Škoda, že se nejedná o čistě monotématicky zaměřenou krev. Upíří tématika mi přišla jako docela zajímavý nápad. Blacksad celkem ušel, bohužel scénáristicky má sestupnou tendenci a výtvarně se z příjemného noiru hrabe čím dál víc do kýčovitých barviček a přiblble se pitvořících obličejů. Jakkoli tedy Blacksad zatím plnil funkci taháku čísla, konkrétně tady jsem měl pocit, že spíš překáží. Místo něj mi v čísle chyběla nějaká opravdu ulítlá upírská saďárna.
Určitě je ale tahle Crew lepší počtení než minule. A navíc za cenu dvou másel. No jo, mlíko je dneska halt drahý...
Záleží na tom, jak ke Skálovi přistoupíte. Jestli to chcete číst jako nějaký thriller s překvapivou pointou, tak vás tahle knížka zklame. Pro mě je to báječný exkurz do hodně zvláštního světa. Příběh se nijak zvlášť nekomplikuje, víceméně jde o Roadmovie (roadcomics) - Cílek jde tam a tam, potká toho a toho... Knížka má ale natolik úžasnou atmosféru, že vás ve dvou stránkách vtáhne a nepustí. Pro Frantu Skálu je příznačné používání tvarově podobných předmatů, jejich přetváření, dotváření a kombinace s jinými věcmi, materiály, světlem... Všechno je patřičně "ošoupané", pokryté patinou a tudíž zázračně věrohodné. Skála tak vytváří kouzelnou realitu, do který jsem se fakt propadnul.
Jedniné, co mi úplně stoprocentně nešlo pod nos byla jistá koženost Cílkova obličeje. Skutečný model byl určitě dost miniaturní, každopádně jeho obličej na mě nepůsobil moc sympaticky. Což je u hlavního hrdiny trochu škoda...
Závěrem: 90% za epesní výtvarný ohňostroj
Příběh se nám úspěšně rozvíjí, i když možná trochu rozvláčněji než v jedničce. Voleman je zkrátka seriál na pokračování a druhý díl musí přesvědčit i zatvrzelé skeptiky, že volemanova story skutečně MÁ hlavu a patu a zápletka spěje k rozuzlení. Rozplývat se tady nad kresbou už u Jirky Gruse ani nemá cenu. Jen podotýkám, že autorovi vyloženě svědčí jeho vlastní "nakladatelské" zázemí a absolutní tvůrčí svoboda.
Fanouš a Klytora to teda rozjeli... :-) Pekelná akce, u který jsme se s přítelkou řezali od začátku do konce. Zbytek čísla už chca nechca leží ve Fanoušově stínu.
Jediná opravdu zajímavá věc v tomhle čísle je Mooreův kraťas o relativním vnímání času.
Nejslabší rozhodně: Kód, který se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit. Pointa je vtípek, který by se bohužel vešel do čtyřpolíčkového stripu. Výtvarně zajímavé asi jako Show kovboje Wallyho (což možná ale není Kučerovského chyba).
Tuhle Crew doporučuju pouze fandům Blacksada, jinak hnáty PRYČ!
Výrazně jako plus hodnotím, že se nejedná o klasicky podbízivou komerčárnu. Kresba je docela zajímavá, ale člověk si na to musí zvykat. Postavy fungujou v prostoru (!), jsou pěkně kulaťoučký, ale jakmile dojde na nefigurativní motivy, tak to pěkně skřípe (viz.pistulka). Co mě ale dopálilo, byla zašedlost něktejech papírů (jakoby vylezly z hodně špatný kopírky)- nevim, jestli to byla chyba tisku nebo záměr, každopádně to v relativně čistým prostředí tohohle komisku (kterej je jinak dělenej do pěknejch monochoromních ploch) působilo dost hnusně.
Nic nového pod sluncem, ve srovnání s TOP10 spíš podprůměrka. Příběh až nějak moc nezaujme, výtvarno se nese ve velmi zajímavým duchu propagandistickýho realismu.
Příšerná kreba mi úplně vzala jakoukoli chuť to číst. Všichni vypadají úplně stejně, chlapi mají obočí jak Brežňev a ženský mají oči tak blízko u sebe, že vypadají jako laboratorní kříženci Bushe s fotbalistou Nedvědem. Navíc příběh spíš průměrka... Takže 55 je možná až moc :)
Osobně musím říct, že tahle knížka stála za starou bačkoru. Sám mám Pratchetta rád, ale tuhle prapodivnou spatlaninu bych doporučil jen jeho zatvrzelým fanouškům nebo lidem, kteří Pratchettovský humor vůbec neznají. Pro lidi se znalostí Pratchetta je to jen mletí prázdný slámy pořád dokola. Nevykoukne na vás nic novýho než co je v knize, výtvarné zpracování nenabízí žádný "blbinky" nebo jakýkoli plus přidaný navíc. Je to čistě jen kniha, okudlaná, převedená do komiksové podoby a šmidra.
Musím říct, že jsem se na tenhle book těšil tak moc (skoro jsem se po nocích klepal kdy už vyjde), až mě ve finále trochu zklamal. Jirka Grus je fakt génius a odvedl vynikající práci. Zatím je to asi opravdu nejlepší českej počin. Jenže -ruku na srdce- ve srovnání se zahraničníma věcma to zas až tak velká pecka není. Rozhodně si ale Nitrák zaslouží naší pozornost...Už jenom kvůli těm kosticím...8-D 70% je čistě můj subjektivní názor, no jo, asi jsem se neměl tak klepat...
Zpocatku jsem byl nadsenej, ale po cca 40 stranach se dostavilo zklamani z toho, ze se v pribehu objevujou stale stejna schemata. Navic mi tak trochu vadi castecna neprehlednost a zmatene deleni poli, coz podle me vede ke snizene ctivosti.