sobota
9:12 - dělám si kafe
9:15 - beru do ruky Apokalyptickou suitu s tím, že si přečtu jednu kapitolu
9:17 - po přečtení prvních pár stránek je mi jasné, že svůj záměr nesplním
10:00 - kafe už dávno vystydlo
10:36 - dočítám poslední stránku Apokalyptické suity a chci víc
Tenhle komiks mi opravdu sednul a líbilo se mi na něm úplně všechno. Líbí se mi filmový střih, líbí se mi atmosféra, líbí se mi, že absolutně nic není řečeno polopatě a něco si musí čtenář vyvodit z dění a dialogů, líbí se mi, že ten svět působí živě, líbí se mi, že tam není žádné hluché místo, žádný oddych, ale přitom to nepůsobí uspěchaně ani odbytě, prostě parádní zážitek.
Během prvních pár stran jsem se kvůli všem těm napůl lidem, napůl zvířatům trochu lekl, že asi nebudu úplně tou pravou cílovou skupinou, avšak rychle jsem si zvykl a nakonec mě tento nádherně výtvarně zpracovaný mix Princezny Mononoke a brutálního hororu dost bavil. Podobně jako kolegové pode mnou jsem se ke konci lehce ztrácel v ději, ale věřím, že mé nejasnosti osvětlí další díly, na které se docela těším.
Nečekejte nic převratného, tohle je klasická poctivá superhrdinská crossoverová rubačka, kdy se parta superborců musí postavit obrovským obludám. Akce nezpomaluje a je to jedna velká jízda od začátku až do konce s několika wow-momenty jak vystřiženými z áčkového akčního filmu.
Obzvlášť musím ocenit kresbu prvního a třetího sešitu a design titulních nestvůr, které jsou správně monstrózně nechutné :)
koupeno v Levných knihách za 69 Kč.
Moc nechápu, proč tento komiks vůbec existuje a proč se ho někdo rozhodl vydat. Nevím, pro koho je komiks určen - pro děti je příliš nudný a nesrozumitelný, pro dospělého čtenáře zase triviální. Není to ani "učebnice dějepisu", protože je to moc stručné a zkratkovité, není to ani "lidský příběh", protože postavy jsou ploché, jejich dialogy příslovečně šustí papírem, a nic se o nich nedozvíme (a navíc jsem měl celkem problémy určit, kdo je kdo a jaké jsou mezi nimi vztahy). Chvilku jsem si myslel, že figurku Mickeyho použijí autoři jako symbol ztracené svobody, nebo nedosažitelného západu, ale ani toto nebylo nijak zužitkováno - anebo ano? Upřímně jsem moc nepochopil autorský záměr a význam toho časového skoku na konci.
Tahle rodinná historka měla zůstat rodinnou historkou a když už se ji někdo rozhodl zpracovat, tak ji měli dát jako příspěvek do nějakého sborníku, případně jako doplňkový materiál nějaké výstavy o česko-rumunském přátelství, ne to vydávat za plnou cenu a pak se divit, že to hromadně odvezou do LK.
A abych jenom nehanil, kresba je celkem zajímavá.
Netypicky neukecaný Bendis a typicky excelentní Maleev.
Jediná výtka je směrem k Bendisovi, že se jako vždy a všude každá hlavní postava pod jeho taktovkou chová a projevuje víceméně stejně, takže jsem si každé dvě stránky musel připomínat, že nečtu Jessicu Jones, ale Jessicu Drew. :)
kresebně perfektní (anebo jsem z dětství na tento styl tak moc zvyklý, že se mi to prostě nemůže nelíbit), nicméně ze scénáristického hlediska byla většina příběhů zaměřená spíše na děti bez nějakého většího přesahu a na god tier autory Rosu a Barkse se prostě nechytá ani vtipy ani výpravností, což je škoda, protože nápady měl Vicar dobré a divoké, které však na nepříliš rozsáhlé ploše několikastránkových příběhů víceméně vyšumí do ztracena, případně jsou zápletky vyřešeny bez nějakého pořádného vyvrcholení.
