.
Pátá crew tentokrát obsahuje vynikající příběh s Velkým šéfem, kterej určitě patří do zlatýho lobáckýho fondu - jak kresebně, tak scénáristicky. Proti Lobovi nastupuje celá krutá šestipívova banda a vzniká ohromná eskapáda skoro nezapomenutelnejch situací a hlášek. Lobo jako správnej umaštěnej primitiv z každého políčka doslova smrdí. Ve chvíli, kdy v detailu otvírá tlamu, jakoby byl z papíru cejtit závan jeho nelibého dechu :o)
Jasně, pohybujeme se v Hitmanově vesmíru, takže ten konec je trochu nepravděpodobnej. Jediná správná Lobákova reakce by totiž bylo dvacetidenní nonstop trvající vyvraždění celý planety... Inu ale dejme tomu. Bavil jsem se skoro královsky.
Zbytek čísla je taky fajn. Pro mě jedna z nejlepších Crwí.
Vynikající věc, vtipná a výtvarně skoro úžasná. Blainovo pojetí neztrácí nic z předchozích dílů, dokonce bych řekl, že sérii výrazně obohacuje. Jeho styl bych zašoupnul někam mezi Sfara a Šalamouna (např. viz "ryze šalamounovsý" panel 4 na str 20). Jednotlivé panely místy připomínají grafický list.
Dějově zábavné a čtivé jako první díly Zenitu. Celkově mi knížka přišla o dost vymazlenější než Dračí Hřbitov.
Závěr: Ačkoli mě trošku štve "rozmělňování" série, musím dát skoro stovku. Zupr!
Slaine: checht :-)) To poznááááš 8-D ne, sranda, jen klid.
Jo, a jinak McKeeverovo filozofování jestli je "Já a moje tělo" nebo "Já a moje hlava" ...Je ale úplně sprostě ukradený z Polanskýho filmu Nájemník. (Kde nevylučuju, že je to sprostě ukradený zas odjinud :) )
brkowycz: taková malá poznámka, ztráta barevnosti ke konci příběhu tam není "bez zejvných příčin". Tím, jak příběh postupuje a stává se čím dál tragičtější, ztrácejí se i veselé barvy. Tohle právě považuju za vynikající výtvarný řešení.
Kresba podle mého nijak výrazně nehapruje, i když je znát, že na tom Karel dělal delší dobu - s postupným odkládáním. Ale historie nás naučila, že pokud výtvarník pracuje X let na stejné věci, je vždycky poznat určitý posun. To ani jinak nejde. :)
Zatím se mi zdá, že Donžony mají lehounce sestupnou tendenci. Konkrétně v tomto příběhu se vlastně stalo skoro prd. :) Ale velmi zábavný prd :) Nevím, možná je to lenost z mojí strany, nebo nechuť zvykat si na nový postavy... Takže jestliže jsem první čtyři díly Zenitu hodnotil někde kolem stovky, První díl Soumraku má u mě těch "ubžunděnejch" 80.
Přátelé, nemám co bych téhle knížce vytknul.
Vynikající "reportážní" studie města, lidí, architektury, A++ grafická úprava, všechno sedí a zapadá, tvoří homogenní celek - knihu o Singapuru. Málokdy jsem z něčeho odvařenej, ale tentokrát to prostě všechno klaplo dohromady jako jedna veliká precizní skládačka.
U některých cizích komiksů bych možná občas vytknul obtížnou dekódovatelnost určitých polí. V celkovém rámci mi to ale vůbec nevadí.