Ale jsem si vědom, že nejsem cílové publikum, takže v rámci žánru pořád parádní čtení.
příjemná a zábavná akční jízda, která rychle odsýpá a pěkně se na ni dívá. Hlášky, výbuchy, bitky - prostě ideální oddychový komiks na líné nedělní odpoledne :)
mám načten celý dosavadní Kingův run a nemůžu jinak než plný počet. Do roku 2016 byl mým nejoblíbenějším batmanovským autorem Grant Morrison, ale s příchodem Toma Kinga musel Morrison sestoupit na druhé místo. Líbí se mi, že King spíš ukazuje a naznačuje, než aby něco polopatě vysvětloval, ale přitom čtenář nemá nejmenší problém se zorientovat, a že i velkolepé scény a okamžiky vypráví tak jakoby minimalisticky a "úsporně".
---
jinak když už v komentářích píšete, že jsou některé scény absurdní (Alfred, zásah Justice League), nebo že se Batman chová jako idiot, tak by nebylo od věci vysvětlit, proč vám to tak přijde. Nemyslím jen konkrétně tady u tohoto Batmana, ale obecně.
po výtvarné stránce bez jediné chybičky - kdybych nevěděl, že to není Uderzo, nepoznal bych to.
co se scénáře týče, tak se jedná zatím o nejlepší Ferriho díl, ale prostě Goscinny byl jenom jeden. Sice se tam našlo pár podařených vtípků, kterým jsem se upřímně zasmál, ale většině vtipů chybí taková ta propracovanost a lehkost, kterou známe z Goscinnyho tvorby.
Nicméně tvůrcům držím palce, jsem rád, že se snaží a vzhledem k vzestupné tendenci alb se už teď těším na další díl.
když jsem četl v době vydání, byl jsem z úvodního sešitu Rebirth dost nadšený, protože to vypadalo, že se DC konečně oprostí od nesrovnalostí vznikých díky/kvůli New 52. Teď po druhém přečtení, tentokrát v češtině, mám opět pozitivní pocit.
Samozřejmě tento komiks nesnese srovnání s klasikami žánru jako Návrat Temného rytíře nebo All-Star Superman, ale když ho hodnotíme jako "pilotní epizodu" a ochutnávku věcí, které nás čekají, jedná se o poctivou a skvěle odvedenou práci a proto dávám absolutní hodnocení.
Lidi, je to aktuální superhrdinský komiks, v rámci mainstreamu skvěle napsaný a nádherně nakreslený, ve skvělé české úpravě a navíc za 99 Kč. Já už nevím, co byste ještě chtěli. :)
Nevím, čím si tenhle komiks zasloužil místo v DCKK - není to úplně špatné, a čte se to dobře, ale za pár hodin už ani nevíte, o čem to bylo, prostě průměr.
při čtení historických sešitů (nejenom v tomto čísle) se mi nechce věřit, že tehdejším čtenářům některé zvraty připadaly přijatelné. Konkrétně stavba mostu ve Wonder Woman #105 hravě přebíjí neuvěřitelnost i tak kreativních nápadů, jako byla maska z bláta v jednom starém Captainu Americovi, anebo gumová tvář ze starého Beasta. Nevím, jestli autoři tenkrát tvorbou mířili vyloženě na malé děti, nebo se při psaní posilňovali drogami, nebo jak si to jinak vysvětlit :)
samotné komiksy skvělé (proto 5 hvězdiček), ale doprovodné texty jsem u prvních pár kapitol jen přelétával očima a u dalších rovnou přeskakoval. U Rosy a Scarpa byl text popisující jejich tvorbu zajímavý, tady to byl víceméně jen krátký popis toho, co se stalo v některém komiksu s nějakým vozidlem, což není zrovna dvakrát záživné.
Jediné, co musím vytknout, je ztvárnění Jokera, protože mě pokaždé při čtení strašně rozptyluje, když mezi realisticky vypadajícími postavami pobíhá týpek s tři kilometry dlouhou bradou. Nemám problém s všeobecnou nadsázkou třeba Tima Salea, ale tady v těch starších příbězích jsou podobné úlety jako pěst na oko.
Nevím, proč pro představení Scarlet Witch vybrali zrovna tento komiks.
Celkově to není špatné, ale bohužel je těch 6 sešitů absolutně vytrženo z kontextu a my vidíme jen malé kousky několika dlouhodobějších zápletek, což podstatně kazí čtenářský zážitek.
Ve své době to byl pro DCU důležitý komiks a kdybych ho četl tehdy (a ideálně by to byl můj první komiks se Supermanem), asi bych z toho byl úplně na větvi. Z dnešního pohledu je to však jen jeden z několika Supermanových originů a bohužel nemá nic, čím by vyčníval nad ostatní, přestože je to příjemné čtení se skvělou kresbou Johna Byrnea.
Když se Harley Quinn někde jenom mihne, nebo je vyloženě vedlejší postavou sloužící k pár vtípkům, tak ji mám celkem rád. Když má ale v komiksu hlavní roli, tak mě to buď nebaví (tohle), anebo vyloženě štve (new 52). Zatímco v new 52 Connerová a Palmiotti až moc tlačí na pilu a jejich snaha být za každou cenu vtipní a ulítlí vychází dost křečovitě, tady se Karl Kesel buď ani moc vtipný být nesnaží, anebo jsem tu snahu prostě nepostřehl. Nerozumím, čím si zrovna tenhle komiks vysloužil zařazení do DCKK.
Pro fanoušky Harley asi dobré, ale čtenáři, kteří chtějí opravdu vtipný a odlehčený komiks se superhrdinkou, nechť zaměří svou pozornost na sérii The Unbeatable Squirrel Girl od Marvelu.
mně se to líbilo, i když na Rosu se Scarpa aspoň v téhle knize ani zdaleka nechytá. Oba kačeří příběhy byly fajn, akorát v tom o čočce jsem měl dost problém s pár dějovými body (chudý Skrblík, chytří businessmani Rafani...). Příběh o Mickeym byl trošičku slabší a nejvíc mu podle mě uškodilo, že Scarpa asi ještě nebyl úplně vykreslený - Atomík občas vypadal dost divně. Celkově však fajn počtení.
Docela mě mrzí, že jsou knížky ze Zlaté klasiky tak krátké a líbilo by se mi, kdyby u nás vycházely nějaké pořádné kačeří/myšákovské omnibusy, kterým by Egmont věnoval takovou péči, jaké se u nás dostává věcem typu Predator nebo Tomb Raider, které si ji podle mě na rozdíl od kačerů a Mickeyho vůbec nezaslouží. :)
To, co jsem chválil u prvního dílu, se někam vytratilo a zas je tu staré známé DC, kde zástupy superhrdinů hlava nehlava mlátí megazáporáky.
Moc jsem nepobral, proč si deset sešitů drželi pomalé tempo s omezeným počtem postav, aby tam pak v posledních dvou sešitech nacpali snad všechny postavy stříbrného věku, zběsile skákali od jednoho k druhému a příčiny/následky některých zvratů se odehrály off panel.
Pořád je to zábavný komiks, ale líbil se mi o kus méně než první díl. Škoda.
V době vydání jsem četl několikrát a pokaždé jsem z toho byl nadšený. Teď jsem si to díky vydání Defenders od stejného tvůrčího týmu přečetl po X letech znovu. Už z toho nejsem tak odvařený jako tenkrát v tom post-pubertálním young adult období, ale i tak jsem se dobře bavil. Po výtvarné stránce je to strašná pecka - každá grimasa, každičký výraz tváře je úplně dokonalý a postavy ani nemusí nic říkat a vy už se smějete jenom tomu, jak se tváří.
Děj nebyl moc komplikovaný, všechny eskapády sloužily jen jako odrazový můstek pro vtípky a špičkování mezi postavami, a když vtipy došly, tak se zas přeskočilo do jiné situace, což je v humoristickém komiksu v pořádku.
Výhrada k české verzi: tenkrát mi to asi ani moc nevadilo, ale dneska mě strašně otravoval překlad "Zlatej frája". Jasné, ten komiks se nebere vážně, ale Booster Gold je existující postava, takže to je asi jako kdyby Dark Knight přeložili třeba Temnej drsoň.