Po delší době zase jedna Crew, která se dá číst. Celé číslo mi přišlo přinejmenším zábavné. Poslední dva příběhy celkem o ničem, Smrťák junior roztomile pitomoučkej. Líbila se mi Keporkakova publicistika o McKeeverovi - je zaměřená především na sdělnost, (nikoli na nakydání už poněkud ohranejch vtipů, jak je v Crwi zvykem) , Pavlovskýho reportáž z Crweconu je naopak absolutně nesdělná, ovšem vtipně alespoň konstatuje, jak to vypadá v NoD. Ještě bych jeho článek doplnil, že dát si onehdá něco k pití v místním baru, do čtrnácti dní vám vyhnijou vnitřnosti :)
Kapis: Nechci se nijak zastávat překladatele, ale pro mě je rohodně snesitelnější, když Lobo říká, "vodprejskni ty vejškrabo," než "di do p.če, ty šuline pobóchané". Mimochodem "vomílat, vokno, vodlítnout, vodkecat, vejprask, vejplata, aj." jsou normální hovorové výrazy, používané v Čechách - čili se nejedná vo žádné cajzlovské spiknutí :-)
Jo a vejškraba je nejspíš od slova vejškrabek, čili tvor zplozený jako poslední z potomků daného páru. Pro nezlance: často pejorativní zabarvení - osoba slabá, nemocná, neduživá, nemající se k životu, chudáček. "Josef měl pět synů, čtyři statné mladíky a pátý už byl jen takový vejškrabek."
Naprosto neuvěřitelný, jak dokáže autorka pracovat s triviální kresbou a textem. Je to roztomilý, ale ne zas přehnaně, je to trošku "blboučký", ale tak úplně akorát. Myslím, že Flafík je tutová perla. Stopro koupit!
Máme štěstí, že u nás Usagi vyšel. Přijde mi, že se pohybuje někde na hranici mezi vedlejším hlavním proudem a okrajovou vlnou :-) Symbióza obrazovýho podání s obsahem mi přijde skoro geniální. Při čtení jsem se nemohl zbavit příjemnýho pocitu, že ten svět žije vlastním životem. Občas trochu zaskřípe najivita dialogů (místama dokonce připomínající čtyřlítek), ale není to nic, co by člověk Usagimu nebyl ochoten odpustit.
Knížka bohužel nenabývá epickejch rozměrů a vzhledem k malému podílu textu je přetečná za 10 minut. Kdo čeká něco jako "Zítra ráno vstanu a opařím se čajem", bude zklamanej. Ono to sice tenhle film primárně vykrádá, ale je to vlastně úplně o něčem jiným :o)
K přečtení doporučuju, koupi bych zvážil. Je to jako vyhodit 250 káblí za vstupenku na desetiminutovej film...
Tak musím říct, že jsem čekal ledascos, ale Andersson mě uplně rozhadroval. Zvlášť úvodní příběh o beďárcích je teda neskutečná síla a zůstane mi asi navždycky v podvědomí. Tohle číst jako děcko, zaznamenal by můj duševní vývoj celkem solidní trhlinu.
Strhávám malou část procent za Bouráčka, kterej se chvílema trochu opakuje. Jinak, přátelé, nezbejvá než zamručet a pokejvat hlavou... Navíc dneska už 230 káblí není co bejvalo před pětli lety. A Kontejner se dá pořád sehnat novej, nečtenej za tuhle (dneska bohužel už lidovou) cenu. :-)
Tohle berte jen jako mou soukromou polemiku... Říkám předem, že nikomu necpu nějakou svou univerzální pravdu...A taky nečekám, že se mnou budete souhlasit :-)
Nikdykde mám rád. Velmi nedávno jsem čet knížku, moc se mi líbila, a tak jsem se vrhnul do krámu s nákupní horečkou, šestikilo mě pálilo v kapse a už už chtělo vyskočit prodavačce na pult.
Jenže...! Jenže jsem komiks předtím pečlivě prolistoval....
A nakonec ho nekoupil.
Prostě jsem se nedokázal dostat přes Fabryho pojetí. Podlondýn na mě z knížky působil jako ohavné místo, které přes všechen ten smrad hnisajících boláků, zkaženýho masa a krysího pižma...zkrátka které přes to všechno má určitou přitažlivost. Fabryho Podlondýn podle mě přesně takovou atmosféu nemá. Výtvarně je to obyčejná popíková limonáda. Klasická tuctová produkce, sice dobře řemeslně zvládnutá, ale tím její klady asi končí.