Během prvního sešitu jsem byl nadšený, pak mé nadšení lehce opadlo. Některé vtípky a hlášky se začaly čím dál víc opakovat (ale ne tím zábavným Goscinnyho způsobem) a důraz se přesunul ze špičkování mezi postavami na samotný příběh, což bylo zrovna u tohoto komiksu trochu na škodu.
Trochu mě mrzelo, že temné verze hrdinů se tu v podstatě jen mihly - klidně bych bral jeden sešit navíc, kde by Dormammuův svět hrdinové pořádně prozkoumali.
Každopádně celkově jsem spokojený a mohu doporučit.
BTW hned po dočtení Defenders jsem si po letech znovu přečetl Dříve známí jako Liga spravedlnosti od stejného týmu a to se mi líbilo o trochu víc (ale o dost méně, než se mi to líbilo před těmi 11 lety, když to u nás vyšlo. Stárnu.)
Příběhy s Fantastic Four a s Gwen Stacyovou mě bavily velice a bylo mi líto, že se nedozvíme, co by bylo dál, zvlášť pokračování Spideyho příběhu bych si rád přečetl.
Oba příběhy s Avengers byly ok.
Doctor Strange a Hulk neurazili.
Doplňkové vtípky na závěr byly nejlepší částí knihy, obzvlášť "Co kdyby byl Wonder Man žena a Power Man holka" :))
Skvělý komiks, který rozhodně není pro každého. Není to úvod do DCU pro nováčky, protože se od čtenáře předpokládá, že má o DCU alespoň základní povědomí a vyzná se v těch desítkách postav a pojmů, které se zde vyskytují. Kdo se v DC vyzná, anebo kdo je ochoten překousnout, že občas nebude vědět, které postavy zrovna sleduje, si užije opravdu epický příběh a velkolepý souboj, který ve své době vskutku neměl obdoby a i dnes je ukázkově zvládnutým superhrdinským "eventem".
Z dnešního pohledu je celkem zábavné, že Wolfmanova snaha o vyčištění kontinuity a uspořádání nesrovnalostí přišla víceméně vniveč, protože se to celé pak zase začalo zamotávat a nabalovat na sebe další nesrovnalosti, takže musela proběhnout další čistka, po které se to zase začalo zamotávat, takže byla nutná další čistka, po které se to opět komplikovalo, atd atd atd, a tak to DC dělá dodnes.
Pro zajímavost: v tomto komiksu je k vidění, jak do kontinuity DCU vstoupily postavy, které chtěl původně Alan Moore použít pro příběh Watchmen, aby si to pak rozmyslel a vymyslel postavy, které byly těmito původními superhrdiny inspirované (The Question = Rorschach, Blue Beetle = Nite Owl, Captain Atom = Doctor Manhattan, Thunderbolt = Ozymandias, Peacemaker = Comedian, Nightshade = Silk Spectre)
Odjakživa jsem měl víc rád Marvel než DC. Na DC mi někdy vadí, že superhrdinové jsou polobohové, kteří na rozdíl od marvelovských "lidských" hrdinů buď dramaticky pózují v trikotech, nebo hravě mlátí protivníky desetkrát větší, než jsou oni sami.
V JLA: Rok jedna zvolil Mark Waid přístup, který bych se odvážil nazvat marvelovským - hrdinové nejsou úplně dokonalí, mají problémy jak mezi sebou, tak sami se sebou -
Aquaman nerozumí lidem a cítí se jako, ehm, ryba na suchu (omlouvám se), Black Canary jako jediná žena v týmu musí čelit narážkám od kolegů i veřejnosti, Hal Jordan je nevychované hovado, apod, takže postavy působí realisticky a sympaticky. Když k tomu přičteme špičkování mezi postavami, superhrdinské bitky, rozhodnutí vynechat klasickou svatou trojici S+B+WW a hostování dalších ne úplně provařených postav (Doom Patrol), vyjde nám z toho zábavný a odlehčený komiks, který má spad, nehraje si na nic zásadního a slušně člověka zabaví na jeden příjemný podvečer. A to je koneckonců přesně to, co od superhrdinského komiksu chci.
Doplňkový retro sešit o původním zrodu Ligy doporučuji přečíst ještě před hlavním příběhem.
Fimi: bodejť by to bez Cyborga nefungovalo, když je členem JL teprve poměrně krátkou dobu.
skvělá publikace, která poskytne poměrně celistvý (i když vzhledem k omezenému prostoru a širokému záběru lehce povrchní) přehled o vývoji komiksu během uplynulých 50 let v USA, Francii a Japonsku. Okrajově je zmíněna i UK (hlavně v souvislosti s invazí britských autorů do USA) a velice okrajově také Itálie, Španělsko a Korea.
Výsledný dojem české verzi trochu kazí pár překladatelských failů - co mi utkvělo v paměti, tak to bylo třeba skloňování jména Harley Quinn, jako by šlo o mužskou postavu, nebo že byl Ulf K. jednou uváděn jako Němec a hned vzápětí jako Rakušan.
Standardní tie-in k eventu. Neurazí, ale ani nenadchne příběhem i kresbou.
Zdá se mi to, nebo ty hřbety tisknou čím dál křivěji? Skoro přes celého Hulka mám jasně viditelné červené čáry, přitom ty předchozí postavy na sebe navazují pěkně.
jedná se obsahově o totéž, co Poslední syn, který vyšel u BBArtu, anebo je tu opravdu navíc Action Comics 851 a Superman Annual 13? (Superman 1 nepočítám)
Podle počtu stránek tady v databázi mi to nějak nesedí.
Rozhodně to není kniha pro lidi, co s komiksem teprve začínají a doufají, že se zde něco dozví. Je to pro nerdy a geeky, kteří už mají něco načteno a orientují se v pár (desítkách) jmen z historie Marvelu. Kniha se vzájemně výborně doplňuje s UKK/NHM a pomůže pochopit, proč je který příběh důležitý, nebo osvětlí okolnosti jeho vzniku. Po přečtení už se na některé komiksy a jejich tvůrce už nikdy nebudu dívat stejně :)
Musím však vytknout slabší poslední kapitolu knihy pokrývající období cca 1996-2012, kterou vzal autor opravdu letem světem a skákal v čase tam a zpátky, jako by chtěl ještě narychlo zmínit některé zásadní události, ale už neměl prostor či dost podkladů, což oproti předchozím propracovaným kapitolám působí špatným dojmem.
Taky mě trochu mrzela absence jakéhokoliv obrazového doprovodu - ukázky z komiksů zde nejsou potřeba, ale fotky jednotlivých osobností, nebo fotky z kanceláří/akcí Marvelu by potěšily. Takto člověk během čtení musí občas googlovat.
Nicméně se jedná o nepostradatelnou publikaci pro fanoušky Marvelu a můžu jen vřele doporučit.
V rámci žánru celkem napínavý příběh se skvělým nápadem, ale bohužel konec je dost odfláknutý - místo toho, abychom konečné vítězství viděli na vlastní oči, nám ho v pár bublinách zkratkovitě převypráví Flash. Jasné, samotná pointa příběhu je vztah JLA vs Batman, ale i tak to zamrzí.
petrsimcik: nic přehozeného není. Máš tam JLA 43, JLA 44, pak JLA Secret Files 3 (s názvem až na konci sešitu, což tě asi zmátlo), pak JLA 45 a JLA 46.