Pečlivě jsem probral i postavy. Zarazilo mě, že místo klasických ušmudlaných a odrbaných existencí se Podlondýnem prohání postavičky podobné superhrdinům. Jediná trochu "stravitelná" je snad Dvířka (i když o tom by se dalo taky polemizovat). Ostatní charaktery jsou fakt dost mimo. Lovkyně nemá přitažlivost dravý šelmy, spíš mi přijde jako "náká nána z karnevalu". Inu což o to...
Naprosto jsem ale nepřijal duo Vandemar-Croup. V literární předloze tak trochu zosobnění zla, trapiči, mučiči, v komiksu vypadají jak druhořadí záporáci uteklí z Arkhamu, který Batman vymlátí po vobědě mezi štrůdlem a pudinkem.
Nečetl jsem a proto nebudu hodnotit. Ale předpokládám, že komiks bude proti knize hodně zjednodušenej. Když k tomu navíc připočtu výtvarno, který mě jakože fakt nezasáhlo, nezbejvá konstatovat, že si tuhle věcičku nechám s klidným srdcem ujít. :-)
Příznám se, že jsem ke knížce přistupoval s despektem. Spousta humbuku kolem, promo, ocenění... Tak nějak jsem tušil, že Satrapiová v komiksu říká "zápaďákům", co chtějí slyšet. Po přečtení konstatuju, že moje původní obavy se částečně naplnily. Paradoxně je to až v druhé polovině první knihy, která je zase oproti předchozímu obsahu výrazně lepší.
A jsme u toho... Kámen úrazu je podle mě v úvodních částech...Až někam do poloviny je příběh o tom "jak malá holčička rozumí politice". Pro dospělého čternáře krystalická nuda. Děj se nevalí překotně dopředu, je to jen stagnace, případně oscilace kolem dvou základních prvků. Příznám se, že jsem si knížku ze začátku nosil na záchod, protože bych se jinak přes začátek vůbec neprotlouk. Začal jsem jí číst třikrát, průběžně jí odkládal a zase se k ní vracel s tím, že jí přečtu odzačátku. Úvodní pasáž nemá grády.
Druhá půlka knihy je pak výrazně lepší. Připadá mi, že Satrapiová chytila slinu a už dokáže zajímavě vyprávět, předávat emoce a člověk se do příběhu líp ponoří. Nastupující islámská diktatura vzala lidi pěkně u huby, padesátý léta u nás byly proti tomu asi čajíček. Musela to bejt hodně hnusná doba a bohužel dneska to v Iránu asi nevypadá líp. Už jenom kvůli týhle výpovědi stojí knížka za přečtení.
Navíc... Satrapi nevyrpáví příběh "obyčejných" lidí. Její rodina patřila ke společenské smetánce... rodiče i během války měli služku, mohli si dovolit poslat dceru na francouzské gymnázium ve Vídni. Běžní Iranci proti nim byli určitě v daleko větším srabu.
Výtavrnou stránku se mi ani moc nechce hodnotit. Celkový dojem je výrazně schématický. Což by nebylo na škodu, kdyby se schémata neustále neopakovala. Z výtvarnýho hlediska to tedy opravdu nejsou vizuální hody. ... Ovšem sem tam se objeví ozvlášťující prvky... Který ale jakoby z (ehm) oka vypadly Davidovi B. No je složitý...takže asi tak :-)
Celkově mám z knížky spíš dobrej pocit. Za přečtení stojí. Koupi bych ale zvažoval ... (kdybych jí už teda neměl koupenou...)
Kabukiman: Celkem zajímavá výpověď na tohle téma byla ve filmu Wonderland (i když to teda taky není bůhvíjaký dílo). Ten si sice nehraje na satiru, zato je tam pěkně promáklý spojení pornoprůmyslu s organizovaným zločinem.
...Teď jsem přečet předchozí komentáře a musím říct, že taky nechápavě kroutím hlavou nad skutečností, že BBart T-O-H-L-E (vůbec) vydal...a navíc v klasickejch pevnejch deskách. Rozhodně to mělo mít soft obálku a cenu někde kolem kila.