škoda, že stručná historie postav na konci každé knihy není pro české vydání aktualizována, a není zde tedy ani zmínka o tom, že Sam Wilson je od roku 2014 Captainem Americou. Přitom by stačilo jen dopsat jeden krátký odstavec.
lepicí páska je strašně debilní nápad, ale já si pokaždé v obchodě vyberu výtisk s nejkratší páskou, ten bílý štítek roztrhnu uprostřed a pak pomalinku odlepuju pásku taháním štítku střídavě nahoru a dolů. Minule u Iron Mana mi to udělalo jenom jednu malou bublinu na obálce, ale tentokrát u Avengers jsem byl extra opatrný a skoro se nedá poznat, že tam ta páska byla :) vím, objevil jsem něco převratného :)
k obálkám New Avengers: Luke Cage - obálka prvního čísla je nakreslena po vzoru Hellboye (?), druhého podle Fables a třetího? Na 100 % to odněkud znám, ale nedokážu si to zařadit. Pomůže někdo? :)
nápad dobrý, provedení značně pokulhávající. Rádoby velkolepé, rádoby dojemné, ale uspěchané a zkratkovité. Příběh i kresba.
a konečně jsme se dočkali toho šokujícího odhalení, proč má Zázrak takový kostým, jaký má! Asi jsem měl slzet dojetím, ale místo toho jsem vyprskl smíchy a přemýšlel, jestli to tvůrci myslí vážně.
btw ta vysvětlivka ke Kytici byla vskutku nezbytná. Proč tam v tom případě neopoznámkovali všechny jejich rádoby chytré a rádoby vtipné narážky a citace?
tuto sérii Deadpoola jsem četl po sešitech, když v roce 2013 začala vycházet a od té doby neztratila nic ze svého vtipu. Hlášky, akční scény, vymakaná kresba Tonyho Moorea - co víc si v komiksu o Deadpoolovi přát?
Stejně jako Lennymu mi taky počeštěné narážky přijdou jako pěst na oko, ale daleko víc mě štve, že si překladatel a redaktor nejsou schopni ohlídat ji/jí, ni/ní, apod. To se učí tak v páté třídě ZŠ a je opravdu ostuda, když to profesionálové neovládají. Toto je však příznačné pro více titulů od Crwe i jiných vydavatelství.
Petr Kopl je český Rob Liefeld.
Uspěchaná kresba. Deformovaná anatomie postav. Perspektiva asi podle nálady. Co mu nejde nakreslit, šoupne mimo panel. A lidi mu to z nějakého důvodu žerou.
ad perspektiva: ten panel na předposlední stránce komiksu, kde skákající Pérák táhne Zázraka za plášť - to přece nemůže myslet vážně, no ne? Nechce Martin Němec zase zprovoznit mučírnu a vzít si Zázraka na paškál? :)
není to čím dál lepší, je to pořád stejně špatné, jenom už jsme si zvykli.
styl a kvalita kresby se mění panel od panelu a silně pochybuji, že to je tvůrčí záměr.
scénář je na stejném levelu jako scénáře ze Silver Age, na které zdejší uživatelé hromadně plivou při hodnocení UKK, s tím rozdílem, že tenkrát to byl standard, který se už dávno posunul někam úplně jinam.
ze zvědavosti jsem si to proletěl v Tescu u regálu. "Přečtené" (pokud se dá hovořit o čtení, když je tam dohromady tak dvacet vět) jsem to měl asi za dvě minuty. O kresbě si každý udělá obrázek hned z obálky a příběhy mají pointu úplně o ničem (anebo ji nemají vůbec) - např: Jirka je sám doma, slyší nějaký šramot, jde to celý vystrašený prozkoumat a zjistí, že to byl /SPOILER ALERT/ automatický osvěžovač vzduchu. To je celé. Žhavý favorit na eisnerovku. I ty nejslabší příběhy z Kačera Donalda nebo dokonce i ze Čtyřlístku jsou proti tomuto scénáristická veledíla.
Jako zdarma dostupný webcomic pro fanoušky Jirky Krále by mi to přišlo snesitelné (už jsem na internetu viděl větší hrůzy), ale chtít za něco takového peníze, to bych se já osobně styděl.
tady ta pětihvězdičková hodnocení fakt nechápu (ledaže...?). Pořád je to hrozně načmárané a scénář je pořád šedivě průměrný (ve světlých chvilkách) a stokrát (a lépe) viděný jinde.
Že je něco české a "naše" by nemělo být důvodem pro pět hvězdiček.
scénář je superhrdinský standard, s čímž problém nemám. Jenom je to na můj vkus až příliš tlačeno do šablony komiksů ze stříbrného věku, přece jenom je moderní superhrdinský komiks už dávno někde úplně jinde. Co se samotného Zázraka týče, ten má hrozně generický design - připomíná mi výtvory, které jsem si na gymplu během nudy při vyučování kreslil na okraje sešitů :) V listárně slibují, že ten kostým časem vysvětlí, tak jsem velice zvědav.
horší to je po výtvarné stránce. Nemůžu si pomoct, ale pro popis kresby mě nenapadá jiný výraz, než že je to "načmárané". Postavy mají ruce věčně mimo panely, případně nějak schované, a když už jsou ruce vidět, tak jsou to spíš pařáty než lidské ruce. To samé nohy. Nad tím by zaplakal snad i Rob Liefeld. Jednotlivé rysy obličeje (oči, nos, pusa) jsou občas nakresleny z jiných úhlů a postavy tak vypadají jak nějací zdeformovaní polomutanti. Golem nevypadá nejhůř, ale zdá se mi, že v průběhu příběhu měnil velikost - pro porovnání scéna u ruského kola a libovolný panel, kde se mlátí se Zázrakem. Přišlo mi, že v tomto čísle byly možná tak dva-tři panely, na kterých si Petr Kopl dal záležet, zbytek působí strašlivě odbytě a uspěchaně.
celkem škoda, že když už se u nás někdo odhodlal se do něčeho takového pustit, tak si na tom aspoň nedají pořádně záležet.
mě to prostě bavilo, přečetl jsem to na jeden zátah a hned bych si dal další díl. Jasně, je to přímočaré, prvoplánové, a kresba je půvabně undergroundově nevzhledná. Ale občas je prostě tu "intelektuálnější" četbu nutno prokládat nějakou rubačkou, která si na nic nehraje. :)
mám však několik poznámek k českému vydání:
- gratuluji Comicscentru, jaký se jim povedlo kolem Želv vyvolat obrovský hype, ale na druhou stranu mi přijde, že sami úplně neví, jestli to propagovat jako věc pro děti či "dospělé" - viz zadní strana obálky - zdůrazňují, že to je komiks pro dospělé, ale zároveň vyzývají k návratu do dětství - tak co teda platí? A věkové doporučení 15+ je fakt směšné. V knížce jsou tak tři sprostá slova a to násilí tam není o nic horší než v libovolném jiném superhrdinském komiksu. Ok, sedmiletému děcku bych to asi nedal, ale třeba Loba jsem četl poprvé v cca 12 letech a nijak to se mnou tehdy neotřáslo.
- vůbec jsem nepochopil, proč knihu stylizují tak "gastronomicky"... "Menu číslo 1", vevnitř ty "předkrmy", obrázky ubrousku... pochopil bych to jako reklamu na jednu knihu (á la Crew), ale udělat v tom stylu celou knihu (a pravděpodobně celou sérii...?) se mi zdá jako zvláštní volba. A mimochodem - v celé knize nebyla jediná zmínka o pizze, díky čemuž je ta stylizace ještě nepochopitelnější. :)
- ty poznámky překladatele jsou supertrapné. Např. strana 140: Ha, ha, ha, ha! Další je pod drnem. *pozn. překladatele: odkaz na skladbu skupiny Queen: Another One Bites the Dust. Jako z té české verze se ta narážka fakt nedá pochopit, ale určitě tam šlo nějaký vtípek strčit elegantněji, než ho takto těžkopádně vysvětlovat pod čarou. To samé platí pro další poznámky překladatele.
Každopádně jsem rád, že u nás Želváci začali vycházet a doufám, že se jim bude dařit, a třeba zas pootevřou dveře nějakému podobnému projektu.
obě "hlavní" série super. Liberty Meadows mám rád, ale přišlo mi, že tento vzorek nedosahoval zábavnosti materiálu v první knize
btw celkem sranda, jak na jednu stranu lidi křičí, že chtějí, aby u nás vycházely sešitovky, a když něco fakt vychází na pokračování, tak si zase stěžují, že si nepamatují, co se stalo minule... :)