Pornografie je špatná
Pornohvezdy jsou pitomé a lakomé.
Knížka, která si tentokrát vzala na mušku odvětví šoubyznysu zvané Porno, se tak trochu trapně potácí na hranici mezi nepovedenou satirou a rádoby ironickou moralitou. Příběh je něco tak neskutečně laciného, že opravdu nemá cenu ho tady rozebírat. (Pornografie je špatná). Podotknu jen, že leckterý amatérský underground má lepší úroveň než Straussův spatlanec.
Pokud knížku prolistujete, narazíte (krom prostinkého příběhu, který by se vešel na 12 stránek) na klasickou parodickou vycpávku, sestávající z "vtipných" názvů pornofilmů, upravených jmen nebo názvů, jakože vtipných stripů a reklam. (Pornografie je špatná).
Sdělnost komiksu je naprosto jednoznačná. Od začátku víme na čí barikádě se autor plíživě potácí. (Pornografie je špatná). Mimochodem už jsem zmínil, že pornogafie je špatná...? Tak takhle nějak na vás bude komiks řvát z každé druhé stránky. Od Nakladatelství BBart jsem čekal něco sofistikovanějšího. Navíc, když připustíme, že do vymaštěnejch pornoherců se trefuje opravdu snadno, Strauss nezvládnul tenhle lehký úkol ani na 30%. Zasmál jsem se dvakrát... :-/
Co se týče kresby...Klasická sterilní americká, nekořeněná, neslazená, nemaštěná, bez přílohy. Na druhou stranu mě vyloženě neštvala, spíš se ideálně hodí k šedivýmu scénáři.
Z knížky na vás nevypadne nic, co byste nečekali. Nenabízí žádné šokující zjištění, zajímavý pohled na problematiku, nové skutečnosti, neprovede vás netušenými zákoutími pornoprůmyslu.
Strauss prý údajně psal nějaké pornoherečce životopis a "to nejpikantnější", co se nevešlo do beletrie, nacpal do komiksu. I kdyby ale nebyly ty nejpodivnější zhovadilosti fabulace (jako že stopro jsou vymyšlený), stejně by se z týhle knížky dalo říct, že to ty pornoherečky nemají extra dobrodružný :-)
Příběh Hodina Šermu se mi výrazně nelíbil. Něco tak děsně předvídatelnýho aby člověk pohledal. Rozuzlení naprosto o ničem. Autor se navíc tak nějak nemohl rozhodnout, jestli má malovat prapodivně photoshopově přefiltrovaným fotografickým realismem nebo klasickou pohádkovou malbou západní provenience. Vzhledem k tomu, že tenhle příběh zaplácnul valnou část čísla, nemůžu si pomoct...
Garfield mi připomíná tu hlášku ze Simpsnů "To být ten vtipná kocour, co nebýt moc vtipná". Alespoň tentokrát to platí.
Slanieho komiksu je mi trošku líto. Podle mě mohl kreslíř vydupat mnohem "hororovější" atmosféru. Z kresby mám trochu pocit, že to Willerta moc nebavilo (nebo to šudlal narychlo). Kdyby se komiks po výtvarné stránce povedl jako Kago No Tori, bejvalo by to mohlo být celkem kůl.
Dávám devadesát, při čtení komiksu se mi opravdu poprvé stalo, že mě dvakrát zamrazilo. Takže Oidipus na mě prostě "zaválel" správně. Tohle je asi hodně subjektivní věc, která se těžko vysvětluje.... :-) takže asi tak...
Koule, krychle, ... dost dobré, ovšem zabírají minimální část mini-knížečky. Pokud se vám líbí tenhle Plachého fenomén, garantuju vám, že jste těch pár stránek o krychli stejně už někde viděli. Zatímco trochu roztáhlý kmen si nezaslouženě uzmul většinový podíl. Nemůžu si pomoct, ale Kmen je podle mě malinko vykrádačka Země tří úsměvů a Carpet People. Není to špatný, ale už to tady prostě bylo (dokonce několikrát).
Přiznám se, že jako haranta mě RŠ zasáhly pouze v podobě komiksu. A to víceméně jako věc, která byla "na indexu", takže bylo potřeba jí pochopitelně přečíst tam i zpátky minimálně třikrát. Chtěl jsem tuhle knížku přečíst po letech znovu, ale už na to nemám nerva. Příběhy jsou si podobné jako vejce vejci, zápletky nezajímavé (rychlé šípy nosí v zimě čepici, rychlé šípy jezdí na kole...blemc blemc blemc), pointy někdy až prostoduché, často úplně vyšumí. Z pohledu dospěláka dávám 20%.
Ovšem atmoséra, kdy jsem v r.85 jako předškolák držel v ruce "komiks" ...ta byla k nezaplacení.
Vynikající! První část - čistá prča s filozofickým podtextem. Druhá část - tak hodně pravdivá, až z toho tuhne úsměv na rtech. Člověk neví, jestli se má smát nebo brečet. Síla, lidičky, ...síla...
Od Mouchy jsem nečekal vůbec nic a tak mě velmi mile překvapila. Poprvé přečteno na chodbě před zkouškou, kdy se mi tahle knížečka dostala do ruky a pěkně jsem se odreagoval. Moucha je geniálně stupidní. Navíc miluju věci, které se dají číst i vícekrát po sobě. A Moucha mě v tomhle ohledu vůbec nezklamala. -5% za hnusně přetmavenou lavírku (zřejmě chyba tisku).
Zdá se mi, že se v druhém příběhu Ennis pouze neoriginálním způsobem svezl na módní vlně "navážení se do superhrdinů". Hitman si dělá srandu z Green Lanterna. "Hm...A co jako?" Třetí příběh o zombie zvířátkách je asi nejzajímavější, ale nápaditosti (podle mně) taky mnoho nepobral. Celkový dojem z knihy ještě trochu kazí odfláknutá kresba, příšerný grafický řešení úvodních komentářů a náherně rozpixlovaný náhledy obálek. Jak tak koukám na hodnocení ostatních tady dole, budu krutě chc@t proti větru... Ale nemůžu jinak... 40% víc ani Ň.
Začíná se nám v Donžonu motat trochu víc postav. Děj je maličko zmatený, jak se na sérii nabalují další figury. Rozdělují se a zase se scházejí... takže nám v příběhu sem tam vznikne slabší chvilka. Každopádně se těším na další díly. A docela by mě zajímalo, jak si kočanda vydělala ten váček plný peněz :)
Přátelé, klobouk dolů před touhle sérií. Říkal jsem si, že v mém věku už mě máloco překvapí... a tohle mě překvapilo :-) Vtipné, lehké, s nadsázkou, čte se úplně samo...prostě nádhera. Zcela nekriticky dávám sto procent. Miluju Donžon! :-)
Úplně beze slov.
Kresba je velmi milá.
Atmosféra příběhů veskrze negativní.
Nadhled, humor, zábava.
Četba vyžaduje čtenářovo soustředění.
Podtrženo, sečteno: 85%
Zatvrzelí negativisti k těm 85 procentům přičtou ještě deset navrch :-)
Takže přátelé, chtít za T-O-H-L-E dvě kila je trošku mimo mísu. Osobně nesnáším komentáře ve stylu: ten a ten je dobrej, zbytek odpad,... takže se takovému hodnocení vyhnu...Ačkoli právě zde by bylo víc než na místě. Podtrhnul bych jenom celkem nepovedený grafický provedení celý knihy, prapodivný výběr autorů, který zřejmě probíhal ve stylu ´brácha má kámoše a ten si o přestávce čmáře takový legrační věcičky´a opravdu ale opravdu přemrštěnou cenu.
Každopádně rozumnej prajz týhle knížečky by se pohyboval někde kolem pajcky. Pak by bylo hodnocení o nějaký to procento vyšší.
Pokud vás nezajímá book, kterej je z 90% o tom, co si kdejakej floutek čmadliká do skicáře, hnáty PRYČ!
